19 CO 88/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky v exekuční věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o uložení povinnosti uveřejnit článek v periodiku vydávaném územním samosprávným celkem k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 11. 2021 č. j. 5 C 55/2021-91

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 7 932 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vydat v anonymizováno občasníku článek žalobce ze dne 19. 10. 2020, a to v prvním čísle, které vydá po právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobci pak uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení 12 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).

2. Okresní soud vyložil, že žalobce svůj nárok na zveřejnění zmíněného článku opíral o ustanovení § 4a z. č. 46/2000 Sb., tiskového zákona, podle něhož je vydavatel periodického tisku územního samosprávného celku povinen poskytovat objektivní a vyvážené informace o územním samosprávném celku a poskytnout přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení, které vyjadřuje názory členů zastupitelstva územního samosprávného celku týkající se tohoto územního samosprávného celku. Žalobce ale není členem zastupitelstva územní celek a nemá tak žádný právní nárok na uveřejnění svého sdělení, tj. článku ze dne 19. 10. 2020. Pokud žalobce tvrdil, že má nárok na zveřejnění článku dle Pravidel vydávání příjmení občasníku, podle jejichž bodu 4 se v anonymizováno občasníku zveřejňují jednak příspěvky vydavatele, tj. územní celek, jednak příspěvky jiných organizací, institucí, sdružení či jednotlivců, pokud splňují kritéria stanovená pod písmeny a) až h), pak ani tento jeho názor neobstojí. Podle bodu 4 písmena e) Pravidel totiž nebudou zveřejněny texty, jimiž jsou porušovány zákony ČR či autorská práva, texty urážlivé, odporující dobrým mravům či jinak nevhodné. O zveřejňování jednotlivých příspěvků v případě, kdy jsou pochybnosti o tom, zdali příspěvek splňuje kritéria pro zveřejnění a je pro příjmení občasník vhodný, rozhoduje podle bodu 8 Pravidel redakční rada příjmení občasníku. Jestliže tedy redakční rada příjmení občasníku uzavřela, že žalobcův článek nesplňuje stanovená kritéria, tj. bod 4 písm. e) těchto Pravidel, a není vhodný ke zveřejnění, jde o konečné rozhodnutí. Okresní soud dodal, že případ žalobce nelze podřadit ani pod ustanovení § 14 tiskového zákona, neboť se nejedná o uplatnění práva na uveřejnění odpovědi a dodatečného sdělení u soudu. Žalovaný se tedy při rozhodování o nezveřejnění předmětného příspěvku žalobce řídil tiskovým zákonem a postupoval v souladu s Pravidly vydávání příjmení občasníku. Nelze tak sdílet přesvědčení žalobce, že by mu byla upírána oprávněná občanská práva na svobodu projevu a myšlení. Žalovaný tímto postupem nijak nezasáhl ani do práv a svobod zaručených žalobci Listinou základních práv a svobod (článku 17). Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení plně úspěšný.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Zopakoval argumentaci uváděnou již v řízení před okresním soudem, tedy že článkem kriticky reagoval na poměry na příjmení radnici a že žalovaný nebyl oprávněn zveřejnění článku odmítnout. Zveřejnění článku se domáhá v zájmu objektivity a vyváženosti informací dle § 4a tiskového zákona a Pravidel vydávání příjmení občasníku. Dodal, že články některých občanů otištěny jsou, přestože tito nejsou členy zastupitelstva. Dovolával se práva na svobodu slova, které je zakotveno v Listině základních práv a svobod. Kritizoval soudkyni okresního soudu za to, že rozsudek je údajně koncipován tak, aby„ přešla anonymizováno chuť písemně reagovat na dezinformace a nepravdy prováděné vedením města“. Tvrdil, že u soudu nebyl předložen jediný důkaz o prokázání nevhodnosti jeho článku, jen pouhá tvrzení bez odůvodnění a lhaní podjatého svědka, neboť se jedná o starostu a místostarostu města. Dále uvedl, že žádného jednání u okresního soudu se nezúčastnil statutární zástupce územní celek a u soudu byl přítomen jen„ jakýsi jméno příjmení“; ačkoli obec zastupuje navenek starosta nebo místostarosta (§ 103 a § 104 z. č. 128/2000 Sb.). Tvrdil, že zástupci města jsou vůči jeho osobě podjatí a že soudkyně okresního soudu se s kritizovaným jednáním a článkem místostarosty příjmení neseznámila, neboť by musela předat jeho výplody k projednání policii pro navádění občanů k nepokojům. Tvrdil, že„ pisatel se snaží vyvolat v lidech paniku, zmatek z budoucích věcí, nejistotu“. Žalobce dodal, že„ vůči němu“ bylo rozhodnuto nezákonně v několika rozsudcích a usneseních, mimo jiné byl odsouzen za poškozování cizí věci, za což mu bylo i odňato razítko znalce, jednalo se ale o podvod. Ze všech uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu„ zrušil“ a nařídil uveřejnění článku žalobce v anonymizováno občasníku v celém rozsahu v příštím vydání po právní moci rozhodnutí. V odvolání ještě navrhl, aby žalovanému bylo„ nařízeno vyplatit odškodnění žalobci za způsobenou mu újmu finanční částku ve výši 15 000 Kč“; tento návrh však vzal později zpět, resp. netrval na něm.

4. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z jeho správných důvodů. Zdůraznil, že žalobce neměl a nemá na uveřejnění svého sdělení právní nárok a žalovaný při vydávání obecního periodika postupoval zcela v souladu s tiskovým zákonem i Pravidly vydávání příjmení občasníku. Podstatou sporu je přesvědčení žalobce o povinnosti žalovaného uveřejnit jeho článek, který zaslal do příjmení občasníku, tedy regionálního tisku. Okresní soud správně vysvětlil, že ani dle tiskového zákona (§ 4 a § 4a z. č. 46/2000 Sb.) ani dle Pravidel vydávání příjmení občasníku, která tiskový zákon ohledně regionálního tisku dále rozvíjejí, nemá žalobce zákonný nárok na vydání jeho článku, resp. uveřejnění svého sdělení ze dne 19. 10. 2020.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněných odvolacích důvodů, stejně jako i z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud rekapituluje, že předmětným článkem reagoval žalobce na usnesení zastupitelstva územní celek z 26. 8. 2020, jímž byla mimo jiné schválena měsíční odměna místostarosty. V článku, jehož obsah je popsán v odůvodnění rozsudku okresního soudu, kritizuje žalobce výši odměny místostarosty, spekuluje o ní a nevhodně vstupuje do soukromé roviny. Článek je i dle hodnocení odvolacího soudu agresivní, útočný, spekulativní, zavádějící a urážlivý. Z toho důvodu vyvstaly oprávněné pochybnosti, zda splňuje kritéria pro zveřejnění v anonymizováno deníku. Žalobci se dostalo ze strany předsedy redakční rady odpovědi, že jeho článek nebude uveřejněn, s odvoláním na tiskový zákon a Pravidla vydávání příjmení občasníku. Bylo mu sděleno, že za obsah občasníku odpovídá vydavatel a že redakční rada rozhodla o nezveřejnění jeho článku z důvodu rozporu s platnými Pravidly vydávání příjmení občasníku (jak uvedeno výše, podle článku 4 písm. e/ těchto pravidel nebudou zveřejňovány texty, jimiž jsou porušovány zákony ČR či autorská práva, texty urážlivé, odporující dobrým mravům či jinak nevhodné). Právě proto, že se jednalo o článek nevhodný (viz článek 4 písm. e/ Pravidel vydávání příjmení občasníku), rozhodla redakční rada, která je ustanoveným pomocným orgánem Rady územní celek, zcela v souladu s Pravidly o jeho nezveřejnění.

7. Podle přesvědčení odvolacího soudu není závěrům rozsudku soudu prvého stupně co vytknout. Žalobce skutečně nemá žádný nárok na publikaci jeho článků či sdělení, neboť neexistuje takový zákonný ani podzákonný předpis, který by takovou povinnost vydavateli občasníku ukládal. Povinnost poskytovat objektivní informace dle tiskového zákona pak nelze zaměňovat s povinností vydavatele publikovat všechny články, které jsou mu doručeny, když jak výše uvedeno, zákonná úprava nezakládá automatické právo občana na otisknutí jakéhokoli článku. Nadto žalobce není ani členem zastupitelstva, takže jeho nárok ve smyslu § 4a tiskového zákona taktéž není dán. Ze všech uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen, a to včetně výroku o nákladech řízení, který je rovněž bezchybný (§ 219 o. s. ř.).

8. Nad rámec shora uvedeného ještě odvolací soud dodává, že další žalobcem předložené důkazy, které měly svědčit pro oprávněnost jeho žaloby, nebyly soudem prvního stupně ani odvolacím soudem provedeny, protože se netýkají projednávané věci. Lze konstatovat, že žalobce si osobuje právo kritizovat projevy jednotlivých zastupitelů územní celek, respektive poměry na tamější radnici, což mu jistě nelze upírat. Žaloba na uložení povinnosti vydat o tom článek však není tou správnou cestou, jak postupovat. Pokud pak žalobce ještě tvrdil, že žalovaného nebyl oprávněn zastupovat anonymizováno jméno příjmení, k tomu odvolací soud uvádí, že zmíněný advokát byl žalovaným zmocněn k jeho zastupování na základě plné moci (§ 436 a násl. o.z. a § 25 o. s. ř).

9. Dále se poznamenává, že žalobce teprve v průběhu jednání před odvolacím soudem požádal o ustanovení advokáta; jeho návrh však musel být zamítnut. Odvolací soud totiž shledal, že žalobce se po celé prvostupňové řízení, v jehož průběhu se vedlo veškeré dokazování,„ zastupoval sám“ a žádný takový požadavek nevznesl. Za této situace není ustanovení advokáta k ochraně jeho zájmů nezbytně třeba (§ 30 odst. 1 a 2 o. s. ř.), neboť na skutkovém stavu zjištěném soudem prvního stupně již nelze nic změnit (viz § 205a o. s. ř.) a předmětem odvolacího řízení byl pouze přezkum správnosti právních závěrů soudu prvního stupně.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly. Žalobci, který v řízení podlehl, proto odvolací soud uložil povinnost nahradit žalovanému tyto náklady. Byť je žalobce starobním důchodcem s příjmem okolo 17 000 Kč měsíčně a byl zcela osvobozen od soudních poplatků, nemůže tato okolnost obstát jako důvod, pro který by žalovanému mělo být podle § 150 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení odepřeno. Bylo totiž pouze na uvážení žalobce, zda přijme rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož odůvodnění bylo zcela přesvědčivé a jednoznačné. Zahájil-li žalobce přesto odvolací řízení, musel být srozuměn s rizikem, že pokud v něm neuspěje, bude mu uložena povinnost hradit náklady řízení žalovaného. Náklady žalovaného v odvolacím řízení činí odměna za dva úkony právní služby jeho advokáta po 2 500 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT), a to za vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT) a účast na jednání odvolacího soudu dne 31. 5. 2022 (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT), dále 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, jízdné značka automobilu anonymizováno, registrační značka k jednání odvolacího soudu dne 31. 5. 2022 na cestě obec – obec a zpět, spotřeba benzínu 8,9 litrů na 100 kilometrů, cena benzínu za jeden litr 44,50 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., sazba na jeden kilometr činí 8,66 Kč, počet kilometrů celkem 200, tj. 200 x 8,66 = 1 732 Kč, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT za 6 započatých půlhodin á 100 Kč, celkem 600 Kč Celkem činí náklady žalovaného v odvolacím řízení 7 932 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.