11 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 22. 3. 2024 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Anonymizováno Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 1 300 000,-Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá na žalované zaplacení 1 300 000 Kč, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 339 991,70 Kč, k rukám právní zástupkyně žalované do 15 dní poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Žalobou z 8.1.2021 se žalobce domáhal na žalované, která je jeho dcerou, zaplacení 1,300.000,-- Kč jako bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že žalovaná darovala dne 9.9.2020 svému bratrovi (jenž je též synem žalobce) nemovitosti, které za 60.000,-- Kč poskytnutých žalobcem koupila od jeho insolvenčního správce (smlouvou ze dne 13.3.2017 s účinky vkladu ke dni 20.5.2020) za cenu sníženou oproti znaleckému posudku o 240.000,-- Kč. Žalobce dle svého tvrzení v mezidobí mezi koupí a darováním na nemovitostech prováděl práce na jejich dokončení, čímž je zhodnotil o 1,000.000,-- Kč, což plyne z porovnání znaleckého posudku z doby před prodejem, se znaleckým posudkem pořízeným cca 1 rok před darováním.

2. Žalobce tvrdil, že žalovaná se bezdůvodně obohatila a obohacení je povinna vydat žalobci, neboť darováním bratrovi porušila dohodu s žalobcem, že mu umožní užívání těchto nemovitostí; tato ústní dohoda má závazkovou povahu (č.l. 80 p.v., č.l. 82 a 100 p.v.) a převodem nepřešla na obdarovaného, neboť se synem údajně žalobce nemá takový právní vztah, který by jej opravňoval k užívání nemovitostí, což má plynout z darovací smlouvy neobsahující žádné závazky nabyvatele k žalobci. Přitom jen díky porušené dohodě žalobce: a) poskytl žalované 60.000,-- Kč na koupi nemovitostí od insolvenčního správce, b) souhlasil s prodejem rozestavěných nemovitostí za částku o 240.000,-- Kč nižší oproti tržní ceně a c) investoval do nemovitostí svou práci a materiál a další plnění pořízená ze svých výlučných zdrojů, čímž se zhodnotily nejméně o 1,000.000,-- Kč.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi č.j. , spisová značka, z 15.2.2023 byla žaloba zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že nejsou naplněny zákonné znaky bezdůvodného obohacení (viz bod 22 cit. rozh.). Tento rozsudek byl zrušen usnesením Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , adresa, , č.j. , spisová značka, ze dne 30.5.2023 (dále též jen „usnesení odvolacího soudu“ či „kasační“ resp. „citované“ „usnesení“), v němž soud vyslovil následující právní názory a uložil okresnímu soudu níže uvedené pokyny, kterými je okresní soud vázán.

4. Krajský soud konstatoval: „Okresní soud, veden svým nesprávným právním názorem ohledně vymezení skutku, jenž je předmětem žaloby, a možnosti jeho právního posouzení, se pak nijak nezabýval nejen žalovanou vznesenou námitkou promlčení, ale ani tím, jaké plnění žalobce žalované poskytl, zda žalovaná má nějaký právní, resp. spravedlivý důvod si toto plnění ponechat, a pokud ne, jaká náhrada (pokud nějaká) žalobci za poskytnuté plnění přísluší, pokud je nelze vydat in natura. Žalobce přitom k prokázání svých investic do nemovitostí označil důkazy, které okresní soud neprovedl, a krajský soud podotýká, že v daném případě by zřejmě mohlo být aplikovatelné i ustanovení § 136 o. s. ř. (bod 36 citovaného usnesení). Konkrétně krajský soud uložil okresnímu soudu tyto úkoly: „Okresní soud předně povede žalobce k vysvětlení, proč, resp. na základě čeho žádá po žalované vydání bezdůvodného obohacení za investice do nemovitostí provedené v době, kdy žalovaná nebyla jejich vlastnicí. Okresní soud se poté bude řádně zabývat námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Za tím účelem, bude-li to potřebné, okresní soud vyzve žalovanou podle § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně toho, od kdy započala běžet promlčecí lhůta ohledně povinnosti žalované, vrátit to které plnění žalobci (nebo za ně poskytnout náhradu). Následně se pak okresní soud bude zabývat těmi nároky žalobce, u nichž dojde k závěru, že promlčeny nejsou. (bod 37 usnesení č.j. , spisová značka, ).

5. Krajský soud konstatoval: „Okresní soud uvedl, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, protože sice nemovitosti nabyla za prostředky poskytnuté žalobcem (a zjevně byly nemovitosti (i) za prostředky žalobce a jeho prací zhodnoceny), avšak poté je bezplatně převedla na svého bratra, takže se její majetek nezvětšil. Tyto úvahy ovšem pomíjejí časové hledisko i hledisko subjektivní. Nebyla-li mezi účastníky uzavřena žádná právně relevantní dohoda, pak bezdůvodné obohacení vznikalo žalované již poskytnutím plnění ze strany žalobce, přičemž zjevně nejde o případ tzv. vnuceného bezdůvodného obohacení, protože žalovaná nepochybně první dvě plnění sama přijala a o plnění ve formě investic do nemovitostí v jejím vlastnictví přinejmenším musela vědět a netvrdí, že by s tímto počínáním žalobce vyslovila nesouhlas (srov. § 3001 odst. 2 o. z.). Krajský soud nicméně podotýká, že tyto závěry ohledně investic zjevně platí bez dalšího jen pro ty investice, které žalobce učinil v době, kdy byla žalovaná vlastnicí nemovitostí.“ (bod 32 cit. usn.) „…nemalá část žalobcem tvrzených investic, jak jsou popsány na č. l. 81 a 82 spisu, byla podle tvrzení žalobce provedena ještě předtím, než se žalovaná stala vlastnicí nemovitostí, nebo dokonce předtím, než vůbec byla žalobcem tvrzená dohoda s žalovanou uzavřena.“ (bod 25 cit. usn.) „Skutečnost, jak žalovaná posléze s nemovitostmi naložila, by sice mohla hrát roli ve smyslu § 3001 odst. 1 o. z. pro otázku povinnosti žalované k vydání bezdůvodného obohacení či rozsahu této povinnosti, avšak skutkové závěry okresního soudu neumožňují dovodit, zda je uvedené ustanovení aplikovatelné či zda bude na místě aplikovat ustanovení § 3003 o. z. Tato ustanovení rozlišují povinnosti poctivého a nepoctivého příjemce (obohaceného). Poctivým obohaceným je přitom nutno rozumět takového, který se může legitimně s ohledem na všechny okolnosti domnívat, že předmět obohacení nabyl na základě spravedlivého důvodu vůči konkrétnímu ochuzenému. (bod 33 cit. usn.)

6. Krajský soud vyslovil tento právní názor: „Pokud by žalobce prokázal svá tvrzení o dohodě s žalovanou, pak by došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení žalované v důsledku odpadnutí důvodu, pro který žalobce plnění ve prospěch žalované poskytoval, a to nikoli v důsledku převodu nemovitostí jako takového, nýbrž v důsledku porušení dohody žalovanou, které mělo za následek ztrátu možnosti žalobce nemovitosti užívat“ (bod 34 usnesení č.j. , spisová značka, ). „Pokud žalobce neprokázal uzavření jím tvrzené 7dohody mezi účastníky (ani nevyšel najevo žádný jiný právní důvod plnění žalobce ve prospěch žalované), jak uzavřel okresní soud, pak by si žalovaná mohla žalobcem poskytnuté plnění ponechat, resp. neposkytnout mu za ně náhradu, předně tehdy, pokud by měla spravedlivý důvod, který by ji k tomu opravňoval; takovým spravedlivým důvodem přitom bývá takřka výhradně důvod právní. Žalovaná nepochybně může takový právní důvod tvrdit a prokazovat, avšak pokud tak neučiní, nebo takový důvod neprokáže, pak je nutno plnění, jež v její prospěch poskytl žalobce, považovat za její bezdůvodné obohacení na úkor žalobce. Tyto závěry odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu, viz např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, sp. zn. , spisová značka, nebo sp. zn. , spisová značka, , pro dobu po 31. 12. 2013 pak např. sp. zn. , spisová značka, . Dále by pak nebyla žalovaná povinna poskytnout náhradu žalobci, pokud by žalobce tvrdil a prokázal, že nebyla poctivým příjemcem ve smyslu § 3001 odst. 1 věta druhá o. z. V pochybnostech je totiž nutno předpokládat, že příjemce je poctivý (srov. § 7 o. z.). K doplnění tvrzení v tomto směru ovšem okresní soud ve smyslu § 118a o. s. ř. žalobce nevyzval.“ (bod 35 usn. , spisová značka, ).

7. Veden právními názory a pokyny krajského soudu, vydal okresní soud usnesení, jímž účastníky vyzval podle § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění jejich dosavadních tvrzení, konkrétně vyzval žalobce, aby k doplnění z něhož bude zřejmé: „a) na základě čeho žádá po žalované vydání bezdůvodného obohacení za investice do nemovitostí, které měl provést v době, kdy žalovaná nebyla jejich vlastnicí), kdy žalovaná nemovitosti nabyla kupní smlouvou z 13.3.2017 a návrh na udělení výjimky ze zákazu prodeje (obsahující dle žalobce důkaz dohody účastníků o bydlení žalobce), byl podán dne 31.10.2016 (žalobce v doplnění žaloby z 4.10.2021 uvádí investice 969 767,30 Kč zahrnující i investice z doby od října 2010 do března 2017 ve výši 629 185 Kč; žalobcem předložené doklady a nedatované a nepodepsané soupisy uvádějí celkovou částku 396 418,12 Kč, v době po březnu 2017 jde o 55 607,70 Kč).; „b) že provedl v nemovitostech zhodnocující investice v hodnotě uvedené v doplnění žaloby ze 4.10.2021, a to investice učiněné bez přispění dalších členů rodiny, tj. investice výlučné, mimo rámec vzájemné spolupráce běžných rodinných vztahů a vzájemných plnění. Tyto investice nutno konkretizovat co možná nejpřesnějším popisem (včetně rozlišení na práci a materiál) a datem uskutečnění. U dosud nevyslechnutých svědků, jejichž výslech žalobce navrhl v podání ze dne 4.10.2021 (svědkové , Anonymizováno, ) je třeba uvést datum či časové rozmezí činností, které mají dosvědčit“; „c) že uplatněná nepeněžitá plnění žalobce (viz výrazy „svépomoc“ v podání z 4.10.2021) skutečně prováděl v tvrzeném finančně vyjádřeném rozsahu v době uvedené v doplnění ze 4.10.2021, a to výlučným úsilím (žádost z 31.10.2016 uvádí úsilí společné); d) „předložit datovaný přehled tvrzených finančních investic žalobce do předmětných nemovitostí, a to s uvedením data, zdroje financování a důkazního prostředku prokazujícího toto tvrzení; e) na základě čeho je případně nutno považovat žalovanou ve smyslu § 3003 občanského zákoníku (resp. § 3001 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku) za nepoctivou příjemkyni bezdůvodného obohacení (bod 1 usnesení č.j. , spisová značka, ).

8. Okresní soud ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. vyzval žalovanou, aby: písemně doplnila svá tvrzení a argumentaci, tak aby bylo zřejmé, od kdy počala běh promlčecí lhůta ohledně povinnosti žalované vrátit to které plnění žalobci, nebo za ně poskytnout náhradu“ (bod 2 usnesení č.j. , spisová značka, ).

9. Žalobce svá tvrzení doplnil dne 19.9.2023 (č.l. 207) a uvedl že částka 1,000.000,-- Kč představuje investice provedené po datu k němuž byla znalecky stanovena kupní cena, tj. po 16.8.2016, kdy tyto prostředky se staly bezdůvodným obohacením v okamžiku, kdy žalovaná znemožnila žalobci užívání nemovitostí. Žalovaná je nepoctivým příjemcem tvrzeného bezdůvodného obohacení, neboť věděla, že žalobce investice provádí, protože spolu uzavřeli dohodu o následném užívání, kterou zmařila převodem na třetí osobu, čímž jednala v rozporu s dobrými mravy, neboť byla předtím žalobcem vyzvána, aby mu umožnila užívání nemovitostí. Převodem na svého bratra žalovaná žalobci ztížila vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce doplnil (dne 6.11.2023, č.l. 229), že promlčecí lhůta počala běh až poté, co žalovaná porušila dohodu a znemožnila žalobci užívání nemovitostí. Kdyby soud dospěl k závěru, že zde taková dohoda nebyla, pak žalovaná neměla k investicím právní titul, na čemž nic nemění, že formálně byl žalobce stále vlastníkem předmětných nemovitostí (až do roku 2020), neboť s nimi nemohl disponovat a promlčení tak nenastalo. Žalobce rovněž doplnil tvrzení ohledně dílčích investic (dne 23.1.2024, č.l. 244). Popřel (dne 6.2.2024, č.l. 262), že by s manželkou fakticky hospodařili společně, což doložil (dne 16.2.2024, č.l. 268)na způsobu nakládání s dodávkovým vozidlem, které manželce pronajal10. Žalovaná dne 17.10.2023 (č.l. 219) uvedla, že ji nelze považovat za nepoctivého příjemce, jak tvrdí žalobce. Nebylo dohodnuto, že žalovaná převede nemovitosti na žalobce, nebo že by věděla, že žalobce tvrzené investice provádí jen proto, že je bude moci užívat, neboť se na tom měl dohodnout s žalobkyní. Žalovaná žádný takový závazek nepřevzala; žádost, která jí umožnila nabýt nemovitosti, byla vedena tím účelem, aby zůstaly v rodině, což bylo naplněno. Žalovaný mění svá tvrzení o obsahu údajné dohody, kdy nejprve mělo jít o dohodu, že na něj budou nemovitosti převedeny za původní cenu, ale v žalobě je uvedeno, že dohoda měla zajišťovat užívání nemovitostí žalobce a jeho dřívější manželky (rozvod nastal k 4.5.2021). Navíc převodem na bratra žalovaná žádnou dohodu tvrzenou žalobcem nezmařila a nemovitosti zůstaly v rodině. Nemovitosti nedarovala formálně (viz vyjádření č.l. 249), jak tvrdí žalobce. A učinila tak pro neutěšené vztahy v rodině po rozchodu rodičů, kdy měla pocit, že je prostředníkem jejich sporu, čehož se nechtěla účastnit. Šlo o darování. Bratr dům dostavuje a chce v něm bydlet; dům byl zachován v rodině, jak bylo zamýšleno.

11. Pro případ, že by soud dospěl k odlišnému právnímu názoru, vznesla žalovaná námitku promlčení (č.l. 220 p.v.), kdy promlčení doba počíná běh od tvrzeného uskutečnění té které dílčí investice; u částky 240.000,-- Kč počala promlčecí lhůta běh ode dne podání návrhu na udělení výjimky, kde rodiče souhlasili se sníženou kupní cenou, tedy ode dne 31.10.2016. U částky 60.000,-- Kč počala promlčecí lhůta běh od data její úhrady dne 20.3.2017 (č.l.37 p.v.). Žalovaná opakovala (26.1.2024, č.l. 248), že tvrzené investice nebyly výlučnými investicemi žalobce, což potvrdila i jeho účastnická výpověď; hospodaření žalobce a jeho manželky bylo přes formální oddělení společné. Zástupce nemůže změnit obsah účastnické výpovědi žalobce (č.l. 265 a 273).

12. Na svých postojích účastníci setrvali i ve svých nových závěrečných návrzích (č.l. 280). Žalobce uvedl (č.l. 280 p.v.) že žalovaná je nepoctivým příjemcem bezdůvodného obohacení, které u ní vzniklo převodem nemovitostí na syna žalobce a v tu dobu dobře věděla, že byla uzavřena dohoda a že byla opakovaně vyzývána k tomu, aby ji dodržela. Do té doby bezdůvodné obohacení neexistovalo, do té doby existovala dohoda o tom, že žalobce bude užívat nemovité věci a bezdůvodné obohacení zde nebylo. Žalovaná tak nemohla být v dobé víře a nemůže být poctivým příjemcem. Věděla, že převodem způsobí bezdůvodné obohacení, na to byla opakovaně upozorňována. Již před převodem před uzavřením darovací smlouvy upozornil žalobce žalovanou na to, že porušuje dohodu a vzniklo by jí bezdůvodné obohacení. Žalovaná přesto nemovité věci převedla. V darovací smlouvě navíc neuvedla, že žalobce vůči ní uplatnil právo užívání, případně vydání bezdůvodného obohacení.

13. Žalovaná oponovala (č.l. 281 p.v.), že žalobce v tomto řízení neprokázal, že by žalovaná byla nepoctivým příjemcem. Byla poctivým příjemcem a byla rovněž i v dobré víře. Jak manželka žalobce, tak žalobce se dohadovali o tom, komu dům zůstane, případně o jeho vypořádání, kdy bylo naznačeno, že dům má zůstat dětí. Žalovaná svým jednáním neporušila žádnou dohodu, která tu byla ze strany žalobce tvrzena, neboť dům, který získala v rámci insolvenčního řízení, umožnil rodině pokračovat ve výstavbě za účelem budoucího bydlení a tento dům převedla darovací smlouvou na svého bratra, aby naplnila obsah této dohody v rámci neshod žalobce s jeho manželkou, matkou žalované,. Tímto úkonem se žalovaná žádným způsobem neobohatila, dům stále zůstává v rodině. Žalovaná se žádným způsobem bezdůvodně neobohatila. Byla poctivým příjemcem v rodině a nárok žalobce je nedůvodný.Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti14. Žalovaná jako kupující a žalobce jako prodávající jednající insolvenčním správcem, uzavřeli dne 13.3.2017 kupní smlouvu (souhlasné tvrzení účastníků, též č.l. 30 druhá strana, dále „p.v.“), na základě níž žalovaná za kupní cenu 60.000,-- Kč nabyla tyto nemovitosti: pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , součástí pozemku je stavba čp. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, /2, to vše v k.ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsány v katastru nemovitých věcí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště , adresa, (dále též jen „nemovitosti“). Tato kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k 12.5.2020 (č.l. 225)

15. Žalovaná jako dárkyně a bratr žalované (a syn žalobce) jako obdarovaný, uzavřeli dne 12.9.2020 darovací smlouvu (č.l. 38), na základě níž nabyl obdarovaný předmětné nemovitosti (viz též výpis z KN na č.l. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ; právní účinky vkladu dne, 16.11.2020).

16. Znaleckým posudkem č. , hodnota, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne 15.4.2019, byly rozestavěný dům s pozemkem, na němž stojí, oceněny „za účelem převodu“ částkou 1,303.940,-- Kč (č.l.14). Dle odhadu , tituly před jménem, , jméno FO, z 16.8.2016 tehdy byla obvyklá cena předmětných nemovitostí 300.000,-- Kč (č.l. 22). Nemovitosti byly sepsány do insolvenční podstaty při oddlužení žalobce a jeho bývalé manželky a ČSSZ jako zajištěný věřitel dne 26.6.2016 souhlasila se zpeněžením (č.l. 21).

17. Žalobce a jeho tehdejší manželka navrhli insolvenčnímu soudu dne 24.3.2017 (č.l. 20), aby souhlasil se zpeněžením nemovitostí tak, že je koupí žalovaná za 60.000,-- Kč, což stačí ke 100% uspokojení zajištěné pohledávky; soud s tímto postupem souhlasil.

18. Žalobce, jeho manželka jako dlužníci a žalovaná jako navrhovatel navrhli dne 31.10.2016 insolvenčnímu soudu (č.l. 35), aby ve vztahu k nemovitostem udělil výjimku za zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty s tím, že navrhovaná kupní cena 60.000,-- Kč za nemovitosti znalcem oceněné na 300.000,-- Kč uspokojí pohledávku ČSSZ ve výši 49.320,-- Kč. Návrh nese ověřené podpisy dlužníků a žalované. Žalovaní jako dlužníci výslovně prohlásili, že: „souhlasí s tím, aby byla sjednána kupní cena ve výši 60.000,-- Kč a vzdávají se svého nároku na vyplacení přebytku výtěžku zpeněžení.“ Účastníci v návrhu prohlásili: „Nabytí pozemků nám jako rodině umožní pokračovat ve výstavbě rodinného domu za účelem budoucího bydlení“. Žalovaná v návrhu rovněž uvedla, že „na pozemku se nachází rozestavěná stavba, kterou spolu s rodiči stavíme svépomocí za účelem budoucího společného bydlení“19. Současný vlastník nemovitostí, který je synem žalobce a bratrem žalované vypověděl (č.l. 112 p.v.), že je nabyl darem od žalované, protože chtěl, aby zůstaly v rodině; narodil se tam a nechtěl by, aby nemovitosti koupil někdo jiný. Dům není zkolaudován; po darování jej dokončuje on, předtím tam pracoval velmi zřídka; neví, kdo hradil faktury, ale pracovali tam rodiče, sestra, resp. její manžel. Původně nevěděl, že nemovitosti vlastní žalovaná a ani jak je nabyla. Dům se stavěl se záměrem, aby tam bydlela rodina. Neprobíralo se, kdo tam bude bydlet.

20. Bývalý manžel žalované vypověděl (č.l. 113), že na stavbě domu pomohl párkrát (10 krát či více) a obdobně pomáhala i žalovaná, ale kdo stavbu financoval, to neví. V domě chtěli po dostavění bydlet rodiče žalované21. Bývalá manželka žalobce (č.l. 113 p.v.) vypověděla, že se s žalobcem rozvedla 4.5.2021. Měli rozdělené SJM, ale poté co shořel předchozí dům, stavěli předmětný dům z prostředků žalobce i jejích. Dostavovali jej všichni; žalovaná nemovitosti koupila, aby je nekoupil někdo třetí. Dům se dodělával pro žalovanou, neboť jak se vše protahovalo, bylo jasné, že tam žalobce a svědkyně bydlet nebudou; změna vyhlídek byla spojena s rozpadem jejich vztahu. Děti odrostly a počítalo se s tím, že tam bude bydlet jen jedno z nich. V roce 2016 byl záměr, že tam bude bydlet celá rodina, tedy svědkyně, žalobce, jejich syn a žalovaná.

22. Matka žalobce vypověděla (č.l. 114), že dům stavěl žalobce a stavělo se to pro rodinu. Půjčila na stavbu žalobci celkem 300 tisíc Kč, vše v hotovosti; původně uvedla, že u placení prací a materiálu nebyla, ale poté uvedla, že byla s žalobcem „kolikrát ve stavebninách“ při nákupech. Měla naspořeno, pěstuje kytičky, měla důchod a předtím pracovala; dalším svým dvěma dětem tolik nepůjčila. Po dostavění měla dům užívat rodina, tedy žalobce, jeho tehdejší manželka, jejich syn a žalovaná. Kdyby se rodina nerozpadla, nepožadovala by svědkyně vracení peněz. U půjčení 150 tisíc Kč žalobci byla i jeho tehdejší manželka a svědkyně řekla žalobci: „tady to máš půjčený a běda, jestli se rozvedete a ono to tak dopadlo“.

23. Žalobce ve své účastnické výpovědi vypověděl (č.l. 236 p.v. až 240), že když s tehdejší manželkou vstoupili do insolvence, tak žalobce nevěděl, že exekutor nechal do katastru nemovitostí poznamenat blokaci nemovitostí a v průběhu stavby požádal exekutor insolvenčního správce o zpeněžení nemovitosti. To žalobce nechtěl připustit a sdělil, že nevěří nikomu kromě rodiny, a proto jsem požádal žalovanou o laskavost, spočívající v tom, že nemovitost koupí a společně jí dostavíme pro společné bydlení. Domluvili se s žalovanou a tehdejší manželkou, že žalobce zaplatí kupní cenu. Veškeré náklady, které vyžadovala stavba nemovitosti, nesl žalobce. Fyzicky stavěli společně s tehdejší manželkou, ale investice ve smyslu plateb za práci a materiál), platil výhradně žalobce. O tom, kdo bude v domě bydlet, se bavil žalobce s manželkou. Žalobce by nesouhlasil s prodejem za sníženou cenu, neposkytl by prostředky na úhradu kupní ceny a nesouhlasil s tím, že nemovitost získá žalovaná, pokud by věděl, že nebude moci v domě žít a dožít. Naopak by insolvenčnímu správci řekl, aby to prodal cizímu člověku, neboť cena mohla být vyšší. Sice nemůže mluvit za tehdejší manželku, ale má za to, že za tehdejší situace by s tím souhlasila.

24. Žalobce dále vypověděl, že po rozchodu s manželkou žalobce na stavbě nedělal vůbec nic, protože si potřeboval srovnat život. Pak se on, žalovaná, tehdejší manželka a syn, několikrát sešli a domlouvali se, jak to vyřešit, kdo dům dostaví a kdo jek bude užívat. Výsledkem bylo, že jsem nechal udělat odhad znalcem, aby zúčastnění věděli o tom, o jakou částku se jedná. Manželka řekla, že si to má žalobce dostavět. Žalovaná se k tomu nevyjadřovala. Žalobce se s manželkou domlouvali, jakým způsobem jeden druhého vyplatí, protože manželství směřovalo k rozvodu a ani jeden z nás neměl finance na vyplacení druhého. Nešlo o to, že by nemovitosti byly součástí SJM či byly spoluvlastněny, ale žalobce chtěl projevit dobrou vůli. Poté, co manželka řekla, že si má žalobce dům dostavět sám, v dostavování pokračovat, ale na poslední rodinné schůzce mu žalovaná řekla, že nemovitost je její a že si ona rozhodne, co s ní udělá. Po asi tak roce volala žalobci manželka, že si to rozmyslela a že chce vyplatit, na což neměla nárok a žalobce jí to tedy sdělil. Změna postoje manželky vedla i k výše uvedené změně postoje žalované, která sdělila, že nemovitost je její. Asi není v pořádku, když žalovaná věděla, že po ní žalobce požaduje vyrovnání, a přesto je ve smlouvě uvedeno, že nehrozí žádný soud, ani na nemovitosti není žádný dluh.

25. Na otázku, zda žalobce, necítil nějakou potřebu zjistit představy žalované či své tehdejší manželky o tom, jak bude tato dohoda naplněna poté, co se vztah žalobce a jeho tehdejší manželky rozpadne, žalobce uvádí, že měl za to, že se jako rodina domluví, dům zafinancoval a chtěl, aby zůstal v rodině.

26. K jím zmíněné formálnosti darovací smlouvy, resp. tím, že žalovaná má dostat odpovídající prostředky, žalobce uvedl, že o tom, že se chce s rodinou vypořádat, vypovídal před soudem jeho syn a žalobce od nikoho jiného takovou informaci nemá. Pokud se syn chce vypořádat, tak to není darovací smlouva - asi je mezi synem a žalovanou nějaká dohoda ve smyslu toho, že jí syn dá nějaké prostředky za tu nemovitost. K dotazu soudu, zda podobně jako když žalobce jednal s manželkou o nějaké formě vypořádání, ačkoli na to manželka neměla žádný nárok, zda podobně nepochopil i vyjádření svého syna o tom, že se chtěl vypořádat, žalobce uvedl, že neví, jak to syn myslel.

27. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti.Po právní stránce soud věc posoudil takto.

28. Krajský soud v usnesení, jímž zrušil předchozí rozsudek okresního soudu vyslovil právní názory a vyslovil pokyny (viz shrnutí provedené výše v bodech [4 až 6]), které jsou pro okresní soud na základě § 226 odst. 1 o.s.ř. závazné. Vedl žalobce k vysvětlení (viz výše bod [ REF _Ref164686082 \r \h 7]), na základě čeho žádá po žalované vydání bezdůvodného obohacení za investice do nemovitosti provedené v době, kdy nebyla jejich vlastnicí.Zákon číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále „občanský zákoník“) stanoví, že ten: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku).

29. Žalobce vysvětlil (č.l. 207), že ke zhodnocení nemovitostí došlo v době od vyhotovení odhadu ceny nemovitostí dne 16.8.2016, který byl použit při jejich prodeji v insolvenčním řízení, do doby převodu vlastnického práva na žalovanou (k 12. 5. 2020), neboť tyto investice nezohledňovala cena užitá v insolvenčním řízení a kupní smlouva je nepokrývala. Bezdůvodným obohacením se tyto investice staly ve chvíli (viz výše bod [9]), kdy žalovaná žalobci znemožnila užívání nemovitostí. Bezdůvodné obohacení u ní vzniklo: „převodem nemovitostí na syna žalobce …do té doby bezdůvodné obohacení neexistovalo, do té doby existovala dohoda o tom, že žalobce bude užívat nemovité věci a bezdůvodné obohacení zde nebylo.“ (viz výše bod [ REF _Ref164687146 \r \h 12]).

30. Okresní soud shrnuje, že žalobce se domáhal zaplacení částky 1,300.000,-- Kč, o níž se měla žalovaná obohatit tím, že darovala nemovitosti svému bratrovi, čímž znemožnila jejich užívání žalobcem, neboť s žalobcem měla dohodu, že takové užívání umožní a jen proto žalobce souhlasil s nabytím nemovitostí za sníženou cenu (o 240.000,-- Kč), jen proto žalobkyni poskytl prostředky na zaplacení kupní ceny (60.000,-- Kč) a jen proto do nemovitostí investoval (1,000.000,-- Kč). Darováním byla tato dohoda porušena („žalovaná však svou část dohody (příslibu) nedodržela a dne 9.9.2020 uzavřela darovací smlouvu“). Žalovaná částka byla tvořena prostředky žalobce, které žalované poskytl na zaplacení kupní ceny, rozdílem kupní a odhadní ceny nemovitostí.

31. Žalobce po stránce skutkové tvrdil, že s žalovanou uzavřeli ústní dohodu o tom, že on jí umožní koupit výhodně předmětné nemovitosti, které pak sám dostaví s podmínkou, že je následně bude moci užívat, z čehož měl podle žalobce vyplývat i zákaz zcizení nemovitostí, byl-li by proveden bez zakotvení užívacího práva žalobce. Žalobce toto tvrzení prokazoval projevem vůle žalované, které byly adresovány insolvenčnímu soudu. Soud konstatuje, že těchto projevů vůle žalobcem tvrzená dohoda nevyplývá. Žalovaná společně se svými rodiči žádali insolvenční soud (a předtím zajištěného věřitele), aby umožnil uspokojit pohledávku zajištěnou zatížením předmětných nemovitostí tak, že tyto nemovitosti koupí žalovaná jako osoba blízká, což jim jako rodině umožní pokračovat ve výstavbě rodinného domu za účelem budoucího bydlení. Rodina byla tehdy tvořena žalobcem, žalovanou jakožto jeho dcerou, manželkou žalobce a jejich synem. V řízení bylo prokázáno, že tento záměr, ohlášený dne 31.10.2016, nebyl naplněn za situace, kdy se a) rodina rozpadla a manželství žalobce bylo v roce 2021 rozvedeno a kdy b) žalovaná má svůj samostatný život, přičemž sama dům dostavovat nechce. Soud uzavírá, že žalobce, jenž nenabídl jiný důkaz o této žalovanou popírané dohodě, existenci dohody neprokázal.

32. Krajský soud pro případ neprokázání žalobcem tvrzené dohody rozčlenil celkovou částku, která je předmětem řízení, jako částku složenou ze tří relativně samostatných částí. Jednou položkou je kupní cena, za níž žalovaná nemovitosti koupila, další položkou je rozdíl mezi touto kupní cenou a cenou zjištěnou znalcem a třetí položkou, která je souborná, jsou žalobcem tvrzené investice (viz bod 32 citovaného usnesení Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , adresa, č.j. , spisová značka, ).

33. Okresní soud se dále ve smyslu pokynu krajského soudu zabýval námitkou promlčení (viz bod 37 citovaného usnesení), kterou žalovaná konkretizovala tak, že vzniklo-li bezdůvodné obohacení, pa případná promlčení doba počíná běh (viz výše bod [11]) od tvrzeného uskutečnění té které dílčí investice; u částky 240.000,-- Kč počala promlčecí lhůta běh ode dne podání návrhu na udělení výjimky, kde rodiče souhlasili se sníženou kupní cenou, tedy ode dne 31.10.2016. U částky 60.000,-- Kč počala promlčecí lhůta běh od data její úhrady dne 20.3.2017.

34. Zákon stanoví, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 občanského zákoníku) Okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 občanského zákoníku). Promlčecí lhůta trvá tři roky (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku). Zákon přitom stanoví, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit (§ 609 občanského zákoníku).

35. Při posuzování jednotlivých složek žalobcem tvrzeného bezdůvodného obohacení samostatně platí, že částku 60.000,-- Kč žalovaná obdržela dne 20.3.2017, kdy jí byla žalobcem zaplacena na její bankovní účet a částku 240.000,-- Kč získala dne 31.10.2016, kdy se jí žalobce a jeho manželka účinně vzdali. Protože žaloba byla podána dne 8.1.2021, bylo žalobcem tvrzené právo k těmto částkám promlčeno, stejně jako bylo promlčeno právo k těm investicím, které žalobce dle svého tvrzení vynaložil před 8.1.2018 (dle tvrzení žalobce, č.l, 244 p.v., resp č.l. 81 šlo o cca 794.787,-- Kč). Promlčecí doba by se tak nedotkla jen tvrzené částky 205.213,-- Kč.

36. Soud pro úplnost dodává, že žalovaná společně se svými rodiči žádali insolvenční soud (a předtím zajištěného věřitele), aby umožnil uspokojit pohledávku zajištěnou zatížením předmětných nemovitostí tak, že tyto nemovitosti koupí žalovaná jako osoba blízká, což jim jako rodině umožní pokračovat ve výstavbě rodinného doku za účelem budoucího bydlení. Rodina byla tehdy tvořena žalobcem, žalovanou jakožto jeho dcerou, manželkou žalobce a jejich synem. V řízení bylo prokázáno, že tento záměr, ohlášený dne 31.10.2016, nebyl naplněn za situace, kdy se a) rodina rozpadla a manželství žalobce bylo v roce 2021 rozvedeno a kdy b) žalovaná má svůj samostatný život, přičemž sama dům dostavovat nechce. Pokud žalovaná z takto změněné situace dne 12.9.2020 nemovitosti bezúplatně převedla na svého bratra, jenž je synem žalobce, šlo stále o jednání nevybočující z původního záměru deklarovaného vůči insolvenčnímu soudu, neboť bylo uskutečněno v situaci, kdy není možné, aby dům dokončila v mezidobí rozpadlá „celá“ rodina. Nebyl-li narušen záměr deklarovaný v insolvenčním řízení, tím spíše nemůže být porušena žalobcem tvrzená dohoda, která podle žalobce z výše uvedené deklarace vyplývá. Žalobce dále tvrdil, že nemovitosti byly zhodnoceny o 1,000.000,-- Kč. Zde žalobce neprokázal, že nemovitosti byly zhodnoceny jeho výlučným investičním úsilím v udávané výš. Měl-li žalobce za to, že žalovaná je povinna mu vydat částku 300.000,-- Kč, i když předmětné nemovitosti koupila řádně od insolvenčního správce (byť za 60.000,-- Kč poskytnutých žalobcem), pak ani zde soud nenalezl právní oporu pro uložení takové povinnosti. Žalovaná nemovitosti řádně koupila, byť za prostředky žalobce, a to za cenu určenou insolvenčním soudem a ani žalobcem tvrzená dohoda účastníků by neskýtala oporu k vyplacení těchto prostředků, i kdyby byla prokázána. Žalobce se rozdílu mezi kupní a odhadní cenou vzdal. U částky 60.000,-- Kč soud uvádí, že z provedených důkazů plyne jako motiv poskytnutí těchto prostředků snaha udržet nemovitosti v rodině. Po stránce právní potom platí, že žalovaná se darováním nemovitostí svému bratrovi (a synovi žalobce) neobohatila ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. Nelze dospět k závěru, že se zvětšil její majetek o žalovanou částku,37. Žalobce poté, co byl okresním soudem vyzván k doplnění tvrzení nově namítal, že bezdůvodné obohacení žalované vzniklo darováním bratrovi, tedy v roce 2020 a proto nemůže být žalovaný nárok promlčen (č.l. 229. resp. výše bod [9]).

38. Takový výklad soud považuje za absurdní a nerespektující samotný význam slova „obohacení“, neboť žalovaná se podle žalobce měla obohatit tím, že bezplatně převedla na svého bratra nemovitosti, na nichž vázlo žalobcem tvrzené bezdůvodné obohacení. Převodem vlastnického práva se však žalovaná hodnot vzdala, nikoli že by takové hodnoty získala, čímž by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Nejde-li ve smyslu této argumentace o obohacení, tím méně může jít o obohacení bezdůvodné.

39. Dle tvrzení žalobce darováním zanikla možnost realizace příslibu umožnění užívání nemovitostí žalobcem, žalovaná se bezdůvodně obohatila o 1,300.000,-- Kč a má právní povinnost toto obohacení vydat žalobci.

40. Na situaci popsanou žalobcem mj. dopadá § 3001 občanského zákoníku, podle jehož odst. 1 platí: „Zcizil-li poctivý příjemce předmět bezdůvodného obohacení bezúplatně, nemá vůči němu ochuzený právo na náhradu; může ji však požadovat po osobě, která předmět od obohaceného nabyla a nebyla v dobré víře.“ Přičemž odst. 2 stanoví „Získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.“ Podle § 3003 občanského zákoníku „Nepoctivý příjemce vydá, co nabyl v době, kdy obohacení získal.“41. Žalovaná dle prokázaných skutečností převedla na svého bratra předmětné nemovitosti bezúplatně, neboť je darovala, přičemž nebylo prokázáno, že by byla nepoctivou příjemkyní žalobcem tvrzeného bezdůvodného obohacení. Žalobce sice naznačoval, že nešlo o bezúplatný převod, avšak toto své tvrzení neprokázal, přičemž zákon presumuje poctivost (§ 7 občanského zákoníku: „Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.“) Nárok žalobce tak není ve smyslu § 3001 a § 3003 občanského zákoníku dán. Žalovaná srozumitelně a logicky vysvětlila, že nemovitosti na své jméno získala proto, aby rodičům pomohla naplnit tehdejší rodinné záměry a bratrovi je darovala proto, že se cítila být prostředníkem sporů rodičů, kteří se rozešli. V tomto jednání žalobkyně soud nespatřuje jednání nepoctivé, či jednání příčící se dobrým mravům.

42. Z těchto důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

43. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy žalovaná byla plně úspěšná a má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení tvořených náklady právního zastoupení, při odměně advokáta podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, dále „a.t.“ ve výši 13.500,-- Kč za jeden úkon právní služby a paušální náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a.t. ve výši 300,-- Kč za jeden úkon právní služby, přičemž zástupkyně žalované vykonala 24 úkonů právní služby s odměnou stanovenou § 11 odst. 1 a.t. (příprava s převzetím věci, vyjádření k žalobě ~č.l.72, jednání soudu dne 8.9.2021 ~č.l.78, 22.6.2022 - 2 úkony ~č.l. 112, 15.2.2023 ~č.l.159 , 25.5.2023 ~č.l.188, 2.11.2023 ~č.l.227, 17.1.2024 -3 úkony ~č.l. 236 a 21.3.2024 ~č.l. 279, 2 porady s klientem přesahující 1 hodinu, č.l. 290 a 290 p.v., písemná podání ve věci samé z: 16.2.2021 ~č.l.72, 6.10.2021 ~č.l.78, 8.11.2021 ~č.l.97, 7.2.2022~ č.l.106, 11.7.2022 ~č.l.122, 17.8.2022~ č.l.131, 5.4.2023 ~č.l.180, 17.10.2023 ~č.l.219, 14.11.2023 ~č.l.233, 26.1.2024 ~č.l.248 a 13.2.2024~č.l.265; podání byla reakcemi na argumentaci protistrany či na výzvy soudu). Odměna a paušální náhrada tak činí 13.800,-- Kč×24, tj. 331.200,-- Kč. K nákladům zastoupení přináleží rovněž náhrada cestovních výdajů, parkovné a náhrada za promeškaný čas cestami ze sídla advokáta to sídla soudu a zpět osobním vozem s kombinovanou spotřebou 7,1 litrů benzínu BA95 na 100 km (o.r.v. č.l. 288) na následujících trasách v těchto dnech s účtováním určeným těmito vyhláškami: 8.9.2021 (ŽnS – Chr a zpět) 100 km, vyhl. č. 589/2020 Sb. 440 Kč použ. voz., 230 Kč PHM, promeškaný čas § 14 a.t. 400 Kč parkovné 40 Kč, tj. 1 110 Kč; 22.6.2022 (ŽnS – Chr a zpět) 100 km, vyhl. č. 511/2021 Sb. 470 Kč použ. voz., 333 Kč PHM, prom. čas § 14 a.t. 400 Kč, tj. 1 203 Kč; 25.5.2023 (ŽnS – Pce a zpět) 122 km, vyhl. č. 467/2022 Sb. 634,40 Kč použ. voz., 356,90 Kč PHM, prom. čas § 14 a.t. 600 Kč, tj. 1 591,30 Kč; 15.2. a 2.11.2023 (2 × ŽnS – Chr a zpět) 2 ×100 km, vyhl. č. 398/2022 Sb. ve znění pozdějších předpisů 1 040 Kč Kč použ. voz., 585 Kč PHM, prom. čas § 14 a.t. 800 Kč, tj. 2 425 Kč; 17. 1. a 21.3.2024 (2 × ŽnS – Chr a zpět) 2 × 100 km, vyhl. č. 398/2023 Sb. 1 120 Kč použ. voz., 542,40 Kč PHM, prom. čas § 14 a.t. 800 Kč, tj. 2 462,40 Kč. Celkem tak náhrada činí 331.200,-- Kč za odměnu a paušální náhradu hotových výdajů a 8 791,70 Kč za cestovní výdaje, tj celkem 339.991,70 Kč. Tuto náhradu je žalobce povinen podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.).

44. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.