19 Co 36/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 129 950 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. dubna 2025 č. j. 30 C 213/2023-197,

I. Rozsudek okresního soudu se zrušuje a řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 15. 12. 2021 do zaplacení, a ve zbývající části se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení 36 086 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba o zaplacení 2 129 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 12. 2021 do zaplacení se zamítá (výrok I) a žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení 120 290 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Trval na tom, že za žalovanou zaplatil ve výši žalované částky její závazky (dluhy) vůči společnosti právnická osoba, a to formou započtení svých závazků 2 500 000 Kč vůči společnosti dle dohody ze dne datum, tj. složil společnosti cenu obvyklou ve výši hodnoty koupených nemovitostí od žalované, které byly zastaveny k zajištění jejich závazků z úvěrových smluv uzavřených se jmenovanou společností (v níž je jediným společníkem i jednatelem). Stalo se tak v souladu s ujednáním v kupní smlouvě ze dne datum o prodeji nemovitostí mezi ním a žalovanou, o nichž bylo až v roce rok soudem pravomocně určeno, že stále patří žalované, neboť kupní smlouva byla shledána lichevní a proto neplatnou. V návaznosti na to žalovaná a společnost právnická osoba dne datum zrušili dohodu o započtení ze dne datum. Žalovaná částka jako vrácení vzájemného plnění z neplatné kupní smlouvy dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.) nemůže být promlčena s odkazem na § 107 odst. 3 obč. zák., neboť žalobce zde nemůže vůči žalované promlčení namítat ve vztahu k obnově jejího vlastnictví k prodaným nemovitostem. Podle kupní smlouvy se přitom žalobce jednak zavázal zaplatit žalované kupní cenu 240 000 Kč ale jednak i vypořádat její závazky vůči jejímu zástavnímu věřiteli, tj. jmenované společnosti, neboť hodnota nemovitostí činila cca 5 500 000 Kč. Není proto správný závěr okresního soudu v tom, že kupní cena činila jen 240 000 Kč bez dalšího a jestliže za žalovanou v roce 2016 zaplatil její závazky vůči zástavnímu věřiteli (jeho společnosti), nečinil tak na základě kupní smlouvy, jednalo se tudíž o bezdůvodné obohacení vědomým plněním za žalovanou dle § 454 obč. zák., které je však už promlčeno dle § 107 odst. 1 obč. zák. Nadto žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť je stále vlastníkem nemovitostí, u nichž ale žalobce svým plněním v její prospěch docílil zániku zástavních práv. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Následně žalobce podáním doručeným okresnímu soudu datum vzal žalobu částečně zpět, a to ohledně požadavku vůči žalované na zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od datum do zaplacení.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Zdůraznila, že žalobce neprokázal jakékoliv reálné plnění za ni ve prospěch společnosti právnická osoba v roce 2016, naopak tato společnost vůči ní své pohledávky vymáhala ještě v letech 2021 a 2022. Dohody mezi společností a žalobcem uzavřené v roce 2016 a 2021 jsou účelové a neplatné, zjevně vytvořené s ohledem na rozhodnutí soudu o určení vlastnictví žalované k nemovitostem v důsledku lichevnosti kupní smlouvy ze dne datum. Z ní navíc vůbec nevyplývá, že by žalobce za ni převzal jakékoliv závazky vůči jejím zástavním věřitelům. Pokud by dohody byly platné, tak by žalobce ani nebyl v této věci aktivně legitimován, neboť žalovaná vždy uzavírala úvěrové smlouvy s jeho společností, nikoliv s ním.

5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.).

6. Nejprve postupem dle § 222a odst. 1 o. s. ř. a se souhlasem žalované napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od datum do zaplacení, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení.

7. Poté ve zbytku přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

8. V projednávané věci krajský soud s mírnou výhradou zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Může proto odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.

9. Krajský soud předesílá, že okresní soud veškeré právní vztahy mezi účastníky správně posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.), a to s ohledem na jím správně poukazovaná přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 i § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o. z.). Tyto závazkové právní vztahy totiž co do práv a povinností na plnění dle nich (včetně jejich změny dohodami ze dne datum a datum či vzniku případného bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody z nich) mají základ v kupní smlouvě a úvěrových smlouvách uzavřených do datum (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1862/2020 nebo ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5369/2016). Závazek vzniklý do 31. 12. 2013 si zde tedy nese svůj právní řád, který stál u jeho vzniku, a to ohledně všech práv a povinností z něj následně plynoucích, byť by i některé z nich vznikly až po 1. 1. 2014.

