22 Co 236/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovaným: 1/ Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2/ Jméno advokáta B , narozený dne Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o určení, že syn zůstavitelky Jméno advokáta B není dědicem ze zákona, k odvolání žalobce a 2. žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11. 4. 2024, č.j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v dalším odvoláním napadeném výroku III mění tak, že žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému k rukám jeho advokáta náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce a 1. žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud zamítl požadavek žalobce na určení, že 2. žalovaný není dědicem zůstavitelky , tituly před jménem, . , jméno FO, , narozené dne , datum, , zemřelé dne , datum, (výrok I). Dále rozhodl o tom, že ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a rovněž tak ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovaným (výrok III).

2. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud rozhodoval o požadavku žalobce, který byl usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odkázán k podání žaloby. Žalobce tvrdil, že důvodem dědické nezpůsobilosti 2. žalovaného je jeho jednání, které mělo povahu úmyslného trestného činu podvodu, případně zpronevěry proti zůstavitelce a jejímu otci , jméno FO, . Toto jednání mělo spočívat v tom, že na účet 2. žalovaného byly převedeny peníze zůstavitelky a jejího otce ve výši , částka, . 2. žalovaný nerespektoval žádost zůstavitelky ze dne , datum, o vrácení částky , částka, , ani její další žádost o vrácení částky ve výši , právnická osoba, .000 Kč. Žalobce poukázal dále na to, že se v roce 2015 obrátil na OSPOD se žádostí o pomoc ve styku s nezletilým vnukem , jméno FO, . Zůstavitelka se pokusila o domluvu, došlo ke konfliktu, bylo jí vyhrožováno omezením kontaktů. V důsledku toho byla zůstavitelka pod tlakem, trpěla , podezřelý výraz, navštěvovala , právnická osoba, , tituly před jménem, , jméno FO, . Po , datum, odepřel 2. žalovaný zůstavitelce kontakt s vnoučaty, k narozeninám jí dne , datum, popřál pouze formou SMS zprávy. Svým jednáním hrubě porušil dobré mravy. Žalobce dále uvedl, že on sám dne , datum, odvolal svůj dar a odstoupil od smlouvy ohledně částky , částka, . Na 2. žalovaného podal trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů podvodu, které bylo ale policií odloženo. Orgány činné v trestním řízení také nijak nevyhodnotily pohnutky zůstavitelky k jejímu tragickému činu. 2. žalovaný není hoden ani toho, aby byl účastníkem smlouvy o doplňkovém penzijním spoření zůstavitelky ze dne , datum, .3. 1. žalovaný navrhl vyhovět žalobě. Potvrdil skutkovou verzi žalobce o poskytnutí finančních prostředků dědy a rodičů 2. žalovanému, které 2. žalovaný nevrátil ani nepoužil na sjednaný účel. Není pravdivé tvrzení 2. žalovaného, že částku , částka, dědečka použil na platby na sociální služby, když nejméně částku , částka, v tomto směru nevydal. Zůstavitelka vyžadovala po 2. žalovaném vrácení svěřených peněz a zanechala vlastnoručně psané poznámky, ve kterých řešila způsob vymáhání svěřených prostředků. V rámci dědického řízení po , jméno FO, chtěla dohledat finanční prostředky na účtech 2. žalovaného. Jednala v tomto směru i s advokátkou, kterou odmítl 2. žalovaný, stejně jako notáře, zprostit mlčenlivosti. Rodinné vztahy nebyly dobré. Zůstavitelka fakticky vyměnila možnost styku s vnoučaty za nevymáhání poskytnuté půjčky. V období , datum, tak bylo pozastaveno vymáhání půjčky , částka, a styk s vnoučaty byl řešen za součinnosti OSPOD. V roce 2021 zůstavitelka žádala o vrácení prostředků , jméno FO, , což 2. žalovaný odmítl. Následovala tragická smrt zůstavitelky.4. 2. žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že byl se zůstavitelkou v pravidelném kontaktu, odkázal na SMS komunikaci, e-maily, výpisy o uskutečněných telefonních hovorech. Se zůstavitelkou v minulosti trávili dovolenou, zůstavitelka se účastnila rodinných oslav. Drobné neshody nedosáhly takové intenzity, která by byla významná pro dané řízení. Tvrzené rozkoly nebyly mezi zůstavitelkou a ním, respektive jeho dětmi, ale mezi žalobcem a 2. žalovaným. Žalobce je konfliktní, o čemž svědčí jeho postoj k manželce 2. žalovaného. Na vztahu zůstavitelky a 2. žalovaného nebylo nic neobvyklého, nelišil se od běžného vztahu matky a syna. Žalobcem uváděné platby byly nejprve zápůjčkou, poté darem. Takovou přeměnu učinila zůstavitelka za svého života a nepodnikla žádné kroky, ze kterých by bylo možné dovodit, že by finanční prostředky požadovala zpět. Nároky na vrácení vznesl žalobce až po její smrti. Zůstavitelka si nepřála jejich vrácení, považovala je za dar 2. žalovanému. Zůstavitelka sdělila 2. žalovanému a jeho manželce, že zapůjčené finanční prostředky vrátit nechce, a že jim takto přispěje na stavbu rodinného domu, věděla o tom, že se na výstavbě podíleli rodiče manželky 2. žalovaného. Projevu vůle zůstavitelky odpovídají i transakce na účtech, kdy od roku 2014 přestal 2. žalovaný platit pravidelné splátky půjčky. Další platby poskytnuté v letech 2015 a 2016 nesouvisejí s dříve poskytnutou půjčkou na výstavbu domu. 2. žalovaný poukázal na to, že mezi ním a zůstavitelkou byl častý finanční pohyb, oba byli finančníci a pracovali na zhodnocení rodinných finančních prostředků. Z ručně psaných poznámek zůstavitelky nelze dovodit, že mají souvislost s ním. Jde o výpisky z občanského zákoníku. Pokud by zůstavitelka chtěla finanční prostředky vymáhat, učinila by tak. Pokud tak nejednala, žádný dluh neexistoval. , jméno FO, zemřel v roce 2021. Od roku 2016 měl dostatek času, aby vyžadoval finanční prostředky zpět, pokud by s nimi bylo zacházeno v rozporu s jeho přáním.

5. Soud prvého stupně vycházel z toho, že , jméno FO, . , jméno FO, , narozená , rodné přijmení, , datum, , zemřelá dne , datum, (dále jen „zůstavitelka“) byla matkou žalovaných a manželkou žalobce. Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud odkázal žalobce k podání žaloby na určení, že 2. žalovaný není zůstavitelčiným dědicem ze zákona.

6. Okresní soud vyslechl jako účastníky řízení žalobce a 1. žalovaného, kteří ve svých účastnických výpovědích popsali podrobnosti rodinného soužití a finančních toků od , jméno FO, a zůstavitelky k 2. žalovanému v souladu se svými žalobními tvrzeními a procesním stanoviskem. 2. žalovaný se svým účastnickým výslechem nesouhlasil.

7. Svědkyně , jméno FO, . , jméno FO, , manželka 2. žalovaného, ve své výpovědi podpořila skutkovou verzi 2. žalovaného. Vypověděla, že vztahy se zůstavitelkou byly korektní, jezdili na společné výlety, dovolené. Tchýně pravidelně hlídala vnoučata, děti měly babičku rády. Žalobce o vnoučata nejevil zájem. Ostatní kritizoval, zejména jí a 2. žalovaného, svým postojem zkazil oslavy. Svědkyně žalobci řekla, co si o něm myslí. Zůstavitelka od nich nechtěla hradit úroky z poskytnuté částky a poskytla jim v roce 2014 částku asi , částka, Kč na stavbu rodinného domu. Na konci roku zemřel pan , jméno FO, , zůstavitelka vyklízela jeho dům, nebyla v dobrém rozpoložení.

8. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , sousedky zůstavitelky a žalobce, soud prvého stupně zjistil, že rodina 1. žalovaného navštěvovala rodiče, měli dobré vztahy. 2. žalovaný je navštěvoval zřídka, spíše jeho manželka chodila venčit psy společně se zůstavitelkou. Poté, co byl pořízen druhý pes 2. žalovaným, vznikl problém, vztahy se zhoršily. Sama zůstavitelka jí řekla, že rodina 2. žalovaného k ní nechce dávat vnoučata, trápilo jí to.

9. Z výpovědi svědka , jméno FO, , souseda manželů , jméno FO, , bylo zjištěno, že za , jméno FO, dojížděl žalobce se zůstavitelkou, dále jejich syn , jméno FO, . , Jméno advokáta B, pět let neviděl. Jeho rodinu nezná, ke vztahům v rámci rodiny se blíže nedovedl vyjádřit.

10. Podle notářského zápisu sp. zn. , spisová značka, , sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v , adresa, dne , datum, , jméno FO, prohlásil, že svému vnukovi , Jméno advokáta B, , nar. , Datum narození advokáta B, , poskytl celkem částku minimálně , částka, . , Jméno advokáta B, pracoval v bance v Praze, proto mu, když přijel do , adresa, , peníze vždy svěřil v obálce, aby mu tyto spravoval a zhodnotil. Peníze vnukovi nedaroval.

11. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , (protokolu o předběžném šetření, o projednání dědictví a usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ) okresní soud zjistil, že , jméno FO, , zemřelý dne , datum, , nezanechal závěť, dědictví nabyla jeho jediná dědička – dcera , jméno FO, . , jméno FO, . Obvyklá cena majetku v pozůstalostním řízení činila , částka, , výše dluhů , částka, a čistá hodnota pozůstalosti , částka, .

12. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , notářského kandidáta , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v , adresa, (kterému bylo předestřeno výše uvedené usnesení okresního soudu ve věci pozůstalosti po , jméno FO, ), soud prvého stupně zjistil, že účastníky řízení nezná, na průběh dědického řízení ani na text usnesení v dané věci si již nepamatuje. Pokud by bylo řešeno něco podstatnějšího, bylo by to uvedeno v protokole o projednání dědictví ve spise. Jestliže byla zůstavitelka jedinou dědičkou, bylo vycházeno z údajů a informací, které notáři sdělila. Pokud by dědic označil pohledávku zůstavitele za dlužníkem, byla by určitě zanesena do protokolu i do usnesení a bylo by s ní kalkulováno jako s aktivem pozůstalosti.

13. Z e-mailové komunikace a zprávy OSPOD , adresa, bylo zjištěno, že v období let 2014 a 2015 řešil OSPOD na základě iniciativy žalobce kontakt nezletilého , jméno FO, s prarodiči. Bylo opakovaně jednáno s otcem nezletilého , jméno FO, , který uvedl, že nebrání ve styku ani tomu, aby jeho rodiče nezletilého v místě bydliště nezletilého navštěvovali.

14. Z e-mailové komunikace bylo dále zjištěno, že zůstavitelka byla v kontaktu s 2. žalovaným, se kterým konzultovala finanční otázky, hypotéku, spoření, investice, dovolené, oslavy, vnoučata. Požádala e-mailem 2. žalovaného, aby převedl dědovi peníze na účet zřízený u , právnická osoba15. Ze spisu , právnická osoba, , Obvodní oddělení , adresa, , č. j. , spisová značka, a č. j. , spisová značka, okresní soud zjistil, že policie dne , datum, rozhodla o odložení sebevraždy zůstavitelky. Dále dne , datum, vyrozuměla žalobce o tom, že nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující spáchání protiprávního jednání. Zároveň byl žalobce vyrozuměn o tom, že policie není oprávněna řešit rodinné vztahy. Jedná o občanskoprávní spor, když žalobce tvrdí, že 2. žalovanému byly poskytnuty prostředky do výše , částka, . Státní zástupce KSZ dne , datum, , pod č.j. , spisová značka, , žalobci sdělil, že neshledal žádných podstatných závad a nedostatků v postupu okresního státního zastupitelství.

16. Ze Smlouvy č. , hodnota, o doplňkovém penzijním spoření , právnická osoba, ., uzavřené dne , datum, , jméno FO, s pravidelným měsíčním příspěvkem , částka, bylo zjištěno, že obmyšlenými osobami byli žalovaní, a to každý podíl 50 %.

17. Dále okresní soud učinil zjištění k finančním tokům: Ze smlouvy a výpisů z účtu , právnická osoba, č. ú. , č. účtu, , bylo zjištěno, že smlouva o poštovním účtu byla uzavřena dne , datum, , s osobou (klientem): , jméno FO, . Účet byl uzavřen ke dni , datum, se zůstatkem , částka, . Podle výpisů z účtu v období , datum, a , datum, byl příchozí platbou důchod , částka, , odchozí SIPO a v roce 2021 došlo ke třem transakcím po , částka, .

18. Ze zprávy a výpisů z účtu , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na zůstavitelku byl evidován účet č. , č. účtu, , který byl uzavřen ke dni , datum, . Na účet č. , č. účtu, byly provedeny odchozí úhrady - dne , datum, ve výši , částka, (tužkou je připsána poznámka: , jméno FO, půjčka), dne , datum, ve výši , částka, (tužkou je připsána poznámka: , jméno FO, půjčka), dne , datum, byla provedena odchozí úhrada ve výši , částka, na protiúčet č. , č. účtu, , Jméno advokáta B, (tužkou je připsána poznámka: převod peněž táta), dne , datum, byla provedena odchozí úhrada ve výši , částka, na protiúčet č. , č. účtu, (tužkou je připsána poznámka: převod peněž táta do CITI) a dne , datum, byla provedena odchozí úhrada ve výši , částka, na protiúčet č. , č. účtu, (tužkou je připsána poznámka: převod našich peněz do CITI – přes ČS).

19. Z výpisů z účtů č. , č. účtu, a , č. účtu, za období 12/2009 – 1/2016 zůstavitelky u , právnická osoba, , okresní soud zjistil, že byly provedeny úhrady - dne , datum, odchozí ve výši , částka, (tužkou připsána poznámka – , jméno FO, dar na byt), dne , datum, odchozí ve výši , částka, (tužkou připsána poznámka , jméno FO, půjčka), dne , datum, odchozí úhrada , částka, (tužkou připsána poznámka: půjčka , jméno FO, , celkem půjčeny , částka, Kč), dne , datum, příchozí úhrada , částka, . Dále v období od , datum, do , datum, pravidelně měsíčně přicházely platby z účtu č. , č. účtu, ve výši , částka, až , částka, (vždy byla tužkou připsána poznámka: úroky , jméno FO, za jednotlivé kalendářní měsíce), dne , datum, byla provedena příchozí úhrada ve výši , částka, ze stejného účtu (tužkou připsána poznámka: , jméno FO, splátka), dne , datum, byla provedena odchozí úhrada ve výši , částka, na protiúčet č. , č. účtu, , jméno FO, konto , jméno FO, , dne , datum, byla provedena příchozí úhrada ve výši , částka, z účtu č. , hodnota, (tužkou připsána poznámka: , jméno FO, splátka).

20. Z videozáznamů a fotodokumentace z rodinných oslav, výletů a dovolené, bylo zjištěno, že těchto akcí se účastnila rodina 2. žalovaného, včetně dětí, zůstavitelka, případně i žalobce.

21. Z písemnosti ze dne , datum, okresní soud zjistil, že žalobce odvolal dar 2. žalovanému a odstoupil od smlouvy s tím, že 2. žalovaný svým nevhodným chováním vůči své matce , jméno FO, a dědovi , jméno FO, hrubě porušil dobré mravy, když omezoval kontakty babičky s vnoučaty. Odmítl vrátit svěřené peníze, připravil tak matku o dědictví nejméně , částka, Kč. Naplnil skutkové podstaty trestných činů podvodu a zpronevěry a odmítal řešit vrácení půjček na stavbu domu ve výši , částka, Kč. Žalobce rovněž požádal o vrácení částky , částka, .

22. Žalobce na podporu svých tvrzení předložil ručně psaný text, který má být podle jeho tvrzení poznámkami zůstavitelky, a jež obsahují výpisky znění zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a to ustanovení § 583 (na uplatnění práva), dále § 657 a § 658 (smlouva o půjčce, § 458, § 459 (bezdůvodné obohacení § 101 a § 107 promlčení). Na dalším listu je přehled částek za jednotlivé měsíce roku 2013, celkem za rok , částka, , a rok 2012 45.895, za rok , částka, , za rok , částka, , za rok , částka, , dále poznámka „dar , adresa, “ , částka, , a , částka, dne , datum, z našeho účtu.

23. Dále žalobce navrhoval ke zjištění vůle zůstavitelky (nakládání s finančními prostředky a jejich vrácení 2. žalovaným) výslech advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, (která byla advokátku zůstavitelky) a notáře , tituly před jménem, , jméno FO, (jenž sepisoval prohlášení dědečka , jméno FO, ). Tyto svědecké výslech okresní soud nemohl provést, neboť je 2. žalovaný nezprostil mlčenlivosti.

24. Soud prvého stupně poté vyložil, že žalobcův požadavek na určení je založen výzvou pověřeného soudního komisaře řešícího pozůstalostní řízení. Uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by se 2. žalovaný dopustil takového jednání, které by naplnilo předpoklady pro aplikaci § 1481 o. z., tj. že by žalobcem popsané jednání 2. žalovaného mohlo mít za následek jeho dědickou nezpůsobilost. Pro naplnění zákonných důvodů nestačí konání, které lze označit za nekorektní, případně neslušné. Je třeba jednání takové intenzity, které lze označit za nezákonné v trestněprávní rovině. Vztah mezi žalobcem a 2. žalovaným nebyl ideální, komplikovaný zejména po tragické smrti zůstavitelky, až nevraživý ze strany žalobce k 2. žalovanému, kdy žalobce jednání 2. žalovaného považoval za jednu z možných příčin problémů, které se mohly podílet na smrti zůstavitelky. V řízení bylo prokázáno, že 2. žalovaný a jeho rodina byli se zůstavitelkou v kontaktu, byť v posledních měsících méně častém než dříve. Zůstavitelka se účastnila rodinných oslav, venčila společně s 2. žalovaným, případně jeho manželkou, psy, trávili společně dovolené, byli v telefonickém a e-mailovém kontaktu. Pokud existovaly určité neshody, nedosahovaly takové intenzity, kterou lze považovat za podstatnou. V období let 2014 až 2015 docházelo k pnutí ohledně styků s nezletilým vnukem , jméno FO, , které žalobce radikálně řešil prostřednictvím OSPOD. Ani v tomto směru ale nebylo prokázáno, že by se 2. žalovaný měl dopustit protiprávního jednání vůči zůstavitelce. Žalobcem tvrzené rozkoly mezi zůstavitelkou a rodinou 2. žalovaného nebyly předmětem konkrétního řešení ze strany zůstavitelky. Zůstavitelka a 2. žalovaný měli ekonomické vzdělání a intenzivně řešili finanční otázky, včetně nákladů na stavbu rodinného domu 2. žalovaného, investice a jejich zhodnocování. 2. žalovaný pracoval jako bankéř. Obraceli se na něj další členové rodiny, včetně zůstavitelky a jejího otce , jméno FO, . Listinnými důkazy byla prokázána existence transakcí, na které odkazoval žalobce a 1. žalovaný. Není ale průkazné, zda platby provedené z účtu 2. žalovaného na účet zůstavitelky v období 2015 a 2016 měly souvislost s půjčkou od zůstavitelky, neboť také v minulosti byly mezi nimi frekventované finanční toky za účelem zhodnocení finančních prostředků. Lze připustit, že konstrukce 2. žalovaného o tom, že prvotně peněžitá zápůjčka rodičů se přetransformovala v dar, je poněkud neobvyklá, avšak v rámci rodinných vztahů nikoliv vyloučená.

25. Měřeno optikou § 1481 o. z. nebylo prokázáno, že by se žalovaný dopustil činu trestného činu majetkového charakteru (podvodu či zpronevěry), jak také potvrdily žalobcem oslovené orgány činné v trestním řízení. Ani sama zůstavitelka neučinila za svého života vůči 2. žalovanému právní kroky směřující k vymáhání finančních prostředků. Za takové kroky nelze považovat ručně psané poznámky obsahující citaci z občanského zákoníku. Nároky na vrácení finančních prostředků vznesl žalobce až po smrti zůstavitelky. Je otázkou, zda si zůstavitelka nepřála finanční prostředky vrátit a zda ty považovala za dar 2. žalovanému, či za takový úkon učiněný nakonec žalobcem rovněž zvažovala. Účastnické výslechy žalobce a 1. žalovaného a výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, potvrdily pouze menší četnost kontaktů mezi zůstavitelkou a 2. žalovaným. Manželka 2. žalovaného označila vztahy 2. žalovaného a zůstavitelky jako korektní a za konfliktní osobu považovala žalobce. Pokud jde finanční prostředky , jméno FO, , ten mohl vznést požadavek na vrácení finančního plnění vůči 2. žalovanému soudní žalobou, neučinil tak.

26. Okresní soud poté uzavřel, že finanční transakce, na které poukazoval žalobce, ani ve spojení s dalšími důkazy, nebyly způsobilé jednoznačně prokázat, že by si 2. žalovaný protiprávně vědomě a proti vůli zůstavitelky přivlastnil její finanční prostředky, případně finanční prostředky otce zůstavitelky , jméno FO, . Nebylo tak možné nade vší pochybnost důvodně dovodit dědickou nezpůsobilost 2. žalovaného. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl.27. 2. žalovanému nepřiznal vůči žalobci právo na náhradu řízení s odkazem na ust. § 150 o. s. ř., tyto důvody shledal v osobních poměrech žalobce, který je starobním důchodcem, k podání žaloby byl vyzván soudní komisařkou. Žalobu nepodával svévolně nýbrž proto, aby obhájil svůj postoj vůči 2. žalovanému ve světle tragické smrti manželky, kdy žalovaného vinil z nedodržení finančních závazků vůči matce a dědovi a z neumožnění pravidelného styku s vnoučaty. Okresní soud přihlédl také k tomu, že 2. žalovaný v řízení odmítl svůj účastnický výslech a nezprostil mlčenlivosti navřené svědky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Byť byla žaloba zamítnuta, nelze přehlédnout některé poněkud zvláštní argumentaci 2. žalovaného. S ohledem na to nelze po žalobci spravedlivě požadovat, aby hradil 2. žalovanému náklady řízení. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů žádnému z nich, neboť 1. žalovaný de facto v řízení podporoval žalobce.

28. Rozsudek okresního soudu ve věci samé napadl odvoláním žalobce. Nesouhlasil s tím, že by jednání 2. žalovaného vůči zůstavitelce bylo nízké intenzity. Namítal, že okresní soud se nevypořádal s jednáním 2. žalovaného vůči otci zůstavitelky, ve výsledku akceptoval minimálně hrubé porušení jednání dobrých mravů 2. žalovaným, a zcela pominul, že 2. žalovaný řádně nenakládal se svěřenými prostředky otce zůstavitelky v prokázané výši , částka, s péčí řádného hospodáře. Finanční prostředky otce zůstavitelky nezhodnotil a neposkytoval žádné informace o způsobu nakládání s nimi. 2. žalovaný neumožnil svůj účastnický výslech, nezprostil mlčenlivosti advokátku ani notáře, čímž zablokoval provedení relevantních důkazů. Uváděl nepravdivé informace o svých vřelých vztazích se zůstavitelkou. Okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, protože neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, neboť nevyslechl advokátku zůstavitelky , tituly před jménem, , jméno FO, , notáře , tituly před jménem, , jméno FO, , ošetřující lékařku zůstavitelky (k dopadů jednání 2. žalovaného do osobní sféry zůstavitelky), ani pracovnici OSPOD. Na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť z protokolu sepsaného dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, , vyplývá, že zůstavitelka sdělila, že se u , právnická osoba, . zřejmě nacházejí účty vedené na jméno jejího syna, na které její otec poskytoval finance k investici. Výpověď manželky 2. žalovaného je nevěrohodná a křivá. Na účtu 2. žalovaného byla zatajena že částka , částka, , což koresponduje s prohlášením , jméno FO, v notářském zápise ze dne , datum, . Zůstavitelka vyzvala 2. žalovaného k vrácení úspor , jméno FO, , a to e-mailem z , datum, . Za tím účelem založila účet. Okresní soud také nevyžádal výpisy z účtu 2. žalovaného za období od roku 2005 do roku 2021, aby mohly být dohledány prostředky , jméno FO, , nevyhodnotil relevanci vlastnoručních poznámek zůstavitelky na bankovních výpisech, a pominul, že zůstavitelka zvažovala vrácení finančních prostředků. Tvrzení 2. žalovaného a jeho manželky, že došlo k přeměně půjčky na dar, je nepravdivé. V roce 2015 a 2016 byly placeny úroky z půjčky. Okresní soud se také nijak nevyjádřil k oprávněnosti odvolání daru žalobcem.

29. Dále žalobce provedl rozbor právní úpravy ust. § 1481 o. z., zdůraznil, že jednání 2. žalovaného naplňuje hypotézu této právní normy, neboť z notářského zápisu sepsaného , tituly před jménem, , jméno FO, vyplynulo, že , jméno FO, – dědeček 2. žalovaného žalovanému svěřil finanční prostředky za účelem správy a zhodnocení, nešlo o dar. Tyto prostředky 2. žalovaný nevrátil. Pokud 2. žalovaný tvrdí, že mu dědeček peníze daroval, je toto tvrzení v rozporu s notářským zápisem. Notářský zápis je veřejnou listinou a soud by z ní měl dle § 568 o. z. vycházet, neboť zakládá důkaz o projevu vůle jednající osoby. 2. žalovaný si přisvojením finančních prostředků dědečka se dopustil povahy úmyslného trestného činu, a to trestného činu zpronevěry dle § 206 odst. 1 trestního zákoníku. 2. žalovaný mařil svým jednáním důkazy. Jediným důvodem, proč tak činil bylo to, že nevyzněly v jeho prospěch. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a žalobě vyhověl.30. 1. žalovaný setrval na svých procesních stanoviscích v řízení před okresním soudem a odkázal na svá předchozí podání.31. 2. žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu ve věci samé a domáhal se změny nákladového výroku. Nesouhlasil s tvrzením žalobce, že by spravoval finanční prostředky otce zůstavitelky svěřené do jeho správy ve výši , částka, nikoliv s péči řádného hospodáře, neboť zajistil pečovatelskou službu a prostředky byly beze zbytku spotřebovány v souvislosti s výdaji za služby poskytované dědovi. Není pravdou, že by o stavu finančních prostředků neměl děda nebo zůstavitelka informace, ani to, že by měl pro dědu provádět investice, neboť z výpisů z účtů je zřejmé, že 2. žalovaný žádnou investici neprovedl. 2. žalovaný se ohradil vůči tomu, že by jedním z důvodů zhoršení psychického stavu zůstavitelky byla skutečnost, že nezvládla výčitky za ztráty peněz jejího otce. Žalobce pomíjí své vztahy se zůstavitelkou, které nebyly dobré. Zůstavitelka opakovaně jezdila na dovolené sama bez žalobce. Vztahy 2. žalovaného a zůstavitelky byly dobré, o tom svědčí, že zůstavitelka měla až do své smrti klíče od domu 2. žalovaného. V době, kdy měl údajně dlužit rodičům, mu zůstavitelka převedla finanční prostředky v hodnotě , částka, , které jí po zhodnocení vrátil zpět. Na účtu, jehož byl 2. žalovaný vlastníkem spolu s rodiči, měli zůstavitelka a žalobce dohromady uloženo více než , částka, . Žalobce si na tento účet do konce roku 2016 nechal posílat mzdu. Účty byly uzavřeny v souvislosti s prodejem bankovnictví , právnická osoba, . Žalobce projevoval vůči 2. žalovanému nevraživý postoj. Na Vánoce 2020 došlo ke konfliktu, který vyvolal žalobce. Poté přestal s rodinou 2. žalovaného komunikovat. Při návštěvě rodičů na Vánoce 2021 se žalobce celou dobu schovával v 1. patře domu a nepřišel rodinu 2. žalovaného ani pozdravit. 2. žalovaný uvedl, že zhoršující psychický stav zůstavitelky byl způsobem několika faktory. V prvé řadě špatně snášela odchod do důchodu, kdy svoji pozici finanční ředitelky složila na konci roku 2020. V listopadu 2020 zůstavitelce zemřela matka a na konci roku 2021 otec. Zůstavitelka také špatně nesla restrikce spojené s pandemií COVIDU 19, neboť předtím žila aktivním společenským životem.32. 2. žalovaný se ohradil také proti tomu, že by na jeho bankovním účtu byl úmyslně zatajen příjem ve výši , částka, . Účet měl po celou dobu své existence kladný disponibilní zůstatek a kreditní transakce převyšovaly transakce debetní. Zůstavitelka dar nikdy neodvolala a nepožadovala jeho vrácení. 2. žalovaný zpochybnil autenticitu ručně psaných poznámek, když z nich nelze také vyčíst, za jakých okolností vznikly a nelze dovodit, že jde o dokument, který by měl souvislost s ním. Navíc jde o výpisky z občanského zákoníku účinného do roku 2013. To je v rozporu s tím, že zůstavitelka byla právně znalá. Pokud by skutečně chtěla vymáhat finanční prostředky po 2. žalovaném, věděla jak a učinila by tak. Zůstavitelka neučinila za svého života žádné právní kroky směřující k vymáhání finančních prostředků.33. 2. žalovaný se důrazně ohradil proti tomu, že by mu dědeček svěřil peníze převyšující , částka, . Je těžko představitelné, že děda, kterého 2. žalovaný údajně nenavštěvoval, by mu svěřil své peníze v jakékoliv výši. Není také pravdivé tvrzení žalobce, že by vztahy mezi zůstavitelkou a jeho rodinou nebyly standardní. Z provedeného dokazování vyplývá opak. Šlo o běžný vztah matky a syna, probíhala mezi nimi komunikace, pravidelně se stýkali, chodili na procházky, trávili dovolené. Zůstavitelka disponovala klíči od domu 2. žalovaného. Žádné jednání zůstavitelky nenasvědčovalo, že by se 2. žalovaný dopustil proti ní činu, který by byl zásadní pro vyvození jeho dědické nezpůsobilosti, přičemž takového jednání by si musela být zůstavitelka vědoma již za svého života. Protože během řízení poskytl několik svých vyjádření, tvrdil relevantní skutečnosti, předkládal důkazní návrhy, považoval svůj účastnický výslech za nadbytečný, neboť by nepřinesl jiné informace. K odmítnutí výslechu přispělo i chování žalobce během pozůstalostního soudního řízení, které bylo vůči němu silně negativní. 2. žalovaný uvedl, že jeho povinností není podstoupit účastnický výslech, jedná se pouze o podpůrný důkazní prostředek. Rozhodnutí, zda se podrobí výslechu, bylo čistě v rukou žalovaného.34. 2. žalovaný nesouhlasil s tím, že mu okresní soud s odkazem na ust. § 150 o.s.ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu České republiky. Okresní soud řádně nezkoumal osobní, majetkové a sociální poměry žalobce, které jsou předpokladem pro ust. § 150 o. s. ř., tím porušil jeho právo na spravedlivý proces a právo na právní pomoc. Soud prvého stupně také v průběhu řízení nedal nijak najevo, že by chtěl ust. § 150 o. s. ř. a neumožnil mu vyjádřit se k zamýšlenému rozhodnutí. Pokud by okresní soud majetkové poměry žalobce zkoumal, zjistil by, že zůstavitelka měla s žalobcem ve společném jmění značný majetek, který je předmětem dědického řízení, vedeného pod sp. zn. , spisová značka, . Nesprávný je také závěr okresního soudu o tom, že žalobce nepodal žalobu svévolně. Učinil tak v návaznosti na jednání u notářky, kde žalobce nesouhlasil s tím, aby byl 2. žalovaný dědicem ze zákona po zůstavitelce , jméno FO, . Žalobce tak poté na základě výzvy notáře podal žalobu, ale učinil tak plně na základě svého uvážení. Žaloba byla neopodstatněná. Výslechy , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, byly nadbytečné, neboť rozhodné skutečnosti byly prokázány jinými důkazy. Nepřípadné je také hodnocení okresního soudu o transformaci finanční zápůjčky na dar ze strany zůstavitelky. Takový závěr je v rozporu se skutkovými zjištěními, neboť opakovaně bylo vysvětleno, že šlo nejprve o zápůjčku, která se časem změnila na dar. Tuto skutečnost zůstavitelka nikdy nezpochybňovala a nepodnikla žádné kroky, ze kterých by bylo možné dovodit, že finanční prostředky požaduje vrátit. Nelze si představit, že pokud by zůstavitelka nepovažovala finanční prostředky za darované, nevznesla by požadavek jejich vrácení, což do doby své smrti v dubnu 2022 neučinila. Nároky na vrácení finančních prostředků vznesl až žalobce po smrti zůstavitelky. Tentýž závěr lze uvést i k údajnému zneužití finančních prostředků dědečka, který zemřel koncem roku 2021. , jméno FO, sám, stejně jako zůstavitelka, měli od roku 2016 dostatečné množství času na to, aby uvedené finanční prostředky požadovali zpět. 2. žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku III změnil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

35. V průběhu odvolacího řízení žalobce odvolacímu soudu dne , datum, a , datum, zaslal písemná podání, ve kterých vznesl obvinění z ublížení na zdraví z nedbalosti, zpronevěry a podvod proti 2. žalovanému, dále z vydírání a křivé výpovědi proti manželce 2. žalovaného, padělání úřední listiny, zneužití pravomoci úřední osoby, porušení zákona proti státním zástupcům, pozměňování důkazů, nepravdivý posudek proti pracovnici Raiffeisenbank. Dále žalobce požádal o přerušení řízení do dodatečného projednání pozůstalosti vedené pod sp. zn. , spisová značka, s tím, že fragment vlastnoručních poznámek zůstavitelky v souvislosti s pozůstalostí po otci dokazují, že zůstavitelka zvažovala soudního vymáhání dědictví po otci. Dále žalobce rekapituloval návštěvy rodiny 2. žalovaného o vánočních svátcích v jednotlivých letech. Zopakoval, že 2. žalovaný dne , datum, přerušil veškeré kontakty se zůstavitelkou s ohledem na její požadavek na vrácení peněz a její předchozí žádost ze dne , datum, o převod finančních prostředků jejího otce na zřízený účet. Žalobce uvedl, že usiluje o naplnění vůle manželky k dodatečnému projednání dědictví po jejím otci, včetně dlouhodobě plánované rekonstrukce rodinného domu. Žalobce poskytl přehled finančních toků z účtů 2. žalovaného a provedl rekapitulaci částky, v jakém rozsahu se rodina 2. žalovaného obohatila. Zdůraznil, že pokud 2. žalovaný dne , datum, zaplatil částku , částka, , šlo o uznání dluhu zaplacením úroků. Dodal, že v souvislosti se svědeckou výpovědí manželky 2. žalovaného se obrátil na , právnická osoba, , ta však neshledala důvody pro zahájení trestního řízení.

36. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k následujícím závěrům.

37. Soud prvého stupně správně vycházel z toho, že v dané věci není třeba prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., neboť jde o žalobu na určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu, a to z ust. § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“).

38. Žalobce se domáhá určení dědické nezpůsobilosti 2. žalovaného. V daném případě k tvrzenému chování potenciálního dědice mělo dojít po , datum, , okresní soud proto správně postupoval podle ust. § 1481 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“).

39. Podle ust. § 1481 o. z. je z dědického práva vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu, anebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil, nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil, nebo poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

40. Okresní soud se s ohledem na žalobní tvrzení správně zabýval tím, zda je naplněna prvá skutková podstata uvedeného ustanovení, tj. zda se 2. žalovaný dopustil povahy úmyslného trestného činu proti zůstavitelce a jejímu předku (otci), a to bez ohledu na to, zda byl za čin odsouzen, či nikoliv – (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, . sp. zn. , spisová značka, ).

41. Ustanovení § 1481 o. z. (oproti předchozí právní úpravě – ust. § 469 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, , dále jen „obč. zák.“) nově formulovalo důvod dědické nezpůsobilosti tak, že dědicky nezpůsobilý je ten, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu (předchozí právní úprava byla formulována tak, že dědický nezpůsobilý je ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu). Nová formulace měla odstranit především pochybnosti, zda i osoby trestně neodpovědné (pro nedostatek věku nebo nepříčetnost v době, kdy k činu došlo) jsou z dědění vyloučeny (srov. rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2022, či rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Úprava tak upřesnila dopad na subjekty z různých důvodů trestně neodpovědné, nijak ale nesnížila požadovanou intenzitu závadného jednání potenciálního dědice, jež by mělo naplnit materiální znaky úmyslného trestného činu.

42. Z ustálené judikatury Ústavního soudu České republiky (srov. například nálezy ze dne , datum, , , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) vyplývá, že při posuzování, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu, je třeba věnovat mimořádnou pozornost otázce naplnění materiálního znaku trestného činu – dostatečnému stupni nebezpečnosti činu pro společnost. S ohledem na subsidiární roli trestní represe musejí být formální znaky trestných činů vykládány restriktivně. Je zdůrazňována zásada odpovědnosti za zavinění s tím, že nelze odhlížet od variability všech okolností, které dotčené právní jednání provází.

43. Vedle výše uvedeného, je dále ustanovení § 1481 o. z. specifické tím, že pro naplnění jeho hypotézy je dále nutné, aby dědicem spáchaný čin směřoval proti zůstaviteli (resp. jeho předku). V tomto směru lze odkázat na výše uvedené rozhodnutí R 47/2022, kde Nejvyšší soud neshledal dědice za nezpůsobilého, přestože byl odsouzen za trestný čin účasti na sebevraždě zůstavitele, když zobecnil, že má-li se jednat o čin proti zůstaviteli, je (logicky) nezbytné, aby nešlo o jednání v souladu s vůlí (přáním) zůstavitele. Pro posouzení této věci jsou proto také významná zjištění o postojích zůstavitelky vůči tvrzenému závadnému jednání 2. žalovaného.

44. Odvolací soud se ve výsledku ztotožňuje se závěrem okresního soudu o tom, že nebyly naplněny předpoklady ust. § 1481 o. z. Buď skutková verze žalobce (o jednání 2. žalovaného) nebyla prokázána nebo závadné jednání 2. žalovaného nedosahovalo takové intenzity, aby mohlo být považováno za úmyslný trestný čin či nebylo prokázáno, že by šlo o jednání v rozporu s vůlí zůstavitelky (jejího předka).

45. V případě vytýkaného nevrácení půjčky rodičů poskytli žalobce a 2. žalovaný odlišnou skutkovou verzi. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že k poskytnutí peněžních prostředků 2. žalovanému došlo v roce 2011. V letech 2012–2015 byla půjčka 2. žalovaným splácena. Důvody, proč splátky následně ustaly, líčí strany odlišně. Žalobce tvrdí, že půjčka trvala, naproti tomu 2. žalovaný, že zůstavitelka její vrácení již nepožadovala. Na podporu skutkové verze 2. žalovaného o tom, že zůstavitelka již nechtěla poskytnutou půjčku vracet, svědčí to, že přestože splácení půjčky ustalo v roce 2015 a zůstavitelka zemřela v roce 2022, tak nečinila žádné kroky k vymáhání této půjčky. Ručně psané poznámky, obsahují znění starého občanského zákoníku, nevedou k jinému závěru. I pokud by bylo prokázáno, že jde o text vyhotovený zůstavitelkou, tak pouze z nich nelze dovodit zamýšlené právní jednání zůstavitelky. Verzi 2. žalovaného tak nelze vyloučit. I pokud by byla pravdivá verze žalobce o tom, že půjčka trvá a nešlo o dar, nelze dovodit, že by jednání 2. žalovaného naplňovalo skutkovou podstatu úmyslného trestného činu podvodu (jak tvrdí žalobce), neboť jde o nesplnění občanskoprávního závazku.

46. Ve vztahu k žalobcem tvrzenému závadnému jednání vůči otci zůstavitele jde o obdobný případ. Notářský zápis ze dne , datum, je veřejnou listinou (§ 567, § 568 o. z., § 134 o. s. ř.), která zachycuje projev vůle , jméno FO, o tom, že v minulosti poskytl za účelem správy a zhodnocení 2. žalovanému peníze. Neobsahuje ale konkrétní údaje o výši poskytnutých prostředků a žalobcem tvrzené toky nebyly prokázány provedeným dokazováním (výpisy z účtů). I pokud zůstavitelka v dědickém řízení po svém otci uvedla, že finanční prostředky otce budou zřejmě vedeny na jméno jejího syna, tak opět konkrétní údaje v rámci dědického řízení dále neuvedla (nezmínila pohledávku zůstavitele , jméno FO, vůči 2. žalovanému) a ani v dalším období nečinila další kroky, stejně jako předtím , jméno FO, . Opět lze uzavřít, že i pokud došlo k tomu, že 2. žalovaný finanční prostředky , jméno FO, bez právního důvodu nevrátil, nelze takové jednání sankcionovat trestním postihem, neboť je třeba rozlišit mezi trestněprávní odpovědností a porušení právní povinnosti z občanskoprávního závazku, který má 2. žalovaný splnit.

47. Žalobcem tvrzené jednání 2. žalovaného o zamezení kontaktů zůstavitelky s vnoučaty by bylo možné považovat za odporující dobrým mravům, nejde ale o jednání povahy úmyslného trestného činu.

48. Jestliže dále žalobce poukazuje na to, že v řízení nemohl být řádně zjištěn skutkový stav, neboť nebyl vyslechnut 2. žalovaný, je třeba uvést, že účastnický výslech je důkazním prostředkem svého druhu, který vychází ze skutkových tvrzení účastníka a v tomto směru je třeba také hodnotit zjištění z něj uvedená. Pokud 2. žalovaný nezprostil mlčelivosti advokátku a notáře, nemohl soud jejich svědecké výslechy provést, neboť soud je povinen provádět dokazování tak, aby byla zachovávána státem uznávaná povinnost mlčelivosti (§ 124 o. ř. s.). Bez provedení důkazů poté nelze hodnotit, zda by podpořily skutkovou verzi žalobce. Ta ale z ostatních provedených důkazů nevyplývá. Okresní soud poté případně poukázal na to, že další navržené dokazování (např. výslech lékařky zůstavitelky), nebylo způsobilé prokázat relevantní skutečnosti (zda se 2. žalovaný měl dopustit tvrzeného závadného jednání dle § 1481 o. z., ale směřovaly k prokazování rodinných vztahů.

49. Pokud dále žalobce ve svém písemném podání, adresovaném odvolacímu soudu, uváděl další skutečnosti ohledně závadného jednání 2. žalovaného či jeho manželky, jde o nepřípustné novoty, uplatněné v rozporu s ust. § 205a o. s. ř. Není poté důvodu přerušovat řízení do doby skončení řízení o dodatečném projednání dědictví po , jméno FO, . Takové řízení je řízením nesporným, kde pozůstalostní soud není oprávněn řešit sporné skutečnosti, a nemohlo by pro tuto věc proto přinést relevantní zjištění.

50. Lze shrnout, že žalobce nerozlišuje mezi civilní a trestněprávní odpovědností. Ústavní soud opakovaně ve svých rozhodnutích deklaroval, že případy trestní odpovědnosti je třeba vykládat restriktivně. Jednání, kterým byl porušen civilní závazek, případně i jednání hrubě nemravné, není způsobilé založit dědickou nezpůsobilost potencionálního dědice dle § 1481 o. z. Takovým může být pouze jednání povahy úmyslného trestného činu, které směřuje proti zůstaviteli.

51. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a věcně správný rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil.

52. Podle § 220 o. s. ř dále změnil rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku III, o náhradě nákladů řízení. Toto řízení je řízením sporným, které je ovládáno zásadou úspěchu ve věci dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému účastníkovi náleží právo na náhradu nákladů řízení. Byl to žalobce, který soudní řízení vyvolal, 2. žalovaný byl v řízení zastoupen advokátem a v souvislosti s tím mu vznikly účelně vynaložené náklady. Odvolací soud na rozdíl od soudu okresního neshledává důvody pro apl. ust. § 150 o. s. ř. Jedná se o výjimečné ustanovení, k jeho aplikace nemohou vést pouze nepříznivé sociální poměry účastníka (kdy v případě žalobce nelze rozhodně zvažovat to, že by byl nemajetný) a k jeho uplatnění nevedenou ani konkrétní okolnosti daného případu. Byť žalobce poukazoval na jednání 2. žalovaného, který nevrátil uvedené finanční prostředky, nejde o trestněprávně postižitelné jednání, jedná se o civilní nároky. Žalobce pro uplatnění těchto nároků zvolil nesprávnou právní formu, vyvolal soudní řízení, a proto je povinen nést nepříznivé procesní následky s tím spojené. Odvolací soud tak uložil žalobci, aby nahradil žalovanému jeho náklady řízení v celkové výši , částka, , spočívající v nákladech na zastoupení advokátem – odměna advokáta za 13 úkonů právní služby po , částka, (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů 13 x , částka, (dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty (dle § 137 odst. 3 o. s. ř.).

53. Také za odvolací řízení náleží 2. žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , spočívající v nákladech na zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, (§ 9 odst. 3 písm. a/, § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů 3 x , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Uvedené náklady je žalobce povinen nahradit 2. žalovanému k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě dle § 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1, věta před středníkem, o. s. ř.

54. Ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovaným nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z nich, neboť 1. žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly a ve výsledku podporoval procesně neúspěšného žalobce.