21 Co 417/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a Mgr. Petra Horáka ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení neplatnosti skončení rozvázání pracovního poměru, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 12. 6. 2025, č. j. 8C 329/2022-157

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a III potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalovaná je povinna nahradit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce náklady řízení před okresním soudem v rozsahu 50 % ve výši 28 859,34 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce náklady odvolacího řízení v rozsahu 50 % ve výši 4 497 Kč.

1. Okresní soud výše citovaným rozsudkem určil, že výpověď z pracovního poměru udělená žalobci žalovanou listinou z , datum, je neplatná (výrok I/). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení do 15 dnů od právní moci rozhodnutí ve výši 71 548 Kč (výrok II/). Současně žalované uložil povinnost nahradit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náklady řízení v částce 1 763 Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Žalobce jako zaměstnanec pro žalovanou jako zaměstnavatele vykonával na základě Manažerské pracovní smlouvy ze dne , datum, práci na pracovní pozici obchodní ředitel. Dne 17. 8. 2022 byla předávána žalobci výpověď z pracovního poměru, kterou odmítl převzít (nemělo z ní být zřejmé, kdo mu měl listinu předávat). Jako důvod výpovědi byla uvedena organizační změna – zrušení pracovní pozice obchodního ředitele. Žalobce dne 18. 8. 2022 oznámil žalované písemně, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. K důvodům výpovědi namítal, že organizační změna uvedená jako důvod výpovědi byla zcela smyšlená. Pozici obchodního ředitele řídícího obchodní zástupce a zákaznickou linku u žalované označil za zcela nezbytnou a nenahraditelnou s tím, že nad ní se nacházela již jen pozice generálního ředitele, jehož pracovní náplň byla zcela odlišná. Tvrdil, že písemné rozhodnutí o organizační změně bylo vyhotoveno dodatečně, když k datu jeho údajného vyhotovení nemohla být na území ČR osoba, která měla organizační změnu podepsat (pokud bylo rozhodnutí vyhotoveno dne 15. 8. 2022, pak podpis , jméno FO, na listině nemohl být pravý). Namítl také, že výpověď mu měla být doručena v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. Žalovaná tvrdila, že vzhledem k neideální ekonomické situaci se rozhodla za účelem zúžení vedoucích manažerských pozic a zvýšení efektivity vynakládání finančních prostředků na pracovní síly zrušit k 17. 8. 2022 pracovní pozici obchodního ředitele, v jejímž důsledku byly stávající pracovní pozice vedoucí zákaznického servisu, odborný manažer prodeje a referentka zákaznického servisu nově podřízeny finančnímu řediteli. Žalobce se tak stal pro žalovanou nadbytečným. Proto mu byla dne 17. 8. 2022 v odpoledních hodinách před koncem pracovní doby předložena výkonným ředitelem , jméno FO, výpověď z pracovního poměru podepsaná členem představenstva , jméno FO, . Předání výpovědi byly přítomny i další osoby – finanční ředitel , jméno FO, a výrobní ředitel , jméno FO, . Žalobce odmítl výpověď převzít. O tom, že by byl v pracovní neschopnosti, žalovanou neinformoval, žalovaná se tuto skutečnost dozvěděla teprve 30. 8. 2022. Žalobce v době předání výpovědi nejevil známky žádného onemocnění či jiné zdravotní indispozice ani o nich žalovanou neinformoval. Poukazovala na to, že žalobce se až do odpoledních hodin dne 17. 8. 2022 nacházel na pracovišti, přitom ordinační doba praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , která rozhodnutí o pracovní neschopnosti žalobci vystavila, dne 17. 8. 2022 byla od 7.00 do 12.00 hodin. Namítala, že dočasná pracovní neschopnost žalobce byla ryze účelová. Okresní soud uzavřel, že žalobce podal žalobu v zákonem stanovené lhůtě. Žaloba byla podána , datum, , výpověď byla žalobci předána dne 17. 8. 2022, dvouměsíční výpovědní doba měla skončit 31. 10. 2022. Žalobce odmítl výpověď převzít, i tak se má výpověď za doručenou (§ 334 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen „zák. práce“). Žalobce namítal jako jednu z vad výpovědi, že v ní nebyla konkrétně uvedena osoba, která měla žalobci výpověď předávat. Okresní soud zdůraznil, že z listiny o výpovědi je zřejmé, že ji žalobci předával , jméno FO, , tehdejší finanční ředitel žalované. Žalovaná vypovídala pracovní poměr žalobce z důvodu organizační změny, tj. dle § 52 písm. c) zák. práce. Soudu bylo doloženo písemné rozhodnutí žalované ze dne 15. 8. 2022, pod kterým byl podepsán , jméno FO, jako předseda představenstva a , jméno FO, jako člen představenstva. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že , jméno FO, byl k datu 15. 8. 2022 předsedou představenstva a , jméno FO, členem představenstva. Představenstvo mělo 2 členy; navenek společnost zastupoval předseda představenstva samostatně nebo jeden člen představenstva samostatně. Žalobce zpochybňoval, že by rozhodnutí o organizační změně podepsal , jméno FO, s tím, že ten k datu vydání rozhodnutí vůbec nebyl na území ČR. Za tímto účelem navrhoval k posouzení pravosti tohoto podpisu znalecký posudek. Okresní soud k tomuto důkazu nepřistoupil, když dospěl k závěru, že by šlo o zatěžování sporu dalšími, nadbytečnými náklady. O tom, že by snad rozhodnutí neměl , jméno FO, vlastnoručně podepsat, v řízení nevyšlo nic konkrétního najevo, nic takového nevyplynulo ze žádné ze svědeckých výpovědí či z jiných důkazů. O pravosti podpisu jmenovaného na písemném rozhodnutí o organizační změně tak soud neměl pochybnost. Z rozhodnutí o organizační změně z 15. 8. 2022 vyplývá, že se rušila pracovní pozice obchodního ředitele, a pracovní náplň této pozice měla být s účinností k 17. 8. 2022 převedena na finančního ředitele. V řízení bylo prokázáno, že se uvedená organizační změna skutečně zrealizovala. Svědci vypovídali o nutnosti změny stávající hierarchie funkcí a současně z jejich výpovědi vyplynulo, že pracovní náplň obchodního ředitele po žalobci skutečně převzal , jméno FO, a vykonával ji. Okresní soud dále vzal za prokázané, že výpověď byla žalobci doručována v době, kdy byl v dočasné pracovní neschopnosti. Tedy z pohledu zákoníku práce v době, kdy byl v tzv. ochranné době, která má za následek pro zaměstnavatele mimo jiné zákaz rozvazovat se zaměstnancem v jejím průběhu pracovní poměr. Žalovaná k tomu tvrdila, že žalobce byl dne 17. 8. 2022 normálně na svém pracovišti až do odpoledních hodin, kdy mu byla předávána výpověď z pracovního poměru. Žalovanou žalobce o tom, že by byl v dočasné pracovní neschopnosti (dále také jen „DPN“), neinformoval, ta o ní nevěděla. Žalobce si ani žádným způsobem nestěžoval na jakékoli aktuální zdravotní obtíže či indispozici. Žalovaná se snažila soud přesvědčit, že dočasná pracovní neschopnost žalobce byla účelová a rozhodnutí o DPN nemohlo být vystaveno před tím, než žalobci byla předávána výpověď z pracovního poměru. To měl okresní soud vyvráceno písemným vyjádřením praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , ošetřující lékařky žalobce. Podle uvedeného vyjádření rozhodnutí o DPN bylo žalobci vystaveno dne 17. 8. 2022 v ranních hodinách (i dle žalované byla ordinační doba lékařky tento den od 7.00 hodin, takže uvedenému nic nebránilo a žalobce by se z , adresa, nepochybně dokázal v časovém intervalu 1 hodiny dostavit). Okresní soud neměl pochybnosti o pravdivosti údajů uvedených v potvrzení lékařky, proto považoval za nadbytečné lékařku vyslýchat. Uzavřel, že není pravděpodobné, že by se její ústní výpověď od obsahu potvrzení významně lišila. K listině Informace o vzniku DPN vystavené , právnická osoba, soud uvedl, že časový údaj v závěru listiny představuje okamžik, kdy byla uvedená Informace podávána, nikoli okamžik vydání rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Okresní soud učinil závěr, že pokud žalovaná předávala prostřednictvím pověřeného zaměstnance žalobci výpověď v okamžiku, kdy byl v ochranné době pro dočasnou pracovní neschopnost, tato skutečnost činí výpověď neplatnou.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. K otázce okamžiku vzniku ochranné doby spočívající v dočasné pracovní neschopnosti odkázala na závěr rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2023, č. j.:13 C 153/2020-136 s tím, že tento řešil v této souvislosti totožný případ. Z uvedeného rozsudku citovala následující: „Jinak řečeno, z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce je podstatné, zda v době (okamžiku) doručení zrušení pracovního poměru ve zkušební době již bylo rozhodnuto lékařem o vzniku dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen„ zákon o nemocenském pojištění“). Rovněž okolnost, že ošetřující lékař využije svého oprávnění podle ustanovení § 57 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění, a rozhodne, že dočasná pracovní neschopnost vznikla dřívějším dnem (tj. přede dnem, v němž dočasnou pracovní neschopnost zjistil), z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době podle § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce není významná; z hlediska pracovněprávních předpisů uvedený postup ošetřujícího lékaře zajišťuje, aby případná nepřítomnost zaměstnance v práci nebyla považována za neomluvenou, ale za důležitou osobní překážku v práci, po dobu jejíhož trvání je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance v práci omluvit. Odvolací soud tedy má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že významný je z hlediska zákazu zrušení pracovního poměru ve zkušební době okamžik, nikoli den doručení, proto nesouhlasí se závěrem prvostupňového soudu, že pokud žalovaná s žalobcem zrušila pracovní poměr ve zkušební době ve stejný den, kdy bylo lékařem rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, učinila tak v rozporu s ustanovením § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce, a to bez ohledu na to, že lékař o dočasné pracovní neschopnosti rozhodl až poté, co žalobci bylo doručeno zrušení pracovního poměru ve zkušební době.“ „Jelikož žalovaná doručila žalobci zrušení pracovního poměru ve zkušební době dříve, než bylo lékařem téhož dne (23. 4. 2020 odpoledne) rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti žalobce, nedošlo k porušení zákazu vymezeného v ustanovení § 66 odst. 1 věty druhé zákoníku práce a jedná se tudíž o platné právní jednání.“. Vytýkala soudu prvního stupně, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a že jeho spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zdůraznila, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním o tom, že k dočasné pracovní neschopnosti žalobce došlo v ranních hodinách, a to ještě před doručením předmětné výpovědi. Namítala, že tato skutečnost z provedeného dokazování najisto nevyplývá. Poukázala na prohlášení lékařky, která měla rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavit, z něhož vyplývá pouze to, že se žalobce v ranních hodinách k ní dostavil a že rozhodla o dočasné pracovní neschopnosti. Dle mínění odvolatelky, z prohlášení lékařky není zcela jistý okamžik, kdy došlo k rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, z prohlášení přímo nevyplývá, že lékařka o dočasné pracovní neschopnosti rozhodla ráno. Uvedla, že naopak z provedeného dokazování vyplývá, že rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti učinila , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto ošetřující lékař dne 17. 8. 2022 v 17:40:

