21 Co 323/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Evy Drahorádové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovaným:

1. Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 2. Mgr. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 3. Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 o zaplacení 40 723,68 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců proti rozsudku Okresní soudu v Hradci Králové ze dne 12. června 2024 č. j. 21 C 23/2020-112 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Odvolací řízení se v části, ve které se žalobci domáhali placení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zastavuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalovaných zaplacení částky , částka, a výrokem II žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že právní předchůdce , jméno FO, se v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, domáhal určení vlastnického práva k pozemku p. č. , hodnota, pozemku p. č. , hodnota, a podílu o velikosti ⅕ z celku na pozemku p. č. , hodnota, , vše v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, (dále též jen „pozemky“ nebo „nemovitosti“) a žalobu odůvodnil tím, že kupní smlouvy, kterými nemovitosti žalobcům prodal, jsou neplatné, neboť je uzavřel v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat. Žalobci dne , datum, v této věci podali vzájemný návrh na zaplacení částky , částka, představující kupní cenu. Tento vzájemný návrh Okresní soud v , adresa, usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, vyloučil k samostatnému projednání a je veden v tomto řízení pod sp. zn. , spisová značka, . Okresní soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, určil, že , jméno FO, je vlastníkem pozemků a v nyní projednávané věci okresní soud pokračoval se současnými žalovanými jako dědičkami po zemřelém , jméno FO, . Žalované dne , datum, zaplatily žalobcům částku , částka, a žalobci vzali co do této částky žalobu zpět a okresní soud v této části řízení zastavil. Poté žalovaní dne , datum, zaplatili žalobcům další částku , částka, , avšak žalobci vzali žalobu zpět pouze co do částky , částka, s odůvodněním, že část platby ve výši , částka, započítali na úrok z prodlení. Okresní soud proto pouze v rozsahu tohoto zpětvzetí řízení zastavil a předmětem řízení zůstala částka , částka, . Skutečnosti vztahující se k zaplacení dluhu vzal soud za prokázané a nestaly se asi ani mezi účastníky spornými. Po právní stránce okresní soud v prvé řadě dovodil, že na věc dopadající slušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na plnění ve výši , částka, , které podle neplatných kupních smluv poskytli žalobci, nahlížel jako na bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Žalovaní tento dluh (jeho jistinu) žalobcům dvěma platbami zcela zaplatili. Úroky z prodlení okresní soud posuzoval podle § 1968 a § 1970 o. z. Vycházel z toho, že úrok z prodlení žalobci ve své žalobě nežádali a domáhali se pouze jistiny kupní ceny ve výši , částka, . Žalovaní tuto jistinu zaplatili, což vyplývá z variabilního symbolu platby. Dále pak okresní soud na věc použil ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. Uzavřel, že žalované uvedením variabilního symbolu platby jasně projevily při plnění vůli platbu na jistinu dluhu. Nadto z ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. vyplývá, že i kdyby dlužník vůli neprojevil, lze plnění započíst na úroky z prodlení jen „má-li je dlužník plnit“, tedy požaduje-li úrok z prodlení věřitel (žalobci). Žalobci ovšem takový požadavek navenek nijak nevyjevili. Dne , datum, žalované nepochybně hradily na jistinu dluhu a žalobci nebyli oprávněni plnění započíst na úrok z prodlení. Okresní soud přitom změnu (rozšíření) žaloby o úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení nepřipustil. Nárok žalobců na zaplacení částky , částka, proto není důvodný a okresní soud žalobu v této části zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s ohledem na totožný úspěch a neúspěch obou stran řízení. Žaloba co do části , částka, byla podána ještě před splatností dluhu, a pokud žalované plnily ve lhůtě splatnosti do , datum, , nelze uvažovat o jejich zavinění k zastavení řízení v této části. Žalobci pak nebyli úspěšní ani co do části , částka, , a pokud žalované zavinily zastavení řízení co do části , částka, , pak je toto zavinění v zásadě totožné se zaviněním na zastavení a neúspěchem žalobců. Okresní soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včas odvolání. Namítli, že rozhodnutí okresního soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Poukázali zejména na znění § 1932 odst. 1 o. z. a zdůraznili, že nárok na úhradu úroku z prodlení je nárokem hmotněprávním, který vzniká ve chvíli, kdy se dostane dlužník do prodlení s úhradou jistiny. Tento nárok nevzniká jeho uplatněním u soudu, jak nesprávně dovodil okresní soud. Nárok vzniká tedy bez ohledu na to, zda byl či nebyl uplatněn v soudním řízení. Prodlení vzniká s ohledem na datum, ke kterému byly dlužnice vyzvány k úhradě jistiny a nikoliv úroků z prodlení. Zákon nestanoví povinnost věřitele, aby samostatně vyzýval dlužníka k platbě jistiny a samostatně k platbě úroků z prodlení, neboť povinnost hradit příslušenství vyplývá z výzvy ke splnění povinnosti hradit jistinu. Žalobci vyzvali žalované k úhradě nejpozději do , datum, a toto datum je datumem splatnosti bezdůvodného obohacení. Úhradu ve výši , částka, dne , datum, žalobci v souladu s § 1932 o. z. co do části , částka, započetli na úroky z prodlení ode dne , datum, do , datum, a co do části , částka, na jistinu. , adresa, , částka, Kč tak představuje stále neuhrazenou část jistiny dluhu. Zápočet platby podle § 1932 o. z. je úkonem hmotněprávním a nikoli procesním a nebylo potřeba rozšiřovat původní žalobní nárok. Žalobci tak mají nadále za žalovanými pohledávku ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne , datum, do zaplacení. Okresní soud nerozhodl správně ani o náhradě nákladů řízení. Žalobcům náleží v rozsahu jistiny ve výši , částka, právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalované procesně zavinily, že řízení bylo v této části zastaveno. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalovaným uloží povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od , datum, do zaplacení a povinnost nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalované se k odvolání písemně nevyjádřily.

4. Zástupce žalobců na jednání před odvolacím soudem přednesl písemné odvolání a zdůraznil, že pouze z toho, že žalované při platbě dne , datum, uvedly variabilní symbol, nelze dovodit jejich projev vůle, zda plní či neplní na jistinu dluhu ve smyslu § 1932 o. z.

5. Žalované na jednání před odvolacím soudem navrhly, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil s tím, že náklady jim v odvolacím řízení nevznikly.

6. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není opodstatněné.

7. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí a správnost a úplnost skutkových zjištění nebyla ani odvolateli uplatněna. Rozhodnutí okresního soudu obstojí věcně i z hlediska právního závěru, že nárok žalobců není dán, i když odvolací soud nesdílí zcela a beze zbytku jeho veškeré právní závěry v odůvodnění vyjádřené.

8. Jádrem právního posouzení se stala otázka, zda lze (musí být) plnění žalovaných dne , datum, v celkové výši , částka, po stránce právní kvalifikovat co do částky , částka, jako plnění na úroky z prodlení ze zbývající jistiny ve výši , částka, za dobu prodlení od , datum, do , datum, a pouze co do částky , částka, na jistinu (v původní výši) , částka, . Od toho se odvíjel nárok žalobců na zaplacení zbývající částky , částka, , kterou žalobci považovali za nezaplacený zůstatek jistiny (v původní výši , částka, ).

9. Se žalobci lze souhlasit v jejich právním názoru, že právo na úroky z prodlení je právem, které má svůj původ v hmotném právu a vzniká i samotným prodlením dlužníka se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.) a podmínkou jeho vzniku není uplatnění u soudu. K tomu odvolací soud na vysvětlení dodává, že uplatnění u soudu by bylo podmínkou pro rozhodnutí soudu o něm (viz níže v otázce částečného zastavení odvolacího řízení), ale nikoli podmínkou jeho vzniku z hlediska práva hmotného a v konečném důsledku i toho, aby na tento úrok bylo započteno plnění dlužníka ve smyslu § 1932 o. z. Veškeré úvahy okresního soudu vztahující se v této souvislosti k procesnímu právu proto nemohou obstát.

10. Při právním posouzení shora nastolené otázky musel odvolací soud nejdříve vyřešit, jaký právní předpis (v jakém znění) se na věc použije. Odvolací soud uzavřel, že na věc dopadá ustanovení § 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném do , datum, , tedy před změnou provedenou zákonem č. 192/2021 a tento závěr vychází z přechodných ustanovení tohoto zákona (čl. II bod 2), podle kterých na plnění dluhu z právního jednání učiněného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije § 1932 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dluh žalovaných představuje nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaných (jejich právního předchůdce) vzniklo okamžikem, kdy jim (mu) žalobci zaplatili kupní cenu podle neplatné kupní smlouvy, tedy dne , datum, . Dluh tedy vznikl z právního (protiprávního) jednání ze dne , datum, , tj. před účinností zákona č. 192/2021 Sb.

11. Podle § 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném do , datum, , má-li dlužník plnit na jistinu úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, leda že dlužník projeví při plnění jinou vůli.

12. Stěžejní otázkou právního posouzení se pak nutně stalo to, zda plnění žalovaných ve výši , částka, dne , datum, lze co do částky , částka, započíst nikoli na jistinu, ale na úroky z prodlení z této částky za dobu prodlení od , datum, do , datum, . Tuto částku by bylo lze na úrok z prodlení započíst pouze tehdy, pokud by žalované jako dlužnice při tomto plnění neprojevily jinou vůli, tedy jinak řečeno, vůli plnit zcela a jen (celou touto částkou) na jistinu dluhu (§ 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném do , datum, ).

13. Není důvod nevyužít pro tento účel i stávající judikaturu, podle které vzhledem k tomu, že plnění dluhu je též jednostranným úkonem dlužníka, jímž dlužník projevuje vůli plnit povinnost vyplývající ze závazku, je plněn ten z více závazků, který dlužník při plnění nejen výslovně označí, ale i ten závazek, bylo-li dlužníkem určení závazku provedeno jinak, např. bylo plněno ve výši odpovídající jednomu z dluhů (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Tyto závěry jsou přitom použitelné nejen na případ, kdy má dlužník plnit více závazků, ale i na případ, kdy má dlužník plnit nejen jistinu, ale i příslušenství, např. úroky z prodlení. Lze ovšem i na tomto místě souhlasit s názorem žalobců, že uvedení variabilního symbolu při provedení bezhotovostní platby nelze považovat za dostatečně určitý projev vůle plnit na jistinu a nikoli na příslušenství pohledávky, neboť variabilní symbol se totiž při platbě na jistinu nebo na příslušenství zpravidla (a to i v tomto případě) nemění. Za (konkludentní) projev vůle žalovaných jako dlužnic plnit na jistinu a nikoli na příslušenství lze ovšem považovat již samotnou výši plnění, která odpovídala zůstatku jistiny – , částka, . Souhrnně řečeno nelze tedy část plnění započíst za úroky z prodlení podle § 1932 odst. 1 o. z. ve znění účinném do , datum, , neboť dlužník při plnění projevil dostatečně, určitě a srozumitelně svoji jinou vůli, tj. plnit pouze na jistinu.

14. Žalobci se v řízení domáhali pouze jistiny dluhu (změna žaloby spočívající v rozšíření na úroky z prodlení nebyla okresním soudem připuštěna) a jen o ní mohl soud rozhodnout (v této souvislosti již nabývají významu pravidla práva procesního). Pokud tedy žalobci na zbývající části žaloby na jistinu ve výši , částka, setrvali (nevzali žalobu zpět), okresní soud správně v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť závazek splněním dluhu zanikl (§ 1908 odst. 1 o. z.).

15. Okresní soud správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nepřiznal a odvolací soud v tomto zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku okresního soudu a jen pro doplnění dodává následující.

16. Žalobci byli co do částky , částka, ve věci neúspěšní a v tomto rozsahu žalovaným svědčí právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Právo na náhradu nákladů řízení žalovaným náleží i v části vzetí žaloby zpět co do částky , částka, , neboť co do této částky byla sice žaloba vzata zpět, ale nebyla podána důvodně, neboť dluh zanikl splněním ještě před jeho splatností [žalované plnily dne , datum, a dluh se stal splatným dne , datum, (viz blíže odůvodnění rozsudku okresního soudu)]. Povinnost hradit náklady řízení v této části proto spočívá na žalobcích, neboť vzetím žaloby zpět zavinili zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. se v této části neuplatní, neboť návrh nebyl v této části podán důvodně. Úprava § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., na základě které by měli právo na náhradu nákladů řízení žalobci, se uplatní pouze ve vztahu k části řízení, ve které žalobci vzali žalobu zpět co do částky , částka, . Z uvedeného je zcela zřejmé, že práva obou stran na náhradu nákladů řízení jsou v zásadě vyrovnána a proto je rozhodnutí okresního soudu o nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků správné (§ 142 odst. 2 o. s. ř.)

17. Odvolací soud proto ze všech těchto důvodů rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

18. Žalobci až v odvolacím řízení navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že jim přizná nejen jistinu ve výši , částka, , ale také její příslušenství spočívající v úrocích z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. V této části odvolací soud odvolací řízení zastavil, a to z následujících důvodů. I v odvolacím řízení se podle § 211 o. s. ř. uplatní ustanovení § 103, § 104 odst. 1 o. s. ř., podle jehož věty první jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Projednání odvolání v části příslušenství uplatněného až v odvolání brání nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci návrhu na zahájení řízení. Odvolací soud přitom odvolací návrh žalobců neposuzoval jako změnu žaloby podle § 95 o. s. ř., jenž sice není v odvolacím řízení absolutně vyloučena, ale nesmí jí být uplatněn nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci žádali úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, tedy po stránce skutkové tvrdili, že k prodlení došlo i po časovém úseku, který vymezili v řízení před okresním soudem. Odvolací soud proto odvolací řízení v této části podle § 104 odst. 1, § 211 o. s. ř. zastavil.

19. Žalované byly v odvolacím řízení zcela úspěšné, protože k jejich návrhu byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Náleželo by jim tedy proti žalobcům právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaným ovšem v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.