21 Co 99/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Petržálka a soudců Mgr. Petra Horáka a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 1. 2026, č. j. 6 C 67/2024-184

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

1. Okresní soud výrokem I. rozsudku označeného v záhlaví nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků v následujícím znění:Převádějící: , Jméno žalované, , , adresaNabyvatel: , Jméno žalobce, , narozen , Datum narození žalobce, , bytem , Adresa žalobcePřevádějící za účelem uspokojení části restitučních nároků vyplývajících z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , převádí nabyvateli jako náhradu za nevydané pozemky touto smlouvou podle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, do jeho vlastnictví bezúplatně pozemky: p. č. , číslo, a , číslo, v katastrálním území , adresa, ,zapsané na listu vlastnictví , číslo, , vedeném u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Celková hodnota převáděných pozemků je , částka, .Výrokem II. zmíněného rozsudku pak okresní soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal bezúplatného převodu pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Výrokem III. bylo rozhodnuto o tom, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované směřující k bezplatnému převodu pozemků p. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, , vše v k. ú. , adresa, , a dále pozemku p. č. , číslo, v k. ú. , adresa, . Ohledně posledního zmiňovaného pozemku vzal následně žalobu částečně zpět, v důsledku čehož okresní soud řízení částečně zastavil. Žalobce žalobu zdůvodňoval poukazem na rozhodnutí pozemkového úřadu č. j. , číslo, nárok neuznala, namítala nevhodnost požadovaných pozemků p. č. , číslo, a , číslo, k převodu na žalobce s tím, že některé z pozemků jsou předmětem jiných řízení o nahrazení projevu vůle a osoby, které podaly žaloby na vydání zmíněných pozemků dříve než žalobce, by měly mít před žalobcem přednost. Dále uvedla, že pozemky p. č. , číslo, se nachází v evropsky významné lokalitě a v ochranném pásmu Krkonošského národního parku (dále jen „KRNAP“). Pozemek p. č. , číslo, je navíc součástí golfového areálu, nachází se v zastavitelném území obce a je určen územně plánovací dokumentací k zastavění stavbou individuální rekreace jako plocha golfu. Na pozemku se nachází pozemní komunikace pro přístup k železniční stanici, která je využívána rovněž jako autobusová zastávka. Případný převod pozemku p. č. , číslo, na žalobce by dále znemožnil přístup vlastníků pozemku p. č. , číslo, na tyto pozemky. Navíc existují důvodné pochybnosti o tom, zda jsou pozemky p. č. , číslo, a , číslo, ve vlastnictví státu.

3. Okresní soud vzal na podkladě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce je právním nástupcem , jméno FO, jakožto oprávněné osoby dle zákona o půdě a jeho doposud neuspokojený restituční nárok činí , částka, . Současně provedl dokazování listinami předloženými oběma účastníky, přičemž na jejich podkladě uzavřel, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha ze dne , datum, , č. j. , číslo, , bylo rozhodnuto o tom, že , jméno FO, není vlastníkem pozemků dle PK p. č. , číslo, , části pozemku p. č. , číslo, a části pozemku p. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, . Tyto pozemky nebylo možné vydat vzhledem k existenci omezení uvedených v § 11 zákona o půdě. , jméno FO, dle zmíněného rozhodnutí měla náležet náhrada za nevydané pozemky podle § 11 odst. 2, § 17, případně finanční náhrada podle § 16 zákona o půdě. Předmětné pozemky přešly do vlastnictví státu ve smyslu zák. č. 46/1948 Sb. za účelem provozu a další výstavby Státního závodiště ve Velké Chuchli jako pozemky pro provoz závodiště nezbytné. Dne , datum, žalobce jako právní nástupce , jméno FO, požádal o převod náhradních pozemků v k. ú. , adresa, v ceně , částka, , a to mimo jiné s poukazem na svůj doposud neuspokojený restituční nárok z rozhodnutí , číslo, v hodnotě , částka, . Žalovaná jeho žádosti nevyhověla s odůvodněním, že cena požadovaného pozemku v k. ú. , adresa, přesahuje výši jí evidovaného restitučního nároku žalobce. Obdobně žalobce vznesl další dvě neúspěšné žádosti o převod náhradních pozemků. Cena žalobcem požadovaného pozemku p. č. , číslo, činí , částka, , cena pozemku p. č. , částka, a cena pozemku p. č. , částka, . Pozemky p. č. , číslo, a , číslo, jsou evropsky významnou lokalitou a nachází se v ochranném pásmu národního parku. Jejich vlastníkem je stát, ve prospěch žalované je zřízeno právo hospodaření s těmito pozemky jakožto majetkem státu. Uprostřed pozemku p. č. , číslo, se nachází tři samostatně ležící pozemky p. č. , číslo, . Pozemek je zarostlý stromy. Na pozemku p. č. , číslo, se nachází místní komunikace s autobusovou zastávkou, pozemek bezprostředně sousedí s železniční stanicí. Žalovaná jako pronajímatel smlouvou ze , datum, pronajala mimo jiné pozemek p. č. , číslo, nájemci , právnická osoba, . za účelem provozování golfového hřiště a údržby pozemků, a to na dobu neurčitou.

