22 CO 111/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení, narozený dne datum 2) jméno příjmení, narozená dne datum oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení, titul. sídlem adresa o zaplacení 147 712 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. ledna 2022, č. j. 23 C 321/2018-332,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II., pokud jím bylo uloženo žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně 108 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 108 000 Kč od 29. 8. 2018 do zaplacení, a ve výrocích IV., V. a VI. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II., pokud jím bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 108 000 Kč od 29. 8. 2017 do 28. 8. 2018, mění tak, že se v tomto rozsahu žaloba zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 6 921 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud přiznal znalci titul jméno příjmení znalečné celkem 2 515,50 Kč (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně 108 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 29. 8. 2017 do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 39 712 Kč s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalovaným povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 73 916,90 Kč (výrok IV.), uložil žalobci povinnost nahradit náklady řízení státu ve výši 2 745,80 Kč (výrok V.), a uložil žalovaným povinnost nahradit náklady řízení státu ve výši 7 423,90 Kč (výrok VI.).

2. Okresní soud uvedl, že rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce po žalovaných domáhal náhrady škody v tvrzené výši 147 712 Kč, kterou mu měli žalovaní způsobit tím, že dne 21. 4. 2018 na svém pozemku pálili oheň, v důsledku čehož imise žhavého popela z ohně zasáhly a poškodily skleník a zastřešení bazénu (oboje z polykarbonátových desek) a solární kolektor na pozemku žalobce, který s pozemkem žalovaných sousedí.

3. Okresní soud provedl ke sporným skutečnostem dokazování výslechem svědka jméno příjmení, dále úředními záznamy orgán veřejné moci, usnesením územní celek – komise k projednání přestupků, zprávou státní instituce státní instituce státní instituce územní celek, záznamem z prohlídky právnická osoba a zápisem z šetření a právnická osoba, fotodokumentací, nabídkami dodavatelů polykarbonátových desek, znaleckými posudky a výslechy znalců titul příjmení, titul příjmení a titul příjmení, a korespondencí účastníků, a s přihlédnutím ke skutečnostem, které byly mezi účastníky nesporné, dospěl okresní soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

4. Dne 21. 4. 2018 žalovaní na svém pozemku parcelní číslo v k. ú. obec obec obec rozdělali poblíž hranice s pozemkem žalobce oheň, na kterém pálili rostlinný odpad. Při pálení způsobili imise popela a žhavých zbytků odpadu, které byly větrem unášeny a některé z nich dopadly na sousedící pozemek žalobce parcelní číslo parcelní číslo kde zasáhly skleník, zastřešení bazénu a solární kolektor. Poškození těchto věcí spočívalo v propálení otvorů do povrchových částí polykarbonátových desek, z nichž byly věci zhotoveny. Výše škody na věcech žalobce vyčíslená jako náklady na jejich opravu činila 108 000 Kč.

5. K příčinné souvislosti mezi pálením ohně žalovanými a poškozením věcí žalobce okresní soud poukázal na výpověď svědka příjmení, který byl dne 21. 4. 2018 na návštěvě u žalobce a viděl, jak žhavé částice přilétaly z pozemku žalovaných a dopadaly na pozemek, resp. věci žalobce. Dále poukázal na znalecký posudek a výpověď znalce titul příjmení, věrohodně zdůvodnil, že k poškození věcí došlo s velkou pravděpodobností působením projevů hoření při spalování okrasných dřevin a trávy, tedy že poškození odpovídá popisu skutku v žalobě. Tyto závěry nemohly být vyvráceny posudkem a výpovědí znalce titul příjmení, který pouze připustil, že poškození věcí žalobce podle svého charakteru mohlo být způsobeno i např. zábavní pyrotechnikou. Nadto znalec titul příjmení náležitě vysvětlil, že povaze poškození předmětných věcí ve skutečnosti neodpovídá povaha a tvar zbytků pyrotechniky. Ohledně výše škody pak okresní soud poukázal na přesvědčivý posudek znalce titul příjmení.

6. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce zejména podle § 2900, § 2910, § 2915, § 2951 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) tak, že žalovaní pálením ohně na svém pozemku, resp. imisemi žhavého popela na sousední pozemek porušili povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví žalobce. Tímto zaviněným protiprávním jednáním zasáhli do vlastnického práva žalobce k poškozeným věcem, a jsou proto povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci, co tím způsobili. Žalobce žádal o náhradu škody v penězích, proto mu v této formě byla přiznána. Proto okresní soud vyhověl žalobě v rozsahu, v jakém byla výše škody prokázána, a co do zbývající žalované částky žalobu zamítl. Žalovaní se ocitli se splněním své povinnosti v prodlení poté, kdy obdrželi od žalobce výzvu k náhradě škody, proto okresní soud přiznal i úrok z prodlení ve výši dle nař. vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) tak, že žalobci, který měl ve věci převážný úspěch co do 73 % žalované částky, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 46 % Náklady řízení žalobce pak spočívaly zejména v odměně advokáta za 17 úkonů právní služby po 7 020 Kč, náhradách hotových výdajů advokáta včetně cestovného a náhrady za ztrátu času, v zaplaceném soudním poplatku ve výši 5 909 Kč a zálohy na náklady dokazování ve výši 3 000 Kč, celkem 160 688,90 Kč.

8. O náhradě nákladů státu rozhodl okresní soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že 73 % z nich mají nahradit žalovaní a 27 % žalobce, u nějž okresní soud přihlédl ke složené záloze.

9. Proti uvedenému rozsudku, a to výslovně proti výrokům II., IV. a VI., podali žalovaní včasné odvolání. Vytýkali okresnímu soudu zejména to, že provedené důkazy hodnotil jednostranně v neprospěch žalovaných a nezohlednil veškeré skutkové a právní okolnosti případu. S rozpory mezi provedenými důkazy se okresní soud ve svém rozsudku nevypořádal. Žalovaní namítali, že nelze objektivně prokázat, že škoda na majetku žalobce byla zaviněna žalovanými. V řízení provedené důkazy ohledně příčiny škody byly rozporné. Odborné vyjádření státní instituce státní instituce státní instituce i znalecký posudek titul příjmení dospěly k jednoznačnému závěru, že škoda mohla vzniknout zcela jiným způsobem, např. zábavní pyrotechnikou. V tomto směru poukázali žalovaní i na rozpory mezi fotodokumentací předloženou žalobcem na straně jedné a fotodokumentací pořízenou pracovníkem pojišťovny žalobce na straně druhé. Okresní soud však upřednostnil závěry titul příjmení, ač se jím provedeného šetření poškozených věcí žalovaní nemohli zúčastnit. Tento znalec shlédl žalobcovy věci až v březnu 2020, a vůbec nevzal v potaz, že k jejich poškození mohlo dojít i jindy a jiným způsobem, než žalobce tvrdil. Sám žalobce pak v dopisu obci sděloval, že v obci i okolí se odpad pálí běžně. Žalovaní též poukázali na dlouholetou neskrývanou averzi žalobce vůči nim, i na to, že je pomlouvá a podává na ně nepodložená udání; to bylo i důvodem, proč žalobce odmítal vpustit žalované na svůj pozemek při ohledání znalcem titul příjmení. Žalobce také obviňoval žalované, že jeho majetek poškodili úmyslně.

10. Okresní soud podle žalovaných hrubě pochybil, pokud uvedl, že považoval za nesporné, že z pozemku žalovaných vnikaly imise popela na pozemek žalobce – to žalovaní od počátku popírali a popírají. Jimi rozdělaný oheň dne 21. 4. 2018 byl velmi malý, průměrné výšky cca 30 cm, hořel pouze několik minut, a nemohl žalobcem tvrzenou škodu na jeho majetku způsobit. Hasiči ani policie oznámení žalobce z uvedeného dne v podstatě neřešili, neboť na chování žalovaných nespatřovali nic závadného. Dále okresní soud zjevně pochybil, pokud žalobci přiznal úrok z prodlení již od 29. 8. 2017, ač k žalobcem tvrzené škodní události mělo dojít až 21. 4. 2018.

11. Žalovaní rovněž namítali, že žalobce údajnou škodu zjevně nadhodnotil. Zprvu uváděl pouze poškození skleníku, následně zničehonic rozšířil své požadavky i na zastřešení bazénu a solární ohřev. Rovněž žalobce postupně navyšoval počet údajně poškozených polykarbonátových desek. Přitom plocha poškození věcí žalobce je vůči jejich celkové ploše zanedbatelná, poškození nemá podstatný vliv na tepelné vlastnosti pokrytí, nebrání jeho užívání (ostatně žalobce své věci po poškození dále takto užívá, aniž by je dal opravit), a jde spíše o povrchovou vzhledovou záležitost. Přesto žalobce požaduje částku odpovídající kompletní výměně poškozených částí. Těmito rozpory trpí i posudek znalce titul příjmení. Podle žalovaných také znalec titul příjmení nadhodnotil jak práci na opravě věcí žalobce, kterou ocenil na 40 000 Kč, tak cenu za materiál, a nepředložil žádné kalkulace o tom, jak ke svým částkám dospěl. Žalobce nepochybně může provést výměnu poškozených částí svépomocí. Žalovaní pak sami našli internetové nabídky materiálu (polykarbonátových desek) za ceny o cca 20 – 30 % nižší, než z jakých vycházel znalec. Podle žalovaných tak škoda na věcech žalobce dosáhla maximálně výše 50 000 Kč. Žalovaní podotkli, že pokud by žalobce s žalovanými normálně komunikoval, mohl mít škodu (ve skutečné výši) dávno uhrazenou prostřednictvím pojišťovny žalovaných. Žalovaní proto navrhli, aby krajský soud změnil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu a žalobu zamítl.

12. Žalobce se k odvolání vyjádřil tak, že rozsudek okresního soudu považuje za správný, s výjimkou počátečního data běhu úroku z prodlení, kdy se již do žaloby vloudila písařská chyba, správné datum má být 29. 8. 2018. Je pravdou, že okresní soud se v odůvodnění rozsudku dopustil nepřesnosti, když uvedl, že vnikání imisí – žhavého popela z pozemku žalovaných na pozemek žalobce bylo nesporné, nicméně je zcela zřejmé, že žalovaní se od počátku v řízení brání mimo jiné tím, že k takovým imisím nedošlo. K tomuto pak okresní soud též vedl dokazování a právní základ nároku v tomto směru podporuje celý řetězec důkazů, jednak fotografie pořízené v den, kdy k poškození došlo, dále výpověď svědka, který tam tehdy byl, zprávy státní instituce státní instituce státní instituce a orgán veřejné moci. Znalecké posudky z oboru požární ochrany se pak vyjadřovaly k tomu, zda charakter poškození věcí žalobce odpovídá jejich propálení žhavými uhlíky. Taktéž je nutno přihlédnout k tomu, že tato poškození věcí žalobce jsou na té jejich straně, která je směrem k pozemku žalovaných. Žalobce v průběhu tohoto řízení neměnil vymezení toho, co mu bylo poškozeno; již ve výzvě k náhradě škody i v předžalobní výzvě žalobce uváděl, že byly poškozeny ty věci, které pak byly předmětem řízení. Výše škody byla stanovena znalcem, a pokud žalovaní závěry znalce v tomto směru zpochybňovali poukazem na cenovou nabídku určitého obchodu, tak tento obchod nyní nabízí polykarbonátové desky za cenu vyšší, než z jaké vycházel znalec titul příjmení. Poškození věcí žalobce pak nejsou pouhými kosmetickými škodami, byť je určitá funkčnost zastřešení zachována, ale v důsledku poškození UV filtru je výrazně zkrácena životnost desek. Žalobce proto navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu v odvoláním napadených výrocích, s výjimkou počátku běhu úroku z prodlení.

13. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v rozsahu, v jakém se žalovaní domáhali přezkumu, a ve výrocích závislých, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

14. Co se týče právního posouzení věci, pak okresní soud na tvrzení žalobce, resp. na zjištěný skutkový stav, aplikoval správná zákonná ustanovení a tato i správně vyložil. Není žádných pochyb o tom, že pokud žalobce prokázal svá tvrzení, pak žalovaní způsobením spadu žhavého popela z jimi založeného ohně na jejich pozemku na věci ve vlastnictví žalobce porušili svou právní povinnost počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na majetku žalobce ve smyslu § 2900 o. z. (k tomu srov. i povinnost zdržet se imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.), poškozením věcí žalobce žhavým popelem protiprávně zasáhli do vlastnického práva žalobce ve smyslu § 2910 o. z., a proto jim vznikla povinnost nahradit takto způsobenou škodu, přičemž jejich nedbalostní zavinění i společnou odpovědnost zákon presumuje (§ 2911 a § 2915 odst. 1 o. z.), a žalovaní netvrdili takové okolnosti, které by (v případě závěru o jejich porušení právní povinnosti) mohly znamenat absenci zavinění či rozhodnutí soudu o dělené odpovědnosti. Škůdcům pak vzniká povinnost nahradit skutečnou škodu ve smyslu § 2952 o. z., přičemž žalovaní opět netvrdili, že by zde byly skutečnosti zvláštního zřetele hodné, které by umožnily soudu náhradu přiměřeně snížit ve smyslu § 2953 o. z. Primárním zákonným způsobem náhrady škody je uvedení v předešlý stav ve smyslu § 2951 odst. 1 o. z. věta první o. z., takže případná peněžitá náhrada, o niž žalobce žádal, by měla takovou restituci umožnit (srov. též § 2955 o. z.).

15. Pro rozhodnutí o odvolání tedy bylo podstatné, zda obstojí skutkové závěry okresního soudu. Podle názoru krajského soudu okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud převzal. K odvolacím námitkám žalovaných pak krajský soud uvádí následující.

16. Předně odůvodnění rozsudku okresního soudu obstojí z hledisek uvedených v § 157 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud zejména uvedl, jaká zjištění učinil z toho kterého důkazu (odstavce 4 – 15 odůvodnění), a jaký byl jeho závěr o skutkovém stavu a jak důkazy hodnotil (odstavce 25 - 30 odůvodnění). Okresnímu soud lze v tomto směru vytknout, že důsledně v odůvodnění neodlišil úvahy o hodnocení důkazů, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci, avšak rozhodně tento nedostatek nedosahuje intenzity nepřezkoumatelnosti rozsudku z důvodu nesrozumitelnosti či nedostatku důvodů, pro který by bylo nutno rozsudek zrušit ve smyslu § 219 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Ostatně, odůvodnění rozsudku bylo i pro žalované natolik srozumitelné, že jim nečinilo obtíže vznášet konkrétní odvolací námitky proti skutkovým závěrům okresního soudu i proti jeho dalším závěrům, které se odvíjely od zjištěného skutkového stavu.

17. Okresní soud jednoznačně pochybil, pokud uložil žalovaným platit úrok z prodlení již od 29. 8. 2017, avšak toto pochybení se svým charakterem blíží chybě v psaní či počtech ve smyslu § 164 o. s. ř., neboť je zřejmé, že úrok z prodlení nemohl běžet již předtím, než vůbec ke škodě došlo, a žalobce tvrdil, že žalované vyzval k náhradě škody dopisem ze dne 8. 8. 2018 a následně předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2018 Touto chybou nicméně trpěla již žaloba, výrok rozsudku okresního soudu žalobě odpovídá, a proto nebylo možno toto pochybení okresního soudu odstranit postupem podle § 164 o. s. ř.. Obdobně okresní soud pochybil, pokud v odstavci 25 odůvodnění rozsudku uvedl, že bylo mezi účastníky nesporné, že žalovaní při pálení ohně na svém pozemku dne 21. 4. 2018 způsobili imise žhavého popela dopadající na pozemek žalobce. Krajský soud však souhlasí s žalobcem, že z průběhu řízení před okresním soudem je zcela nepochybné, že okresní soud považoval tuto skutečnost za spornou a vedl k ní rozsáhlé dokazování, takže z této nesprávné formulace v odůvodnění rozsudku nelze činit žádné dalekosáhlé závěry.

18. Žalovaní v odvolání napadají zejména dva dílčí skutkové závěry okresního soudu. Předně jde právě o závěr, že to byly imise žhavého popela z ohně založeného žalovanými na jejich pozemku, které poškodily věci žalobce. Námitky žalovaných proti tomuto závěru se soustředí na podané zprávy a provedené znalecké posudky. Je nicméně zřejmé, že tyto zprávy a posudky nemohly podat jednoznačný důkaz o tom, že věci žalobce byly poškozeny imisemi z ohně na pozemku žalovaných, avšak mohly tuto skutečnost případně vyloučit (např. pokud by dospěly k jednoznačnému závěru, že charakter poškození věcí žalobce vylučuje jím tvrzený mechanismus vzniku škody).

19. Okresní soud svůj výše uvedený závěr o příčině poškození věcí žalobce zjevně opřel zejména o výpověď svědka jméno příjmení, který byl dne 21. 4. 2018 na návštěvě u žalobce a imise přilétající z pozemku žalovaných a jejich dopad na věci žalobce i samotné poškození věcí těmito imisemi přímo viděl (srov. body 5 a 26 odůvodnění rozsudku okresního soudu). Věrohodnost tohoto svědka nebyla ničím zpochybněna, a žalovaní tuto výpověď ve svém odvolání zcela pomíjí. Žádný z ostatních provedených důkazů není s výpovědí tohoto svědka v přímém rozporu. Znalecký posudek a výpověď znalce titul příjmení naopak tuto výpověď nepřímo podporuje, když z charakteru poškození věcí žalobce dovodil, že věci byly poškozeny právě způsobem odpovídajícím dopadu žhavého popela.

20. Co se týče znaleckého posudku a výpovědi znalce titul příjmení, pak ani tyto nijak výpověď svědka příjmení nezpochybňují. Uvedený znalec totiž pouze (na rozdíl od znalce titul příjmení) v obecné rovině připustil, že poškození věcí žalobce mohlo být způsobeno i něčím jiným, než imisemi žhavého popela, konkrétně např. zábavní pyrotechnikou. Jak však zcela správně podotkl okresní soud, tento znalec své závěry neopíral o osobní ohledání poškozených věcí žalobce, nýbrž pouze o fotodokumentaci. Obdobné, resp. v podstatě stejné závěry pak vyplývaly i ze zprávy státní instituce státní instituce státní instituce, které se opíraly o ohledání věcí žalobce. Nicméně ani tato zpráva rozhodně nevyloučila jako příčinu poškození věcí žalobce imise žhavého popela z pozemku žalobců.

21. Okresní soud tedy nijak nepochybil, pokud po zhodnocení provedených důkazů uzavřel, že příčinou poškození věcí žalobce byly imise žhavého popela z ohně založeného žalovanými dne 21. 4. 2018 na jejich pozemku.

22. Co se týče druhého sporného závěru o výši škody, pak k tomu lze uvést, že byť byly věci žalobce poškozeny relativně drobně (avšak na mnoha místech), a toto poškození nemělo bezprostřední vliv na funkčnost zastřešení skleníku a bazénu, pak přesto okresní soud správně uzavřel, že samotný fakt podstatného zkrácení životnosti polykarbonátových desek v důsledku narušení vrstvy chránící polykarbonát proti účinkům slunečního záření, který je prokázán znaleckým posudkem znalce titul příjmení, je dostatečným pro závěr, že desky je třeba vyměnit, neboť vzhledem k jejich charakteru nepřichází jiný způsob opravy v úvahu. Nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se smířil s podstatně kratší životností jeho věcí. K samotnému rozsahu poškození, resp. k tomu, že žalobce měl podle žalovaných údajně postupně měnit svá tvrzení o tomto rozsahu, lze poukázat taktéž na výpověď znalce titul příjmení, který uvedl, že rozsah poškození, který shledal při vypracování svého posudku v roce 2021, v podstatě odpovídal jak tvrzením žalobce v žalobě podané v listopadu 2018, tak zprávě technika pojišťovny žalobce, který věci ohledal již krátce po 21. 4. 2018.

23. K samotnému ocenění výše škody znalcem titul příjmení krajský soud uvádí, že není povinností žalobce provést výměnu poškozených polykarbonátových desek osobně, byť snad osobně skleník či zastřešení bazénu zhotovil. To by neodpovídalo zásadě, že má být nahrazena škoda v plném rozsahu, a přenášela by se tak část povinnosti k náhradě škody na poškozeného. Dále pak u zastupitelného plnění, resp. plnění obstarávaného na trhu, nemůže být při ocenění vycházeno z ceny, která je v nějakém omezeném časovém úseku nejnižší nabízená, nýbrž je nutno vycházet z ceny obvyklé, a tuto cenu znalec titul příjmení stanovil.

24. Rozsudek okresního soudu ve věci samé, resp. v odvoláním napadeném výroku II., je tedy správný, s výjimkou data počátku běhu úroku z prodlení, které nemá být 29. 8. 2017, nýbrž 29. 8. 2018 Okresní soud správně rozhodl i o nákladech řízení, a to jak co do základu, tak co do výše, a jak mezi účastníky, tak o nákladech státu; krajský soud v tomto rozsahu pro stručnost odkazuje na body 32 a 33 odůvodnění rozsudku okresního soudu. Z těchto důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadené výroky a závislý výrok V. rozsudku okresního soudu tak, jak je uvedeno výše, a podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil svým výrokem II. tu část výroku II. rozsudku okresního soudu, která žalobci nesprávně přiznávala úrok z prodlení za období od 29. 8. 2017 do 28. 8. 2018.

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl v odvolacím řízení plný úspěch, žalovaní jsou proto povinni nahradit mu vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za jeden úkony právní služby (účast zástupce u jednání krajského soudu) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ze základu 108 000 Kč, tj. ve výši 5420 Kč, jednu paušální náhradu hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 cit. vyhl., a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21% (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), tedy celkem 6 921 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Pardubicích O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.