21 Co 234/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o výživné pro zletilé dítě, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 3. dubna 2025 č. j. 15 C 103/2024-86

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje v části, v níž nebylo přiznáno další výživné , částka, za dobu od , datum, do , datum, a další výživné , částka, za dobu od , datum, do , datum, , a dále se potvrzuje ve výroku

II.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I mění v části určení výživného od , datum, tak, že žalovaný je povinen platit od , datum, žalobkyni výživné , částka, měsíčně splatné vždy do 15. kalendářního dne měsíce předem k jejím rukám.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala placení dalších , částka, měsíčně od , datum, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od , datum, do , datum, částkou , částka, měsíčně a od , datum, částkou , částka, měsíčně, splatnou vždy do 15. kalendářního dne příslušného měsíce (výrok I), dlužné výživné za dobu od , datum, do , datum, se žalovanému nestanoví (výrok II) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že se po složení maturity v roce 2024 navazujícím studiem angličtiny v denním, prezenčním studiu na jazykové škole v Brně od , datum, plnohodnotně připravuje na své budoucí povolání, resp. přijímací zkoušky na jí zvolené vysokoškolské studium , název, . Okresním soudem určené výživné je nedostačujícím jejím stávajícím měsíčním výdajům a potřebám. Žalovaný se s ní nestýká a nad rámec dobrovolně placeného výživného nijak nepřispívá. Z prodeje domu v SJM by měl získat cca , částka, . Od , datum, pak byla nově přijata ke studiu na , adresa, škole , název, v , adresa, ve formě prezenčního studia programu zdravotně sociální péče. Navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalovanému uloží jí platit výživné , částka, měsíčně od , datum, .

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil (maximálně až od , datum, mu určil výživné jen , částka, ) a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Zdůraznil, že se s žalovanou nestýká od , datum, pro její nezájem o něj, i jeho zdravotní stav. Při denním studiu cca 3 a ¼ hodiny by si mohla brigádně přivydělávat, což ale vždy odmítla pro nízkou odměnu. Pokud by studovala angličtinu v místě svého bydliště, resp. v , adresa, , byly by její životní náklady podstatně nižší. Na nezletilého syna , jméno FO, , nar. , datum, nyní sice platí výživné , částka, měsíčně, ale jen dle předběžně vykonatelného rozsudku soudu, proti němuž podal odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Peníze z prodeje domu v SJM plánuje použít na zajištění si bydlení, neboť jinou možnost bydlení nemá a nyní bydlí u bratra za , částka, měsíčně. Má příjmy jen z podnikání jako pokrývač, kde je ale omezen nejen klimaticky (nemůže pracovat v nevhodném ročním období a při nevhodném počasí), ale i zdravotně, neboť nesmí zvedat těžká břemena a v , datum, byl proto dokonce i v pracovní neschopnosti.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustná (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.).

5. Doplnil dokazování 1/ potvrzením o studiu ze dne , datum, , dle nějž je žalobkyně od , datum, do , datum, studentkou prvního ročníku 3 letého bakalářského studijního programu , název, v prezenční formě studia na , adresa, škole , název, v , adresa, , 2/ kupní smlouvou ze dne , datum, dle níž žalovaný prodal nemovitost v SJM (rodinný dům) a obdržel z ní část kupní ceny ve výši cca , částka, , 3/ rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , dle nějž bylo zatím nepravomocně uloženo žalovanému platit měsíční výživné na syna , jméno FO, , nar. , datum, , studujícího na střední škole, ve výši , částka, od , datum, a , částka, od , datum, (proti rozsudku žalovaný podal odvolání a krajský soud o něm bude rozhodovat pod sp. zn. , spisová značka, dne , datum, ) a 4/ výpisem z www.platy.cz, dle nějž v České republice 80% lidí v oboru pokrývač nebo klempíř má hrubý měsíční plat v rozmezí 28.000 až , částka, (10 % vydělává více a 10 % vydělává méně).

6. Poté krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v mezích, ve kterých se žalobkyně jako odvolatelka domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání shledal zčásti opodstatněné.

7. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě jen částečně vyhověl za dobu od , datum, do , datum, . V tomto rozsahu může pro stručnost plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku (zejména v bodech 23 a 26) a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalobkyně dodává následující.

8. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

9. Alimentace a vyživovací vztahy jsou projevem rodinné solidarity a zajišťují funkčnost rodiny samotné. Jedná se o zákonem uloženou povinnost pomoci druhému v materiálním slova smyslu tak, aby se neocitl ve stavu nouze a aby životní úroveň dítěte odpovídala jeho odůvodněným potřebám. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním hmotněprávním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněného je jeho potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu), resp. jak praví zákon, "neschopnost sám se živit". Zásadní podmínkou přiznání výživného je potřeba oprávněného, jeho neschopnost sám se o sebe – pokud jde o výživu – postarat. Samo kritérium neschopnosti sám se živit je třeba definovat tak, že oprávněný nedisponuje žádným vlastním příjmem, nebo disponuje příjmem tak nízkým, že nepostačuje krýt jeho potřeby, anebo výnosy z majetku, který mu patří (event. jej spravuje), nedostačují pro úhradu jeho osobních potřeb.

10. Vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2009 sp. zn. II. ÚS 2155/09).

11. V případě rozhodování obecných soudů o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoliv platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotněprávní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, resp. mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze „prodlužovala mládí“. V konkrétním případě, kdy se nejedná o navazující studium, je tak třeba vážit, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání (tzn. např. zda na trhu práce je v daném regionu větší šance uplatnění pro absolventy dané střední školy než pro vyučené osoby); jaké byly důvody, aby zletilé dítě studovalo placenou soukromou střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou); zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů) a v neposlední řadě i to, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor. Z hlediska úvah o výši výživného je pak namístě pečlivě posoudit rovněž to, jak velké časové nároky klade předmětné studium, tzn. zda např. vylučuje, aby vedle tohoto studia student pracoval alespoň příležitostně formou třeba brigád (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14 uveřejněný v jeho Sbírce nálezů a usnesení pod č. R 182/2014).

12. Ve smyslu všech výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek a v konkrétních skutkových poměrech této projednávané věci nelze napadenému rozsudku ničeho vytknout ohledně určení výživného za dobu od , datum, do , datum, . Krajský soud zcela souhlasí s okresním soudem i žalobkyní v tom, že ta se studiem angličtiny na jazykové škole v tomto období stále ještě připravovala na své budoucí povolání (snažila se smysluplně překlenout rok, kdy bezprostředně po složení maturity nebyla v roce , datum, přijata ke studiu na vysoké škole a znovu, úspěšně se o to pokusila v roce , datum, ). Jednalo se totiž zcela nepochybně o studium, které mohlo zvýšit nejen její naděje na přijetí ke studiu na vysoké škole, ale které jí může být jistě prospěšné i do budoucího života a pracovního uplatnění v něm. Žalovaný je proto stále povinen jí platit výživné, což ale v zásadě dosud i činí (u odvolacího jednání bylo stejně jako u jednání okresního soudu učiněno nesporným, že žádný dluh na výživném nemá, resp. jej neměl ještě před rozhodováním soudu).

13. Nicméně dále krajský soud zcela souhlasí s okresním soudem a žalovaným i v tom, že žalobkyně nebyla objektivně nucena studovat jazykovou školu internátně mimo své bydliště, tj. pokud by obdobnou školu studovala v místě svého bydliště, byly by její náklady na studium zjevně nižší (byť lze předpokládat, že by se vždy jednalo o placené studium). Především však krajský soud souhlasí s okresním soudem a žalovaným v tom, že konkrétní povaha jazykového studia žalobkyně trvajícího jen 3 a ¼ hodiny denně na ni kladla už jen relativně menší časové, ale i studijní nároky, než jaké by zde byly v případě plnohodnotného, denního, prezenčního studia (např. pokud by začala studovat jinou střední školu, resp. pomaturitní či tzv. nástavbové studium na ní).

14. Jinak řečeno, ve smyslu posledně citovaného nálezu Ústavního soudu je zjevné, že jazykové studium u žalobkyně vůbec nevylučovalo, aby si částečně přivydělávala, resp. pracovala alespoň příležitostně formou brigád, případně i pravidelně na minimální úvazek v pracovněprávním vztahu. Tím spíše v situaci, kdy nově studovala s vyššími náklady mimo své bydliště u některého z rodičů, resp. ve městě Brně s velmi vysokou nabídkou právě popsaných pracovních příležitostí.

15. Podstatně jiná situace u žalobkyně ovšem nově nastala od , datum, , kdy byla přijata k prezenčnímu studiu na , adresa, škole v , adresa, , tj. nadále už nestuduje jazykovou školu v , adresa, . Takové plnohodnotné a náročnější studium už u žalobkyně v zásadě vylučuje částečný přivýdělek. Za této situace po ní už nelze spravedlivě požadovat, aby se i ona musela zčásti podílet na jeho financování, jež opět přechází především na její rodiče, tj. žalovaného v režimu plnění vyživovací povinnosti v tom maximálním možném rozsahu (který je ovšem limitován jeho poměry, resp. příjmy).

16. Z tohoto pohledu se jednak jeví přiléhavá výše okresním soudem určeného výživného za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, měsíčně (poslední rok studia žalobkyně na střední škole), za dobu od , datum, do , datum, ve výši , částka, měsíčně (roční jazykové studium žalobkyně v , adresa, ) a jednak, nově od , datum, nadále ve výši , částka, měsíčně z důvodu zahájení řádného prezenčního studia žalobkyně na vysoké škole (které je svojí povahou zatím jejím nejnáročnějším studiem).

17. Popsaná výše výživného předně respektuje výši průměrného měsíčního čistého výdělku žalovaného cca , částka, v letech , datum, . Na tomto místě má krajský soud zato, že je v objektivních možnostech a schopnostech žalovaného jakožto zkušeného pokrývače dosahovat ve svém podnikání minimálně tohoto čistého měsíčního příjmu, jak rovněž uvažoval i Okresní soud v , adresa, ve svém rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ohledně určení výživného pro nezletilého , jméno FO, (viz bod 19 a 20 jeho odůvodnění). Tím spíše, když dle celostátní statistiky zkušený a zavedený pokrývač má průměrný hrubý příjem až , částka, měsíčně. Jinak řečeno, krajský soud zde nevěří žalovanému v tom, že jeho měsíční čistý příjem pro jeho potřebu po odpočtu všech nutných výdajů (nákladů) činí jen , částka, měsíčně (jak uvedl u odvolacího jednání). Pak by se totiž pro něj jevilo praktičtějším se nechat zaměstnat či vykonávat jinou práci, když jím prezentovaný příjem se blíží dnes už běžnému příjmu prodavače v supermarketu, a nikoliv příjmu v žádané, nedostatkové a ceněné profesi pokrývače či klempíře. Žalovaným tvrzené zdravotní potíže jsou zde zatím bezvýznamné, neboť byl v pracovní neschopnosti jen velmi krátce a ojediněle v , datum, a jinak se svému podnikání i nadále a bezezbytku věnuje.

18. Dále však výše výživného respektuje i příjem žalovaného z prodeje domu v SJM za jím obdržených , částka, . Přestože nelze z tohoto příjmu při určení výše výživného zásadně vycházet, neboť ten jím bude smysluplně použit k zajištění si jiného bydlení (v řízení přitom nevyšlo najevo, že by byl vlastníkem jiného domu či bytu, v nichž by mohl bydlet), lze jej i tak, velmi okrajově zohlednit v situaci, kdy má plnit vyživovací povinnost k už dospělé dceři v závěrečné etapě přípravy na budoucí povolání, tj. při jejím studiu po složení maturity na vysoké škole. Jinak řečeno, jestliže byl žalovaný i nadále ze svých příjmů z podnikání platit žalobkyni výživné , částka, měsíčně od , datum, , tak jeho navýšení o , částka, měsíčně po dobu zatím uvažovaných 3 let bakalářského studia činí , částka, ročně, resp. , částka, za 3 roky, což představuje minimálních cca 1 % z obdržené kupní ceny.

19. Výše výživného rovněž respektuje i skutečnost, že žalovaný se s žalobkyní už více než 1 rok vůbec nestýká a nad rámec výživného ji sebeméně ničím nepřispívá, tj. v té souvislosti mu žádné další výdaje nevznikají (např. se společnými víkendy, výlety, dárky apod.). V řízení přitom vůbec nevyšlo najevo, že by příčiny toho spočívaly v nějakém konkrétním chování žalobkyně vůči žalovanému, které by bylo možno považovat za důvod pro odepření výživného pro rozpor s dobrými mravy.

20. Konečně výše výživného respektuje i druhou vyživovací povinnost žalovaného k jeho 17 letému synovi , jméno FO, (zatím ještě s nižšími potřebami oproti žalobkyni), studujícímu ještě ve 3 ročníku na střední škole, na nějž mu bylo zatím nepravomocným rozsudkem soudu určeno měsíční výživné , částka, od , datum, a , částka, , datum, . Celkově tedy výše výživného odpovídá asi jedné třetině čistého měsíčního příjmu žalovaného, který u něj lze použít k plnění jeho 2 vyživovacích povinností k prakticky už dospělým dětem ve věku téměř 18 let a 21 let.

21. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek potvrdil jednak ve výroku I v části, v níž byla žaloba v tomto sporném řízení prakticky (byť implicitně) zamítnuta ohledně přiznání vyššího výživného za dobu od , datum, do , datum, a jednak i ve výroku II o neurčení dlužného výživného. Dále pak krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. napadený rozsudek ve výroku I změnil tak, že žalobkyni přiznal výživné , částka, měsíčně od , datum, a současně její žalobu zamítl už jen nad rámec této částky.

22. Protože krajský soud, byť jen zčásti změnil rozsudek okresního soudu, musel vedle nákladů odvolacího řízení znovu rozhodnout i o nákladech řízení před okresním soudem. Bylo o nich shodně rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 v návaznosti na § 142 odst. 2 a § 150 o. s. ř. Ve výsledku byl totiž procesní úspěch obou účastníků v řízení přibližně stejný, resp. jen mírně převažující úspěch žalobkyně (oproti neúspěchu žalovaného) je vyvážen právě tím, že dle § 142a o. s. ř. před zahájením řízení písemně nevyzvala k placení vyššího výživného, ačkoliv ten svoji vyživovací povinnost vůči žalobkyni vždy a v zásadě řádně a včas plnil a bez ohledu na rozhodování soudu o výživném na něm nikdy žádný dluh neměl. Ve své podstatě se přitom jednalo jen o spor o to, zda má žalovaný měsíčně platit místo , částka, , resp. , částka, více, tedy , částka, , tj. nejednalo se o situaci, kdy by žalovaný neplatil vůbec nic. Z těchto důvodů proto krajský soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal.