21 Co 38/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců Mgr. Petra Horáka a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 35 170 Kč s příslušenstvím k odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 14. listopadu 2025 č. j. 114 C 2/2022-205 ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 20. ledna 2026 č. j. 114 C 2/2022-223

I. Rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího usnesení se ve výrocích I, III, IV VII a VIII potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se výroku V mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 61 919 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 10 084,14 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví ve spojení s doplňujícím usnesením uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33.263,15 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33.263,15 Kč od 11. 1. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem II žalobu co do částky 1.906,85 Kč zamítl, výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 2.253,97 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku, výrokem IV uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 188,03 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku, výrokem V uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení k rukám jeho právního zástupce částku 61.418,92 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, výrokem VI rozhodl, že odměna znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , doručovací adresa , adresa, , za podání znaleckého posudku na jednání soudu dne , datum, se určuje částkou 1 000 Kč, výrokem VII uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 923 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku a výrokem VIII uložil žalobci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na nákladech řízení státu částku 77 Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

2. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobce se ve své žalobě domáhal po žalovaném zaplacení částky 36 000 Kč s příslušenstvím z důvodu užívání jeho domu žalovaným. V průběhu řízení vzal žalobu zpět co do částky 830 Kč a soud v této části řízení zastavil a předmětem řízení zůstala částka 35 170 Kč s příslušenstvím. V žalobě žalobce tvrdil, že uzavřel s žalovaným ústní smlouvu o pronájmu nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště , adresa, na listu vlastnictví č. , číslo, , pro obec , adresa, a katastrální území , adresa, – pozemek st. p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, (dále též jen „nemovitosti“ nebo „dům“). Žalovaný žalobci dluží za období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 nájemné ve výši 30 000 Kč a zálohy za energie ve výši 6 000 Kč. Žalovaný namítal, že dluh ve výši 36 000 Kč žalobci zaplatil tak, že tuto částku mu předal v hotovosti. Okresní soud vzal za prokázané, že žalovaný fakticky užíval dům žalobce minimálně v období od 1. 11. 2021 do 31. 12. 2021 a spotřebovával energie do tohoto domu dodávané. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce zjistil, že peněžitá částka vynakládaná obvykle v daném místě a čase za užívání obdobných nemovitostí zpravidla formou nájmu v období listopadu a prosince 2021 činila 17 730 Kč měsíčně. Žalobce jako odběratel zaplatil dodavateli elektřinu za dodávku do tohoto domu 16 202,802 Kč v rozhodném období cena činila 12 263,15 Kč. Žalovaný zaplatil na zálohách celkem 9 000 Kč a dluží tedy žalobci částku 3 263,15 Kč za spotřebovanou elektřinu. Okresní soud poté uzavřel, že žalovaný neprokázal, že by dluh žalobci zaplatil. Svědek , jméno FO, nepotvrdil, že by k zaplacení žalované částky došlo. Oproti tvrzení žalovaného uváděl zcela jiné místo, kde se měl společně se žalovaným a se žalobcem setkat. Uvedl, že k předání peněz nedošlo v domě, kde bydlel žalovaný a který vyklízeli ale v jiném domě. Přítomnost žalobce na jiném místě v době údajného předání peněz potvrdili vedle žalobce i další tři svědci (, jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ). Bylo prokázáno, že v této době byl dům uzamčený a zámky na dveřích musely být odvrtány. Žádost o otevření uzamčených vchodových dveří byla potvrzena i sdělením hasičského záchranného sboru kraje , adresa, . Okresní soud (vázán právním názorem odvolacího soudu) věc po právní stránce posoudil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) které vzniklo protiprávním užití domu žalobce žalovaným. Jednání žalobce není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 6., § 8 o. z. Žalovaný nemovitosti žalobce užíval a bezdůvodně se na jeho úkor obohacoval a bylo by absurdní, aby za toto užívání nemusel žalobci ničeho zaplatit. Žalobce má tak právo na zaplacení peněžité částky ve výši 30 000 Kč za užívání nemovitostí a ve výši 3 263,15 Kč za užívání dodané elektřiny, celkem 33 263,15 Kč. Má právo i na úroky z prodlení. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do částky 33 263,15 Kč s úrokem z prodlení a co do částky 1 906,85 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a státu podle § 142 odst. 2, § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sbírky občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včas odvolání.

4. Žalovaný svým odvolání napadl výrok I, kterým bylo žalobě vyhověno a závislé výroky o náhradě nákladů řízení. Namítal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a okresní soud dospěl i k nesprávným skutkovým zjištěním. Jednání odročil v rozporu s ustanovením § 156 odst. 2 o. s. ř. a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pominul, že ve věci byl jako účastník řízení vyslechnut i žalovaný ale z jeho výpovědi a z výpovědi svědka , jméno FO, soud (podle těžce srozumitelného odůvodnění) zřejmě žádná skutková zjištění neučinil. Zbylá skutková zjištění jsou pro rozhodnutí soudu právně bezvýznamná. Nedostatečně hodnotil i výpověď svědkyně , jméno FO, , neboť neuvedl, co přesně vzal z její výpovědi za zjištěné a jak tento důkaz hodnotil. Není správný závěr okresního soudu, že svědek , jméno FO, „nepotvrdil, že by k zaplacení uvedené částky došlo“, neboť tento svědek ve své výpovědi zaplacení částky opakovaně potvrdil ale soud mu neuvěřil, což je ovšem podstatný rozdíl, neboť hodnocení důkazu se soud povinen provádět v intencích § 132 o. s. ř. Pokud okresní soud uvedl, že „přítomnost žalobce na zcela jiném místě v době údajného předání peněz vedle žalobce potvrdili i tři svědci“, pak není jasné, jaké „jiné místo“ a jaká „doba předání peněz“ je míněna. Dluh za dodanou elektřinu okresní soud zjistil jako rozdíl mezi zálohami, které platil žalobce dodavateli elektřiny a částku 9 000 Kč, kterou žalovaný zaplatil. Okresní tak nesprávně vycházel z úhrady záloh, nikoliv ale ze skutečně spotřebované elektřiny. Okresní soud se nedostatečně vypořádal s námitkou zákazu zneužití práva a zásadou poctivosti ve smyslu § 6 a 8 o. z. Okresní soud zatížil řízení vadou i tím, že opakovaně jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku. Porušil tak nejen princip bezprostřednosti a ústnosti soudního jednání ale ustanovení § 156 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a žalobci uloží povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Žalobce svým odvoláním napadl pouze výrok V rozsudku okresního soudu, kterým byla žalovanému uložena povinnost nahradit mu náklady řízení. Namítal, že okresní soud výši náhrady určil nesprávně a v rozporu s jeho vyúčtováním. Nepřiznal právo na odměnu za úkony právní služby, které byly řádně vykonány, neboť se jednalo o věcná podání, která měla svůj účel a bylo třeba, aby jej žalobce učinil. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku V změnil tak, že žalobci přizná náhradu nákladů řízení ve správné výši.

6. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že odvolání je vábní ke kterému se může vyjádřit také pouze obecně. Je povinností soudu posuzovat účelnost požadovaných úkonů a pokud mohl a měl účastník sdělit vše podstatné soudu již v žalobě nelze dodatečná doplňování a upřesňování obsahově vadné žaloby považovat za účelné náklady.

7. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako věcně správný potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že okresní soud správně posoudil, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, pokud tvrdil, že dluh zaplatil. Správně uzavřel, že svědek , jméno FO, evidentně lhal, pokud tvrdil, že k předání peněz mělo dojít 31. 12. 2021. Žalovaný tedy zaplacení dluhu neprokázal, přičemž toto bylo jediné tvrzení, na kterém stavěl svoji obranu.

8. Zástupci obou účastníků na jednání před odvolacím soudem přednesli písemná odvolání a písemná vyjádření a odkázali na ně.

9. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné a odvolání žalobce je opodstatněné pouze z části.

10. Okresní soud nezatížil řízení vadou, kterou by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a ke které by byl odvolací soud povinen přihlédnout (§ 212a odst. 5, § 219a odst. 1 o. s. ř.), pokud rozsudek vyhlásil na jednání dne , datum, . Rozhodující je to, že okresní soud účastníky (jejich zástupce) o tomto jednání vyrozuměl ve smyslu § 115 o. s. ř. Porušení lhůty vyplývající z § 156 odst. 2 o. s. ř. nelze jistě označit jako postup, který by byl bez procesní vady, nejde však o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a měla by být důvodem pro zrušení rozsudku bez dalšího podle § 219a odst. 1 o. s. ř.

11. Rozsudek okresního soudu spočívá na správném právním posouzení, které vycházelo ze závazného právního názoru odvolacího soudu vyjádřeného v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , ve kterém odvolací soud vyslovil závazný právní názor, podle kterého – velice stručně řečeno – nárok žalobce je třeba po stránce právní posoudit jako právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., které žalovanému na úkor žalobce vzniklo užíváním jeho domu bez právního důvodu a v reálně spotřebě energie do domu dodávané a dodavateli žalobcem zaplacené.

12. Okresní soud posoudil věc po stránce právní správně i potud, pokud dovodil, že uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení takto vzniklého není v projednávané věci ze strany žalobce zjevných zneužitím práva, které by nepožívalo právní ochrany (§ 8 o. z.) a žalobce nejednal v právním styku nepoctivě a nelze tedy uzavřít, že by těžil ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 o. z.). Stav, který nastal – žalovaný užíval bez právního důvodu dům žalobce – založili zcela zjevně svým společným jednáním oba účastníci, a pokud žalovanému tímto užíváním věci žalobce bez právního důvodu vzniklo bezdůvodné obohacení, je povinen je dle zákona vydat a odvolací soud ve shodě se soudem okresním nezjistil žádná natolik významná skutková specifika případu, aby právní ochranu žalobci ve smyslu § 8 o. z. odepřel. Žalobce – pokud žalovanému fakticky umožnil jeho dům užívat – nijak nezneužil svého postavení vlastníka domu a nejednal vůči žalovanému šikanózně a nesledoval žádný cíl, který by směřoval toliko k poškození žalovaného. Žalovaný dům žalobce užíval a až do počátku rozhodného období za užívání i platil (byť bez právního důvodu) a zjevně byl s nastalou situací zcela srozuměn a považoval ji evidentně i za pro něho přijatelnou. Okolnosti, které namítá žalovaný ve svém odvolání (neuzavření nájemní smlouvy v potřebné formě, zneužití postavení žalobce, výběr peněz v hotovosti bez vystavování potřebných potvrzení a zatajení příjmu žalobce před správcem daně) nijak o zneužití práva žalobce vůči žalovanému nesvědčí, potažmo v takové intenzitě, aby odůvodnily zamítnutí žaloby bez dalšího s poukazem na § 6, § 8 o. z.

13. Okresní soud zjistil správně a úplně skutkový stav věci, pokud jde o vznik bezdůvodného obohacení i výši peněžité částky, která toto obohacení má vyjadřovat (§ 2991, §2999 odst. 1 o. z.). Z obsahu odůvodnění rozsudku je zřejmé, že i když okresní soud zjistil výši peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním věci bez právního důvodu v částce vyšší (35 460 Kč), než žádal žalobce (35 000 Kč), správně v tomto směru respektoval limit žaloby ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému lze do jisté míry přisvědčit v jeho pochybnostech o tom, zda výpočet peněžité částky odpovídající bezdůvodnému obohacení vzniklému spotřebováním elektřiny použitý okresním soudem je přesvědčivý, pokud vychází „z rozdílu mezi zálohami zaplacenými žalobcem dodavateli a částkou zaplacenou žalobci žalovaným a nikoli z ceny skutečně spotřebované elektřiny“. S ohledem na výši žalované částky lze nicméně tento způsob výpočtu peněžité náhrady tolerovat jako postup v mezích přijatelné objektivity.

14. Jádrem skutkového posouzení věci se jednoznačně stalo tvrzení žalovaného, že žalovanou částku žalobci zaplatil a jeho dluh tak zanikl splněním ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z., podle kterého splněním dluhu závazek zaniká. V řízení nebylo prokázáno (a žalovaný to logicky ani netvrdil, pokud tvrdil, že dluh splnil), že by žalovaný jako dlužník podmiňoval splnění dluhu vydáním kvitance ve smyslu § 1949 o. z. a že by ji žalobce jako věřitel nevydal a žalovaný jako dlužník by tedy odepřel splnění dluhu po právu. Nebylo tedy žádného kvitance, která by mohla realizovat svoji důkazní funkci o splnění dluhu. Nicméně to nijak dále neomezovalo žalovaného jako dlužníka v jeho právu (a z hlediska procesního i povinnosti) zánik závazku splněním dluhu tvrdit a prokazovat jinak.

15. Žalovaný byl povinen k prokázání tohoto svého tvrzení označit důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), neboť tvrdil skutkové předpoklady právní normy pro něho příznivé (§ 1908 odst. 1 o. s. ř.). Nesl také důkazní břemeno spočívající v nepříznivých následcích toho, pokud tato skutečnost nebude prokázána, respektive i tehdy, pokud nastane tzv. stav „non liquet“, tedy když nejen že nebude prokázáno, že dluh nesplnil ale kdy zůstane skutkový stav v tomto ohledu nejasný, tedy kdy nebude moci soud přiměřeně spolehlivě usuzovat ani na existenci či neexistenci této skutečnosti.

16. Žalovanému lze v jeho odvolacích důvodech přisvědčit v tom, že odůvodnění rozsudku okresního soudu je v této skutkové části nepřehledné, nicméně ne do té míry, aby mělo za následek zrušení rozsudku pro jeho nepřezkoumatelnost (§ 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) a především je věcně správným jeho závěr, že žalovaný své tvrzení o zániku závazku zaplacením dluhu (§ 1908 odst. 1 o. z.) neprokázal a skutkový stav zůstal při nejmenším nejasný ve smyslu shora stručně nastíněném.

17. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně tohoto, co uvedli účastníci. Okresní soud v projednávané věci ze zásady volného hodnocení důkazů tímto ustanovením zakotvené nevybočil.

18. Okresní soud v prvé řadě správně hodnotil výpověď svědka , jméno FO, jako nepřesvědčivou a nespolehlivou natolik, aby o ni mohl svůj skutkový závěr o zaplacení dluhu v hotovosti opřít. Výpověď svědka , jméno FO, byla v podstatě jediným důkazem, který měl zaplacení dluhu prokázat. Svědek , jméno FO, byl okresním soudem vyslechnut při jednání dne , datum, . Uvedl, že žalovaný je jeho strýcem. Před předáním peněz pomáhal žalovanému „na Silvestra kolem poledne “ stěhovat věci z domu. Po stěhování žalovaný předal žalobci peníze poté, co vystoupil z auta. To se stalo před jiným domem, než vyklízeli. Kolik peněz žalovaný předal, svědek neviděl. Nic jiného žalovaný žalobci nepředával. Svědek se při své výpovědi nedokázal nijak vyjádřit k tomu, proč ve svém písemném prohlášení ze dne , datum, uváděl, že došlo k předání klíčů a peněz ve výši 36 000 Kč.

19. Výpověď svědka jej v rozporu s výpovědí žalovaného jako účastníka řízení, který ve své výpovědi naopak uvedl, že k předání peněz došlo u domu čp. , číslo, , tedy u domu žalobce, který do té doby užíval a vyklízel. Skutečnosti uváděné svědkem, že pomáhal žalovanému vyklízet dům (dne 31. 12. 2021) jsou v rozporu s výpověďmi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří byli přítomni odvrtání zámků vchodových dveří domu v dopoledních hodinách tohoto dne a přítomnost žalovaného na místě v době, kdy byli přítomni, vyloučili. Nemožnost dostat se do domu potvrzuje i sdělení hasičského sboru, který žalobce na tísňové lince žádal v 9:29 hodin o otevření vchodových dveří. Svědek , jméno FO, sice nepotvrdil předání klíčů (žalovaný předání klíčů ve své výpovědi uváděl), nicméně lze zvažovat, že pokud by výpověď svědka , jméno FO, byla pravdivá (o vyklizení bytu) měl by žalobce k dispozici i klíče (žalovaný uváděl, že mu je předal) a nemusel by podstoupit odvrtání zámku. Svědci potvrdili, že v dopoledních hodinách žalovaný ani svědek v době jejich přítomnosti v domě přítomni nebyli (nestěhovali tedy z něho žádné věci). Svědci byli přitom přítomni na místě právě v dopoledních hodinách. Tomu, že žalovaný žalobci nejen že nepředal klíče od domu, ale ani do dne 31. 12. 2021 dluh nezaplatil, svědčí i výpis z elektronické komunikace mezi účastníky z tohoto dne, ve které žalobce žalovaného v 9:14 hodin vyzývá k vydání klíčů a zaplacení dluhu a žalovaný mu odpověděl, „že je odjetý pryč a až se vrátí, vše dořeší“. Důkaz písemným výpisem z elektronické komunikace okresní soud provedl při jednání dne , datum, a žalovaný proti tomuto důkazu ničeho nenamítal.

20. Výpověď svědka , jméno FO, není podpořena dostatečně ani žádnými jinými důkazy. Svědkyně , jméno FO, , manželka žalovaného se k předání peněz v hotovosti dne 31. 12. 2021 nevyjadřovala vůbec, a i podle tvrzení žalovaného na místě přítomna nebyla.

21. Závěr o věrohodnosti výpovědi svědka , jméno FO, nelze založit ani na tom, že je (pokud se pominou určité rozpory), pokud jde o fakt předání peněz, podpořena výpovědí žalovaného jako účastníka řízení. Důkaz výpovědi účastníka řízení je důkazem podpůrným (§ 131 o. s. ř.), což plyne z jeho samé podstaty. Pokud vzbuzuje pochybnosti důkaz sám o sobě (zde výpověď svědka , jméno FO, ), pak by bylo iracionální tyto pochybnost (pokud pro opačný závěr nejsou dány důvody vyplývající ze skutkového specifika věci) rozptýlit tím, že dokazování bude doplněno důkazem výslechem účastníka, který na svoji podporu dokazované skutečnosti i tvrdí. Do rozporu s ostatními důkazy se v projednávané věci dostává nejen výpověď svědka , jméno FO, ale i výpověď žalovaného. Odvolací soud pak pouze pro úplnost připomíná, že podle judikatury Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 182/02) důkaz výslechem účastníka není nadán zvláštní kvalitou a nemá před ostatními důkazními prostředky přednost a nelze ani v rámci hodnocení důkazů bez dalšího tvrdit, že by poznatky jeho prostřednictvím získané byly pro soud spolehlivější či významnější.

22. Souhrnně řečeno dospěl odvolací soud k závěru, že zamítavé rozhodnutí okresního soudu je založeno na správně zjištěném skutkovém stavu věci a okresní soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním.

23. Nejsou dány ani důvody ke změně rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení státu (výroky III, IV, VII a VIII). Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Výsledkem řízení byl úspěch žalobce co do částky 33 263,15 Kč z hlediska procesního neúspěch co do částky 2 736,85 Kč, neboť procesní zavinění na částečném zastavení řízení nutno přičítat žalobci, protože v této části vzal žalobu zpět. Poměr úspěchu žalobce a jeho neúspěchu je tedy 92,4 % ku 7,6 %. Žalobce by tak měl státu nahradit náklady řízení ve výši 3 180 Kč a žalobce ve výši 262 Kč. Okresní soud rozhodl sice z tohoto pohledu v neprospěch žalobce, ale žalobce se proti výrokům o náhradě nákladů řízení státu neodvolal.

24. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III, IV, VII a VIII jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. Okresní soud správně přiznal převážně úspěšnému žalobci právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení proti žalovanému ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce napadl výrok V rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení odvoláním a namítal, že okresní soud nesprávně stanovil výši nákladů spočívajících v odměně za zastoupení advokátem (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), neboť nepřiznal žalobci část této náhrady odměny za některé úkony právní služby, které (jak vyplývá ze spisu a vyúčtování advokáta) advokát ve věci skutečně vykonal (viz § 6 odst. 1. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sbírky advokátní tarif, dále jen „ a. t. “).

26. Odvolací soud ze spisu zjistil, že zástupce žalobce (advokát) vykonal při zastoupení žalobce v řízení následující úkony právní služby, za které mu náleží odměna ve smyslu § 6 odst. 1, § 11 a. t. Převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, podání žaloby, písemné vyjádření žalobce k podání žalovaného ze dne 14. 4. 2022, účast na mediačním jednání, písemné odvolání proti rozsudku okresního soudu ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , účast na jednáních před soudem dne , datum, , dne , datum, , dne , datum, a dne , datum, , písemný závěrečný návrh ze dne , datum, , písemné vyjádření žalobce k odvolání žalovaného ze dne , datum, a písemný závěrečný návrh žalobce ze dne , datum, , celkem 13 úkonů právní služby, každý v sazbě 2 540 Kč (§ 7 bod 5 a. t. ), celkem odměna za zastoupení advokátem ve výši 33 020 Kč. Odvolací soud (v podstatě shodně jako soud prvního stupně) uzavřel, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů spočívajících v odměně za další úkony právní služby, které jako advokát měl jeho zástupce v řízení (podle svého vyúčtování) vykonat. Účastník má podle zákona právo na náhradu pouze těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění právo proti účastníků, který ve věci úspěch neměl, tedy jinými slovy řečeno na náhradu nákladů účelných (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud je tedy vždy povinen při rozhodování o náhradě nákladů řízení zkoumat, zda náklad, jehož náhradu účastník žádá, byl také vynaložen v řízení účelně ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o náhradu odměny advokáta za úkony právní služby v řízení vykonané pro zastoupeného účastníka, pak platí (obecně i pro tuto věc) následující. Úkon právní služby nebyl vynaložen účelně především tehdy, pokud tímto úkonem (podáním) účastník odstraňuje vady svého předchozího podání, protože povinnost učinit podání bez vad měl od počátku. Nikoli každé písemné podání advokáta k soudu lze pak považovat za písemné podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Mezi taková podání nepatří např. různá procesní sdělení účastníka, označení důkazů a jiná podobná jednoduchá podání, která mají spíše informativní či procesně praktický obsah a účel. Rovněž tak opakování výzvy k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) nelze považovat bez dalšího za účelné. Tím není samozřejmě řečeno, že advokát v souvislosti s takovými podáními musel určitou práci a náklady vynaložit). Povahu takových úkonů právní služby pak mají i v této věci ostatní úkony právní služby za jejichž odměnu žalobce žádal náhradu.

27. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za 10 úkonů právní služby vykonaných do 31. 12. 2025 a ve výši 450 Kč za tři úkony služby vykonané po 1. 1. 2025 (bod 27 vyhlášky č. 258/2024 Sbírky), celkem paušální náhrada výdajů 4 350 Kč. Žalobce dále vynaložil náklady spočívající v zaplacených soudních poplatcích ve výši 3 600 Kč a záloze na znalecký posudek ve výši 20 000 Kč. K nákladů řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 12 047,70 Kč, počítáno ze základu 57 370 Kč. Celkem žalobce v řízení vynaložil náklady ve výši 73 017,70 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 92,4 % a neúspěšný v rozsahu 7,6 % a má proto podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 84,8 %, což představuje částku 61 919 Kč.

28. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku V podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 61 919 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

29. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a náleží mu proto proti žalovanému i právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce vynaložil v odvolacím řízení náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) každý v sazbě 2 460 Kč, vycházeje z tarifní hodnoty 33 263,15 Kč (§ 7 bod 5 a. t.), celkem odměna advokáta 4 920 Kč. Odvolání žalobce směřovalo pouze do výroku o náhradě nákladů řízení a v této části odvolacího řízení úspěšný nebyl. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem paušální náhrada 900 Kč. Advokát má právo na náhradu za ztrátu času stráveného cestou k odvolacímu soudu a zpět za šest půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 písem. a/, odst. 3 a. t.), celkem náhrada za promeškaný čas 900 Kč a na náhradu cestovních výdajů za cestu k odvolacímu soudu a zpět ve výši 1 614 Kč (§ 1 písm. b/, § 4 písm. c/ vyhlášky č. 573/2025 Sbírky). K nákladů řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 1 750,14 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celkem žalobce v odvolacím řízení vynaložil náklady ve výši 10 084,14 Kč a žalovaný je povinen mu je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211, § 224 odst. 1 o. s. ř.).