21 CO 193/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno příjmení , datum narození bytem adresa 2. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení průběhu hranice mezi pozemky k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 3. 2022 č. j. 8 C 193/2019 – 145 ve znění usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 23. 3. 2022 č. j. 8 C 193/2019 - 147

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Každý ze žalobců je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných náklady odvolacího řízení ve výši 4 916,60 Kč.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem ve znění doplňujícího usnesení zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec], probíhá tak, jak je vyznačeno nepřerušovanou čarou mezi body 3, 6 a 9 v návrhu geometrického plánu předloženého znalcem [titul] [jméno] [příjmení] tvořícím součást znaleckého posudku podaného týmž znalcem pod č. posudku [číslo] (výrok I), žalobcům uložil povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně na nákladech řízení k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] částku 18 150 Kč (výrok II) a každému ze žalobců uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení částku 5 525 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III).

2. Žalobci se nejprve domáhali určení hranice mezi předmětnými pozemky podle poslední pokojné držby tak, že tato hranice probíhá po vnější hraně oplocení mezi oběma pozemky směrem k parc. [číslo] přičemž tvrdili, že hranice mezi pozemky není objektivně zjistitelná. S ohledem na skutečnost, že hranice objektivně zjistitelná je, navrhli v průběhu řízení žalobci změnu žaloby a požadovali, aby soud určil, že hranice mezi předmětnými pozemky probíhá tak, jak je vyznačeno nepřerušovanou čarou mezi body 3, 6 a 9 v návrhu geometrického plánu předloženého znalcem [titul] [jméno] [příjmení]. Naléhavý právní zájem na nově požadovaném určení žalobci dovozovali z existujícího sporu účastníků o průběh hranice mezi pozemky, a také z probíhajícího stavebního řízení, kdy umístění žalovanými plánované stavby je vázáno na konkrétní vzdálenost od hranice mezi pozemky. Změnu žaloby soud připustil usnesením ze dne 1. 11. 2021, čj. 8 C 193/2019-117. Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že dům a související pozemky koupili v r. [rok], kdy byla hranice mezi žalobou dotčenými pozemky vymezena původním dřevěným oplocením a po celou následující dobu nebyla ze strany žalobců nijak zpochybňována. V roce [rok] bylo původní dřevěné oplocení odstraněno na žádost žalobců, jimi následně umístěné dřevěné oplocení však hranici mezi pozemky nekopírovalo. K neshodě ohledně hranice mezi pozemky došlo v roce 2019 v souvislosti s šetřením katastrálního úřadu. Žalovaní nadále měli za to, že hranice mezi pozemky je dostatečně přesně vymezena spojnicí vedoucí středem sloupků z původního oplocení. Namítali, že ke změně žaloby došlo po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), popírali existenci naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení a poukazovali i na to, že žalobci hranici mezi pozemky až do roku 2019 nečinili spornou ani v průběhu stavebního řízení probíhajícího od konce roku 2014 Okresní soud věc posuzoval dle § 1028 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Provedenými důkazy měl prokázáno, že hranice mezi předmětnými pozemky je objektivně zjistitelná, když znalec dospěl k závěru, že hranice mezi pozemky vede po spojnici vnějších bodů sloupků plotu mezi pozemky po lícové straně sloupků směrem na parc. [číslo]. S ohledem na tento závěr okresní soud poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, který se institutem určení hranice mezi pozemky ve smyslu § 1028 o. z. opakovaně zabýval (viz např. rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2171/2017, 22 Cdo 4127/2016 či 22 Cdo 4071/2016). Zdůraznil, že podmínkou pro vyhovění žalobě podle § 1028 o. z. je, že hranice mezi pozemky opravdu nelze zjistit. Musí však jít o nezjistitelnost objektivní, nikoli subjektivní. Zjistí-li soud, že hranice lze objektivně určit (tj. zjistit kudy vede), podmínky pro žalobu dle § 1028 splněny nebudou a je namístě žalobu zamítnout. V případě subjektivní spornosti hranic mezi pozemky (jak tomu je i v daném případě) není na místě postup dle § 1028 o. z., ale řešením je žaloba na určení vlastnického práva ke sporné části pozemků.

3. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání žalobci. Namítali, že návrhem na změnu žaloby, kterou soud připustil usnesením ze dne 1. 11. 2021, došlo ke změně ze žaloby podle § 1028 o. z. na žalobu dle § 80 o. s. ř. Tato skutečnost je zřejmá nejen z poučení žalobců soudem, že v takovém případě je jejich povinností tvrdit a prokázat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, ale rovněž z dalších vyjádření žalobců i žalovaných. Zdůraznili, že základním hlediskem pro rozlišení, zda jde o žalobu dle § 1028 o. z. nebo žalobu na určení podle § 80 o. s. ř. jsou žalobní tvrzení, resp. žalobní návrh (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4822/2014). Určovací žaloba se bude opírat o tvrzení, že žalobci je známo, kudy vede vlastnická hranice, a proto se domáhá deklaratorního rozhodnutí, které tento stav potvrdí, zatímco žaloba podle § 1028 o. z. se opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit, a žádá se její nové stanovení (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4071/2016). Vyslovili názor, že v průběhu řízení bylo prokázáno, kudy vede vlastnická hranice mezi dotčenými pozemky účastníků, prokázali svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení a bylo tedy na místě jejich žalobě vyhovět. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl.

4. Žalovaní k odvolání žalobců uvedli, že žalobci se s odkazem na § 1028 o. z. nejprve domáhali určení průběhu hranice mezi předmětnými pozemky s tím, že tato hranice není objektivně zjistitelná. Až v samém závěru řízení před okresním soudem navrhli změnu žaloby na určení, že hranice mezi předmětnými pozemky probíhá tak, jak je vyznačeno nepřerušovanou čarou mezi body 3, 6 a 9 v návrhu geometrického plánu znalce [příjmení] [příjmení], přičemž žalobci vycházeli ze závěru, že hranice mezi oběma pozemky je objektivně zjistitelná. Okresní soud i přes námitky žalovaných změnu žaloby připustil, ačkoliv jí žalobci učinili po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. Následně okresní soud žalobu zamítl a žalovaní se s jeho závěry ztotožňují, právní argumentaci okresního soudu považují za přiléhavou a odpovídající provedenému dokazování. Nad rámec této argumentace dodali, že i kdyby nedošlo k zamítnutí žaloby z tohoto důvodu, bylo by zamítnutí žaloby důvodné na základě ostatních argumentů, jež vznesli v průběhu řízení a které byly podrobně a obsáhle popsány v jejich předchozích písemných vyjádřeních a písemném závěrečném návrhu, na jejichž znění v plném rozsahu odkázali. Navrhli, aby byl napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání žalobců přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné. Okresní soud ve věci provedl potřebné dokazování, na základě kterého správně zjistil skutkový stav a vyvodil z něho správné skutkové i právní závěry, se kterými se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ke kterému s ohledem na odvolací námitky dodává následující:

6. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 nebylo zásadně možné v občanskoprávním řízení žalovat na rozhodnutí, kterým by byly určeny hranice pozemků, které nebylo možné objektivně zjistit. Toto stanovisko Nejvyšší soud vyjádřil např. ve svých rozhodnutích sp. zn. 22 Cdo 2409/2002 nebo sp. zn. 22 Cdo 2028/2008. V nich uvedl, že„ vznikne-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o hranice pozemku či parcely, nemůže se žalobce u soudu domáhat opravy výměry parcely v katastru nemovitostí ani určení průběhu hranice mezi parcelami či pozemky. V takovém případě je třeba sporný pozemek (jeho část) vymezit zásadně geometrickým plánem; vlastnictví takto identifikovaného pozemku může být předmětem soudního řízení. V takovém případě bylo na žalobci, aby žalobní petit formuloval jako požadavek na určení vlastnického práva k určitému pozemku nebo jeho části“ (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2035/2003 nebo sp. zn. 22 Cdo 4071/2016). Možnost domáhat se v občanskoprávním řízení stanovení neznatelné nebo pochybné hranice podle kritéria poslední pokojné držby nebo slušného uvážení soudem přinesl ve svém ustanovení § 1028 až zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník s účinností od 1. 1. 2014. Současně však byla zachována možnost žalovat na určení vlastnického práva, je-li hranice pozemků mezi účastníky subjektivně sporná. Žaloba na určení sporné hranice, která je objektivně zjistitelná, ale mezi účastníky řízení existuje subjektivní spor o její průběh, je jen zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce dle § 80 o. s. ř., kdy je třeba zkoumat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Nelze přitom vyloučit, že se žalobce na základě vývoje dokazování ohledně objektivní zjistitelnosti sporné hranice rozhodne pro změnu žaloby. Protože se každá z výše uvedených žalob opírá o jiný skutkový stav a jiné zákonné ustanovení, je třeba o změně žaloby rozhodnout dle § 95 o. s. ř. Pokud se tedy v daném případě žalobci nejprve domáhali určení nové hranice podle § 1028 o. z. a následně s ohledem na výsledky znaleckého dokazování, ze kterého vyplynulo, že sporná hranice je objektivně zjistitelná, navrhli změnu žaloby, postupoval okresní soud správně, když o změně žaloby rozhodl dle § 95 o. s. ř. Protože se jednalo o změnu skutkových tvrzení i žalobního petitu, nebyl tento postup v rozporu se zásadou koncentrace řízení ve smyslu § 118b o. s. ř.

7. Pro další průběh řízení tedy žalobci učinili předmětem řízení určení, že hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec], probíhá tak, jak je vyznačeno nepřerušovanou čarou mezi body 3, 6 a 9 v návrhu geometrického plánu předloženého znalcem [titul] [jméno] [příjmení] tvořícím součást znaleckého posudku podaného týmž znalcem pod č. posudku 309/2020. Jedná se o žalobu na určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, a takové žaloby se lze v souladu s ust. § 80 o. s. ř. domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Prokázání existence naléhavého právního zájmu na výše uvedeném požadovaném určení tedy bylo prioritním předpokladem úspěšnosti žaloby. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je přitom dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobců nebo kde by se bez tohoto určení stalo jejich právní postavení nejistým, tj. tehdy, jestliže je požadované určení způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobců nebo ohrožení jejich práva. V daném případě žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozovali z existujícího sporu účastníků o průběh hranice mezi pozemky, a také z probíhajícího stavebního řízení, kdy umístění žalovanými plánované stavby je vázáno na konkrétní vzdálenost od hranice mezi pozemky. Po přezkoumání uvedeného důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení není dán. Určení průběhu sporné hranice mezi pozemky účastníků má pouze povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci vlastnického práva k části pozemku právě v závislosti na průběhu hranice. Tento závěr je zcela v souladu s již výše zmíněnými rozhodnutími Nejvyššího soudu, který ve své rozhodovací praxi po 1. 1. 2014 (účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) aproboval starší judikaturu, z níž vyplývá, že k odstranění pochybnosti o průběhu hranice mezi pozemky„ může sloužit taková formulace žalobního petitu, která bude obsahovat nejen vlastnický poměr účastníků řízení k jednotlivému pozemku, ale i označení geometrického plánu, které bude přílohou soudního rozhodnutí. Žaloba s takovým petitem vyhovuje požadavku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, neboť rozhodnutí o takové žalobě je způsobilým podkladem pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Z obsahu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že dospěl ke stejnému závěru, když uvedl, že v případě subjektivní spornosti hranice mezi pozemky účastníků řízení je řešením žaloba na určení vlastnického práva k odpovídající sporné části pozemku a nikoliv žaloba na určení samotné hranice.

8. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správné potvrdil dle § 219 o. s. ř.

9. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalovaných tvoří mimosmluvní odměna právního zástupce při zastupování 2 účastníků řízení (§ 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jen„ AT“) při výši odměny za 1 úkon 1 200 Kč (1 500 Kč dle § 9 odst. 1 AT sníženo dle § 12 odst. 4 o 20 %) za 2x 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast zástupce na jednání před krajským soudem), paušální náhrada hotových výdajů ke každému z těchto úkonů právní služby po částce 300 Kč § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas při cestě zástupce žalovaných k jednání krajského soudu z [obec] do [obec] a zpět celkem za 8 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 AT a náhrada cestovních výdajů zástupce žalovaných ve výši 1 326,60 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět (celkem za 198 km při použití osobního automobilu Peugeot s průměrnou spotřebou 4,3 l nafty na 100 km při ceně 47,10 Kč za litr a základní sazbě 4,70 Kč za kilometr dle vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění pozdějších předpisů) a 21% daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení ve výši 1 706,60 Kč Náklady odvolacího řízení tak činí celkem 9 833,20 Kč a každý ze žalobců je povinen nahradit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, částku 4 916,60 Kč ve lhůtě do 15 od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).