38 C 242/2023

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta CSc. sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované o náhradu škody 719 419,08 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 1 046 964,25 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % p. a. od 16. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 2 100 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. 1 Návrhem došlým soudu dne 22. 7. 2023, ve znění návrhu ze dne 7. 7. 2024, se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 1 046 964,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 13,25 % p. a. Návrh odůvodnil tím, že žalovaná mu poskytovala právní služby při uplatňování nároku na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku ze dvou neplatných okamžitých zrušení pracovního poměru z října 2012. Žalovaná převzala právní zastoupení žalobce dne 12. 1. 2021 po advokátu , tituly před jménem, , jméno FO, , který žalobce do té doby zastupoval ve stejné věci náhrady mzdy z neplatných okamžitých zrušení pracovního poměru pouze za jiná časová období. Žalovaná jako právní zástupce žalobce uplatňovala nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku v řízeních vedených u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a 16 , právnická osoba, /2021, v nichž byla řešena náhrada mzdy za období měsíců prosinec 2017 až květen 2018 se zažalovanými částkami po 140 000 Kč měsíčně. Advokát , tituly před jménem, , jméno FO, předtím rovněž žaloval za žalobce náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku 140 000 Kč měsíčně. Žalovaná si správnost této částky neověřila, ačkoliv to bylo její profesní povinností. Žalovaná pouze navázala na žalobní koncepci , tituly před jménem, , jméno FO, , aniž by ověřila, že je nesprávně žalována částka 140 000 Kč měsíčně. Advokátka pochybila, pokud vycházela z měsíční mzdy žalobce podle mzdového výměru, který byl platný pro období třetího čtvrtletí roku 2012, neboť žalobci byl v únoru 2012 vyplacen roční bonus ve výši 1 474 681 Kč, který měl být zahrnut do výpočtu průměrného výdělku, neboť byl poskytnut za další časové období než čtvrtletí. V průběhu poskytování právních služeb advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, si žalobce zadal znalecký posudek na stanovení jeho správného průměrného výdělku platného pro období čtvrtého čtvrtletí roku 2012. Znalecký posudek vypracoval žalobci znalec , tituly před jménem, , jméno FO, dne 26. 7. 2021. Podle tohoto znaleckého posudku činil rozhodný průměrný výdělek žalobce za třetí čtvrtletí roku 2012 pro období čtvrtého čtvrtletí roku 2012 částku 12 088,52 Kč/den, tedy 262 804,49 Kč/měsíc. Žalovaná nemohla uplatněný nárok pro předmětná období se znalostí znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ani dožalovat, neboť promlčecí lhůta pro uplatnění těchto nároků již uplynula a strana žalovaná by se v daných řízeních námitkou promlčení ubránila. Odpovědnost advokátů za škodu v souvislosti s výkonem advokacie je konstruována jako objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění. Žalobce stanoví datum vzniku škody na den 26. 7. 2021. Žalobce požaduje náhradu škody sestávajících kromě jistiny promlčených pohledávek ještě z ušlých úroků. Žalobce zaslal žalované prostřednictvím svého právního zástupce kvalifikovanou předžalobní výzvu dne 6. 6. 2023.2 Žalovaná nárok žalobce neuznala. Uvedla, že jako advokátka postupovala vždy v souladu s pokyny a souhlasem žalobce. Podstatou sporu je, že žalovaný žalobkyni v době uplatnění nároku na náhradu mzdy za období od prosince 2017 do května 2018 nepředložil relevantní podklady, ze kterých by bylo možné průměrný hodinový výdělek vyčíslit. Žalobce pouze poukazoval na znění žalob, které byly podávány jeho předchozím právním zástupcem , tituly před jménem, , adresa, ve sporech o náhradu mzdy za předchozí období. Žalované byly listiny nezbytné pro posouzení průměrného hodinového výdělku předloženy až v červenci 2021, a to v souvislosti se zpracováním znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobkyně přitom uplatnila nárok na náhradu mzdy za předmětná období návrhy na vydání platebního rozkazu ze dne 14. 