22 Co 183/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 73 823 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. října 2023, č. j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II, pokud jim byla zamítnuta žaloba o zaplacení , částka, s příslušenstvím, mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s 8,5 % úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se rozsudek okresního soudu ve výroku II potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se v odvolání napadeném výroku III mění takto:Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před krajským soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost, zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I, který nebyl odvoláním napaden). Výrokem II zamítl žalobu o zaplacení , částka, s 8,5% úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení a výrokem III žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

2. Ve věci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi ní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí podnikatelského úvěru, na jejím základě jí byla vyplacena částka , částka, . Žalobkyně v době uzavření smlouvy sice podnikala, nikoli však v oboru půjček a úvěrů a žalovanou nežádala o poskytnutí úvěru pro podnikatelské účely, ani prostředky z tohoto úvěru nebyly použity na podnikání žalobkyně, ani s podnikáním žalobkyně nesouvisely. Podle žalobkyně se ve skutečnosti jednalo o spotřebitelský úvěr. Před uzavřením smlouvy žalovaná nesplnila svoji zákonnou povinnost, když s odbornou péčí neposoudila schopnost žalobkyně jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. Důsledkem tohoto porušení právní povinnosti je neplatnost smlouvy. Žalobkyni tak vznikla povinnost pouze žalované vrátit poskytnuté plnění. Žalobkyně však celkově na zaplacení úvěru žalované uhradila , částka, . Rozdíl mezi oprávněným nárokem žalované na vrácení částky , částka, a skutečně uhrazenou částkou , částka, činí , částka, , a tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně část tohoto bezdůvodného obohacení ve výši , částka, započetla na pohledávku žalované z jiné smlouvy. Žalobkyni tedy svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalované v částce , částka, , kterou však žalovaná na výzvu žalobkyni neuhradila. Žalobkyně dále uvedla, že v rámci smluvního jednání o poskytnutí úvěru, byla sjednána i tzv. inkasní služba a služba , název služby, . I tato ujednání žalobkyně považuje za neplatná pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními týkajícími se ochrany spotřebitele. Ve smlouvě jsou sice služby označené jako nepovinné a volitelné, bez souhlasu žalobkyně však byly zakomponovány do smlouvy o úvěru včetně výše poplatků za dané služby. Žalobkyně dále poukázala na to, že ze stejných důvodů označených v žalobě jsou neplatné i předchozí smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi tohoto řízení, a to smlouva ze dne , datum, , na jejímž základě žalobkyni byla vyplacena částka , částka, a smlouva ze dne , datum, , na jejímž základě byla žalobkyni poskytnuta částka , částka, . Tyto smlouvy žalobkyně označila za lichevní (§ 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též „o. z.“).

3. Žalovaná uvedla, že s žalobkyní uzavřela několik úvěrových smluv. První smlouva byla uzavřena dne , datum, a na jejím základě byla žalobkyni vyplacena částka , částka, . Žalobkyně celkem na úhradu závazku z této smlouvy žalované uhradila , částka, . Dne , datum, žalovaná poskytla žalobkyni další úvěr ve výši , částka, , na který žalobkyně žalované uhradila celkem , částka, , z toho na inkasní službu bylo započteno , částka, . Dne , datum, pak byla mezi účastnicemi uzavřena další úvěrová smlouva, na základě, které byla žalovanou žalobkyni poskytnuta částka , částka, , na úhradu této částky žalobkyně žalované zaplatila celkem , částka, , z toho , částka, na inkasní službu. Žalovaná uzavřené smlouvy považuje za podnikatelské smlouvy, které jsou platné v celém rozsahu včetně doplňkových služeb.

4. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně ke dni uzavření první úvěrové smlouvy, tj. k , datum, , provozovala podnikatelskou činnost a žalované sdělila, že podniká s ročním obratem , částka, a ročním ziskem , částka, . Mezi účastnicemi tak bylo postaveno na jisto, že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli a žalovaná neměla důvod pochybovat o pravdivosti informací poskytnutých žalobkyní. Okresní soud z uvedených důvodů při posuzování platnosti této smlouvy neaplikoval ustanovení občanského zákoníku na ochranu spotřebitele (§ 576 a § 580 o. z.), ani ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Okresní soud dále posuzoval platnost druhé úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne , datum, a uzavřel, že i k datu uzavření této smlouvy žalobkyně provozovala podnikatelskou činnost, žalované sice sdělila, že podniká s ročním ziskem a obratem 0, avšak zároveň neuvedla jen příjem ze zaměstnání, ale i příjem ze závislé činnosti. Smlouva byla označena jako podnikatelská, žalobkyně měla před podpisem tuto smlouvu k dispozici a nesdělila žalované, že by u ní došlo ke změně poměrů, a že úvěr využije jiným způsobem než předchozí úvěr, tedy nikoliv k podnikatelským účelům. Okresní soud uzavřel, že ani v tomto případě žalovaná neměla důvod pochybovat o pravdivosti informací poskytnutých žalobkyni a shledal i tuto smlouvu jako platnou. K námitkám žalobkyně však posuzoval platnost i uzavřených doplňkových služeb, a to služby , název služby, a smlouvy o inkasní službě. Dospěl k závěru, že tyto smlouvy je možno od ostatního obsahu oddělit a je možné předpokládat, že by k uzavření smlouvy o úvěru došlo i bez těchto dílčích smluv. , právnická osoba, , název služby, okresní soud uzavřel, že na základě této smlouvy žalobkyně získala možnost odkladu 3 splátek ročně, vždy o jeden kalendářní měsíc či možnost přerušení splácení po dobu až 9 měsíců za sjednaných podmínek, a to za adekvátní měsíční poplatek , částka, . Ujednání o doplňkové službě , název služby, okresní soud neshledal v rozporu s dobrými mravy, neboť nezpůsobuje nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech stran smlouvy. K opačnému závěru však dospěl ohledně sjednané inkasní služby, když platbu ve výši , částka, měsíčně za pouhé jednorázové inkaso splátky považoval za ujednání v rozporu s dobrými mravy, a proto je shledal neplatnými. Zároveň uvedl, že na tuto službu žalobkyně celkově uhradila , částka, ., právnická osoba, datu uzavření třetí smlouvy dne , datum, okresní soud uzavřel, že žalobkyně stále provozovala podnikatelskou činnost, žalované sice sdělila, že podniká s ročním ziskem i obratem , hodnota, , avšak zároveň uvedla nejen příjem ze zaměstnání, ale i příjem ze závislé činnosti. Smlouva byla označena jako podnikatelská, žalobkyně ji měla k dispozici před jejím uzavřením a žalované nesdělila, že by na její straně došlo ke změně poměrů, a že prostředky vyplacené využije jiným způsobem než předchozí úvěry, tedy k nepodnikatelským úvěrům. Ani v tomto případě okresní soud neshledal, že by žalovaná měla důvod pochybovat o pravdivosti informací poskytnutých žalobkyní a shledal smlouvu jako platně uzavřenou. Platně uzavřenou shledal i smlouvu o službě , název služby, se závěry uvedenými shodně jako u smlouvy ze dne , datum, , jako neplatné však shledal ujednání o inkasní službě, opět ze stejných důvodů jako u smlouvy ze dne , datum, . Na této inkasní službě pak žalobkyně vyplatila částku , částka, .

6. Okresní soud doplnil, že tvrzení žalobkyně, že si nebyla vědoma rozdílu mezi podnikatelským a spotřebitelským úvěrem považuje za tvrzení účelové, když žalobkyně podnikala již od roku 2019 a termín podnikání jí rozhodně nebyl neznámý a při uzavírání úvěrů se prezentovala jako podnikatelka. Byla to tedy žalobkyně, kdo jednal nepoctivě a mohl žalovanou uvést v omyl tímto svým tvrzením.

7. Okresní soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že výše uvedené tři úvěrové smlouvy jsou platné včetně ujednání o doplňkové službě , název služby, ke smlouvám ze dne , datum, a , datum, . Neplatné shledal pouze ujednání o doplňkové inkasní službě ke smlouvám ze dne , datum, a , datum, . Toto neplatné ujednání, které však bylo možné oddělit od ostatních ujednání úvěrové smlouvy a žalobkyně žalované za tuto službu celkově uhradila , částka, . Okresní soud shledal tuto částku jako plnění, které se žalované dostalo bezdůvodně, a proto zavázal žalovanou žalobkyni uvedenou částku vrátit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, když žalobkyně žalovanou vyzvala v předžalobní upomínce k vrácení žalované částky včetně částky obsahující inkasní služby a žalovaná na tuto předžalobní výzvu nereagovala a částku, která jí byla vyplacena za neplatně sjednané inkasní služby nevrátila. Ve zbývající částce pak žalobu jako nedůvodnou okresní soud zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

