19 Co 52/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: žalovaný zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 184 674 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. září 2025, č. j. 15 C 5/2024-145

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I), ve vztahu ke zbývající části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalovanému nahradit žalobci na nákladech řízení částku , částka, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, , do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí (výrok III).

2. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalovanému vzniknout tím, že část plochy pozemků v obci a katastrálním území , adresa, , které jsou ve vlastnictví žalobce, tvoří veřejné prostranství. Jde jednak o pozemky dotčené v rozsahu celé plochy, a to parc. č. , hodnota, - výměra 172 m2, parc. č. , hodnota, - výměra 71 m2, parc. č. , hodnota, - výměra 162 m2, parc. č. , hodnota, - výměra 709 m2, parc. č. , hodnota, - výměra 4 m2, parc. č. , hodnota, - výměra 63 m2, parc. č. , hodnota, - výměra 19 m2, tedy celkem 1 200 m2, jednak o pozemky dotčené v rozsahu části plochy: parc. č. , hodnota, - dotčená výměra 1641 m2, parc. č. , hodnota, - dotčená výměra 16 m2, parc. č. , hodnota, - dotčená výměra 950 m2, parc. č. , hodnota, - dotčená výměra 1 m2, parc. č. , hodnota, - dotčená výměra 83 m2, parc. č. , hodnota, - dotčená výměra 407 m2. Plocha uvedených částí pozemků má celkovou výměru 3 098 m2 a celková plocha všech pozemků dotčená veřejným užíváním činí celkem 4 298 m2. Charakter veřejného prostranství je dán tím, že jde o plochu volně přístupnou a užívanou veřejností, k čemuž je ze strany města (bez ohledu na zájem žalobce) určena. To vyplývá mimo jiné ze skutečnosti, že pozemky jako celek jsou zahrnuty územním plánem města , adresa, do plochy „ZV-Plocha veřejných prostranství-veřejná zeleň“. Pozemky navazují na shodnou plochu „veřejné zeleně“, která tvoří , Anonymizováno, a v důsledku této návaznosti je dotčená plocha veřejností užívána. V této souvislosti žalobce uvedl, že na pozemcích, jejichž plocha je dotčena pouze částečně, se v rozhodném období nacházela (a dosud nachází) dřevěná oplocenka sloužící k ochraně nově vysázených dřevin. Ve vztahu k těmto pozemkům je tak předmětem žaloby pouze plocha vně této oplocenky, která byla v rozhodném období volně přístupná. Mezi účastníky nebylo užívání veřejného prostranství nijak upraveno, nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení odpovídající částce obvyklé ceny nájemného v daném místě a čase. Podle znaleckých posudků, které si žalobce nechal zpracovat, obvyklé nájemné pozemků za období od , datum, do , datum, činilo , částka, /m2/rok, takže celková výše bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství za rok , rok, činí , částka, . V období od , datum, do , datum, činilo obvyklé nájemné , částka, /m2/rok. Celková výše bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství za rok , rok, tak činí , částka, .

3. Okresní soud konstatoval, že se žalobce se vůči žalovanému domáhal vydání bezdůvodného obohacení za užívání týchž pozemků, resp. jejich částí, jako veřejného prostranství v předchozím řízení za období části roku , rok, . Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, uznal jeho nárok jako oprávněný.

4. Vedle nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení žalobce v nyní vedeném řízení uplatnil též nárok na zaplacení částek vynaložených na vypracování znaleckých posudků pro zjištění výše bezdůvodného obohacení pro roky , rok, na základě vystavených faktur č. , hodnota, za vypracování znaleckého posudku č. , značka, ve výši , částka, , č. , hodnota, za vypracování znaleckého posudku č. , značka, ve výši , částka, a č. , číslo, za vypracování znaleckého posudku č. , značka, ve výši , částka, .

5. Žalovaný pokládal žalobu za nedůvodnou. Závěry shora uvedených rozhodnutí soudů zpochybnil a namítal, že pozemky nesloužily jako veřejné prostranství, a že je nutné zkoumat jejich faktický charakter. V daném případě není splněn definiční znak veřejného prostranství (prostranství přístupné každému bez omezení), protože se jedná z podstatné části o neprůchodný terén. Na žádost žalobce bylo vydáno rozhodnutí podle zákona o lesích, kterým bylo konstatováno, že podstatná část pozemků uvedených v žalobě jsou lesní pozemky, které mají specifickou právní úpravu užívání, tedy je nutné rozlišovat, zda jsou pozemky veřejným prostranstvím podle zákona o obcích nebo lesními pozemky. Proti požadavku na proplacení nákladů vynaložených za znalecké posudky se bránil tím, že jde o náklad řízení, takže nárok na zaplacení nákladů na posudky použité v pravomocně skončeném řízení byl vznesen opožděně.

6. Okresní soud dospěl po skutkové stránce k závěru, že žalobce je vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. , číslo, pro obec a katastrální území , adresa, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, , č. parc. , hodnota, a č. parc. , hodnota, , které dle územního plánu města , adresa, tvoří plochu „ZV – Plocha veřejných prostranství – veřejná zeleň“ v nezastavěném území s tím, že větší část pozemků je součástí lokálního biokoridoru , značka, , jehož cílovým využitím je extenzivně využívaný les s převahou autochtonních dřevin; tento lokální biokoridor je v územním plánu vymezen jako veřejně prospěšná opatření. I rozhodnutí stavebního úřadu , adresa, č. j. , značka, ze dne , datum, , , datum, , , datum, odkazují na vyjádření odboru rozvoje města, úseku územního plánování a GIS městského úřadu , adresa, , dle kterého orgán územního plánování nahlíží na předmětnou plochu jako na veřejné prostranství. K tomu, že jde o veřejné prostranství, se žalovaný přihlásil při jednání svého výboru pro územní plán a rozvoj města dne , datum, i samotným územním plánem. Obvyklé nájemné dotčených pozemků za období od , datum, do , datum, bylo stanoveno znaleckým posudkem znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, č. , značka, ve výši , částka, /m2/rok, tj. za celkovou výměru plochy 4 298 m2 (část lesoparku , název, mezi , název, potokem a obytnou zástavbou navazující např. na discgolfové hřiště a upravené pozemky ve vlastnictví města, které jsou dle územního plánu veřejným prostranstvím) jde o částku , částka, . Obvyklé nájemné za užívání těchto pozemků za dobu od , datum, do , datum, bylo stanoveno znaleckým posudkem znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, č. , značka, ve výši , částka, . Na vypracování těchto znaleckých posudků žalobce vynaložil částku 2 x , částka, a za znalecký posudek č. , značka, vyhotovený stejnou znaleckou kanceláří v souvislosti s nárokem uplatněným v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, mu byla vyúčtována částka , částka, . Celkem tedy na znalecké posudky vynaložil , částka, . Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků dopisem ze dne , datum, doručeným , datum, . Výzvou ze dne , datum, doručenou , datum, žalovaného vyzval k zaplacení nákladů v souvislosti s vypracováním znaleckých posudků. Výzva byla žalovanému doručena dne , datum, .

7. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil podle ustanovení § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Připomněl judikaturu Ústavního soudu i Nejvyššího soudu, jež je ustálena v tom, že není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně. Je-li tedy pozemek bez jakéhokoliv soukromoprávního titulu (např. smlouvy) obecně užíván jako veřejné prostranství, získává tím žalovaná obec bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je povinna vydat. S námitkou žalovaného, že je nutné rozlišovat, zda jsou pozemky veřejným prostranstvím podle zákona o obcích nebo lesními pozemky, se prvostupňový soud neztotožnil. Poukázal na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, aplikovatelné i v posuzované věci a dospěl k tomu, že i kdyby předmětné pozemky naplňovaly definiční znaky lesa, nezměnilo by to nic na závěru, že jsou veřejným prostranstvím, a proto žalobci za jejich možnost užívání veřejností (jsou veřejně přístupné bez možnosti pro vlastníka takový prostor uzavřít) náleží náhrada odpovídající výši obvyklého nájemného, tj. za období od , datum, do , datum, částka , částka, a za období od , datum, do , datum, částka , částka, .

8. Okresní soud poznamenal, že předmětem řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků v období, které následovalo po období, kterého se týkal nárok na vydání bezdůvodného obohacení mezi týmiž účastníky při téměř stejných skutkových okolnostech jako v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , o němž bylo pravomocně rozhodnuto. Otázka veřejného prostranství ve vztahu k předmětným pozemkům již byla vyřešena v uvedeném řízení a bylo tedy legitimním očekáváním žalobce, aby tato právní věc byla rozhodnuta obdobně. Okresní soud se zcela ztotožnil se závěry soudů učiněnými v předcházejícím řízení a pokládal je vzhledem k principu právní jistoty, předvídatelnosti rozhodování a rovnosti účastníků řízení za závazné, neboť podle § 13 o. z. platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.

9. Nárok za zaplacení nákladů na vypracování znaleckých posudků okresní soud posoudil podle § 2910 o. z. jako zásah žalovaného do vlastnického práva žalobce tím, že mu nezaplatil náhradu za užívání jeho pozemků. Je proto povinen nahradit mu i náklady vynaložené v souvislosti s uplatněním nároku v tomto i předchozím řízení, protože vynaložením částky , částka, se snížil majetek žalobce a vznikla mu škoda, kterou je žalovaný povinen žalobci nahradit.

10. Vyhověno bylo i požadavku žalobce na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) jdoucími ode dne , datum, do zaplacení z částek , částka, a , částka, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ohledně zbývající části nároku žalobce na zaplacení úroků z prodlení byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť výzva k vydání bezdůvodného obohacení s poskytnutou sedmidenní lhůtou k plnění byla žalovanému doručena , datum, . Byl tedy oprávněn plnit do , datum, . Výzva k úhradě nákladů souvisejících s vypracováním znaleckých posudků byla žalovanému doručena , datum, , rovněž se sedmidenní lhůtou k plnění. Měl tudíž plnit do , datum, . Do prodlení se dostal až v následující dny.

11. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 a § 142a o. s. ř. Žalobci, který měl ve věci jen nepatrný neúspěch, přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému v plné výši. Celkovou sumu nákladů na zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení vyčíslil částkou , částka, .

12. Žalovaný napadl rozsudek v celém rozsahu odvoláním. Vytkl okresnímu soudu, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a v mnoha ohledech je nepřezkoumatelné pro neuvedení důvodů rozhodnutí. Závěr soudu, že předmětné pozemky jsou veřejným prostranstvím, není dostatečně odůvodněný. Pokud je něco v územním plánu nazvané jako plocha veřejného prostranství, je to jen název. Územním plánem nelze určit, zda daná plocha je či není veřejným prostranstvím. To je dané tím, zda jsou splněné podmínky veřejného prostranství v § 34 zákona č. 128/2000 Sb. Takovou otázku soud neposoudil. Podle žalovaného většina plochy, za kterou je požadováno vydání bezdůvodného obohacení, veřejným prostranstvím být nemůže, protože je pokryta prakticky neprůchozím porostem. Nejedná se tedy o prostranství přístupná každému bez omezení. Závěry vyslovené soudy vyšších stupňů, z nichž okresní soud vyšel, není možné v této věci aplikovat, protože jde o jiné skutkové okolnosti. Všechna rozhodnutí, na něž soud a žalobce odkazují, byla vydána za účinnosti již zrušeného zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a aplikovatelnost dřívější judikatury na aktuální právní vztahy není automatická. K argumentaci, že o předmětu sporu za jiné období již bylo pravomocně rozhodnuto, žalovaný uvedl, že došlo ke změně okolností spočívající v tom, že bylo vydáno správní rozhodnutí, podle kterého jsou předmětné pozemky určené k plnění funkcí lesa. Jejich užívání veřejností se tak má řídit jinou právní úpravou, konkrétně § 19 zákona o lesích. Namítal také, že okresní soud odkázal jen na obecnou část rozsudku sp. zn. , spisová značka, , kde je však také uvedeno, že:

1. Je tedy zapotřebí odlišit na jedné straně les, jejž veřejnost využívá toliko v rámci obecného užívání lesa podle § 19 odst. 1 lesního zákona (v tomto případě obci na úkor vlastníka pozemku bezdůvodné obohacení nevzniká, srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a na druhé straně les, jehož funkční význam pro obec je zvýšen tím, že je speciálně určen k rekreaci obyvatel, přičemž je též zpravidla odpovídajícím způsobem upraven, zejména opatřen udržovanými veřejnými cestami a mobiliářem (lavičky, odpadkové koše apod.). Toliko v posléze uvedené situaci nabývá les charakteru veřejného prostranství, jehož užívání veřejností dává vzniknout bezdůvodnému obohacení obce ve smyslu § 2991 o. z.

2. Za veřejná prostranství nicméně nelze pokládat všechny lesy, nýbrž pouze takové, které splňují materiální znak veřejného prostranství daný jejich určením k uspokojování potřeb občanů obce. V tomto případě se o nic takového nejedná. Fotografiemi bylo prokázáno, že takový mobiliář se na pozemku nenachází, je zde jen lidmi vyšlapaná pěšina a charakter pozemku se liší od zbylé části veřejného pozemku. Předmětný pozemek je na rozdíl od udržovaného parku zarostlý. Naplněním materiálních znaků veřejného prostranství se soud nezabýval. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá.

13. Žalobce pokládá napadený rozsudek za věcně správný, navrhl proto jeho potvrzení. Zdůraznil, že jde o veřejné prostranství užívané veřejností, tudíž žalobce má nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného. Ten veřejně deklaruje, že předmětné pozemky jsou součástí parku Budoucnost, jako veřejné prostranství jsou vedeny i v územním plánu. Veřejnost je užívá jako součást parku a na tom nic nemění, že porost na těchto pozemcích je jiný než na sousedních pozemcích nebo že bylo vydáno rozhodnutí, že jde o pozemky plnící funkci lesa. Toto rozhodnutí navíc bylo vydáno až v roce 2024, tedy po období, za které je vydání bezdůvodného obohacení žádáno. Ani po tomto rozhodnutí se režim užívání předmětných pozemků nezměnil, jedná se pouze o deklaratorní a formální rozhodnutí.

14. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při jednání rozsudek okresního soudu, jakož i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se žalobce domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Nejprve se krajský soud zabýval výtkou žalovaného, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Dle ustálené soudní judikatury měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem , číslo, ). K tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedl, že „rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů tehdy, když vůči němu nemůže účastník, který s rozhodnutím nesouhlasí, náležitě formulovat odvolací důvody, a ani odvolací soud proto nemá náležité podmínky pro zaujetí názoru na věc. Pro závěr, zda je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, současně není určující názor odvolacího soudu; zákon v tomto směru vychází z premisy, že odvolací soud (stejně jako každý jiný vyšší soud) je způsobilý rozpoznat (podle obsahu spisu), zda bylo ve věci rozhodnuto správně, i kdyby rozhodnutí nebylo vůbec zdůvodněno. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu; není-li takový předpoklad splněn, nemůže již z tohoto důvodu rozhodnutí soudu prvního stupně obstát, a na druhé straně nelze pokládat za nepřezkoumatelné takové rozhodnutí soudu prvního stupně, u něhož je všem účastníkům nepochybné, jak a proč bylo rozhodnuto.“16. Z hlediska těchto kritérií odvoláním napadený rozsudek obstojí. Jeho výrok je formulován určitě, jednoznačně a srozumitelně, takže je z něj beze vší pochybnosti patrné, jak okresní soud ve věci rozhodl. V odůvodnění rozsudku, jež je v souladu s jeho výrokem, soud prvého stupně účastníkům srozumitelně zpřístupnil skutkové i právní závěry, jež byly pro rozhodnutí významné, a to v dostatečném rozsahu potřebném pro pochopení jak a proč bylo rozhodnuto, takže žalobkyně byla schopna podat odvolání se všemi potřebnými náležitostmi včetně formulace odvolacích důvodů a odvolací soud má dostatečný podklad pro meritorní přezkum rozhodnutí.

17. Důkazy, které prvostupňový soud provedl, ale neučinil z nich žádná skutková zjištění, odvolací soud zopakoval.

18. Z fotografií předmětných pozemků zjistil, že jde o přírodní plochy se vzrostlými stromy i náletovými dřevinami a neudržovanou vegetací, mezi níž vedou stezky. Jedna z fotografií zachycuje větší volnou plochu s řídkým nízkým travnatým porostem, kolem ní jsou stromy.

19. Rozhodnutím , právnická osoba, , adresa, – odboru životního prostředí ze dne , datum, , č. j. , značka, , jež nabylo právní moci dne , datum, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , značka, , které nabylo právní moci dne , datum, , bylo v pochybnostech dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích (dále jen „lesní zákon“), rozhodnuto podle § 3 odst. 3 lesního zákona, že pozemky parc. č. , hodnota, o výměře 19 m², parc. č. , hodnota, o výměře 172 m², parc. č. , hodnota, o výměře 71 m², parc. č. , hodnota, o výměře 162 m², parc. č. , hodnota, o výměře 709 m², parc. č. , hodnota, o výměře 4 m², parc. č. , hodnota, o výměře 50 m², parc. č. , hodnota, o výměře 124 m², parc. č. , hodnota, o výměře 63 m² vše v k. ú. , adresa, , jsou pozemky určené k plnění funkcí lesa (dále jen PUPFL) a pozemky) a pozemky dle geometrického plánu č. , hodnota, vyhotoveného společností , právnická osoba, ., , adresa, (dále jen GP) parc. č. , hodnota, o výměře 1 800 m² (pozemek vznikl sloučením částí původních pozemků parc. č. , hodnota, díl „f“ o výměře 1797 m² a parc. č. , hodnota, díl „e“ o výměře 3 m²), parc. č. , hodnota, o výměře 37 m² (pozemek vznikl odebráním části původního pozemku parc. č. , hodnota, díl „e“ o výměře 3 m² a parc. č. , hodnota, díl „c“ o výměře 32 m² z původního pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 72 m²), parc. č. , hodnota, o výměře 429 m²(pozemek vznikl odebráním části původního pozemku parc. č. , hodnota, díl „b“ o výměře 12 m² z původního pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 441 m²) a parc. č. , hodnota, o výměře 1 881 m² (pozemek vznikl odebráním části původního pozemku parc. č. , hodnota, díl „a“ o výměře 572 m² z původního pozemku parc. č. , hodnota, o výměře 2 453 m²) vše v k. ú. , adresa, , jsou rovněž PUPFL. Z odůvodnění rozhodnutí se mimo jiné podává, že předmětné pozemky nejsou zařízeny v žádné lesní hospodářské osnově ani lesním hospodářském plánu. V platném územním plánu města , adresa, ze dne , datum, s účinností , datum, po vydání změn č. 1, 2, 3, 4, 6, 8, 9, 10 a 11 jsou vedeny jako ZV – Plocha veřejných prostranství – veřejná zeleň. Dle vyjádření odboru ŽP, orgánu ochrany přírody se v případě řešených pozemků jako celku o PUPFL nejedná. Dle orgánu ochrany přírody se pozemky nacházejí v intravilánu města a navazují na městský park , název, . Jsou obhospodařovány extenzivním způsobem. Produkce dřevní hmoty je pouze marginálním účelem existence daného porostu, který slouží především ke krátkodobé rekreaci obyvatel města (sport, vycházky, venčení psů apod.) Zdejší zeleň plní ve zvýšené míře funkci sociální, klimatickou, estetickou, hygienickou, či půdoochrannou. Zmíněno bylo i stanovisko orgánu státní správy lesů, že se na těchto pozemcích nacházejí porosty různých dřevin (nejenom lesních), stejně tak i keřů a další okrasné zeleně, zároveň i volné travnaté plochy, památníky a hustá síť zpevněných chodníčků a stezek. Tyto skutečnosti svědčí zcela jednoznačně o tom, že se v rámci celé této několikahektarové plochy nejedná o pozemky určené k plnění funkcí lesa s klasickými lesními porosty, ale o plochy veřejné zeleně, které jsou součástí parku , název, . Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí mimo jiné vysvětlil, že zohlednil i skutečnost, že „park“ může být tvořen jak pozemky druhu pozemku ostatní plocha, tak i pozemky lesními, případně i jinými druhy pozemků. Nelze tedy jednoznačně konstatovat, že pokud se jedná výslovně o pozemky druhu lesní pozemky, nemohou být zároveň součástí parku, v tomto případě parku , název, .

20. Žalobce navrhl doplnění dokazování zápisem ze zasedání zastupitelstva města , adresa, konaného dne , datum, (tedy až po vyhlášení prvostupňového rozsudku), kde zaznělo, že předmětné pozemky žalobce jsou a budou i nadále součástí parku , značka, . Tento důkaz odvolací soud pro nadbytečnost neprovedl.

21. Podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, z níž okresní soud správně vycházel (viz bod 17 napadeného rozsudku), je ustálena v tom, že veřejným prostranstvím je prostor, který splňuje zákonné znaky veřejného prostranství ze zákona a je předmětem veřejného užívání. Veřejným užíváním je užívání všeobecně přístupných materiálních statků předem neomezeným okruhem uživatelů. Musí jít přitom o takové užívání, které odpovídá povaze a účelu statku a které nevylučuje z obdobného užívání téhož statku jiné, byť i potencionální uživatele. Není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu, neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně. Dlužno dodat, že jde o judikaturu uplatňující se i v poměrech, jež se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

25. Žalovaný svou obranu staví na tom, že dotčené pozemky nejsou veřejným prostranstvím ve smyslu zákona o obcích, za jejichž užívání vlastníku náleží náhrada. S jeho námitkami, že většina plochy těchto pozemků je pokryta prakticky neprůchozím porostem, takže se nejedná o prostranství přístupná každému bez omezení, se soudy již vypořádaly v řízení vedeném mezi týmiž účastníky u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem byl nárok na náhradu za užívání totožných pozemků za období od , datum, do , datum, . Krajský soud v , adresa, v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, odkázal na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudcích sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , podle nichž je irelevantní, zda a kdo veřejné prostranství fakticky užívá, neboť ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně obce dochází již v důsledku té skutečnosti, že pozemky jsou veřejným prostranstvím. Již jen tímto jejich určením totiž dochází k omezení vlastnických práv žalobce, který musí respektovat, že takovýto prostor (byť je v jeho vlastnictví) nemůže být např. oplocen, či jinak uzavřen, neboť tak by ztratil svoji funkci veřejného prostranství. V těchto souvislostech odkázal na probíhající správní řízení ohledně povolenosti stavby oplocenky žalobcem, jehož existence dokládala, že zatímco na jedné straně žalovaný odmítal uznat nárok žalobce na náhradu za omezení jeho vlastnického práva, na druhé straně stavební úřad žalovaného popíral právo žalobce na oplocení části jeho pozemků právě s odkazem na jejich charakter určený územním plánem. V nyní projednávané věci není důvod se od těchto závěrů odchýlit. K jejich doplnění lze uvést, že neomezenou přístupnost veřejného prostranství je nutné posuzovat z personálního, nikoliv prostorového hlediska. Jde o to, že veřejné prostranství je volně přístupné úplně každému, nikoliv jen vymezenému okruhu uživatelů. Z předložené fotodokumentace je zřejmé, že mezi vegetací, jež na předmětných pozemcích roste, vedou stezky, kudy lze procházet. I když je zbývající plocha pokryta porostem, nelze z toho dovodit, že nesplňuje znaky veřejného prostranství přístupného každému bez omezení. Pokud by takový výklad byl připuštěn, znamenalo by to, že by charakter veřejného prostranství neměly ani mnohé plochy, které jako veřejné prostranství slouží a nikdo o tomto jejich určení nepochybuje, pokud se na nich nachází například okrasná výsadba či okrasné prvky, vodní plochy apod., kam nelze vstupovat. Způsob, jakým žalovaný interpretuje přístupnost každému bez omezení, proto nelze přijmout.

26. Důvodné nejsou ani námitky žalovaného, že nastala změna okolností, protože správní orgán pravomocně rozhodl, že předmětné pozemky jsou určeny k plnění funkcí lesa a jejich užívání veřejností se tak má řídit § 19 zákona o lesích.

27. Podle § 2 písm. a/ zákona č. 285/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), lesem se pro účely tohoto zákona rozumí lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa. Podle § 19 odst. 1 téhož zákona každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka lesa.28. , právnická osoba, , právnická osoba, , adresa, – odboru životního prostředí, jímž bylo rozhodnuto, že předmětné pozemky jsou určené k plnění funkcí lesa, nabylo právní moci dne , datum, a rozhodnutí, jímž byla provedena jeho oprava, se stalo pravomocným dne , datum, . Předmětem řízení v nyní projednávané věci je však nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období roku , rok, . Uvedená správní rozhodnutí mají deklaratorní povahu a nevylučují, aby pozemky, jimž byl charakter pozemků určených k plnění funkcí lesa přiznán, zároveň plnily úlohu veřejného prostranství. Přímo z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu ostatně vyplývá, že park může být tvořen jak pozemky druhu ostatní plocha, tak pozemky lesními, případně jinými druhy pozemků, a že určení, že jde o pozemek lesní, nebrání tomu, aby byl zároveň součástí parku, v daném případě parku , název, .

29. Okresní soud správně připomněl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, (odkazující i na další obdobná rozhodnutí Nejvyššího soudu), v němž Nejvyšší soud dovodil, že naplňují-li pozemky užívané veřejností jako lesopark v konkrétním případě definiční znaky lesa ve smyslu § 2 písm. a) lesního zákona, není to principiálně na překážku tomu, aby byly subsumovány pod pojem veřejného prostranství, a aby jejich užíváním širokou veřejností vznikalo bezdůvodné obohacení obci, na jejímž území se tyto pozemky nacházejí. lesopark je veřejným prostranství dovodil, že také jejich užíváním širokou veřejností zásadně vzniká bezdůvodné obohacení obci, na jejímž území se nacházejí, neboť jak zcela jednoznačně uvedl Ústavní soud v nálezu pléna ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bodě 32, i lesy mohou mít charakter veřejného prostranství. Za veřejná prostranství nicméně nelze pokládat všechny lesy, nýbrž pouze takové, které splňují materiální znak veřejného prostranství daný jejich určením k uspokojování potřeb občanů obce, potažmo funkčním významem pro sídelní celek (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo jeho usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , respektive ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je tedy zapotřebí odlišit na jedné straně les, jejž veřejnost využívá toliko v rámci obecného užívání lesa podle § 19 odst. 1 lesního zákona (v tomto případě obci na úkor vlastníka pozemku bezdůvodné obohacení nevzniká, srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a na druhé straně les, jehož funkční význam pro obec je zvýšen tím, že je speciálně určen k rekreaci obyvatel, přičemž je též zpravidla odpovídajícím způsobem upraven, zejména opatřen udržovanými veřejnými cestami a mobiliářem (lavičky, odpadkové koše apod.). Toliko v posléze uvedené situaci nabývá les charakteru veřejného prostranství, jehož užívání veřejností dává vzniknout bezdůvodnému obohacení obce ve smyslu § 2991 o. z. Předurčení lesního (či jiného) pozemku k plnění úlohy veřejného prostranství se jistě začasté děje prostřednictvím územního plánu. Sám obsah územně plánovací dokumentace však nebude vždy pro vyhodnocení, zdali má les ve shora uvedeném smyslu specifický charakter a z toho plynoucí zvláštní rekreační význam, postačující, jelikož územní plán bývá často konstruován na vyšší úrovni abstrakce, a s jeho obsahem tudíž mohou být v konkrétním případě slučitelné jak způsoby využití pozemku, které zakládají bezdůvodné obohacení obce, tak ty, při nichž obci majetkový prospěch nevzniká. Především v podobných situacích je proto zapotřebí zkoumat rovněž faktický charakter dotčeného pozemku.

30. Žalovaný argumentuje tím, že dotčené pozemky nejsou udržované, je na nich jen lidmi vyšlapaná pěšina (v odůvodnění rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, – odboru životního prostředí ze dne , datum, , č. j. , značka, se však uvádí, že je zde hustá síť zpevněných chodníčků a stezek) a nenachází se na nich žádný mobiliář, z čehož dovozuje, že není naplněn materiální znak veřejného prostranství. Odvolací soud však tento názor nesdílí. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu uvádí tyto prvky příkladmo (viz pojmy zpravidla, zejména). Jejich absence , právnická osoba, nevylučuje naplnění materiálního znaku veřejného prostranství díky jiným vlastnostem. Kromě toho, že jde v daném případě o pozemky určené územním plánem žalovaného jako „ZV – Plocha veřejných prostranství – veřejná zeleň“, je třeba brát v úvahu především jejich polohu a funkci. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se nacházejí v intravilánu města , adresa, , obklopené městskou zástavbou. Fakticky jsou součástí městského parku , název, a v jeho rámci tvoří funkční celek s ostatními pozemky. I Odbor životního prostředí, orgán ochrany přírody , právnická osoba, , adresa, akcentuje jejich význam pro krátkodobou každodenní rekreaci obyvatel města a jejich využití pro sport, vycházky, venčení psů apod. a Výbor pro územní plán a rozvoj města , adresa, při jednání , datum, nedoporučil schválení změny územního plánu města, kterou by došlo ke změně využití předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce z ploch „ZV – Plocha veřejných prostranství – veřejná zeleň“ na zastavitelné plochy s tím, že jde o lokální biokoridor vymezený v územním plánu jako veřejně prospěšná opatření, pro která lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit.

31. Přiléhavá je též úvaha okresního soudu, že otázka veřejného prostranství ve vztahu k předmětným pozemkům již byla v předchozím řízení vyřešena, a je tedy legitimním očekáváním žalobce, aby tato právní věc byla rozhodnuta obdobně (§ 13 o. z.).

32. S ohledem na tyto skutečnosti krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že pozemky, o které v řízení jde, jsou veřejným prostranstvím. Protože mezi účastníky nebylo jejich obecné užívání nijak smluvně upraveno, náleží žalobci jako jejich vlastníku náhrada od žalovaného, kterému na úkor žalobce bez ohledu na faktický rozsah užívání těchto pozemků vzniká bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu.

33. Výši náhrady okresní soud správně určil na základě znaleckých posudků, jimiž bylo stanoveno obvyklé nájemné za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase. Od , datum, do , datum, činila jeho roční výše , částka, ze 1 m², tj. celkem , částka, za plochu 4 298 m² za celý rok , rok, . Za období od , datum, do , datum, činilo obvyklé nájemné , částka, za 1 m² ročně, tj. celkem , částka, za plochu 4 298 m² za celý rok , rok, . Žalobce žalovaného k zaplacení těchto částek vyzval dopisem, který byl žalovanému doručen dne , datum, . Lhůtu k plnění žalobce stanovil v délce trvání 7 dnů, tj. do , datum, . Okresní soud tak správně stanovil počátek prodlení žalovaného od , datum, a od tohoto data přiznal žalobci i úrok z prodlení.

34. Ve vztahu k dalšímu žalobcem uplatněnému nároku, aby mu žalovaný zaplatil částku , částka, zaplacenou za vyhotovení tří znaleckých posudků, dospěl okresní soud ke správnému skutkovému závěru, že v souvislosti s uplatněním nároku v nyní vedeném řízení žalobce vynaložil na znalecké posudky částku , částka, (2 x , částka, ) a v souvislosti s uplatněním nároku na zaplacení bezdůvodného obohacení, jež žalovanému vzniklo užíváním dotčených pozemků po část roku , rok, , ohledně něhož bylo řízení vedeno u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , vynaložil na znalecký posudek částku , částka, . Krajský soud však nesdílí právní názor okresního soudu, že jde o nárok z titulu náhrady škody podle § 2910 o. z. Tyto náklady byly vynaloženy v souvislosti v uplatněním pohledávky žalobce, takže jsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu § 513 o. z., jež je způsobilé být samostatným předmětem řízení. Neobstojí proto námitka žalovaného vznesená v prvostupňovém řízení, že jde o náklady pravomocně skončeného řízení, a že je tudíž tento požadavek vznesen opožděně. Tuto námitku lze dle jejího obsahu posoudit i jako námitku promlčení, jež však není důvodná. Faktura č. , hodnota, na částku , částka, za zpracování znaleckého posudku č. , značka, , předloženého žalobcem v řízení před Okresním soudem v , adresa, vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , byla společností , právnická osoba, vystavena dne , datum, se splatnostní , datum, . Další dvě faktury za znalecké posudky předložené v nyní vedeném řízení byly vystaveny , datum, se splatností , datum, . Žalobce nárok na zaplacení těchto částek u soudu uplatnil dne , datum, , tedy před uplynutím tříleté subjektivní i desetileté objektivní promlčecí lhůty (§ 609, § 610, § 619, § 629 o. z.).

35. Odlišné právní posouzení tohoto nároku odvolacím soudem nemá žádný vliv na věcnou správnost rozhodnutí prvostupňového soudu, který žalobě v této části vyhověl. Při stanovení počátku prodlení žalovaného správně vycházel z výzvy k plnění, kterou žalobce žalovanému doručil dne , datum, . Protože v ní žalovanému poskytl lhůtu k plnění v délce 7 dnů, ocitl se žalovaný v prodlení dne , datum, , od něho okresní soud správně přiznal úrok z prodlení.

36. Krajský soud tedy pokládá rozsudek okresního soudu za věcně správný jak ve výroku I, jímž žalobě částečně vyhověl, tak ve výroku II, kterým žalobu částečně zamítl. Období, za něž žalobci požadovaný úrok z prodlení z jednotlivých přisouzených částek nenáleží, vymezil správně. Pochybení se nedopustil ani ve výroku III, jímž rozhodl o nákladech řízení. Na jeho podrobné a přiléhavé odůvodnění proto odvolací soud odkazuje jen s tou výhradou, že při vyčíslení náhrady za čas promeškaný cestou k jednáním za 14 půlhodin po , částka, prvostupňový soud uvedl nesprávný součet , částka, . Tento dílčí nedostatek se však nepromítl do celkového vyčíslení nákladů řízení, které žalobci vznikly a žalovaný je povinen k jejich náhradě. Jejich celková výše byla vypočtena správně. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce, který v odvolacím řízení uspěl, tvoří náklady jeho zastoupení advokátem sestávající z mimosmluvní odměny advokáta za 1 úkon právní služby (účast u odvolacího jednání dne , datum, ) ve výši , částka, v souladu s § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). K tomuto úkonu náleží náhrada hotových výdajů , částka, (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrada za čas promeškaný cestou k odvolacímu jednání za 8 započatých půlhodin po , částka, , tj. celkem , částka, (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a jízdné k odvolacímu jednání z , adresa, a zpět osobním motorovým vozidlem při celkové ujeté vzdálenosti 270 km (§ 13 odst. 1, 5 advokátního tarifu). Podle předložených podkladů činí kombinovaná spotřeba vozidla , značka, 7,4 l litru benzinu na 100 km. Cena benzinu automobilového 95 oktanů podle § 4 písm. a/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí , částka, za 1 litr a sazba základní náhrady podle § 1 písm. b/ vyhlášky č. 573/2025 Sb. je stanovena ve výši , částka, za 1 km. Jízdné tak představuje částku , částka, . Náklady žalobce vynaložené na odvolací řízení celkem činí , částka, a po zvýšení o 21 % DPH (vyjma náhrady za jízdné) ve výši , částka, (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), jde o částku , částka, . Žalovanému byla uložena povinnost k jejich náhradě ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce.