21 Co 71/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Petržálka a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Michaely Novákové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem v Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované, narozený Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A 2. Jméno advokátky B, narozený Datum narození advokátky B trvale bytem Adresa advokátky B zastoupený advokátkou Jméno advokátky C sídlem Adresa advokátky C 3. Jméno advokátky D, narozený Datum narození advokátky D, narozený Datum narození advokátky E o určení vlastnictví k nemovitostem k odvolání žalobkyně i žalovaných 1/ a 2/ proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 1. srpna 2024 č. j. 8 C 136/2009-1568 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným 1/ a 2/ k rukám jejich zástupkyně náklady odvolacího řízení celkem 22.942 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3/ a 4/ žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným (v pořadí druhým) rozsudkem okresní soud rozhodl, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že zůstavitel právnická osoba, narozený datum, zemřelý datum, byl ke dni své smrti podílovým spoluvlastníkem ideálních tří čtvrtin pozemků p. č. číslo/číslo, p. č. číslo/číslo, p. č. číslo/číslo, p. č. číslo/číslo, p. č. číslo/číslo a p. č. číslo, vše nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí vedeném u právnická osoba pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště adresa-východ pro obec a katastrální území adresa (výrok I), žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 1/ na nákladech řízení částku částka a žalovanému 2/ na nákladech řízení částku částka, to vždy k rukám advokátky Jméno advokátky A do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II), žalovaní 3/ a 4/ nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok IV).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že zůstavitel jako dárce (otec) uzavřel s původní žalovanou 1/ jméno FO, nar. datum, zemřelou datum jako obdarovanou (svojí dcerou, jejíž procesní nástupci jsou žalovaní 1/ a 2/) dne datum darovací smlouvu ke všem sporným nemovitostem (s právními účinky vkladu ke dni datum), kterou sepsala tituly před jménem jméno FO, advokátka, se sídlem v adresa a v níž potvrdila, že oba smlouvu před ní v jejím sídle podepsali. Prvotní informace o uzavření darovací smlouvy sdělil zůstavitel jmenované advokátce sám a další pokyny jí sdělila původní žalovaná 1/. Smlouva byla zůstavitelem podepsána dne datum v Nemocnici v adresa, kde byl z důvodu onemocnění rakovinou hospitalizován, jen za přítomnosti jmenované advokátky a jejího zaměstnance jméno FO. Zůstavitel současně s ní podepsal i závěť a plnou moc jmenované advokátce pro své zastupování v řízení před katastrálním úřadem ohledně vkladu vlastnického práva dle darovací smlouvy. Původní žalovaná 1/ u podpisu smlouvy zůstavitelem nebyla a podepsala ji až později, ještě ale téhož dne v sídle jmenované advokátky, která smlouvu druhý den poslala na katastrální úřad.

3. Podle opakovaného výslechu jmenované advokátky bylo před podpisem darovací smlouvy mezi zůstavitelem a původní žalovanou 1/ dohodnuto, že nejprve smlouvu podepíše zůstavitel, pak původní žalovaná 1/ a pak bude advokátkou předložena katastrálnímu úřadu, tj. zůstavitel už nebude zpětně vyrozumíván o tom, že po něm i původní žalovaná 1/ smlouvu podepsala. Zůstavitel byl totiž jejím mimořádným klientem, který restituoval rozsáhlý majetek a veškeré jeho záležitosti s tím spojené pro něj vždy realizovala právě na základě předchozích pokynů původní žalované 1/, kdy vyhotovila potřebné listiny, které pak on jen podepsal. Takto postupovala i při sepisu darovací smlouvy, plné moci a závěti, kdy jí pokyn zůstavitele primárně sdělila původní žalovaná právnická osoba zcela shodně, jen s postupným upřesněním vypověděla jmenovaná advokátka (čl. 305, 369 a naposledy 1552 spisu) i původní žalovaná 1/ (čl. 307 a 371 spisu) nejen před policií, ale i u jednání okresního soudu. Zde navíc původní žalovaná 1/ dodala, že se poté, co sama smlouvu podepsala, s otcem o této záležitosti již nikdy nebavila, byť se i pak spolu ještě několikrát viděli. V tomto smyslu shodně vypověděla naposledy i jmenovaná advokátka, že zůstavitel podpisem darovací smlouvy další proces jejího uzavření „pouští z hlavy“ s tím, že se pro něj jedná o vyřízenou záležitost, s pokynem „doktorko, vyřiďte to“. Podle znaleckých posudků zůstavitel v době podpisu závěti, resp. smlouvy měl zachovány schopnosti rozpoznávací a ovládací tak, že byl schopen posoudit význam svého souhlasu s nimi, resp. podpisu.

