21 Co 91/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců Mgr. Petra Horáka a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem Adresa advokáta Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 1 890 004 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. ledna 2026, č. j. 9 C 349/2023-179

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, , úrok z prodlení ve výši , hodnota, % p. a. z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , úrok z prodlení ve výši , hodnota, % p. a. z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, a úrok z prodlení ve výši , hodnota, % p. a. z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II zamítl žalobu co do částky , částka, s příslušenstvím, výrokem III zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení z vyšší částky a za delší dobu, než je uvedeno ve výroku I., výrokem IV uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení , částka, k rukám , Jméno advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem V uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice na účet okresního soudu státem zálohované náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou původně po žalovaném domáhala zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení za dobu od , datum, do zaplacení v souvislosti s fyzickým napadením, kterého se vůči ní žalovaný dopustil , datum, . V důsledku tohoto napadení byl žalovaný trestním příkazem okresního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu úmyslného ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobkyni v příčinné souvislosti s napadením žalovaného vznikla nemajetková újma, jejíž náhradu po žalovaném požadovala. Žalovaná částka sestávala z bolestného ve výši , částka, za poranění, která žalobkyně v důsledku napadení žalovaným utrpěla, z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , z náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně ve výši , částka, , z náhrady nákladů vynaložených na rehabilitaci, dopravu žalobkyně z místa jejího bydliště na stomatologickou chirurgii v , adresa, a zpět, stomatologické vyšetření a zakoupení léků v souhrnné výši , částka, , z náhrady nákladů vynaložených na právní zastoupení žalobkyně v trestním řízení ve výši , částka, a z náhrady další nemajetkové újmy, která měla žalobkyni v důsledku předmětného napadení vzniknout, ve výši , částka, . Nárok na náhradu této nemajetkové újmy žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaný napadení dopustil v místě jejího bydliště, tedy tam, kde se do té doby cítila bezpečná, dále okolnostmi, za nichž k napadení došlo, bolestivostí zranění, která žalobkyně utrpěla, náročností jejich následné léčby i trvalými následky, které si z celého incidentu odnesla. Žalobkyně doposud trpí bolestmi hlavy, bolestí při skusu, motáním hlavy, nemůže ohnout dva prsty, má i další zdravotní obtíže, napadení změnilo její život a ovlivnilo její přístup k lidem v okolí, vzbudilo u ní strach z toho, že žalovaný bude svůj útok opakovat, žalobkyně také trpí nespavostí a ve svém bytě se necítí v bezpečí. Zmíněná újma jí nemůže být kompenzována v rámci bolestného a ztížení společenského uplatnění, proto se její náhrady domáhala samostatně. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Sporoval výši bodového ohodnocení bolestného tvrzenou žalobkyní s tím, že tato nebyla stanovena znaleckým posudkem. Dále popíral, že by v souvislosti s předmětným napadením utrpěla žalobkyně tvrzenou zlomeninu dolní čelisti a že se u ní následně projevila posttraumatická stresová porucha. Tou podle žalovaného žalobkyně netrpí, navíc již před napadením byla psychicky labilní, léčila se s psychickými obtížemi. K poranění prstů u žalobkyně nedošlo zaviněným jednáním žalovaného, nýbrž zaviněním žalobkyně samotné, která si nepočínala dostatečně opatrně a uchopila ostří nože, který držel žalobce, ač si musela být vědoma toho, že se takto poraní. Proto ani trvalé následky spočívající v údajné ztuhlosti prstů nemohou být v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Ten rovněž zpochybnil, že by žalobkyni způsobil jakékoliv duševní útrapy. Žalobkyně v průběhu řízení v reakci na závěry znaleckého posudku , jméno, podáním soudu došlým dne , datum, navrhla změnu žaloby, pokud jde o výši nárokovaného bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , navrhovanou změnu připustil, řízení ve vztahu k nároku na bolestné zastavil co do částky , částka, a ve vztahu k nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění připustil rozšíření žaloby o , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.

