22 CO 139/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobců: a) jméno příjmení : b) titul jméno příjmení oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o odstranění stavby a vyklizení pozemku, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 28. ledna 2022, č. j. 12 C 104/2017-294,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 8 399 Kč k rukám zástupce žalobců do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost odstranit z pozemku parc. č. st. číslo v katastrální uzemí část pergoly v rozsahu plochy vymezené podrobnými body 11, 12, 13 a 14 a zděný sloupek plotu vymezený podrobnými body 17, 18, 19 a 20, jak jsou vyznačeny v situačním náčrtu vyhotoveném znalcem titul jméno příjmení v rámci jeho znaleckého posudku číslo ze dne 15. 6. 2018, přičemž tento situační náčrt je nedílnou součástí rozsudku okresního soudu, a to ve lhůtě do dvou měsíců ode dne právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované vyklidit pozemek parc. č. st. číslo v katastrální uzemí a vyklizený jej předat žalobcům do dvou měsíců ode dne právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do odstranění části schodiště a chodníku u domu adresa (výrok III.), uložil žalované nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 76 543 Kč (výrok IV.) a uložil žalované nahradit náklady řízení státu ve výši 14 993 Kč (výrok V.).

2. Žalobci se svou žalobou původně domáhali vyklizení pozemku parc. č. st. číslo v k. ú. obec s tvrzením, že jsou jeho vlastníky, zatímco žalovaná je vlastnicí sousedního pozemku parc. č. st. číslo; tyto pozemky nejsou odděleny plotem. Žalovaná podle žalobců bez právního důvodu užívá pruh pozemku parc. č. st. číslo při hranici těchto dvou pozemků o šíři 78 – 85 cm (dále jen„ předmětný pruh“ nebo„ sporný pruh“). Žalovaná, resp. její právní předchůdce, postavil převážně na svém pozemku parc. č. st. číslo pergolu a plot, nicméně tyto stavby zasahují ido předmětného pruhu. V minulosti byla uzavřena ústní dohoda mezi žalobci a právním předchůdcem žalované (jejím otcem) o tom, že otec žalované bude užívat předmětný pruh, a výměnou budou žalobci užívat část pozemků v jeho vlastnictví p. číslo o výměře 47 m2, jež přiléhají (z jiné strany) k pozemkům žalobců. Žalovaná však tuto ústní dohodu v roce 2014 vypověděla.

3. Okresní soud svým rozsudkem ze dne 22. února 2019 č. j. 12 C 104/2017-170 žalobě vyhověl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením zdejšího krajského soudu ze dne 8. října 2019, č. j. 22 Co 175/2019-201 Krajský soud dospěl k závěru, že řízení bylo vedeno na základě žaloby, která trpěla rozporem mezi žalobními tvrzeními a žalobním žádáním, když žalobci požadovali vyklizení pozemku, avšak sami tvrdili, že některé z předmětů, jež požadují vyklidit, jsou nemovitými stavbami, u jiných pak nebylo zřejmé, zda jde o movité věci či pouhé součásti pozemku. Na tuto vadu žaloby nebyli žalobci upozornění a nebyli vyzváni k jejímu odstranění. Krajský soud proto uložil okresnímu soudu, aby v dalším řízení žalobce vyzval k odstranění vady žaloby, a případně je též vyzval ve smyslu § 118a o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně neoprávněnosti staveb.

4. Žalobci následně navrhli změnu žaloby ve shodě s pozdějším výrokem rozsudku okresního soudu, a tato změna žaloby byla připuštěna. Žalovaná pak při jednání dne 5. 10. 2021 uplatila námitku vydržení sporného pruhu.