4. Po právní stránce okresní soud shledal naléhavý právní zájem žalobkyně na podané určovací žalobě dle § 80 písm. c/ o. s. ř., neboť se jedná o majetek, který by mohl patřit do dědického řízení vedeného po zůstaviteli u okresního soudu pod sp.zn. spisová značka, jehož okruh účastníků je stejný. Věc dále posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do datum (obč. zák.). Dospěl k závěru, že účinnost přijetí návrhu zůstavitele na uzavření darovací smlouvy byla jejími stranami odlišně sjednána už jen ke dni jeho podpisu původní žalovanou 1/ po předchozím podpisu zůstavitele, přičemž zůstavitel zmocnil advokátku k převzetí podepsané smlouvy původní žalovanou 1/. Tím byl dodržen kontraktační proces upravený v § 43c odst. 2 ve spojení s § 44 odst. 1 obč. zák. a došlo k uzavření platné darovací smlouvy. Žalobu proto zamítl a rozhodl o nákladech řízení.

5. Proti rozsudku podali odvolání jednak žalobkyně především do jeho výroku I a jednak žalovaní 1/ a 2/ jen do jeho výroku II.

6. Žalobkyně v odvolání namítala, že darovací smlouva ve smyslu § 43c odst. 2 a § 44 odst. 1 obč. zák. vůbec nevznikla, neboť jejími stranami nebyla sjednána ani ústně, tím spíše pak písemně, účinnost přijetí návrhu na uzavření darovací smlouvy odlišně od právě citovaných ustanovení. Taková dohoda nebyla součástí písemného znění darovací smlouvy, ani jinak nebyla uzavřena v písemné formě a nebylo prokázáno ani její uzavření jen v ústní formě. Navrhla proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že určovací žalobě ohledně nemovitostí vyhoví.

7. Žalovaní 1/ a 2/ v odvolání namítali, že na základě výroku III rozsudku krajského soudu ze dne datum č. j. spisová značka zaplatili České republice na účet Okresního soudu v adresa náhradu nákladů řízení státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to každý částka (za znalečné a svědečné). Protože ale právě citovaný rozsudek krajského soudu byl v celém rozsahu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum č.j. spisová značka, mělo by nyní být uloženo procesně neúspěšné žalobkyni jim i tyto náklady nahradit. Navrhli proto, aby krajský soud v tomto smyslu výrok II napadeného rozsudku změnil.

8. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhli žalovaní 1/ a 2/, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Zdůraznili, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka dohoda o odlišné účinnosti přijetí návrhu na uzavření darovací smlouvy může být sjednána i jen v ústní formě.

9. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno vždy osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Žádné odvolání neshledal opodstatněné.

10. V projednávané věci krajský soud zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž napadeným rozsudkem určovací žalobu ohledně sporných nemovitostí zamítl jako nedůvodnou. Může plně odkázat na jeho přiléhavé odůvodnění (zejména v bodech12, 16, 19, 20 a 25) a jen k jeho doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobkyně dodává následující.

11. V projednávané věci byl okresní i krajský soud ve smyslu § 243g odst. 1 ve spojení s § 226 odst. 1 o.s.ř. vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka (jímž byl zrušen předchozí, v pořadí třetí rozsudek krajského soudu ze dne datum č. j. spisová značka). V něm Nejvyšší soud jako soud dovolací předně dospěl k závěru, že právní závěry přijaté v jeho rozsudku ze dne datum sp. zn. spisová značka, uveřejněném v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. číslo se vztahují i na smlouvy, u níž projevy účastníků musí být na téže listině dle § 46 odst. 2 věty druhé obč. zák. (tedy i smlouvu darovací), tj. že i u nich účinnost přijetí návrhu na uzavření smlouvy dle dispozitivních ustanovení § 43c odst. 2 a § 44 odst. 1 obč. zák. může být dohodou stran určena k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli (viz. bod 47 odůvodnění).

12. Dále v něm Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uzavření takové dohody o odlišné účinnosti přijetí návrhu na uzavření písemné darovací smlouvy může být i jen ústní či konkludentní, neboť zákon nevymezuje povinnost doručit zpětně písemné prohlášení obláta o přijetí návrhu na uzavření smlouvy oferentovi (viz výslovně bod 38, 50 a 51 odůvodnění). Na tomto místě je proto nedůvodná první odvolací námitka žalobkyně v tom, že uzavření takové dohody muselo být výlučně a jen v písemné formě, neboť zákon zde nestanoví povinnost, v jaké formě (ústně, písemně či konkludentně) je nutno doručit zpětně písemné prohlášení obláta o přijetí návrhu na uzavření smlouvy oferentovi.

13. V té souvislosti pak byl okresní soud dále ve smyslu § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem vysloveným v usnesením krajského soudu datum č. j. spisová značka, jímž byl zrušen ve výrocích I, III, IV a V jeho v pořadí první rozsudek ze dne datum č. j. spisová značka. V něm bylo okresnímu soudu mimo jiné uloženo, aby v případě výslechu advokátky tituly před jménem jméno FO věnoval maximální pozornost tomu, zda byla zůstavitelem zmocněna, aby v jeho zastoupení převzala od původní žalované 1/ její vyrozumění o podpisu smlouvy, resp. zda účinnost smlouvy byla odlišně sjednána ke dni podpisu původní žalovanou 1/. Pokud by toto tvrzení žalovaných bylo prokázáno, byl by kontraktační proces upravený v § 43c odst. 2 ve spojení s § 44 odst. 1 obč. zák. dodržen, tj. žaloba by nebyla důvodná (viz výslovně bod 65 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum č. j. spisová značka).

14. Okresní soud při svém dalším rozhodování důsledně vycházel ve smyslu výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek, dodržel Nejvyšším soudem i krajským soudem shora vyřčené závazné právní názory a jeho skutkovým a právním závěrům z tohoto pohledu nelze ničeho vytknout.

15. V projednávané věci krajský soud naprosto souhlasí s okresním soudem v tom, že v řízení bylo zejména opětovným výslechem advokátky tituly před jménem jméno FO bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že účinnost přijetí návrhu zůstavitele na uzavření darovací smlouvy byla jejími stranami v ústní formě a dle dispozitivních ustanovení § 43c odst. 2 a § 44 odst. 1 obč. zák. oproti nim odlišně sjednána už jen ke dni jejího podpisu původní žalovanou 1/ po předchozím podpisu zůstavitele. Bylo tedy před podpisem darovací smlouvy mezi zůstavitelem a původní žalovanou 1/ dohodnuto, že nejprve smlouvu podepíše zůstavitel v nemocnici, pak původní žalovaná 1/ u jmenované advokátky, která pak smlouvu už bez dalšího předloží katastrálnímu úřadu. V té souvislosti ovšem byla i jmenovaná advokátka zůstavitelem ústně zmocněna, aby poté, co smlouvu podepsal, za něj věc vyřídila, resp. dokončila kontraktační proces jejího uzavření s původní žalovanou 1/. Tedy po jejím podpisu smlouvu v jeho zastoupení od ní převzala, resp. její souhlas s návrhem na její uzavření za něj přijala (akceptovala) a následně ji už jen bez dalšího předložila katastrálnímu úřadu s návrhem na vklad do katastru nemovitostí. Není proto důvodná ani druhá odvolací námitka žalobkyně v tom, že uzavření takové dohody vůbec nedošlo, resp. že nebyla prokázána.

16. S ohledem na výše uvedené lze proto uzavřít, že kontraktační proces upravený v § 43c odst. 2 ve spojení s § 44 odst. 1 obč. zák. týkající se dané darovací smlouvy byl dodržen. Zůstavitel na základě ní platně převedl na původní žalovanou 1/ vlastnické právo k darovaným nemovitostem, tj. nebyl ke dni své smrti jejich vlastníkem. Žaloba, resp. odvolání žalobkyně proto nejsou důvodné.

17. Není však důvodné ani odvolání žalovaných 1/ a 2/ do nákladového výroku II napadeného rozsudku.

18. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu (nikoliv v hmotném) a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2011 sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 146/2011, jeho navazující usnesení ze dne 24. 8. 2015 sp. zn. 28 Cdo 3116/2014 nebo ze dne 26. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 4303/2017, apod.).

19. Jestliže žalovaní 1/ a 2/ nahradili dle § 148 odst. 1 o.s.ř. státu náklady řízení na základě pravomocného rozhodnutí soudu (výroku III rozsudku krajského soudu ze dne datum č. j. spisová značka), které ale bylo následně zrušeno, odpadl právní důvod k jejich náhradě, tj. došlo k bezdůvodnému obohacení na straně státu, resp. okresního soudu na jejich úkor. Nelze však uvažovat, že by tyto náklady řízení státu měly být žalovaným 1/ a 2/ nahrazovány žalobkyní v režimu § 142 odst. 1 o. s. ř. (nelze totiž uvažovat, že by tyto náklady byly žalovanými 1/ a 2/ zaplaceny státu za žalobkyni). Jinak řečeno, žalovaní 1/ a 2/ mohou tyto náklady řízení uhrazené státu po něm žádat vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, resp. plnění na základě právního důvodu, který následně odpadl (§ 2991 odst. 2 o.z.).

20. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek v celém rozsahu jako ve výroku věcně správný potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a v odvolacím řízení procesně neúspěšné žalobkyni uložil nahradit náklady řízení procesně úspěšným žalovaným 1/ a 2/ (jejichž neúspěch v odvolacím řízení byl zcela nepatrný, resp. zanedbatelný). Náklady odvolacího řízení žalovaných 1/ a 2/ činí celkem částka a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta částka za 2 úkony právní služby pro dva žalované po částka, spočívající v sepisu vyjádření k odvolání ze dne datum dle § 9 odst. 3 písm. a/, odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1 písm. k/, snížená o 20% dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a.t.), ve znění do datum (viz. přechodné ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), přičemž za sepis neúspěšného odvolání do nákladů řízení odměna nebyla přiznána, 2/ mimosmluvní odměna advokáta částka za 2 úkony právní služby pro dva žalované po částka a částka, spočívající v účasti u odvolacího jednání dle § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. g/, snížená u jednoho z žalovaných o 20% dle § 12 odst. 4 a.t., ve znění od datum, 3/ paušální náhrada hotových výdajů 2x částka dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do datum a 2x částka dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od datum za čtyři výše citované úkony právní služby, 4/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 5 a.t. za jízdné k jednání odvolacího soudu ve výši částka, tj. spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz. § 1 a § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.), 5/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši částka za 6 půlhodin po částka strávených cestou ze sídla advokáta ke krajskému soudu a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t. ve znění od datum, 6/ parkovné před krajským soudem částka a 7/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši částka. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou tyto náklady řízení splatné k rukám zástupkyně žalovaných 1/ a 2/ ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

22. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 3/ a 4/ žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení opět nemá, neboť těmto dvěma procesně úspěšným žalovaným ani v něm žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě a rozhoduje o něm Nejvyšší soud se sídlem v Brně jako soud dovolací.