21 CO 129/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení nemovitostí k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 1. 2022 č. j. 19 C 191/2020-61

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku pod bodem I o lhůtě k vyklizení mění tak, že lhůta k vyklizení nemovitostí se stanoví do 30. 6. 2022.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Okresní soud výše citovaným rozsudkem uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek st. parcelní číslo, zastavěná plocha a nádvoří o výměře výměra, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, stojící na st. parcelní číslo, pozemek p. číslo trvalý travní porost o výměře výměra, pozemek p. číslo zahrada o výměře výměra, pozemek anonymizováno, trvalý travní porost o výměře výměra, pozemek p. číslo trvalý travní porost o výměře výměra, pozemek p. číslo trvalý travní porost o výměře výměra, pozemek číslo, trvalý travní porost o výměře výměra a pozemek číslo, orná půda o výměře výměra vše v obci obec, katastrální uzemí příjmení, část územní celek název obce, do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Současně žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 14 982,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně titul jméno příjmení (výrok II). Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 25. 8. 2020 domáhala vyklizení předmětných nemovitostí s odůvodněním, že je jejich výlučnou vlastnicí. Uvedené nemovitosti původně ve vlastnictví žalovaného byly na základě kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2018, uzavřené mezi název společnosti název společnosti a název společnosti, název společnosti, jako insolvenční správkyní žalovaného, a jméno příjmení, datum narození v rámci insolvenčního řízení vedeného na žalovaného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. insolvenční spisová značka převedeny do vlastnictví jméno příjmení, která je následně smlouvou kupní č. písmeno číslo ze dne 15. 5. 2019 převedla do vlastnictví žalobkyně. Žalovaný jako předchozí vlastník předmětné nemovitosti nevyklidil a nadále je užívá bez právního důvodu, ačkoliv byl k vyklizení opakovaně vyzván, a to naposledy přípisem ze dne 29. 6. 2020. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl vyčkat do doby pravomocného rozhodnutí o žalobě podané žalovaným v rámci insolvenčního řízení na neplatnost kupní smlouvy na předmětné pozemky uzavřené mezi insolvenčním správcem žalovaného název společnosti název společnosti a název společnosti název společnosti a právní předchůdkyní žalobkyně paní jméno příjmení. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku, a to na základě smlouvy o koupi nemovité věci písmeno číslo ze dne 15. 5. 2019 uzavřené s jméno příjmení, která předmětné nemovitosti nabyla kupní smlouvou ze dne 7. 11. 2018 platně uzavřenou s název společnosti název společnosti a název společnosti, název společnosti, jako insolvenční správkyní dlužníka - žalovaného (viz. rozsudek KS v Hradci Králové č. j. číslo jednací ze dne 3. 6. 2020 a rozsudek VS v Praze č. j. číslo jednací, které nabyly právní moci dne 20. 10. 2021). Žalovaný v řízení nesporoval, že předmětné nemovitosti nevyklidil a nadále je užívá. Proto okresní soud žalobě zcela vyhověl. K obraně žalovaného uvedl, že občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 již neupravuje poskytování bytových náhrad a ustanovení § 285 odst. 2 a 3 zák. č. 182/2006 Sb. tak bylo překonáno a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně neměla povinnost poskytnout mu bytovou náhradu. Lhůtu k vyklizení okresní soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný, přičemž jím brojil výlučně proti části výroku pod bodem I. o lhůtě k vyklizení. Namítal, že s ohledem na umístění nemovitosti je tato do konce dubna pro účely stěhování nepřístupná. Uvedl, že je v insolvenci, nemá prostředky na pořízení nového bydlení a nemá kam přestěhovat svůj majetek. Potvrdil, že pro procesní pochybení prohrál spor o platnost kupní smlouvy. Nadále je však přesvědčen, že při prodeji předmětných nemovitostí došlo k podvodnému jednání, pro které bylo podáno trestní oznámení, a věří, že mu majetek bude navrácen. Připustil, že si je vědom, že se musí vystěhovat. Žádal o prodloužení lhůty k vyklizení do konce června 2022. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný předmětné nemovitosti nadále bez právního důvodu užívá a za jejich užívání nic neplatí. Dle názoru žalobkyně žalovaný jedná ve snaze soudní řízení co nejvíce zdržet a prodloužit tak dobu, kdy bude nemovitosti fakticky bezplatně užívat. Navrhla, aby byl odvoláním napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen. Odvolací soud z podnětu odvolání a v jeho mezích (§ 206 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – dále jen „o. s. ř.“) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Okresní soud pro rozhodnutí o lhůtě k vyklizení správně aplikoval ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud však nesouhlasí s jeho závěrem, že nejsou dány důvody pro stanovení delší lhůty k vyklizení, než je zákonem daná lhůta patnáctidenní. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem je zřejmé, že žalovaný je s ohledem na probíhající insolvenční řízení ve složitější finanční situaci, která mu znesnadňuje zajištění jiného bydlení. Žalovaný navíc vycházel z ustanovení § 285 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., na jehož základě očekával poskytnutí náhradního bydlení. Za této situace dospěl odvolací soud k závěru, že tu jsou důvody pro určení delší, než zákonem stanovené patnáctidenní lhůty pro vyklizení bytu. Proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku pod bodem I o lhůtě k vyklizení podle § 220 o. s. ř. změnil. Při zvažování délky lhůty k vyklizení vzal odvolací soud v potaz vedle výše uvedeného i skutečnosti uváděné žalobkyní v řízení před okresním (ochota žalobkyně poskytnou 3měsíční lhůtu k vyklizení) a ve vyjádření žalobkyně k odvolání (žalovaný neplatí nájemné). Vzal v potaz i to, že od vynesení rozsudku okresním soudem ke dni rozhodnutí odvolacího soudu uplynula doba čtyř měsíců, po kterou žalovaný měl možnost zajistit si jiné bydlení. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem odvolací soud stanovil lhůtu k vyklizení do 30. 6. 2022 Odvolací soud dodává, že žalovaný je povinen po celou dobu, než nemovitosti vyklidí, platit žalobkyni úhradu za jejich užívání. Každý z účastníků měl v odvolacím řízení úspěch jen částečný, proto žádnému z nich dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.