2. V průběhu řízení byl insolvenčním soudem zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Okresní soud se proto zabýval tím, zda na probíhající řízení nedopadají účinky prohlášeného úpadku dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“), a zda by tedy řízení o nárocích žalobkyně nemělo být přerušeno, dospěl však k závěru, že nikoliv, neboť veškeré žalobkyní požadované nároky lze považovat za pohledávku žalobkyně na náhradu škody způsobené na zdraví. Ta je podle § 169 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona pohledávkou postavenou naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou, kterou je možné podle § 169 odst. 3 insolvenčního zákona uspokojit v plné výši kdykoliv po rozhodnutí o úpadku. Řízení o takové pohledávce se přitom z důvodu zjištěného úpadku dlužníka nepřerušuje. Proto okresní soud pokračoval v řízení i po rozhodnutí o úpadku žalovaného. Na podkladě provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalovaný byl shora uvedeným trestním příkazem okresního soudu uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání, které naplňovalo znaky zmíněných přečinů, se dopustil způsobem popsaným v trestním příkazu, kdy zjednodušeně řečeno dne , datum, v ranních hodinách napadl žalobkyni v jejím bytě a způsobil jí řezná poranění dvou prstů levé ruky, krevní výrony na obou horních končetinách a nad kyčelní kostí, zlomeninu levého ramene dolní čelisti na úrovni poslední stoličky s krevním výronem pod sliznici dolní ústní předsíně a v podkoží nad levým úhlem dolní čelisti a zlomeninu báze posledního článku malíku levé ruky. Okresní soud provedl důkaz mimo jiné znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy, z něhož zjistil, že žalobkyně v minulosti netrpěla a ani netrpí duševní chorobou ve smyslu psychózy ani závislosti na alkoholu či jiné návykové látce, pouze se v roce , datum, rok léčila na psychiatrii pro anxiozně-depresivní poruchu reaktivního charakteru spojenou s psychickou šikanou v práci. Tento její stav se však upravil a před napadením ze strany žalovaného byl stabilizován. Po zmíněném napadení se pak u žalobkyně rozvinula posttraumatická stresová porucha jako jeho přímý následek a současně i porucha adaptace na somatické následky napadení. Tato porucha trvá do současnosti, byť vlivem léčby došlo u žalobkyně k částečnému zlepšení jejího stavu. Znalec ohodnotil v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen „Metodika“) bolest vzniklou žalobkyni při škodní události a odstraňování následků újmy na zdraví, k jejímuž vzniku došlo v důsledku napadení žalovaným celkem 333 body, z čehož 100 bodů se týkalo psychické oblasti, 233 bodů oblasti somatické. Současně provedl ohodnocení poškození žalobkyně v jednotlivých položkách komponent dle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále jen „MKF“), přičemž stanovil celkové procento (stupeň) obtíží dle Metodiky, ke kterým došlo v důsledku napadení žalovaným. Vycházel z toho, že zdravotní stav žalobkyně se ustálil k datu , datum, , kdy byla žalobkyně vyšetřena znalcem – psychiatrem. V té době se již její stav ani nelepšil, ani nehoršil, bylo tedy možné konstatovat, že se relativně ustálil. Celková procentuální míra zdravotních obtíží, jimiž žalobkyně v rámci jednotlivých položek dle MKF v důsledku napadení žalovaným trpí, byla znalcem ohodnocena na , hodnota, %. Při stanovení míry zdravotních obtíží žalobkyně znalec zohlednil skutečnost, že u žalobkyně existovala již v době před napadením určitá emoční nestabilita, která mohla zvýšit nebezpečí rozvoje posttraumatické stresové poruchy. Okresní soud dále provedeným dokazováním zjistil, že žalobkyně byla v důsledku zranění způsobených žalovaným v dočasné pracovní neschopnosti v době od , datum, do , datum, . V té době byla zaměstnankyní společnosti , právnická osoba, , s níž měla uzavřenou dohodu o provedení práce, ve které byla sjednána měsíční odměna ve výši , částka, . Tato byla žalobkyni pravidelně vyplácena až do , datum, , v , datum, jí bylo vyplaceno , částka, , v , datum, jí nebylo vyplaceno nic, v červnu pak , částka, . Pro zmíněnou společnost žalobkyně pracovala jako obchodní zástupkyně. Po napadení žalovaným oproti dřívějšku nebyla schopna psát na počítači všemi deseti prsty, někdy byla její práce ovlivněna horší koncentrací a žalobkyně byla schopna komunikovat s klienty v závislosti na tom, jak se zrovna cítila. Danou činnost ukončila k , datum, , následně začala podnikat v oboru krejčová, v němž je vyučena, ale i při výkonu této práce byla v důsledku zranění způsobených žalovaným omezena, neboť dva prsty na levé ruce neohne a jeden necítí, což vede k většímu zatěžování pravé ruky. Napadení má na její život i další dopady, žalobkyně se od inkriminované události zdržuje prakticky neustále doma, i zde však má strach, omezila své sociální kontakty, nerada chodí ven a stýká se s lidmi. Je také omezena při řízení auta, má problémy se řazením. V minulosti jezdila do zahraničí, nyní podniká jen nejnutnější cesty. Nemá žádného partnera, přetrvávají u ní obavy z mužů. Pravidelně užívá léky na psychiku. K datu , datum, byla příslušným posudkovým orgánem uznána invalidní v I. stupni invalidity s poklesem její pracovní schopnosti o , číslo, %. Žalobkyně uhradila v průběhu roku , datum, za rehabilitace, které podstoupila po svém napadení, , částka, , za dvě stomatologická ošetření , částka, , za nákup léků v období , datum, do , datum, , částka, , za náklady svého zastoupení v rámci trestního řízení vedeného vůči žalovanému , částka, . Dopisem z , datum, vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady škody v celkové výši , částka, ve lhůtě do , datum, .

3. Po právní stránce okresní soud hodnotil věc jako spor o náhradu újmy na zdraví. Aplikoval tedy nejen obecná ustanovení týkající se prevenční povinnosti (§ 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/), předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu (§ 2910 o. z.) a spoluzavinění poškozeného (§ 2918 o. z.), ale též zvláštní ustanovení upravující podmínky náhrady újmy na přirozených právech člověka (§ 2956 a násl. o. z.). Konstatoval, že je ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v posuzované věci vázán shora uvedeným trestním příkazem, z něhož vyplývá, že žalovaný dne , datum, skutečně vznikl do bytu žalobkyně, napadl ji a způsobil jí výše popsaná zranění. K námitce žalovaného, podle níž žalobkyně porušila svou obecnou prevenční povinnost dle § 2900 o. z. tím, že sama uchopila ostří žalovaným drženého nože, a vzniklou újmu si tudíž způsobila sama, uvedl, že to byl především žalovaný, kdo se dopustil porušení obecné prevenční povinnosti, když neoprávněně vnikl do obydlí žalobkyně a zde začal nožem poškozovat vybavení bytu. Pokud by tak neučinil, nemohlo by následně dojít ani k tomu, že žalobkyně uchopila ostří jeho nože, a v důsledku toho by nedošlo ke vzniku jejích poranění. Žalobkyně jednala ve stresu, pod vlivem situace, kdy se oprávněně obávala o svůj život a zdraví. Žalovaný se rozhodně nemůže s úspěchem dovolávat porušení prevenční povinnosti z její strany, pokud sám nejprve flagrantně zasáhl do několika základních práv žalobkyně garantovaných Listinou základních práv a svobod, např. do jejího práva na nedotknutelnost osoby, soukromí, na ochranu před neoprávněnými zásahy do jejího soukromého života a nedotknutelnosti obydlí. Okresní soud tedy žádné spoluzavinění žalobkyně na vzniku újmy neshledal. Při stanovení rozsahu vzniklé újmy pak vycházel zejména ze závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , právnická osoba, zároveň z Metodiky. Připomněl základní zásady, na kterých je odškodňování nemajetkové újmy dle Metodiky založeno, a fakt, že v rámci stanovení výše bolestného je třeba vyjít z bodové hodnoty stanovené posuzujícím lékařem na základě zdravotní dokumentace poškozeného a zhodnocení každého jednotlivého bolestivého stavu, přičemž hodnota jednoho bodu dle Metodiky odpovídá, Anonymizováno, , číslo, % hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž byla bolest vytrpěna. U hodnocení ztížení společenského uplatnění se vychází z ohodnocení zdravotních obtíží poškozeného v jednotlivých doménách komponenty Aktivity a participace dle MKF. Výchozím předpokladem je, že tato komponenta pokrývá ve svých doménách veškeré v úvahu připadající oblasti lidského života, v nichž může ke ztížení uplatnění dojít. Konkrétní výše náhrady za ztížení společenského uplatnění se stanoví vynásobením celkového procenta obtíže za celou komponentu tzv. výchozí částkou, kterou je 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil stav poškozeného. Stanovení procenta obtíží, které u daného poškozeného přetrvávají, je opět věcí odborného posouzení osoby disponující znalostmi z oblasti medicíny. Při stanovení výše bolestného okresní soud vyšel z bodové hodnoty určené znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, (, číslo, bodů) a z toho, že žalobkyně bolestivé stavy vytrpěla převážně v roce , datum, , ve vztahu k extrakci zubu pak částečně i v roce , datum, . Znalec ohodnotil bolestné v souvislosti s extrakcí zubu , číslo, body, okresní soud proto s ohledem na shora uvedené ve vztahu k těmto bodům vycházel při stanovení hodnoty jednoho bodu z hrubé měsíční nominální mzdy za rok , datum, a uzavřel, že hodnota jednoho bodu činila , částka, . Ve vztahu ke zbývajícím bodům pak vycházel z hrubé měsíční nominální mzdy za rok , datum, a uzavřel, že hodnota těchto bodů činila , částka, . Následně určil výslednou částku bolestného na , částka, (, číslo, bodů x , částka, + , číslo, bodů x , částka, ). Při určení náhrady za ztížení společenského uplatnění vyšel z toho, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v roce , datum, a že tedy základní částka pro výpočet náhrady by měla být určena 400 násobkem průměrné mzdy za rok , datum, , která činila , částka, . Výchozí částka proto odpovídala , částka, . Okresní soud uzavřel, že při celkové míře obtíží žalobkyně určené znaleckým posudkem (, hodnota, %) by žalobkyni měla náležet náhrada ve výši , částka, . Tuto částku však dále s odkazem na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , navýšil o , hodnota, % na , částka, s odůvodněním, že žalovaný musel předpokládat, že neoprávněným vniknutím do jejího bytu žalobkyni způsobí přinejmenším psychickou újmu. Důsledkem jeho činu pak byl i vznik zranění žalobkyně v somatické oblasti. Tato zranění vedla ke snížení schopnosti žalobkyně dosahovat příjmů soustavnou výdělečnou činností. Zmíněné aspekty okresní soud zohlednil právě shora uvedeným navýšením celkové výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyni dále s odkazem na závěry konstantní judikatury přiznal i náhradu tzv. další nemajetkové újmy ve výši , částka, . K tomuto nároku uvedl, že žalobkyně jej požadovala zčásti na základě skutečností, které již byly zohledněny při určení nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění (přístup k lidem v okolí, obavy ze žalovaného, zhoršený psychický stav). K těmto následkům tedy v rámci rozhodování o náhradě další nemajetkové újmy nemohlo být přihlíženo, neboť jinak by byly odškodněny duplicitně. Okresní soud však shledal další okolnosti nad rámec již uvedených, které z jeho pohledu odůvodňují nárok žalobkyně na požadovanou náhradu, a to fakt, že ke zranění žalobkyně došlo v důsledku fyzického útoku žalovaného v jejím obydlí, kam žalovaný vnikl neoprávněně a násilím. U žalobkyně to vyvolalo stav, kdy se ve svém bytě necítí v bezpečí, trpí poruchami spánku, přičemž lze předpokládat, že tento problém bude přetrvávat i do budoucna. Zmíněné útrapy přitom nebyly odškodněny v rámci náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, proto okresní soud uzavřel, že je namístě je kompenzovat dodatečnou náhradou ve výši , částka, . Jako oprávněný dále shledal též nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o zdraví žalobkyně, konkrétně nákladů na rehabilitaci ve výši , částka, , stomatologické vyšetření ve výši , částka, , nákladů za její právní zastoupení v trestním řízení ve výši , částka, , nákladů na nákup léků ve výši , částka, a nákladů spojený s dopravou žalobkyně na stomatologickou chirurgii ve výši , částka, . Celkem tak činily náklady spojené s péčí o zdraví žalobkyně , částka, . Vynaložení uvedených nákladů žalobkyně v řízení podle okresního soudu řádně prokázala, nárok na jejich náhradu jí svědčí podle § 2960 o. z. Důvodným podle § 2962 odst. 1 o. z. okresní soud posoudil i požadovaný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně. Vyšel z toho, že žalobkyně za svou práci pro společnost , právnická osoba, pravidelně pobírala odměnu ve výši , částka, měsíčně, v období od února do , datum, , kdy trvala její pracovní neschopnost v důsledku zranění způsobených žalovaným, by tak, nebýt škodné události, obdržela celkem , částka, , fakticky jí však za uvedené měsíce bylo vyplaceno pouze , částka, , proto její ztráta na výdělku v uvedeném období odpovídá částce , částka, , kterou by jí měl žalovaný nahradit.

4. Z popsaných důvodů okresní soud přiznal žalobkyni celkem , částka, , z čehož , částka, činily náhrady podle § 2957 o. z. (náhrada za bolestné, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu), , částka, náhrada nákladů spojených s péčí o zdraví podle § 2960 o. z. a , částka, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle § 2962 o. z. Z uvedených částek okresní soud přiznal žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení, a to tak, že od , datum, do , datum, byl přiznán úrok z prodlení z částky , částka, , k jejíž úhradě byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou žalobkyně, od , datum, do , datum, byl přiznán úrok z prodlení z částky , částka, , kterou žalobkyně požadovala dle původního petitu žaloby, a od , datum, byl přiznán úrok z prodlení z celkové dlužné částky , částka, , neboť podání žalobkyně obsahující rozšíření žaloby na výslednou částku , částka, bylo žalovanému doručeno , datum, , dluh měl uhradit následující den, tedy , datum, , a s úhradou zbývající části přisouzené částky se proto ocitl v prodlení dne , datum, . Ve zbývající části, tedy co do částky , částka, a příslušenství, které žalobkyně požadovala nad rámec shora zmíněného příslušenství, jež jí okresní soud přiznal, byla žaloba zamítnuta. Okresní soud uzavřel, že v posuzované věci záviselo jeho rozhodnutí o výši plnění zčásti na znaleckém posudku, zčásti na jeho úvaze. Ačkoliv tedy žalobkyně byla v řízení z procesního hlediska neúspěšná přibližně v rozsahu , číslo, % předmětu sporu, náleží jí vůči žalovanému podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Proto jí okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , které uložil žalovanému zaplatit k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Současně s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému též povinnost nahradit státu náklady řízení spočívající ve znalečném ve výši , částka, , které stát v průběhu řízení platil. S ohledem na to, že oba účastníci jsou v řízení ze zákona osvobozeni od soudních poplatků, okresní soud nerozhodl o přechodu poplatkové povinnosti za podanou žalobu na žalovaného, ačkoliv byla žalobkyně v řízení úspěšná.

5. Proti uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, a to proti jeho výrokům I., IV. a V. V něm uvedl, že si je vědom toho, že měl proti vydanému trestnímu příkazu podat odpor a bránit se v trestním řízení nepravdivému obvinění ze strany žalobkyně. Neučinil to, neboť důvěřoval chybné radě svého tehdejšího zástupce. Žalobkyni rozhodně úmyslně neublížil, v žádném případě ji úmyslně nepořezal, zranění prstů žalobkyně vznikla nešťastnou náhodou, když žalobkyně chytila dlaní ostří nože. Ke konfliktu mezi účastníky sice skutečně došlo, ale žalovaný žalobkyni nožem nikdy neohrožoval. Zlomeninu čelisti rovněž žalobkyni nezpůsobil žalovaný, o čemž svědčí fakt, že žalobkyně si na bolest čelisti začala stěžovat až 10 dní po jejich konfliktu. Toto zranění mohlo vzniknout při pádu žalobkyně ze schodů, k němuž došlo až po konfliktu účastníků. Žalobkyně rovněž při ošetření nejprve uváděla, že se řízla sama, teprve po několika dnech začala tvrdit, že ji pořezal žalovaný, následně pak přidala ještě tvrzení o tom, že do ní žalovaný kopal. Všechna současná omezení žalobkyně v jejím způsobu života, která vzal okresní soud za prokázaná, vyplývají jen z jejího subjektivního pohledu. Žalobkyně přitom má za cíl pouze vymoci po žalovaném co nejvyšší částku. Žalobkyně se přitom ve společnosti baví, cestuje i do zahraničí, užívá si se známými a rozhodně nemá takové obavy a strach, jak tvrdila v řízení před okresním soudem. K prokázání této skutečnosti žalobce navrhl k důkazu fotografie žalobkyně zveřejněné na sociálních sítích. Dále uvedl, že okresní soud měl podle jeho názoru při vyčíslení výše bolestného přihlédnout k tomu, že se nejednalo o újmu způsobenou úmyslně, a výši bolestného úměrně tomu ponížit. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění pak neodpovídá skutečné míře současných obtíží žalobkyně, ta rozhodně netrpí ani posttraumatickou stresovou poruchou, ani poruchou adaptace na somatické následky napadení. Navíc by při určení výše uvedené náhrady u žalobkyně nemělo být vycházeno z průměrné mzdy za rok , datum, , neboť žalobkyně pracovala v inkriminované době pouze na dohodu s měsíčním výdělkem , částka, , neměla tedy uzavřenou pracovní smlouvou a nemůže u ní být vycházeno z průměrné měsíční mzdy , částka, . Žalovaný rovněž zpochybnil závěr znalce o tom, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo k datu , datum, , přičemž poukázal na sdělení znalce, že nebylo možné datum ustálení zdravotního stavu zjistit ze zdravotnické dokumentace. Znalec , tituly před jménem, , jméno FO, , který zpracovával znalecký posudek pro účely trestního řízení, označil problémy žalobkyně jako poškození zdraví nepatrného významu, které nevyžaduje cílené odborné lékařské ošetření ani následnou zdravotnickou péči, u poranění čelisti pak konstatoval, že se jedná o ublížení na zdraví lehkého až středně těžkého stupně, kdy související omezení odezní postupně v době 2 až tří týdnů od vzniku poranění. Přesto znalec , tituly před jménem, , jméno FO, stanovil datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně až k , datum, , ačkoliv ke konfliktu účastníků došlo již , datum, . Okresní soud se také dostatečně nezabýval tím, že u žalobkyně v minulosti byla diagnostikována emočně nestabilní porucha osobnosti a chronická traumatizace v dětství, ačkoliv tyto diagnózy mohly značně ovlivnit její současný stav. Žalobkyně navštívila po incidentu , tituly před jménem, , jméno FO, pouze dvakrát, následně k ní přestala docházet. I z toho vyplývá, že nebyla v tak špatném psychickém stavu, jak tvrdí. Z popsaných důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby přihlédl k odvolacím námitkám žalovaného, případně aby změnil napadený rozsudek v intencích těchto námitek.

6. Žalobkyně označila odvolání žalovaného za účelové a nedůvodné. Poukázala na to, že tvrzení v něm obsažená jsou v přímém rozporu s pravomocným trestním příkazem, jímž byl okresní soud v řízení vázán. Navíc se jedná o nová tvrzení a důkazní návrhy, které jsou uplatněny opožděně, a tudíž jsou procesně nepřípustné, zčásti pak jde pouze o účelové spekulace, které nemají oporu v provedeném dokazování. Pokud žalovaný nepodal odpor proti uvedenému trestnímu příkazu, nese z toho plynoucí procesní odpovědnost. V trestním příkazu i celém trestním spisu se jednoznačně konstatuje, že žalovaný vnikl násilně do bytu žalobkyně, zde ji fyzicky napadl, způsobil jí konkrétní zranění, poškozoval vybavení bytu nožem a tím rovněž žalobkyni poranil. Tato skutková zjištění jsou pro soud v této věci závazná. Argumentace žalovaného, podle níž si mohla sama způsobit zlomeninu čelisti, případně podle níž se sama řízla, je v této fázi již procesně nepřípustná s ohledem na pravomocný trestní příkaz. Okresní soud se ostatně s námitkami týkajícími se možného spoluzavinění žalobkyně velmi podrobně vypořádal. Fotografie ze sociálních sítí navrhované žalovaným k důkazu v rámci podaného odvolání byly žalovaným předloženy až po vyhlášení rozsudku, tedy opožděně, nedopadá na ně režim § 205a o. s. ř. pro uplatnění novot v odvolacím řízení, navíc z nich z pohledu žalobkyně nelze zjistit, kdy byly pořízeny, a nevypovídají nic o psychickém stavu žalobkyně, rozhodně nejsou způsobilé zpochybnit závěry v řízení zpracovaného znaleckého posudku , jméno FO, . Ten byl proveden řádně, je úplný, logický a v souladu s Metodikou. Žalobkyně z popsaných důvodů navrhla potvrzení odvoláním napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o. s. ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř.), přičemž přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

8. K projednání věci odvolací soud nařídil jednání, při kterém žalovaný k jím předloženým fotografiím doplnil, že tyto neměl k dispozici v průběhu řízení před okresním soudem, nemohl je tedy k důkazu navrhnout dříve. Žalobkyně v rámci znaleckého šetření neuváděla pravdu ohledně toho, jaký je její současný způsob života. Pokud by znalec měl v této souvislosti dostatek informací, byl by jeho závěr ohledně míry zdravotních obtíží žalobkyně nepochybně jiný. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný začal zpochybňovat závěry znaleckého posudku a ve své podstatě i výsledek trestního řízení teprve v průběhu odvolacího řízení. Za celou dobu od předmětného napadení neprojevil jakoukoliv sebereflexi či snahu o nápravu toho, co se stalo, žalobkyni se dosud neomluvil a ani částečně se ji nepokusil odškodnit.

9. Podle § 2910 věty prvé o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil.

10. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

11. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

12. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

13. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

14. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

15. Podle § 2960 věty prvé před středníkem o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.

16. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

17. Odvolací soud v prvé řadě odkazuje na zcela správný závěr okresního soudu o tom, že tento byl v rámci rozhodování o nárocích žalobkyně ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán trestním příkazem ze dne 12. 4. 2023, č.j. 4 T 72/2023-354, a nemusel (či lépe řečeno ani nemohl) tudíž již provádět dokazování k těm skutkovým okolnostem, na jejichž podkladě trestní soud uzavřel, že se žalovaný vůči žalobkyni dopustil jednání naplňujícího znaky v trestním příkazu vymezených trestných činů (mimo jiné i přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku). Přitom je namístě připomenout, že z výroku o vině je nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, neboť řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení, kupř. pro rozhodnutí o náhradě škody. Výrokem odsuzujícího trestního rozsudku tedy může být pro civilní řízení závazně určena především otázka zaviněného protiprávního jednání určitého pachatele, ale – za předpokladu, že způsobení škody je znakem skutkové podstaty trestného činu – též otázky vzniku škody a příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a škodou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09). Jinými slovy řečeno, v probíhajícím řízení již nebyl prostor vést dokazování o skutečnostech, které jsou obsaženy ve skutkové větě výroku shora uvedeného trestního příkazu, neboť v tomto rozsahu byl okresní soud trestním příkazem vázán. Pokud tedy jde o skutkové okolnosti, za nichž došlo k napadení žalobkyně, nemohl okresní soud dospět k jiným závěrům než trestní soud. Žalovaný se přitom v rámci svých odvolacích námitek do určité míry snaží skutkový děj zjištěný v rámci trestního řízení zpochybnit, když tvrdí, že žalobkyni nezpůsobil zlomeninu čelisti. Tato námitka však již v tomto řízení nemůže být oprávněná, neboť ze skutkové věty trestního příkazu mimo jiné vyplývá i to, že zlomenina čelisti je přímým důsledkem předchozího napadení žalobkyně ze strany žalovaného.

18. Stejné argumenty lze použít i ve vztahu k další odvolací námitce žalovaného, podle níž žalobkyni nezpůsobil řezná poranění úmyslně. Žalovaný dokonce v řízení před okresním soudem argumentoval tím, že si žalobkyně řezná poranění svou neopatrností způsobila výlučně sama a že by žalovaný za tato poranění a s nimi související újmu neměl vůbec odpovídat. Okresní soud se s touto námitkou náležitě vypořádal v odstavci 37 odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud na jeho závěry pro zjednodušení odkazuje a dodává, že i jemu se jeví argumentace žalovaného v tomto směru jako zcela absurdní. Žalovaný nepopírá, že nožem poškozoval vybavení bytu žalobkyně, toto jednání je ostatně opět popsáno ve skutkové větě trestního příkazu a je tedy třeba vycházet z toho, že k němu skutečně došlo. V situaci, kdy bezprostředně předtím žalovaný žalobkyni fyzicky napadl, odhodil ji z gauče na zem a tam do ní následně kopal, přičemž již tímto jednáním způsobil žalobkyni několik poranění včetně zlomeniny čelisti, je naprosto logické a zároveň pochopitelné, že se žalobkyně důvodně obávala o své zdraví, ne-li dokonce o svůj život. Její reakce na chování žalovaného tudíž byla nepochybně významně ovlivněna prožitým stresem i zmíněnými obavami. Navíc pokud za takto vyhrocených okolností žalovaný vzal do ruky nůž, začal jím poškozovat byt žalobkyně a v tomto jednání neustal ani poté, kdy se mu v něm žalobkyně snažila zabránit, musel vědět, že může dojít k poranění žalobkyně, a evidentně byl s touto možností srozuměn, což znamená, že jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu. Rozhodně tedy není namístě uvažovat o jakémkoliv případném snížení náhrady újmy postupem podle § 2953 odst. 1 o. z., na který zjevně žalovaný cílil, když v odvolání navrhoval, aby bylo dle jeho výkladu neúmyslné způsobení újmy zohledněno ve výši přiznaného bolestného. Dále je třeba zdůraznit, že žalobkyně odvracela bezprostřední útok žalovaného vedený nejen vůči její osobě, ale rovněž vůči jejímu majetku, přičemž způsob její obrany rozhodně nebyl nijak nepřiměřený charakteru jednání žalovaného, respektive hrozící újmě. Jednala tedy ve smyslu § 2905 o. z. v nutné obraně a takové jednání nelze hodnotit jako porušení jakékoliv právní povinnosti, tím spíše ne obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 o. z. Proto nelze dovozovat jakékoliv její spoluzavinění na vzniku újmy.

19. To, že součástí újmy způsobené žalobkyni žalovaným jsou i psychické následky v podobě posttraumatické stresové poruchy a poruchy adaptace na somatické následky napadení, byla v řízení prokázána znaleckým posudkem , jméno FO, . Žalovaný sice závěry tohoto posudku zpochybňuje, sám však na podporu svých tvrzení nenabízí jakýkoliv důkaz vyjma jím předložených fotografií žalobkyně. Tyto fotografie však nemají ve vztahu k psychickému stavu žalobkyně jakoukoliv vypovídací hodnotu. Je zcela přirozené a pochopitelné, že žalobkyně se i přes traumatizující zážitek spojený s napadením ze strany žalovaného snaží vést normální, plnohodnotný život, stýkat se s přáteli nebo cestovat, o čemž měly zřejmě žalovaným doložené snímky svědčit. To ale rozhodně neznamená, že se u ní znalcem diagnostikované psychické obtíže neprojevují a žalobkyni nijak v běžném životě neomezují. Úkolem znalce bylo mimo jiné posoudit, zda u žalobkyně v důsledku napadení přetrvávají i obtíže psychického rázu. Znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně až doposud trpí oběma zmíněnými psychickými poruchami a že u ní bude i v budoucnu nezbytná psychiatrická léčba. Současně při stanovení procentuální míry s tím spojených obtíží, která byla východiskem pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění, zohlednil i dřívější emoční nestabilitu žalobkyně, což náležitě objasnil v rámci svého výslechu před okresním soudem. Není tedy pravdou, že by zmíněné otázce v řízení před okresním soudem nebyla věnována dostatečná pozornost, jak v odvolání uváděl žalovaný. Subjektivní přesvědčení žalovaného či jakákoliv fotografie žalobkyně samy o sobě nemohou být dostatečným důvodem k pochybnostem o správnosti závěrů znalce , jméno FO, , natož pro zadání revizního znaleckého posudku. Proto odvolací soud zmíněné fotografie ani neprovedl k důkazu, neboť by nemohly vést k jinému závěru o skutkovém stavu věci.

20. Odvolací soud považuje za nedůvodnou i další odvolací námitku napadající závěry znaleckého posudku , jméno FO, , podle níž znalec nesprávně určil datum, k němuž se podle něj ustálil zdravotní stav žalobkyně. Žalovaný v této souvislosti poukazuje na obsah znaleckého posudku , jméno FO, vypracovaného v rámci trestního řízení a vyjadřuje názor, že ve světle závěrů posudku , jméno FO, nemůže datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně stanovené , jméno FO, obstát. Podle žalovaného , jméno FO, poranění prstů žalobkyně hodnotil jako poškození zdraví nepatrného významu nevyžadující cílené odborné lékařské ošetření ani následnou zdravotnickou péči s tím, že délka trvání zpravidla nevýrazně přesahuje dobu jednoho týdne. Poranění čelisti pak označil za ublížení na zdraví lehkého až středně těžkého stupně s tím, že omezení odeznívá postupně po dobu dvou a tří týdnů od data vzniku poranění. Podle žalovaného proto nemohlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně dojít až k , datum, , když konflikt mezi účastníky proběhl již , datum, .

21. Odvolací soud předně upozorňuje na to, že žalovaný závěry , jméno FO, neinterpretuje zcela správně. , jméno FO, totiž ve vztahu k řezným poraněním žalobkyně doslova uvedl, že se jedná o „poškození zdraví, vyžadující odborné lékařské ošetření a následnou zdravotnickou péči, délkou svého trvání přesahující dobu jednoho týdne, omezující poškozenou na obvyklém způsobu života – ve smyslu ublížení na zdraví, spíše ještě lehkého stupně“. Rozhodně tedy není pravdivé tvrzení, že by , jméno FO, považoval řezná zranění za poškození zdraví nepatrného významu. Dále je třeba zdůraznit, že podle Metodiky lze zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený až po skončení kontinuálně probíhající léčby předpokládaného vývoje následků zdravotního poškození. Okolnost, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu poškozeného, je třeba hodnotit komplexně, nikoliv zvlášť pro jednotlivé lékařské obory, na které se lékařská věda formálně dělí (viz Technická část Metodiky). Okamžik ustálení zdravotního stavu poškozeného je klíčový pro vznik nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 25 Cdo 310/2024, nebo ze dne 17. 5. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3061/2023). Teprve po ustálení zdravotního stavu je totiž možné přistoupit k hodnocení trvalých následků, jimiž poškozený v důsledku vzniklé újmy trpí. Žalovaný zcela pomíjí, že důsledkem jím způsobené újmy nebyl pouze vznik poranění žalobkyně v somatické oblasti, ale že jeho jednání mělo významný dopad i do psychické sféry žalobkyně, o čemž svědčí to, že žalobkyně doposud trpí posttraumatickou stresovou poruchou a poruchou adaptace na somatické následky jejího napadení. , jméno FO, ve svém posudku sice skutečně uvedl, že nemohl stanovit přesný okamžik ustálení zdravotního stavu žalobkyně na základě jemu dostupné zdravotnické dokumentace, zároveň však jasně vysvětlil, že tento okamžik určil k datu, kdy se již stav žalobkyně nehoršil ani nelepšil. Pro závěr o ustálení zdravotního stavu přitom nebylo nijak důležité, že některé zdravotní problémy žalobkyně vzniklé v důsledku napadení žalovaným k datu , datum, již netrvaly, klíčové bylo, že teprve k tomuto datu se zdravotní stav žalobkyně ustálil jak v souvislosti s jejími somatickými obtížemi, tak i po psychické stránce.

22. Okresní soud své rozhodnutí ve věci do značné míry postavil právě na závěrech znaleckého posudku , jméno FO, , který je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a stanovení nemateriální újmy na zdraví. Takový postup je přitom zcela v souladu s doporučením obsaženým v Metodice. Okresní soud zároveň v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku jasně a srozumitelně vysvětlil, jakými zásadami se řídí stanovení výše jednotlivých náhrad, na něž má poškozený nárok v případě, kdy mu vznikne újma na jeho přirozených právech, a to ať už se jedná o náhradu za bolestné či za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z., nebo náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle § 2962 odst. 1 o. z. Žalovaný v odvolání označil za nesprávný postup okresního soudu při výpočtu výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Okresní soud podle něj při stanovení základní částky pro výpočet této náhrady neměl vycházet z průměrné měsíční mzdy za kalendářní rok předcházející roku, v němž došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, neboť žalobkyně v době před vznikem újmy nebyla zaměstnána na hlavní pracovní poměr, ale pouze na dohodu o provedení práce. Tato námitka žalovaného je však výrazem nepochopení Metodiky, která výši základní částky pro výpočet náhrady za ztížení společenského uplatnění váže právě na 400 násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, a to proto, aby výše této částky nemusela být opakovaně revidována a aby reflektovala vývoj hladiny cen a další ekonomické ukazatele. Přitom není vůbec rozhodné, zda konkrétní poškozený byl v době vzniku újmy zaměstnán či jaká byla výše jeho průměrného výdělku. I pokud by tedy žalobkyně v době před jejím napadením nepracovala vůbec a neměla žádný příjem, bylo by třeba při výpočtu výše náhrady za ztížení jejího společenského uplatnění postupovat stejně, jak to učinil okresní soud. Ten vyšel z bodového ohodnocení bolestivých stavů žalobkyně a procentuální míry jejích zdravotních obtíží stanovených znalcem. Na základě těchto výchozích parametrů předně přistoupil ke stanovení výše náhrady za bolest, přičemž jako vodítko pro stanovení hodnoty jednoho bodu opět zcela v souladu s Metodikou použil výši hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž byla bolest vytrpěna. Hodnota jednoho bodu odpovídala , číslo, % z výše zmíněné průměrné mzdy. Okresní soud rovněž správně diferencoval bodovou hodnotu ve vztahu k extrakci zubu a souvisejícím komplikacím, kdy u těchto bolestivých stavů s ohledem na to, že k extrakci zubu došlo až v roce , datum, , vycházel z hodnoty bolestného pro rok , datum, , u zbývajících bolestivých stavů pak z bodové hodnoty pro rok , datum, (neboť tyto stavy žalobkyně vytrpěla již v roce , datum, ). U stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dospěl k závěru, že je třeba výslednou částku , částka, , která odpovídala znalcem stanovenému procentu dlouhodobých obtíží žalobkyně dle MKF (, číslo, %)z výchozí částky (, částka, ), dále navýšit o , číslo, %, neboť jedině tak dojde k náležitému zohlednění okolností hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 2957 o. z. Tyto okolnosti okresní soud spatřoval zejména v tom, že žalovaný jednal úmyslně protiprávně, svým jednáním naplnil skutkovou podstatu hned několika přečinů a navíc musel již před svým vniknutím do jejího bytu předpokládat, že žalobkyni v důsledku tohoto jednání vznikne přinejmenším psychická újma, přesto ke svému činu přistoupil, svým napadením současně žalobkyni způsobil poranění v somatické oblasti a tato poranění vedla k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Odvolací soud i tuto úvahu okresního soudu sdílí a ve shodě s ním má za to, že popsané okolnosti odůvodňují navýšení přiznané náhrady za bolest, přičemž okresním soudem provedené navýšení náhrady o , hodnota, % lze považovat v daném případě za přiměřené.

23. Žádné pochybení okresního soudu odvolací soud neshledal, ani pokud jde o přiznanou náhradu další nemajetkové újmy ve výši , částka, . Tu okresní soud odůvodnil existencí dalších duševních útrap, jimž byla žalobkyně v důsledku protiprávního útoku žalovaného vystavena a jež nebyly odškodněny v rámci náhrady za bolest ani náhrady za ztížení společenského uplatnění. Klíčovým důvodem, který okresní soud vedl k přiznání této náhrady, je dlouhodobá ztráta pocitu bezpečí žalobkyně ve vlastním obydlí způsobená útokem žalovaného. Z ustanovení § 2958 věty první před středníkem o. z., které při ublížení na zdraví ukládá škůdci povinnost odčinit poškozenému způsobenou újmu peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, nevyplývá, jaké konkrétní újmy lze pod pojem „další nemajetková újma“ zařadit. Judikatura jako příklady „další nemajetkové újmy“ ve smyslu citovaného ustanovení uvádí nečekaně závažné komplikace spojené s léčením a z nich plynoucí omezení, jako je mnohatýdenní přišití končetiny v nepřirozené poloze za účelem tvorby a přenosu laloků při rekonstrukční chirurgii, nemožnost zúčastnit se pracovní či studijní stáže, sportovního utkání nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou, atd. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Odvolací soud souhlasí s tím, že pokud mezi tzv. další nemajetkové újmy spadá mimo jiné újma spočívající v nemožnosti poškozeného účastnit se pracovní stáže či sportovního utkání, pak sem lze zařadit i okresním soudem posuzovanou situaci, kdy se žalobkyně jako poškozená v důsledku škodní události dlouhodobě necítí ve svém bytě bezpečná. Vzhledem k tomu, že tento typ újmy není odškodněn v rámci náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, je třeba jej odškodnit samostatně. Zákon, Metodika ani související judikatura nestanoví (na rozdíl od náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění) pro podobné případy žádný konkrétní mechanismus toho, jak se dobrat výše výsledné náhrady tzv. další nemajetkové újmy. Jako srovnávací měřítko však lze s ohledem na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2025, sp. zn. 25 Cdo 2077/2024, zřejmě i v těchto případech využít průměrnou hrubou měsíční mzdu v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž nastala okolnost významná pro stanovení výše náhrady. I přesto bylo stanovení výše náhrady za shora uvedené obtíže žalobkyně do značné míry věcí volné úvahy okresního soudu (§ 136 o. s. ř.). Žalobkyně se z titulu náhrady další nemajetkové újmy domáhala zaplacení , částka, , okresní soud jí přiznal náhradu pouze ve výši , částka, . Tato částka odpovídá přibližně trojnásobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za rok , datum, , která činila , částka, (viz bodová hodnota bolestného za rok , datum, zmiňovaná v odstavci 47 odůvodnění rozsudku okresního soudu, která představuje 1 % průměrné měsíční mzdy). Odvolacímu soudu se taková výše náhrady jeví jako zcela přiměřená shora popsaným okolnostem, za nichž došlo ke vzniku újmy, a to i v porovnání s již citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2077/2024. V něm byla jako odpovídající shledána náhrada nemajetkové újmy ve výši mírně přesahující částku , částka, ve spojitosti s jiným jednáním naplňujícím znaky hned několika zločinů (znásilnění, sexuálního nátlaku, vydírání), kterého se škůdce dopouštěl vůči poškozené po dobu delší pěti let a které spočívalo mimo jiné v systematickém vynucování si pohlavních styků, setrvalém ponižování a vydírání poškozené a dalších mnohočetných zásazích do jejích osobnostních práv. Aniž by měl odvolací soud v úmyslu jakkoliv zlehčovat jednání žalovaného, v porovnání s případem řešeným shora uvedeným rozhodnutím je přece jen intenzita zásahu do osobnostních práv žalobkyně v řešené věci výrazně menší již jen z toho důvodu, že se jednalo o jednorázový útok, a nikoliv systematický mnoho let trvající zásah do její osobnostní sféry. Z popsaných důvodů tedy odvolací soud považuje napadený rozsudek za správný i ve vztahu k přiznané náhradě další nemajetkové újmy.

24. Pouze pro úplnost se sluší dodat, že žalobkyně v řízení prokázala vynaložení jí požadovaných nákladů na nákup léků, stomatologická ošetření a dopravu k nim, jakož i příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem těchto nákladů. Všechny zmíněné položky lze považovat za náklady spojené s péčí o zdraví, na které žalobkyni jako poškozené svědčí právo podle § 2960 o. z. Požadované náklady na právní zastoupení žalobkyně v trestním řízení pak představují příslušenství její pohledávky na náhradu újmy (§ 513 o. z.), jehož osud závisí na osudu samotné pohledávky na náhradu újmy jako věci hlavní. S ohledem na to, že existence této pohledávky byla v řízení prokázána, je třeba považovat za oprávněný i nárok žalobkyně na náhradu těchto nákladů.

25. Ze všech popsaných důvodů odvolací soud uzavřel, že odvoláním napadený rozsudek okresního soudu je věcně správný, proto jej v odvoláním napadeném výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladových výroků IV a V. Ty okresní soud přiléhavě zdůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. (pokud jde o povinnost žalovaného nahradit žalobkyni její náklady řízení), respektive § 148 odst. 1 o. s. ř. (pokud jde o povinnost žalovaného nahradit náklady, které v řízení platil stát), přičemž správně vypočetl i výši nákladů řízení.

26. Vzhledem k potvrzení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že v odvolacím řízení měla plný procesní úspěch žalobkyně. Té proto vůči žalovanému svědčí právo i na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady tvoří předně mimosmluvní odměna zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby vykonané ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to za písemné vyjádření k podanému odvolání a účast zástupce žalobkyně u odvolacího jednání, jejíž výše vychází podle § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty odpovídající předmětu odvolacího řízení bez příslušenství, tedy částce , částka, . Z této částky činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 6 AT , částka, . Za dva shora uvedené úkony tedy zástupci žalobkyně náleží mimosmluvní odměna ve výši , částka, , dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 AT (celkem , částka, ), cestovné ve výši , částka, za cestu zástupce žalobkyně k jednání soudu na trase , adresa, a zpět při ujetých 104 km osobním vozem s kombinovanou spotřebou benzinu 9,3 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití vozidla (, částka, ) a průměrná cena benzinu (, částka, ) vychází z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb. (104 * 5,90 + 1,04 * 9,3 * 34,70), a konečně náhrada za promeškaný čas zástupce žalobkyně cestou k odvolacímu jednání v trvání 4 započatých půlhodin po , částka, podle § 14 odst. 3 AT (celkem , částka, ). Odvolací soud tedy uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v celkové výši , částka, , a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).