4. Po právní stránce okresní soud hodnotil oprávněnost nároku žalobce dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Současně se zabýval tím, zda převoditelnosti žalobkyní požadovaných náhradních pozemků nebrání některá ze zákonných překážek vymezených v § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „z. č. 503/2012 Sb.). Postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce shledal liknavým a svévolným, a to především s poukazem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalovanou, které bránilo žalobci řádně a v úplné výši svůj nárok uplatnit. Podle okresního soudu tak byla splněna judikaturou vyžadovaná podmínka toho, aby se žalobce mohl domáhat podanou žalobou nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu jím označených pozemků bez nutnosti jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky dle § 11a zákona o půdě. Proto okresní soud uzavřel, že žaloba je co do základu důvodná. U požadovaných náhradních pozemků p. č. , číslo, a , číslo, neshledal existenci žádné překážky převoditelnosti. Připustil sice, že pozemky se nachází v ochranném pásmu národního parku, zdůraznil však, že tato skutečnost nebrání jejich převodu, neboť ust. § 6 odst. 1 písm. f) z. č. 503/2012 Sb. zakazuje převádět z vlastnictví státu na jiné osoby toliko pozemky situované přímo na území národních parků, a nikoliv v jejich ochranném pásmu. V této souvislosti okresní soud odkázal i na judikaturu Nejvyššího soudu, který převod pozemku v ochranném pásmu výslovně připustil. Za překážku převoditelnosti pozemků pak okresní soud nepovažoval ani to, že zmíněné pozemky představují evropsky významnou lokalitu, přičemž připomněl, že § 45c odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ZOPK“), sice ukládá vlastníkům takových pozemků v rámci jejich využívání určitá omezení, nejedná se však o natolik závažná omezení, která by omezila vlastníka pozemků při hospodaření či dispozicích s pozemky v takové míře, že by nemohl plně realizovat své vlastnické právo. Do režimu § 6 odst. 1 písm. f) z. č. 503/2012 Sb. by zmíněné pozemky spadaly pouze tehdy, pokud by byly prohlášeny ve smyslu § 45c odst. 4 ZOPK za zvláště chráněná území, to se však nestalo. Dle okresního soudu pozemek p. č. , číslo, netvoří součást golfového areálu, jak tvrdí žalovaná. Z předložené nájemní smlouvy totiž nevyplývá, že by byl pozemek pronajat ke golfové činnosti a jakkoliv využíván golfovým spolkem. Jedná se o pozemek zarostlý stromy, který je k uvedenému účelu nepoužitelný. Jeho převoditelnosti nebrání ani fakt, že uvnitř něj se nachází další tři samostatné pozemky ve vlastnictví třetí osoby. Žalovaná netvrdila, že by měla s vlastníkem uvedených pozemků sjednán jakýkoliv smluvní závazek, jehož prostřednictvím by byl zajištěn přístup k zmíněným pozemkům přes pozemek p. č. , číslo, . Samotná změna vlastníka pozemku p. č. , číslo, tak nebude mít na situaci vlastníka tří zmiňovaných pozemků žádný vliv. Za nedůvodnou okresní soud označil rovněž námitku žalované, podle níž je pozemek p. č. , číslo, již předmětem jiných soudních řízení, které byly zahájeny dříve než řízení v projednávané věci, a to s poukazem na § 154 odst. 1 o. s. ř., podle kterého je pro soud rozhodný stav ke dni vyhlášení rozsudku. K tomuto okamžiku byl přitom v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p. č. , číslo, stále veden stát a žalovaná měla právo s pozemkem hospodařit. Pokud jde o námitku sporného nabývacího titulu k pozemku p. č. , číslo, , ve vztahu k ní žalovaná blíže nedoplnila svá tvrzení a tyto ani neprokázala, proto okresní soud vycházel ze stavu zápisu v katastru nemovitostí. Okresní soud však shledal překážku převoditelnosti u pozemku p. č. , číslo, . Tato konkrétně spočívala v tom, že pozemek je zcela nevhodný k zemědělskému užívání, neboť se na něm nachází místní komunikace sloužící mimo jiné jako autobusová zastávka, která významně přispívá k veřejné obslužnosti přilehlé železniční stanice. Navíc je pozemek částečně využíván ke golfové činnosti, za tímto účelem byl pronajat golfovému spolku. Proto okresní soud uzavřel, že tento pozemek není možné zemědělsky obhospodařovat a není tak splněna jedna z podmínek, které judikatura vyžaduje k tomu, aby bylo pozemek možné považovat za vhodný k převodu na žalobce jakožto oprávněnou osobu podle zákona o půdě. Okresní soud tak žalobě vyhověl pouze ve vztahu k náhradním pozemkům p. č. , číslo, ohledně nichž nahradil projev vůle žalované směřující k jejich bezúplatnému převodu na žalobce. Ve vztahu k pozemku p. č. , číslo, pak žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované nepřiznal právo na jejich náhradu, a to s odkazem na § 150 o. s. ř. a závěry Ústavního soudu obsažené v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, . Konstatoval, že žalobce měl v řízení procesní úspěch pouze ve vztahu k pozemkům p. č. , číslo, , jejichž souhrnná hodnota činí , částka, , přičemž neúspěšný byl ve vztahu k pozemku p. č. , číslo, v hodnotě , částka, . Pokud jde o zpětvzetí žaloby ve vztahu k pozemku p. č. , číslo, , k tomu žalobce přistoupil na základě objektivních skutečností, které nastaly až po podání žaloby (změna organizační složky státu oprávněné s pozemkem hospodařit), přičemž v takové situaci dle judikatury není možné zpětvzetí žaloby považovat za procesní neúspěch žalobce. Okresní soud tedy uzavřel, že procesní úspěch žalobce lze v řízení vztáhnout k pozemkům v hodnotě , částka, , naopak neúspěch k pozemkům v hodnotě , částka, , což znamená, že převážný procesní úspěch (v rozsahu 94,5 % předmětu řízení) měla žalovaná. Procesní úspěch a neúspěch v tomto typu řízení je však nutné poměřovat v širších souvislostech a brát v úvahu konkrétní okolnosti případu. Žalobce podal v řízení žalobu, která byla co do základu důvodná a soud jí vyhověl ohledně dvou ze tří žalobcem požadovaných pozemků. Za těchto okolností nelze považovat pro rozhodování o nákladech řízení za relevantní pouze to, jaká byla hodnota přiznaných a nepřiznaných pozemků, neboť to, že žalobce byl v řízení převážně neúspěšný, bylo dáno zejména hodnotou pozemku, který nebyl shledán vhodným k převodu. Proto okresní soud aplikoval ve věci § 150 o. s. ř. a žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

5. Proti výrokům I. a III. shora uvedeného rozsudku podala žalovaná včas odvolání. V něm předně vytkla okresnímu soudu, že se v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevypořádal s tím, že jiným jeho rozsudkem z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v minulosti byla obdobná žaloba jiné restituentky ve vztahu k pozemku p. č. , číslo, zamítnuta, neboť předmětný pozemek byl shledán jako nevhodný k převodu z důvodu jeho funkčního trvalého sepjetí s golfovým hřištěm. Podle žalované měl okresní soud své dřívější rozhodnutí v jiné věci respektovat, byť pro něj nebylo instančně závazné, a otázku vhodnosti pozemku p. č. , číslo, jako pozemku náhradního posuzovat stejně. Pokud tak neučinil, měl odklon od svých dřívějších závěrů náležitě vysvětlit. Jeho rozhodnutí toto vysvětlení postrádá a je tedy ve vztahu k žalované diskriminační a překvapivé, neboť o totožném petitu dvou různých žalob bylo rozhodnuto rozdílně. Podle žalované převodu pozemku p. č. , číslo, na žalobce brání i skutečnost, že pozemek je evropsky významnou lokalitou a nachází se v ochranném pásmu KRNAP. Ačkoliv § 6 odst. 1 písm. f) z. č. 503/2012 Sb. převod takového pozemku výslovně nezakazuje, smyslem překážky převoditelnosti uvedené v tomto ustanovení je ochrana přírody a životního prostředí, což okresní soud nijak nereflektoval. K převodu pozemku, který je evropsky významnou lokalitou, je navíc dle § 22 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (dále jen „z. č. 219/2000 Sb.“), zapotřebí předchozího schválení Ministerstvem financí a vydání stanoviska Ministerstva životního prostředí. Ani jeden z uvedených orgánů se však k navrhovanému převodu pozemků nevyjádřil. Dále žalovaná poukázala na novelizaci z. č. 503/2012 Sb. účinnou od 1. 10. 2025, kterou došlo k rozšíření překážek převoditelnosti pozemků o dva nové důvody vymezené v § 6 odst. 1 písm. i) a j) z. č. 503/2012 Sb. Žalovaná v průběhu řízení před okresním soudem předesílala, že musí opatřit nezbytné podklady pro posouzení toho, zda se žalobcem nárokovaných pozemků netýkají dvě uvedené překážky. Tento proces doposud nebyl a z kapacitních a časových důvodů na straně žalované ani nemohl být dokončen, proto žalovaná žádala okresní soud o odročení jednání a posečkání s vydáním rozhodnutí. Okresní soud však na její vyjádření k převoditelnosti pozemků nevyčkal a ve věci rozhodl, aniž by se možnou aplikací ustanovení § 6 odst. 1 písm. i) a j) z. č. 503/2012 Sb. zabýval. Tím pochybil, neboť se neřídil právní úpravou platnou a účinnou v době vydání jeho rozhodnutí. Žalovaná považovala za nesprávný i nákladový výrok napadeného rozsudku. Žádné zákonné ustanovení podle ní neumožňuje procesně úspěšnému účastníkovi zcela nepřiznat náhradu nákladů řízení. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci je třeba porovnat hodnotu přiznaných pozemků a těch pozemků, ohledně kterých byla žaloba zamítnuta. Není správný závěr okresního soudu, podle kterého nelze poměřovat úspěch a neúspěch účastníků v projednávané věci jen tím, jak bylo o návrhu rozhodnuto, nýbrž je třeba brát v úvahu širší souvislosti. Z rozhodnutí Ústavního soudu, na které okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje, totiž nevyplývá, že by v řízení o vydání náhradního pozemku nebylo možné rozdělit náhradu nákladů řízení mezi účastníky podle poměru, v jakém ve věci uspěli. Takový postup je naopak dle judikatury i odborné literatury obvyklý. Žalobce navíc dlouhodobě vytěžuje ekonomické i lidské zdroje žalované tím, že u různých soudů v ČR zahájil téměř dvacet soudních řízení ve věci jeho restitučních nároků. Po žalované za této situace nelze požadovat, aby nesla náklady řízení sama i v případě, kdy byla ve věci převážně úspěšná. Z popsaných důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žaloba se zamítá, a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení před soudy obou instancí, případně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalobce s podaným odvoláním nesouhlasil, navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Skutečnost, že pozemky p. č. , číslo, a , číslo, jsou evropsky významnou lokalitou a nachází se v ochranném pásmu národního parku, podle něj jejich převodu nebrání, neboť zákonný zákaz se vztahuje pouze na pozemky, které leží přímo na území národního parku. V řízení rozhodně nebylo prokázáno, že by pozemek p. č. , číslo, , byl funkčně spojen s golfovým areálem a byl využíván ke golfové činnosti a že by jeho převod ohrozil provoz areálu. Jedná se o zarostlý a ke golfovým účelům nepoužitelný pozemek. Dříve vydaný rozsudek v jiném řízení nebyl pro okresní soud závazný, ten posuzoval převoditelnost pozemků podle aktuálního a konkrétního skutkového stavu. Novelizovaná právní úprava z. č. 503/2012 Sb., na kterou v odvolání odkazuje žalovaná, byla účinná již více než tři měsíce před vydáním napadeného rozsudku. Žalovaná tak měla dostatečný prostor k tomu, aby si zajistila potřebné podklady k posouzení převoditelnosti pozemků v intencích předmětné novely, a to tím spíše, že okresní soud za tímto účelem odročoval nařízené jednání ve věci. Jestliže tak neučinila, nelze její nečinnost považovat za pochybení okresního soudu. Žalovaná nesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran existence případných zákonných překážek převodu. Přitom ani netvrdila, že by nějaká překážka skutečně existovala, vyjadřovala se pouze v tom smyslu, že doposud nebyla dokončena interní prověrka. To však nemohlo založit důvod pro další odročení jednání a odklad vydání rozhodnutí ve věci. Samotná hypotetická možnost budoucího zjištění existence některé z překážek vymezených v § 6 odst. 1 písm. i) nebo j) z. č. 503/2012 Sb. pak nemohla vést k zamítnutí žaloby. Okresní soud tedy správně rozhodoval podle právního stavu existujícího v době vyhlášení napadeného rozsudku a správně rozhodl i o nákladech řízení, přičemž jeho rozhodnutí odpovídá ustálené judikatuře vyšších soudů. To, že žaloba byla částečně zamítnuta, je totiž dáno nikoliv nedůvodností žalobního nároku, ale především hodnotou jednoho konkrétního pozemku. Zpětvzetí žaloby ohledně dalšího pozemku pak bylo důsledkem objektivní změny poměrů nastalé až po zahájení řízení, kterou nelze přičítat k tíži žalobci.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 a 2 o. s. ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř.), přičemž přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

8. K projednání věci nařídil odvolací soud jednání. Žalovaná v jeho průběhu odkázala na písemné znění svého odvolání, které vzala částečně zpět, pokud jde o jí původně namítanou možnost existence překážek převoditelnosti dotčených pozemků ve smyslu § 6 odst. 1 písm. i) a j) z. č. 503/2012 Sb. Uvedla, že po vydání napadeného rozsudku ukončila prověřování toho, zda citovaná ustanovení nedopadají na žalobcem požadované náhradní pozemky, přičemž neshledala existenci zmíněných překážek převoditelnosti. Na svých zbývajících odvolacích námitkách však žalovaná setrvala. Žalobce v plném rozsahu odkázal na své písemné vyjádření k odvolání.

9. Žalobce se v řízení domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona o půdě. Skutečnost, že se jedná o právního nástupce (dědice) původní oprávněné osoby podle § 4 zákona o půdě, jakož i to, že aktuální výše restitučního nároku žalobce činí , částka, , nebyla mezi účastníky sporná.

10. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat, nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

11. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě platí, že nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20.

12. Podle § 11a zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b) se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

13. Podle § 6 odst. 1 písm. f) zák. č. 503/2012 Sb. nelze podle tohoto zákona nebo zákona o půdě anebo zák. č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu.

14. Odvolací soud pro stručnost v prvé řadě zcela odkazuje na přiléhavé závěry okresního soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce, respektive jeho právních předchůdců, a o tom, že nesprávné ocenění restitučního nároku žalobce ze strany žalované v podstatě znemožnilo žalobci řádné uplatnění jeho nároku v plné výši v rámci veřejných nabídek pozemků. S těmito závěry se odvolací soud naprosto ztotožňuje, žalovaná je ostatně v podaném odvolání nijak nezpochybňuje. K samotnému základu žalobou uplatněného nároku odvolací soud pouze dodává, že soudní praxe je již delší dobu ustálena na názoru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované se může oprávněná osoba domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez jejich předchozího zahrnutí do veřejné nabídky (viz rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura skripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3773/2017, usnesení téhož soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 403/2018). Základ nároku žalobce je ve světle uvedených závěrů jednoznačně dán. Spornou byla v průběhu řízení mezi účastníky především otázka toho, zda lze všechny žalobcem požadované náhradní pozemky považovat za vhodné k jejich převodu na žalobce. K tomu se sluší připomenout, že podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě je nezbytné, aby se jednalo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl, nebýt liknavého postupu žalované, do veřejné nabídky zařaditelný – k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení téhož soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010. Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dále dovodil rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např. zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Překážkou vydání pozemku může být též jeho funkční souvislost se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří jeden funkční celek s objekty výstavby (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2940/2024).

15. Vzhledem k tomu, že výrok II., jímž byla žaloba zamítnuta ve vztahu k náhradnímu pozemku p. č. , hodnota, v k. ú, , adresa, , nenapadl odvoláním žádný z účastníků, zůstala předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka převoditelnosti zbývajících dvou pozemků označených v žalobě, tedy pozemků p. č. , číslo, , obou v k. ú. , adresa, . Žalovaná v odvolání předně poukazovala na starší rozsudek, v němž Okresní soud v Semilech ve skutkově obdobné věci jiného restituenta shledal pozemek p. č. , číslo, jako nevhodný k převodu z důvodu jeho trvalého funkčního spojení s golfovým areálem, a okresnímu soudu vytýkala, že svůj odklon od tohoto závěru nijak nezdůvodnil. S žalovanou lze souhlasit v tom, že okresní soud měl vysvětlit, proč otázku převoditelnosti zmíněného pozemku posoudil nyní jinak než ve svém starším rozhodnutí. Absence tohoto vysvětlení však sama o sobě není natolik závažnou vadou, která by měla mít za následek nesprávnost odvoláním napadeného rozsudku. Starší rozhodnutí okresního soudu, na které se žalovaná odvolává, nebylo, pokud jde o závěr týkající se (ne)převoditelnosti pozemku p. č. , číslo, , podrobeno odvolacímu přezkumu a pro okresní soud nebylo tudíž při rozhodování v aktuálně probíhajícím řízení instančně závazné. Odvolací soud navíc nynější posouzení otázky převoditelnosti předmětného pozemku okresním soudem považuje za správné a s okresním soudem je zajedno v tom, že převodu pozemku p. č. , číslo, nebrání žádná z překážek vymezených zákonem či judikaturou.

16. Okresní soud postavil ve svém rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , svůj závěr o nepřevoditelnosti pozemku p. č. , hodnota, na tom, že pozemek je využíván stavbou golfového hřiště a je součástí golfového areálu, současně je dle platného územního plánu města , adresa, ve funkčním využití „plochy rekreace se specifickým využitím – plochy golfu“. Podle tehdejšího názoru okresního soudu tedy pozemek zjevně nemá sloužit k zemědělskému obhospodařování, nýbrž ke specifikovanému sportovnímu využití pro veřejnost. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě skutečně může být překážkou vydání pozemku oprávněné osobě jako pozemku náhradního též funkční souvislost pozemku se stavbou. Pozemkem, který tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, je třeba rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě pozemek zastavěný stavbou, jednak přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. Je nezbytné vždy přihlížet k celkové funkční provázanosti nárokovaného pozemku s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb. Pro konkluzi o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, nebo usnesení téhož soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). Shora uvedenému však nelze rozumět tak, že by za funkční celek měly být bez dalšího pokládány všechny bezprostředně sousedící pozemky, přestože nevykazují žádné účelové sepjetí se stavbou, nýbrž tak, že k zahrnutí pozemků do jediného celku se vyžaduje rovněž zjištění funkční provázanosti souvisle navazujících pozemků s objekty výstavby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

17. Odvolací soud má za to, že funkční sepjetí pozemku p. č. , hodnota, s objektem golfového areálu a stavbami, jež tento areál tvoří, nelze dovozovat pouze z toho, že předmětný pozemek bezprostředně sousedí s ostatními pozemky tvořícími uvedený areál, respektive z účelového určení pozemku daného územním plánem. Žalovaná v řízení netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, které by o funkční souvislosti pozemku s golfovým areálem svědčily. Předmětný pozemek je zarostlý stromy a již jen z toho důvodu jej reálně nelze využívat ke golfové činnosti, z ničeho navíc nevyplývá, že by jej spolek provozující golfový areál využíval například jako technické zázemí, ke skladování věcí, nebo jiným obdobným způsobem. Především však, na rozdíl od dalších pozemků (mimo jiné i pozemku p. č. , číslo, ), které zjevně v rámci provozu golfového areálu využívány jsou, není předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako pronajímatelem a , právnická osoba, . jako nájemcem dne , datum, . Jakékoliv reálně funkční spojení pozemku p. č. , číslo, s golfovým areálem si ostatně lze stěží představit již jen s ohledem na to, že se uvnitř pozemku nachází tři další menší pozemky, které nejsou ve vlastnictví státu, na což v rámci své argumentace (byť v jiném kontextu) poukazovala sama žalovaná. Byť se tedy okresní soud v napadeném rozsudku odchýlil od svého staršího závěru a nově nevyhodnotil předmětný pozemek jako součást golfového areálu, odvolací soud jeho postup ze shora popsaných důvodů považuje za správný a má ve shodě s ním za to, že v daném případě není dána překážka převoditelnosti spočívající ve funkčním sepjetí pozemku se stavbou uvedeného areálu.

18. Převoditelnosti pozemků p. č. , číslo, a , číslo, nebrání ani to, že se oba pozemky nachází v ochranném pásmu KRNAP a že se jedná o evropsky významnou lokalitu ve smyslu § 45c zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Závěr o tom, že samotná skutečnost, že se pozemek nachází v ochranném pásmu národního parku, nepředstavuje překážku jeho převoditelnosti, přijal Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. 28 Cdo 1767/2025, na které okresní soud odkázal v odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, podle něhož tento závěr lze vztáhnout i na pozemky, které jsou evropsky významnou lokalitou, neboť ani u těchto pozemků není rozsah a charakter jednotlivých zákonných omezení při nakládání s nimi takové intenzity, aby by to vylučovalo plnou realizaci vlastnického práva k pozemku a možnost takový pozemek zemědělsky obhospodařovat, samozřejmě při současném respektování veřejného zájmu na ochraně přírody a životního prostředí.

19. K námitce žalované, podle níž převodu pozemků p. č. , číslo, a , číslo, na žalobce brání absence schválení tohoto převodu Ministerstvem financí, respektive vydání kladného stanoviska Ministerstvem životního prostředí ve smyslu § 22 odst. 6 z. č. 219/2000 Sb., odvolací soud uvádí, že požadavky vyjádřené v citovaném ustanovení se z jeho pohledu vztahují pouze ke smluvnímu převodu pozemků ve vlastnictví státu, a nedopadají na situaci, kdy soud autoritativně rozhoduje o nahrazení projevu vůle žalované k bezplatnému převodu takových pozemků jako pozemků náhradních oprávněné osobě v důsledku předchozího liknavého postupu žalované při uspokojení restitučního nároku takové osoby. Jestliže u předmětných pozemků v řízení nebyla shledána existence žádné zákonné ani judikaturou vymezené překážky jejich převoditelnosti a jestliže zároveň shora citované ust. § 22 odst. 6 z. č. 219/2000 Sb. nestanoví žádná kritéria, jimiž by se měla příslušná ministerstva řídit při posuzování toho, zda má být udělen souhlas či kladné stanovisko k převodu pozemku nacházejícím se v ochranném pásmu zvláště chráněného území, nevidí odvolací soud jediný důvod, který by navrhovanému převodu obou pozemků bránil, a to tím spíše, že ani Nejvyšší soud v již citovaném usnesení sp. zn. 28 Cdo 1767/2025 svůj závěr o převoditelnosti pozemku nacházejícím se v ochranném pásmu národního parku nespojoval s existencí předchozího souhlasu a kladného stanoviska příslušných ministerstev.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení okresní soud sice konstatoval, že při zohlednění celkové hodnoty všech požadovaných náhradních pozemků a těch pozemků, ohledně nichž bylo žalobě vyhověno, je třeba vycházet z toho, že převážný procesní úspěch měla v řízení žalovaná, té však s odkazem na § 150 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Použití § 150 o. s. ř. pak odůvodnil tím, že základ žalobou uplatněného nároku byl dán, že nárok žalobce nebyl ze strany žalované dlouhou dobu uspokojen a že ohledně dvou ze tří požadovaných náhradních pozemků byl žalobce s podanou žalobou úspěšný. Proto nemůže být dle okresního soudu při rozhodování o náhradě nákladů řízení určující pouze to, jaká byla hodnota přiznaných a nepřiznaných náhradních pozemků.

21. Odvolací soud připomíná, že civilní řízení je obecně ovládáno zásadou úspěchu ve věci vyjádřenou v § 142 a násl. o. s. ř. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. však soud může výjimečně, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, procesně úspěšnému účastníku řízení náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Není tedy pravdou, že by pro takový postup neexistoval zákonný podklad, jak se v odvolání snažila naznačit žalovaná. Soud vždy musí při posouzení toho, zda jsou v jím řešené věci splněny podmínky pro výjimečný postup dle citovaného § 150 o. s. ř., zvažovat všechny okolnosti případu, rovněž musí své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 191/06). Za důvody zvláštního zřetele hodné se přitom považují takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (zvažováno může být i jen částečné nepřiznání těchto nákladů). Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

22. V daném případě není pochyb o tom, že žalobce má vůči žalované dlouhodobě neuspokojený restituční nárok, jehož aktuální výši dokonce v tomto řízení uznala i sama žalovaná. Jak již bylo konstatováno shora, žalovaná vůči žalobci, resp. jeho právním předchůdcům, dlouhá léta postupovala naprosto liknavě a nesprávným oceněním restitučního nároku de facto znemožnila jeho řádné uplatnění v rámci veřejných nabídek pozemků. Právě tyto okolnosti vedly k zahájení tohoto řízení. Ohledně dvou původně požadovaných náhradních pozemků sice žalobce nebyl s podanou žalobou úspěšný, ani v jednom případě se však nejednalo o situaci, kdy by mu muselo být již před podáním žaloby z dostupných informací zřejmé, že jím požadovaný pozemek bude shledán jako k převodu nevhodný. Žalobce se tedy podanou žalobou snažil domoci uspokojení nároku, jehož základ je dán a který měla žalovaná, pokud by postupovala v souladu s příslušnými právními předpisy a judikaturou, uspokojit již dávno. Právě proto jsou zcela nepřípadné argumenty žalované, podle nichž žalobce dlouhodobě vytěžuje její ekonomické i lidské zdroje v souvislosti s jím zahájenými soudními řízeními. Shora uvedené skutečnosti i z pohledu odvolacího soudu odůvodňují v řešené věci použití § 150 o. s. ř., neboť by v dané situaci nebylo spravedlivé, aby byl žalobce zavázán k náhradě nákladů řízení žalované. Uvedené platí tím spíše, že nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované nebude mít s ohledem na to, že žalovaná je organizační složkou státu, žádný významný dopad do její majetkové sféry.

23. Ze shora popsaných důvodů neshledal odvolací soud žádnou z odvolacích námitek žalované jako oprávněnou a rozsudek okresního soudu proto v odvoláním napadených výrocích I. a III. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Vzhledem k potvrzení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že v odvolacím řízení měl plný procesní úspěch žalobce. Tomu proto vůči žalované svědčí podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady tvoří předně mimosmluvní odměna zástupce žalobce za dva úkony právní služby vykonané v odvolacím řízení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), a to za písemné vyjádření k podanému odvolání a účast zástupce žalobce u odvolacího jednání. Výše této odměny vychází ve smyslu § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty odpovídající předmětu odvolacího řízení, tedy hodnotě pozemků p. č. , číslo, , jež činí , částka, (viz znalecký posudek na č. l. 47 spisu). Z této částky činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 5 AT , částka, . Za dva shora uvedené úkony tedy zástupci žalobce náleží mimosmluvní odměna ve výši , částka, , dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 AT (celkem , částka, ), cestovné ve výši , částka, za cestu zástupce žalobce k jednání soudu na trase , adresa, a zpět při ujetých 230 km osobním vozem s kombinovanou spotřebou benzinu 7,7 l/100 km, kdy sazba základní náhrady za použití vozidla (5,90 Kč) a průměrná cena benzinu (34,70 Kč) vychází z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb. (, hodnota, ), a konečně náhrada za 21% DPH ze shora uvedené odměny a paušálních náhrad (tj. z částky , částka, ) ve výši , částka, , na kterou zástupci žalobce jakožto plátci daně svědčí nárok podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud tedy uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v celkové výši , částka, , a to k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).