8. Proti rozsudku okresního soudu, a to výrokům II a III podala žalobkyně včasné odvolání. V něm okresnímu soudu vytkla to, že posuzované úvěry neposoudil jako úvěry spotřebitelské. V odvolání žalovaná odkázala na skutečnosti uvedené v průběhu řízení před okresním soudem, především na to, že nejpozději při uzavírání druhé a třetí smlouvy žalobkyně sdělila žalované, že nemá žádný obrat ani roční zisk z podnikatelské činnosti, z čehož je zřejmé, že žalovaná nemohla po žalobkyni požadovat údaje o podnikání žalobkyně a žalobkyně nemohla sdělovat žalované údaje o podnikání a o úmyslu finanční prostředky použít na podnikatelské účely. Okresnímu soudu pak také žalobkyně vytkla nesprávné posouzení doplňkového ujednání k úvěrové smlouvě o službě , název služby, . Toto ujednání je podle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. V doplnění odvolání pak žalobkyně rozsáhle rozvedla svoji argumentaci o tom, že úvěry byly ve skutečnosti poskytnuty jako spotřebitelské a měly být posouzeny jako neplatně sjednané, neboť byly sjednány v rozporu s ochranou spotřebitele obsaženou v občanském zákoníku, ale i v rozporu s § 86 a § 87 zákona spotřebitelském úvěru, když žalovaná při uzavírání úvěrů nezkoumal řádně úvěruschopnost žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni i , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a úspěšné žalobkyni pak přiznal i právo na náhradu nákladů řízení za řízení před okresním i krajským soudem.

9. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v odvoláním napadených výrocích. Ztotožnila se se závěrem okresního soudu, že úvěry byly sjednány jako podnikatelské a jednotlivá ujednání obsažená v úvěrových smlouvách o doplňkových službách jsou sjednány platně v souladu s občanským zákoníkem.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v mezích odvolání, to znamená v odvoláním napadeném výroku II a III a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

11. Okresní soud správně posuzoval platnost tří mezi účastnicemi uzavřených úvěrových smluv, a to smlouvy ze dne , datum, , na základě které žalovaná žalobkyni poskytla částku , částka, a žalobkyně se zavázala tuto částku zaplatit spolu s pevně sjednaným úrokem v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Při uzavírání této smlouvy žalobkyně žalované sdělila, že je podnikatelkou a uvedla účel, na který chce poskytnuté prostředky použít, a to nákup vybavení pro podnikání, softwarovou licenci a aplikace. Druhým úvěrem byl úvěr ze dne , datum, , na základě kterého žalovaná žalobkyni poskytla částku , částka, a žalobkyně se žalované tuto částku zavázala zaplatit v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Součástí tohoto ujednání však bylo již ujednání o doplňkových službách, a to inkasní službě, za kterou se žalobkyně zavázala hradit žalované , částka, měsíčně a doplňkové služby , název služby, , za kterou se žalobkyně zavázala žalované platit , částka, měsíčně. V rámci této smlouvy žalobkyně sdělila žalované, že je podnikatelkou a důvodem vyplacení celkové částky , částka, měl být nákup vybavení pro podnikání, opět softwarové licence aplikace. Třetím úvěrem byla smlouva ze dne , datum, , na základě které žalovaná žalobkyni poskytla částku , částka, a žalobkyně se zavázala tuto částku zaplatit v 72 měsíčních splátkách po , částka, . Součástí těchto splátek pak bylo opět ujednání o doplňkových službách, a to inkasní služby ve výši , částka, měsíčně a doplňkové služby , název služby, ve výši , částka, měsíčně. I v této smlouvě se žalobkyně označila jako podnikatelka a poskytnuté peněžní plnění mělo být využito tak, že , částka, si ponechala žalovaná jako náklady spojené s vyřízením úvěru, , částka, bylo použito na úhradu předchozího závazku a na účet žalobkyně mělo být vyplaceno , částka, . Okresní soud uvedené sjednané úvěry považoval za úvěry podnikatelské, když dospěl k závěru, že žalobkyně uvedla při uzavírání úvěrových smluv žalované takové informace, na základě kterých žalovaná nemohla pochybovat důvodně o tom, že žalobkyně úvěry sjednává v jiném postavení než jako podnikatelka.