5. Okresní soud provedl (podle odůvodnění předmětného rozsudku) ve věci dokazování informacemi o předmětných pozemcích z katastru nemovitostí, oznámením katastrálního úřadu z 1. 7. 2014, korespondencí účastníků z let 2015 – 2017, fotodokumentací stavu předmětného pruhu a jeho bezprostředního okolí, místím ohledáním stavu předmětného pruhu, stavebním povolením a kolaudačním rozhodnutím na rekreační domek žalované z roku 1980, listinami stavebního úřadu obec ohledně oplocení pozemku žalované z let 1987 a 2005, listinou - znaleckým posudkem znalce titul jméno příjmení ze dne 8. 7. 2015, protokolem o vytyčení hranice pozemku a vytyčovacím náčrtem jméno příjmení z roku 2003, znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce titul jméno příjmení, titul, a výslechem tohoto znalce, který se vyjadřoval i ke znaleckému posudku znalce titul jméno příjmení, a měl k dispozici i listiny z roku 1980, a sice záznam o podrobném měření změn, geometrický plán a kupní smlouvu, kterými vznikly oddělením parcely číslo z původní parcely číslo parcela číslo byla prodána právním předchůdcům žalované. Dále okresní soud provedl výslechy všech účastníků řízení, vyslechl svědky jméno příjmení a jméno příjmení (otce a matku žalované), a provedl důkaz čestným prohlášením jméno příjmení.

6. V odůvodnění svého rozsudku podrobně popsal jednotlivá skutková zjištění, učiněná z provedených důkazů. K hodnocení důkazů okresní soud zejména uvedl, že neuvěřil výpovědím svědků příjmení a příjmení v té části, kde uváděli, že byli přesvědčeni, že předmětné stavby zřizují na svém pozemku, a vylučovali, že by po roce 2002 věděli, že vlastnická hranice mezi parcelami č. st. číslo a č. st. číslo probíhá jinak, než hranice užívání. Okresní soud poukázal na geometrický plán z roku 1980, na jehož podkladě vznikly oba sousední pozemky z původního jediného, přičemž geometrický plán byl realizován v souvislosti s kupní smlouvou, jíž nabyli manželé příjmení vlastnictví k pozemku parc. č. st. číslo. Věrohodnost těchto svědků byla snižována i jejich příbuzenským vztahem k žalované. Soudem zadaný znalecký posudek titul příjmení, jenž měl podle žalované zpochybnit předchozí posudek titul jméno příjmení a vypořádat se i s námitkami žalované stran znaleckého posudku titul jméno příjmení, však obstál v konfrontaci s názory žalované, která sporovala existenci hranice tak, jak k ní dospěl tento znalec. Žalovaná totiž vycházela z geometrických plánů z let 2001 a 2003, i když zásadní měření je z roku 1980 a pouze z něj lze vycházet. Lepší než kód kvality 3 nelze podle znalce pro předmětnou hranici pozemků č. st. číslo a č. st. číslo zpracovat. Znalec příjmení příjmení studoval i následné dokumenty, ale jako ze stěžejního vycházel z původního měření v roce 1980 Smlouvy o převodu pozemku z let 2001 a 2003 jsou následné produkty, kde je kód kvality 8, kde je mezní odchylka 2,82 m, znalec byl povinen vycházet z údajů v katastru. V daném případě nebyl nalezen žádný relevantní a věrohodný podklad ke zpřesnění kvality určení bodů na severní hranici. Znalec přezkoumal metodu i prostředky užité v roce 1980 a dospěl k závěru, že tehdy užitá metoda je věrohodná.

7. Okresní soud tak na základě provedeného dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Až do roku 1980 existovala v k. ú. obec parcela č. st. číslo, která byla ve vlastnictví jméno příjmení. Tato v uvedeném roce na žádost rodičů žalované nechala uvedenou parcelu rozdělit na dodnes existující parcely č. st. číslo, na níž se nacházel domek, a č. st. číslo, na níž se nacházela stodola. obec byla geometrickým plánem vytyčena jeden metr od stěny stodoly směrem k budoucí parc. č. st. číslo, rovnoběžně s touto stěnou. V témže roce pak jméno příjmení prodala parcelu č. st. číslo rodičům žalované, kteří vzápětí zahájili přestavbu stodoly na rekreační domek. Byli to tedy rodiče žalované, kdo kupoval svůj pozemek v roce 1980, přičemž geometrický plán na oddělení pozemků byl ve smlouvě uveden, podle dokumentů došlo i k vyměření hranice mezi parcelami č. st. číslo a č. st. číslo a k jejímu osazení železnými trubkami. Žalobci nabyli parcelu č. st. číslo cca v roce 1987 od pana příjmení. Průběh hranice jim tehdy otec žalované označil tak, že vede rovnoběžně se střechou domku žalované (původně stodoly) cca jeden metr od konce střechy. Přibližně v téže době zahájil otec žalované stavbu plotu parc. č. st. číslo směrem k silnici, přičemž její krajní sloupek směrem k parc. č. st. číslo je sloupek, jenž je předmětem tohoto řízení. Cca v roce 1990 otec žalované postavil pergolu zasahující do sporného pruhu, tato byla cca v roce 2004 nahrazena současnou pergolou.

8. Skutečná vlastnická hranice pozemků účastníků p. č. st. číslo a číslo se nachází jinde, než je hranice užívání v terénu. Na pozemku parc. č. st. číslo ve vlastnictví žalobců se v současnosti nachází objekty žalované specifikované zobrazené a polohově určené podrobnými body v situačním náčrtu v příloze 2 znaleckého posudku jako A – část schodiště vymezená body č. 2, 10, 11 a 12, B – pergola vymezená body č. 11, 12, 13 a 14, C – živý plot mezi body č. 13, 14, 15 a 16, D – zděný sloupek plotu vymezený podrobnými body č. 17, 18, 19 a 20 a E – část vstupní branky vymezená podrobnými body č. 20 a 1, jak jsou uvedeny v situačním náčrtu vyhotoveném znalcem titul jméno příjmení, titul v rámci znaleckého posudku. Bylo tedy zjištěno, že žalovaná má postaveny části svých objektů na pozemku parc. č. st. číslo v k. ú. obec ve vlastnictví žalobců, užívá tak částečně pozemek žalobců. Celý zděný sloupek a pergola – resp. její část určená k sezení, jsou spojeny se zemí pevným základem, naopak schodiště a chodník jsou pouze úpravou povrchu pozemku. I část schodiště a část chodníku se však nacházejí na parcele žalobců.

9. Po právní stránce okresní soud posoudil zjištěný skutkový stav následovně. Pokud jde o sloupek plotu a pergolu, tyto jsou nemovitými stavbami, proto okresní soud podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.), zkoumal, zda byly uvedené stavby zřízeny oprávněně podle právní úpravy platné a účinné v době jejich zřízení, a pokud nikoli, jakým způsobem má být s těmito stavbami naloženo podle § 135c zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též obč. zák.) Okresní soud dospěl k závěru, že stavby nebyly zřízeny oprávněně žalovanou, resp. jejími právními předchůdci, protože tito neměli souhlas žalobců a ani jejich právních předchůdců s jejich zřízením. Okresní soud zvažoval ve smyslu § 135c obč. zák. možnosti uspořádání poměrů vlastníka stavby a vlastníka pozemku, zejména s ohledem na účelnost odstranění stavby, a dospěl k závěru, že v daném případě spornou část pergoly a zděný sloupek nelze přikázat žalobcům, jejich odstranění není neúčelné a v úvahu nepřichází ani jiný způsob uspořádání poměrů mezi účastníky. Okresní soud také uzavřel, že ani institut přestavku ve smyslu § 1087 o. z. nelze v daném případě uplatnit, neboť sloupek žalované je na pozemku žalobců celý, chodník a schody nejsou stavbou spojenou se zemí pevným základem a pergola nebyla stavěna právním předchůdcem žalované objektivně v dobré víře a navíc nezasahuje na pozemek žalobců malou částí. Takové řešení ve stísněném prostoru by ani neodpovídalo územním poměrům s přímou hranicí, kdy by pergola nekoncepčně vyčnívala do pozemku žalobců. Pokud jde o chodník a schodiště, tyto sice zasahují do sporného pruhu, ale jde pouze o součást pozemku, proto nelze jejich odstranění nařídit. Dále pak okresní soud posoudil zjištěný skutkový stav podle § 1042 o. z. a dospěl k závěru, že žalovaná zasahuje do vlastnického práva žalovaných k pozemku parc. číslo i jiným způsobem, než jen umístěním staveb na sporném pruhu, zejména jeho užíváním.

10. K námitce vydržení uplatněné žalovanou pak okresní soud uvedl, že jednak byla uplatněna až po koncentraci řízení, a jednak by ani nebyla důvodná. Právní předchůdci žalované nemohli být objektivně v dobré víře při užívání sporného pruhu, že jim tento pruh patří. Bylo prokázáno, že jim vlastnická hranice pozemků musela být od počátku známa, že byla řádně vyměřena a vytyčena a to právě v souvislosti s jejich nabytím pozemku při rozdělení stavební parcely číslo v k. ú. obec v roce 1980.

11. S ohledem na výše uvedené proto okresní soud vyhověl žalobě v rozsahu uvedeném ve výrocích I. a II. jeho rozsudku, a zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku III. jeho rozsudku.

12. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud, jak uvedl, podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) tak, že úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Zejména šlo o odměnu advokáta za 15 úkonů právní služby po 2 400 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta a DPH z odměny a náhrad, dále o zaplacený soudní poplatek a částku 10 000 Kč, kterou žalobci vynaložili na znalecký posudek znalce titul příjmení.

13. O nákladech státu, tvořených znalečným pro znalce titul příjmení, rozhodl okresní soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil jejich náhradu neúspěšné žalované.

14. Proti uvedenému rozsudku, vyjma jeho výroku III., podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že okresní soud nesprávně posoudil otázku vydržení sporného pruhu pozemku. Žalovaná měla za to, že námitku vydržení uplatila před okresním soudem včas, když veškerá skutková tvrzení, z nichž vyplývalo splnění podmínek vydržení, přednesla ještě před koncentrací řízení; k tomu poukázala zejména na podání na č. l. 57 a 69 spisu. Dále namítala, že rozsudek okresního soudu je v části, kde okresní soud dovodil nedostatek dobré víry právních předchůdců žalované při držbě sporného pruhu pozemku, do značné míry nepřezkoumatelný. Okresní soud také dospěl k nesprávnému a důkazně nepodloženému skutkovému závěru, že průběh vlastnické hranice musel být právním předchůdcům žalované znám, protože hranice měly být v terénu při oddělení parcel v roce 1980 označeny železnými trubkami, k čemuž podle žalované nejspíše nedošlo, nebo byly trubky následně odstraněny. Podle žalované nebyla hranice mezi pozemky účastníků ani později zřetelná; pokud by zřetelná byla, je nelogické, že by právní předchůdci žalované budovali chodník a další objekty za touto hranicí, a že by se tomu žalobci nebránili. K tomu žalovaná navrhla výslech svědka příjmení, který okresní soud neprovedl.

15. Žalovaná tak měla za to, že veškeré stavby, resp. úpravy, které její právní předchůdci provedli od roku 1990 na sporném pruhu pozemku a v jeho blízkosti, byly provedeny na základě práva, a že se stavebníci mohli oprávněně domnívat, že existence stavby nebude časově omezena. Žalovaná poukázala i na to, že okresní soud před koncem řízení poučil žalobce, že na nich leží důkazní břemeno k prokázání, že si právní předchůdci žalované byli vědomi toho, že užívají pozemek žalobců. Aniž by pak došlo k nějaké změně tvrzení a důkazní situace, okresní soud žalobě převážně vyhověl. Takový postup je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí.

16. Dále pak žalovaná namítala, že okresní soud učinil nesprávné skutkové závěry ze znaleckého posudku titul příjmení ohledně průběhu vlastnické hranice mezi pozemky účastníků. Uvedený znalec přitom ve svém posudku zcela pominul geometrický plán titul příjmení z roku 2002, kterým byl vytyčen mj. jeden hraniční bod sporných parcel, a jehož vytýčení bylo stvrzeno ze strany žalobců i právních předchůdců žalované. Okresní soud neuvedl řádně důvody svého závěru, proč podle něj posudek titul příjmení neobstojí vedle posudku titul příjmení.

17. Žalovaná proto navrhla, aby krajský soud změnil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu a žalobu zamítl.

18. Žalobci se k odvolání vyjádřili tak, že po zrušujícím usnesení krajského soudu se okresní soud zabýval všemi potřebnými okolnostmi, provedl všechny potřebné důkazy a dospěl ke správným závěrům. Oproti okresnímu soudu měli žalobci pouze za to, že byla v řízení prokázána i ústní dohoda o užívání sporného pruhu pozemku právními předchůdci žalované oproti užívání části jejich pozemků o výměře 47 m2 žalobci. Žalobci měli za to, že námitku vydržení vznesla žalovaná opožděně, po koncentraci řízení, která byla ve smyslu § 118b o. s. ř. řádně provedena. Poukázali na to, že žalovaná byla po celé řízení zastoupena právníkem. Před koncentrací řízení přitom neuvedla ani v náznacích tvrzení, která by odpovídala rozhodným skutečnostem pro vydržení sporné části pozemku. Tvrzení o vydržení se objevilo až čtyři roky po zahájení řízení. Co se týče skutkových závěrů okresního soudu o průběhu sporné hranice pozemků a o jejím vytyčení železnými trubkami, pak tyto vycházejí z provedeného dokazování. Svědek příjmení je otcem žalované, který by svou výpověď nepochybně přizpůsobili zájmům žalované. Podle žalobců přitom velmi dobře věděl, kudy probíhá skutečná vlastnická hranice.

19. Pokud pak žalovaná brojí proti závěrům posudku znalce titul příjmení, pak tím pouze opakuje své předchozí odvolací námitky. K tomu se již vyjádřil krajský soud ve zrušujícím usnesení tak, že závěry posudku titul příjmení považuje za přesvědčivé. Navíc znalec titul příjmení své závěry obhájil při výslechu před soudem, kde také vysvětlil, v čem se jeho závěry liší od závěrů titul příjmení. Jeho závěry jsou pak podporovány i posudkem titul příjmení.

20. Okresní soud pak podle žalobců dospěl i ke správným závěrům ohledně charakteru jednotlivých staveb nacházejících se na sporném pruhu pozemku. Pergola a zděný sloupek plotu jsou stavbami pevně spojenými se zemí, a jde o stavby nejen neoprávněné, ale i nepovolené, a proto je žalovaná povinna je odstranit. Schodiště a chodník jsou pak součástí pozemku. Žalobci mají za to, že žalované bylo správně uloženo i vyklizení pozemku, neboť tento výrok se týká ostatních věcí mimo nemovitostí a jejich součástí. Žalobci proto navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu.

21. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

22. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal. Co se týče skutkových okolností, resp. hodnocení důkazů okresním soudem týkajících se průběhu vlastnické hranice mezi spornými parcelami, tak okresní soud zcela správně vycházel z posudku a výpovědi znalce titul příjmení. Tento své závěry o průběhu vlastnické hranice opřel také, resp. zejména o listiny z roku 1980, kterými byl zachycen samotný vznik sporné hranice mezi parcelami p. č. st. číslo a číslo. Relativní umístění této hranice ve vztahu k tehdejší stodole, kterou nabývali rodiče žalované (nyní přestavěné na rekreační domek) umožňuje i v současnosti rekonstrukci průběhu takto vytyčené hranice s nejvyšší možnou přesností, užívanou při vytyčování hranic pozemků. Obdobně při posuzování okolností týkajících se námitky vydržení krajský soud zcela souhlasí se závěry okresního soudu o tom, že platí, že bez ohledu na to, zda byla či nebyla námitka uplatněná včas, rodiče žalované jako její právní předchůdci ve vztahu k vlastnictví pozemku parc. č. st. číslo nemohli být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim sporný pruh pozemku patří. Pokud nabývali uvedený pozemek v roce 1980 kupní smlouvou, která odkazovala přímo na geometrický plán, kterým byla parcela č. st. číslo na jejich žádost nově zřízena, a pokud navíc z tohoto geometrického plánu byla i pro laika zcela zřetelná skutečnost, že nyní sporná hranice byla vytyčena jeden metr od stěny stodoly, kterou také kupní smlouvou nabývali, rovnoběžně s touto stěnou, pak si při zachování elementární opatrnosti museli být vědomi průběhu této hranice, bez ohledu na to, zda byly lomové body této hranice označeny v terénu železnými trubkami či nikoli. Žádné následující okolnosti, ať již v době před nabytím pozemku parc. č. st. číslo žalobci, nebo poté, již na této skutečnosti nemohly nic změnit. Z uvedeného důvodu proto nebylo pochybením okresního soudu, pokud neprovedl na návrh žalované opakovaný výslech jejího otce jako svědka.

23. Okresní soud posoudil věc správně i po právní stránce, když důsledně vycházel z úpravy přechodných ustanovení § 3028 a násl. obč. zák. a právní vztahy vzniklé před 1. 1. 2014 posuzoval podle dřívějších právních předpisů. Co se týče tvrzeného vydržení sporného pruhu, pak vzhledem k absenci dobré víry právních předchůdců žalované nemohly být splněny podmínky ustanovení § 134 odst. 1 ve vtahu k 130 odst. 1 obč. zák. pro to, aby tito sporný pruh vydrželi před 1. 1. 2014, a žalovaná si tak ani nemůže započíst do své případné vydržecí doby dobu, po kterou sporný pruh drželi její právní předchůdci (§ 1096 odst. 1 o. z.). U samotné žalované, která nabyla parcelu č. st. číslo v roce 2014 od svých rodičů, pak zjevně ani nemohla uplynout vydržecí doba podle § 1091 odst. 2 o. z.

24. Dále okresní soud správně posoudil po právní stránce skutečnost, že žalovaná zasahuje do vlastnického práva žalobců jednak tím, že sporný pruh užívá, jednak tím, že na něm umístila (resp. její právní předchůdci umístili) stavby (viz § 1012 o. z.) Okresní soud správně posoudil i charakter jednotlivých staveb, resp. úprav, provedených právními předchůdci žalované na sporném pruhu, a správně též vycházel z toho, že oprávněnost umístění staveb na sporném pruhu je nutno posuzovat podle právní úpravy platné a účinné v době vzniku staveb, a správně vzal v úvahu možnosti vypořádání neoprávněných staveb ve smyslu § 135c obč. zák., i institut přestavku ve smyslu § 1087 o. z. Na odůvodnění rozsudku okresního soudu lze proto v tomto směru odkázat.

25. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tedy správný. Okresní soud správně rozhodl i o nákladech řízení, a to jak co do základu, tak co do výše, byť přiléhavějším by se jevil odkaz na ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobci neměli plný úspěch ve věci (viz výrok III. rozsudku okresního soudu), nicméně vzhledem k celku řízení lze neúspěch žalobců považovat za nepatrný. Z těchto důvodů proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadené výroky rozsudku okresního soudu tak, jak je uvedeno výše.

26. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci měli v odvolacím řízení plný úspěch, žalovaná je proto povinna nahradit jim vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za dva úkony právní služby při zastupování dvou osob podle § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ze základu 10 000 Kč, tj. ve výši 2 400 Kč za jeden úkon, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za ztrátu času advokáta na cestě ve výši 600 Kč, dále jízdné advokáta k jednání krajského soudu na trase obec – obec a zpět ve výši 941 Kč, a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21 %, tedy celkem 8 399 Kč.

27. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Chrudimi O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.