30 C 213/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované stavební parcela Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B se sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 2 129 950 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 2 129 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky od 15. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 120 290 Kč k rukám zástupce žalované , Jméno advokáta B, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se v soudním řízení zahájeném dne 24. 4. 2023 domáhal zaplacení částky 2 129 950 Kč s odůvodněním, že žalobce jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřeli dne 16. 12. 2010 kupní smlouvou, kterou žalovaná prodala žalobci nemovité věci - pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , stavební parcela, , a pozemek p. č. , číslo pozemku, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, . Vlastnické právo žalobce bylo vloženo do katastru nemovitostí pod č.j. , Anonymizováno, s právními účinky vkladu ke dni 21. 12. 2010. Krajský soud v , adresa, svým rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , rozhodl k žalobě žalované tak, že určil, že vlastníkem shora uvedených nemovitostí je žalovaná; rozsudek nabyl právní moci dne 22. 4. 2021. Své rozhodnutí zdůvodnil soud právním závěrem o absolutní neplatnosti uzavřené kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2010, který je žalobce nucen respektovat. Platí, že účastníci neplatné smlouvy jsou povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Ze strany žalobce byla tato povinnost splněna, když žalovaná byla, na základě uvedeného rozsudku, zapsána jako výlučný vlastník nemovitých věcí do katastru nemovitostí. Oproti tomu je ale žalovaná povinna vydat žalobci plnění, které žalobce poskytl jako protiplnění za předmět koupě. V čl. 5 kupní smlouvy, označeném jako „Ujednání o ceně“, bylo ujednáno, že „Kupní cena za nemovitosti, které jsou předmětem této smlouvy, je vzájemně dohodnuta na částku, která dle dohody obou smluvních stran odpovídá rozdílu aktiv a pasiv na nemovitosti váznoucích, do pasiv se též počítá daň z převodu nemovitostí a znalečné na odhad nemovitosti potřebný pro daňové potřeby. Kupující bude muset i nadále strpět všechna zástavní práva váznoucí na nemovitosti a po nabytí vlastnického práva bude v pozici zástavce s rizikem, že může v rámci uspokojení práv jednotlivých věřitelů dojít i k nedobrovolné dražbě nemovitosti.“ Na nemovitých věcech v okamžiku uzavření kupní smlouvy vázla mj. zástavní práva zajišťující pohledávky zástavního věřitele , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , , adresa, , vůči žalované, zřízená smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 25. 4. 2008, vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 28. 4. 2018 (správně 2008), smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 21. 10. 2008, vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 21. 10. 2018 (správně 2008), smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 11. 3. 2009, vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 11. 3. 2009, smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 9. 11. 2009, vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 10. 11. 2009, smlouvou o zřízení zástavního práva ze dne 9. 12. 2010. Uvedená zástavní práva zástavního věřitele byla vymazána z katastru nemovitostí v době, kdy byl jako vlastník nemovitých věcí evidován žalobce. Jak vyplývá z odůvodnění shora uvedeného rozsudku, vyčíslil soud závazky žalované vůči zástavnímu věřiteli, zajištěné zástavními právy na nemovitých věcech, ke dni uzavření kupní smlouvy na částku 2 129 950 Kč. , adresa, 129 950 Kč je tak nárokem žalobce, na jehož vydání mu v důsledku konstatované neplatnosti kupní smlouvy vznikl vůči žalované právní nárok. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky, avšak uhrazeno mu nebylo ničeho. S ohledem na to je žalobce nucen domáhat se svých nároků soudní cestou. Žalovaná je dále nad rámec jistiny povinna hradit zákonný úrok z prodlení od 15. 12. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro neexistenci žalobcem uplatněné pohledávky i pro absolutní neplatnost titulů, na základě kterých žalobce svou pohledávku tvrdí. Zdůraznila, že kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 16. 12. 2010 shledal Krajský soud v , adresa, za absolutně neplatnou a označil ji za lichevní (viz rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 1. 2021, č.j. , spisová značka, ). Výčet smluv o zřízení zástavního práva ve prospěch zástavního věřitele , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se shoduje s obsahem notářského zápisu NZ , zápis, (respektive všech další notářských zápisů), který je exekučním titulem v řízení sp. zn. , spisová značka, vedeném u Okresního soudu v Trutnově, v němž , právnická osoba, jako oprávněná vymáhá plnění po žalované. Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v , adresa, je konstatováno, že současným žalobcem (tehdy žalovaným) nebylo v rámci kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2010 nijak plněno a že na straně žalované (tehdy žalobkyně) tedy nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Pokud by žalobce za žalovanou plnil v žalobě uvedenou částku 2 129 950 Kč na základě pohledávek ze zástavního práva zástavnímu věřiteli, tedy společnosti , právnická osoba, , neměl by tento zástavní věřitel důvod požadovat po žalované totéž plnění v exekuci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . I pokud by nynější žalobce teoreticky plnil na pohledávky uváděné v žalobě v rámci smluv o zřízení zástavních práv ve prospěch společnosti , právnická osoba, , plnil by na absolutně neplatné tituly (neplatné z důvodu jejich uzavření v tísni). Takové plnění by žalobce mohl a měl po společnosti , právnická osoba, požadovat zpět, neboť by se stalo bezdůvodným obohacením společnosti , právnická osoba, na úkor nynějšího žalobce, potažmo i žalované. Žalovaná se však domnívá, že ve skutečnosti k tvrzenému plnění ze strany nynějšího žalobce zástavnímu věřiteli , právnická osoba, vůbec nedošlo. Vyčíslení závazků nynější žalované vůči zástavnímu věřiteli , právnická osoba, , zajištěných zástavními právy, obsažené v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 1. 2021, č.j. , spisová značka, , představuje pouze teoretický úvahový výčet položek. Nejde o žádný právní titul ani skutečnost zakládající žalobou uplatněný nárok žalobce na zaplacení částky 2 129 950 Kč s příslušenstvím. Pohledávku nelze podle žalované uznat pro její rozpor s dobrými mravy, pro neurčitost a nepřezkoumatelnost žalobního návrhu. V neposlední řadě žalovaná namítla promlčení pohledávky.

3. Žalobce v reakci na vyjádření žalované ve svém podání ze dne 3. 7. 2024 odkázal na obsah pravomocného rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 20. 1. 2021, č. j. , spisová značka, , který s účinky rei iudicata určuje právní vztahy účastníků, jak byly předmětem sporu o vlastnictví k nemovitostem (ať již ve formě samotného výroku, či řešených předběžných otázek). Odvolací soud dospěl k závěru o neplatnosti kupní smlouvy z důvodu hrubého nepoměru vzájemných plnění obou účastníků, který shledal v tom, že „při porovnání takto určené hodnoty převáděných nemovitostí i s přihlédnutím k jejich zatížení zástavními právy pro dluhy zhruba ve výši 4 030 000 Kč (5 500 000 Kč – 4 030 000 Kč = 1 470 000 Kč) s dohodnutou kupní cenou 240 000 Kč, je třeba uzavřít, že jde o hrubý nepoměr vzájemných plnění“. Čili odvolací soud se výslovně zabýval (a musel zabývat) otázkou vzájemných plnění obou účastníků jako smluvních stran kupní smlouvy, neboť se jednalo o klíčovou otázku pro posouzení (ne)platnosti kupní smlouvy z důvodu tvrzené lichvy, a tuto otázku judikoval uvedeným způsobem. Odvolací soud tedy dospěl k závěru že žalovaná měla vůči svému (zástavnímu) věřiteli, společnosti , právnická osoba, , na základě úvěrových smluv závazky v celkové výši právě 2 129 950 Kč. Odvolací soud tyto smlouvy o úvěru, a související zástavní smlouvy, výslovně označil za smlouvy platné; neplatnými shledal pouze některá jejich ujednání (o smluvních pokutách). Žalobce, v době svého knihovního vlastnictví předmětných nemovitostí, v souladu s ujednáními kupní smlouvy zajistil zánik zástavních práv zástavního věřitele , právnická osoba, , jak vázla na předmětných nemovitostech. V případě neplatnosti smlouvy platí, že účastníci jsou povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění. Žalobce svou povinnost splnil, když žalovaná byla shora uvedeným pravomocným rozsudkem soudu deklarována jako vlastník předmětných nemovitostí, a takto opětovně zapsána v katastru nemovitostí. Žalobci vzniklo právo požadovat po žalované vydání vzájemného plnění, jak bylo ujednáno v kupní smlouvě, a řešeno i odvolacím soudem. Vzájemným plněním je pak právě požadovaná částka, jako hodnota závazků žalované zajištěných zástavními právy váznoucími na předmětných nemovitostech (následně vrácených žalované), vypořádaných žalobcem. Z rozsudku odvolacího soudu rozhodně nevyplývá, že by částka 240 000 Kč stanovená ve smlouvě jako sjednaná kupní cena nemovitostí, byla jediným vzájemným plněním žalobce, právě naopak. Žalobce se pak nemohl domáhat svých nároků na vydání vzájemného plnění z kupní smlouvy dříve, než sám vydal své plnění, tedy než došlo k obnovení vlastnického práva žalované k nemovitostem. U žalob týkajících se určení vlastnického práva k nemovitostem je navíc judikováno, že procesní žalobce není povinen výrok koncipovat jako synallagmatický (tj. že se určuje vlastnické právo žalobce oproti povinnosti žalobce vydat žalovanému protiplnění, ale vychází se ze znění (tehdy účinného) ustanovení § 107 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku - k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. , spisová značka, ., právnická osoba, podání ze dne 30. 9. 2024 žalobce doplnil tvrzení tak, že žalobce v roce 2016 v souladu s dohodou ujednanou se zástavním věřitelem , právnická osoba, složil ve prospěch zástavního věřitele částku 2 500 000 Kč, kterou tehdy obě strany stanovily jako obvyklou cenu zastavených nemovitostí. V návaznosti na složení ceny obvyklé žalobcem zanikla zástavní práva a současně v tomto rozsahu došlo k uspokojení pohledávek zástavního věřitele vůči žalované, vyplývajících z předmětných smluv o úvěru, jak byly zajištěny uvedenými zástavními právy na nemovitých věcech. Společnost , právnická osoba, vůči žalované nevznášela žádné nároky, ani nevymáhala žádné své pohledávky, a to právě s ohledem na jejich vypořádání žalobcem, a při respektování ujednání kupní smlouvy. Ke změně situace došlo až v návaznosti na vydaný rozsudek ze dne 20. 1. 2021, kdy začal žalobce zvažovat, jakým způsobem se domoci svých nároků vůči žalované, která zcela odmítala jakoukoli svou platební povinnost vůči žalobci z titulu vypořádání neplatné kupní smlouvy, přestože již bylo obnoveno její vlastnické právo k nemovitostem. Za tím účelem byla dne 15. 2. 2021 mezi žalobcem a společností , právnická osoba, uzavřena dohoda, podle které smluvní strany zrušily vzájemnou dohodu, na základě které došlo ze strany žalobce ve prospěch společnosti , právnická osoba, ke složení ceny obvyklé předmětu zástavy, a bylo ujednáno, že společnost , právnická osoba, bude původní pohledávky vůči žalované vymáhat svým jménem, na základě smluvních vztahů (smluv o úvěru) sjednaných se žalovanou. Současně pak bylo ujednáno, že pokud nebude společnost , právnická osoba, se svým vymáháním pohledávek vůči žalované úspěšná (když smluvní strany si byly vědomy rizik takového vymáhání), pak se tato dohoda smluvních stran ruší, a právní režim se vrací do stavu před uzavřením uvedené dohody, tj. že v roce 2016 skutečně došlo k zániku pohledávek společnosti , právnická osoba, vůči žalované. Žalované podle žalobce vznikl majetkový prospěch, spočívající nejen v tom, že došlo k výmazu zástavních práv váznoucích na knihovně převedených nemovitých věcech, ke kterým bylo následně obnoveno vlastnické právo žalované, ale i v tom, že byly v roce 2016 ze strany žalobce vypořádány závazky žalované vůči jejímu věřiteli, společnosti , právnická osoba, , ve výši nejméně žalobního nároku. Povinnosti plnění uvedených závazků tak je žalovaná s konečnou platností v důsledku chování žalobce zbavena a tím je na úkor žalobce obohacena, přičemž toto obohacení existuje a do budoucna trvá.

5. Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 16. 12. 2010 kupní smlouvu, kterou žalovaná (prodávající) prodala žalobci (kupujícímu) nemovitosti - pozemek p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , stavební parcela, , a pozemek p. č. , číslo pozemku, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, katastrální pracoviště , adresa, , na LV , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, (dále jen „nemovitosti“). V čl. 3 smlouvy žalovaná jako prodávající prohlásila, že na nemovitostech váznou (mimo jiné) zástavní práva věřitele , právnická osoba, pro pohledávku ve výši 350 000 Kč včetně příslušenství na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 4. 2008, pro pohledávku ve výši 100 000 Kč včetně příslušenství na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 21. 10. 2008, pro pohledávku ve výši 80 000 Kč včetně příslušenství na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 11. 3. 2009, pro pohledávku ve výši 875 000 Kč včetně příslušenství na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9. 11. 2009 a pro pohledávku ve výši 320 000 Kč včetně příslušenství na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 9. 12. 2010. Dále prohlásila, že odhad nemovitosti dle dohody smluvních stran činí 5,5 milionů Kč a aktuální součet všech pasiv (pohledávek, které jsou zajištěny zástavními právy na nemovitosti) je 4 590 000 Kč. Konečně prohlásila, že je v prodlení s úhradou všech pohledávek, které jsou zajištěny zástavními právy k nemovitosti. V čl. 5 byla dohodnuta kupní cena na částku, která odpovídá rozdílu aktiv a pasiv na nemovitosti váznoucích s tím, že kupující bude muset i nadále strpět všechna zástavní práva váznoucí na nemovitosti a po nabytí vlastnického práva bude v pozici zástavce s rizikem, že může v rámci uspokojení práv jednotlivých věřitelů dojít k nedobrovolné dražbě nemovitosti. Kupní cena byla takto vzájemně dohodnuta na 240 000 Kč (vzhledem k právnímu stavu nemovitosti popsanému ve smlouvě a s přihlédnutím ke všem rizikům uvedeným ve smlouvě).

6. Soud má za prokázané, že společnost , právnická osoba, vydala pro účely provedení zápisu do katastru nemovitostí potvrzení o zániku zástavních práv k nemovitostem na LV , Anonymizováno, v kat. území , adresa, , zapsaných ve prospěch uvedeného zástavního věřitele na základě smluv o zřízení zástavních práv ze dne 25. 4. 2008, 21. 10. 2008, 11. 3. 2009, 9. 11. 2009 a 9. 12. 2010 (viz výčet v č. 3 kupní smlouvy 16. 12. 2010). V době výmazu zástavních práv z katastru byl jako knihovní vlastník nemovitostí evidován žalobce. Soud měl k provedení důkazu k dispozici potvrzení o zániku zástavního práva zřízeného smlouvou ze dne 9. 12. 2010. Potvrzení za zástavního věřitele , právnická osoba, podepsal jednatel společnosti (žalobce) dne 11. 8. 2016. Jako právní skutečnost vedoucí k zániku zástavního práva je s odkazem na § 1377 odst. 1 písm. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uvedeno složení ceny obvyklé (čl. 105 spisu). Z katastru nemovitostí vyplývá, že k nemovitostem nejsou zapsána zástavní práva pro pohledávky , právnická osoba, ani ze smluv o zřízení zástavního práva z 25. 4. 2008, 21. 10. 2008, 11. 3. 2009, 9. 11. 2009. Soud tedy nemá pochybnosti o zániku (výmazu) všech zástavních práv shodným způsobem, tj. na základě potvrzení zástavního věřitele o zániku zástavních práv v návaznosti na složení obvyklé ceny zástavy.

7. K prokázání tvrzeného složení obvyklé nemovitostí žalobcem věřiteli , právnická osoba, byla soudu doložena dohoda s datem 11. 8. 2016, kterou podepsal žalobce , Jméno žalobce, na jedné straně a , Jméno žalobce, jako jednatel , právnická osoba, na druhé straně. V dohodě se konstatuje, , Jméno žalobce, postupně jako věřitel poskytl , právnická osoba, jako dlužníkovi půjčku celkem v částce 2 500 000 Kč. , Jméno žalobce, se zavazuje složit ve prospěch , právnická osoba, obvyklou cenu nemovitostí, kterou smluvní strany shodně stanovují v částce 2 500 000 Kč s tím, že jeho závazek složit obvyklou cenu nemovitostí smluvní strany dohodou započítávají na závazek , právnická osoba, vrátit , Jméno žalobce, půjčku ve stejné výši. , právnická osoba, vystaví potvrzení o zániku zástavních práv, zřízených žalovanou jako dlužníkem a zástavcem k zajištění pohledávek , právnická osoba, jako zástavního věřitele, vyplývajících z uzavřených smluv o úvěru, váznoucích na nemovitostech v katastrálním území , adresa, na LV , Anonymizováno, , které žalobce od žalované koupil kupní smlouvou uzavřenou dne 16. 12. 2010. Uzavřením dohody se považují za vypořádané pohledávky , právnická osoba, včetně jejich zajištění, jakož i pohledávky , Jméno žalobce, z půjčky poskytnuté společnosti , právnická osoba, ve výši 2 500 000 Kč.

8. V řízení zahájeném u zdejšího soudu dne 13. 5. 2016 pod sp. zn. , spisová značka, se žalovaná , Jméno žalované, (v pozici žalobkyně) domáhala proti žalobci (v pozici žalovaného) určení svého vlastnického práva k nemovitostem a jejich vyklizení. Žaloba byla odůvodněna tím, že z důvodu nesplnění zásadních smluvních ujednání žalovaným žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy dopisem ze dne 2. 5. 2016. Zároveň žalobkyně namítala neplatnost kupní smlouvy s tím, že je zcela nevyváženým smluvním vztahem, byla uzavřena za nápadně jednostranně nevýhodných podmínek pro žalobkyni, obsahuje vzájemně si odporující ustanovení, odporuje zákonu i zásadě dobrých mravů. Rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2021, odvolací Krajský soud v , adresa, určil, že žalovaná (v pozici žalobkyně) je vlastníkem předmětných nemovitostí a žalovaný je povinen je vyklidit. Z odůvodnění rozsudku se podává, že na nemovitostech, jež byly předmětem kupní smlouvy, vázla zástavní práva ve prospěch , právnická osoba, a ve prospěch , právnická osoba, . Žalobkyně měla věřiteli společnosti prospěch , právnická osoba, na základě pěti úvěrových smluv (ze dne 25. 4. 2008, 21. 10. 2008, 11. 3. 2009, 9. 11. 2009 a 9. 12. 2010) vrátit v horizontu let 2013 až 2017 poskytnuté finanční prostředky v celkové částce 1 725 000 Kč a zaplatit úplatu za poskytnuté úvěry (smluvní úrok) v částce 1 452 600 Kč, tj. celková částka 3 177 600 Kč. Na tato plnění žalobkyně zaplatila 392 150 Kč a na úhradu závazku z úvěru byla také použita částka ze čtvrtého úvěru v části 655 500 Kč. Celkem tak žalobkyně podle odvolacího soudu uhradila věřiteli , právnická osoba, na základě úvěrových smluv 1 047 650 Kč a ke dni podpisu kupní smlouvy zbývalo uhradit 2 129 950 Kč.

9. Žalobce předložil dohodu ze dne s datem 15. 2. 2021, kterou podepsal žalobce , Jméno žalobce, na jedné straně a , Jméno žalobce, jako jednatel , právnická osoba, na druhé straně. V dohodě je uvedeno, že na nemovitostech zakoupených , Jméno žalobce, na základě kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2010 vázla zástavní práva, která žalovaná zřídila k zajištění pohledávek , právnická osoba, a která byla vložena do katastru. Podle uzavřené kupní smlouvy musel , Jméno žalobce, strpět všechna zástavní práva váznoucí na nemovitostech. , Jméno žalobce, složil ve prospěch , právnická osoba, obvyklou cenu nemovitostí a , právnická osoba, vystavila potvrzení o zániku zástavních práv, na základě kterých byla zástavní práva vymazána z katastru nemovitostí. Krajský soud v , adresa, vydal dne 20. 1. 2021 rozsudek, kterým určil vlastnické právo , Jméno žalované, k nemovitostem. V zájmu efektivního získání zpět prostředků, které byly poskytnuty ve prospěch , Jméno žalované, , se smluvní strany dohodly na tom, že smluvní strany ruší svou dohodu, na základě které , Jméno žalobce, složil ve prospěch , právnická osoba, cenu obvyklou nemovitostí a že , právnická osoba, bude vymáhat vůči , Jméno žalované, pohledávky, jak byly zajištěny zástavními právy a předmětem vykonatelných notářských zápisů. V případě, že , právnická osoba, nebude se svými nároky vůči , Jméno žalované, úspěšná, výše uvedené ujednání dohody se ruší a pak bude vymáhat své nároky vůči , jméno FO, , jméno FO, , Jméno žalobce, z titulu kupní smlouvy.

10. Dne 9. 11. 2009 byl jménem notářky , tituly před jménem, , jméno FO, sepsán notářský zápis NZ 504/2009 o uznání dluhu a dohodě o svolení k vykonatelnosti (čl. 169 spisu), kterým žalovaná , Jméno žalované, jako dlužník a osoba povinná prohlásila, že jí obchodní společností , právnická osoba, byly na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 11. 2009 poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 875 000 Kč. Doba splatnosti závazku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru včetně úroků byla podle shodného prohlášení účastníků ve smlouvě o úvěru stanovena datem 10. 11. 2017. Dlužnice , Jméno žalované, závazek (dluh), jehož výše včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ke dni 9. 11. 2009 činí částku 1 752 000 Kč, jako neuhrazená jistina 875 000 Kč a smluvní úrok ve výši 877 000 Kč, v plném rozsahu vůči obchodní společnosti , právnická osoba, uznává a zavazuje se jej splatit nejpozději do 10. 7. 2017, a to v 96 měsíčních splátkách po 18 250 Kč. Pro případ prodlení dlužnice bylo dohodnuto plnění v náhradní lhůtě na základě výzvy věřitele s účinky zesplatnění úvěru. Dlužnice se zavázala po marném uplynutí náhradní lhůty uhradit jednorázovou smluvní pokutu 200 000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,35 % denně z celkové dlužné částky za každý den prodlení. , Jméno žalované, jako dlužník a osoba povinná výslovně svolila, aby pro případ, že nesplní (byť jen částečně) předmětnou pohledávku obchodní společnosti , právnická osoba, řádně a včas, byl podle notářského zápisu jako exekučního titulu nařízen a proveden výkon rozhodnutí ve prospěch , právnická osoba, jako věřitele a osoby oprávněné.

11. Společnost , právnická osoba, podala na základě notářského zápisu NZ 504/2009 jako oprávněná exekuční návrh datovaný 14. 1. 2022 s tím, že povinná , Jméno žalované, splnila svou uznanou povinnost pouze v částce 164 150 Kč a zbývající dlužná částka 1 587 850 Kč se smluvní pokutou 200 000 Kč a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,35 % denně se dne 14. 12. 2021 stala vykonatelnou. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením Okresního soudu v Trutnově č.j. , spisová značka, ze dne 22. 6. 2023 ve spojení s usnesením Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 12. 12. 2023 (čl. 78 - 81 spisu) bylo vyhověno návrhu povinné a rozhodnuto, že se exekuce zcela zastavuje. V potvrzujícím rozhodnutí odvolacího soudu je konstatováno, že v notářském zápisu i v úvěrové smlouvě byla sjednána splatnost úvěru formou splátek s tím, že bude celý splacen nejpozději do 10. 11. 2017. Učinění písemné výzvy věřitele k zaplacení celého dluhu před datem jeho splatnosti nebylo tvrzeno ani prokázáno. Dne 11. 11. 2017 již oprávněný mohl učinit výzvu k plnění v náhradní sedmidenní lhůtě, která by uplynula dne 19. 11. 2017. Splatnost celého úvěru včetně smluvní pokuty a smluvních úroků z prodlení by nastala po uplynutí následujících 3 dnů, tj. 23. 11. 2017, dnem následujícím počala běžet čtyřletá promlčecí lhůta (§ 397 obch. zák.), která skončila 24. 11. 2021. Z exekučního spisu vyplývá, že exekuční řízení bylo zahájeno až 25. 1. 2022, tedy po uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty. Exekuce proto byla soudem zastavena pro nepřípustnost.

12. Dne 9. 12. 2010 byl jménem notářky , tituly před jménem, , jméno FO, sepsán notářský zápis NZ , zápis, o uznání dluhu a dohodě o svolení k vykonatelnosti (čl. 173 spisu), kterým žalovaná , Jméno žalované, jako dlužník a osoba povinná prohlásila, že jí obchodní společností , právnická osoba, byly na základě smlouvy o úvěru ze dne 9. 12. 2010 poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 320 000 Kč. Doba splatnosti závazku vyplývajícího ze smlouvy o úvěru včetně úroků byla podle shodného prohlášení účastníků ve smlouvě o úvěru stanovena datem 10. 11. 2017. Dlužnice , Jméno žalované, závazek (dluh), jehož výše včetně příslušenství tvořeného smluvním úrokem ke dni 9. 12. 2010 činí částku 579 600 Kč, jako neuhrazená jistina 320 000 Kč a smluvní úrok ve výši 259 600 Kč v plném rozsahu vůči obchodní společnosti , právnická osoba, uznává a zavazuje se jej splatit nejpozději do 10. 7. 2017, a to v měsíčních splátkách po 6 900 Kč. Pro případ prodlení dlužnice bylo dohodnuto plnění v náhradní lhůtě na základě výzvy věřitele s účinky zesplatnění úvěru. Dlužnice se zavázala po marném uplynutí náhradní lhůty uhradit jednorázovou smluvní pokutu 100 000 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,35 % denně z celkové dlužné částky za každý den prodlení. , Jméno žalované, jako dlužník a osoba povinná výslovně svolila, aby pro případ, že nesplní (byť jen částečně) předmětnou pohledávku obchodní společnosti , právnická osoba, řádně a včas, byl podle notářského zápisu jako exekučního titulu nařízen a proveden výkon rozhodnutí ve prospěch , právnická osoba, jako věřitele a osoby oprávněné.

13. Společnost , právnická osoba, podala na základě notářského zápisu NZ , zápis, jako oprávněná exekuční návrh datovaný 4. 5. 2022 s tím, že povinná , Jméno žalované, jí nezaplatila částku 579 600 Kč se smluvní pokutou 100 000 Kč a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,35 % denně, povinnost se dne 14. 12. 2021 stala vykonatelnou. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobce uvedl, že tato exekuce skončila se shodným výsledkem jako exekuce navrhovaná podle notářského zápisu NZ 504/2009, tedy , právnická osoba, s nebyla s vymáháním plnění úspěšná ani podle notářského zápisu NZ , zápis, .

14. Společnost , právnická osoba, podala jako oprávněná na základě notářského zápisu sepsaného jménem notářky , tituly před jménem, , jméno FO, dne 25. 4. 2008 NZ 213/2008 exekuční návrh datovaný 12. 3. 2021 s tím, že povinná , Jméno žalované, jí nezaplatila částku 350 000 Kč s dohodnutým úrokem 190 000 Kč, kdy celková částka 540 000 Kč byla splatná dne 10. 4. 2013. Požadovala rovněž smluvní pokutu 190 000 Kč a smluvní úrok z prodlení z částky 730 000 Kč ve výši 0,35 % denně od 18. 4. 2013 do zaplacení. Po poučení soudu o právním posouzení nepřiměřených zajišťujících institutů a promlčených nároků vzala oprávněná návrh na exekuci zpět.

15. Žalobce jako jednatel společnosti , právnická osoba, sdělil, že oprávněná s ohledem na právní závěry vyslovené Krajským soudem v , adresa, v rozsudku ze dne 20. 1. 2021 nepřistoupila k vymáhání nároků ze smluv uzavřených s žalovanou o poskytnutí částek 100 000 Kč a 80 000 Kč s příslušenstvím, splatných dne 10. 10. 2013 a 10. 3. 2014.

16. Z výpisu z katastru soud ověřil, že k nemovitostem žalované v katastrálním území , adresa, je od 20. 7. 2022 do současné doby na LV , Anonymizováno, zapsáno exekutorské zástavní právo pro pohledávku ve výši 1 587 850 Kč a exekutorské zástavní právo pro pohledávku ve výši 579 600 Kč s příslušenstvím jako právo zatěžující nemovitosti ve prospěch , právnická osoba17. Z rozvahy společnosti , právnická osoba, k 31. 12. 2015 soud zjistil, že v položce „závazky ke společníkům“ je uvedena částka 3 180 000 Kč, všechny krátkodobé závazky společnosti pak dosahovaly výše 3 290 000 Kč. Rozvaha společnosti , právnická osoba, k 31. 12. 2016 obsahuje údaj o krátkodobých závazcích společnosti v celkové částce 3 085 000 Kč.

18. Žalobce (nad rámec dohody z 11. 8. 2016) dokládal přehledem transakcí uskutečněných v období od 1. 10. 2014 do 30. 3. 2016, že formou zápůjček postupně poskytl společnosti , právnická osoba, jako její jediný společník částku 2 500 000 Kč. Tvrdil, že částky na účet společnosti vkládal sám i jiné osoby, které tak činily za účelem úhrady svých závazků vůči žalobci. Záznamy o vkladech žalobce či jiných osob na účet společnosti , právnická osoba, a záznamy v účetních knihách žalobce poskytl soudu v podobě, z níž nelze podle názoru soudu učinit jednoznačný závěr o jejich úplnosti a pravdivosti. Soud však nepřistoupil k odbornému posuzování správnosti účetních dokladů a postupů společnosti , právnická osoba, Znalecké dokazování považuje v této věci za nadbytečné s ohledem na níže uvedené skutkové a právní závěry.

19. Při právním posouzení věci soud postupoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) platného a účinného do 31. 12. 2013, neboť právní poměry, na základě kterých žalobce domáhá vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení (smlouvy o úvěrech mezi společností , právnická osoba, a žalovanou, zástavní práva k nemovitosti k zajištění pohledávek věřitele , právnická osoba, ze smluv o úvěrech, domnělé vlastnické právo žalobce k předmětu zástavy), vznikly před 1. 1. 2014.

20. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platného a účinného od 1. 1. 2014 „Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.“ K tomu soud odkazuje na např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2022 sp. zn. , spisová značka, , obsahující stanovisko k určení právního režimu sporného nároku z bezdůvodného obohacení.

21. Dle 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný plněním z nepoctivých zdrojů.

22. Dle § 454 obč. zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za něž bylo plněno to, co po právu měl plnit sám.

23. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

24. Dle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až , číslo pozemku, ). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo přiznat.

25. Dle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle ustanovení § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

26. Dle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

27. Pro rozhodnutí o uplatněném nároku na vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení považoval soud za klíčové zjistit, zda žalobce za žalovanou uhradil (byť zčásti) její dluhy z úvěrů, které jí byly poskytnuty společností , právnická osoba, před uzavřením kupní smlouvy ze dne 16. 12. 2010. Jinak řečeno, zda žalobce za žalovanou plnil to, co po právu měla svému věřiteli splnit sama. Žalobce se v žalobě domáhal zaplacení částky 2 129 950 Kč s tím, že na tuto částku mu vnikl nárok v důsledku konstatované neplatnosti kupní smlouvy, neboť jako knihovní vlastník nemovitostí zajistil výmaz zástavních práv zajišťujících pohledávky , právnická osoba, Poté, co se žalobce dne 3. 9. 2024 seznámil s právním názorem soudu, že z výmazu zástavních práv k nemovitostem nelze dovozovat vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované, přišel žalobce s tvrzením, že složením obvyklé ceny nemovitostí žalobcem zástavnímu věřiteli v dohodnuté výši 2 500 000 Kč došlo v tomto rozsahu k uspokojení pohledávek zástavního věřitele , právnická osoba, , vyplývajících ze smluv o úvěru, zajištěných zástavními právy. Majetkový prospěch žalované tedy podle žalobce spočívá nejen v tom, že došlo k výmazu zástavních práv váznoucích na nemovitostech žalované, k nimž bylo následně obnoveno její vlastnické právo, ale především v tom, že žalobce v roce 2016 vypořádal závazky žalované vůči jejímu věřiteli , právnická osoba, nejméně ve výši žalobního nároku. Exekuční vymáhání závazků žalované ze smluv o úvěrech věřitelem , právnická osoba, v roce 2021 a 2022 označil žalobce za postup, který byl zvolen v zájmu efektivního získání zpět prostředků poskytnutých žalované , Jméno žalované, . Podkladem opravňujícím věřitele , právnická osoba, vymáhat závazky žalované ze smluv o úvěrech, které podle žalobce zanikly v rozsahu 2 500 000 Kč v roce 2016 na základě plnění žalobce (formou složení ceny zástavy), měla být dohoda 15. 2. 2021. Uvedená dohoda mezi žalobcem a , právnická osoba, obsahovala ustanovení o zrušení účinků dohody o složení obvyklé ceny zástavy a to po dobu, po kterou , právnická osoba, bude na základě vykonatelných notářských zápisů vymáhat po žalované plnění z úvěrových smluv.

28. Bylo prokázáno, že společnost , právnická osoba, na základě exekučních titulů (notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti NZ 213/2008, NZ 504/2009 a NZ , zápis, ) zahájila proti žalované vymáhání dluhů ze smluv o úvěrech, které se žalovanou uzavřela. Soud považuje za podstatné, že oprávněná se domáhala zaplacení všech dlužných částek s příslušenstvím, jak byly žalovanou uznány v notářských zápisech. Žalobce nikdy neupřesnil, jakým způsobem společnost , právnická osoba, naložila s prostředky (údajně) získanými od žalobce vyplacením zástavy v roce 2016. Omezil se na neurčité tvrzení o poskytnutí plnění na dluhy žalované, aniž sdělil, jaké konkrétní závazky a z jakých úvěrových smluv zanikly, či alespoň byly poměrně sníženy. Pokud by bylo pravdivé tvrzení žalobce o úhradě pohledávek společnosti , právnická osoba, za žalovanou (formou složení obvyklé ceny zástavy), muselo projevit změnou v obsahu dosavadních závazků. Nastal-li úplný či částečný zánik závazků z úvěrových smluv plněním v roce 2016, nemohlo dojít k jejich obnově následnou dohodou ze dne 15. 2. 2021 mezi žalobcem a , právnická osoba, o zrušení účinků složení obvyklé ceny zástavy. Z všech tří exekučních návrhů jednoznačně vyplývá požadavek společnosti , právnická osoba, na plnou úhradu jistin úvěrů, sjednaných smluvních úroků, smluvních pokut i smluvních úroků z prodlení podle znění notářských zápisů. Na základě uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že , právnická osoba, od žalobce neobdržela žádné plnění určené k umoření dluhů žalované z úvěrových smluv. V opačném případě by musela oprávněná získané prostředky alespoň nějakým způsobem zohlednit, což zjevně neučinila.

29. Soud považuje dohody mezi žalobcem a , právnická osoba, ze dne 11. 8. 2016 a ze dne 15. 2. 2021 za dodatečně účelově vytvořené. Žalobce dohody předložil vždy až po konkrétním poučení ze strany soudu o skutečnostech, za kterých by mohl přicházet v úvahu vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované. Předloženými dohodami se žalobce snažil vysvětlit a odůvodnit postup , právnická osoba, při exekučním vymáhání závazků z úvěrových smluv. Z výše popsaných důvodů soud nevzal tvrzení žalobce o složení ceny zástavy v částce 2 500 000 Kč s účinky zániku (snížení) závazků žalované vůči , právnická osoba, za prokázané.

30. I kdyby snad žalobce v určitém rozsahu v souvislosti se zánikem zástavních práv v roce 2016 společnosti , právnická osoba, plnil, bylo by namístě posoudit jeho plnění jako bezdůvodné obohacení vzniklé plněním za jiného podle § 454 obč. zák. Skutková podstata § 454 obč. zák. je naplněna za předpokladu, že ten, kdo plnil jinému, tuto povinnost neměl a plnil místo povinného dlužníka, přičemž mezi subjekty, mezi nimiž došlo k plnění, bylo zřejmé, že se plní za jiného. Předpokladem je, že přijetím plnění věřitelem zanikl dluh dlužníka. Dlužník, za nějž bylo plněno, se tak stává obohaceným na úkor toho, kdo za něj jeho věřiteli plnění poskytl a uspokojil tím zcela či zčásti věřitelovu pohledávku. Soud k tomu uvádí, že žalobce v rámci smluvního ujednání účastníků nepřevzal dluhy žalované vůči společnosti , právnická osoba, ani se nezavázal k jejich úhradě. V kupní smlouvě ze dne 10. 12. 2010 byla výslovně sjednána povinnost žalobce uhradit žalované kupní cenu ve výši 240 000 Kč, jak ostatně uzavřel i odvolací soud ve svém rozhodnutí č.j. , spisová značka, . O zástavních právech bylo uvedeno pouze to, že kupující bude muset i nadále strpět všechna zástavní práva váznoucí na nemovitosti. Nebyla tedy sjednána povinnost žalobce uhradit dluhy žalované ze smluv o úvěru společnosti , právnická osoba, a žalobce ani nepřevzal dluhy žalované s tím, že takto bude uhrazena část kupní ceny, což nepochybně sjednáno být mohlo. Pokud by tedy (teoreticky) žalobce plnil, plnil by za žalovanou. U práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí kombinovaná promlčecí doba, a to subjektivní, která je podle výše citovaného ustanovení § 107 obč. zák. dvouletá a objektivní tříletá. Skončí-li běh některé z nich, právo se promlčí; je-li vznesena námitka promlčení, nelze uplatněné právo přiznat. V případě, že by žalobce v určitém rozsahu dne 11. 8. 2016 splnil dluhy žalované vůči , právnická osoba, (byť takové plnění soud v projednávané věci za prokázané nemá), věděl by již v okamžiku plnění, že neplní svůj vlastní dluh, ale plní dluh žalované. Žaloba doručená soudu dne 24. 4. 2023 by byla podána po uplynutí jak subjektivní tak objektivní promlčecí doby. Námitka promlčení uplatněná žalovanou by se tak stala důvodem pro zamítnutí žaloby.

31. Soud dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobcem na vydání bezdůvodného obohacení není ani zčásti důvodný. Výrokem I. proto rozhodl o zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

32. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla zastoupena advokátem, kterému přísluší odměna a náhrady podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokát žalované vykonal 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k výzvě soudu ze dne 4. 12. 2024, účast na jednání soudu ve dnech 3. 9. 2024, 5. 11. 2024, 7. 1. 2025, 26. 3. 2025 a sepis písemného závěrečného návrhu dne 28. 3. 2025), za které náleží odměna 7 x 16 820 Kč (z tarifní hodnoty z předmětu řízení 2 129 950 Kč). Za úkony poskytnuté do konce roku 2024 náleží paušální náhrada 4 x 300 Kč, za úkony v roce 2025 paušální náhrada 3 x 450 Kč. Náklady řízení v celkové částce 120 290 Kč se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí advokátovi žalované. Lhůta k náhradě nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.