10. Předně tak krajský soud zcela souhlasí s okresním soudem v tom zásadním a pro věc velmi důležitém právním závěru, že žalobce jako kupující na základě kupní smlouvy k nemovitostem uzavřené datum s žalovanou jako prodávající se jí zavázal toliko zaplatit kupní cenu 240 000 Kč (viz výslovně čl. 5 smlouvy). Na tom nic nemění skutečnost, jakým způsobem účastníci (jakožto strany smlouvy) ke stanovení výše kupní ceny dospěly, resp. skutečnost, že tržní cena nemovitostí by byla 5 500 000 Kč, pokud by na nich nevázly pohledávky 4 950 000 Kč zajištěné zástavou. Jinak řečeno, z obsahu smlouvy vůbec nelze ani náznakem dovodit, že by dle ní žalobce za žalovanou převzal nebo se spolu s ní stal obligačním dlužníkem vůči jejím zástavním či jiným věřitelům, zejména tedy vůči společnosti právnická osoba (např. z důvodu ručení, přistoupení či převzetí závazku). Jestliže pak žalobce ani netvrdil (tím spíše neprokázal), že by žalované kupní cenu 240 000 Kč někdy zaplatil (což nezpochybňuje ani v odvolání), nemůže být žaloba z tohoto titulu důvodná, tj. žalovaná zde není povinna žalobci nic vracet dle § 457 obč. zák. V tomto směru jsou konečně úvahy okresního i krajského soudu ve smyslu § 13 a § 3030 o. z. zcela shodné s právními závěry krajského soudu v jeho pravomocném rozsudku ze dne datum č. j. spisová značka o určení vlastnictví žalované k nemovitostem (viz bod 47 jeho odůvodnění).

11. Dále pak má krajský soud ovšem na rozdíl od okresního soudu za to, že jestliže žalobce dohodou uzavřenou datum se společností právnická osoba (v níž je jediným jednatelem a společníkem) plnil dle jejího čl. 4 za žalovanou její závazky vůči ní ve výši 2 500 000 Kč, vyplývající z úvěrových smluv zajištěných zástavami na prodaných nemovitostech, resp. vyplatil zástavnímu věřiteli cenu zástavu (cenu neplatně koupených nemovitostí), a následně došlo ke zrušení této dohody následnou dohodou uzavřenou mezi žalobcem a společností právnická osoba dne datum, má to za následek stav, kdy žalovaná nadále může být dlužníkem jen vůči jmenované společnosti, a nikoliv vůči žalobci. Ten proto v tomto sporu primárně vůbec není aktivně legitimován, neboť není věřitelem žalované z úvěrových smluv, ale ani z bezdůvodného obohacení dle § 451 či § 454 obč. zák., případně i náhrady škody z titulu plnění, které za ni na její dluhy z úvěrových smluv či na vyplacení zástav měl zaplatit dle dohody ze dne datum. Žalovaná totiž vždy uzavírala úvěrové i zástavní smlouvy jen se jmenovanou společností, nikoliv s žalobcem.

12. Jinak řečeno, po zrušení dohody ze dne 11. 8. 2016 pozdější dohodou ze dne 15. 2. 2021 u žalobce nemohlo dojít k žádné majetkové újmě ve prospěch žalované, resp. k žádnému majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobce, a to ať už na základě kupní smlouvy nebo na základě úvěrových či zástavních smluv (žalobce zde za žalovanou nic nezaplatil, a to ani na úvěrové smlouvy, ani na cenu zástavy). Na tomto místě krajský soud souhlasí s žalobcem v tom, že obě tyto dohody jsou v zásadě platné (viz body 14 a 16 odvolání), čemuž konečně odpovídá i zásada smluvní volnosti a platnosti právních úkonů. Tím spíše by ovšem žaloba nebyla důvodná v případě okresním soudem uvažovaných neplatností obou těchto dohod pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. z důvodů uvedených v bodech 28 a 29 odůvodnění napadeného rozsudku, tj. pro jejich účelovost v situaci, kdy nebylo prokázáno žádné vzájemné plnění mezi žalobcem a jeho společností ve prospěch žalované.

