22 Co 229/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 321 174 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 17. dubna 2024, spisová značka a proti usnesení téhož soudu ze dne 4. června 2024, spisová značka ,

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích III a IV potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku VII mění takto:Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku VIII mění takto:Žalobce a) je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žalobkyně b) je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuV. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce a) domáhal po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně b) domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok IV), zamítl vzájemný návrh, jímž se žalovaný domáhal po žalobcích zaplacení částky , částka, (výrok V), uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ze vzájemného návrhu ve výši , částka, (výrok VI), uložil žalobcům společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, (výrok VII), a uložil žalobcům společně a nerozdílně nahradit náklady řízení státu ve výši , částka, (výrok VIII).

2. Žalobci se svou žalobou po jejím rozšíření v průběhu řízení domáhali po žalované vydání bezdůvodného obohacení, které žalované vzniká užíváním pozemků ve vlastnictví žalobců bez právního důvodu, a to konkrétně parc. č. st. , adresa, , parc. č. st. , adresa, , a části parc. , adresa, o výměře 2 270 m2, vše v katastrálním území , adresa, , za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, (se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení), a pozemků ve vlastnictví žalobců parc. č. st. , adresa, a parc. č. st. , adresa, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, (se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení). Uvedené pozemky jsou součástí areálu bývalého JZD.

3. Žalovaná se proti žalobě bránila jednak tím, že tvrdila, že pozemek parc. č. , adresa, neužívá v celém žalobci tvrzeném rozsahu, a navíc jej s žalovanou užívají i další osoby podnikající v areálu. Přiměřená výše náhrady za bezdůvodné obohacení, jejíhož vydání se žalovaná v principu nebránila, je však mnohem nižší, než požadují žalobci. Žalobci nicméně také užívají bez právního důvodu pozemky v areálu ve vlastnictví žalované a dále užívají asfaltové povrchy a kanalizaci ve vlastnictví žalované, což by mělo být důvodem, proč by žalovaná neměla být povinna zaplatit žalobcům za užívání jejich pozemků, resp. pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení z tohoto důvodu za žalobci namítla k započtení proti pohledávkám žalobců uplatněným v tomto řízení, a to až do jejich výše.

4. Žalobci k obraně žalované uvedli, že asfaltové plochy a kanalizace nejsou ve vlastnictví žalované, a dále namítli promlčení jejích případných pohledávek z tohoto titulu.

5. Dále žalovaná uvedla, že zajišťovala žalobcům dodávku elektrické energie, za což jí žalobci neuhradili celkem částku , částka, vyúčtovanou dvěma fakturami, kterou žalovaná požadovala vzájemným návrhem uhradit.

6. Žalobci se k vzájemnému návrhu vyjádřili tak, že namítli promlčení části práva žalobkyně na zaplacení, neboť jedna část požadované částky byla splatná již , datum, . Dále namítali, že zbytek je úrokem z prodlení za jinou částku, kterou ovšem žalovaní s účinky splnění složili do soudní úschovy, takže žalobkyni právo na úrok z prodlení nevzniklo.

7. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobci jsou, resp. také v letech 2015–2020 byli, spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , adresa, o výměře 408 m2 v rozsahu žalobce a) 7/8, žalobkyně b) 1/8, žalobce a) byl spoluvlastníkem parc. č. st. , adresa, o výměře 64 m2 v rozsahu ½ (druhou ½ vlastnila žalovaná), a žalobce a) je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , adresa, . Na pozemcích parc. č. st. , adresa, , st. , adresa, a st. , adresa, stojí stavba původně sloužící jako sklad , místo, ve vlastnictví žalované, postavená před rokem , datum, . Uvedené nemovitosti jsou součástí areálu bývalého , adresa, , šlo o středisko živočišné výroby. Celý areál, v němž se předmětné pozemky nacházejí, je volně přístupný pro vlastníky nemovitostí, jejich nájemce i třetí osoby, areál má tři vjezdy, jejichž brány se nezamykají. Od roku , datum, není na užívání předmětných pozemků mezi účastníky uzavřena žádná smlouva. Žalovaná užívá a v předmětném období užívala svou shora uvedenou stavbu k provozování zemědělské výroby. Jako přístup k této stavbě a k odstavení zemědělských strojů žalovaná užívala i část pozemku parc. , adresa, a to v rozsahu 172 m2.

8. Obvyklé nájemné pozemků parc. č. st. , adresa, a parc. č. st. , adresa, pro období od , datum, do , datum, činí , částka, /m2/rok, pro období od , datum, do , datum, pak činí , částka, /m2/rok. Obvyklé nájemné pozemku parc. č. , adresa, pro období od , datum, do , datum, činí , částka, /m2/rok, pro období od , datum, do , datum, činí , částka, /m2/rok.

9. V řízení byly ohledně výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky předloženy znalecké posudky. Žalobci předložili posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, z roku 2017, vypracovaný na žádost žalobce a), podle nějž činila obvyklá výše nájemného z pozemku parc. č. st. , adresa, částku , částka, /m2/měsíc, a z pozemku parc. č. , adresa, částku , částka, /m2/měsíc. Žalovaná předložila posudek znalce , jméno FO, z roku , datum, , vypracovaný na žádost žalované, podle nějž činila obvyklá výše nájemného z pozemků parc. č. st. , adresa, parc. č. st. , adresa, a parc. č. , adresa, shodně , částka, /m2/rok. Při stanovení výše obvyklého nájemného okresní soud nakonec vyšel z posudku a výpovědi soudem ustanovené znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Znalkyně v rámci znaleckého posudku i jeho doplnění a své výpovědi řádně zdůvodnila zvolený postup při stanovení obvyklé ceny i účel stavby žalované v rozhodném období, tedy pouze pro zemědělské účely, neboť takto byla stavba ve vlastnictví žalované v předmětném období užívána.

10. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.), tak, že žalobci mají právo na vydání náhrady v rozsahu obvyklého nájemného, kterého by bylo možno za předmětné pozemky užívané žalovanou získat, neboť v tomto rozsahu se žalovaná na jejich úkor užíváním pozemků ve vlastnictví žalobců bezdůvodně obohatila. Pokud žalobci vyzvali žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, a ta svou povinnost nesplnila, ocitla se v prodlení a je povinna platit též úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobci a) takto náleží částka , částka, s příslušenstvím, která je tvořena za období od , datum, do , datum, a období od , datum, do , datum, za pozemek parc. č. st. , adresa, podílem 7/8 z celkové náhrady ve výši , částka, , za pozemek parc. č. st. , adresa, podílem ½ ve výši , částka, a za pozemek parc. č. 266/4 v rozsahu užívaném žalovanou ve výši , částka, . Žalobkyni b) pak náleží částka , částka, s příslušenstvím, což představuje v rozhodném období náhradu za bezdůvodné obohacení žalované za pozemek parc. č. st. , adresa, v rozsahu podílu 1/8 z celkové náhrady.

11. K obraně žalované ohledně užívání asfaltových povrchů a kanalizace žalobci okresní soud uvedl, asfaltové povrchy jsou podle ustálené judikatury součástí pozemku, a tedy náleží tomu, komu patří pozemek. V daném případě se asfaltový povrch nachází na pozemcích patřících žalobcům a žalovaná tak nemá právo na vydání bezdůvodného obohacení za jejich případné užívání. Ohledně kanalizace v předmětném areálu pak žalovaná neprokázala své tvrzení, že je vlastníkem kanalizace. Proto ani za případné užívání kanalizace žalobci nemá žalovaná právo na jakoukoli náhradu od žalobců.

12. Vzájemný návrh žalované na zaplacení , částka, pak okresní soud považoval za nedůvodný, neboť právo takto uplatněné žalovanou shledal z části promlčeným, z části pak neexistujícím.

13. Z uvedených důvodů proto okresní soud žalobě z menší části vyhověl a z větší části žalobu zamítl, a zamítl také vzájemný návrh žalované, přičemž žalované uložil zaplatit za tento vzájemný návrh soudní poplatek.

14. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) tak, že žalované, která měla takřka plný úspěch ve věci (neúspěch pouze cca 4 % a vzájemný návrh), přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Tato náklady byly tvořeny zejména odměnou advokáta za 14 úkonů právní služby po , částka, (do rozšíření žaloby) a za 5 úkonů právní služby po , částka, , 19 paušálními náhradami po , částka, , cestovným a náhradou za ztrátu času advokáta, DPH z uvedených částek v sazbě 21 %, zaplaceným soudním poplatkem a zálohami na znalecké posudky.

15. O nákladech státu tvořených vyplaceným znalečným nekrytým zálohami okresní soud rozhodl podle výsledku řízení ve smyslu § 148 o. s. ř.

16. Žalobci navrhli po vydání rozsudku okresního soudu jeho doplnění o výrok, kterým mělo být rozhodnuto o zbytku vzájemného návrhu uplatněného žalovanou. Měli za to, že podáním ze dne , datum, žalovaná uplatnila vzájemný návrh ve smyslu § 97 o. s. ř. také ohledně náhrady za užívání pozemků, asfaltových cest a kanalizace v předmětném areálu ve výši , částka, , který dále upřesnila podáním ze dne , datum, .

17. Shora uvedeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalobců na doplnění výroku rozsudku o zbytku vzájemného návrhu. K odůvodnění uvedl, že z obsahu podání žalované je zřejmé, že „vzájemný návrh“ byl žalovanou učiněn jako procesní obrana žalované vůči pohledávkám žalobců. Takto byla tato obrana také okresním soudem posouzena, a proto o ní nebylo ve výroku rozsudku uvedeno ničeho. V odůvodnění rozsudku jsou závěry okresního soudu ohledně této obrany žalované uvedeny na č. l.

17. Podmínky ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. pro doplnění rozsudku tedy nebyly splněny.

18. Proti uvedenému rozsudku v té části, v niž byla žaloba zamítnuta, podali žalobci včasné odvolání. Namítali, že okresní soud se řádně nevypořádal s jejich argumentací týkající se výše bezdůvodného obohacení žalované, resp. výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky. Uvedl, že znalecký posudek podléhá zásadě volného hodnocení důkazů jako jakýkoli jiný důkaz, a musí být hodnocen v souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Skutkové závěry nelze činit na základě jediného důkazu, když všechny ostatní důkazy či valná většina z nich směřuje proti takovým závěrům. Okresní soud postupoval nesprávně již při zadání posudku znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, , když ponechal na ní, aby sama určila, zda se jedná o pozemky sloužící zemědělským účelům, a jako takové je ocenila. Ve skutečnosti mohou pozemky sloužit i k jiným účelům jako tzv. komerční pozemky. Předmětné pozemky se sice nacházejí v areálu , místo, , avšak převážná většina tohoto areálu již zemědělské výrobě neslouží; jsou zde skladovány různé komodity a vyvíjena rozmanitá podnikatelská činnost. Výše nájemného za komerční pozemky je pak mnohonásobně vyšší než za pozemky zemědělské. Otázku, zda se jedná o pozemky zemědělské nebo komerční, měl vyřešit sám soud, který však v tomto směru pouze odkázal na závěry znalkyně. V této souvislosti nemůže být rozhodující, jak žalovaná, jako osoba povinná k vydání bezdůvodného obohacení, v rozhodném období pozemky užívala.

19. Žalobci předložili celou řadu důkazů, z nichž vyplývalo, že obvyklé nájemné za předmětné pozemky by mělo být vyšší. Jednalo se o inzerci srovnatelných nemovitostí v blízkém okolí, nabídku na pronájem předmětných pozemků od stavební společnosti nebo usnesení obce , adresa, o pronájmu pozemků ve vlastnictví obce. Tato důkazy však okresní soud zcela pominul a vůbec se s nimi nevypořádal. Pokud by tak učinil, musel by dospět k závěru, že posudek , tituly před jménem, , jméno FO, nemůže obstát. K nevěrohodnosti závěrů znalkyně přispívá i fakt, že nebyla schopna objasnit, z jakých konkrétních dat a informací vycházela při zpracování svého posudku. Žalobci před okresním soudem navrhovali vypracování revizního znaleckého posudku, k čemuž však okresní soud také nepřistoupil.

