21 Co 230/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobce: jméno FO , narozený datum narození bytem adresa zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno FO , nar. datum narození bytem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený datum narození bytem Javornická adresa zastoupený advokátkou jméno sídlem adresa o výživné pro zletilé dítě k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. dubna 2025 č. j. 10 C 327/2024-75

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci nedoplatek na výživném za období od , datum, 2023 do , datum, 2025 ve výši 142 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč měsíčně splatných od právní moci tohoto rozsudku spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen platit žalobci na jeho výživu s účinností od , datum, 2023 částku ve výši 8 000 Kč měsíčně, splatnou vždy ke každému 25. dni v měsíci předem k rukám žalobce (výrok I), dlužné výživné za období od , datum, 2023 do , datum, 2025 ve výši 122 000 Kč je žalovaný povinen žalobci zaplatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 000 Kč splatnými vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného uhrazení pod ztrátou výhody splátek (výrok II), a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že žalobce jako jeho zletilý syn je už vyučený kuchař, a je proto schopen se sám živit. Pokud nově začal od , datum, 2023 studovat učební obor mechanik a opravář motorových vozidel, nejde u něj o zvyšování kvalifikace ani návaznost na předchozí studium kuchaře (ani toto druhé studium nebude ukončeno maturitou). Navíc i jako kuchaře by jej přijali už nyní na výrobní linku ve , název, ve , adresa, (kde je žalovaný zaměstnán). Zdůraznil, že žalobce začal nově studovat i přes jeho nesouhlas, a žalobu podal až 4 měsíce po zahájení studia. Přiznání výživného odporuje dobrým mravům, neboť žalobce od něj nepřijal dobrovolně zaslaných 30 000 Kč na studium. Matka přitom pro své, Anonymizováno, zdravotní potíže plní svoji vyživovací povinnost minimálně nejen vůči žalobci, ale i jeho sestře , jméno FO, , která je svěřena do péče žalovaného, a ten za ni platí např. jen školné 23 000 Kč ročně. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně výživné určí jen v symbolické částce.

3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Dodal, že studium skončí v létě , rok, , leda by v něm pokračoval a složil si maturitu v létě , rok, .

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o.s.ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalovaný jako odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vyhověl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 17 až 19) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného dodává následující.

6. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

7. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze, a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, „neschopnost sám se živit“. Zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe – pokud jde o výživu – postarat. Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb.

8. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. II. ÚS 2155/09).

9. V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např., zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 uveřejněný v jeho Sbírce nálezů a usnesení pod č. R 182/2014).

10. Ve smyslu všech výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek a v konkrétních skutkových poměrech této projednávané věci má krajský soud v naprosté shodě s okresním soudem za to, že žalobce dosud není schopen se sám živit z důvodu svého, od , datum, 2023 nově zahájeno, stále trvajícího, nepřerušovaného, a naopak velmi úspěšného studia oboru mechanik a opravář motorových vozidel (automechanik). Vyživovací povinnost žalovaného jako jeho otce vůči němu proto stále trvá.

11. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobce je už vyučen kuchařem a mohl by se v zásadě touto profesí živit. V řízení totiž vyšlo najevo, že žalobce se ještě před zahájením studia na kuchaře zajímal o technicky zaměřené obory, už v průběhu studia na kuchaře dospěl k závěru, že se takto živit nechce a v jeho 3. ročníku studia se zajímal o studium automechanika. Přesto studium kuchaře s výbornými výsledky ukončil v červnu 2023 tak, aby nebylo jeho úsilí v tomto směru nebylo zmařeno, ale současně, plynule, bez přerušení začal od září 2023 dále a nově studovat na automechanika, opět s výbornými studijnímu výsledky a s tím, že by se touto prací chtěl ve svém budoucím životě živit a ta by jej bavila. V takovém chování a uvažování žalobce v jeho věku 20 let proto nelze spatřovat žádnou účelovost (a už vůbec ne rozpor s dobrými mravy), která by měla mít za následek zánik vyživovací povinnosti žalovanému vůči němu.

12. Jinak řečeno, studium žalobce lze stále ještě považovat za logicky odůvodněné, smysluplné, cílené, úspěšné a vedené snahou se ve svém budoucím životě živit prací automechanika, která jej bude naplňovat a bavit a v níž by i objektivně mohl být spokojený a úspěšný vzhledem ke svým dosavadním výborným studijním výsledkům (a třebas by i na toto studium ještě mohl navázat či si jej dále prohloubit). Naopak takové závěry nelze u žalobce učinit ohledně výkonu práce kuchaře, byť by v zásadě byl i jí schopen se už nyní objektivně živit.

13. Z tohoto pohledu nejsou vůbec významné žalovaným namítané nepříznivé poměry matky žalobce, resp. jak tato plní vůči němu a jeho sestře svoji vyživovací povinnost, když předmětem tohoto řízení je jen plnění vyživovací povinnosti žalovaným vůči žalobci. Výše žalovanému určeného výživného 8 000 Kč měsíčně přitom ve smyslu § 913 odst. 1 o. z. respektuje nejen věk, internátní studium a další potřeby žalobce jakožto už dospělého muže, ale i průměrný měsíční čistý příjem žalovaného ze zaměstnání cca 48 až 50 000 Kč, i jeho druhou vyživovací povinnost k jeho dceři, resp. sestře žalobce nezletilé , jméno FO, nar. , datum narození, , jejíž potřeby jsou nutně nižší s ohledem na její nižší věk i úroveň studia (což žalovaný v odvolání ani nezpochybňuje). V každém případě je přitom výše výživného přiměřená výši nadprůměrného příjmu žalovaného ze zaměstnání, z něhož lze na plnění vyživovací povinnosti ke dvěma dětem ve věku , číslo, a , číslo, let použít cca jeho jednu třetinu.

14. Podle § 922 odst. 1 věty první, části za středníkem o. z. lze výživné pro děti přiznat i za dobu nejdéle tří let zpětně od zahájení soudního řízení. Smyslem citovaného ustanovení je zpětné zvýšení výživného pro děti (nerozhodno, zda zletilé či nezletilé) v situaci, kdy jim je rodič dosud neplatil nebo i platil, ale v nižší výši, než jeho poměry umožňovaly, resp. než vyžadovaly potřeby dětí (§ 913 odst. 1 o. z.). Výživné, resp. jeho zvýšení, se coby nárok samotného dítěte při prokázané změně poměrů nezletilého zásadně přiznává od relevantní změny poměrů, a to i zpětně za dobu nejdéle tří let ode dne zahájení řízení, aniž by to bylo podmíněno mimosoudní žádostí o zvýšení výživného (viz nález Ústavního soudu ze dne 25. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 871/2024 nebo ze dne 25. 9. 2024 sp. zn. I. ÚS 1760/24).

15. Rovněž z tohoto pohledu okresní soud postupoval správně, když výživné žalobci zpětně určil od , datum, 2023, kdy žalobce začal studovat na automechanika (do té doby mu výživné 8 000 Kč měsíčně i bylo žalovaným dobrovolně placeno). Současně dle posledně citovaných nálezů Ústavního soudu je zde pro zpětné určení výživného zcela bezvýznamné, zda o něj žalobce žádal žalovaného před zahájením tohoto řízení či nikoliv, příp. kdy podal žalobu apod.

16. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku I věcně správný potvrdil.

17. Okresní soud v zásadě správně rozhodl i o dluhu na výživném, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že od , datum, 2023 žalovaný už žalobci žádné výživné nezaplatil, vyjma jednorázové částky 30 000 Kč, která byla ve výši dluhu zohledněna. O ní žalobce u odvolacího jednání uvedl, že si ji ze svého účtu už vybral. Dále účastníci u odvolacího jednání učinili nesporným, že žalovaný v době od , datum, 2025 do , datum, 2025 zaplatil žalobci na výživném 5krát 4 000 Kč, tj. celkem 20 000 Kč.

18. S ohledem na to krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku II o dluhu žalovaného na výživném, který za dobu od , datum, 2023 do , datum, . 2025 činí 142 000 Kč, tj. 24 měsíců × 8 000 Kč = 192 000 Kč mínus jednorázových 30 000 Kč a splácených 20 000 Kč (5krát 4 000 Kč). Ke dni rozhodování krajského soudu přitom ještě nebylo splatné výživné za září 2025 (jeho splatnost nastane až 25. 9. 2025).

19. Při stanovení povinnosti splatit dlužné výživné je nutno zvažovat reálné možnosti tento závazek splnit, musí být tedy respektována určitá kritéria přiměřenosti, která i v zájmu oprávněných zabrání tomu, aby se povinná osoba dostala do situace, kdy své povinnosti nebude moci plnit ani v budoucnu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013 sp. zn. II. ÚS 979/13).

20. Veden těmito hledisky a judikaturou krajský soud dospěl k závěru, že při příjmech žalovaného jen ze zaměstnání (závislé činnosti), druhé vyživovací povinnosti a značné výši dluhu na výživném mu jej lze přiléhavěji uložit splácet jen po 4 000 Kč měsíčně, splatných spolu s běžným výživným a pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). V případě řádného a včasného nezaplacení kterékoliv splátky dluhu na výživném se stává jednorázově splatným celý zbývající dluh na výživném.

21. Protože krajský soud, byť jen zčásti, změnil rozsudek okresního soudu, musel vedle nákladů odvolacího řízení znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem. Bylo o nich shodně rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. v návaznosti na § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že procesně plně úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení před okresním i krajským soudem výslovně vzdal.