15 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Dariou Vaňkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 184.674 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 184.674 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 79.943 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82.951 Kč od 10. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21.780 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve vztahu ke zbývající části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 79.943 Kč od 3. 5. 2023 do 9. 5. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82.951 Kč od 3. 5. 2023 do 9. 5. 2023, zákonného úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 21.780 Kč od 15. 10. 2024 do 21. 10. 2024 se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 99.613 Kč k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, , do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Podanou žalobou došlou soudu dne 28. 12. 2023 ve znění změny připuštěné usnesením ze dne 20. 3. 2025 č. j. 15 C 5/2024-83 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 184.674 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 79.943 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 82.951 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21.780 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení. Vylíčil, že je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, , to vše v k.ú. , adresa, . Část plochy pozemků specifikovaná níže tvoří veřejné prostranství, přičemž tento stav trvá přinejmenším od roku 2020. Mezi žalobcem a žalovaným není uzavřena žádná nájemní smlouva o užívání části plochy pozemků veřejností. Za veřejné prostranství lze považovat pozemky dotčené v rozsahu celé plochy: parc. č. , Anonymizováno, , tedy o celkové ploše těchto pozemků , Anonymizováno, , a dále lze za veřejné prostranství považovat pozemky dotčené v rozsahu části plochy: parc. č. , Anonymizováno, , tedy o celkové ploše uvedených částí pozemků o výměře , Anonymizováno, Plocha dotčená veřejným užíváním tak činí celkem , hodnota, m2. Charakter dotčené plochy jako veřejného prostranství je dán skutečností, že je volně přístupná, je užívaná veřejností a je k tomuto užívání ze strany města (bez ohledu na zájem žalobce) určena. To vyplývá mimo jiné ze skutečnosti, že pozemky jako celek jsou zahrnuty územním plánem města , adresa, do plochy ZV - Plocha veřejných prostranství - veřejná zeleň. Žalovaný tak územně plánovací dokumentací stanovil využití pozemků jako veřejného prostranství. Pozemky přitom navazují na shodnou plochu „veřejné zeleně“, která tvoří , Anonymizováno, a v důsledku této návaznosti je dotčená plocha užívána veřejností. V této souvislosti žalobce uvedl, že na pozemcích, jejichž plocha je dotčena pouze částečně, se v rozhodném období nacházela (a dosud nachází) dřevěná oplocenka sloužící k ochraně nově vysázených dřevin. Ve vztahu k těmto pozemkům je tak předmětem žaloby pouze plocha vně této oplocenky, která byla v rozhodném období volně přístupná. Plocha pozemků vně oplocenky je stanovena geometrickým zaměřením ze dne 29. 9. 2023, č. , hodnota, . Dotčená plocha v rozhodném období byla a stále je veřejným prostranstvím. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo nijak upraveno užívání tohoto veřejného prostranství, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částce ve výši obvyklé ceny nájemného v daném místě a čase. Žalobce za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení za rok 2021 nechal zpracovat znalecký posudek ze dne 21. 12. 2023, č. 083700/2023. Dle tohoto znaleckého posudku činilo obvyklé nájemné pozemků za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 18,60 Kč/m2/rok. Celková výše bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství za rok 2021 tak činí 79.943 Kč. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení za rok 2022 nechal žalobce zpracovat znalecký posudek ze dne 21. 12. 2023, č. 083690/2023, podle kterého činilo obvyklé nájemné pozemků za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 19,30 Kč/m2/rok. Celková výše bezdůvodného obohacení za užívání veřejného prostranství za rok 2022 tak činí 82.951 Kč.

2. Žalobce se domáhal vůči žalované vydání bezdůvodného obohacení za užívání týchž pozemků, resp. jejich částí, jak je popsáno shora, jako veřejného prostranství v předchozím řízení za období části roku 2020, přičemž o tomto nároku rozhodl Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 14. 12. 2023 č. j. 4 C 109/2023-110 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2024 č. j. 19 Co 115/2024-160 tak, že žalobcem uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení za omezení vlastnického práva uznal jako oprávněný.

3. Žalobce dále uplatnil nárok na zaplacení částky, kterou vynaložil za vypracování znaleckých posudků (č. 056366/2023, č. 083700/2023, č. 083690/2023) pro zjištění výše bezdůvodného obohacení pro roky 2020, 2021 a 2022. Za vyhotovení znaleckých posudků byly vystaveny faktury, a to č. 202301694 za vypracování znaleckého posudku č. 056366/2023 znějící na 14.520 Kč, č. 202302217 za vypracování znaleckého posudku č. 083700/2023 znějící na 3.630 Kč a č. 202302218 za vypracování znaleckého posudku č. 083690/2023 znějící na 3.630 Kč.

4. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Zpochybnil závěry shora uvedených rozhodnutí soudů a namítl, že navržené důkazy neprokazují, že pozemky sloužily jako veřejné prostranství, a je nutné zkoumat jejich faktický charakter. V daném případě není splněn definiční znak veřejného prostranství (prostranství přístupné každému bez omezení), kdy se jedná z podstatné části o neprůchodný terén. Žalovaný dále uvedl, že na žádost žalobce bylo vydáno rozhodnutí podle zákona o lesích, kterým bylo konstatováno, že podstatná část pozemků uvedených v žalobě jsou lesními pozemky, které mají specifickou právní úpravu užívání, tedy je nutné rozlišovat, zda jsou pozemky veřejným prostranstvím podle zákona o obcích nebo lesními pozemky. Dále žalovaný namítl, že žalobce nemůže žádat proplacení nákladů vynaložených za znalecké posudky, které použil v pravomocně skončeném řízení, kdy se jedná o náklad řízení a takový požadavek byl vznesen opožděně.

5. Soud provedl dokazování a učinil dále uvedená skutková zjištění: Výpisem z katastru nemovitostí – listem vlastnictví č. , hodnota, pro obec a katastrální území , adresa, , vzal soud za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemků č. parc. , Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, .

6. Územním plánem města , adresa, , snímky map, zápisem z Výboru pro územní plán a rozvoj města ze dne , Anonymizováno, 2025 vzal soud za prokázané, že předmětné pozemky tvoří plochu „ZV – Plocha veřejných prostranství – veřejná zeleň“ v nezastavěném území s tím, že větší část pozemků je součástí lokálního biokoridoru , Anonymizováno, , jehož cílovým využitím je extenzivně využívaný les s převahou autochtonních dřevin; tento lokální biokoridor je v územním plánu vymezen jako veřejně prospěšná opatření. Ostatně i rozhodnutí stavebního úřadu , adresa, č. j. , Anonymizováno, Ve ze dne , Anonymizováno, 2021, , Anonymizováno, 2022, , Anonymizováno, 2022 odkazují na vyjádření odboru rozvoje města, úseku územního plánování a GIS městského úřadu , adresa, , dle kterého orgán územního plánování nahlíží na předmětnou plochu jako na veřejné prostranství.

7. Protokolem ze zaměření výměr parcel vně a uvnitř oplocenky nad parkem , Anonymizováno, u , adresa, vypracovaným dne 29. 9. 2023 společností , právnická osoba, . vzal soud za prokázané, že měřičskými pracemi byla v terénu určena výměra plocha vně oplocenky na pozemcích č. parc. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , celkem , hodnota, m2.

8. Znaleckým posudkem znalecké kanceláře , právnická osoba, , ze dne 21. 12. 2023 č. 083700/2023 vzal soud za prokázané, že obvyklá cena nájemného za užívání pozemků č. parc. , Anonymizováno, , a dále částí pozemků vně oplocení u č. parc. , Anonymizováno, za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 byla stanovena částkou 18,60 Kč/m2/rok, tj. za celkovou výměru dotčené plochy o rozloze , Anonymizováno, m2 (které se nacházejí v části lesoparku , Anonymizováno, mezi , Anonymizováno, a obytnou zástavbou navazující např. na discgolfové hřiště a upravené pozemky ve vlastnictví města a jsou dle územního plánu veřejným prostranstvím) částkou 79.943 Kč. Znaleckým posudkem znalecké kanceláře , právnická osoba, , ze dne 23. 9. 2023 č. 083690/2023 vzal soud za prokázané, že obvyklá cena nájemného za užívání pozemků výše označených za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 byla určena částkou 82.951 Kč. Uvedené posudky byly opatřeny doložkou dle § 127a o. s. ř.

9. Za vypracování znaleckého posudku č. 083690/2023 vyúčtovala znalecká kancelář fakturou č. 202302218 žalobci částku 3.630 Kč, za vypracování znaleckého posudku č. 083700/2023 částku 3.630 Kč fakturou č. 202302217.

10. V souvislosti s uplatněním nároku v řízení vedeným u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 4 C 109/2023 byl vypracován touž znaleckou kanceláří znalecký posudek č. 056366/2023, za který znalecká kancelář , právnická osoba, , vyúčtovala žalobci fakturou č. 202301694 částku 14.520 Kč.

11. Za vypracování znaleckých posudků tedy žalobce vynaložil celkem 21.780 Kč, což žalovaný nečinil sporným.

12. Dopisem ze dne 27. 4. 2023 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků žalobce, které jsou veřejným prostranstvím. Výzva byla žalovanému doručena dne 2. 5. 2023. Dopisem ze dne 11. 10. 2024 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k zaplacení nákladů v souvislosti s vypracováním shora uvedených znaleckých posudků. Výzva byla žalovanému doručena dne 14. 10. 2024.

13. Z hlediska práva hmotného soud aplikoval dále uvedená ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“).

14. Dle § 2991 odst. 1 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (§ 2999 odst. 1 věta první o. z.).

16. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 o. z.).

17. Jak uvedl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 10. 4. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2509/2012 „Otázkou, zda se obec bezdůvodně obohacuje na úkor vlastníka pozemku, jenž je svým charakterem veřejným prostranstvím, se již Ústavní i Nejvyšší soud opakovaně zabývaly. Vždy přitom dovodily, že není-li v občanskoprávní rovině (např. smlouvou) upraveno obecné užívání veřejného prostranství, zahrnující i jen z části pozemky vlastnicky náležející třetí osobě, má to za následek vznik bezdůvodného obohacení na straně obce plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.), neboť i když existuje právní důvod užívání veřejného prostranství, nejde o titul, podle kterého by obci vzniklo oprávnění, aby takové plnění ze strany třetí osoby (strpění užívání jejího majetku) bylo poskytováno bezplatně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1253/2005, a sp. zn. 33 Odo 1064/2005, nebo ze dne 2. 5. 2012, sp. zn. 28 Cdo 561/2012, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 731/10 a ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 338/04). …. Je-li tedy pozemek … bez jakéhokoliv soukromoprávního titulu (např. smlouvy) obecně užíván jako veřejné prostranství, získává tím žalovaná obec bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu, které je žalobkyni povinna vydat (§ 451 obč. zák.).“18. Soud vzal za prokázané, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví žalobce. Současně jsou dle územního plánu města , adresa, veřejným prostranstvím, k čemuž se ostatně sám žalovaný při jednání svého výboru pro územní plán a rozvoj města ze dne 27. 8. 2025, ale i samotným územním plánem přihlásil. Žalobce jako vlastník je proto povinen veřejné užívání svých pozemků strpět (v důsledku pouhé skutečnosti, že jsou pozemky veřejným prostranstvím, dochází k omezení vlastnického práva žalobce), za což mu vůči obci (žalovanému , adresa, ) náleží náhrada ve výši obvyklého nájemného, když současně není povinen, aby strpěl jeho užívání bezplatně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 872/2003, sp. zn. 32 Odo 823/2003).

19. Namítl-li žalovaný, že je nutné rozlišovat, zda jsou pozemky veřejným prostranstvím podle zákona o obcích nebo lesními pozemky, pak soud tento názor nesdílí, a to s poukazem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2021 sp. zn. 28 Cdo 3483/2020: „Dovolací soud proto již v řadě rozhodnutí pozemky využívané veřejností jako lesopark pojmu veřejného prostranství subsumoval a následně (v souladu se svým shora připomenutým náhledem na problematiku důsledků existence veřejných prostranství, který účastníci v tomto dovolacím řízení nezpochybňují a od něhož není důvodu se odchylovat) dovodil, že také jejich užíváním širokou veřejností zásadně vzniká bezdůvodné obohacení obci, na jejímž území se nacházejí (takto viz již rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 33 Odo 1064/2005, a ze dne 14. 2. 2006, sp. zn. 33 Odo 396/2004, z pozdější doby pak rozsudky zdejšího soudu ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1425/2012, a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 276/2019). Tomuto závěru není principiálně na překážku, naplňuje-li lesopark v konkrétním případě definiční znaky lesa ve smyslu § 2 písm. a) lesního zákona, neboť jak zcela jednoznačně uvedl Ústavní soud v nálezu pléna ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 47/06, bodě 32, i lesy mohou mít charakter veřejného prostranství.“20. Citovaný závěr lze bez dalšího aplikovat i v posuzovaném případě, tj. i kdyby předmětné pozemky naplňovaly definiční znaky lesa, nezměnilo by to nic na závěru, že jsou veřejným prostranstvím (soud znovu zdůrazňuje, že se k takovému závěru žalovaný sám územním plánem i v rámci jednání svého výboru přihlásil), a proto žalobci za jejich možnost užívání veřejností (jsou veřejně přístupné bez možnosti pro vlastníka takový prostor uzavřít) náleží náhrada.

21. Protože se na území žalovaného nacházejí dotčené pozemky žalobce, vzniká žalovanému na úkor žalobce bezdůvodné obohacení. Jeho výši za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 soud určil částkou 79.943 Kč dle znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, , ze dne 21. 12. 2023 č. 083700/2023, za období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022 částkou 82.951 Kč dle znaleckého posudku téže znalecké kanceláře ze dne 23. 9. 2023 č. 083690/2023 odpovídající výši obvyklého nájemného.

22. Soud pro úplnost dodává, že předmětem tohoto řízení byl nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků v období, které následovalo po období, kterého se týkal nárok na vydání bezdůvodného obohacení mezi týmiž účastníky při téměř stejných skutkových okolnostech jako v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 109/2023, o němž bylo pravomocně rozhodnuto. Otázka veřejného prostranství ve vztahu k předmětným pozemkům již byla vyřešena v uvedeném řízení a bylo tedy legitimním očekáváním žalobce, aby tato právní věc byla rozhodnuta obdobně. Nejen, že se soud na základě provedeného dokazování v této věci zcela ztotožňuje se závěry soudů učiněných v předcházející a související právní věci, ale navíc dle § 13 o. z. platí, že: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.“ Tato vázanost vyplývá z principu právní jistoty, předvídatelnosti rozhodování a rovnosti účastníků řízení.

23. Nárok na zaplacení částky 21.780 Kč představující náklady na vypracování znaleckých posudků soud posoudil ve smyslu § 2910 o. z. V daném případě žalovaný zasáhl do vlastnického práva žalobce tím, že mu nezaplatil náhradu za užívání jeho pozemků, a proto je povinen nahradit mu i náklady, které vynaložil v souvislosti s uplatněním svého nároku v tomto řízení i řízení předchozím. Vynaložením uvedené částky se nepochybně snížil majetek žalobce a vznikla mu škoda, již je žalovaný povinen žalobci nahradit. Její výši žalovaný nečinil spornou.

24. Soud proto žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) jdoucími ode dne 10. 5. 2023 do zaplacení z částek 79.943 Kč a 82.951 Kč, z částky 21.780 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení. Ohledně zbývající části nároku žalobce vůči žalovanému soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť výzva k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovanému doručena 2. 5. 2023 a byla mu poskytnuta sedmidenní lhůta k plnění, tedy do 9. 5. 2023 byl oprávněn plnit; výzva k úhradě nákladů souvisejících s vypracováním znaleckých posudků byla žalovanému doručena 14. 10. 2023, byla mu rovněž poskytnuta sedmidenní lhůta k plnění, tedy do 21. 10. 2024 byl oprávněn plnit. Až v dny následující se dostal do prodlení.

25. Žalobce měl ve věci jen nepatrný neúspěch, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému v plné výši (§ 142 odst. 3, § 142a o.s.ř.). Tyto náklady se sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 7.605 Kč (6.516 + 1.089 Kč), nákladů právního zastoupení dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v platném znění za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření, sepis návrhu na pokračování v řízení - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu) po 7.620 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bodu 5 advokátního tarifu a za 1 úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění - § 11 odst. 2 písm. h) za 3.810 Kč (vycházeje z předmětu plnění v částce 162.894 Kč); za 4 úkony právní služby (sepis rozšíření žaloby, účast na soudním jednání 12. 5. 2025, sepis vyjádření, účast na soudním jednání 22. 9. 2025 - § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu) po 8.500 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bodu 5 advokátního tarifu (vycházeje z předmětu plnění v částce 184.674 Kč), náhrada hotových výdajů 5 x 300 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhradu hotových výdajů 4 x 450 Kč dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovní výdaje dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu k jednání dne 12. 5. 2025 vlakem ve výši 516 Kč, k jednání dne 22. 9. 2025 při použití osobního automobilu RZ , SPZ, (průměrné spotřeby 4,6 l na 100 km motorové nafty dle údajů v technickém průkaze vozidla) za cestu z , adresa, a zpět (260 km) k jednání dne 22. 9. 2025 ve výši 1.923 Kč při ceně nafty 34,70 Kč na 1 km a základní náhradě 5,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.; náhradu za promeškaný čas advokáta k uvedeným jednáním 12. 5. 2025 a 22. 9. 2025 za 14 půlhodin po 150 Kč (celkem 600 Kč) dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, navýšené o DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad (vyjma jízdného vlakem) ve výši 15.879 Kč dle § 137 o. s. ř., celkem 99.613 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

26. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tj. v délce patnácti dnů.