13. Bez ohledu na výše uvedené, i kdyby žalobce snad byl v této věci aktivně legitimován (jako věřitel vůči žalované z titulu plnění za ni dle dohody ze dne datum, tj. z bezdůvodného obohacení dle § 451 či § 454 obč. zák.), je v tomto řízení zahájeném až datum jeho žalobní požadavek dle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčen ve 2 leté, subjektivní promlčecí lhůtě, běžící od uzavření dohody datum (nikoliv ale už od datum, jak nesprávně uvažoval okresní soud, neboť tehdy ještě žalobce neměl o svém vlastnictví žádné pochybnosti, tj. zde krajský soud opět přisvědčuje odvolací argumentaci žalobce). Z jejího čl. 1 totiž výslovně vyplývá, že ke dni jejího uzavření žalobce už byl seznámen s rozsudkem krajského soudu jako soudu odvolacího ze dne datum č. j. spisová značka. Ke dni datum proto už musel vědět, že pokud bylo v odvolacím řízení rozhodnuto o vlastnictví žalované ke sporným nemovitostem, tak za ni zástavnímu věřiteli plnil dle dohody ze dne datum na její dluhy z úvěrových smluv či na cenu zástavy bez právního důvodu. Musel si být vědom, že za ni plní bez možnosti docílit zániku zástavních práv váznoucích na do té doby jeho nemovitostech a vázaných na úvěrové smlouvy (když kupní smlouva i úvěrové smlouvy byly shledány absolutně neplatnými). Právní moc rozsudku krajského soudu pro běh promlčecí lhůty význam nemá, protože žalobce si musel být vědom toho, že se jedná o rozhodnutí konečné, jež lze napadnout jen cestou mimořádných opravných prostředků, jež nemají odkladný účinek ve vztahu k jeho právní moci.

14. Pro úplnost je dlužno podotknout, že žalobce vůbec nebyl povinen za žalovanou v tomto směru cokoliv plnit, resp. po koupi nemovitostí vyplácet cenu zástavy zástavnímu věřiteli, tj. mohl jen vyčkat případného prodeje zástavy. Tím spíše vzhledem k tomu, že jednak cena získaná prodejem zástavy se automaticky nemusí shodovat s výši dluhu jí zajištěného a jednak nebylo vyloučeno, aby dluhy z úvěrových smluv i posléze zaplatila sama žalovaná jako obligační dlužník. Navíc krajský soud ve svém rozsudku ze dne datum č. j. spisová značka dospěl k závěru, že je pro lichevnost, tedy pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná nejen kupní smlouva uzavřená mezi účastníky, ale i jí předcházející úvěrové a zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba (viz bod 44 odůvodnění). Žalobce proto ani nemohl přivodit zánik zástavního práva k zastaveným nemovitostem složením jejich ceny zástavnímu věřiteli, když neplatný závazek z úvěrové smlouvy nemohl být platně zajištěn zástavním právem.

15. Žalobcem namítaná aplikace § 107 odst. 3 obč. zák. se v této souvislosti neuplatní, neboť žalobcem v tomto řízení požadované plnění vůči žalované (vyjma kupní ceny 240 000 Kč) vůbec nemělo svůj původ v kupní smlouvě, resp. ve vrácení si vzájemného plnění kupní ceny v režimu § 457 obč. zák., nýbrž od počátku v jednostranném plnění dluhů z úvěrových smluv za jiného dle § 454 obč. zák., resp. ve vyplacení ceny zástavy zástavnímu věřiteli.

16. Námitka promlčení vznesená žalovanou přitom není v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák., neboť to byl vždy jen žalobce, kdo vůči ní postupoval od samého začátku lichevně, a to nejen v procesu uzavírání úvěrových a zástavních smluv skrze svoji společnost, nýbrž i při následném uzavření kupní smlouvy z důvodů opět podrobně uvedených v už výše zmíněném, pravomocném rozsudku krajského soudu ze dne datum č. j. spisová značka o určení vlastnictví žalované k nemovitostem (viz body 42 až 44 jeho odůvodnění). Jinak řečeno, svým chováním promlčení žalovaného nároku nijak, sebemenším způsobem nezavinila, ani jej nikdy neubezpečovala o jeho následném zaplacení, nechovala se vůči němu protiprávně, apod. Marné uplynutí promlčecí doby žalobci pro něj proto v konkrétních poměrech této souzené věci nemůže být nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, uveřejněný v jeho Sbírce nálezů a usnesení pod č. 171/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2097/2013 či ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2004).

17. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu ve zbytku (tj. nad rámec toho, v čem bylo řízení zastaveno – viz výše) jako ve výroku věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, jež činí celkem 36 086 Kč a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta 33 640 Kč za 2 úkony právní služby po 16 820 Kč spočívajících v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ a. t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč, tj. 2x 450 Kč za citované 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t., 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 5 a. t. za jízdné k odvolacímu jednání ve výši 946 Kč, tj. za spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz. § 1 a § 4 vyhl. č. 573/2025 Sb.) a 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 600 Kč za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. strávených cestou ze sídla advokáta ke krajskému soudu a zpět.

19. V souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v Trutnově a rozhoduje o něm Nejvyšší soud jako soud dovolací.