21 CO 129/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení nemovitostí k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 1. 2022 č. j. 19 C 191/2020-61

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku pod bodem I o lhůtě k vyklizení mění tak, že lhůta k vyklizení nemovitostí se stanoví do 30. 6. 2022.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek st. [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stojící na st. [parcelní číslo], pozemek p. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemek p. [číslo] zahrada o výměře [výměra], pozemek [anonymizováno], trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemek p. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemek p. [číslo] trvalý travní porost o výměře [výměra], pozemek [číslo], trvalý travní porost o výměře [výměra] a pozemek [číslo], orná půda o výměře [výměra] vše v obci [obec], [katastrální uzemí] [příjmení], část [územní celek] [název obce], do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Současně žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 982,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] (výrok II). Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 8. 2020 domáhala vyklizení předmětných nemovitostí s odůvodněním, že je jejich výlučnou vlastnicí. Uvedené nemovitosti původně ve vlastnictví žalovaného byly na základě kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2018, uzavřené mezi [název společnosti] [název společnosti] a [název společnosti], [název společnosti], jako insolvenční správkyní žalovaného, a [jméno] [příjmení], [datum narození] v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] převedeny do vlastnictví [jméno] [příjmení], která je následně smlouvou kupní č. [písmeno] [číslo] ze dne 15. 5. 2019 převedla do vlastnictví žalobkyně. Žalovaný jako předchozí vlastník předmětné nemovitosti nevyklidil a nadále je užívá bez právního důvodu, ačkoliv byl k vyklizení opakovaně vyzván, a to naposledy přípisem ze dne 29. 6. 2020. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl vyčkat do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě podané žalovaným v rámci insolvenčního řízení na neplatnost kupní smlouvy na předmětné pozemky uzavřené mezi insolvenčním správcem žalovaného [název společnosti] [název společnosti] a [název společnosti] [název společnosti] a právní předchůdkyní žalobkyně paní [jméno] [příjmení]. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku, a to na základě smlouvy o koupi nemovité věci [písmeno] [číslo] ze dne 15. 5. 2019 uzavřené s [jméno] [příjmení], která předmětné nemovitosti nabyla kupní smlouvou ze dne 7. 11. 2018 platně uzavřenou s [název společnosti] [název společnosti] a [název společnosti], [název společnosti], jako insolvenční správkyní dlužníka - žalovaného (viz. rozsudek KS v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] ze dne 3. 6. 2020 a rozsudek VS v Praze č. j. [číslo jednací], které nabyly právní moci dne 20. 10. 2021). Žalovaný v řízení nesporoval, že předmětné nemovitosti nevyklidil a nadále je užívá. Proto okresní soud žalobě zcela vyhověl. K obraně žalovaného uvedl, že občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 již neupravuje poskytování bytových náhrad a ustanovení § 285 odst. 2 a 3 zák. č. 182/2006 Sb. tak bylo překonáno a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně neměla povinnost poskytnout mu bytovou náhradu. Lhůtu k vyklizení okresní soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, přičemž jím brojil výlučně proti části výroku pod bodem I. o lhůtě k vyklizení. Namítal, že s ohledem na umístění nemovitosti je tato do konce dubna pro účely stěhování nepřístupná. Uvedl, že je v insolvenci, nemá prostředky na pořízení nového bydlení a nemá kam přestěhovat svůj majetek. Potvrdil, že pro procesní pochybení prohrál spor o platnost kupní smlouvy. Nadále je však přesvědčen, že při prodeji předmětných nemovitostí došlo k podvodnému jednání, pro které bylo podáno trestní oznámení, a věří, že mu majetek bude navrácen. Připustil, že si je vědom, že se musí vystěhovat. Žádal o prodloužení lhůty k vyklizení do konce června 2022. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný předmětné nemovitosti nadále bez právního důvodu užívá a za jejich užívání nic neplatí. Dle názoru žalobkyně žalovaný jedná ve snaze soudní řízení co nejvíce zdržet a prodloužit tak dobu, kdy bude nemovitosti fakticky bezplatně užívat. Navrhla, aby byl odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. Odvolací soud z podnětu odvolání a v jeho mezích (§ 206 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Okresní soud pro rozhodnutí o lhůtě k vyklizení správně aplikoval ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však nesouhlasí s jeho závěrem, že nejsou dány důvody pro stanovení delší lhůty k vyklizení, než je zákonem daná lhůta patnáctidenní. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem je zřejmé, že žalovaný je s ohledem na probíhající insolvenční řízení ve složitější finanční situaci, která mu znesnadňuje zajištění jiného bydlení. Žalovaný navíc vycházel z ustanovení § 285 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., na jehož základě očekával poskytnutí náhradního bydlení. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že tu jsou důvody pro určení delší, než zákonem stanovené patnáctidenní lhůty pro vyklizení bytu. Proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku pod bodem I o lhůtě k vyklizení podle § 220 o. s. ř. změnil. Při zvažování délky lhůty k vyklizení vzal odvolací soud v potaz vedle výše uvedeného i skutečnosti uváděné žalobkyní v řízení před okresním (ochota žalobkyně poskytnou 3měsíční lhůtu k vyklizení) a ve vyjádření žalobkyně k odvolání (žalovaný neplatí nájemné). Vzal v potaz i to, že od vynesení rozsudku okresním soudem ke dni rozhodnutí odvolacího soudu uplynula doba čtyř měsíců, po kterou žalovaný měl možnost zajistit si jiné bydlení. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem odvolací soud stanovil lhůtu k vyklizení do 30. 6. 2022 Odvolací soud dodává, že žalovaný je povinen po celou dobu, než nemovitosti vyklidí, platit žalobkyni úhradu za jejich užívání. Každý z účastníků měl v odvolacím řízení úspěch jen částečný, proto žádnému z nich dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.