1. 2021 (za prosinec 2017 až únor 2018, toto řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, ) a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 4. 2021 (za období březen 2018 až květen 2018, toto řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , Anonymizováno, , právnická osoba, /2021). Žalovaná převzala právní zastoupení žalobce dne 12. 1. 2021. Žalobcem jí přitom bylo sděleno, že je nezbytné podat žalobu na náhradu mzdy do 15. 1. 2021 z důvodu hrozícího promlčení. Současně žalobce žalované sdělil, že spor o náhradu mzdy související s určením neplatnosti okamžitých zrušení jeho pracovního poměru vede již od roku 2015, přičemž nárok uplatňuje postupně zpravidla za období tří kalendářních měsíců, a to s ohledem na výši soudního poplatku a v návaznosti na průběh řízení o určení neplatnosti okamžitých zrušení pracovního poměru. Vzhledem k nezbytnosti uplatnit nárok žalobce neprodleně, bylo nutné obstarat náležité listiny, seznámit se s jejich obsahem a zpracovat žalobu tak, aby byla v co nejvyšší míře chráněna práva žalobce. Žalobce však žalované zaslal kromě mzdových výměrů pouze rozsudky Obvodního soudu pro , adresa, a Městského soudu v Praze, kterými bylo rozhodnuto o určení neplatnosti okamžitých zrušení pracovního poměru. Žádné další listiny nebyly žalované předány s tím, že je žalobce zašle dodatečně. Žalované tak nebylo předáno ani vyúčtování mzdy za rozhodné období, ze kterého by bylo možné nárok žalobce vyčíslit. Žalobce pouze poukázal na předchozí žaloby podané , tituly před jménem, , jméno FO, , kterými byla žalována částka 140 000 Kč za měsíc. Žalovaná uplatnila nárok dne 14. 1. 2021, tedy po dvou dnech od převzetí právního zastoupení, a to dle pokynu žalobce a rozsahu, v jakém byl uplatněn předchozím právním zástupcem. S ohledem na nezbytnost podat žalobu obratem a absenci listinných důkazů nebyl nárok uplatněn návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, neboť hrozil postup soudu dle § 174 a odst. 4 o. s. ř., čímž by došlo k promlčení nároku žalobce. Vzhledem k tomu, že žalovaná od žalobce neobdržela vyúčtování mzdy ani před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu za období od března do května 2018, byl nárok za toto období uplatněn opět ve výši 140 000 Kč za kalendářní měsíc v souladu s pokynem žalobce. Žalované bylo předloženo vyúčtování mzdy žalobce až v červenci 2021, a to v návaznosti na zpracování znaleckého posudku, i přesto však v těchto podkladech chybělo vyúčtování mzdy za měsíc září 2012, které žalobce neměl k dispozici, a které muselo být vyžádáno až v roce 2022 prostřednictvím soudu přímo od zaměstnavatele. Žalobce si byl chybějících podkladů zcela vědom, i proto souhlasil s uplatněním částky alespoň ve výši 140 000 Kč měsíčně dle mzdového výměru, když objektivně nebylo možné průměrný výdělek žalobce vyčíslit. K tíži žalované nelze přičítat okolnost, že jí nebyly žalobcem předloženy náležité podklady. Žalovaná v souvislosti s podáním žalob a uplatněním nároku žalobce dodržela veškerá kritéria řádné péče a postupovala tak, jak by v daném případě objektivně postupoval jiný advokát. Žalobce si byl důkazní nouze vědom a o tom, že žalovaný vyúčtování mzdy neměl k dispozici svědčí i skutečnost, že podklady nebyly předloženy ani , tituly před jménem, , jméno FO, , který vedl spory o náhradu mzdy již od roku 2015. Žalovaná dále uvedla že žalobce neměl výplatní pásku za září 2012 k dispozici ani v červenci 2021 a výplatní páska musela být vyžádána prostřednictvím Obvodního soudu pro , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , což vyplývá z protokolu o jednání ze dne 21. 9. 2022. Tato skutečnost vyplývá i z e-mailové zprávy žalobce ze dne 2. 7. 2022, kde žalobce uvádí, že výplatní pásky má mimo období 9-2012. Pokud jde o vyjádření žalobce, že podle mzdového výměru byl stanoven žalobci vedle zaručené mzdy ještě roční bonus ve výši 75 % pak tato skutečnost z platebního výměru ze dne 7. 2. 2012 nevyplývá, neboť zde byla pouze stanovena nová zaručená mzda ve výši 140 000 Kč a roční bonus zmíněn nebyl. Roční bonus náležel žalobci podle předchozího mzdového výměru ze dne 23. 2. 2011, podle něhož mu náležela měsíční mzda 120 000 Kč, a v případě splnění podmínek roční bonus 75 %. Žalobce při komunikaci s ní trval na valorizaci nároku na náhradu mzdy, přestože ho žalovaná upozorňovala na judikaturu a zamítavé stanovisko soudu k této otázce. Žalobce na valorizaci trval, o riziku věděl a vyčíslení valorizace je rovněž obsahem znaleckého posudku zpracovaného , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalovaná postupovala v souladu s pokynem žalobce žalovat náhradu mzdy podle zaručené mzdy stanovené mzdovým výměrem, když jiné doklady neměl žalobce v této době k dispozici. Žalobce, a i jeho bývalý zaměstnavatel uzavřeli komplexní dohodu o narovnání, která byla výsledkem konsenzu mezi dvěma smluvními stranami, kdy tímto právním jednáním původní závazek zaniká a vzniká závazek zcela nový. Konečným rozhodnutím ve věci předmětných soudních řízení bylo usnesení Městského soudu v Praze o schválení soudního smíru ze dne 8. 11. 2023, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Pokud byla tedy společnost , právnická osoba, zavázána žalobci k plnění, pak se jedná o výsledek dvoustranného právního jednání mezi žalobcem a touto společností. Z usnesení o schválení soudního smíru vyplývá, že jím byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 267 628,40 Kč, jejichž část náleží žalované. Žalobce ukončil právní zastoupení žalovanou až v prosinci 2022 a je nelogické, že by nároky vůči žalované nevznesl za dobu jejího zastupování. Žalobci nemohla být žádná škoda žalovanou způsobena ani s ohledem na právní názor Nejvyššího soudu publikovaný v rozhodnutí ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož škoda spočívající v nedobytnosti pohledávky věřiteli nevzniká pouhým uplynutím promlčecí doby, ale okamžikem, kdy je nepochybné, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a neuspokojená pohledávka věřitele je soudně nevymahatelná.3 Žalobce svá tvrzení doložil předžalobní výzvu ze dne 6. 6. 2023, na kterou žalovaná reagovala dne 22. 6. 2023.4 Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že v řízení mezi žalobcem , Jméno žalobce, a společností , právnická osoba, . (bývalým zaměstnavatelem žalobce) odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 25. 11. 2019, č.j. , spisová značka, , kterým soud rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 18. 10. 2012 je neplatné a okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 31. 10. 2012 je neplatné.5 Ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 26. 7. 2021, soud zjistil, že úkolem znalce bylo 1) provést výpočet ušlé mzdy, náhrad za nevyčerpanou dovolenou a stravného za období od 18. 11. 2012 do 31. 12. 2020 a 2) odpovědět na otázku, jak by se zvýšila průměrná náhrada mzdy v případě použití indexu nárůstu minimální mzdy za jednotlivé roky. Znalci byly předány podklady – výplatní lístky za období 7-12 2011 a výplatní lístky za období 1 – 10/2012, pracovní smlouva, výpis z konta OSSZ, mzdový výměr. Znalec stanovil hodinový průměrný výdělek za období čtvrtého čtvrtletí 2012 na částku 1 511,65 Kč. Denní průměrný výdělek vypočtený znalcem činil 12 088,52 Kč.6 Žalobce předložil soudu tabulku s výpočtem výše škody způsobené uplatněním nároku žalobce za období od prosince 2017 do května 2018 ve výši pouze 140 000 Kč měsíčně namísto správně žalovaných částek v souladu s výpočtem soudního znalce, kdy tento rozdíl činí 731 507,60 Kč a dlužné úroky činí 323 515,05 Kč.7 Žalobce doložil soudu výplatní lístky za období 12/2012 - 10/2012 a za období od 7 - 12/2011. Na výplatním lístku za období 9/2012 je poznámka psaná rukou: příloha žalov. k čl. 134.8 Z e-mailové komunikace na čísle listu 267-269 bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2020 žádají paní , jméno FO, a , Jméno žalobce, žalovanou, aby zvážila možnost zastupovat žalobce v pracovněprávním sporu, přílohou emailu je mimo jiné pracovní smlouva žalobce z roku 2010 a mzdový výměr žalobce z 28. 2. 2011.9 Z e-mailu ze dne 11. 1. 2021 odeslaného p. , jméno FO, žalované soud zjistil, že odesílatelka připomíná žalované, že do 15. 1. 2021 je třeba podat žalobu na další období ve věci pracovněprávního sporu pana , jméno FO, vs. , Anonymizováno, , „aby nepřišli o další měsíc“.10 Z e-mailu ze dne 25. 5. 2021 soud zjistil, že žalobce zasílal žalované výplatní pásky v souboru zip. K tomuto žalovaná uvedla, že mimo jiné zpracovávala pro společnost žalobce insolvenční návrh, když žalobce byl zaměstnancem této společnosti a je pravděpodobné, že uvedené výplatní pásky se vztahovaly ke společnosti , právnická osoba, . Pokud by navíc výplatní pásky byly žalované zaslány již 25. 5. 2021 neměl by žalobce důvod posílat vyúčtování mzdy e-mailem ze dne 2. 7. 2022.11 Z protokolu o jednání u Obvodního soudu pro , adresa, , sp. zn. , spisová značka, ze dne 21. 9. 2022 bylo zjištěno, že v řízení bylo uloženo žalovanému – bývalému zaměstnavateli žalobce, aby založil do spisu výplatní pásku žalobce za období září 2012. Z emailu žalobce adresovaného žalované dne 2. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobce v e-mailu uvádí, že výplatní pásky má, kromě pásky za září 2012, tedy měsíc před okamžitým zrušením pracovního poměru.12 Z emailu ze dne 24.5.2021 a z dalších emailů na čl. 317 až 322 soud zjistil, že žalobce ve sporu na náhradu mzdy trvá na valorizaci, protože spor se táhl 9 let. Dále žalobce sděluje poznatky při studiu judikatury soudů ve vztahu k náhradě mzdy. V emailu ze dne 12. 5. 2022 žalobce sděluje, že je třeba dožalovat celou částku podle soudního znalce, dále proplacení dovolené a stravenek.13 Ze mzdového výměru žalobce z 23. 2. 2011 soud zjistil, že žalobce měl podle tohoto mzdového výměru nárok na zaručenou měsíční mzdu 120 000 Kč a v případě splnění dalších podmínek nárok na roční bonus v objemu 75 % roční mzdy.14 Za mzdového výměru žalobce ze dne 7. 2. 2012 pak vyplývá, že žalobci byla stanovena zaručená měsíční mzda ve výši 140 000 Kč. V tomto mzdovém výměru není uveden roční bonus.15 Z dohody o narovnání ze dne 14. 9. 2023 soud zjistil, že touto dohodou byly komplexně vyřešeny spory mezi žalobcem a společností , právnická osoba, ., v návaznosti na dohodu o narovnání byly do jednotlivých soudních řízení zaslány návrhy na schválený soudních smírů.16 Z e-mailové komunikace ze dne 23. 8. 2022 (čl. 338) soud zjistil, že žalobce sděluje žalované, že z důvodu, že nemá potřebný mzdový výměr, nechal si z banky zaslat výpisy z účtu z té doby. Bohužel za září 2012 mu přišla výplata vyšší, než za srpen nebo říjen. Expobank zaslala požadované výpisy žalobci za období srpen až říjen 2012 e-mailem ze dne 23. 8. 2022.17 Z prohlášení žalobce ze dne 25. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobce prohlásil, že byl upozorněn právní zástupkyní , tituly před jménem, , jméno FO, na všechna rizika spojená s podáním žaloby o zaplacení náhrady mzdy týkající se uplatnění nároků z pracovněprávního poměru, především že byl upozorněn na skutečnost, že pohledávky jsou nad rámce již dříve zažalovaných částek promlčené a dále, že podklady k žalobě ze dne 12. 1. 2021 o zaplacení náhrady mzdy za období prosince až února 2018, zejména vyúčtování mzdy za jednotlivé měsíce roku 2012, byly předány právní zástupkyni , tituly před jménem, , jméno FO, až v červenci 2021.18 Z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. 16 , právnická osoba, /2021 bylo zjištěno, že jím byl uplatněn nárok na náhradu mzdy za období března 2018 až května 2018 ve výši 140 000 Kč/měsíc. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán k soudu dne 13. 4. 2021. Toto řízení bylo spojeno s řízením vedeným u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná sdělila soudu dne 21. 12. 2022, že její právní zastoupení žalobce bylo ukončeno. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, bylo zjištěno, že dne 13. 1. 2021 byl uplatněn nárok na náhradu mzdy žalobce za období od prosince 2017 do února 2018 ve výši 140 000 Kč/měsíc. V obou případech byly navrženy důkazy pracovní smlouvou a mzdovými výměry za rok 2011, 2012 a dále rozsudky o určení neplatnosti okamžitých zrušení pracovního poměru. Obě řízení byla skončena usnesením o schválení soudního smíru ze dne 8. 11. 2003 vydaným Městským soudem v Praze, pod čj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , v němž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci na náhradě mzdy částku 1 846 977,04 Kč. Z odůvodnění rozsudku vydaného soudem prvního stupně v této věci dne 11. 4. 2023 vyplývá, že se jedná o nároky žalobce za 3 kalendářní čtvrtletí po 420 000 Kč, včetně příslušenství.19 Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce se dohodl na poskytování právních služeb se žalovanou, která převzala jeho právní zastoupení dne 12. 1. 2021. Předmětem zastoupení bylo podání žaloby na náhradu mzdy z neplatných okamžitých zrušení pracovního poměru. Žalobce nedodal žalované podklady pro výpočet nároku na náhradu mzdy před podáním žaloby a zároveň trval na tom, aby žaloba byla podána do 15. 1. 2021. Potřebné podklady pro výpočet náhrady mzdy byly právní zástupkyni dodány až v červenci 2021, což vyplývá mimo jiné z písemného prohlášení žalobce. Žalovaná nárok žalobce na náhradu mzdy uplatnila návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne 14. 1. 2021 za období od prosince 2017 do února 2018 a návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 4. 2021 za období od března do května 2018. Žaloby byly v obou případech podány na částku 420 000 Kč, tedy podle výše měsíční mzdy 140 000 Kč odpovídající mzdovému výměru. Žalovaná v době podání předmětných žalob nemohla vědět, že žalobci náleží náhrada mzdy ve vyšší částce. Žalovaná za škodu vzniklou žalobci neodpovídá, neboť vynaložila veškeré úsilí, které lze po advokátu požadovat a vzniklé újmě nemohlo být zabráněno. Zároveň žalovaná postupovala tak, jak by postupoval kterýkoli jiný advokát s obvyklou mírou pečlivosti a obezřetnosti.20 Podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.21 Podle § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.22 Podle § 353 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.23 Podle § 354 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.24 Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná převzala dne 12. 1. 2021 právní zastoupení žalobce s tím, že dle pokynu žalobce bylo třeba podat žalobu do 15. 1. 