20 CO 141/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Kondra a soudců JUDr. Igora Pařízka a JUDr. Jiřího Petržálka v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou titul jméno příjmení příjmení , titul . sídlem adresa o vypořádání společného jmění manželů k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 4. 2022 č. j. 17 C 181/2020-442

I. Rozsudek okresního soudu se mění jen ve výroku pod bodem V tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované vypořádací podíl v částce 2 569 593,60 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku.

II. Jinak se rozsudek potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

IV. Každý z účastníků je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové náklady řízení po částce 5 959 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem vypořádal společné jmění účastníků – bývalých manželů – tak, že žalobci přikázal nemovitosti blíže specifikované ve výroku I bod 1), dále obytný vůz [značka] [model] a také peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba]. Žalované pak přikázal pouze peněžní prostředky uložené také u [právnická osoba]. Žalobu zamítl v části, kde účastníci žádali vypořádat dluh z výpůjčky od [jméno] [příjmení] v částce 300 000 Kč, dále plnění z titulu náhrady škody na zdraví od [jméno] [příjmení] a konečně hotovostní částky 1 300 000 Kč a 600 000 Kč. Výrokem pod bodem V bylo uloženo žalobci vyplatit žalované na vypořádání podílu částku 1 956 755,50 Kč. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obou účastníků nahradit státu náklady řízení po částce 4 603 Kč a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. V prvé řadě nesouhlasila s rozsudkem proto, že okresní soud jí nevyhověl v požadavku na rozhodnutí o disparitě podílů účastníků a společném majetku minimálně v poměru 60:40 v její prospěch. Zde znovu připomněla skutečnost, že žalobce byl odsouzen v trestním řízení pro zločin týrání žalované, kterého se dopouštěl nejméně od r. 2003 do června 2018, byl za to odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody, a protože žalované tímto způsobil i těžkou újmu na zdraví, bylo mu uloženo zaplatit žalované náhradu škody spočívající ve ztížení společenského uplatnění a v další nemajetkové újmě v celkové částce 500 000 Kč. Zdůraznila, že nárok, který jí byl přiznán v trestním řízení, a nárok plynoucí z disparity vypořádacího podílu jsou nároky, které se vzájemně nevylučují, a odkázala na judikaturu soudů týkající se této právní otázky. Dalším důvodem odvolání byl nesouhlas s oceněním obytného vozidla zn. [značka] [model]. Částku stanovenou znaleckým posudkem ve výši 496 780 Kč považuje za nízkou s tím, že mělo být vycházeno minimálně z částky 605 000 Kč, kterou sám znalec [znalec A] v posudku zmínil. Žalovaná nesouhlasila ani s oceněním nemovitostí, které připadly do vlastnictví žalobce. Zde podotkla, že by mělo být vycházeno ze stavu nemovitostí z doby předtím, než žalobce provedl v nemovitosti stavební zásahy, a dále namítla, že ceny nemovitostí během roku 2021 a 2022 výrazně vzrostly, a proto by měla být provedena aktualizace ceny k okamžiku rozhodnutí o vypořádání. Konečně žalovaná brojila i proti tomu, že okresní soud nezatížil podíl žalobce částkou 1 280 000 Kč, kterou žalobce vybral z bankovního účtu v době od září 2017 do prosince 2018. Navrhla, aby byl rozsudek ve smyslu odvolacích námitek změněn tak, že vypořádací podíl jí bude přiznán v částce 3 604 768,86 Kč.

3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku, když se vyjádřil i k jednotlivým odvolacím námitkám žalované. Má za to, že k disparitě podílů okresní soud nepřistoupil správně, když žalobce byl sice odsouzen za negativní chování vůči žalované, zároveň ale mu byla uložena povinnost vyplatit žalované náhradu újmy 500 000 Kč, což je svou povahou sankce, a aplikaci disparity brání zásada „ne bis in idem“, tedy nemožnost postižení dvakrát za stejný čin. K ocenění obytného vozidla [značka] [model] podotkl, že se jedná o 11 let staré vozidlo, které má najeto téměř 250 000 km, takže cena určená znalcem tyto skutečnosti zohledňuje správně. S námitkou týkající se aktualizace ocenění nemovitostí projevil žalobce souhlas, nikoliv však s tím, že by měl být jeho podíl zatížen částkou 1 300 000 Kč. Zde setrval na tvrzení, že tato částka se v domácnosti v hotovosti nenacházela, tedy si ji nemohl přivlastnit pro sebe.

4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné, a to v těch částech, které se týkají otázky uplatnění disparity podílů účastníků a dále požadavku na aktualizaci ceny nemovitostí. Ostatní odvolací námitky nepovažuje krajský soud za důvodné.

5. Při rozhodování o tom, zda vyhovět požadavku žalované a podíly účastníků na společném majetku stanovit rozdílně, než jak plyne zásadně ze zákona (§ 742 odst. 1 písm. a/ o. z.), vycházel krajský soud z judikatury Nejvyššího soudu ČR, zejména pak z rozhodnutí ze dne 18. 9. 2019 sp. zn. 22 Cdo 2661/2019. Zde dovolací soud shrnul, že jednání některého z manželů, která jsou v rozporu s § 687 o. z., mohou vést k úvaze o odklonu od principu rovnosti podílů, jestliže se významným způsobem promítly v hospodaření se společným majetkem. Zároveň ale dovolací soud uzavřel, že výjimečně je možné přistoupit k disparitě vypořádacích podílů i v případě, kdy se negativní okolnost nepromítla do majetkových poměrů, a to tehdy, kdy jde o „momenty morálně tak silné“, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, kdyby k nim soud při vypořádání přiměřeně nepřihlédl.

6. A krajský soud má za to, že právě o takový případ v předmětném případě jde. Tímto momentem morálně tak silným je skutečnost, že žalobce byl trestním soudem odsouzen pro trestný čin týrání žalované k podmíněnému trestu odnětí svobody, když trestní soud konstatoval, že tímto činem způsobil žalobce žalované těžkou újmu na zdraví. K tomuto psychickému i fyzickému týrání docházelo nejméně od r. 2003 do června 2018, tedy po více než polovinu doby trvání manželství účastníků. Krajský soud v této souvislosti akcentuje značnou dobu trvání tohoto jednání žalobce a dále to, že způsobil tímto žalované těžkou újmu na zdraví. Těžko si představit závažnější negativní jednání některého z manželů v běžném manželském soužití vůči druhému manželovi kromě zmrzačení, vraždy atd. Požadavek žalované, aby podíly účastníků byly stanoveny disparitně v poměru 60:40 v její prospěch, tedy považuje krajský soud za oprávněný. Na věci ničeho nemění ta skutečnost, že v trestním řízení byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované újmu za ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu v celkové výši 500 000 Kč. Ve vztahu k disparitě podílů se jedná o dva zcela různé nároky na sobě nezávislé, kdy jeden obstojí vedle druhého a každý z nich sleduje jiný účel.

7. Legitimní byl i požadavek žalované na aktualizaci ceny nemovitostí, které byly také předmětem řízení a vypořádání, když pohyb cen na trhu s nemovitostmi je všeobecně známý. Krajský soud proto vyzval znalce [znalec B] k vypracování dodatku k jeho posudku, ze kterého vycházel okresní soud, a znalec stanovil novou cenu nemovitostí – při zohlednění zásahů žalobce do konstrukcí domu – na částku 3 932 000 Kč.

8. Odvolací námitku týkající se ceny obytného vozidla zn. [značka] [model] nepovažuje odvolací soud za důvodnou. Proti ocenění vznesla žalovaná námitky již před okresním soudem a znalec se s těmito námitkami vypořádal (č. l. 390–395). Je sice pravda, že v posudku padla zmínka o částce 605 000 Kč, o této částce ale hovořil zástupce společnosti prodávající obytné vozy, který vozidlo vyjma fotografií neviděl a nehodnotil blíže stav vozidla, kilometrový nájezd atd. Znalec [znalec A] setrval na stanovené ceně 496 780 Kč zejména vzhledem ke značnému počtu ujetých kilometrů (téměř 250 000 km), přičemž konstatoval, že z hlediska tohoto nájezdu se vozidlo blíží hranici své životnosti. Závěry tohoto znalce považuje odvolací soud za přiměřené.

9. V podstatě poslední odvolací námitkou žalované bylo nevypořádání částky 1 280 000 Kč, kterou žalovaná navrhovala zatížit podíl žalobce s tím, že tuto částku si žalobce ponechal pro svoji potřebu.

10. K této otázce žalovaná během řízení před okresním soudem tvrdila, že účastníci vybírali společné úspory z účtu a hotové peníze uschovávali v kuchyni v zásuvce kuchyňské linky – viz její výpověď na policii č. l. 24 spisu, její vyjádření č. l. 42 p. v. atd. Dále tvrdila, že takto nashromážděnou částku 1 280 000 Kč (či 1 300 000 Kč) žalobce si přisvojil. Okresní soud nepovažoval tvrzení žalované o existenci této hotovosti v domácnosti za prokázané, když žalobce tvrzení žalované popíral a jednoznačný důkaz o existenci této částky v domácnosti podán nebyl. S tímto závěrem krajský soud souhlasí, když jednoznačný důkaz ke svému tvrzení žalovaná nepředložila, tedy okresní soud postupoval správně, když tuto částku do vypořádání žádným způsobem nezahrnul. Krajský soud v této souvislosti dodává, že oba účastníci se vzájemně obviňují z odcizení peněžních částek nacházejících se údajně v jejich tehdejší domácnosti, a pokud by se v domácnosti i žalovanou tvrzená částka nacházela, měli oba účastníci, tedy i žalovaná, která měla do domu přístup, možnost tuto částku z domu odnést. Za této situace nezbylo, než tuto peněžní hodnotu nevypořádat.

11. Vzhledem k částečné důvodnosti odvolání bylo nutno i nově stanovit výši vypořádacího podílu, který by měl žalobce žalované zaplatit. Předmětem vypořádání jsou věci a hodnoty přikázané žalobci v celkové hodnotě 4 438 946 Kč (nemovitosti v ceně 3 932 000 Kč, obytný vůz [značka] v ceně 496 780 Kč a částka 10 166 Kč na účtu u [právnická osoba] č. [bankovní účet]), a hodnoty, které zatěžují podíl žalované, tedy částka 34 435 Kč na účtu č. [bankovní účet] a 200 000 Kč, které žalovaná v závěru manželství si ponechala pro svou potřebu, jak sama připouštěla, tedy celkem 234 435 Kč. Celková hodnota SJM přicházející k vypořádání je tedy 4 673 381 Kč. Vzhledem k výši přiznané disparitě podílů v poměru 60:40 ve prospěch podílu žalované by se mělo žalované dostat 60 % z celkové hodnoty SJM, tedy částky 2 804 028,60 Kč. Dostává se jí ale jen 234 435 Kč, a proto vypořádací podíl, který je povinen žalobce žalované vyplatit, činí 2 569 593,60 Kč. V tomto smyslu byl proto rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. změněn.

12. Vzhledem ke změně rozsudku bylo nutno znovu rozhodnout i o nákladech řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

13. Řízení ve věci vypořádání společného jmění manželů je řízením, ve kterém není soud vázán návrhy účastníků a toto řízení může zahájit kdokoliv z nich. Nelze tedy vycházet striktně z úpravy, která zásadně přiznává právo na náhradu nákladů řízení tomu z účastníků, který byl v řízení úspěšný. Proto bylo o nákladech řízení před okresním soudem rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na jejich náhradu nemá. Navíc pokud by se mělo v této věci o úspěchu toho kterého účastníka uvažovat, nebyl zcela úspěšný žádný z nich a i z tohoto pohledu přichází v úvahu jen rozhodnutí výše uvedené.

14. V odvolacím řízení byla žalovaná úspěšná jen částečně, proto bylo o nákladech rozhodnuto stejně.

15. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo každému z účastníků uloženo nahradit České republice náklady, které stát platil. Jedná se o znalečné znalců [znalec B] (7 398 Kč a 2 712 Kč za dodatek posudku) a znalce [znalec A] (5 808 Kč), celkem tedy 15 918 Kč, po složení záloh v celkové výši 4 000 Kč zbývá k náhradě 11 918 Kč, tedy každý z účastníků nahradí po 5 959 Kč.