42. To, že o pracovní neschopnosti bylo rozhodnuto až po pracovní době vyplývá i z evidence , právnická osoba, , která eviduje pracovní neschopnost u žalobce až ode dne 18. 8. 2022. Zdůraznila, že tento údaj evidovaný , právnická osoba, je pro danou otázku rozhodující, neboť je neměnný, stabilizovaný a jako takový může být objektivně přezkoumatelný. Vytýkala okresnímu soudu, že neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, a to zejména k otázce přesného okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o dočasné pracovní neschopnosti, a k otázce příčiny pracovní neschopnosti. Připomněla, že k tomu navrhla provedení důkazu zdravotnickou dokumentací žalobce a výpovědí lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, . Namítala, že okresní soud v daném případě nesprávně posoudil ochranný účel institutu dočasné pracovní neschopnosti. Připomněla, že z provedeného dokazování vyplynulo, že v rozhodný den 17. 8. 2022 žalobce přišel do zaměstnání, plnil pracovní úkoly, o své dočasné pracovní neschopnosti nikomu neřekl. Dovozovala, že toto chování je v přímém rozporu se zdravotním závěrem ošetřující lékařky. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn.: II. ÚS 2883/21, z něhož citovala. Zdůraznila, že smysl a účel dočasné pracovní neschopnosti jako ochranné doby je ochránit zaměstnance, který ze zdravotních důvodů není schopen plnit pracovní úkoly, před výpovědí. V tomto kontextu je rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti formálním rozhodnutím odrážejícím zdravotní stav práce neschopného pacienta. V daném případě se však žalobce sám práce uschopnil, když se dostavil do místa výkonu práce, plnil pracovní úkoly, nejevil žádné známky nemoci a nikomu o pracovní neschopnosti nic neřekl. Dovozovala, že v daném případě není naplněna materiální podstata institutu dočasné pracovní neschopnosti jako ochranné doby před výpovědí. Zákon tímto institutem má chránit práce neschopné, nikoli osoby, které práce schopné jsou, do práce jdou a plní pracovní úkoly. K rozhodnutí o nákladech řízení namítala, že soud prvního stupně žalobci nesprávně přiznal vykonané porady. K tomuto uvedla, že žalobce je manželem své právní zástupkyně. Je tedy velice nepravděpodobné, že by probíhala formální porada s klientem přesahující 1 hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ, že by krajský soud neshledal důvod pro zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, změnu rozsudku okresního soudu a zamítnutí žaloby.

4. Žalobce s rozsudkem okresního soudu souhlasil a navrhl jeho potvrzení. Zdůraznil, že určení neplatnosti skončení pracovního poměru se domáhal, protože to mu bylo předáno v ochranné době a též z toho důvodu, že nebyl naplněn zákonný důvod pro možnost výpovědi, když zrušení jeho pracovní pozice bylo pouze zastřeným, nikoli skutečným důvodem, ke zrušení pracovní pozice za údajným ekonomickým ušetřením ve skutečnosti nedošlo, a rozhodnutí, na základě kterého měla být rušena jeho pracovní pozice, bylo zfalšováno a antidatováno. Namítá, že žalovaná v podaném odvolání zásadně překrucuje skutečnosti, které byly důkazy prokázány. Poukazoval na to, že žalovaná v odvolání nepravdivě uvedla, že byl dne 17. 8. 2022 normálně na svém pracovišti až do odpoledních hodin. Tímto pracovištěm má žalovaná zřejmě na mysli sídlo žalované v , adresa, . Uvedené tvrzení žalované vyznívá, jako kdyby byl žalobce v , adresa, od 7, 8 hodin od rána do odpoledních hodin, což ale není pravdou. Připomněl, že z jeho výpovědi i z výpovědi svědků vyplynulo, že se od rána nenacházel v , adresa, , ale přijel tam až někdy po obědě, v odpoledních hodinách. Uvedl, že tam byl vylákán pod lživou záminkou svého nadřízeného, který na něj tlačil, že ho ničeho nezajímá, že musí osobně přijet. S ohledem na dosavadní bossing ze strany nadřízeného, obrovský tlak na žalobce a zároveň na jeho vysoký pocit zodpovědnosti za svou práci a své podřízené a nevyslechnutí důvodů, proč přijet nemůže, nakonec do , adresa, dorazil, a to cca 10 minut před smyšlenou odpolední schůzkou s nadřízeným. Jeho auto bylo na parkovišti zablokováno a bylo předstíráno volání na něj policie. Zdůraznil, že svědecky bylo potvrzeno, že se na uvedeném pracovišti nenacházel a není tedy pravdou, že by ho někdo viděl normálně pracovat. Toho dne se neúčastnil žádné schůzky se zákazníky nebo podřízenými, ráno se dostavil ke své praktické lékařce, byl vyšetřen a ihned ráno uznán dočasně práce neschopným. Dále namítal, že z výpovědi svědků, že věděli o jeho zdravotních potížích, věděli o jeho obrovské únavě a že mu jako jedinému nebylo povoleno čerpání dovolené. Odkázal na výpověď svědka , jméno FO, , který měl ve své výpovědi potvrdit, že mu žalobce řekl o vzniku své pracovní neschopnosti, a to ten den nebo druhý den. V té souvislosti uvedl, že si k žalované přinesl své osobní telefonní číslo, a to přešlo pod smlouvu mezi operátorem a žalovanou, tudíž žalobce nemohl svědkovi , jméno FO, oznámit tuto skutečnost až druhý den, ale jedině právě 17. 8. 2022. Jiným telefonním číslem žalobce nedisponoval. Jeho osobní i služební telefonní číslo , tel. číslo, jedno a totéž. Sdělil, že žalovaná mu při předávání výpovědi odebrala pracovní pomůcky včetně mobilního telefonu a provoz jeho čísla zrušila. Tvrdil, že po odebrání telefonu se stal po dobu převodu čísla, cca 14 dní, zcela nekontaktní. Poukazoval na to, že žalovaná se snaží překroutit, kdy byl uznán dočasně práce neschopným. Uvedl, že praktický lékař , tituly před jménem, , jméno FO, měla dne 17. 8. 2022, tj. ve středu, ordinační dobu pro akutní problémy od 7:00 do 8:00 hodin a od 8:00 hodin do 12:00 hodin pro objednané. Žalobce byl tím akutním případem, nebyl k lékařce objednán. Výpověď z pracovního poměru odmítl převzít až v odpoledních hodinách, což sama žalovaná a její svědci v rámci dokazování potvrdili. Dodal, že ošetřující lékař neměl toho dne odpolední ordinační hodiny, proto nebylo technicky ani možné, aby byl žalobce lékařem ošetřen až v odpoledních hodinách. Poukazoval na to, že praktický lékař v provedeném důkazu čestně prohlásil, že se k němu žalobce dostavil dne 17. 8. 2022 v ranních hodinách, provedl diagnostiku a vystavil pracovní neschopnost. Dovozoval, že je zcela nepochybné, že lékař vystavuje pracovní neschopnost jako oficiální dokument v okamžiku, kdy rozhodne o dočasné pracovní neschopnosti. Samotné rozhodnutí a vystavení jsou spolu neoddělitelně spojeny v jeden časový úsek a návštěvu lékaře. Snaha žalované v tomto o něčem polemizovat je zcela absurdní argumentací. Připomněl, že v rámci rozhodnutí mu byly určeny vycházky, a to již téhož dne od 13 do 19 hodin. I tyto potvrzují, že muselo být nutně rozhodnuto o vzniku DPN před počátkem těchto vycházek. Zdůraznil, že podstatným je okamžik, kdy ošetřující lékař o dočasné pracovní neschopnosti rozhodl, nikoli data a hodiny, kdy informace prošly úředním kolečkem, při kterém dochází dle webu ČSSZ k prodlevám hodin a dní. Připomněl, že doložil do spisu rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a originál při jednání soudu předložil k nahlédnutí. To a prohlášení ošetřujícího lékaře jsou rozhodujícími důkazy o době, kdy k rozhodnutí o DPN došlo. Tedy již od ranních hodin se na něj vztahovala ochranná doba a výpověď z pracovního poměru byla předávána již v době trvající pracovní neschopnosti. Z uvedeného důvodu je podle zákoníku práce výpověď z pracovního poměru neplatná. Dodal, že s ohledem na jednoznačnost důkazů, komplexnost důkazů a jejich vzájemnou návaznost a spojitost, bylo nadbytečným provádět důkaz výpovědí praktické lékařky, když ta vše podstatné uvedla v čestném prohlášení, stejně jako zdravotnickou dokumentací. Připomněl, že uvedl a lékařka to potvrdila, že zdravotní stav řešili již před rozhodnutím o vzniku DPN. Připomněl, že uváděl odeslání na krevní testy a následné odeslání na magnetickou rezonanci mozku, na objednaný termín se dostavil dne , datum, . Zdůraznil, že dle judikatury je-li zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným v nějaký konkrétní okamžik dne, pak je s ohledem na charakter onemocnění zřejmé, že se v daném stavu neschopném řádného výkonu práce zaměstnanec nacházel již minimálně od rána toho dne a nebyl schopen řádného výkonu práce i před rozhodnutím o DPN, tedy po celý den. K námitkám žalované k výpočtu nákladů řízení uvedl, že skutečnost eventuálního rodinného vztahu nemá žádný vliv na vzniklé náklady řízení. Zdůraznil, že při zastupování účastníka řízení se jedná o výkon práce advokáta při poskytování právních služeb. Skutečnost, jak hodně formálně je právní porada uskutečněna, nemá žádný vliv na to, že k poradám došlo a že tyto byly pro řádné právní zastoupení ve sporu nezbytné. Dodal, že ve skutečnosti bylo porad mnohem více, zcela férově však požadoval pouze ty nejnezbytnější předcházející konkrétnímu podstatnému úkonu v rámci řízení. Doplnil, že další porada s klientem přesahující 1 hodinu je právním úkonem dle advokátního tarifu a advokátní tarif neurčuje, že by bylo nezbytné si s klientem vykat apod.

5. Odvolací soud z podnětu odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a po provedení důkazu výpovědí svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl k závěru, že odvolání žalované ve věci samé není důvodné.

6. Okresní soud po provedeném dokazování shledal jediný ze žalobcem namítaných důvodů neplatnosti výpovědi z pracovního poměru opodstatněným, a to skutečnost, že žalovaná v rozporu s ust. § 53 odst. 1 písm. a/ zák. práce dala žalobci výpověď z pracovního poměru v ochranné době, tj. v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným. Skutkový závěr o existenci pracovní neschopnosti žalovaného v den dání výpovědi, tj. dne 17. 8. 2022, okresní soud dovodil z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystaveného , tituly před jménem, , jméno FO, dne 17. 8. 2022, a z potvrzení uvedené lékařky ze dne 29. 8. 2024. Tímto potvrzením měl prokázáno, že praktická lékařka rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavila dne 17. 8. 2022 v ranních hodinách, tj. před předáváním výpovědi žalovanou žalobci. O pravdivosti potvrzení neměl pochybnosti. Zjištění z něj vyplývající považoval za dostatečné k vyvrácení námitek žalované. Z toho důvodu také považoval za nadbytečné provést žalovanou navržený důkaz výpovědí praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, jako svědkyně a zdravotní dokumentací žalobce.

7. Žalovaná ve vztahu k existenci ochranné doby v době dání výpovědi zpochybňovala jednak časový okamžik (hodinu) vystavení rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a jednak samotný důvod uznání žalobce práce neschopným. Namítala, že si žalobce pracovní neschopnost sám účelově přivodil.

8. Z hlediska zákazu výpovědi podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. a/ zák. práce je rozhodující dobou den, kdy bylo rozhodnuto o tom, že zaměstnanec je dočasně neschopen vykonávat pro nemoc nebo úraz dosavadní zaměstnání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4683/2017 nebo rozsudek ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3722/2017). To vyplývá též z ust. § 57 odst. 2 zák. č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Podle tohoto ustanovení dočasná pracovní neschopnost začíná dnem, v němž ji ošetřující lékař zjistil, pokud se dále nestanoví jinak. Z uvedeného je zřejmé, že pro začátek dočasné pracovní neschopnosti, potažmo běhu ochranné doby dle § 53 odst. 1 písm. a/ zák. práce, není podstatné, v jakou hodinu bylo lékařem vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Podstatné je pouze to, v jakém dni bylo toto rozhodnutí vystaveno. Lékař posuzující pracovní neschopnost ani nezjišťuje, zda pojištěnec v tomto dni již pracoval nebo odpracoval celou pracovní dobu. To, zda zaměstnanec odpracoval v den vzniku pracovní neschopnosti pracovní dobu, má význam jen pro běh podpůrčí doby (§ 192 odst. 1 věta třetí zák. práce). I kdyby bylo rozhodnutí o pracovní neschopnosti vystaveno až v odpoledních hodinách konkrétního dne, pracovní neschopnost začíná tímto konkrétním dnem.

9. Pro danou věc tudíž nebylo významné zjišťovat, v kolik hodin (resp. zda ráno, odpoledne či večer) , tituly před jménem, , jméno FO, žalobci vystavila rozhodnutí o pracovní neschopnosti. Rozhodnutí, jak z něj jednoznačně vyplývá, bylo vystaveno dne 17. 8. 2022, tímto dnem tak začala žalobci pracovní neschopnost. Začátek pracovní neschopnosti žalobce dnem 17. 8. 2022 vyplývá též z Informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti doslané zaměstnavateli , právnická osoba, (s platností údajů k 17. 8. 2022). Na tomto závěru nemůže nic změnit ani Informace o ukončení dočasné pracovní neschopnosti doslaná zaměstnavateli , právnická osoba, (s platností údajů k 27. 2. 2023), v níže je jako den vzniku pracovní neschopnosti uveden den 18. 7. 2022, tento údaj má zřejmě souvislost právě s během podpůrčí doby. Je pak také bez významu pro vznik pracovní neschopnosti, zda žalobce uvedený den (17. 8. 2022) vykonával práci či nikoli. Navíc ani nebylo prokázáno, že by fakticky vykonával práci. Žalovaná zdůrazňovala, že žalobce v uvedený den pracoval. Z důkazů provedených okresním soudem však taková skutečnost nevyplývá. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že dne 17. 8. 2022 se dostavil do místa zaměstnavatele jen z toho důvodu, že mu p. , jméno FO, telefonoval, že se „musí dostavit do práce“ (do , adresa, ). Z výpovědi dalších svědků nevyplynulo, že by se žalobce v uvedený den na pracovišti v , adresa, vyskytoval v jiné době, než v čase, kdy mu byla předávána výpověď.

10. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům, které se opírají o citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, odvolací soud nevyužil závěry rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2023, sp. zn. 13 C 153/2020, na které odkazovala žalovaná. Odvolací soud se s těmito závěry neztotožňuje, přičemž se ani nejedná o sjednocující judikaturu.

11. Podle závěru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3722/2017: „Aby nastaly právní následky zákazu výpovědi podle ustanovení § 53 odst. 1 písm. a/ zák. práce, je – jak vyplývá z dikce tohoto ustanovení – rozhodující pouze to, zda zaměstnanec byl v době, kdy mu byla doručena výpověď z pracovního poměru, vskutku uznán dočasně neschopným práce. K tomu zpravidla slouží doklad o dočasné pracovní neschopnosti vystavený lékařem na předepsaném tiskopisu, ale v případě pochybností není vyloučeno, aby soud tuto skutečnost zjistil (ověřil) i jinak (např. podle okolností konkrétního případu i odborným znaleckým posouzením zdravotního stavu zaměstnance v rozhodné době).“12. Okresní soud pro závěry o existenci dočasné pracovní neschopnosti nepovažoval za významné zjištění, zda na straně žalobce skutečně byly důvody pro pracovní neschopnost. Nevyhověl tudíž důkaznímu návrhu žalované na provedení důkazu výpovědi praktické lékařky žalobce a na provedení důkazu zdravotní dokumentací žalobce. Odvolací soud naopak má za to, že tento důkaz je potřebný ke zjištění skutkového stavu. Proto v souladu s ust. § 213 odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), doplnil dokazování o žalovanou navržené důkazy.

13. Z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , praktické lékařky žalobce, jež měla při výpovědi k dispozici zdravotní dokumentaci žalobce, vyplynulo, že před datem 17. 8. 2022 u ní byl žalobce dvakrát, a to 10. 5. a 2. 8. 2022, řešili stav únavnosti, nespavosti a žaludečních potíží. Poslala ho na laboratorní vyšetření a na magnetickou rezonanci mozku. Dne 17. 8. vystavila pracovní neschopnost na základě zdravotního stavu. Stanovila diagnózu F48.9, tj. syndrom vyhoření. Léčba probíhala tak, že pacient chodil na rehabilitace, injekční terapii a vitaminovou terapii a probíhala léčba klidem. Výsledky laboratoře v den vystavení pracovní neschopnosti měla k dispozici, magnetickou rezonanci nikoli. Pracovní neschopnost nevystavovala na základě laboratorních testů, ty s ohledem na věk žalobce dopadly dobře. Pracovní neschopnost vystavila, protože viděla, že se psychické a tělesné problémy žalobce zhoršily. Při stanovení diagnózy vycházela ze své 32 let trvající praxe. Výsledky magnetické rezonance, na kterou žalobce odeslala 2. 8. 2022, měla k dispozici 1. 9. 2022, byl tam nález.

14. Výpověď svědkyně odvolací soud hodnotí jako věrohodnou. Výpovědí svědkyně bylo prokázáno, že pro rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobce byl dán objektivní důvod. Tímto dokazováním nevyšlo najevo, že by si žalobce pracovní neschopnost přivodil účelově. Odvolací soud po provedení důkazu výpovědí svědkyně s tímto názorem seznámil účastníky, přičemž žalovaná nenavrhla žádné další důkazy k prokázání tvrzení o účelovosti pracovní neschopnosti žalobce (např. znaleckým posudkem k ověření důvodu pracovní neschopnosti žalobce).

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná dne 17. 8. 2022 dala žalobci výpověď z pracovního poměru v ochranné době, v níž je dle § 53 odst. 1 písm. a/ zák. práce zaměstnavateli zakázáno dát zaměstnanci výpověď. Žaloba, kterou se žalobce domáhá určení neplatnosti výpovědi, je tedy důvodná. Rozsudek okresního soudu proto byl ve výroku pod bodem I/ a v závislém výroku pod bodem III/ o náhradě nákladů řízení placených státem jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. Ve výroku pod bodem II/ odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, když v okolnostech případu shledal důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečné odepření náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci v částečném rozsahu 50 % v souladu s ust. § 150 o. s. ř. Důvody zvláštního zřetele hodné pro částečné odepření náhrady nákladů řízení odvolací soud spatřuje v chování žalobce při samotném předávání výpovědi z pracovního poměru dne 17. 8. 2022, konkrétně v tom, že žalobce v tomto okamžiku a v této situaci osobám, které mu výpověď z pracovního poměru předávaly, jednoznačně neoznámil, že v uvedený den byl uznán dočasně práce neschopným. Přitom po celou dobu tohoto řízení tvrdil, že pracovní neschopnost měl vystavenou již od ranních hodin, před okamžikem předání výpovědi. Pokud by tak učinil, mohl s vysokou mírou pravděpodobnosti tomuto sporu a potažmo nákladům řízení předejít. Žalobce složitými úvahami předkládal, že uznání dočasně práce neschopným oznámil. Tvrdil, že toto sdělil výkonnému řediteli , jméno FO, . Poukazoval na to, že tento svědek ve své výpovědi potvrdil, že mu žalobce skutečnost, že je v pracovní neschopnosti oznámil. Nebyl však schopen uvést, zda v den předání výpovědi nebo v den následující. Žalobce k tomu uvedl, že mu v den předání výpovědi byl odebrán služební mobilní telefon, tudíž byl bez kontaktu (dle svého tvrzení dokonce 14 dnů) a z toho proto dovozoval, že svědkovi danou informaci musel sdělit v den předávání výpovědi. Tento konstrukt se jeví odvolacímu soudu zcela nevěrohodný a účelový. Ostatně sám žalobce ve své účastnické výpovědi (učiněné při jednání okresního dne , datum, , až po výpovědi svědka , jméno FO, , která byla učiněna při jednání okresního soudu dne , datum, ) jednoznačně neuvedl, že při předání výpovědi oznámil předávajícím, že je v pracovní neschopnosti. Na výslovný dotaz soudu, zda někoho informoval o tom, že má neschopenku, uvedl: „Jim jsem to neříkal a p. , jméno FO, přiznám se, že nevím, jestli jsem mu to do telefonu řekl nebo neřekl“. Svědek , jméno FO, , jemuž podle interních pravidel žalované žalobce měl oznámit uznání dočasně práce neschopným (případně paní , jméno FO, ), na výslovný dotaz soudu nebyl schopen uvést jednoznačnou odpověď (sdělil: „To už nevím, jestli to bylo v ten den nebo den následující, to už si nevzpomínám.“) a svědek , jméno FO, , finanční ředitel žalované, který byl přítomen předání výpovědi, výslovně vyloučil, že by se žalobce zmínil o tom, že je v pracovní neschopnosti.

17. Žalobcem účelně vynaložené náklady řízení před okresním soudem tvoří soudní poplatek zaplacený ze žaloby v částce 2 000 Kč a náklady žalobcova právního zastoupení v částce 55 718,68 Kč. Náklady žalobcova právního zastoupení, které byly učiněny do 31. 12. 2024 jsou posuzovány podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 do novely provedené vyhláškou č. 258/2024, a náklady, které byly učiněny po 1. 1. 2025 jsou přiznávány dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (pro oba případy nadále je předpis označován jako „AT“). Jako účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce učiněné advokátkou do 31. 12. 2024 odvolací soud hodnotí následující náklady: odměna advokátky za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 25. 10. 2022, další poradu s klientem před podáním žaloby 19. 12. 2022 přesahující jednu hodinu, sepis žaloby, jednání s protistranou po výzvě soudu ohledně osoby mediátora, účast u jednání s mediátorem dne 7. 11. 2023, další porada s klientem před prvním jednáním 30. 8. 2024 přesahující jednu hodinu, účast u jednání dne , datum, , podání ze dne , datum, – doplnění tvrzení a důkazů,) po 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a/, c/, d/ a g/ AT, paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému z těchto úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 AT strávených cestou ze sídla advokátky do sídla mediátora (7. 11. 2023) a do sídla okresního soudu (, datum, ), náhrada za vyplacenou odměnu mediátora v částce 242 Kč a náhrada jízdného vlastním motorovým vozidlem ze sídla advokátky do sídla mediátora v částce 1 208,48 Kč a do sídla okresního soudu v částce 747,04 Kč. Jako účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce učiněné advokátkou po , datum, odvolací soud hodnotí následující náklady: odměna advokátky za 6 úkonů právní služby (účast u jednání dne , datum, přesahující 2 hodiny, totéž za účast u jednáni dne , datum, a dne , datum, ) po 3.700 Kč, paušální náhrada hotových výdajů přináležející ke každému z těchto úkonů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrada za ztrátu času v rozsahu 18 započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT a náhrada jízdného vlastním motorovým vozidlem ze sídla advokátky do sídla okresního soudu a zpět v celkové částce 2 321,16 Kč (ke každému jednání okresního soudu po 773,72 Kč).

18. Za účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobce v řízení před okresním soudem, které jeho zástupkyně vyúčtovala, odvolací soud nepovažuje tyto: odměna za poradu s klientem při převzetí dne 25. 10. 2022, jednání s protistranou o smíru 25. 10. 2022, jednání s protistranou o smíru 4. 1. 2023, sdělení k osobě mediátora ze dne 4. 5. 2023, nahlížení do spisu 28. 8. 2024, další poradu s klientem před očekáváním jeho výpovědi, když na prvním jednání neproběhl výslech účastníků, dne , datum, , podání - vyčíslení nákladů řízení ze dne 13. 6. 2025 a s těmito uplatňovanými úkony související paušální náhrady (tj. hotové výdaje k nim přináležející, náhrada za ztrátu času v souvislosti s nahlížením do spisu a náhrada jízdného vzniklého v souvislosti s nahlížením do spisu).

19. Odvolací soud sdílí závěry okresního soudu ve vztahu k účelnosti vynaložení nákladů na následující úkony právní služby: odměna za jednání s protistranou o smíru dne 25. 10. 2022 (téhož dne se měl žalobce obrátit na advokátku za účelem získání právní pomoci, těžko tedy tentýž den mohlo dojít hned k jednání o smíru s protistranou, úkon ani není ničím doložen), jednání s protistranou o smíru dne 4. 1. 2023 (pokud z porady ze dne 19. 12. 2022 plyne, že se protistrana odmítá dohodnout, nebyl důvod okamžitě následně jednat o smíru, úkon rovněž není doložen), vyjádření k osobě mediátora ze dne 4. 5. 2023 (nejde o podání ve věci samé), sdělení o výsledku mediace ze dne 27. 11. 2023 (nejde o podání ve věci samé), podání ze dne 27. 1. 2025 (jedná se o průvodní dopis k důkazu, nikoli o podání ve věci samé) a vyúčtování nákladů řízení ze dne , datum, (nejde o podání ve věci samé).

20. Oproti okresnímu soudu odvolací soud jako neúčelné hodnotí další úkony právní služby. Požadavek na odměnu za samostatný úkon právní služby poradu s klientem při převzetí dne 25. 10. 2022, není opodstatněný. Odměna za poradu s klientem při převzetí zastoupení je zahrnuta v úkonu převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ AT. Neohodnocuje se samostatně převzetí zastoupení a samostatně příprava zastoupení, příprava zastoupení zahrnuje poradu s klientem. Neúčelným úkonem je též nahlížení do spisu dne 28. 8. 2024. Ohledně nahlížení do spisu z ustálené rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015) vyplývá, že za samostatný úkon právní služby spočívající v prostudování spisu může soud advokátovi odměnu výjimečně přiznat, pokud je takový postup s ohledem na konkrétní okolnosti případu ospravedlnitelný. V daném případě se nejedná o úkon nahlížení do spisu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f/ AT. Takový úkon nelze dovodit ani podle ustanovení § 11 odst. 3 a odst. 1 písm. f) AT, neboť jej za takový úkon, který by naplnil hypotézu a dispozici uvedeného odst. 3 nelze považovat. Odvolací soud z obsahu spisu nedovodil, že by nahlížení do spisu v této věci dne 28. 8. 2024 bylo ospravedlnitelným. Veškerá podání učiněná žalovanou do tohoto okamžiku byla okresním soudem žalobci prostřednictvím jeho zástupkyně doručena a žalovanou nebyly předloženy ani žádné listinné důkazy, které by svým obsahem byly rozsáhlé či nepřehledné. Konečně za účelný úkon právní služby odvolací soud nepovažuje další poradu s klientem před očekáváním jeho výpovědi dne , datum, (který je objasněn tím, že na prvním jednání neproběhl výslech účastníků). Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že za úkon právní pomoci (služby) se další porada s klientem považuje jen tehdy, trvala-li tato porada déle než jednu hodinu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 2736/99). Soudy jsou pak oprávněny i povinny posuzovat, zda v konkrétním případě došlo k uskutečnění porady a zda bylo hodnověrným způsobem doloženo, že uvedená další porada advokáta s klientem přesahovala délku jedné hodiny; stejně tak mohou i musí zvažovat, zda bylo uskutečnění takové porady účelné (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. září 2017, sp. zn. I. ÚS 2693/17, nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2020, sp. zn.

I. ÚS 1232/20, usnesení Ústavního soudu ze dne

11. února 2020, sp. zn. II. ÚS 204/20). Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že přiznal žalobci jako účelně vynaložené náklady za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu, která podle předloženého záznamu trvala od 18.00 hodin do 20.30 hodin (tedy přesáhla jednu hodinu) a která se uskutečnila před prvním jednáním ve věci, a to dne 30. 8. 2024 (první jednání okresního soudu ve věci bylo nařízeno a proběhlo dne , datum, ). Odvolací soud účelnost této porady spatřoval zejména v tom, že od doby převzetí zastoupení a přípravy zastoupení dne 25. 10. 2022 a sepisu žaloby dne , datum, (jemuž také předcházela další porada s klientem dne 19. 12. 2022, která byl rovněž hodnocena jako účelná) do prvního jednání okresního soudu ve věci uběhla poměrně dlouhá doba – doba 20 měsíců. Takto však nelze nahlížet na další poradu s klientem, jež se uskutečnila dne 20. 1. 2025. I tato porada podle záznamu advokátky přesáhla dvě hodiny (trvala od 20.40 hodin do 22.30 hodin). S ohledem na dříve proběhlé další porady advokátky s klientem (které byly uznány účelnými) a jejich časovou dotaci (dne 25. 10. 2022 v rámci přípravy a převzetí zastoupení jedna hodina a 17 minut, dne 19. 12. 2022 téměř dvě hodiny a dne 30. 8. 2024 dvě a půl hodiny) lze předpokládat, že skutkový stav, jenž je předmětem řízení, již musel být advokátkou s klientem dopodrobna rozebrán. Posledně uvedenou další poradu proběhlou dne 20. 1. 2025 proto odvolací soud hodnotí jako neúčelnou.

21. Celkové žalobcem účelně vynaložené náklady řízení před okresním soudem činí 57 718,68 Kč. Žalobci se s ohledem na shora uvedené závěry přiznává pouze 50 % těchto nákladů, tj. 28 859,34 Kč.

22. V odvolacím řízení byl žalobce zcela úspěšný a měl by proto vůči žalované podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložil. Pro rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení platí stejné závěry jako pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před okresním soudem. Tedy i náhradu nákladů odvolacího řízení odvolací soud žalobci částečně v rozsahu 50 % odepřel. Žalobce v odvolacím řízení vynaložil náklady na právní zastoupení v celkové částce 8 994 Kč. Jedná se o odměnu advokátky za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ AT, paušální náhradu hotových výdajů přináležející ke každému z těchto úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhradu za ztrátu času v rozsahu dvou započatých půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/ a § 3 AT a jízdné ze sídla zástupkyně žalobce do sídla odvolacího soudu a zpět v částce 394 Kč. Žalobce s ohledem na aplikaci § 150 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. bylo vůči žalované přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 4 497 Kč.

23. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

24. Veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu, na než je odkazováno v tomto rozhodnutí, lze dohledat na www.nsoud.cz a nálezy Ústavního soudu na www.usoud.cz.