21 Co 346/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: jméno, narozená datum narození bytem adresa proti žalované: název, IČO číslo sídlem adresa zastoupené advokátem jméno sídlem adresa o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. května 2024 č. j. 7 C 233/2023-49

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 7 163 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem na vydání rozsudku, kterým by byly z exekuce prodejem nemovitých věcí vedené ve věci oprávněné název, IČO číslo, proti povinnému jméno u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. spisová značka a u jméno, soudního exekutora, Exekutorského úřadu adresa pod sp. zn. spisová značka vyloučeny nemovité věci, a to ideální podíl 2/3 celku pozemku parc. č. st. číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je garáž – zapsané na LV číslo vedeném pro obec a katastrální území město, a pozemek parc. č. číslo – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba (rodinný dům) č. p. číslo, pozemek parc. č. číslo – zahrada a pozemek parc. č. číslo – vše zapsané na LV číslo pro obec a katastrální území město. Žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení v částce 13 757,70 Kč.

2. Žalobkyně se žalobou podanou u okresního soudu dne 27. 10. 2023 domáhala, aby byly z exekuce vedené ze strany žalované proti jméno vyloučeny označené nemovitosti, popř. jejich spoluvlastnický podíl. Tvrdila, že soudním exekutorem jméno z Exekutorského úřadu město je vedena exekuce proti jméno k vydobytí pohledávky ve výši 6 616 692,07 Kč ve prospěch společnosti název, a to mimo jiné i prodejem nemovitého majetku jméno. Tvrdila, že dne 3. 9. 2015 uzavřela s jméno dohodu o předkupním právu a současně i kupní smlouvu, na základě které se stala vlastníkem předmětných nemovitostí za dohodnutou kupní cenu. Uvedla, že tuto smlouvu se nepodařilo zavkladovat do katastru nemovitostí. V současné době vlastní nemovitost, tj. dům čp. číslo v název ulici v město jméno, ona a její dcera paní jméno, přičemž každý vlastní jednu třetinu celku. Vylučovací žalobu podala proto, aby obhájila své spoluvlastnické právo k nemovitostem a aby si zachránila střechu nad hlavou. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že v případě řádně sjednaného předkupního práva, může žalobkyně toto uplatnit v dražbě nemovitostí. Dodala, že žalobkyní předložená kupní smlouva nemá žádné věcně právní účinky. Okresní soud žalobkyní uplatněný nárok posuzoval podle § 267 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Zdůraznil, že k vylučovací žalobě je aktivně legitimovaná třetí osoba, tj. osoba odlišná od povinného nebo oprávněného, jejíž věc byla postižena nařízením exekuce, tj. osoba, která má k věci právo, které exekuci nepřipouští. Právem nepřipouštějícím výkon rozhodnutí je zejména vlastnické právo třetí osoby. Pasivně legitimovaným je oprávněný. Žalobkyně svůj nárok opírala o dohodu a o smlouvu o předkupním právu uzavřenou s jméno dne 3. 9. 2015 a o kupní smlouvu, kterou s ním uzavřela dne 9. 11. 2015. Uzavřel, že ani jedna z těchto smluv, zejména pak smlouva kupní, nemá žádné věcně právní účinky, tj. na základě těchto smluv se žalobkyně nikdy nestala vlastníkem nemovitostí, jejichž vyloučení se domáhá. Konstatoval, že spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/3 celku k nemovitostem zapsaným na LV č. číslo je ke dni rozhodnutí soudu zapsán ve vlastnictví jméno. Spoluvlastnický podíl ve výši ideálních 2/3 celku k nemovitostem zapsaným na LV č. číslo je ke dni rozhodnutí soudu zapsán ve vlastnictví jméno. Dodal, že je otázkou, zda by byla kupní smlouva podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, neboť její obsah zejména v předmětu převodu je zmatečný. Zdůraznil, že aby žalobkyně byla ve věci úspěšná a dosáhla tak vyloučení označených věcí z exekuce, musela by prokázat, že předmětné nemovitosti, resp. spoluvlastnické podíly ve vlastnictví jméno jmenovaný už nevlastní, ale že jejich vlastníkem je ona. Navíc soud dodává, že žalobkyně se žalobou domáhá nejen vyloučení spoluvlastnického podílu o velikosti ideálních 2/3 celku nemovitostí zapsaných na LV č. číslo, kat. úz. město, ale i vyloučení celých nemovitostí zapsaných na LV č. číslo, kat. území město, a to i přesto, že podíl jméno činí pouze 1/3 celku. V souvislosti s LV č. číslo se tedy domáhá vyloučení z exekuce podílů ve svém vlastnictví a ve vlastnictví jméno přesto, že tyto podíly předmětem exekuce nejsou.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Trvala na svém názoru, že je dán důvod pro vyloučení a též důvod pro celkové zastavení exekuce vedené proti jméno Zdůraznila, že je zde smlouva o předkupním právu, byť je v ní nesprávně specifikován předmět nemovitostí, je však zjevné, že jde o písařskou chybu, oběma stranám bylo jasné, co je předmětem řízení. Dovozovala, že jde o závazný dokument, jehož pravost nelze zpochybnit. Dodala, že návrh v této věci podala z opatrnosti, aby nedošlo k poškození jejích práv. Připomněla, že je vlastníkem 1/3 nemovitostí čp. 1874 s přilehlými pozemky, dalšími spoluvlastníky jsou její dcera a jméno. Za jeho třetinu žalobkyně žalované navrhla 1 700 000 Kč, žalovaná však nebyla ochotna k jednání. Namítala, že od počátku řízení žalovaná cílenými kroky poškozuje dlužníka jméno ale i ji, která žije v nejistotě, zda účelově nezakoupí právě onu 1/3 v nařízené dražbě. Poukazovala na to, že dražba byla nařízena i přesto, že je ve věci zastavení exekuce podán návrh k Nejvyššímu soudu, předmětem řešení je osvobození po insolvenčním řízení, v němž došlo ke splacení dluhů v rozsahu 100 %. Uvedla, že je dlouholetou partnerkou jméno a k nemovitostem má i morální i ekonomické vlastnické právo, které, byť není zaznamenáno v katastru nemovitostí, nelze zpochybnit. S jméno žije ve společné domácnosti již 18 let, za trvání jejich vztahu došlo ke stavbě nemovitosti, na výstavbu vynaložila i své finanční prostředky. Sám fakt, že je nemovitost v katastru nemovitostí napsána na jméno ničeho nevypovídá o tom, kdo je jejím vlastníkem, jde jen o údaj evidenční. Navíc se týden před podáním odvolání dozvěděla informaci, která má vliv na toto řízení i na řízení o zastavení exekuce. Odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. spisová značka s tím, že k náhradě škody byly povinny tři osoby – jméno v rozsahu 2 340 560,50 Kč, jméno a jméno v rozsahu 3 320 863,98 Kč společně a nerozdílně a jméno a jméno v rozsahu 955 267,59 Kč společně a nerozdílně. Ve věci úhrady ze strany jméno uvedla, že došlo k neplatnému uzavření smíru mezi ním a žalovanou, neboť oběma stranám bylo známo, že dohoda je uzavřena po pravomocném skončení trestního řízení. Tvrdila, že zástupci žalované bylo známo, že jméno zanikl výkon funkce jednatele, přesto smír uzavřel. Doplnila, že existovala pohledávka vůči žalované ze strany společnosti právnická osoba, jejímž jednatelem byl jméno, o tom bylo před Okresním soudem v město vedeno řízení pod sp. zn. spisová značka, které skončilo dne 23. 1. 