2021, jinak hrozilo promlčení nároku. Žaloba na náhradu mzdy žalobce za období prosinec až únor 2018 byla podána v časové tísni, kterou způsobil sám žalobce, když teprve několik dní před pomlčením nároku požádal žalovanou o poskytnutí právních služeb. Žalobci nic nebránilo, aby žalobu na náhradu mzdy podal již současně s žalobou na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a požádal o přerušení řízení. Žalobce poskytl před podáním žaloby žalované platové výměry z roku 2011 a z roku 2012, přičemž okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo následně shledáno neplatným, mělo nastat v říjnu 2012. Žalovaná vycházela z ustanovení § 353 zákoníku práce, podle něhož se pro účely stanovení průměrného výdělku vychází z příjmu dosahovaném v rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí (tzn. červenec až září 2012). Žalobu na náhradu mzdy za období dalších tří měsíců (březen - květen 2018) žalovaná podala dne 2. 6. 2021. Žalovaná měla k dispozici žalobu vypracovanou předchozím právním zástupcem žalobce za dřívější období, jejímž předmětem bylo plnění odpovídající platu žalobce podle mzdového výměru v daném roce bez zohlednění ročního bonusu (k rozpočítání odměny za delší období než kalendářní čtvrtletí srov. § 358 ZP). Nebylo prokázáno, že by žalobce informoval žalovanou o tom, že by dostal v roce 2012 odměnu za období delší než kalendářní čtvrtletí a roční bonus nebyl uveden ani v posledním platovém výměru žalobce, z něhož žalovaná vycházela. Žalovaná při podání obou žalob neměla žádné poznatky o tom, že žalobce má nárok na vyšší náhradu mzdy, než která odpovídá platovému výměru. Z emailu se zaslanými výplatními páskami nevyplývá, o které výplatní pásky se jedná a ve spojení s písemným prohlášením žalobce ze dne 25. 8. 2022 má soud za to, že podklady pro správný výpočet nároku na náhradu mzdy obdržela žalovaná až spolu se znaleckým posudkem, tj. v červenci 2021. Po obdržení posudku žalovaná další žalobu již podala na vyšší částku zohledňující i vyplacenou odměnu žalobci za delší období než čtvrtletí. Žalovaná své povinnosti advokáta neporušila, neboť jí zvolený postup odpovídal plně požadavku žalobce na výši žalované částky i na nutnost včasného podání žaloby s ohledem na riziko promlčení a výše žalované částky odpovídala doloženým podkladům. Žalobce v řízení neprokázal, že by žalované informace a podklady pro výpočet správné výše náhrady mzdy předal včas. To, že žalobce neměl k dispozici potřebné podklady plyne i z protokolu o jednání u Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 21. 9. 2022, kdy bylo dodání výplatní pásky za 9/2012 uloženo bývalému zaměstnavateli žalobce. Naopak v řízení vyšlo najevo, že žalobce si nechal zpracovat znalecký posudek vypracovaný až v červenci 2021, který žalované předal a žalovaná již další žaloby na náhradu mzdy za nadcházející období upravila, když do výše nároku zahrnula i část odměny, kterou žalobce v prvním čtvrtletí roku 2012 obdržel. Žalovaná za škodu vzniklou žalobci neodpovídá, neboť své povinnosti advokáta neporušila, když při podání žaloby vynaložila veškeré úsilí, které po ní lze požadovat, tedy žaloby podala včas, tak aby zabránila promlčení a zároveň při jejich podání vycházela z informací, které jí byly dostupné. Stejným způsobem jako žalovaná by tak postupoval kterýkoli jiný advokát. Soud z těchto důvodů žalobu zamítl.25 Ve druhém výroku soud rozhodl o nákladech řízení v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná, které byla v řízení úspěšná, má právo na náhradu jeho nákladů. Žalovaná v řízení nebyla zastoupená a soud při určení výše nákladů řízení postupoval podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalovaná má podle této vyhlášky nárok na náhradu za úkony, spočívající v:1) vyjádření k žalobě ze dne 25. 10. 20232) nahlížení do spisu dne 8. 2. 20243) účast u jednání dne 13. 2. 2024, 10. 9. 2024, 15. 10. 2024, 7. 1. 2025.4) vyjádření žalované ze dne 5. 8. 2024.Žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení za 7 úkonů po 300 Kč, tedy celkem na částku 2 100 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu).