21 CO 16/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1/ jméno příjmení , datum narození bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa 2/ jméno příjmení , datum narození hlášená k trvalému pobytu obec a číslo , PSČ obec bytem adresa o zaplacení částky 95 735 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 12. 8. 2021 č. j. 10 C 230/2018-277

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 1/ do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované 1/ náklady odvolacího řízení v částce 24 617 Kč.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2/ žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem zamítl žalobu vůči žalované 1/ o zaplacení částky 90 216 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90 216 Kč od 20. 2. 2018 do zaplacení a vůči žalované 2/ o zaplacení částky 5 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 519 Kč od 7. 3. 2018 do zaplacení (výrok pod bodem I). Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované 1/ náklady řízení ve výši 76 109 Kč (výrok pod bodem II) a žalované 2/ náklady řízení ve výši 6 678 Kč (výrok pod bodem III). Zároveň žalobkyni uložil povinnost nahradit státu na účet Okresního soudu v Semilech náklady řízení ve výši 651 Kč (výrok pod bodem IV).

2. Žalobkyně uplatněný nárok dovozovala z tvrzení o odpovědnosti obou žalovaných jako zaměstnankyň, které uzavřely s žalobkyní dohodu o hmotné odpovědnosti, přičemž za inventurní období od 15. 2. 2017 do 21. 9. 2017 (dále jen „předmětné inventurní období“), v rámci něhož byla žalovaná 1/ u žalobkyně zaměstnána po celou dobu jako vedoucí a žalovaná 2/ po dobu od 1. 4. 2017 do 30. 6. 2017 jako prodavačka, bylo podle inventury provedené 21. 9. 2017 a pojaté coby předávací při změně v osobě vedoucí prodejny zjištěno manko ve výši celkem 135 275 Kč, ze kterého po odpočtu ztratného 11 745 Kč bylo z částky 123 530 Kč určeno všem pěti hmotně odpovědným pracovnicím (vedle žalovaných též zaměstnankyně [příjmení], [příjmení] a [příjmení]) určeno žalované 1/ k úhradě 90 216 Kč a žalované 2/ 5 519 Kč Okresní soud měl prokázáno, že žalované pracovaly u žalobkyně na základě pracovních smluv z 1. 10. 2016 (žalovaná 1/) a z 1. 4. 2017 (žalovaná 2/), v rámci pracovního poměru s žalobkyní uzavřely k uvedeným datům písemnou dohodu ve smyslu § 252 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen „z. p.“, o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. K úspěšnému uplatnění nároku žalobkyně z titulu takové odpovědnosti žalovaných za svěřené hodnoty je prvořadým a nezbytným předpokladem vznik samotného schodku, tedy rozdílu mezi skutečným stavem těchto hodnot a jejich stavem účetním. Bylo na žalobkyni, aby vznik tohoto schodku tvrdila a v případě spornosti také prokázala. Jelikož žalobkyně do konání prvního jednání ve věci (8. 9. 2020) právně významná tvrzení a důkazní návrhy o nich dostatečně neuváděla, přistoupil okresní soud k poučení žalobkyně dle § 118a odst. 1 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“. Vyzval žalobkyni k přednesení tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byl schodek fakticky vyčíslen a zjištěn, jak byla inventura dne 21. 9. 2017 provedena, jakým způsobem byl skutečný stav zboží zjišťován. V tomto směru, protože již dříve žalobkyně předložila inventurní soupisy, byla žalobkyně zároveň vyzvána, aby specifikovala, zda tyto (ve formě elektronické na CD disku na č. l. 96 spisu, v tištěné verzi na č. l. 122 –178) představují skutečně zjištěný fyzický stav zásob a zboží, dále zda takové soupisy byly fakticky podepsány osobami odpovědnými za provedení inventury a za zjištění skutečností uvedených v inventurním soupisu. Zároveň bylo žalobkyni dáno poučení, že jestliže taková skutková tvrzení nedoplní a neoznačí k nim důkazy, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Následně žalobkyně ohledně průběhu inventury obecně uvedla, že se fyzický stav zásob při každé inventuře zjišťuje počítáním a vážením veškerého zboží, které se v den konání inventury nachází na prodejně, čárové kódy jednotlivých druhů zboží jsou snímány elektronickou tužkou, nahrávány do počítače a následně vypáleny na CD. Konkrétněji tvrdila, že při inventuře konané dne 21. 9. 2017 byl fyzický stav zásob zaznamenán tak, jak je uvedeno na interních dokladech – inventurních soupisech zboží a výkazech zásob za účetní období 2017. Okresní soud těmito doklady (č. l. 186 a 186 p. v.), jakož i inventurními soupisy (na č. l. 122 –178) provedl důkaz, přihlédl k tomu, že žalobkyně sama uvedla, že tyto inventurní soupisy nebyly nikým fakticky podepsány, konkrétně osobou odpovědnou za zjištění skutečností a osobou odpovědnou za provedení inventury (ohledně takových osob žalobkyně souhrnně tvrdila, že jde o osoby zaznamenané jako členky inventurní komise v inventurních soupisech – tj. [jméno] [příjmení] jako přebírající vedoucí, dále [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]), a dospěl k závěru, že tyto listiny nepředstavují průkaznou inventarizaci ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zák. o účetnictví. Takový podpis nemůže být nahrazen podpisem na dalších 2 listinách, které rovněž žalobkyně předložila k důkazu. Šlo jednak o inspekční záznam [číslo] ze dne 21. 9. 2017 (č. l. 187, 187 p. v.). Druhým z důkazů (č. l. 188 p. v., 189) byla listina obsahující v předtisku prohlášení hmotně odpovědných pracovníků k předmětné inventuře, k níž byl příkaz vystaven dne 21. 9. 2017. Uvedené listiny nepovažoval za takové důkazy, jimiž by bylo možné prokázat vznik škody (schodku). Dále okresní soud uzavřel, že žalobkyně přes poučení nepřednesla dostatek tvrzení a důkazních návrhů pro to, aby mohl být soudem objektivně učiněn závěr o zjištění schodku k 21. 9. 2017 ve výši tvrzené žalobkyní (resp. v jakékoli výši); k tomu byly nezbytné ještě údaje o objektivně zjištěném účetním stavu hodnot svěřených žalovaným k vyúčtování. Ve lhůtě soudem stanovené žalobkyně v podání z 8. 10. 2020 na toto téma uvedla pouze tolik, že konečné vyčíslení inventury pro vypořádání inventurních rozdílů (dle žalobkyně částka 135 275 Kč) zobrazuje její interní doklad – výkaz zásob za účetní období 2017. Sama neučinila žádná tvrzení o tom, jak byl porovnán fyzický stav zboží (majetku a závazků), zjištěný na prodejně 21. 9. 2017 a patrně zobrazený v nepodepsaných inventurních soupisech, se stavem účetním – včetně toho, jak a čím byl účetní stav objektivizován, a proč na základě takto (neuvedeného) porovnání dospěla žalobkyně k závěru o schodku ve výši 135 275 Kč. Podal, že potřebná skutková zjištění o porovnání faktického a účetního stavu nemohl učinit ani z žalobkyní dalšího předloženého důkazu – údajů ručně vyplněných na formuláři „Inventurní soupis zásob zboží v maloobchodních provozovnách“ ke dni 21. 9. 2017 (č. l. 186 – dále v odůvodnění jen „výsledný inventurní soupis“). Uvedl, že formulář zjevně nebyl použit pro svůj účel, neboť údaje v něm nekorespondují předepsaným kolonkám. Prioritní je, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení o účetním stavu, neboť teprve následně po splnění takové povinnosti je možné provádět v případě spornosti tvrzení dokazování k němu. Jestliže žalobkyně toliko odkázala na výkaz zásob a vyčíslení inventurních rozdílů v listině označené v podání z 8. 10. 2020 jako příloha 3 (č. l. 188 spisu), pak ani z ní nemohl soud objektivní zjištění o prokázání tzv. hrubého manka učinit; zejména z tohoto důkazu nebylo lze učinit objektivní zjištění o účetním stavu jednotlivých položek (hodnot k vyúčtování). Žalobkyně „k doplnění zaslaných písemných dokladů“ (které ale nebyly doprovázeny patřičnými právně významnými tvrzeními) navrhla též svědeckou výpověď [jméno] [příjmení] jako členky inventarizační komise. Ani z jejího výslechu nebylo možné provést zjištění o způsobu zjištění a vyčíslení schodku, neboť svědkyně uvedla, že se na faktickém vyčíslení nepodílela. Následně se okresní soud vyjádřil k dalším námitkám v průběhu řízení vznášeným účastníky, které nepovažoval za prioritní pro rozhodnutí věci.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Zdůraznila, že inventura za inventurní období od 15. 2. 2017 od 21. 9. 2017 byla provedena řádně a byla také řádně zaevidována. Poukazovala na to, že žádná ze žalovaných se vůči výsledku inventurního zjištění na místě samém nebránila a nijak jej nesporovala. Zcela nerelevantní je prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 9. 9. 2020, které si jako důkaz obstarala žalovaná 1/, z nějž patrně měla být dovozena skutečnost ve prospěch žalované 1/, že žalobkyně vyvíjí na bývalé zaměstnance nátlak, směřující k uznání pohledávek z titulu odpovědnosti za vzniklý schodek. Obdobně tvrzení žalované 1/ ve věci poruchovosti kamerového systému je nepřesné a jako z nepřesného tvrzení soud z něj bez dalšího vycházel. Zdůraznila, že je třeba odlišovat kamerový systém a zabezpečovací systém. Uvedla, že kamerový systém byl bezporuchový. V rámci inspekčních zpráv není žádný záznam o jeho poruchovosti. Uvedla, že žalovaná 1/ pravdivě tvrdí, že tyto záznamy vypracovala kontrolující osoba paní [příjmení], a dodala, že žalovaná 1/ tyto záznamy podepisovala. Pokud by trvala na tom, aby tvrzení o nefunkčnosti kamerového systému bylo zachyceno písemně v záznamu, jistě by záznam s neuvedením nefunkčnosti nepodepsala, respektive by uvedla„nesouhlasím“ tak, jak učinila v textu navržené dohody o uznání a úhradě finanční pohledávky z jejího podílu na manku, kde rovněž uvedla „nesouhlasím“. Vytýkala okresnímu soudu, že postupoval v rozporu s procesními povinnostmi, když neprovedl důkazy přednesené žalobkyní při jednání dne 22. 6. 2021, přičemž je zde naplněna výjimka za situace, kdy těmito tvrzeními a důkazy má být zpochybněna věrohodnost již provedených důkazních prostředků. Tato výjimka nesmí být vykládána striktně tak, že nejde o zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, jestliže pomocí nových skutečností a důkazů by byl zjištěn skutkový stav věci jinak, než jak jej zjistil soud na základě doposud provedených důkazů, v tomto případě výslechů osob. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 611/2005, podle něhož má za to, že z nového důkazu soud může dovodit nejen to, že předchozí důkaz byl s úspěchem zpochybněn, ale i to, že se skutek odehrál jinak. Ve chvíli, kdyby účastník s důkazem, který vede výhradně ke zpochybnění jiného již provedeného důkazního prostředku, byl úspěšný, pak by došlo k vytvoření skutkové nejistoty ohledně podstatné skutečnosti pro rozhodnutí. Tato skutková nejistota věci proto povede k prolomení koncentrace ohledně skutečnosti, která se stala pochybnou. Zdůraznila, že smyslem zavedení koncentrace sice bylo urychlit řízení, nicméně v řízení nesmí být nedůvodně potlačeny jiné zásady či principy, jako je rovnost stran. S ohledem na to, že nelze po účastnících požadovat, aby předvídali chování protistrany, tak je nezbytné poskytnout i straně, která nebyla v důkazní nouzi, prostor, aby mohla zpochybnit nejen samotnou věrohodnost, ale i skutečnost, že se skutek odehrál jinak. Uvedla, že předložila inventurní soupisy jak v tištěné, tak i v elektronické podobě a obeznámila soud s průběhem inventury, přičemž odkázala na inventurní soupisy zboží a zásob za účetní období. Pokud soud dospěl k závěru, že tyto soupisy nejsou průkazné pro inventarizaci, když zde absentuje podpis odpovědné osoby za provedení inventury, žalobkyně tvrdí, že inspekční záznam ze dne 21. 9. 2017 naplňuje obsah inventarizace, když se jedná o průkazný záznam o provedení fyzické inventury. Dodala, že žalovaná 1/ elektronický inventurní soupis na CD podepsala, přičemž tištěný soupis zůstal na prodejně. Uvedení kódu EAN, na které okresní soud poukazuje v rámci specifikace zboží jako na nedostatek tvrzení žalobkyně, je v předmětném řízení vycházejícím z inventurního zjištění nepotřebný, neboť žalobkyně prováděla tzv. korunovou inventuru, nikoliv inventuru druhovou, neboť ta u žalobkyně není předepsaná. K právnímu posouzení zproštění odpovědnosti za vzniklý schodek uvedla, že nebylo v řízení prokázáno, že by žalované 1/ a 2/ upozornily žalobkyni na nedostatky. Žalovaná 1/ byla jako vedoucí provozovny v quasi manažerské pozici a její povinností bylo nakládat se svěřenými hodnotami řádně, bez hrubé nedbalosti. Důvody ke snížení náhrady za schodek tudíž nejsou dány. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná 1/ s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Setrvala na tom, že inventura dne 21. 9. 2017 nebyla provedena řádně, a to i proto, že byla provedena v nepřítomnosti žalovaných. Uvedla, že měla zájem se inventury účastnit. Zdůraznila, že k podání písemného vyjádření, jež bylo okresnímu soudu zasláno s ověřeným podpisem, [jméno] [příjmení] nebyla nikým nucena ani naváděna. Nebyla žalovanou naváděna, protože se nijak blíže neznaly, setkávaly se pouze v práci. Po skončení pracovního poměru se neviděly. Trvala na to, že kamerový systém v prodejně byl poruchový, o čemž jsou zcela jistě záznamy, zejména inspekční. Zde je také zaznamenáno předání hotovosti, stravenek, následně byla žalovaná v pracovní neschopnosti a inventura byla provedena v její nepřítomnosti. O podpisu inventurního soupisu, případně CD jí není nic známo. Tvrdila, že na nedostatky ona i další zaměstnankyně upozorňovaly zaměstnavatele opakovaně, upozornění jsou zaznamenány v inspekčních záznamech, nedostatek lidí a poruchovost kamerového systému. Na to byla upozorňována i paní [příjmení]. Nová vedoucí dodatečně našla na prodejně zboží (zmrzlina) nezapočítané do inventury, což je zaznamenáno v inspekčním záznamu. Přetrvávají tak důvodné pochybnosti o správnosti záznamu o inventuře. Ta nemohla být na prodejně ukončena, protože 2 až 3 měsíce se dohledává zboží a inventura se upřesňuje. Předávající vedoucí prochází s přebírající vedoucí stav a zápisy kontrolují s faktickým stavem zboží na prodejně. Namítala, že nebyla zodpovězena otázka, s kým nová vedoucí zápisy kontrolovala, když žalované ani paní [příjmení] již na prodejně nebyly. Uvedla, že jí je známo, že následně během tří měsíců byla prodejna pro nedostatek lidí likvidována a zavřena. Nová vedoucí z prodejny odešla bez inventury během 14 dnů. Žalované se nemohly na místě samém při inventuře vyjádřit ani bránit, když inventura byla provedena v jejich nepřítomnosti, výsledky inventury neznaly a tyto asi ani nemohly být známy ihned. Tištěný výsledek inventury neobdržely, mohly obdržet snad jen stav zásob na prodejně ke dni 21. 9. 2017, ale ani ten neobdržely.

5. Žalovaná 2/ se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

6. K vyjádření žalované 1/ žalobkyně uvedla, že kamerový systém byl od prvopočátku v prodejně od doby, kdy žalobkyně prodejnu koupila. Původní kamerový systém byl černobílý, měnil se za modernější v barevném zobrazení s několika sekcemi. V řešeném inventurním období byl již instalovaný nový kamerový systém s větším monitorem umístěným v zorném poli obsluhy prodejny přímo na prodejně. Tvrdila, že se žalovaná inventury účastnila s tím, že podepsala „INVENTARIZAČNÍ ZÁPIS“ společně s ostatními účastnicemi inventury. Rovněž podepsala CD, na kterém byl vypálen inventurní soupis přímo na prodejně. K samotnému průběhu inventury uvedla, že nejprve inventarizační komise provede napočítání zboží po jednotlivých regálech a skladech, poté nahrává zboží při inventuře pomocí skeneru do počítače s uvedením počtu kusů a zároveň kontroluje i cenu jednotlivých druhů zboží. Veškeré inventurní soupisy se po regálech a skladech na prodejně vytisknou a následně probíhá fyzická kontrola, zda bylo všechno zboží zinventurováno a řádně podchyceno. Po odsouhlasení zaměstnanců zůstává inventurní soupis v tištěné podobě na prodejně. Zároveň se za účasti inventarizační komise vypálí inventurní soupis na CD nebo DVD nosič a přímo na nosičích se autentičnost obsahu potvrzuje podpisy zaměstnanců. Žalovaná podepsala na CD nosiči správnost obsahu nosiče. Popírala tvrzení žalované 1/, že by se 2 až 3 měsíce dohledávalo zboží a inventura se upřesňovala. Veškeré zboží na prodejně je obsahem inventurního soupisu. Čerstvé zboží (pekařina, masné zboží, mléčné zboží, zelenina) se dodává na prodejnu přímo od dodavatelů. Po datu inventury se vyčkává na fakturační doklady od těchto dodavatelů za zboží, které bylo dodáno do data inventury tak, aby mohl být porovnán účetní stav zboží k datu inventury oproti skutečnému fyzickému stavu v den inventury. Kontrola správnosti účtovaných položek je v kontokorentu k datu inventury. Poukazovala na to, že sama žalovaná 1/ připustila, že mohla obdržet stav zásob na prodejně ke dni inventury. Jako nepravdivé označila tvrzení žalované 1/, že prodejna byla prodána 3 měsíce po inventuře provedené dne 21. 9. 2017. Uvedla, že prodejna byla prodána v 2. polovině roku 2019 z důvodu reorganizace obchodní sítě. Poukázala i na skutečnost, že žalované 1/ jakožto vedoucí prodejny bylo žalobkyní po dobu výkonu pracovního poměru poskytováno ubytování v objektu prodejny, a to bezplatně.

7. Odvolací soud z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Stěžejními důvody, pro které okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, byly neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního žalobkyní. Odvolací soud se s těmito závěry okresního soudu zcela ztotožňuje a v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Okresní soud se pak již nadbytečně zabýval dalšími důvody, jež by v případě splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ze strany žalobkyně vedly ke korekci jejího nároku. K odvolacím námitkám žalobkyně odvolací soud zdůrazňuje následující:

9. Schodek na svěřených hodnotách je rozdíl mezi skutečným stavem svěřených hodnot, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat, a údaji účetní evidence, o který je skutečný stav nižší než účetní stav. Zpravidla bývá zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. § 29 odst. 1 a § 30 odst. 10 zák. o účetnictví). Není-li schodek zjištěn (prokázán) inventarizací, neznamená to bez dalšího, že by zaměstnavatel neměl proti odpovědnému pracovníku nárok na náhradu škody. Zaměstnavatel však musí, má-li být jeho žaloba úspěšná, jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které pracovník převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách.

10. S ohledem na žalobkyní uplatněný nárok bylo její povinností kromě tvrzení rozhodujících skutečností o hmotné odpovědnosti žalovaných poskytnout odpovídající tvrzení o vzniku schodku. Tedy poskytnout přesná tvrzení o stavu majetku zjištěného inventarizací včetně tvrzení o tom, jakým způsobem byla inventarizace provedena, tvrzení o účetním stavu majetku a jak tento byl stanoven, a tvrzení o porovnání účetního stavu a stavu zjištěného inventarizací, z něhož pak vyplývá schodek, jehož náhradu žalobkyně po žalovaných požaduje.

11. Jelikož žaloba postrádala úplné a přesné vylíčení rozhodujících skutečností právě o způsobu provedení inventarizace a o stanovení účetního stavu majetku, okresní soud při jednání konaném dne 8. 9. 2020 v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. upozornil žalobkyni na absenci těchto rozhodujících skutečností, poučil ji, jaká tvrzení má doplnit, včetně poučení o tom, že svá tvrzení je povinna prokázat, a poučil ji též o následcích nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Po tomto poučení byla žalobkyni i žalovaným poskytnuta lhůta 30 dnů k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně ještě při uvedeném jednání doplnila tvrzení k otázce způsobu provedení inventarizace, vyjadřovala se též k tomu, že na inventurních soupisech, které byly soudu předloženy ještě před jednáním konaným 8. 9. 2020, nejsou podpisy osob odpovědných za provedení inventury. Před uvedeným datem rovněž do spisu založila záznam na CD nosiči, na němž je inventurní soupis s čárovými kódy. Následně k otázce způsobu provedení inventarizace doplnila tvrzení v podání ze dne 8. 10. 2020, které bylo okresnímu soudu doručeno dne 9. 10. 2020, a připojila další listinné důkazy, a to inventurní soupis zásob zboží z 21. 9. 2017, výkaz zásob úč. období 2017, inspekční záznam z 21. 9. 2017 a prohlášení hmotně odpovědných pracovníků z 21. 9. 2017 na předtisku. Z provedeného dokazování vyplynulo a žalobkyně to ani nesporovala, že inventurní soupisy z inventury prováděné dne 21. 9. 2017 nejsou – v rozporu s ust. § 30 odst. 7 písm. b/ zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů – podepsány osobami odpovědnými za provedení inventarizace. Okresní soud správně uzavřel, že za tohoto stavu je celá inventarizace podle zákona neprůkazná. Okresní soud si byl vědom, vycházeje z judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 11. 3. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2111/2007), že žalobkyně může vznik a výši schodku prokázat jinak, jinými důkazními prostředky. Správně však uzavřel, že listinnými důkazy, které žalobkyně předložila dne 9. 10. 2020 (inventurní soupis zásob zboží z 21. 9. 2017, výkaz zásob úč. období 2017, inspekční záznam z 21. 9. 2017 a prohlášení hmotně odpovědných pracovníků z 21. 9. 2017 na předtisku), vznik ani výši schodku neprokázala.

12. Žalobkyně v průběhu řízení před okresním soudem předložila CD nosič, který dle žalobkyně byl pořízen tak, že čárové kódy zboží byly nahrány do počítače a následně byla data vypálena na CD nosič. Na CD nosiči je zachycen totožný stav jako v inventurních soupisech v listinné podobě, i zde pochopitelně absentují podpisy osob odpovědných za provedení inventury. Žalobkyně argumentovala tím, že CD nosič je podepsán žalovanou 1/. Takový CD nosič ovšem v řízení před okresním soudem nepředložila. Předložila jej až v odvolacím řízení s tím, že tento důkaz byl dohledán až následně po rozhodnutí okresního soudu.

13. Odvolací soud v prvé řadě zdůrazňuje, že důkaz – CD nosič označený „P 185, PŘEDÁVACÍ 21. 9. 2017“ předložený žalobkyní v odvolacím řízení je důkazem nepřípustným, neboť byl předložen po koncentraci řízení, ačkoli to je důkaz známý a žalobkyně měla možnost tento důkaz předložit již v řízení před okresním soudem. Jde o důkaz, který vznikl v roce 2017, řízení v této věci bylo zahájeno 25. 10. 2018 a koncentrace řízení nastala dnem 8. 10. 2020. Při jednání okresního soudu byla žalobkyně v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. řádně poučena o tom, jaké konkrétní skutečnosti má tvrdit a prokazovat, avšak v soudem stanovené lhůtě 30 dnů uvedený důkaz nepředložila. Při uplatnění tohoto důkazu v odvolacím řízení pouze sdělila, že byl dohledán až následně. Odvolací soud nemohl k tomuto důkazu přihlédnout, neboť nejde o důkaz, jímž by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků a žalobkyně dostatečně nezdůvodnila, proč jej nemohla bez své viny včas uvést. To, že žalovanou 1/ podepsaný CD nosič nemohla dohledat, je k tíži žalobkyně, žalobkyně musela mít po celou dobu tento prostředek k dispozici. Na těchto závěrech nic nemění ani skutečnost, že okresní soud při posledním jednání před vyhlášením rozhodnutí (10. 8. 2021) nepoučil účastníky dle § 119a odst. 1 o. s. ř. Po účinnosti tzv. souhrnné novely občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb. má zásada zákonné koncentrace přednost před neúplnou apelací. Prakticky to znamená, že je-li řízení zkoncentrováno, nemohou účastníci tvrdit nové skutečnosti a navrhovat další důkazy než ty, na které se (výjimečně) koncentrace nevztahuje. Postrádá tedy logiku, aby byli poučováni soudem podle ust. § 119a odst. 1 o. s. ř. Po novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 7/2009 Sb. se poučení podle § 119a odst. 1 uplatní v zásadě tam, kde řízení dosud koncentrováno nebylo (typicky proto, že soud účastníkům neposkytl odpovídající poučení o koncentraci řízení), resp. tam, kde se nové skutečnosti a důkazy týkají některé z výjimek z koncentrace řízení.

14. I kdyby žalovanou 1/ podepsaný CD nosič, zaznamenávající inventurní soupisy z inventury prováděné dne 21. 9. 2017, byl důkazem přípustným, neměl by žádný význam z hlediska průkaznosti inventarizace. Odvolací soud připouští, že pokud by inventurní soupisy byly podepsány žalovanou 1/, která by s nimi byla důkladně obeznámena (např. by se účastnila inventury), bylo by možné považovat tento důkaz za ten důkazní prostředek, kterým žalobkyně jinak prokáže vznik a výši schodku. Zde ovšem nejde o podepsané inventurní soupisy jako datové záznamy, ale pouze o podpis žalované 1/na samotném nosiči. Žalovaná 1/ u provádění inventury přitom přítomna nebyla, podpis tudíž musel být připojen dodatečně. V této souvislosti odvolací soud k námitce žalované 1/ pouze doplňuje, že pokud by byly inventurní soupisy podepsány osobami odpovědnými za provedení inventarizace, pak její absence při inventuře by nebyla na překážku tomu, aby takovými inventurními soupisy byl prokázán schodek.

15. Žalobkyně tedy jednoznačně neunesla břemeno důkazní o skutečnostech významných pro rozhodnutí (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), a z toho důvodu nemůže být v řízení se svým nárokem úspěšná. Žalobkyně neunesla ani břemeno tvrzení o stanovení účetního stavu majetku, s nímž porovnávala stav zjištěný inventarizací. Žalobkyně v podání ze dne 18. 2. 2020 obecně ke způsobu vyčíslení inventury uvedla, že počáteční stav odpovídá zjištěnému stavu skutečných zásob při poslední inventuře + příjem, tj. veškeré dodací listy na dodané zboží, - výdej, tedy dosažené tržby, tj. hotovostní platby, platby kartami, platby stravenkami, dále drobná vydání (spotřeba prodejny), prodej na faktury; konečná zásoba: jedná se o účetní stav k inventuře, který se porovnává se zjištěnou fyzickou zásobou. K tomuto obecnému sdělení však ani po poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř., jež jí bylo dáno při jednání okresního soudu dne 8. 9. 2020, neuvedla konkrétní rozhodné skutečnosti. Tedy neuvedla konkrétní finanční vyjádření počátečního stavu, tzn. konkrétní finanční vyjádření stavu skutečných zásob při poslední inventuře, konkrétní finanční vyjádření v mezidobí dodaného zboží a výdajů. Absence tohoto tvrzení pak neumožňuje soudu ověřit, zda žalobkyně vyčíslila manko správně. V této otázce tedy žalobkyně ani neunesla břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 o. s. ř.).

16. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

17. Žalované 1/ a 2/ se s úspěchem ubránily odvolání žalobkyně, mají proto vůči ní podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložily.

18. Náklady žalované 1/ představují náklady právního zastoupení v celkové částce 24 617 Kč Tyto náklady tvoří odměna za tři úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně, další porada přesahující jednu hodinu a účast u odvolacího jednání dne 23. 2. 2022) po 4 740 Kč dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. c/, d/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke třem úkonům právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 započatých půlhodin strávených cestou ze sídla advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 AT, jízdné za použití osobního automobilu v částce 4 025 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést, v částce 4 272 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. a zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

19. Žalovaná 1/ v rámci náhrady nákladů řízení požadovala úhradu nákladů právního zastoupení v celkové částce 36 814,25 Kč, když kromě nákladů přiznaných odvolacím soudem požadovala ještě odměnu advokáta za další dva úkony právní služby a k tomu přináležející další dvě paušální náhrady. Těmito úkony právní služby podle vyčíslení žalované 1/ jsou další dvě porady přesahující jednu hodinu (žalovaná se svým advokátem měla uskutečnit další porady přesahující jednu hodinu ve dnech 26. 8. 2021, 25. 10. 2021 a 13. 12. 2021). Odvolací soud jako účelný náklad ve vztahu k těmto úkonům uznal pouze jednu další poradu přesahující jednu hodinu včetně k tomu přináležející paušální náhrady. K tomuto závěru odvolací soud vedla ta skutečnost, že obrana žalované se v odvolacím řízení nijak nelišila oproti argumentům, které zaujala v řízení před okresním soudem. Není tudíž zřejmé, co mělo být předmět dalších porad žalované 1/ se zástupcem, které mělo v celku trvat více než tři hodiny.

20. Podle obsahu spisu žalované 2/ v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, proto ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2/ žádné z účastnic právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nebylo přiznáno.