12. Krajský soud s tímto závěrem okresního soudu souhlasí, neboť žalobkyně skutečně při uzavírání úvěrů, především prvého úvěru ze dne , datum, , se zcela nepochybně označila jako podnikatelka a prokazovala, že má příjmy z podnikání. Zároveň ve smlouvě bylo uvedeno, že účelem úvěru je nákup vybavení pro podnikání. Obdobný stav byl i při poskytování druhého úvěru dne , datum, a třetího úvěru ze dne , datum, a rozdíl byl pouze v tom, že žalobkyně již netvrdila zisk z podnikání, zároveň však žalované nesdělila, že přestala podnikat, nebo že by úvěr měl být poskytnut pro jiné než podnikatelské účely. Žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokazovala, že by žalované sdělila, že již nepodniká, nebo že peníze získané z úvěru použije na jiné než podnikatelské účely. Kdyby tomu tak bylo, žalobkyni nic nebránilo v takovémto sdělení, když u žalobkyně lze očekávat, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a tudíž i žalovaná toto od ní mohla při právním styku důvodně očekávat (§ 4 o. z.). Pokud se tedy žalobkyně označovala jako podnikatelka a neuváděla žádné skutečnosti, které by toto označení zpochybňovaly, když žalobkyně v době uzavírání smluv svědčilo živnostenské oprávnění, žalovaná neměla důvodu pochybovat o tom (v řízení nebyl prokázán opak), že žalobkyně je podnikatelkou a smlouvy o úvěru jako podnikatelka uzavírá. Krajský soud proto uvedené tři úvěry neposuzoval jako úvěry spotřebitelské podle zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

14. V daném případě při uzavírání všech shora označených úvěrových smluv nebylo prokázáno, že žalobkyně při uzavírání těchto smluv jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti.

15. Odvolací soud však ve shodě s odvolacími námitkami žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně při uzavírání označených úvěrů jednala ve slabším postavení. Žalobkyně není podnikatelem, jehož podnikatelskou činností je poskytování úvěru, ani nevykonává činnost s takovouto činností související. Žalovaná je naopak profesionálkou poskytující nebankovní úvěry a je tedy při uzavírání těchto smluv na ni třeba hledět jako na silnější stranu.

16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonům, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. V daném případě okresní soud shledal, že v rámci druhé úvěrové smlouvy ze dne , datum, a třetí úvěrové smlouvy ze dne , datum, bylo mezi účastnicemi neplatně sjednáno doplňkové ujednání o inkasní službě, neboť toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy, když vyvolává nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V těchto závěrech byl rozsudek okresního soudu odvoláním nenapaden. Krajský soud dodává, že s tímto závěrem plně souhlasí, neboť smysl a účel ujednání o doplňkové službě tzv. inkasní službě nemůže být jiný než ten, aby ve prospěch poskytovatele úvěru navýšil plnění, které poskytovatel úvěru získá bez toho, aby poskytl přiměřené plnění. Oprávnění zřídit inkasní službu podle odvolacího soudu není žádným adekvátním protiplněním za pravidelné měsíční platby ve výši , částka, , resp. , částka, . Podle odvolacího soudu však ani služba , název služby, , která dávala možnost žalobkyni jako dlužnici úvěru odklad tří splátek ročně či přerušení splácení za částku, který převyšovala polovinu poskytnutého úvěru, není službou přiměřenou, ale opět sloužila pouze k tomu, aby se skrytě navýšil zisk žalované. Na těchto závěrech nic nemění to, že tyto doplňkové služby byly sjednávány jako nepovinné, neboť z žádného projevu vůle žalobkyně nevyplývá, že sama projevila zájem o tyto služby, a že vůbec měla možnost tyto služby odmítnout. To znamená, že by jí žalovaná poskytla úvěr bez uzavření těchto služeb, a to při uzavírání úvěru ze dne , datum, či , datum, . Odvolací soud si je vědom toho, že při prvním uzavíraném úvěru tyto služby nebyly sjednány, to ale neznamená, že při dalších uzavíraných úvěrech již žalovaná podmiňovala uzavření těchto doplňkových služeb proto, aby byl úvěr poskytnut, což potvrzuje i to, že i u dalších navazujících spotřebitelských úvěrů bylo ujednání o těchto službách (jedná se o úvěry poskytnuté žalovanou žalobkyni dne , datum, a , datum, ). Odvolací soud tedy na rozdíl od okresního soudu uzavřel, že v rozporu s dobrými mravy je i ujednání mezi účastnicemi o doplňkové službě , název služby, , neboť i v případě této služby žalovaná nenabízela adekvátní plnění za to, že se žalobkyně zavázala platit měsíční poměrně vysoké částky za poskytování této služby. Navíc odvolací soud dospěl k závěru, že toto ujednání, byť bylo označeno jako doplňkové a nepovinné, ve své podstatě bylo povinným ujednáním proto, aby byla úvěrová smlouva vůbec ze strany žalované uzavřena a sloužilo pouze k navýšení nepřiměřeného zisku. Jedná se tedy o ujednání, které se příčí dobrým mravům ve smyslu § 580 o. z. a podle § 588 o. z. se tedy jedná o neplatné ujednání. Odvolací soud posoudil i další podmínky úvěru sjednaného dne , datum, a dospěl k závěru, že v rámci tohoto úvěru byl sjednán smluvní úrok 23 % ročně, ale vedle tohoto sjednaného smluvního úroku žalovaná jako poskytovatelka úvěru si ještě vyúčtovala poplatek a náklady spojené s vyřízením úvěru ve výši , částka, . Tuto částku ani žalobkyni nevyplatila. Ve smlouvě pak byly poplatky označeny v částce , částka, . Ty jsou v bodě II bod 2 a 5 vyčísleny, ale dále jsou zde označeny ostatní administrativní náklady poskytovatele ve výši , částka, . Tyto však nejsou nijak odůvodněny a nebyly soudu ani odůvodněny v rámci odvolacího řízení na výzvu odvolacího soudu, když zástupkyně žalované pouze uvedla, že se jedná o náklady na pracovníky žalované. Takovéto náklady při sjednání úvěru, které dosahují 20 % z poskytnutého úvěru však podle odvolacího soudu nejsou nijak odůvodněny, jedná se o zneužití silnějšího postavení poskytovatele úvěru a takovéto ujednání je opět v rozporu s dobrými mravy. Za obdobné ujednání v rozporu s dobrými mravy lze pak označit administrativní výdaje, které si žalovaná vyčíslila u smlouvy ze dne , datum, . Tyto činí z částky , částka, , které byly poskytovány jako úvěr , částka, opět se blíží 20 % z poskytovaného úvěru a jejich oprávněnost nebyla nijak odůvodněna. Při uzavírání této smlouvy byl pak sjednán roční smluvní úrok 23 %, ale to opět z celé poskytované částky , částka, , byť poplatky a administrativní náklady poskytovatele na poskytnutí úvěru si poskytovatel ponechal a vůbec nebyly žalobkyni vyplaceny. S ohledem na tyto skutečnosti odvolací soud shledal neplatnými úvěrové smlouvy sjednané mezi účastnicemi dne , datum, i dne , datum, , a to z toho důvodu, že ujednání o doplňkových službách, i ujednání o nezdůvodněném administrativním poplatku, resp. administrativních výdajích nebylo možné oddělit od celé úvěrové smlouvy a tato ujednání činí úvěrovou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z.

18. Odvolací soud dospěl k závěru, že uvedené ujednání o doplňkových službách a poplatcích a administrativních nákladech nebylo možné oddělit od uzavřených úvěrových smluv, neboť v celkovém znění těchto úvěrových smluv je zřejmé, že by bez těchto ujednání obsažených ve smlouvách žalovaná úvěrové smlouvy neuzavřela.

19. Z tvrzení žalobkyně, které nebylo žalovanou sporováno a ze závěrů okresního soudu odvolací soud vzal za nesporné, že žalovaná celkem na úhradu závazků z neplatné úvěrové smlouvy ze dne , datum, uhradila , částka, . Z této smlouvy však obdržela pouze částku , částka, . Tuto byla povinna žalované vrátit. Z předchozí smlouvy ze dne , datum, žalovaná obdržela částku , částka, a částka , částka, byla použita na náhradu předchozího závazku ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , která nebyla shledána neplatnou. Žalobkyně tedy měla povinnost žalované celkově z těchto dvou neplatných smluv uhradit , částka, . Žalovaná od žalobkyně ještě v období od , datum, . do , datum, na úhradu závazků z úvěru ze dne , datum, obdržela , částka, . Z tohoto vyplývá, že z neplatných úvěrových smluv ze dne , datum, a , datum, měla žalobkyně žalované uhradit a vydat bezdůvodné obohacení v celkové výši , částka, , uhradila však , částka, . Žalované se tak dostalo bezdůvodného obohacení ve výši , částka, . Odvolací soud však nepominul to, že žalobkyně z této částky započetla , částka, na úhradu svého jiného závazku vůči žalované, a proto žalované zůstala povinnost vydat bezdůvodné obohacení v celkové výši , částka, . Okresní soud žalovanou již pravomocně zavázal k vydání částky , částka, .

20. Na základě výše uvedených závěrů odvolací soud dospěl k tomu, že žalovaná má ještě povinnost žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve zbývající části , částka, (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalované se v tomto rozsahu dostalo plnění bez právního důvodu. Žalovaná, která na řádnou výzvu žalobkyně žalobkyni nevydala bezdůvodné obohacení dále vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, a to od , datum, , když se žalovaná se svým plnění dostala do prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

21. Na základě výše uvedeného odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II, a to v části, ve které okresní soud rozhodl o zamítnutí žaloby v částce , částka, se zákonným úrokem z prodlení a žalované uložil povinnost uvedenou částku zaplatit žalobkyni se zákonným úrokem z prodlení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

22. Odvolací soud však již neshledal ve shodě s okresním soudem neplatnou úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne , datum, , v rámci této úvěrové smlouvy nebyly sjednány doplňkové služby. Byla zde sice sjednána úhrada poplatků a administrativních nákladů, které však činily , částka, a tato částka již soudu se nejevila natolik vysoká, aby byla shledána v rozporu s dobrými mravy. V rámci této smlouvy byl sice sjednán vyšší smluvní úrok, a to 49 % ročně, zde však odvolací soud zohlednil skutečnost, že se jednalo o podnikatelský úvěr, a proto sjednaný značně vysoký úrok neshledal za natolik v rozporu s dobrými mravy, aby smlouvu označil za neplatnou ve smyslu § 588 o. z. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek okresního soudu, pokud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení, jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Podle § 224 odst. 2 za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech za řízení před okresním soudem. Za řízení před okresním soudem byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 64 % (to je , částka, z žalovaných , částka, ) a neúspěšná v rozsahu 36 % (tj. , částka, ze , částka, ), žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 28 % (64-36). Účelně vynaložené náklady za řízení před okresním soudem spočívají v deseti úkonech právní služby po , částka, (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále též „advokátní tarif“ za tarifní hodnoty , částka, ), a to převzetí zastoupení, předžalobní výzva (nikoliv jednoduchá), podání žaloby, účast u jednání dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a písemná podání ze dne , datum, , , datum, a , datum, . Odvolací soud neshledal za účelně vynaložené náklady spočívající v písemných podáních zástupce žalobkyně, a to doplnění argumentace ze dne , datum, , doplnění tvrzení a důkazů ze dne , datum, a doplnění právní argumentace ze dne , datum, , neboť tato doplňující právní argumentace mohla být učiněna přímo v žalobě či u ústního jednání, které následovalo po těchto podáních. Dále odvolací soud přiznal jako účelně vynaložené náklady spořívající v 10 paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, k uvedených úkonů právní služby a v jízdném ke 4 soudním jednáním v celkové výši , částka, , včetně náhrady za ztrátu času dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Celkové náklady za řízení před soudem prvého stupně včetně DPH a zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, činily , částka, a z toho 28 % představovalo , částka, , v tomto rozsahu byla náhrada nákladů za řízení před okresním soudem převážně úspěšné žalobkyni přiznána a žalované bylo uloženo tyto náklady zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).

24. Podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud přiznal náhradu nákladů za řízení před odvolacím soudem, a to převážně úspěšné žalobkyni. Předmětem tohoto řízení byla částka , částka, . Žalobkyně byla úspěšná v 59 % (tj. , částka, ) a neúspěšná ve 41 % (tj. , částka, ). Odvolací soud proto převážně úspěšné žalobkyni přiznala právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 18 % (59-41). Náklady odvolacího řízení představují odměnu za dva úkony právní služby po , částka, ((§ 7 bod 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty , částka, ), a to odvolání a účast u jednoho odvolacího jednání. Za neúčelné odvolací soud shledal vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , neboť tato argumentace mohla být poskytnuta v rámci odvolacího jednání. Dvě paušální náhrady hotových výdajů, a to jedna , částka, k podání odvolání před , datum, a jedna ve výši , částka, k účasti u odvolacího jednání po , datum, , v jízdném včetně náhrady za ztrátu času a DPH , částka, , v DPH k odměně za dva úkony právní služby a dvě paušální náhrady a v zaplaceném soudním poplatku , částka, . Účelně vynaložené náklady právního zastoupení žalobkyně tak představují , částka, a z toho 18 % činí , částka, , které byly žalobkyni přiznány a žalované bylo uloženo tyto náklady zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.