21 Co 131/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A CSc. sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO: IČO žalované advokátka sídlem Adresa advokáta B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení náhrady škody 719.419,08 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2025 č. j. 38 C 242/2023-352

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení 34.890 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení 15 % p. a. od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Trval na tom, že mu žalovaná při výkonu advokacie způsobila škodu ve výši žalované částky jako rozdílu mezi jeho náhradou mzdy, kterou za něj zažalovala v nižší, než správné výši. Žalobce v době převzetí svého zastoupení z její strany nevěděl, jak se má jeho nárok na náhradu mzdy správně vypočítat. Žalovaná jej o tom však vůbec nepoučila, ani po něm nežádala potřebné, základní informace a podklady pro správný výpočet náhrady mzdy (např. výplatní lístky či výpisy z jeho bankovního účtu). Pokud by tak učinila, žalobce by jí je poskytnul. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná po žalobci požadovala jejich předložení. Naopak žalovaná se zde jen spokojila s texty jeho předchozích žalob, které za něj podal předchozí advokát. Nemůže být proto naplněn okresním soudem uvažovaný, liberační důvod na straně žalované, vylučující její odpovědnost za škodu. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Poukázala na to, že i kdyby byl nárok žalobce na zaplacení dlužné náhrady mzdy promlčen, škoda by mu tím bez dalšího nevznikla. Žalobce navíc v řízení vůbec neprokázal, že by mu škodu způsobila svým jednáním žalovaná. Opak vyplývá z dohody o narovnání uzavřené mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem , datum, .

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v jeho bodě 24) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.

6. Podle § 16 odst. 1 věty první zákona o advokacii č. 85/1996 Sb. (dále jen a. z.) je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Podle odstavce 2 při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

7. Podle § 24 odst. 1 věty první a.z. advokát odpovídá klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Podle odst. 4 advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

8. Odpovědnost advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 a.z. vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 a. z.). Z povahy věci (z podstaty poskytování právních služeb) pak vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 121/2010 nebo ze dne 26. 2. 2003 sp.zn. 25 Cdo 1862/2001).

9. Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013 nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 25 Cdo 347/2016, apod.). Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení (zcela nebo zčásti) úspěšný. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta svůj nárok prosadil (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp.zn. 33 Cdo 1682/2013). Takto předběžně lze posuzovat i promlčení žalovaného nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2003 sp. zn. 25 Cdo 860/2002). Advokát se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li (důkazní břemeno leží na něm), že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat (viz. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003 sp. zn. 25 Cdo 1862/2001).

10. Okresní soud se ve smyslu všech výše popsaných zákonných a judikaturních hledisek projednávanou věcí důsledně zabýval a jeho skutkovým ani právním závěrům z tohoto pohledu nelze ničeho vytknout. Své zamítavé rozhodnutí správně postavil na tom, že žalovaná ve smyslu posledně citovaného rozsudku Nejvyššího soudu prokázala naplnění liberačního důvodu na své straně dle § 24 odst. 4 a. z., tj. že při převzetí zastoupení žalobce , datum, vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno požadovat, neboť po něm žádala předložení objektivně potřebných podkladů k podání žaloby o zaplacení náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 zákoníku práce (z. p.) v souvislosti s neplatným skončením pracovního poměru v říjnu , rok, , a to za dobu od prosince , rok, do května , rok, , zejména vyúčtování mzdy za jednotlivé měsíce roku , rok, (mzdové lístky). Tyto, potřebné podklady ale žalované byly žalobcem předloženy až v červenci , rok, (včetně znaleckého posudku ze dne , datum, ohledně správného výpočtu náhrady mzdy). Z těchto důvodů za žalobce dle jeho pokynu a z obavy o promlčení žalovaná podala 2 žaloby , datum, a , datum, bez těchto podkladů, přičemž při jejich podání vycházela z toho, že žalobci přísluší náhrada mzdy dle § 353 odst. 1, § 354 odst. 1, § 356 odst. 1 z. p. ve výši sjednané mzdy , částka, měsíčně. Nevycházela z toho, že žalobci správně přísluší náhrada mzdy , částka, měsíčně dle § 358 z. p. vzhledem k tomu, že žalobci byl v únoru , rok, vyplacen roční bonus , částka, , neboť to jí žalobcem při převzetí zastoupení nebylo sděleno, ani předložen žádný důkaz o tom.

11. Právě popsaný závěr má ve skutkové rovině oporu především v písemném prohlášení žalobce ze dne , datum, (viz č. l. 88, dle nějž žalobce potvrzuje, že mzdové lístky za rok , rok, předal žalované až v červenci , rok, , ačkoliv jej po něm žádala předložit do , datum, ), dále však i v e-mailové komunikaci účastníků (viz bod 10, 16 a 17 odůvodnění napadeného rozsudku). Na tomto místě proto neobstojí stěžejní odvolací námitka žalobce v tom, že po něm žalovaná v době převzetí zastoupení popsané podklady k žalobě vůbec nepožadovala (zejména pak mzdové lístky, z nichž by mohla zjistit výši vyplacené mzdy v roce , rok, ).

12. Žalobce přitom ani netvrdil, že by se při převzetí zastoupení žalované např. dotazoval, jak by se měla správně počítat jeho náhrady mzdy, resp. zda tato byla v předchozích žalobách podaných jiným advokátem žalovaná správně ve výši , částka, měsíčně, případně že by vznášel sebemenší pochybnosti o správnosti dosud žalovaných , částka, měsíčně, vycházející z jeho posledního mzdového výměru ze dne , datum, , apod. Tím spíše pak žalobce právě uvedené skutečnosti neprokazoval a v řízení ani jinak najevo nevyšly.

13. Žalovaná proto za situace, kdy jí žalobce nepředložil jí žádané mzdové lístky za rok , rok, (zejména lístek za únor , rok, , v němž mu byl vyplacen roční bonus , částka, za rok , rok, ), logicky, smysluplně, efektivně a přiměřeně vycházela při podání žaloby jednak z žalobcem předloženého mzdového výměru ze dne , datum, na , částka, měsíčně a jednak z předchozích žalob podávaných ohledně stejné částky dlouhodobě a průběžně za žalobce jeho dřívějším advokátem, z nichž ale neměla žádný důvod k pochybnostem o správnosti výše žalované měsíční náhrady mzdy. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by se žalovaná jen bez dalšího spokojila s tvrzeními žalobce ohledně dosud žalované výše jeho náhrady mzdy a nesnažila si je sama ověřit, např. právě prostřednictvím mzdových lístků za jednotlivé měsíce roku , rok, , z nichž by si sama mohla učinit závěr o správném výpočtu měsíční náhrady mzdy.

14. Na tom nemohlo ničeho změnit, že žalované bylo při podání žalob známo, že dle mzdového výměru ze dne , datum, měl žalobce měsíční mzdu , částka, s ročním bonusem 75 % roční mzdy při splnění dalších podmínek. Žalobce totiž opět vůbec netvrdil (a neprokázal), že by žalovanou informoval o výši a termínu vyplacení tohoto bonusu, resp. žalovaná neměla žádný, natož pak vážný důvod zjišťovat, zda tento bonus mu vůbec byl vyplacen, kdy a v jaké výši. Z těchto důvodů krajský soud v odvolacím řízení neopakoval dokazování žalobami tak, jak navrhoval žalobce v bodě IX. odvolání, neboť by to na právním posouzení, ani rozhodnutí projednávané věci ničeho nezměnilo.

15. Jinak řečeno, za právě popsané situace nelze žalované přičítat k tíži, že sama nepátrala po tom, zda žalobci (jen velmi výjimečně) nepřísluší vyšší náhrada mzdy dle speciálního § 358 z. p. oproti výši zásadně a obvykle předvídané obecným § 353, § 354 a § 356 z. p. Případnou vyšší aktivitu u žalované v tomto směru tak, jak žalobce namítá v odvolání, by snad bylo možno vyžadovat jen v situaci, kdy by jako vůbec první advokát převzala zastoupení žalobce ve věci jeho náhrady mzdy. O takový případ se ale v projednávané věci zjevně nejednalo, když žalovaná převzala zastoupení žalobce cca 9 let od doby zahájení jeho sporu o zaplacení náhrady mzdy.

16. Už vůbec nebyl důvod pro řádné uplatnění práv žalobce při podání žalob rozlišovat mezi přesným výpočtem náhrady mzdy v podobě hodinového nebo měsíčního výdělku, neboť by to na ochraně a prosazení jeho práv v tu chvíli nic nezměnilo. Nadto když dle prokázaného pokynu žalobce bylo primárním úkolem žalované podanými žalobami zabránit promlčení náhrady mzdy.

17. Naopak tím spíše vzhledem k tomu, že žalobce od svého neplatného skončení pracovního poměru , datum, a , datum, už dříve podal několik stejných žalob o náhradu mzdy, žalovaná nemohla mít ke dni převzetí jeho zastoupení , datum, , tj. cca po 10 letech předchozích soudních řízení, žádné vážné a důvodné pochybnosti o správnosti výpočtu jím dosud žalovaných stejných měsíčních náhrad mzdy. Pak ani není významné, zda vůbec a pokud ano, tak v jaké přesné výši měla žalobci vzniknout škoda v důsledku postupu žalované (jak tato zpochybňuje ve vyjádření k odvolání), neboť ta prokázala naplnění liberačního důvodu na své straně ve smyslu výše vysvětleného.

18. Lze jen doplnit, že veškerým úsilím žalované, předvídaným § 24 odst. 4 a. z. nelze rozumět bezbřehé a neohraničené úsilí (což by prakticky znamenalo vyloučení možnosti liberace, resp. absolutní odpovědnost), nýbrž právě jen to veškeré úsilí, které na ní bylo možno při její objektivní odpovědnosti požadovat s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu (což žalovaná v dané věci splnila).

19. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v něm rovněž procesně plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, v celkové částce , částka, , kterou tvoří 1/ mimosmluvní odměna advokáta , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, , spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a. t.), počítáno z předmětu řízení, tj. z jistiny žalované částky, nikoliv i z jejich úroků dle § 8 odst. 1 a. t. a 2/ paušální náhrada hotových výdajů , částka, , tj. 3x , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od , datum, za tři výše citované úkony právní služby (viz přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.