21 Co 307/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , IČO číslo sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B ., IČO číslo sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o náhradu škody a nemajetkové újmy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. února 2025 č. j. 7 C 102/2021-271 I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem I. potvrzuje.II. Žalobce je povinen nahradit žalované 1. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované 1. náklady odvolacího řízení ve výši 20 412,70 Kč.III. Žalobce je povinen nahradit žalované 2. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované 2. náklady odvolacího řízení ve výši 43 857,70 Kč.

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem zastavil řízení ohledně částky 20 000 Kč (výrok I/). Žaloba s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částky 567 108,90 Kč, 453 687,20 Kč a 10% do zaplacení a 1 000 000 Kč zamítl (výrok II/). Žalobci uložil povinnost nahradit žalované 1/ náklady řízení v částce 73 293,70 Kč (výrok III/) a žalované 2/ náklady řízení v částce 82 536,50 Kč (výrok IV/).

2. Žalobce se po žalovaných domáhal uložení povinnosti zaplatit mu škodu ve výši 567 108,90 Kč, na úrocích z prodlení (za dodávky uhlí) částku 453 687,20 Kč + 10% do zaplacení, na náhradě nemajetkové újmy částku 1 000 000 Kč. Částka 567 108,90 Kč má představovat škodu způsobenou tím, že mu žalovaná 2/ neuhradila finanční úhradu za dodané zboží – uhlí a služby včetně dopravy, ani neučinila zápočet či jiný návrh, který by vedl ke splacení či úhradě pohledávky. Jedná se o dodávky uhlí, ohledně nichž u okresního soudu probíhalo pod sp. zn. 9 C 25/2015 řízení ve věci žalobkyně - společnosti , název, proti žalované , název, , jehož předmětem byla úhrada žalobcem označených faktur. V rámci řízení byla mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání, a následně došlo k zastavení soudního řízení. Společnost , název, uhradila dluh společnosti , název, , a ta tuto úhradu žalobci zamlčela a neodečetla z jeho dluhu. Tvrdil, že mu byla způsobena nemajetková újma v trestním řízení. , název, přihlásila takto uhrazenou a zaniklou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného proti žalobci, pohledávka byla v insolvenčním řízení úspěšně ze strany žalobce popřena a žalovaná 1/ vzala pohledávku do výše 567 108,90 Kč v rámci insolvenčního řízení zpět. Proti žalobci je veden výkon rozhodnutí z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 14/2019 vyčíslené škody. K částce 453 687,20 Kč + 10% do zaplacení žalobce nejprve tvrdil, že se jedná o ekvivalent mezi částkou uvedenou v řízení vedeném u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 9 C 25/2015 a částkou, která byla uplatněna v insolvenčním řízení vedeném ve věci žalobce a v nařízené exekuci na majetek žalobce. Uvedl, že jednáním obou žalovaných, došlo k nemajetkové újmě na zdraví žalobce i k majetkové újmě na zcizených či zatajených finančních částkách. Tvrdil, že z jednání zejména žalované 1/ lze dovodit účelovost jednání vůči jeho osobě, a to záměrným snížením a zcizením úroků, které nebyly promítnuty do insolvenčního ani do exekučního řízení vedených ve věci žalobce na jeho majetek. Poukázal na obsah odsuzujícího rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 7 T 7/2016, který poškozenou odkázal s požadavkem na náhradu škody na občanskoprávní řízení, zatímco Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 12 To 14/2019 škodu vyčíslil a uložil ji nejen jemu ale i ostatním spolu odsouzeným zaplatit. Soud vycházel ze znaleckého posudku, se kterým nadále nesouhlasí. Pozastavil se nad tím, že náhradu škody žalovaná 1/ požaduje toliko po něm. Při jednání okresního soudu dne 23. 4. 2024 žalobce změnil skutková tvrzení, když tvrdil, že částku 453 687,20 Kč požaduje po žalované 2/, která byla jeho přímým obchodním partnerem. Částka představuje neuhrazené poslední tři dodávky uhlí dodávané mu jako soukromému podnikateli žalovanou 2/ na základě dohody, kterou uzavřel s panem , jméno FO, (tyto poslední tři faktury, jejichž součet by byl 453 687,20 Kč, dle poznámky soudu, žalobce nepředložil ani je blíže nespecifikoval). Částku 1 000 000 Kč představující nemajetkovou újmu spojenou s jeho trestním stíháním a následným odsouzením požadoval po žalované 1/, která dle jeho tvrzení zcela záměrně navýšila v trestním řízení škodu přes 5 mil Kč, tj. tak, aby dosáhla částky pro přísnější trest pro žalobce. Žalovaná 1/ mu předložila listinu s uznáním závazku ve výši cca 2,5 mil Kč a do trestního řízení pak uplatnila škodu ve výši cca 6,5 mil Kč. Žalobci tak byla v trestním řízení dána k tíži škoda, kterou nemohl nijak ovlivnit ani ji způsobit, neboť nebyl koncovým dodavatelem. Žalovaná 1/ označila žalobu, pokud směřovala vůči její osobě, za nesrozumitelnou, neurčitou a navrhla její zamítnutí. Poukázala na to, že částky 567 108,90 Kč a 453 687,20 Kč se jí nedotýkají. Žalovaná 2/ nárok uplatněný v žalobě neuznávala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná 2/ vznesla námitku promlčení žalobou vůči ní uplatněných nároků.

3. Okresní soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. Ohledně částky 567 108,90 Kč žalobce tvrdil, že se jedná o dodávky uhlí uskutečněné v roce 2013 a vyúčtované fakturami splatnými rovněž v roce 2013. Pokud, jak žalobce tvrdil, dodávky uhlí objednával, žalované 2/ je vyúčtoval a ta mu je nezaplatila, tak žalobce již v roce 2013 po splatnosti faktur zcela jednoznačně věděl, že jím uvedené faktury mu nebyly zaplaceny a kdo mu je nezaplatil. Pokud žalobu podal až 21. 5. 2021, tento nárok je promlčený. Částku 453 687,20 Kč žalobce požadoval po žalované 2/, která byla jeho přímým obchodním partnerem. Částka dle tvrzení žalobce představuje neuhrazené poslední tři dodávky uhlí dodávané mu jako soukromému podnikateli společností , název, na základě dohody, kterou uzavřel s panem , jméno FO, . Okresní soud uzavřel, že žalobce neprokázal existenci dohody, kterou by uzavřel s panem , jméno FO, na dodávky uhlí společností , název, žalobci jako soukromému podnikateli. O tomto nároku se v průběhu trestního řízení nikdy nehovořilo, pan , jméno FO, uzavření takové dohody popírá. Bylo na žalobci, aby existenci takové dohody prokázal, což se mu nepodařilo. Požadavek žalobce na zaplacení téže částky žalobu zamítl i vůči žalované 1/, neboť uvedená společnost není ve sporu pasivně legitimovaná – není nositelem povinnosti, kterou by měla ve vztahu k žalobci splnit. Žalobce při přípravném jednání jasně uvedl, že oba uvedené nároky uplatňuje pouze vůči společnosti žalované 1/. Částku 1 000 000 Kč žalobce požadoval po žalované 1/, když tvrdil, že se jedná o nemajetkovou újmu spojenou s jeho trestním stíháním a následným odsouzením. Tvrdil, že to byla žalovaná 1/, která navýšila v trestním řízení škodu na více jak pět milionů Kč, tj. tak, aby dosáhla výše škody, pro kterou mu mohl být uložen přísnější trest. Polemizoval s odůvodněním trestního rozsudku, a to jak rozsudku soudu prvního stupně, tak i druhého stupně. Nesouhlasil se závěry znaleckého posudku, který byl v rámci trestního řízení vyhotoven a kterým byla vyčíslena škoda. Okresní soud konstatoval, že žalobce byl odsouzen za spáchání trestného činu podvodu za to, že svým jednáním žalované 1/ způsobil škodu ve výši uvedené v rozsudku odvolacího soudu. Soud při vyčíslení škody vycházel ze znaleckého posudku, který byl vyhotoven v rámci trestního řízení. Nesouhlas žalobce s vyhotoveným posudkem v rámci trestního řízení, jakož i s výší škody vyčíslené soudem v souladu s tímto posudkem, nemá pro rozhodnutí soudu v této věci žádný význam. Žalobce neprokázal předpoklady odpovědnosti žalované 1/ (porušení povinnosti, vznik škody ani příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a porušením povinnosti), žalobu i v této části okresní soud považoval za nedůvodnou, a proto i v této části byla zamítnuta. Za bezpředmětné považoval námitky žalobce, že žalovaná 1/ vede exekuci pouze proti jeho osobě, a nikoliv proti ostatním spolu odsouzeným. Zdůraznil, že povinnost k náhradě škody byla žalobci uložena jednak jako výlučná (v částce 2 340 560,50 Kč) a jednak jako společná a nerozdílná spolu s , jméno FO, (3 320 863,98 Kč) a s , jméno FO, (955 267,59 Kč). Je zcela na rozhodnutí poškozeného, po kterém škůdci bude škodu vymáhat. Žaloba o zaplacení částky 1 000 000 Kč byla zamítnuta nejen proti žalované 1/, ale i ve vztahu k žalované 2/, vůči níž žalobce tento nárok neuplatnil, a ohledně tohoto nároku jej žaluje zcela nedůvodně. Ani u jednoho z uplatňovaných nároků žalobce předpoklady odpovědnosti žalovaných k náhradě škody neprokázal, u některých nároků jeho tvrzení i přes výzvu soudu zůstala nesrozumitelná (požadavek na zaplacení částky 453 687,20 Kč – žalobce nejprve tvrdil, že se jedná o jakýsi úrok z prodlení, poté, že se jedná o jakési tři poslední nezaplacené faktury na dodávky uhlí uskutečněné žalovanou 2/ na základě dohody mezi žalobcem a panem , jméno FO, ).

4. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce, podle obsahu jím napadal celý rozsudek vyjma výroku pod bodem I/. Vytýkal okresnímu soudu, že o žalobním návrhu rozhodl v rozporu s jím předloženými důkazy, zaměňoval žalobcova tvrzení a dospěl ke zcela odlišným závěrům, než soudy, které o věci rozhodovaly v předchozí době, např. domněnka, že z jeho strany vůči žalované 2/ nebylo nikdy plněno a že proto jeho nárok na úhradu faktur nikdy neexistoval. Namítal, že odůvodnění rozsudku vykazuje závažné nedostatky, domněnky a rozporuplná tvrzení, která si v mnohých částech odporují nebo se i vylučují. Namítal, že se okresní soud nevypořádal se všemi jeho tvrzeními, zejména se nevypořádal s tím, že za žalovanou 2/ jednala osoba, která neměla oprávnění jednat. Stejně tak se nevypořádal s tím, že dohoda o narovnání, v níž se žalovaná 1/ dohodla se žalovanou 2/ a s , jméno FO, na úhradě jen části závazku z trestního řízení a zbytek žalovaná 1/ požaduje po něm, je k jeho škodě. Uvedl, že k nároku na náhradu škody za neuhrazené dodání zboží (uhlí) žalované 2/ okresní soud mimo dokazování uzavřel, že žalobce společnosti vystavil pouze fiktivní faktury na dodávky. Připomněl, že žalobce prodal žalované 2/ uhlí, které žalovaná 2/ následně prodala žalované 1/. Uvedl, že jde o běžný obchod, kdy se řetězením zboží dostane ke koncovému zákazníkovi. Namítal, že rozhodnutí okresního soudu je i v rozporu s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. 12 To 14/2019 a je proto nepřezkoumatelné. Kladl otázku, pokud by žalovaná 2/ s ním neuzavřela žádnou smlouvu na dodávku uhlí, kdy by tedy předmětné uhlí, které dále prodávala žalované 1/, nabyla. Namítal, že se pak okresní soud nevypořádal s tím, jak tedy žalobce může být povinen k náhradě škody vůči žalované 1/, když škoda de facto nevznikla, když uhlí nebylo žalobcem nakoupeno a dodáno a žalovaná 2/ nikdy žádné uhlí od nikoho jiného nenakoupila, alespoň to v celém řízení netvrdila. Doplnil, že po několik let dodával uhlí žalované 2/ a ta jej následně prodávala žalované 1/. Tento obchodní vztah byl ukončen spory mezi žalobcem a žalovanou 1/. Obchod probíhal tak, že žalobce objednával dodávku uhlí, kterou následně prodal žalované 2/ a ta toto stejné uhlí dodala žalované 1/. Dodávka byla směřována přímo dodavatelem žalované 1/, uhlí se nikde neskladovalo a ani nepřeváželo z bodu A do bodu B, jednalo se o vícestranný obchod, který byl vždy podmíněn vystavením daňových dokladů mezi jednotlivými subjekty obchodu. Namítal, že k promlčení nároku nemohlo dojít z důvodu uzavření dohod mezi žalobcem a žalovanou 2/, dohoda byla opakovaně uzavírána i v době v trestního řízení. Dodal, že je nepodstatné, co k věci sděluje p. , jméno FO, , když jemu zanikl výkon funkce jednatele. Tvrdil, že právě z důvodu probíhajícího trestního řízení v daném čase nežaloval na plnění z dodávky uhlí. Daňové doklady byly v držení orgánů činných v trestním řízení, proto nebylo možné dostát důkazní povinnosti. Po skončení řízení nastoupil jako jediný ze tří obžalovaných do výkonu trestu. Ani v dané době neměl možnost se dostat k daňovým dokladům a dalším důkazům ve věci vymáhání neuhrazených dodávek uhlí. V roce 2021 podal tuto žalobu a tím zachytil běh desetileté promlčecí doby k náhradě škody. Zdůraznil, že škoda je prokazatelná – neuhrazené dodávky uhlí, které žalovaná 2/ nemůže zpochybnit. Doplnil, že ona sama žalovala žalovanou 1/ o úhradu plnění z faktur na dodávku uhlí a došlo k uzavření dohody o narovnání, i když v době, kdy společnost neměla jednatele a jednala za ni neoprávněná osoba, o čemž žalovaná 1/ měla povědomost, neboť byla poškozenou v trestní věci. Dodal, že žalovaná 2/ nemá žádný důkaz, jímž by vyvrátila dodání uhlí z jeho strany, nedisponuje žádným jiným dodavatelem této komodity. Namítal, že okresní soud také nepochopil, z jakého důvodu požaduje škodu po žalované 1/. Uvedl, že žalovaná 1/ přihlásila do insolvence žalobce pohledávku, která již dříve zanikla započtením. V této části si žalovaná 2/ vědomě nárokovala částku, kterou již měla uhrazenu. Dodal, že ze Sbírky listin žalované 1/ nevyplývá, že by tato transakce proběhla účetnictvím žalované 1/. U žalované 2/ se objevila částka ve výši přesahující 900 000 Kč, odpovídá částce v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 14/2019, jde o rozporuplná tvrzení obou žalovaných. Namítal, že skutečnost, že mezi žalovanou 2/ a žalobcem nedošlo k promlčení soud nezkoumal, i v tomto je proto rozsudek okresního soudu nepřezkoumatelný. Vytýkal okresnímu soudu, že se řádně nevypořádal ani s jeho požadavkem na náhradu škody ve výši 1 000 000 Kč po žalované 1/. Tvrdil, že žalovaná 1/ nevedla řádně skladovou evidenci, nebyla schopna vyčíslit náhradu škody v řízení, které skončilo rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 14/2019. Tvrdil, že postupem a jednáním, kdy nákup uhlí u žalované 1/ probíhal po domluvě s jejím vedením, způsobila žalobci škodu, která vyústila v rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 12 To 14/2019. Namítal, že nelze akceptovat stav, když žalovaná 2/ z pozice poškozeného není schopna vyčíslit vzniklou škodu. Ani k tomu však okresní soud neprovedl žádné dokazování, když se odkázal na to, že zmíněný rozsudek nebude přezkoumávat. Namítal, že řízení bylo vedeno s cílem žalobu zamítnout a nezabývat se podstatou věci. Namítal, že skutečnost, že bylo cokoli předmětem dokazování v trestním řízení, nemá vliv na občanskoprávní spory. V kterémkoli řízení je možné přezkoumat rozhodnutí v trestní věci a vyvodit si vlastní závěr. Připomněl, že Krajský soud v Hradci Králové v trestním řízení vyloučil škodu k samostatnému řízení. Měl tedy důvodnou pochybnost, kterou v odůvodnění vyjádřil a dospěl k závěru, že škodu by měl určit občanskoprávní soud. To, že odvolací soud navrátil škodu do výroku o vině a trestu je věcí samostatnou. Vyslovil názor, že popsal a prokázal vznik škody i výši škody. Škoda mu způsobena byla a soud se jejímu prokazování věnoval nedostatečně. Při odvolacím jednání žalobce doplnil, že u okresního soudu bylo vedeno jiné řízení, kde byl žalován paní , jméno FO, a do tohoto řízení se chtěla přihlásit advokátní kancelář , název, . V žalobci to vyvolalo pochybnosti, kým byl advokát z jičínského soudu informován. Namítal podjatost okresního soudu s tím, že však nemůže říci, v čem podjatost spatřuje (toto sdělil poté, co byl odvolacím soudem poučen, jaké mohou být důvody podjatosti soudce). Dodali, že se museli sejít na obědě nebo na kávě. Požadoval, aby byl napadený rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení, a to jinému soudu mimo území Královéhradeckého kraje.

5. Žalovaná 1/uvedla, že z podaného odvolání není primárně zřejmé, v jakém rozsahu žalobce rozsudek napadá, zejména jaké konkrétní výroky považuje za vadné a současně jej společně s doplněním (které není ani datováno) považoval za hraniční splnění podmínek stanovených § 42 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dle žalobcových tvrzení měla ve zkratce žalovaná 1/ záměrně navyšovat vzniklou škodu v trestním řízení tak, aby přesáhla 5 mil. Kč, tj. tak, aby bylo možné uložit žalobci přísnější trest (užití kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu). Namítala, že stejně tak jako v prvotně podané žalobě, i v rámci soudního řízení, tak i nadále v podaném odvolání žalobce vytváří a nahrazuje své vlastní úvahy dle dílčích částí rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 12 To 14/2019 ze dne 18. června 2019, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu zločinu podvodu. Z těchto se snaží vytvářet konstrukce a domněnky, které však nijak nedokládá a neprokazuje. Podanou žalobou se snaží změnit skutkový stav zjištěný Vrchním soudem. Zdůraznila, že dle ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a také tím, kdo jej spáchal. Plně se ztotožnila s tím, že žalobce neunesl břemeno důkazní a břemeno tvrzení. Neprokázal předpoklady odpovědnosti za škodu, tj. jakou smluvní či zákonnou povinnost žalovaná 1/ porušila, jakým způsobem, a stejně tak nekonkretizoval údajnou škodu, která mu měla být způsobena. Konstatovala, že nalézací soud rozhodl v souladu s provedeným dokazováním a dle platných právních předpisů. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu potvrdil a uložil žalobci povinnost nahradit žalované 1/ náklady odvolacího řízení.

6. Žalovaná 2/ označila rozsudek okresního soudu za správný. Zdůraznila, že veškeré nároky, které žalobce vůči ní uplatňoval jsou zcela nepochybně promlčené, přičemž soud se vždy musí v první řadě zabývat námitkou promlčení, pokud ji žalovaný vznese. Pokud je nárok promlčen a žalovaný námitku promlčení vznesl, soud ji musí zohlednit a žalobu zamítnout. Poukazovala na to, že odvolání žalobce směřuje toliko vůči jiným částem odůvodnění napadeného rozhodnutí, avšak netýká se právě otázky promlčení jeho nároků, přičemž tato otázka je pro výsledek sporu naprosto zásadní. Zdůraznila, že jen v případě, kdy by nároky žalobce vůči ní nebyly promlčeny, mělo by význam zabývat se i jinými částmi odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen a aby jí byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Odvolací soud se v prvé řadě zabýval námitkou podjatosti vznesenou žalobcem vůči Okresnímu soudu v Jičíně, potažmo vůči soudkyni , jméno, . Pokud by totiž námitka podjatosti vznesená žalobcem byla důvodná, tj. pokud by bylo shledáno, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, byla by tato vada sama o sobě důvodem pro zrušení rozsudku (§ 219a odst. 1 písm. a/ zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“) a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Námitku podjatosti vznesl žalobce u odvolacího jednání dne 8. 10. 2025. Ačkoli byl odvolacím soudem poučen o možných důvodech podjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř., žádný konkrétní důvod, pro který by měla být soudkyně , jméno, vyloučena z projednání a rozhodnutí této věci neuvedl. Netvrdil, v jakých konkrétních okolnostech spatřuje poměr uvedené soudkyně k účastníkům řízení či k jejich zástupcům, ani v jakých konkrétních okolnostech spatřuje poměr uvedené soudkyně k věci. Pokud poukazoval na postup Okresního soudu v Jičíně v jiné věci, pak taková skutečnost není důvodem podjatosti soudce (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Odvolací soud ani z obsahu spisu nezjistil, že by soudkyně , jméno, byla z rozhodování této věci vyloučena pro poměr k účastníkům, k jejich zástupcům (např. že by byla v poměru příbuzenském k účastníkům či k zástupcům žalovaných 1/ a 2/, nebo v poměru ekonomické závislosti atd.) či pro poměr k věci (např. že by se o skutečnostech v této věci rozhodných dozvěděla jinak, než ze soudního řízení).

9. Žalobce zahájil řízení podáním ze dne 18. 5. 2021, které k výzvě okresního soudu doplnil podáním ze dne 30. 6. 2021, a tato podání byla usnesením krajského soudu ze dne, Anonymizováno, 9. 11. 2021 č. j. 26 Co 278/2021-31 shledána jako projednatelná, byť krajský soud poznamenal, že v některých formulacích je vylíčení rozhodných skutečností nesrozumitelné. Okresní soud následně opětovně vyzval žalobce (usnesením ze dne 13. 5. 2023) k doplnění tvrzení, na což žalobce reagoval podáními ze dne 27. 7. 2023, ze dne 30. 8. 2023 a ze dne 20. 4. 2024. Ani po těchto doplněních nebyl žalobní požadavek zcela podpořen logickými tvrzeními žalobce. Proto okresní soud při jednání dne 23. 4. 2024 znovu vedl žalobce k uvedení úplných a srozumitelných tvrzení k jednotlivým žalobním požadavkům. Svá tvrzení pak žalobce dále doplňoval v podání ze dne 13. 5. 2024 a ze dne 1. 10.2024. Vycházeje z těchto všech tvrzení, pak okresní soud vymezil, z jakých právních důvodů se žalobce domáhá jednotlivých finančních plnění, přičemž provedl dokazování listinami, které žalobce předložil. Následně okresní soud ve věci správně rozhodl, byť se odvolací soud v úplnosti neztotožňuje s důvody uvedeným okresním soudem.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaná 2/ ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení částek 567 108,90 Kč a 453 687,20 Kč uplatnila námitku promlčení, bylo namístě, aby se okresní soud primárně zabýval touto námitkou promlčení. Jestliže je námitka promlčení důvodná, nemůže být nárok na plnění přiznán. Pro posouzení promlčení soud vychází z tvrzení žalobce o podstatě nároku, aniž by musel zkoumat, zda skutečně smluvní či odpovědnostní vztah mezi žalobcem a žalovanou 2/ existoval. Žalobce k požadavku na zaplacení částky 567 108,90 Kč tvrdil, že uvedená částka představuje škodu, která mu byla způsobena tím, že mu žalovaná 2/ neuhradila finanční úhradu za dodané zboží a služby včetně dopravy, ani neučinila zápočet či jiný návrh, který by vedl ke splacení či úhradě pohledávky. Tvrdil, že žalovaná 2/ byla jeho odběratelem a na základě vystavených faktur mu dluží za dodané zboží – uhlí. Odkazoval na předložené faktury (č. l. 208 - 209 spisu). Podle uvedených faktur bylo vyúčtováno k úhradě celkem 555 535,10 Kč včetně daně z přidané hodnoty, jiné faktury, v nichž by žalobce figuroval jako dodavatel jím předloženy nebyly. Spojuje-li snad žalobce tento nárok s fakturami, jež jsou založeny ve spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. , spisová značka, , v rámci něhož bylo žalovanou 2/ (v postavení žalobkyně) vedeno řízení proti žalované 1/ o zaplacení částky 567 108,90 Kč, pak v těchto fakturách žalobce nefiguruje jako dodavatel, tudíž z nich nelze dovozovat, že by žalobce poskytl v nich uváděné zboží žalované 2/ (jak správně uvedl i okresní soud). Pokud by mělo jít o plnění na základě smluv o dodávce zboží, které podle předložených faktur dodal žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná (IČO , číslo, ) žalované 2/ jako odběrateli, byla úhrada za dodané zboží splatná 15. 6. 2013, 20. 6. 2013 a 12. 7. 2013. Vzhledem k tomu, že by se jednalo o vztah mezi podnikateli, bylo třeba otázku promlčení posuzovat podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“) s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Podle § 391 odst. 1 obch. zák. práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Dle § 397 obch. zák. nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Z titulu uvedeného právního vztahu mohl žalobce právo u soudu uplatnit poprvé dne 16. 6. 2013, 21. 6. 2013 a 13. 7. 2013 (ve vztahu k jednotlivým částkám dle faktur) a aby zabránil promlčení nároku musel toto právo uplatnit nejpozději po uplynutí čtyř let, tj. posledním dnem pro uplatnění nároku, aby nedošlo k jeho promlčení, byly dny 16. 6. 2017, 21. 6. 2017 a 13. 7. 2017, následující dny již byl nárok promlčen. Žalobce žalobu na zaplacení celkové požadované částky podal až 21. 5. 2021, nárok z titulu smluvního plnění je tedy promlčen. Odvolací soud zdůrazňuje, že z důvodu promlčení nároku, nebylo třeba zabývat se tím, zda by šlo o nárok oprávněný (zda skutečně došlo k dodání zboží).

11. Tytéž závěry lze vztáhnout k tvrzení žalobce, že požadovaná částka 567 108,90 Kč je škodou, která mu měla vzniknout neuhrazením dodaného zboží. Předně je třeba zdůraznit, že pokud by tu byl důvod k plnění na základě smluvního vztahu, nelze nárok kvalifikovat jako škodu. I kdyby se však mělo jednat o plnění z titulu odpovědnosti žalované za škodu, i v tom případě je nárok promlčen. Podle § 398 obch. zák. u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě; končí však nejpozději uplynutím 10 let ode dne, kdy došlo k porušení povinnosti. I pro případ odpovědnosti za škodu je subjektivní promlčecí doba čtyřletá dle § 397 obch. zák. Žalobce se, pokud by teoreticky mělo jít o škodu v případě neuhrazení faktur, o škodě dozvěděl v okamžiku, kdy uplynula doba splatnosti, tj. 16. 6., 21. 6. a 13. 7. 2013. Tvrzení žalobce, že o škodě se nemohl dozvědět, protože bylo zahájeno trestní stíhání a doklady neměl k dispozici, není opodstatněné. O dodávkách žalobce jistě měl povědomost a pokud snad potřeboval podklady pro zahájení řízení o úhradu dodaného zboží (či o úhradu žalobcem tvrzené škody) měl možnost nahlížet do spisu vedeného orgány činnými v trestním řízení a posléze do soudního spisu vedeného v trestní věci.

12. K požadavku na zaplacení částky 453 687,20 Kč žalobce nejprve uváděl tvrzení, která okresní soud reprodukoval v bodu 7. odůvodnění rozsudku. Při jednání okresního soudu dne 23. 4. 2024 žalobce změnil skutková tvrzení k tomuto žalobnímu žádání. Tvrdil, že částku požaduje po žalované 2/, která byla jeho přímým obchodním partnerem s tím, že částka představuje neuhrazené poslední tři dodávky uhlí dodávané na základě dohody, kterou uzavřel s panem , jméno FO, s tím, že dohoda fungovala a žalovaná 2/ dodávky platila. Jak již konstatoval okresní soud žádné „poslední tři faktury“, z nichž by vyplýval součet plnění 453 687,20 Kč žalobce nepředložil ani je blíže nespecifikoval. Žalobce odkázal na to, že jsou v jeho účetnictví, založeném u krajského soudu, a měl zřejmě za to, že okresní soud bude z jeho účetnictví nějaké (jím neoznačené faktury) vyhledávat. Odvolací soud zdůrazňuje, že v daném sporném řízení neplatí zásada vyšetřovací (princip oficiality), podle které je soud povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí z moci úřední. Naopak v tomto řízení se uplatňuje zásada projednací. To znamená, že soud přihlíží pouze k tomu, co mu sporné procesní strany přednesly a k těm důkazům, které mu o svých tvrzeních nabídly (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Za výsledek sporu, tedy úspěch anebo neúspěch nese odpovědnost účastník řízení.

13. S ohledem na uvedené závěry okresní soud správně žalobu s požadavkem, aby žalované 2/ byla uložena povinnost zaplatit žalobci 567 108,90 Kč a 453 687,20 Kč a 10 % do zaplacení jako nedůvodnou zamítl. Stejně tak žalobu v tomto požadavku zamítl, pokud směřovala vůči žalované 1/, když ve vztahu k žalované 1/ ohledně těchto nároků žalobce ani neposkytl žádná odpovídající logická tvrzení.

14. Nárok žalobce na zaplacení částky 1 000 000 Kč jako nemajetkové újmy spojené s trestním řízením okresní soud posoudil zcela správně a odvolací soud se odkazuje na jeho výstižné odůvodnění (v bodech 44. až 48.). K odvolacím námitkám žalobce odvolací soud dodává následující:

15. Žalobce uplatňuje uvedený nárok v podstatě z toho důvodu, že nesouhlasí s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 7 T 7/2016, kterým mu byla uložena povinnost nahradit škodu žalované 1/ dílem samostatně a dílem společně a nerozdílně s , jméno FO, a , jméno FO, . Odvolací soud zdůrazňuje, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 6. 2019 sp. zn. 12 To 14/2019 nemůže podrobit přezkumu. Povinnost k náhradě škody byla žalobci uložena z titulu deliktní odpovědnosti, škodu žalobce způsobil dílem sám a dílem s dalšími dvěma osobami zločinem podvodu. Rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal je soud v souladu s ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán a nemůže tyto skutečnosti posuzovat znovu a jinak. Veškeré námitky, které žalobce měl proti zjištěním vztahujícím se k otázce deliktní odpovědnosti za škodu, k výši škody a k podílu na vzniku škody, měl uplatnit v samotném řízení, jež předcházelo vydání rozhodnutí o povinnosti k náhradě škody nebo v opravných prostředcích proti uvedenému rozhodnutí. Stejně tak pokud nesouhlasil s přihláškami pohledávek v insolvenčním řízení, měl své námitky uplatnit v insolvenčním řízení. Žalobce neposkytl dostatečná tvrzení o předpokladech odpovědnosti za nemajetkovou újmu. Dostatečně srozumitelným a určitým způsobem neuvedl, k zásahu do jakého chráněného osobního statku žalobce došlo (zdraví - fyzická či psychická bolest, důstojnost, čest, soukromí, jméno, pověst), že k zásahu došlo bez zákonného důvodu, že zásah skutečně způsobil nemajetkovou újmu (např. psychické utrpení, stres, ztrátu důvěry, narušení osobního života apod.) a v čem spatřuje příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem újmy (§ 2894 a násl. o. z.).

16. Okresní soud správně jako nedůvodnou zamítl žalobu s požadavkem, aby žalované 1/ byla uložena povinnost zaplatit žalobci 1 000 000 Kč. Správně rozhodl též ve vztahu k uplatnění tohoto požadavku vůči žalované 2/, když ve vztahu k žalované 2/ ohledně tohoto nároku žalobce neposkytl vůbec žádná odpovídající tvrzení.

17. Vzhledem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

18. Žalované 1/ a 2/ se s úspěchem ubránily odvolání žalobce, mají proto vůči němu podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložily. U obou žalovaných jsou účelně vynaloženými náklady v odvolacím řízení náklady jejich právního zastoupení.

19. Žalovaná 1/ v odvolacím řízení účelně vynaložila náklady na právní zastoupení v celkové částce 20 412,70 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání) v částce 16 420 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), paušální náhrada hotových výdajů přináležející k tomuto úkonu v částce 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrady odvést, v částce 3 542,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. a zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

20. Žalovaná 2/ v odvolacím řízení účelně vynaložila náklady v celkové částce 43 857,70 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 16 420 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ AT, paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému z těchto úkonů po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za ztrátu času v rozsahu 6 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 AT, cestovné ze sídla advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět v částce 1 606 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést, v částce 7 611,70 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. a zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).

21. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.