10 C 327/2024

Plný text

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Votroubkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce t. č. bytem Adresa žalobce zastoupený obecnou zmocněnkyní Jméno zmočněnkyně bytem Adresa zmočněnkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o výživné

I. Žalovaný je povinen platit žalobci na jeho výživu s účinností od 1. 9. 2023 částku ve výši 8 000 Kč měsíčně, splatnou vždy ke každému 25. dni v měsíci předem k rukám žalobce.

II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2023 do 31. 3. 2025 ve výši 122 000 Kč je žalovaný povinen žalobci zaplatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 000 Kč splatnými vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného uhrazení pod ztrátou výhody splátek.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou uplatněnou u soudu dne 4. 12. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném coby svém otci, aby mu platil výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně, a to s účinností od září 2023. Tvrdil, že od uvedeného data studuje denní formou obor Mechanik opravář motorových vozidel na Střední průmyslové škole v , adresa, . V místě studia pobývá na internátu, za což zaplatí cca 3 000 Kč měsíčně, má náklady na dopravu ve výši asi 600 Kč měsíčně, za školní potřeby zaplatí cca 1 000 Kč měsíčně, dále si platí telefon, má běžné výdaje na oblečení, stravu, atd. Tyto jeho další výdaje odpovídají běžným potřebám. Žalovaný mu však nic nepřispívá. Účastníci se nestýkají. Žalobce, pokud není ve škole, pobývá u prarodičů, kteří hradí veškeré jeho potřeby, matka žalobce není pro svůj nepříznivý zdravotní stav schopna žalobci jakkoliv na jeho potřeby přispívat.

2. Žalovaný namítal, že žalobce nejprve často měnil školy a učební obory. Nakonec ale dostudoval učební obor kuchař, ve kterém získal výuční list. Jeho příprava na budoucí povolání tím byla zdárně dokončena. Žalovaný měl proto za to, že jeho vyživovací povinnost k žalobci již skončila, neboť žalobce je již schopen se sám živit. Poukázal na skutečnost, že uplatnění v tomto oboru je dobré, po kuchařích je v regionu poměrně vysoká poptávka. Také uvedl, že s dalším studiem žalobce na zcela jiném oboru nesouhlasil, neboť nejde o zvyšování jeho kvalifikace. Dále poukázal na to, že přes svůj nesouhlas poslal žalobci na jeho účet částku 30 000 Kč právě na školu, resp. potřeby žalobce s tím související. Měl za to, že by v řízení mělo být zohledněno i to, jakým způsobem se žalobce k žalovanému chová, kdy žalobce přerušil se žalovaným veškeré kontakty. O tom, kde a co přesně žalobce studuje, se žalovaný dozvěděl až v tomto soudním řízení. Žalobce s ním nekomunikuje, zaslané peníze si ani nevyzvedl.

3. Z vyjádření účastníků dále shodně vyplynulo, že žalobce je synem žalovaného, což bylo doloženo i rodným listem žalobce. Do února 2022 žalobce bydlel u žalovaného, kterému byl v době nezletilosti svěřen do péče, jak plyne i ze současně předloženého rozsudku zdejšího soudu 0P 139/2013-181 ze dne 31. 5. 2016. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že do srpna 2023 hradil žalovaný žalobci výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně. Rovněž z vyjádření účastníků shodně vyplynulo, že žalobce měnil učební obory, původně si vybíral studijní obory zaměřené technicky, ale byl covid a učení se mu nedařilo, nakonec žalobce zvolil přestup na výuční obor kuchař. Z vyjádření žalobce dále vyplynulo, že vaření jej nejdříve bavilo, ale již v průběhu studia na kuchaře si uvědomil, že se tímto nechce živit, že to tzv. „není pro něj“, a aktivně se zajímal o možnost navštěvovat obor automechanik, ale obor kuchař dostudoval, nechtěl vše tzv. zahodit. Současný obor ho baví, do budoucna by měl rád svou autoopravárenskou dílnu. Při studiu žádné pravidelné přivýdělky nemá, a to ani ze studijní praxe. Na brigády chodí pouze o letních prázdninách.

4. Z potvrzení o studiu a ze zpráv Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy, , adresa, , vyplynulo, že žalobce poprvé nastoupil na tuto školu dne 12. 10. 2020, kdy na tuto školu přestoupil ze Střední průmyslové školy v , adresa, . Nejprve navštěvoval maturitní obor Autotronik, ale z prospěchových důvodů přešel na učební obor kuchař. Tento obor dokončil v červnu roku 2023 s velmi dobrými studijními výsledky. Již v průběhu 3. ročníku oboru kuchař žalobce jevil zájem o obor Mechanik opravář motorových vozidel, jeho rodiče mu však podání přihlášky neumožnili, žák tehdy nebyl ještě plnoletý. Proto až v době plnoletosti žalobce požádal o přijetí do vyššího ročníku, kdy byl od září 2023 přijat do 2. ročníku učebního oboru Operátor skladování, ale již v průběhu září došlo k uvolnění místa v 1. ročníku oboru Mechanik opravář motorových vozidel a žalobci bylo umožněno přestoupit na tento obor. Ke dni podání zprávy, tedy ke dni 2. 4. 2025, je žalobce žákem druhého ročníku učebního oboru Mechanik opravář motorových vozidel. Jedná se o tříletý učební obor zakončený závěrečnou zkouškou, kdy po úspěšném vykonání žák obdrží výuční list. Žalobcovi studijní výsledky v tomto oboru jsou velmi dobré, výborně je hodnocen i z hlediska chování a zájmu o studium. Některé předměty byly žalobci uznány z předchozího učebního oboru, proto je jeho studijní rozvrh upraven.

5. Z předloženého rozvrhu vyučovacích hodin žalobce plyne, že žalobce je studijně vytížen po všechny pracovní dny v týdnu.

6. Z výpisu z účtu u , právnická osoba, . na jméno žalobce ze dne 17. 10. 2024 bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 30. 9. 2024 připsána částka 30 000 Kč od žalovaného se zprávou „Peníze na školu“. Ze zpráv , právnická osoba, . bylo zjištěno, že tento účet byl ke dni 17. 10. 2024 zrušen, a to přímo bankou. Finanční zůstatek z tohoto účtu v celkové výši 35 296,60 Kč se stále nachází u banky, žalobce jako vlastník zrušeného účtu si o něj může u banky požádat.

7. Dále bylo z vyjádření žalovaného podloženého rozsudkem zdejšího soudu 0P 139/2013-288 ze dne 16. 2. 2023 zjištěno, že žalovaný má ještě vyživovací povinnost k nezl. dceři , jméno dítěte, , nar. , rok narození, , která mu byla svěřena do péče, matka na její výživu nepřispívá, výživné jí nebylo stanoveno. Žalovaný žije společně v domácnosti se svou dcerou, současnou manželkou a jejími dvěma dcerami. Je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., průměrný výdělek odhadl na 48 – 50 000 Kč měsíčně. Dceři , jméno dítěte, platí školné ve v základní škole , název, , což činí asi 21 500 Kč ročně, dále jí platí obědy, a také kroužek, kdy navštěvuje koně, za což se platí cca 900 až 1 200 Kč měsíčně. Sám žalovaný ze záliby navštěvuje pouze fitness, což hradí z benefitů od zaměstnavatele. Dále žalovaný uvedl, že splácí dluhy, celkem odhadl splátku na 7 000 Kč měsíčně. Jeho dluhy vznikly z půjčky, kterou si bral kvůli stěhování, a z investičních produktů.

8. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného vyplynulo, že za období od září 2023 do února 2025 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného cca 61 000 Kč měsíčně.

9. Z rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, útržku složenky o výplatě důchodu a z posudku o invaliditě bylo zjištěno, že matce žalobce byl pro nepříznivý zdravotní stav přiznán invalidní důchod 3. stupně.

10. Z emailové korespondence žalovaného s Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou, , adresa, z května 2023 vyplynulo, že žalovaný jakožto tehdejší zákonný zástupce žalobce nesouhlasil se studiem žalobce na jakémkoliv jiném oboru nesouvisejícím s gastronomií.

11. Podle ust. § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dle jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

12. Podle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

13. Podle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 citovaného ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

14. Podle ust. § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

15. Podle ust. § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.

16. Podle ust. § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

17. Po právním posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud uzavřel, že žalobce se i tímto dalším studiem řádně připravuje na své budoucí povolání a zvyšuje své možnosti dalšího uplatnění na trhu práce, zvláště když v místním regionu jsou automobilový průmysl a související obory hojně zastoupeny. Soud sice vzal v úvahu, že žalobce již jeden studijní obor zakončený výučním listem dostudoval, avšak ani toto další studium, zakončené opět výučním listem, nepovažuje za „studium pro studium“ či „neodůvodněné protahování studia a mládí“. Zájem o obor Mechanik opravář motorových vozidel se jeví u žalobce jako opravdový a dlouhodobý, žalobce studuje řádně s velmi dobrými výsledky. Jde o takový typ oboru, myšleno technický obor zaměřený na automobily, ke kterému žalobce inklinoval již v minulosti, při prvotním výběru střední školy, avšak tehdy se mu nepodařilo se v tomto tzv. uchytit. Žalobce zahájil studium na středním stupni vzdělávání v době, kdy probíhala pandemie covidu-19, která zásadně zasáhla i do školního prostředí, kdy často probíhala distanční výuka. Objektivně to přineslo pro žalobce podstatné ztížení jeho nástupu do nové školy a i ztížení vzdělávání jako takového. Změna učebních oborů v této době nebyla u studentů ojedinělá a ani u žalobce se nejeví soudu jako nepřiměřená, resp. vypovídající o nezodpovědném přístupu žalobce ke studiu jako takovému. Naopak poctivý vztah žalobce ke studiu vyplývá i z toho, že se snažil tzv. neztratit žádný školní rok, učební obor kuchař dokončil, i když ve třetím ročníku si již byl vědom toho, že toto není pro něj vhodně zvolený obor, jak vyplynulo z vyjádření žalobce i nepřímo z vyjádření školy, která potvrdila aktivní zájem žalobce o jiný obor již v době studia na kuchaře. Žalobce o svém záměru informoval i žalovaného, který ale s jiným oborem nesouhlasil. Ani dokončení oboru kuchař ze strany žalobce se tedy soudu nejeví jako zbytečné prodlužování studia, i přesto, že již žalobce věděl, že to dělat nechce, ale spíš jako jeho snaha jednak žalovanému vyhovět a také dokončit to, co začal.

18. Pro úplnost však soud dodává, že i z přístupu žalovaného vyplývá spíše snaha o výchovné působení na žalobce a snaha o předání životních hodnot a postojů, zejména vedení ke schopnosti postarání se o sebe, nikoliv nedostatek zájmu o žalobce či jeho výslovná nepodpora. I přes nesouhlas s rozhodnutím žalobce žalovaný poskytl žalobci dobrovolně část finančních prostředků právě na školu, jelikož to však bylo ze strany žalobce bez jakékoliv odezvy, jeví se při nedostatku jakékoliv jiné komunikace ze strany žalobce další postup žalovaného z určitého hlediska jako pochopitelný, nicméně nikoliv po právu.

19. Ze všeho výše uvedeného proto má soud za to, že se od září 2023 žalobce řádně připravuje na své budoucí povolání, které je v souladu s jeho dlouhodobými zájmovými preferencemi a životními cíli, přičemž jde o studium, které zvýší jeho uplatnění na trhu práce, a proto není schopen sám se živit ve smyslu § 911 o. z. Dále proto soud posoudil výše zjištěné možnosti a schopnosti žalovaného, zejména jeho příjmy, výdaje, další vyživovací povinnost, a odůvodněné potřeby žalobce, když vzal v úvahu i ustanovení § 915 odst. 1 o. z., dle kterého má být životní úroveň účastníků shodná. Soud přitom dospěl k závěru, že požadované výživné ve výši 8 000 Kč měsíčně odpovídá zjištěným skutečnostem a kritériím § 913 odst. 1 a § 915 odst. 1 o. z. Ostatně do srpna 2023 žalovaný výživné právě v této výši pro žalobce hradil. Soud proto žalovanému uložil povinnost přispívat na výživu žalobce částku 8 000 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 9. 2023, kdy žalobce studium v oboru Mechanik opravář motorových vozidel započal.

20. Dlužné výživné za dobu od 1. 9. 2023 do 31. 3. 2025 ve výši 152 000 Kč pak soud ponížil o prokazatelně již poskytnutou částku 30 000 Kč. Dluh na výživném tak činí 122 000 Kč. Soud s ohledem na příjem žalovaného, další vyživovací povinnost, jakož i další výdaje žalovaného uložil žalovanému tuto částku zaplatit žalobci ve splátkách, a to po 5 000 Kč měsíčně, s účinností od měsíce následujícího po měsíci právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení, avšak pod ztrátou výhody splátek. To znamená, že nezaplacením byť i jen části některé splátky se stává splatným celý dluh.

21. O náhradě nákladů pak soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci zcela úspěšný, vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byl z procesního hlediska zcela úspěšný žalobce, avšak ten se výslovně náhrady nákladů řízení vzdal, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.