19 Co 98/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Aleny Bačinové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: právnická osoba IČO číslo sídlem adresa zastoupená advokátkou jméno sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem jméno sídlem adresa 2) jméno , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem jméno sídlem adresa o zaplacení 89 120,77 Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. ledna 2024, č. j. 3 C 73/2023-98,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění tak, že žaloba o uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 41 154 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Řízení o odvolání žalovaného 1) proti výrokům II. a III. se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

1. Výše uvedeným rozsudkem uložil okresní soud žalovaným povinnost společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 41 154 Kč s tam uvedeným příslušenstvím (výrok I). V části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 29 170,77 Kč s příslušenstvím, byla žaloba zamítnuta (výrok II). Řízení ohledně požadovaného příslušenství nad rámec přiznaného ve výroku I bylo zastaveno (výrok III). Žalovaným byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 786,09 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok IV).

2. Okresní soud vyložil, že žalobkyně se původně domáhala náhrady škody ve výši 89 120,77 Kč; po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení ohledně částky 18 796 Kč nakonec požadovala zaplacení částky 70 324,77 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že společnost , právnická osoba, (dále také „, právnická osoba, “) si u žalobkyně v dubnu a červnu 2018 objednala ubytovací služby, které této společnosti byly poskytnuty, a to prostřednictvím jednatelky – druhé žalované. Za poskytnuté služby byly společnosti vystaveny dvě faktury, a to v květnu a červenci 2018 na částky 33 900 Kč a 26 050 Kč, které nebyly uhrazeny. Požadovaná částka ve výši celkem 59 950 Kč s příslušenstvím byla žalobkyni vůči společnosti , právnická osoba, přiznána rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ; bylo též rozhodnuto o povinnosti této společnosti nahradit žalobkyni náklady řízení 29 170,77 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož společnost , právnická osoba, byla v té době předlužená, připojila se žalobkyně se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení vedeném proti žalovaným 1) a 2), v němž byli žalovaní nakonec odsouzeni mimo jiné za přečin poškození věřitele (jedním z věřitelů byla žalobkyně) – viz dále. Žalobkyně byla se svým nárokem na náhradu škody, vyčísleným na 18 796 Kč, odkázána na řízení občanskoprávní (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

3. Z uvedených trestních rozhodnutí plyne, že , jméno, (žalovaný 1) jako hlavní pachatel a , jméno, (žalovaná 2) jako pomocník byli uznáni vinnými (kromě jiného) jednáním uvedeným pod bodem V, tedy že , jméno, jako osoba, která po celou dobu podnikání v , právnická osoba, , tuto skutečně ovládal a rozhodoval o všech zásadních hospodářských a finančních dějích ve společnosti a znal její skutečnou ekonomickou situaci, v době od 22. 10. 2018 do 31. 5. 2019, navíc jako její jediný jednatel, přestože společnost , právnická osoba, měla v té době několik věřitelů se splatnými závazky v souhrnné výši přinejmenším 11 488 013 Kč, nejspíše dne 28. 6. 2019, přestože smlouva byla antedatována do doby, kdy ještě působil ve funkci jednatele , právnická osoba, , tedy ke dni 17. 3. 2019, uzavřel jménem , právnická osoba, se společností , právnická osoba, . (dále také „, právnická osoba, “) zastoupenou tehdejší jednatelkou společnosti , jméno, (tehdy , jméno FO, ), smlouvu o postoupení pohledávky, kterou převedl poslední zbývající aktiva společnosti , právnická osoba, představované pohledávkami za společností , právnická osoba, , vzniklých jako odměna za dočasné přidělení zaměstnanců společnosti , právnická osoba, společnosti , právnická osoba, . v měsících květen a červen 2019, na společnost , právnická osoba, , a zařídil, aby tato odměna ve výši , částka, za měsíc květen 2019 a 45 859 EUR za měsíc červen 2019 byla společností , právnická osoba, uhrazena bankovním převodem na účet společnosti , právnická osoba, , č. , číslo, a protože společnosti , právnická osoba, za to nebylo poskytnuto žádné protiplnění a společnost neměla k dispozici žádná další aktiva, která by bylo možno použít ke splacení závazků společnosti, způsobili, že kvůli tomu do současné doby zůstaly neuhrazeny závazky , právnická osoba, vůči věřitelům v celkové hodnotě 3 601 605 Kč (ekvivalent hodnoty skutečně převedených peněz přepočítaný podle kurzu ČNB platného ke dni převodu každé z částek), z čehož na jednotlivé věřitele poměrně připadá způsobená škoda ve výši 630 939 Kč vůči věřiteli , právnická osoba, 2 308 318 Kč vůči věřiteli , název, , zastoupené , název, , 643 553 Kč vůči věřiteli , název, a 18 796 Kč vůči věřiteli , název, (žalobkyni), tedy zmařili uspokojení věřitele tím, že odstranili byť i jen část majetku , právnická osoba, a způsobili tak značnou škodu, čímž , jméno, jako hlavní pachatel a , jméno, jako pomocník spáchali přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přičemž poškozená žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.

4. Okresní soud v souladu s požadavkem žalobkyně vyhověl žalobě z původně celkově požadované částky 89 120,77 Kč co do částky 41 154 Kč s příslušenstvím, když ohledně částky 18 796 Kč, která byla v průběhu řízení uhrazena, byla žaloba vzata zpět; za důvodnou tedy považoval žalobu co do částky 59 950 Kč, Anonymizováno, s přísl. V částce 29 170,77 Kč s příslušenstvím, která byla nalézacím soudem přiznána z titulu nákladů řízení, žalobu zamítl s tím, že se nejedná o škodu způsobenou trestným činem, ale jde o nárok, který vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jež má v tomto směru konstitutivní povahu. Vyložil, že vycházel z trestního rozsudku, kterým je v této věci vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), tedy žalobkyně měla vůči společnosti , právnická osoba, pohledávku ve výši 59 950 Kč včetně úroků z prodlení, jejíž uspokojení bylo protiprávním jednáním žalovaných zmařeno. Žalobkyni tak vznikla v této výši škoda, kterou jsou žalovaní povinni žalobkyni nahradit společně a nerozdílně (§ 2915 o. z.), když se jedná o hlavního pachatele a pomocníka (k tomu soud připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020 sp. zn. 25 Cdo 3333/2019). Vyzdvihl, že podle konstantní judikatury není vázán trestním rozsudkem, pokud se týká rozsahu a výše škody, tudíž argumentace žalovaných, že trestním rozsudkem byla určena výše škody toliko poměrnou částí ve výši 18 796 Kč, není správná. Neobstojí ani obrana žalovaných spočívající v tom, že by v případném insolvenčním řízení byla uspokojena také poměrně, popřípadě že , právnická osoba, byla předlužena daleko větší částkou, než bylo v trestním řízení žalovaným nakonec kladeno za vinu. To jsou podle závěrů okresního soudu argumenty, které nemají na odpovědnost žalovaných a výši náhrady škody žádný vliv. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku se žalovaní v zákonné lhůtě odvolali, a to žalovaný 1) původně proti všem výrokům rozsudku a žalovaná 2) proti výroku I (a výroku IV, který je výrokem závislým).

6. Žalovaný 1) opakoval stejnou argumentaci jako v řízení před okresním soudem, zejména namítl, že skutečnost, že společnost , právnická osoba, měla v době tvrzeného protiprávního jednání žalovaných splatné dluhy ve výši minimálně 11 488 013 Kč, nemá na rozhodnutí o výši náhrady škody žalovaných vůči žalobkyni žádný vliv. Ze zmíněné společnosti byla dle trestního rozsudku bez protiplnění převedena aktiva souhrnně v přepočtu za 3 601 605 Kč na společnost , právnická osoba, ; ekonomický prospěch tak zůstal u společnosti , právnická osoba, , nikoliv u někoho ze žalovaných. Protiprávní jednání žalovaných spočívá v tom, že z již platebně neschopné společnosti , právnická osoba, převedli ve prospěch společnosti , právnická osoba, aktiva ve výši 3 601 605 Kč, čímž o tuto částku ochudili věřitele společnosti , právnická osoba, . Jelikož však , právnická osoba, svým věřitelům dlužila daleko vyšší částku, nelze tomuto protiprávnímu jednání žalovaných přičítat důsledky v podobě neuspokojení celých jejich pohledávek, ale je třeba škodu na straně věřitelů poměrně rozpočítat. Stejným způsobem uvažoval trestní soud, když v citovaném trestním rozsudku uvedl, že způsobená škoda v případě žalobkyně činní 18 796 Kč; ta byla v průběhu prvostupňového řízení uhrazena. Odvolatel nerozporoval skutečnost, že soud není v občanskoprávním řízení vázán trestním rozsudkem, pokud jde o výši škody, nicméně připomněl závěry judikatury, podle nichž by sice nebylo správné nevzít v úvahu závěry a zjištění učiněná v tomto směru v trestním řízení soudním, avšak v občanském soudním řízení musí být podle potřeby provedeny důkazy další a soud si musí učinit o výši škody vlastní odpovědný závěr podložený úplným zjištěním skutečného stavu věci (viz Cpj 35/78 publikované v SSRS pod č. 22/1979). Podle odvolatele soud takto nepostupoval, žalobkyni přiznal bez dalšího celý žalovaný nárok vyjma náhrady nákladů řízení vůči , právnická osoba, . Je zcela v rozporu se základní logikou, aby žalovaní způsobili svým jednáním (vyvedením částky daleko nižší, než byla celková výše dluhu , právnická osoba, ) každému z věřitelů této společnosti škodu v plné výši jeho pohledávky vůči , právnická osoba, . Tento závěr považoval za absurdní, neboť pokud by každý z věřitelů , právnická osoba, postupoval stejně jako žalobkyně a soud by v každém jednotlivém případě rozhodl podle stejného vzorce jako v rozsudku, byli by žalovaní nakonec povinni uhradit částku 11 488 013 Kč, přestože ze společnosti vyvedli 3 601 605 Kč. Z uvedených důvodů prvý žalovaný navrhl, aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

7. Druhá žalovaná rovněž argumentovala stejně jako v prvostupňovém řízení. Vyjádřila přesvědčení, že škoda vznikla okamžikem vyvedení pohledávek ze společnosti , právnická osoba, , a to nejméně čtyřem výše uvedeným věřitelům, přičemž celková výše škody způsobená všem věřitelům činila 3 601 605 Kč. Pokud by byl správný závěr okresního soudu, došlo by fakticky k rozšíření její odpovědnosti až na částku téměř 11,5 milionu, přestože za částku převyšující hodnotu vyvedených pohledávek nenesla žádnou odpovědnost. Vyvedením pohledávek došlo ke vzniku aktivního společného závazku věřitelů s dělitelným plněním ve smyslu § 1871 odst. 1 o. z., dle kterého: „Každý z několika spoludlužníků dělitelného plnění je dlužen jen svůj díl a každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, ledaže smlouva, zákon nebo rozhodnutí soudu stanoví jinak.“ Soud tedy výrokem I přiznal žalobci více než kolik činí jeho díl na společném plnění s ostatními věřiteli. Nic na tom nemění fakt, že závazek žalovaných vznikl z deliktu, když i na tyto případy se vztahuje obecná úprava závazků v občanském zákoníku. Současně má žalovaná 2) za to, že zde nebyla založena aktivní solidarita věřitelů. Plného uspokojení své pohledávky tak mohla žalobkyně požadovat pouze po společnosti , právnická osoba, ; na tuto činnost však žalobkyně zcela rezignovala a nezahájila proti ní ani exekuční ani insolvenční řízení. Z uvedených důvodů žalovaná 2) navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I změněn a žaloba v této části zamítnuta. Domáhala se přiznání náhrady nákladů řízení před okresním i před krajským soudem.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku v napadených částech z jeho správných důvodů. Zopakovala skutkovou situaci, přičemž zdůraznila, že žalovaní se úmyslně dopouštěli rozsáhlé majetkové trestné činnosti, která měla za účel obohacení žalovaných na úkor věřitelů, jejichž uspokojení nikdy neměli v plánu dosáhnout. Soud také správně dovodil, že škoda byla způsobena úmyslně. Žádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Žalovaný 1) ještě před zahájením odvolacího jednání vzal zpět odvolání co do výroku II a III; odvolací soud proto odvolací řízení o odvolání žalovaného 1) proti výrokům II a III zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.) – výrok II tohoto rozsudku.

10. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek v napadených částech I a IV včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných jsou důvodná.

11. Odvolací soud rekapituluje, že společnost , právnická osoba, převedla poslední svá aktiva v přepočtu za 3 601 605 Kč na společnost , právnická osoba, , ačkoliv měla v té době splatné pohledávky ve výši téměř 11,5 milionu Kč. V době převodu pohledávek byl jednatelem společnosti , právnická osoba, žalovaný 1), majitelkou a jednatelkou společnosti , právnická osoba, byla žalovaná 2), která rovněž za společnost , právnická osoba, objednávala u žalobkyně služby, které nikdy společnost nezaplatila. Mimo jiné za toto jednání byli žalovaní odsouzeni pro trestný čin poškození věřitele. V trestním řízení byla na jednotlivé věřitele, kteří byli poškozeni tímto trestným činem, poměrně rozpočítána částka, která byla předmětem trestného činu poškození věřitele (3 601 605 Kč), tak, že na žalobkyni připadlo 18 796 Kč, byť její nárok činil 59 950 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně má za to, že žalovaní odpovídají za celou škodu, kterou jí svým jednáním způsobili, v čemž jim dal okresní soud za pravdu; žalovaní tvrdí, že z trestního řízení pro ně k náhradě vůči žalobkyni neplyne škoda vyšší než 18 796 Kč, jak ji stanovil trestní soud, byť mezi účastníky panuje shoda o tom, že co do výše škody trestním rozsudkem civilní soud vázán není.

12. Odvolací soud předně zdůrazňuje, že nárok žalobkyně vůči žalovaným, který je předmětem tohoto řízení, je nárokem na náhradu škody způsobené protiprávním (trestným) jednáním žalovaných. Jiný občanskoprávní titul, na základě kterého by žalovaní odpovídali za dluh společnosti , právnická osoba, vůči žalobkyni za ubytovací služby, dovodit nelze. Je proto třeba vycházet z trestního rozsudku a v něm vymezené trestné činnosti, kterou byli žalovaní uznáni vinnými. Konkrétně ve vztahu k žalobkyni šlo pouze o skutek pod bodem V vymezeným v rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v , adresa, – pobočka , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byla tam vymezeným věřitelům způsobena škoda ve výši 3 601 605 Kč. Ačkoliv je z trestního rozsudku zřejmé, že žalovaní spáchali i další skutky a celková škoda tím vzniklá je vyšší, vůči žalobkyni odpovídají jen ve výši škody, která se váže ke skutku V.

13. Jestliže byla předmětným dílčím skutkem způsobena škoda 3 601 605 Kč více věřitelům, kteří jsou oprávněni vůči žalovaným každý samostatně, uplatní se úprava § 1871 odst. 1 o. z., že každý z několika věřitelů dělitelného plnění je věřitelem jen svého dílu, který se určí poměrně. Jestliže tedy žalovaní poškodili věřitele převodem pohledávek v celkové výši 3 601 605 Kč, nemohou poškození požadovat, aby jim byla nahrazena škoda vyšší, která není v příčinné souvislosti s touto trestnou činností. Žalovaní tak odpovídají věřitelům uvedeným ve skutku V podle jejich podílů, přičemž podíl žalobkyně činí 18 796 Kč, jak vypočetl již trestní soud.

14. Pro částku převyšující 18 796 Kč tak není dána příčinná souvislost mezi trestným jednáním žalovaných a škodou vzniklou žalobkyni. Žalovaní nebyli ve vztahu k žalobkyni stíháni ani odsouzeni za způsobení škody ve výši 11 488 013 Kč, na kterou žalobkyně odkazuje; další škodu žalovaní způsobili trestnou činností jiným věřitelům, jak plyne z bodů I, III a IV trestního rozsudku. Okresní soud tedy ve vztahu k žalobkyni překročil vymezení škody trestním rozsudkem v jeho bodu V. Odvolací soud ještě podotýká, že i kdyby se žalovaní trestné činnosti nedopustili a žalobkyně musela svoji pohledávku přihlásit např. do insolvenčního řízení společnosti , právnická osoba, , i zde by se uplatnila zásada poměrného uspokojení pohledávek a žalobkyně by se pravděpodobně nedomohla vyšší částky než již zaplacených 18 796 Kč.

15. Z uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu změněn (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tak, že žaloba se zamítá i ohledně částky 41 154 Kč s příslušenstvím.

16. Z výše uvedeného vyplývá, že plného uspokojení své pohledávky se mohla žalobkyně domoci pouze po společnosti , právnická osoba, , což však neučinila a žádné řízení (exekuční či insolvenční) proti ní nezahájila. To však nemělo žádný vliv na nárok žalobkyně vůči žalovaným. Lze pochopit, proč žalobkyně od vymáhání své pohledávky vůči společnosti , právnická osoba, upustila. Ačkoliv jí byl nárok přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , žalobkyně důvodně naznala, že s ohledem na závazky společnosti je na ní dluh nevymožitelný, zvláště když dne , datum, byl stoprocentní podíl ve společnosti převeden na „bílého koně“ a od té doby byla společnost nekontaktní. Společnost vstoupila do likvidace a bylo zjevné, že je předlužená a „vytunelovaná“; dne , datum, byla vymazána z obchodního rejstříku (§ 82 odst. 1 z. č. 304/2013 Sb.), tedy zanikla. Na společnost , právnická osoba, pak byl dne , datum, usnesením Městského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, prohlášen konkurz; o úpadku však bylo rozhodnuto s účinky již ke dni , datum, .

17. Jelikož byl rozsudek okresního soudu změněn, muselo být znovu rozhodnuto i o nákladech prvostupňového řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla v řízení před okresním soudem úspěšná jen co do částky 18 796 Kč a ve zbytku, tedy v převážné části nároku, neúspěšná, proto by částečně měla dle § 142 odst. 2 o. s. ř. hradit žalovaným náklady, které jim v souvislosti s prvostupňovým řízením vznikly. Odvolací soud ale dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti věci lze rozhodnout odlišně (§ 150 o. s. ř.). Je zjevné, že žalobkyně se nejspíše své pohledávky za společností , právnická osoba, nikdy nedomůže. Společnost se ocitla ve špatné situaci jednáním žalovaných, zčásti kvalifikovaným jako trestná činnost a porušování povinností řádného hospodáře, až nakonec po proběhlé likvidaci byla vymazána z obchodního rejstříku. Za této situace považuje odvolací soud za nespravedlivé, aby byla žalobkyně zavázána k náhradě nákladů řízení žalovaných. Totožné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. byly shledány i v odvolacím řízení (v souvislosti s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení před okresním i před krajským soudem proto nebyla přiznána žádnému z účastníků.