2020 mimosoudním řešením, účastníci uzavřeli dohodu o započtení pohledávek, čímž došlo k úplnému uspokojení nároků právnická osoba Dále uvedla, že týden před podáním odvolání zjistila, že jméno prodal nemovitosti v město za částku vyšší než 5 000 000Kč, proti němu není vedena exekuce a lze tak předpokládat, že uvedená částka nebyla žalované poskytnuta na úhradu závazku z rozsudku v trestním řízení. Dovozovala, že kroky žalované vedou jen vůči jméno, což je postup v rozporu s péčí řádného hospodáře ze strany statutárních zástupců žalované, a to i vůči ní. Namítala, že nemorálnímu a nelogickému postupu žalované je poskytována právní ochrana, a to i za situace, kdy problém mohl být vyřešen dohodou zúčastněných stran již v roce 2019, právě souhlasem žalované s prodejem 1/3 nemovitosti (resp. id. ½ garáže) žalobkyni. Vytýkala okresnímu soudu, že nesprávně vyhodnotil vlastnické právo k nemovitostem, což mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítala podjatost zástupce žalované s tím, že na jedné straně hájí práva žalované, ale tím poškozuje práva dalších osob. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná s rozsudkem okresního soudu souhlasila a navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že žalobkyně v řízení neprokázala, že právě ona je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, a tudíž nemohou být předmětem exekuce vůči povinnému jméno. Nadto se podanou žalobou domáhala vyloučení nemovitých věcí z exekuce i v rozsahu jejich spoluvlastnických podílů, které vůbec nejsou exekucí postiženy, neboť jsou ve vlastnictví žalobkyně a další spolumajitelky. Poukazovala na to, že podaným odvoláním žalobkyně v podstatné části líčí svůj příběh a okolnosti z dalších řízení, jež nejsou způsobilé obrany proti rozsudku. Dodala, že jedinou relevantní námitkou žalobkyně by bylo tvrzení, že soud nesprávně vyhodnotil její vlastnické právo k nemovitým věcem. Takto uplatněnou odvolací argumentaci ale blíže neodůvodnila, resp. toliko v úvodu odvolání odkázala na chybu v psaní ve smlouvě o právu předkupním. Zdůraznila, že žalobkyně vlastnické právo ani teoreticky nemohla nabýt na základě smlouvy o právu předkupním, nýbrž výlučně na základě smlouvy kupní (event. darovací). Připomněla, že kupní smlouvu předloženou žalobkyní k důkazu okresní soud vyhodnotil v bodech 6. a především 14. odůvodnění rozhodnutí, přičemž uzavřel, že předložená kupní smlouva nemá žádné věcně právní účinky. Také poukázal na její zmatečnost v obsahu převodu, což je otázkou ve své podstatě sekundární. Dodala, že kupní smlouvu zpochybnila sama žalobkyně svými vyjádřeními o tom, že má stále zájem nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem ve vlastnictví povinného jméno. K žalobkyní navrhovaným důkazům uvedla, že tyto nesplňují podmínky ust. § 205a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Namítala, že žalobkyně v podaném odvolání neuplatňuje žádné námitky, které by byly způsobilé změnit rozsudek soudu I. stupně. Ve vztahu ke svému právnímu zástupci se ohradila vůči jakýmkoliv nestandardnostem, kterých se dle žalobkyně měl v souvislosti s vymáháním pohledávky po povinném dopustit. Za naprosto irelevantní označila námitku žalobkyně o případné podjatosti právního zástupce.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vyloučení nemovitostí, resp. spoluvlastnických podílů na nemovitostech, které byly postiženy exekučními příkazy v rámci exekuce vedené na majetek povinného jméno (exekuce je vedena u Okresního soudu v město pod sp. zn. spisová značka a jejím provedením byl pověřen jméno, soudní exekutor Exekutorského úřadu město a exekuci vede pod sp. zn. spisová značka).

7. Okresní soud správně žalobkyní uplatněný nárok posuzoval podle § 267 o. s. ř. Podle tohoto ustanovení právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí (exekuce) v řízení podle třetí části tohoto zákona. Právem, jež nepřipouští výkon rozhodnutí (exekuci), je nejčastěji právo vlastnické. Žalobkyně v tomto řízení tvrdila, že je vlastníkem spoluvlastnických podílů na nemovitostech, jež byly postiženy exekučními příkazy na prodej nemovitosti v rámci exekuce vedené na majetek povinného jméno. Své vlastnické právo k označeným spoluvlastnickým podílům však neprokázala. Vlastnické právo k postiženým spoluvlastnickým podílům dovozovala jednak z kupní smlouvy ze dne 9. 11. 2015. Sama však uvedla, že uvedená smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí. Jestliže kupní smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí, nemohlo na základě ní žalobkyni vzniknout vlastnické právo k exekucí postiženým spoluvlastnickým podílům. Nemovitou věc, která je zapsána ve veřejném seznamu (katastru nemovitostí), lze na základě kupní smlouvy nabýt do vlastnictví až zápisem do veřejného seznamu (§ 1105 zák. č. 89/202 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“). Dále vlastnické právo k postiženým spoluvlastnickým podílům dovozovala z dohody o předkupním právu ze dne 3. 9. 2015. Ani toto právní jednání, i kdyby bylo perfektní, nemohlo žalobkyni založit vlastnické právo k označeným spoluvlastnickým podílům. Podle § 2140 odst. 1 o. z. ujedná-li si předkupník k věci předkupní právo, vzniká dlužníku povinnost nabídnout věc předkupníkovi ke koupi, pokud by ji chtěl prodat třetí osobě (koupěchtivému). Jak vyplývá z citovaného ustanovení na základě samotné dohody o předkupním právu k určité nemovitosti bez dalšího nedochází ke vzniku vlastnictví k nemovitosti. Platná dohoda o předkupním právu by mohla mít pro žalobkyni význam v samotné exekuci vedené na majetek povinného jméno předkupní právo by žalobkyně mohla uplatnit v dražbě nemovitostí (§ 329 a násl. o. s. ř.).

8. Okresní soud správně uzavřel, že žalobkyně vlastnické právo ke spoluvlastnickým podílům k nemovitostem, jež byly postiženy exekučními příkazy v exekuci vedené na majetek povinného jméno, neprokázala, a tudíž nemohla být se žalobou úspěšná. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení vzniklých před okresním soudem.

9. Žalobkyní uváděné skutečnosti vyplývající z exekučního řízení či z nalézacího řízení předcházejícího vydání exekučního titulu, na základě něhož je oprávněnou (v tomto řízení žalovanou) vymáhán dluh po povinném jméno, jsou zcela bez právního významu pro rozhodnutí této věci (bylo-li snad na dluh plněno jinou osobou, která byla s jméno zavázána společně a nerozdílně, mohlo by to mít význam jedině v samotném exekučním řízení). Závěry o tom, že žalobkyně je vlastníkem označených spoluvlastnických podílů také nelze založit na tom, že snad žalobkyně má na označené nemovitosti „morální právo“ z titulu dlouhodobého soužití s povinným jméno a investování do těchto nemovitostí. Bez významu pro rozhodnutí věci je též námitka žalobkyně, že zástupce žalované je „podjatý, když na jedné straně hájí práva žalované, ale tím poškozuje práva dalších osob“. Zároveň je to námitka nesmyslná, je povinností každého advokáta hájit zájmy svého klienta (§ 16 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii).

10. Žalovaná se s úspěchem ubránil odvolání žalobkyně, má proto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložila. Jde o náklady žalované vynaložené na právní zastoupení v celkové částce 7 344,70 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně) v částce 5 620 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném po novele provedené vyhl. č. 258/2024 Sb. (dále jen „AT“), paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč dle § 13 odst. 1 AT a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je advokát povinen z odměny a náhrady odvést, v částce 1 247,70 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v Jičíně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně.