19 Co 70/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: jméno žalovaného, IČO číslo sídlem adresa o zaplacení 156 168 Kč, 145 320 Kč a 153 995 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. listopadu 2025, č. j. 6 C 57/2022-390

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že se zamítají žaloby, kterými se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částka se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení z částky částka, od datum od zaplacení z částky částka a od datum do zaplacení z částky částka (výrok I) a žalobkyně je povinna ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované náklady řízení ve výši částka (výrok II).

2. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítala, že daňové řízení, tj. daňová kontrola ohledně daňových přiznání k DPH za datum, za niž se v tomto řízení domáhá odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (z. o. s.), trvala už od podání jejího daňového přiznání, a nikoliv až od zahájení daňové kontroly správce daně dne datum (jak ale nesprávně uzavřel okresní soud). Navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil, a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech, na základě nichž žalobu zamítl. Poukázala na to, že totožná odvolací námitka žalobkyně ve skutkově i právně obdobném sporu mezi účastníky nebyla shledána důvodnou Nejvyšším soudem v jeho usnesení ze dne datum sp. zn. spisová značka.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání bez jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 214 odst. 3 o. s. ř. a oba účastníci s tímto postupem souhlasili. Přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalobkyně jakožto odvolatel domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Plně odkazuje na vynikající odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jediné odvolací námitce žalobkyně dodává následující.

6. Okresní soud se délkou posuzovaného řízení, tj. daňového řízení o daňové kontrole DPH za období datum velmi podrobně zabýval zejména v bodech 26 až 28 odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž výslovně uvedl, že ji shledal v délce cca 6 let a 3 měsíců, tj. od datum do datum. Krajský soud s ním plně souhlasí zejména v tom, že z důvodů jím uvedených je začátek posuzovaného řízení nutno odvíjet nejdříve od zahájení daňové kontroly správcem daně datum a nikoliv už od podání daňového přiznání žalobkyní k DPH za jednotlivé měsíce datum.

7. K totožnému právnímu závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne datum sp. zn. spisová značka, ve skutkově i právně obdobné věci týchž účastníků o daňové kontrole zahájené datum ohledně daňového přiznání podaného datum za zdaňovací období kalendářního roku datum. Uvedl v něm, že nejistota žalobkyně o výsledku daňového řízení (daňové kontroly) nemohla být už od okamžiku daňového přiznání, ale až od zahájení daňového řízení správcem daně. Vycházel přitom ze správnosti svého předchozího rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, dle nějž pro účely přiznání náhrady nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce daňového řízení, za niž by ve smyslu § 13 odst. 1 z. o. s. odpovídal stát, nelze zásadně považovat dobu od podání daňového přiznání do okamžiku, kdy je daňový subjekt buď vyzván k tomu, aby odstranil pochybnosti o správnosti, průkaznosti a úplnosti daňového tvrzení, popřípadě písemností, jež k daňovému tvrzení předložil, anebo mu je za týmž účelem doručeno oznámení o zahájení daňové kontroly. Přestože je posledně citovaný rozsudek žalobkyní v odvolání kritizován jako nesprávný a neudržitelný, tak ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka a Nejvyšší soud z něj ve své rozhodovací praxi i nadále vychází.

8. Z tohoto pohledu je tedy napadený rozsudek ve smyslu § 13 o. z. v plné shodě s předchozím rozhodování soudů v obdobných sporech účastníků a odpovídá i celkové harmonii soudních rozhodnutí v projednávané věci a důvěře účastníků k nim, tj. nelze v tomto řízení, bez nově nastalých skutečností, znovu a jinak řešit otázku délky daňového řízení, která již jednou byla určitým způsobem vyřešena, vychází ze stále stejného skutkového základu a je zpochybňována obsahově stále stejnými námitkami žalobkyně (srov. především nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2004 sp. zn. I. ÚS 647/02, ale i např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1236/2015 nebo ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014, dle nichž by se v těchto případech soud mohl od těchto závěrů odchýlit jen výjimečně, v odlišných případech; jinak je totiž kladen důraz zejména na zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování).

9. V návaznosti na to se pak okresní soud naprosto správně zabýval výší žalobkyní žalovaného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. V té souvislosti dostatečně zohlednil veškerá hlediska předvídaná § 31a odst. 3 z. o. s. ohledně stanovení její výše, a to nejen jednotlivě, ale i komplexně v jejich souhrnu (viz body 29 až 32 odůvodnění napadeného rozsudku, s čímž krajský soud bezezbytku souhlasí). Žalobkyně přitom v odvolání ani konkrétním způsobem nenamítá a nezpochybňuje nedostatečné nezohlednění některého z těchto hledisek.

10. Úvahy okresního soudu v tomto směru učiněné zde ve vztahu ke konkrétním poměrům souzené věci přiléhavě respektují zásady dané § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 3 z. o. s., čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. a Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 58/2011 k výkladu z. o. s.

11. Krajský soud může v naprosté shodě s okresním soudem jen vyzdvihnout a zdůraznit ten jeho zásadní právní závěr spočívající v tom, že význam předmětu posuzovaného řízení o daňové kontrole měl pro žalobkyni nepatrný, až nulový význam za situace, kdy se její újma primárně omezovala na naději v selhání daňových orgánů při odhalování jejího podvodného jednání spočívajícího ve zkrácení daně za roky datum a datum a vylákání nadměrných odpočtů DPH, za což byla i pravomocně odsouzena a potrestána (viz bod 19 odůvodnění napadeného rozsudku a srov. bod 53 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka ve skutkově předcházející věci účastníků, týkající se vlastního doměření DPH), případně se její újma omezovala na naději získání neoprávněné získání dotace částka (viz bod 32 odůvodnění napadeného rozsudku).

12. Za takové situace krajský soud zcela souhlasí s okresním soudem v tom, že v konkrétních poměrech této projednávané věci se po zvážení všech hledisek daných § 31a odst. 3 z. o. s. jevila daňová kontrola u žalobkyně skutkově i právně velmi složitá a její význam pro žalobkyni standardní, bez jakékoliv významnější nejistoty ve vztahu k jejímu výsledku. Ve svém výsledku tak daňová kontrola, resp. posuzované daňové řízení bylo skončeno bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, což u žalobkyně vylučuje důvodnost žalované náhrady nemajetkové újmy (viz nejen už výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, ale i jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. spisová značka nebo nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka.

13. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

14. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v něm rovněž procesně plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v celkové částce částka za písemné vyjádření žalované k odvolání dle § 1 odst. 1 a 3, písm. a/ a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v Semilech a rozhoduje o něm Nejvyšší soud jako soud dovolací.