20. Konečně žalobci měli výhrady i proti výroku o nákladech řízení. Okresní soud nejenže nezohlednil při hodnocení úspěchu účastníků celý vzájemný návrh žalované, ale nezohlednil ani poměr úspěchu a neúspěchu účastníků i jen ohledně samotné žaloby. Přitom podstatná část dokazování byla vedena k tvrzením žalované týkajícím se jí uplatněné částky vůči nároku žalobců ve výši , částka, .

21. Žalobci proto navrhli, aby krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, zejména provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, popřípadě aby po doplnění dokazování rozsudek okresního soudu změnil a žalobě vyhověl a zároveň zamítl vzájemný návrh žalované.

22. Žalobci podali také včasné odvolání proti usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu na doplnění rozsudku. V odvolání zopakovali svou argumentaci ve prospěch názoru, že žalovaná uplatnila v řízení vzájemný návrh nejen co do částky , částka, , ale i další částky , částka, . Žalobci navrhli, aby krajský soud změnil usnesení okresního soudu tak, že návrhu žalobců na doplnění výroku rozsudku vyhoví.

23. Žalovaná se k odvoláním vyjádřila tak, že rozsudek okresního soudu i usnesení o zamítnutí návrhu žalobců na doplnění rozsudku považuje za správné. Žalovaná uplatnila v řízení, mimo částky , částka, , vždy pouze procesní obranu proti nároku žalobců. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, pak řádně obhájila své závěry při výslechu před okresním soudem, proto byl i nedůvodný návrh žalobců na vypracování revizního znaleckého posudku. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.

24. Krajský soud nejprve přezkoumal usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu žalobců na doplnění výroku rozsudku, a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

25. Jak vyplývá z ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř., z každého podání účastníka řízení vůči soudu by mělo vyplynou, „co jím sleduje.“ Tento požadavek je následně ve vztahu k žalobě (a tudíž i vzájemnému návrhu, který je v podstatě také žalobou, viz § 97 odst. 3 o. s. ř.) konkretizován ustanovením § 79 odst. 1 o. s. ř., podle nějž podstatnou náležitostí žaloby je vedle vylíčení rozhodujících skutečností též uvedení, čeho se navrhovatel domáhá (tj. v podstatě uvedení tzv. žalobního petitu). V podání ze dne , datum, , na něž žalobci poukazují, sice žalovaná po odstavci, v němž popsala, že žalobci užívají její pozemky, asfaltové plochy a kanalizaci, a že jí žalobci dluží , částka, za elektrickou energii, uvedla větu „Žalovaná tímto uplatňuje vzájemný návrh podle § 97 o. s. ř.“, nicméně hned v následujícím odstavci uvedla, že nároky vyplývající z užívání pozemků, asfaltových ploch a kanalizace „uplatňuje jako procesní obranu … do výše uplatněného nároku.“ Již v tomto odstavci žalovaná celkem jasně vyjádřila, že nároky „do výše žalované částky“ nejsou vzájemným návrhem. Jakékoli pochybnosti o významu projevené vůle žalované v tomto podání pak odstraňuje následný petit podání, v němž se žalovaná domáhá vydání rozsudku, podle nějž bude žaloba zamítnuta, a žalobcům bude uloženo zaplatit žalobkyni částku , částka, . To celkem přesně odpovídá ustanovení § 98 o. s. ř., podle nějž je vzájemným návrhem jen ta část „zápočtu“, která přesahuje žalovanou částku. Pokud by mělo být toto podání žalované vzájemným návrhem i co do částky , částka, , pak by žalovaná musela navrhovat nejen zamítnutí žaloby, ale i to, aby jí byla tato částka přiznána vůči žalobcům. Na těchto závěrech pak nic nemění ani obsah podání žalované ze dne , datum, , v němž pouze konkretizovala výši své údajné pohledávky za žalobci, tj. výši bezdůvodného obohacení, kterého se mělo žalobcům dostávat na úkor žalované. Usnesení okresního soudu tedy bylo správné, proto jej krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

26. Krajský soud poté přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že ani toto odvolání není opodstatněné.

27. Žalobci v odvolání zpochybňovali především skutkový závěr okresního soudu o tom, jaká je výše obvyklého nájemného za předmětné pozemky v rozhodných obdobích. V tomto směru lze do určité míry přisvědčit odvolacím námitkám žalobců o tom, že okresní soud se ve svém rozsudku nevypořádal se všemi důkazy, které k této otázce žalobci označili, resp. které byly provedeny. Krajský soud proto přistoupil k doplnění dokazování těmi důkazy, které okresní soud ve svém rozsudku pominul, a znovu vyslechl znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, .

28. Z e-mailu , jméno FO, , pracovníka , právnická osoba, ., žalobkyni b) ze dne , datum, krajský soud zjistil, že uvedená společnost nabízela za nájem pozemku o výměře cca , hodnota, m2 v předmětném , místo, nájemné ve výši , částka, měsíčně. Podle sdělení žalobců k tomuto důkazu však k uzavření nájemní smlouvy nedošlo.

29. Ze zápisu o přijatých usneseních rady města , adresa, ze dne , datum, krajský soud zjistil, že město , adresa, pronajalo pozemky o výměře , hodnota, m2 a , hodnota, m2 v areálu , místo, za , částka, /m2/rok bez DPH.

30. Ze zápisu o přijatých usneseních rady města , adresa, ze dne , datum, krajský soud zjistil, že město , adresa, pronajalo pozemky za účelem parkování nákladních vozidel, v rozsahu velikosti parkovacích míst, v areálu , místo, za , částka, /m2/rok.

31. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která byla seznámena s obsahem důkazů popsaných v odstavcích 28–30 shora, při výpovědi před krajským soudem uvedla, že charakter předmětných areálů v , místo, se liší. Pozemky žalobců jsou v areálu, který byl vždy zemědělský, zatímco areál bývalých kasáren je výrobně skladovací, je lépe umístěný a má lepší přístup. , jméno FO, za parkování v areálu, kde jsou pozemky žalobců, by byla výrazně nižší, než jakou odsouhlasila rada města. Také účel nájmu pozemků pronajatých městem , adresa, se liší, parkování vozidel je odlišné (intenzivnějším užití pozemku) od občasného projetí vozidel po komunikaci. Na závěrech svého posudku proto znalkyně nic nezměnila.

32. Co se týče hodnocení důkazů ve vztahu k výši obvyklého nájemného, pak má krajský soud ve shodě s okresním soudem za to, že znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, řádně obhájila závěry svého posudku. Tato znalkyně také správně při ocenění vycházela z toho, že předmětné pozemky jsou určené k zemědělským účelům (k tomu viz též právní závěry níže). Znalkyní zvolená metoda, kdy vyšla z realizovaných kupních cen pozemků obdobného charakteru v okolí, a výši obvyklého nájemného určila procentem z těchto kupních cen, je metodou zcela legitimní. Její použití znalkyně rozumně vysvětlila tím, že není prakticky možné získat dostatek podkladů pro přímé porovnání výše sjednávaného nájemného v nájemních smlouvách na srovnatelné pozemky, neboť takové údaje nejsou veřejně dostupné. Závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, jsou nadto podpořeny i závěry posudku znalce , jméno FO, , který dospěl k takřka stejným částkám obvyklé výše nájemného, jako znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, . Naopak nelze vycházet ze závěrů posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť tento výši obvyklého nájemného z pozemků v předmětném areálu stanovoval, jako by předmětné pozemky nemusely sloužit zemědělským účelům (k tomu opět viz níže). Rovněž z listin předložených žalobci vyplynulo, že jimi prokazovaná výše nájemného za jiné pozemky se týkala pozemků užívaných jiným způsobem než pro zemědělské účely, a proto neměly pro tuto věc vypovídací hodnotu. Vzhledem k těmto závěrům pak krajský soud dospěl k závěru, že nebyl důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku k posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

33. Po doplnění a částečném zopakování dokazování tedy lze konstatovat, že okresní soud i přes shora uvedená pochybení správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal.

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

35. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

36. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „plněním bez právního důvodu je i užívání cizí věci bez platné smlouvy (např. smlouvy o nájmu) či jiného titulu opravňujícího věc užívat, čímž vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 o. z.). (…) Protože takový uživatel není schopen spotřebované plnění v podobě užívání cizí věci vrátit, je povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (§ 2999 odst. 1 o. z.). Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit podle nájemní smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod číslem 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Aby mohlo jít o částku skutečně „obvyklou“ vzhledem ke srovnávanému stavu, je nepochybné, že při srovnání musí být respektováno jak posuzované místo a období, tak charakter, stav i způsob užívání konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže je v daných poměrech výše obvyklého nájemného závislá i na účelu a způsobu užívání, musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval a jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností platit. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se proto odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).“37. Obdobně v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud uvedl, že „rozhodovací praxí dovolacího soudu byl formulován a odůvodněn závěr, že protiprávním užitím cizí hodnoty, tedy jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., je i stav, kdy je cizí pozemek užíván subjektem odlišným od jeho vlastníka bez nájemní smlouvy či jiného obdobného titulu. Prospěch v takové situaci vzniká tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje, aniž by za to čehokoliv hradil, a jehož majetkový stav se tudíž nezmenšil, ačkoli by se tak za obvyklých okolností stalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, jehož se obohacenému dostalo, není přitom obohacený schopen in natura vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (srov. § 2999 odst. 1 větu první o. z.). Výše peněžité náhrady musí pak vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě, jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat, kdy majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu (pachtu), jíž by byl nájemce (pachtýř) povinen plnit podle platné nájemní smlouvy a kdy se proto výše náhrady poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného (pachtovného); jestliže je přitom v poměrech konkrétní věci výše obvyklého nájemného (pachtovného) závislá i na účelu a způsobu užívání (požívání), musí soud přihlédnout k tomu, jak ten, kdo se tímto způsobem obohatil, věc skutečně užíval (požíval) a jaké nájemné by za takové užívání (požívání) věci byl nucen za normálních okolností platit. Je tomu tak proto, že institut bezdůvodného obohacení směřuje k odčerpání prostředků od osoby, která je získala některou ze skutkových podstat uvedených v § 2991 o. z.; výše plnění za užívání (požívání) cizí věci (nemovitosti) bez právního důvodu, resp. protiprávní užití cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., se proto odvozuje od prospěchu, jejž získal obohacený, který je povinen vydat vše, co sám získal, nikoliv od újmy ochuzeného (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).“38. Krajský soud má za to, že tyto závěry jsou plně aplikovatelné i na tuto věc. Z uvedených závěrů Nejvyššího soudu jednoznačně plyne, že při určení výše náhrady za bezdůvodné obohacení užíváním cizí věci je nutno zohlednit jednak stav dané věci, jednak způsob jejího užívání obohaceným.

39. Co se týče stavu předmětných pozemků, je tato věc je specifická tím, že bezdůvodné obohacení vzniká žalované sice užíváním pozemku ve vlastnictví žalobců, avšak, přinejmenším pokud se jedná o pozemky parc. č. st. , adresa, a st. , adresa, jde o užívání tím, že na těchto pozemcích stojí stavba ve vlastnictví žalované, a nejde přitom o stavbu neoprávněnou. Žalobci tedy nemohou žádným způsobem dosáhnout proti vůli žalované odstranění této stavby ze svého pozemku. Stavba žalované pak byla vystavěna a s největší pravděpodobností i zkolaudována k provozování zemědělské výroby; jiné stavebně právní určení této stavby nebylo tvrzeno ani z ničeho nevyplývá. Účel užívání pozemku parc. č. , adresa, jakožto příjezdové cesty pak závisí na účelu užívání stavebních pozemků.

40. Co se týče skutečného způsobu užívání předmětných pozemků žalovanou, pak tento se odvíjel od užívání stavby žalované na těchto pozemcích stojící. Žalovaná užívala svou stavbu k tomu účelu, ke kterému byla učena, tj. k zemědělským účelům.

41. Krajský soud tak má za to, že pro určení prospěchu, kterého se žalované dostává užíváním předmětných pozemků, je nutno vycházet z toho, že pozemky nelze užívat jinak než k zemědělským účelům, a že právě tomu odpovídá výše prospěchu, kterého se žalované dostává jejich užíváním, bez ohledu na to, co by snad hypoteticky mohli žalobci požadovat za užívání pozemků, pokud by na nich stavba žalované nestála. Byť tedy lze přisvědčit žalobcům, že součástí zadání znaleckého posudku ze strany okresního soudu mělo být též uvedení, jaký účel a způsob užívání předmětných pozemků má znalec brát v úvahu, přesto okresní soud nepochybil, pokud při určení výše bezdůvodného obohacení vyšel z posudku a výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , která při určení obvyklé výše nájemného vyšla právě z cen placených za pozemky určené k provozování zemědělské výroby.

42. Okresní soud tedy v posledku věc posoudil správně i po právní stránce, a jeho rozsudek ve věci samé je správný. Proto krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil odvoláním napadené výroky III a IV rozsudku okresního soudu tak, jak je uvedeno výše.

43. Okresní soud však pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Předně je nutno přisvědčit žalobcům, že při značně vysokých nákladech, jež si toto řízení vyžádalo, je třeba ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. řádně zohlednit poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci samé. Na druhou stranu není důvod zohledňovat nad rámec výsledku řízení, že žalovaná nebyla úspěšná se svou obranou započtením svých tvrzených pohledávek proti pohledávkám žalobců, a že této obraně byla věnována část dokazování; pro takový postup opět není v zákoně žádná opora. Dalším pochybením okresního soudu pak bylo, že uložil žalobcům nahradit žalované náklady řízení společně a nerozdílně. K tomu není žádný důvod, neboť každý z žalobců uplatňoval v tomto řízení svůj nárok nezávislý na nároku druhého z žalobců.

44. Účelně vynaložené náklady řízení žalované okresní soud stanovil správně, proto krajský soud na odůvodnění prvostupňového rozsudku v tomto bodu pro stručnost odkazuje. Celkem tedy náklady řízení žalované, jak byly vyčísleny a přiznány okresním soudem, činily , částka, . Žalobce a) v řízení před okresním soudem požadoval celkem , částka, , žalobkyně b) pak , částka, , takže na náhradě nákladů žalované by se měli oba žalobci podílet v poměru těchto částek, což je 15,75 : 1; na nárok uplatněný žalobcem a) tak připadá , částka, z nákladů žalované, na nárok uplatněný žalobkyní b) pak , částka, . Žalobce a) uspěl před okresním soudem co do částky , částka, , což činí 3,66 %, takže žalovaná má vůči němu právo na náhradu 92,68 % na něj připadající části nákladů, tedy částky , částka, . Žalobkyně b) uspěla před okresním soudem co do částky , částka, , což je 4,92 %, takže žalovaná má vůči ní právo na náhradu 90,16 % na ni připadající části nákladů, tedy částky , částka, .

45. Stejnými poměrem mezi žalované je pak nutno ve smyslu § 148 o. s. ř. rozdělit mezi žalované také náklady řízení státu. Na žalobce a) tedy připadá , částka, , na žalobkyni b) pak , částka, .

46. Z uvedených důvodů proto krajský soud podle § 220 o. s. ř. změnil výroky VII a VIII rozsudku okresního soudu, jak je uvedeno shora.

47. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení plný úspěch, žalobci jsou proto povinni nahradit jí účelně vynaložené náklady odvolacího řízení. Předmětem odvolacího řízení byla již pouze částka , částka, , z čehož na žalobce a) připadala částka , částka, , na žalobkyni b) pak částka , částka, ; jejich poměr činí cca 16 :

1. Žalovaná požadovala nahradit odměnu advokáta za dva úkony právní služby po , částka, (vyjádření k odvolání, účast zástupce u jednání krajského soudu), dvě paušální náhrady hotových výdajů po , částka, , cestovné zástupce k jednání ve výši , částka, , a náhradu za promeškaný čas na cestě ve výši , částka, , a DPH z těchto částek v sazbě 21 %, celkem , částka, . Odměna advokáta byla požadována nižší, než by odpovídalo vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátnímu tarifu, proto krajský soud vyšel z částky požadované. Žalobce a) je proto povinen nahradit žalované částku , částka, , žalobkyně b) pak , částka, .

48. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.