22 Co 110/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., a JUDr. Lucie Lubasové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , zastoupená advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 , o číslo s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi, ze dne 22. 3. 2024, č. j. 11 C11/2021-281,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacením , částka, (výrok I) a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení , částka, k rukám zástupkyně žalované do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Žalobce se domáhal po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . Tvrdil, že byl vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (dále též „nemovitost“). Dne , datum, podal žalobce se svojí tehdejší manželkou návrh na zahájení insolvenčního řízení spojený s návrhem na povolení oddlužení. Dne , datum, bylo rozhodnuto o úpadku žalobce a bylo povoleno oddlužení a následně dne , datum, bylo žalobci schváleno oddlužení v plnění splátkového kalendáře. Do insolvenčního řízení žalobce se přihlásil věřitel ČSSZ, který měl svou pohledávku zajištěnou zástavním právem na uvedených nemovitostech a dal insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení nemovitých věcí. Zajištěný věřitel souhlasil s prodejem nemovitých věcí přímému zájemci za nejvyšší nabídku, minimálně však za odhadní cenu, došlo tedy k ocenění nemovitých věcí, a to na částku , částka, . Žalobce měl zájem nemovité věci dostavět a následně užívat, proto se dohodl se žalovanou, že žalovaná tyto nemovité věci v rámci insolvenčního řízení koupí a žalobce je bude nadále užívat. Žalovaná na základě této dohody podala dne , datum, návrh na udělení výjimky za zákazu prodeje osobě blízké a navrhla, aby nemovitost byla prodána za částku , částka, . Žalobce s prodejem žalované pod odhadní cenu souhlasil, a to pod podmínkou, že nemovité věci bude moci dále užívat. S prodejem souhlasila i bývalá manželka žalobce a částka , částka, postačovala k úhradě pohledávky zajištěného věřitele a nákladů s tím spojených. Na základě kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako kupující a insolvenčním správcem jako prodávajícím ze dne , datum, došlo k prodeji výše uvedených nemovitostí s účinky vkladu ke dni , datum, .

3. Žalobce dále tvrdil, že po uzavření kupní smlouvy prováděl dále stavební práce za účelem dokončení nemovitostí, a to v dobré víře, že žalovaná mu umožní po dokončení nemovitosti tuto nadále užívat. Tento závazek však žalovaná porušila tím, že dne , datum, uzavřela darovací smlouvu s , jméno FO, (bratrem žalované a synem žalobce), na základě které s účinky ke dni , datum, nemovitosti převedla na jmenovaného , Jméno zainteresované osoby 0/0, . Tímto žalovaná znemožnila dodržení dohody o užívání nemovitých věcí žalobce. Žalobce proto podanou žalobou požadoval po žalované zaplacení částky , částka, , kterou žalované poskytl k úhradě kupní ceny nemovitosti insolvenčnímu správci. Dále se domáhal zaplacení částky , částka, , představující slevu z ceny, neboť nemovitosti v době, kdy ji na základě kupní smlouvy ze dne , datum, měla zakoupit žalovaná, měly hodnotu , částka, . Žalovaná je však nabyla se souhlasem žalobce za , částka, . Tento souhlas žalobce byl však dán pouze pod příslibem, že žalovaná žalobci umožní nemovitosti do budoucna užívat, což nesplnila, proto žalobce po žalované požaduje zaplacení částky , částka, jako bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo tím, že nedodržela ujednání mezi účastníky. Dále se žalobce domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , které představovaly investice žalobce do nemovitých věcí, neboť žalobce po uzavření kupní smlouvy v dobré víře investoval do úprav nemovité věci, tak aby je bylo možné užívat k bydlení. , částka, odpovídá nákladům žalobce spočívající v práci a materiálu na úpravách nemovitosti a vychází ze znaleckého posudku znalce , jméno FO, ze dne , datum, , který nemovité věci ocenil na částku , částka, , tedy částku , částka, vyšší, než jakou nemovitosti měly v době uzavírání kupní smlouvy.

4. Žalovaná namítla, že s žalobcem žádnou dohodu před uzavřením kupní smlouvy na nemovitosti dne , datum, , na základě které by se zavázala, že žalovaný bude moci nemovitosti nadále užívat neuzavřela a vznesla též námitku promlčení.

5. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalovaná jako kupující a žalobce (resp. insolvenční správce) jako prodávající uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu na základě níž žalovaná za kupní cenu , částka, nabyla nemovitosti, a to parcelu č. st. , číslo, , jejíž součástí je stavba č. p. , číslo, , pozemek parcelní č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, . Tato kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni , datum, . Následně žalovaná jako dárkyně a bratr žalované , Jméno zainteresované osoby 0/0, jako obdarovaný uzavřeli dne , datum, darovací smlouvu, na základě níž , Jméno zainteresované osoby 0/0, nabyl předmětné nemovitosti darem od žalované s právními účinky vkladu ke dni , datum, . K prodeji nemovitosti v insolvenčním řízení došlo tak, že žalobce a jeho tehdejší manželka navrhli insolvenčnímu soudu, aby souhlasil se zpeněžením nemovitosti tak, že nemovitosti zakoupí žalovaná za částku , částka, , která plně uspokojí pohledávku zajištěného věřitele. Insolvenční soud s tímto postupem souhlasil a k uzavření kupní smlouvy došlo. Ze znaleckého posudku ze dne , datum, pak měl okresní soud za prokázané, že rozestavěný dům č. p. , číslo, s pozemkem, na němž stojí, mají odhadní cenu , částka, . Odhadní cena těchto nemovitostí podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, činila , částka, .

6. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, , o které se měla žalovaná obohatit tím, že darovala nemovitosti svému bratrovi, čímž znemožnila jejich užívání žalobcem přesto, že s žalobcem měla dohodu, že takové užívání umožní a jen proto žalobce souhlasil s nabytím nemovitosti se sníženou cenou o , částka, , jen proto žalobkyni poskytl prostředky na zaplacení kupní ceny , částka, a jen proto do nemovitosti investoval dalších , částka, .

7. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce dohodu o užívání nemovitosti se žalovanou, dovozuje z projevu vůle žalované, který byl adresován insolvenčnímu soudu. Z tohoto jednání však okresní soud žalobcem tvrzenou dohodu nedovodil. Uvedl, že žalovaná společně se svými rodiči žádali insolvenční soud, aby umožnil uspokojit pohledávku zajištěnou zatížením předmětných nemovitostí tak, že tyto nemovitosti koupí žalovaná jako osoba blízká, což rodině umožní pokračovat ve výstavbě domu za účelem budoucího bydlení. Rodina byla tehdy tvořena žalobcem, jeho tehdejší manželkou, žalovanou (jejich dcerou) a , jméno FO, (jejich synem). Z provedeného dokazování pak měl okresní soud za prokázané, že tento záměr, tedy zajištění budoucího bydlení, nebyl naplněn za situace, kdy se rodina rozpadla, manželství žalobce a jeho tehdejší manželky bylo v roce 2021 rozvedeno, žalovaná již má svůj samostatný život a v domě bydlet nechce a nechce ho dostavovat.

8. Dále se okresní soud zabýval námitkou promlčení a dospěl k závěru, že běh promlčecí lhůty počíná u každého nároku od jiného data. U částky , částka, shledal počátek běhu promlčecí lhůty ode dne podání návrhu na udělení výjimky, kde žalobce souhlasil se sníženou kupní cenou, tedy od , datum, . U částky , částka, , kterou žalobce poskytl žalované na zaplacení kupní ceny, počala promlčecí lhůta běžet od data její úhrady, tedy od , datum, . Promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále též o. z.) činí tři roky U obou uvedených nároků, tedy ke dni podání žaloby k , datum, promlčecí lhůta již uběhla, proto tyto nároky nebylo možné přiznat. Žalovaná vznesla námitku promlčení a případný nárok na zaplacení uvedených částek byl ke dni podání žaloby promlčen. Okresní soud se dále zabýval jednotlivými žalobcem tvrzenými investicemi do nemovitosti a dospěl k závěru, že investice, které žalobce do nemovitosti vložil před , datum, , byly taktéž ke dni podání žaloby do výše , částka, promlčeny. Nepromlčen tak zůstal nárok na zaplacení částky , částka, . Okresní soud však ani v uvedené výši bezdůvodné obohacení nepřiznal, když poukázal na znění § 3001 a § 3003 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaná převedla na svého bratra sporné nemovitosti bezúplatně, neboť je darovala, nebylo prokázáno, že by byla nepoctivou příjemkyní žalobcem tvrzeného bezdůvodného obohacení, když zákon prezumuje poctivost příjemce dle § 7 o. z. Nárok žalobce ani této v části s odkazem na § 3001 a § 3003 o. z. není dán. Z uvedených důvodů okresní soud žalobu zamítl v celém rozsahu.

9. Právo na náhradu nákladů řízení okresní soud přiznal žalované v celém rozsahu podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci tyto náklady uložil nahradit žalované k rukám její právní zástupkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř., a to ve lhůtě plnění 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

10. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce v celém rozsahu odvolání. V něm uvedl, že závěry okresního soudu o uzavření dohody o užívání nemovitosti jsou rozporné a zmatečné. Poukázal na to, že v bodě 31 odůvodnění rozsudku soud uzavírá, že z důkazů nevyplývá tvrzená dohoda, na druhou stranu v tomtéž odstavci uvádí, že záměr nebylo možné provést, když se rodina rozpadla a žalovaná má svůj život. Žalobce setrval na tom, že dohodu s žalovanou, která byla podmínkou k uzavření kupní smlouvy v roce 2017, uzavřel a na základě této dohody se žalovaná zavázala, že po nabytí nemovitosti do vlastnictví bude žalobce oprávněn nadále nemovitosti užívat. Žalobce dále setrval na svém tvrzení, že do nemovitosti investoval, nemovitost zhodnotil a žalované se tak dostalo bezdůvodného obohacení. Žalovaná nemohla být poctivým příjemcem, neboť nebyla v dobré víře, že jí bezdůvodné obohacení náleží. Žalovaná věděla o tom, že žalobce do nemovitosti investuje, a že investice provádí pouze z toho důvodu, že došlo mezi ním a žalovanou k dohodě o tom, že bude žalobce nadále nemovitosti oprávněn užívat, tuto dohodu pak žalovaná nedodržela tím, že nemovitosti převedla na třetí osobu. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, kdy se v podstatě ztotožnila se závěry okresního soudu.

12. Odvolací soud v průběhu odvolacího řízení účastníky poučil o tom, že běh promlčecí lhůty ve vztahu k nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, , které žalobce odůvodňoval investicemi do nemovitosti, nemohlo ve vztahu k žalované začít běžet dříve, než žalovaná nabyla vlastnictví k uvedeným nemovitostem, což nastalo až vkladem vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí, tj. ke dni , datum, .

13. K tomu žalovaná uvedla, že žalovaná byla řádným a poctivým příjemcem, když kupní smlouvu na nemovitosti uzavřela již , datum, a není jí známo, proč insolvenční správce s vkladem do katastru nemovitostí otálel více než tři roky. Žalovaná však setrvává na tom, že žádnou dohodu s žalobcem neuzavřela, neporušila žádný svůj závazek a na její straně nemohlo dojít k žádnému bezdůvodnému obohacení.

14. Žalobce uvedl, že nikdy netvrdil, že dohoda, na základě které odvíjí svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení, byla sjednána v kupní smlouvě uzavřené insolvenčním správcem a žalovanou. Tato dohoda však byla sjednána mezi žalobcem a žalovanou a vyplývá i z žádosti o udělení výjimky, ve které žalovaná píše, že dům dostavuje s rodiči za účelem budoucího společného bydlení, což potvrdili i další předvolaní svědci. Žalobce setrval na tom, že žalovaná nemohla být poctivou příjemkyní bezdůvodného obohacení ve smyslu § 3001 o. z., neboť ještě předtím, než nemovitosti převedla na svého bratra, byla žalobcem vyzvána k případnému vydání bezdůvodného obohacení.

15. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

16. Nejprve se odvolací soud zabýval promlčením jednotlivých nároků. Ve vztahu k částce , částka, , kterou měl žalobce poskytnout žalované na zaplacení kupní ceny insolvenčnímu správci, lze zcela odkázat na závěry okresního soudu. Žalovaná částku , částka, obdržela dne , datum, , kdy jí byla zaplacena žalobcem na její bankovní účet. Z tvrzení žalobce, ani z žádných jiných důkazů nevyplývá, že by mezi účastníky byla sjednána lhůta, do které žalovaná měla částku vrátit, a proto podle § 619 odst. 1 o. z. počala promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé a poprvé mohlo být uplatněno již následující den po poskytnutí částky , částka, . Promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. trvá tři roky a počala běžet , datum, . K tomuto datu žalobce věděl, že poskytl částku a věděl komu ji poskytl, tedy věděl o okolnostech rozhodných pro počátek průběhu promlčecí lhůty. Ke dni podání žaloby k , datum, již tříletá promlčecí lhůta uběhla, žalovaná vznesla námitku promlčení, a proto uvedený nárok , částka, byl ke dni podání žaloby promlčen, a žalovaná jej není povinna plnit (§ 609 o. z.), závěr okresního soudu o promlčení nároku na zaplacení , částka, je tedy správný.

17. Další nároky, které žalobce uplatnil v rámci řízení, spočívaly v tvrzení, že žalované se dostalo bezdůvodného obohacení, neboť nabyla nemovitost za částku , částka, . Již v době, kdy žalovaná uzavírala kupní smlouvu, tato nemovitost měla podstatně vyšší hodnotu, a to nejméně , částka, . Žalovaná se zavázala, že poté, co nemovitost nabude do svého vlastnictví, umožní žalobci nemovitost užívat ke bydlení. Žalobce proto i po uzavření kupní smlouvy dne , datum, nemovitost dále zhodnocoval, a to nejméně na hodnotu , částka, . Žalovaná si byla dobře vědoma toho, že žalobce nemovitost zhodnocuje ve prospěch žalované, a to za účelem společného bydlení. Žalovaná však nedodržela dohodu uzavřenou mezi účastníky, nemovitost neumožňuje žalobci užívat, a naopak znemožnila dodržování této dohody, když nemovitost převedla na třetí osobu.

18. Podle § 1105 o. z. převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu.

19. Kupní smlouva, na základě které žalovaná nabyla vlastnictví k nemovitostem, byla uzavřena mezi , tituly před jménem, , jméno FO, , insolvenčním správcem dlužníka , Jméno zainteresované osoby 0/0, jako prodávajícím a , Jméno zainteresované osoby 1/0, jako kupující dne , datum, . Touto smlouvou sice došlo k závazku převést nemovitosti na žalovanou. Ke vkladu vlastnického práva do veřejného seznamu – katastru nemovitostí však došlo až na základě podání návrhu na vklad ze dne , datum, s účinky ke dni podání tohoto návrhu. Žalovaná se tedy stala vlastníkem nemovité věci až ke dni , datum, . Žalované se teprve tímto okamžikem mohlo dostat bezdůvodné obohacení. Ke dni podání žaloby, tedy , datum, neuplynula tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.), proto případný nárok žalobce nemohl být promlčen v rozsahu , částka, .

20. Dále odvolací soud uzavírá, že žalobcem tvrzená dohoda, na základě které se měla žalovaná žalobci zavázat, že mu poté, co nabyde vlastnictví k nemovitosti, umožní užívání této nemovitosti, nebyla prokázána. Žalobce tuto dohodu dovozuje z žádosti žalované k udělení výjimky a souhlasu žalobce s udělením výjimky z prodeje nemovitosti za nižší cenu v rámci insolvenčního řízení. Z návrhu na udělení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty ze dne , datum, , který podepsala žalovaná, ale i žalobce, vyplývá pouze to, že na pozemku parc. č. , hodnota, se nachází rozestavená stavba č. p. , číslo, rodinný dům, kterou žalovaná spolu s rodiči staví svépomocně za účelem budoucího společného bydlení. Z této listiny nelze dovodit žádný závazek žalované, že žalobci umožní poté, co se stane vlastníkem nemovitosti, nemovitost užívat, a že se zároveň zaváže tuto nemovitost nepřevést na nikoho dalšího. Žádný z jiných provedených důkazů, pak dohodu ve znění tvrzeném žalobcem, neprokazuje. Ze společného prohlášení, že nemovitost měla být účastníky nadále dostavována za účelem společného bydlení, nelze dovodit žádné závazky žalované tak, jak je dovozuje žalobce v žalobě. Odvolací soud tedy ve shodě s okresním soudem uzavírá, že žalobci se nepodařilo prokázat dohodu, na základě které se žalovaná zavázala žalobci ve sporné nemovitosti zajistit do budoucna bydlení, a že by žalovaná takovouto dohodu porušila, a tím by jí vznikla povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení.

21. Z provedeného řízení je však nepochybné, že žalovaná zakoupila nemovitost na základě kupní smlouvy za částku , částka, . Mezi účastníky pak nebylo sporné, že žalovaná se stala vlastníkem nemovitostí až ke dni , datum, vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí, a že nemovitosti v této době již měly podstatně vyšší hodnotu. Zvýšení hodnoty nemovitosti nastalo nepochybně také prací a investicemi ze strany žalobce, které tvrdil a v rámci řízení prokazoval. Je tedy otázkou, zda se žalovaná tím, že nabyla nemovitosti ke dni , datum, v podstatně vyšší hodnotě, než za které je koupila, obohatila na úkor žalobce.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit.

23. Podle § 2997 odst. 1 dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

24. Podle § 3000 o. z. poctivý příjemce vydá, co nabyl, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvá.

25. Podle § 3001 odst. 1 o. z. zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení za úplatu, může podle své volby vydat buď peněžitou náhradu, anebo co utržil. Zcizil-li jej však poctivý příjemce bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.

26. Podle § 2997 odst. 1 právo na vrácení dluhu nemá ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen. Ve své podstatě se pro existenci práva na vrácení vyžaduje, aby ten, kdo plnil, tak učinil v určitém omylu (lhostejno, zda omluvitelném nebo neomluvitelném) či v pochybnostech, ať už o skutkovém nebo právním stavu. Právo na vrácení nemá, kdo jinému plnil nedluh bez takového omylu, ať už s úmyslem jej obdarovat, s úmyslem podvodným, anebo s úmyslem jiným. V daném případě žalobce tím, že souhlasil s prodejem nemovitosti v rámci insolvenčního řízení a umožnil tak osobě blízké dlužníku nabýt nemovitost za nižší kupní cenu a sám se vzdal svého nároku na vyplacení přebytku k výtěžku zpeněžení, obohatil žalovanou s vědomím, že k tomu není povinen. Žalobci tedy nemohl vzniknout nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V daném případě nelze aplikovat větu poslední § 2997 odst. 1 „ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.“, neboť odvolací soud již výše odůvodnil, že žalobce neprokázal, že by se vzdal svého nároku na vyplacení přebytku výtěžku zpeněžení, tedy že by souhlasil s prodejem nemovitosti v insolvenčním řízení za částku nižší než odhadní cenu žalované pouze pod podmínkou, že žalovaná poté co nabude nemovitosti do svého vlastnictví, žalobci umožní bydlení v této nemovitosti. Takový závazek žalovaná neučila, proto žalobce nemohl nabýt představu o existenci svých práv k užívání nemovitosti. To plyne i z prohlášení žalobce, že se vzdává svého nároku na vyplacení přebytku výtěžku zpeněžení (Návrh na udělení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty ze dne , datum, ).

27. K investicím, které žalobce provedl prací nebo materiálem do nemovitosti, tedy domu č. p. , číslo, , před uzavřením kupní smlouvy ze dne , datum, i po uzavření této smlouvy až do , datum, , odvolací soud uvádí. Žalobce investice provedl do své nemovitosti. V tomto období byl žalobce vlastníkem nemovitostí zapsaným v katastru nemovitostí, a to přesto, že kupní smlouva, na základě které měla být nemovitost převedena do vlastnictví žalované, byla již uzavřena. Žalobce tyto investice prováděl s vědomím, že kupní smlouva mezi insolvenčním správcem a žalovanou byla uzavřena, tudíž si musel uvědomovat to, že investuje do nemovitosti, která následně přejde do vlastnictví třetí osoby a k těmto investicím není povinen a nečiní je ani z žádného právního důvodu. Tyto investice žalobce tedy lze označit za obohacení žalované s vědomím, že k takovému jednání není povinen, a proto žalobce nemá právo na vrácení ani těchto investic (§ 2997).

28. Pokud žalobce částečně plnil i poté, co žalovaná již nabyla vlastnictví k nemovitosti, tedy po , datum, , což v rámci řízení není prokázáno, ani k takovémuto plnění nebyl žalobce povinen, musel si uvědomit, že obohacuje někoho jiného (pokud k takovému jednání došlo) a zároveň si musel uvědomovat, že k takovémuto plnění neexistuje právní důvod, proto ani na vrácení takovéhoto plnění žalobce nemá ve smyslu § 2997 odst. 1 o. z. nárok.

29. Odvolací soud pak ve shodě s okresním soudem je toho názoru, že žalovaná nabyla nemovitost ve stavu, v jakém se nacházela ke dni , datum, jako poctivý příjemce (§ 3000 a § 3001 o. z.). Odvolací soud se však nezabýval tím, zda je povinna vydat, co nabyla, nanejvýš však v rozsahu, v jakém obohacení při uplatnění práva trvalo, neboť k vydání případného obohacení nebyla povinna ke dni převzetí nemovitosti, ani následně ve smyslu § 2997 odst. 1 o. z.

30. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku II o náklady řízení. Okresní soud o nákladech řízení mezi účastníky správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a právo na jejich náhradu přiznal plně úspěšné žalované. Náklady pak okresní soud vyčíslil v souladu s advokátním tarifem, tedy vyhláškou č. 177/1996 Sb., a proto odvolací soud na odůvodnění výše uvedených nákladů řízení okresním soudem (odst. 43 rozsudku okresního soudu) plně odkazuje.

31. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení bylo přiznáno podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšné žalované. Náklady odvolacího řízení spočívají ve čtyřech úkonech právní služby po , částka, dle § 7 bod 6 advokátního tarifu (vyjádření k odvolání, další vyjádření v odvolacím řízení a dvě účasti zástupkyně žalovaném odvolacího soudu), ve čtyřech paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, v nákladech na jízdné ke dvěma jednáním odvolacího soudu , částka, . Celkové účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení činí , částka, a tyto je žalobce povinen nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).