22 Co 252/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částka Kč s příslušenstvím o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 7. 8. 2024, č. j. spisová značka

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích I a III mění takto:Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu ohledně zaplacení další částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, (výrok III.).

2. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalovaný se na základě ústní dohody s jednatelem žalobkyně účastnil příprav závodu , právnická osoba, den někdy okolo poledne.

3. Společnost , právnická osoba, . měla k Vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem (dále též “povinné ručení”), havarijní pojištění a doplňkové pojištění skel a asistenčních služeb u , právnická osoba, (dále jen Pojišťovna). Pojistná smlouva byla uzavřena , datum, . Vozidlo bylo uvedeno do provozu v den nehody, tj. , datum, . Téhož dne k němu byla za částku , částka, zakoupena roční dálniční známka. Ačkoliv na Vozidle vznikla v důsledku nehody tzv. totální škoda, tudíž nebylo schopno dalšího provozu, Pojišťovna vyplatila společnosti , právnická osoba, . z titulu pojistného plnění pouze náklady na odtah Vozidla ve výši , částka, . Zbývající škodu odmítla nahradit s odkazem na příslušnou výluku z pojištění uvedenou v jejích pojistných podmínkách, která se vztahovala k porušení povinnosti řidiče přivolat na místo nehody neprodleně Policii ČR. Ačkoliv se společnost , právnická osoba, . v součinnosti se zástupcem žalobkyně snažila dosáhnout změny stanoviska Pojišťovny, nebyla úspěšná. Proto uplatnila vůči žalobkyni mimo jiné nárok na náhradu škody spočívající nákladech na pořízení dálniční známky k Vozidlu ve výši , částka, , nákladech na pojištění Vozidla ve výši , částka, a nákladech na jeho registraci ve výši , částka, , tedy celkem na zaplacení částky , částka, , kterou žalobkyni vyúčtovala fakturou splatnou k datu , datum, . Žalobkyně tuto fakturu uhradila dne , datum, . Následně byla fakturovaná výše náhrady škody snížena o částku , částka, představující Pojišťovnou vrácené pojistné za havarijní pojištění Vozidla. Sama žalobkyně následně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení náhrady škody ve výši , částka, předžalobní výzvou jejího zástupce ze , datum, . Žalovaný v souvislosti s jejím nárokem na náhradu škody uhradil žalobkyni doposud , částka, . Ohledně částky , částka, za registraci Vozidla byla žaloba vzata zpět a v tomto rozsahu bylo řízení již dříve zastaveno.

4. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle § 2910, § 2917, § 2951 odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) tak, že žalovaný zaviněně porušil zákonnou povinnost tím, že jako řidič Vozidla nezvládl jeho řízení, v zatáčce vyjel s Vozidlem mimo pozemní komunikaci a narazil s ním do stromu. Konkrétně tím žalovaný porušil povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničních provozu, a to přizpůsobit rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem Vozidla a nákladu, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její kategorii a třídě, povětrnostním podmínkám a jiným okolnostem, které je možno předvídat. Další zákonné povinnosti pak žalovaný zaviněně porušil tím, že jako účastník nehody, při které vznikla hmotná škoda na majetku třetí osoby a škoda na vozidle zjevně přesahovala , částka, , neoznámil neprodleně nehodu policii; konkrétně šlo o povinnosti uvedené v § 47 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 47 odst. 4 a § 47 odst. 5 písm. a), a dále v dle § 47 odst. 4 písm. a) zákona o silničním provozu. Okresní soud podotkl, že na to, že žalovaný porušil shora uvedené zákonné povinnosti, nemá žádný vliv skutečnost, zda si byl vědom, že Vozidlo není majetkem žalobkyně, nýbrž jde o pronajatý vůz, ani zda byl žalovaný před započetím jízdy s Vozidlem žalobkyní poučen o tom, jak má postupovat v případě vzniku dopravní nehody.

5. Dále měl okresní soud za to, že žalobkyně v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou uhradila společnosti , právnická osoba, . částku v celkové výši , částka, (po zohlednění dodatečně vystaveného dobropisu), čímž došlo ke zmenšení jejího majetku a tím i ke vzniku škody. Podle okresního soudu celá škoda, která zůstala předmětem řízení v době vyhlášení rozsudku okresního soudu, také byla v příčinné souvislosti s popsanými porušeními zákonných povinností žalovaným. Společnosti , právnická osoba, . jakožto vlastníku Vozidla vznikla jeho poškozením, které mělo charakter tzv. totální škody a jehož výsledkem bylo, že Vozidlo dále nebylo schopné provozu na pozemních komunikacích, majetková škoda tvořená mimo jiné marně vynaloženými náklady na pořízení dálniční známky k Vozidlu ve výši , částka, . Dálniční známka je totiž nepřenosná a v daném případě byla neoddělitelně spojena s Vozidlem. Pokud by nedošlo k předmětné dopravní nehodě, kterou žalovaný zavinil, společnost , právnická osoba, . by mohla Vozidlo provozovat mimo jiné i na dálnicích a dalších zpoplatněných silničních úsecích a využívat tak zakoupenou dálniční známku.

6. Zbývající část žalobou uplatněného nároku se týkala zaplaceného pojistného za povinné ručení a (, částka, ) a za havarijní pojištění Vozidla (, částka, , z nichž bylo Pojišťovnou vráceno , částka, , zbývá tak , částka, ), včetně doplňkových pojištění skel (, částka, ) a asistenčních služeb (, částka, ). Okresní soud zvažoval, zda společnosti , právnická osoba, . nevzniklo vůči Pojišťovně právo i na vrácení poměrné části pojistného za ostatní sjednaná pojištění, neboť pokud by se tak stalo, společnost , právnická osoba, . by se nemohla s úspěchem domoci zaplacení částky odpovídající poměrné části pojistného po žalobkyni z titulu práva na náhradu škody a současně by ani nemohlo podle § 2917 o. z. vzniknout regresní právo žalobkyně na náhradu škody vůči žalovanému. Pokud jde o povinné ručení, okresní soud poukázal na § 12 odst. 1 písm. c) a § 13 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. a dospěl k závěru, že pokud Pojišťovna v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou uhradila náklady na odtah Vozidla ve výši , částka, , tedy poskytla pojistné plnění z titulu doplňkového pojištění asistence Vozidla, které bylo provázáno s povinným ručením. Byť tedy nebylo Pojišťovnou plněno přímo z titulu povinného ručení, nýbrž z titulu na něj navázaného pojištění asistence, odpadla jí podle § 13 odst. 2 věty třetí zák. č. 168/1999 Sb. povinnost vrátit poměrnou část pojistného za povinné ručení společnosti , právnická osoba, . Nevrácené pojistné zaplacené ve vztahu k Vozidlu tak představuje škodu vzniklou společnosti , právnická osoba, . v příčinné souvislosti s nehodou zaviněnou žalovaným, neboť společnost , právnická osoba, . vynaložila náklady na pojištění Vozidla, které zjevně plánovala pronajímat svým klientům (obdobně, jako to učinila ve vztahu k žalobkyni), nicméně v důsledku totálního poškození Vozidla při nehodě o tuto možnost přišla. Podle okresního soudu tak náklady na toto pojištění Vozidla byly vynaloženy marně, což by se nestalo, pokud by nedošlo k předmětné nehodě. Vzhledem k tomu, že takto marně vynaložené náklady byly následně přefakturovány žalobkyni, která je společnosti , právnická osoba, . uhradila, je žalovaný podle § 2910 ve spojení s § 2917 o. z. povinen takto vzniklou škodu nahradit žalobkyni.

7. Okresní soud dále k námitkám žalovaného ohledně nedostatku jeho pasivní věcné legitimace uvedl, že tyto námitky považuje za zcela nepřiléhavé, neboť to byl právě žalovaný, kdo svým zaviněným porušením zákonné povinnosti vznik škody způsobil. Proto za způsobenou škodu podle § 2910 o. z. primárně odpovídá právě žalovaný jako škůdce, na čemž by nic nezměnilo ani to, pokud by společnosti , právnická osoba, . způsobenou škodu nahradila Pojišťovna z titulu pojistného plnění. V takovém případě by se pouze velmi pravděpodobně náhrady škody vůči žalovanému domáhala sama Pojišťovna, a nikoliv žalobkyně, a to rovněž s odkazem na regresní nárok založený v § 2917 o. z. Konečně okresní soud přihlédl k tomu, že žalovaný v průběhu řízení žalobkyni na předmětné nároky zaplatil , částka, , aniž by žalobkyně na tuto skutečnost procesně reagovala. Proto okresní soud podané žalobě vyhověl pouze co do částky , částka, (, částka, – , částka, ) a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to ve smyslu § 1970 o. z. spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajících , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení pak okresní soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že podle výsledku řízení byla žalobkyně úspěšná z 82 %, proto má právo na náhradu 64 % účelně vynaložených nákladů řízení, které byly tvořeny odměnou advokáta za devět úkonů právní služby po , částka, , devíti paušálními náhradami hotových výdajů advokáta po , částka, , cestovným ve výši , částka, , náhradou za ztrátu času ve výši , částka, , vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a soudním poplatkem ve výši , částka, , celkem , částka, .

9. Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, přičemž podle jeho obsahu šlo o odvolání pouze proti výrokům I a III. Namítal, že ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku není pasivně legitimován. Poukázal na to, že s žalobkyní v roce , datum, neuzavřel žádnou smlouvu, na jejímž základě by byl povinen a případně také poučen či zaškolen k jakékoli smluvní přepravě osob či věcí. Žalovaný se pouze ústně dohodl s jednatelem žalobkyně , jméno FO, na tom, že bude vykonávat fyzickou činnost, např. přesuny materiálu, skládání stolů apod., a to za odměnu, kterou mu pan , jméno FO, osobně vyplatí. Dále měl za to, že příčinná souvislost mezi škodou a porušením zákonné povinnosti neexistuje, neboť jednatel žalobkyně nesplnil svou informační povinnost o dopravní nehodě vůči společnosti , právnická osoba, ., o které prokazatelně věděl, neboť žalovaný by bez pokynu jednatele žalobkyně k řízení vozidla a předání klíčů od vozidla jednatelem vůbec neměl k vozidlu přístup. V tomto směru okresní soud dospěl i k nesprávným skutkovým závěrům. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil a žalobu zamítl.

10. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že rozsudek okresního soudu považuje za správný, a odvolání pouze za obstrukci. Poukázala na to, že žalovaný namítá mj. nesprávnost skutkových zjištění okresního soudu, avšak v řízení před okresním soudem byl žalovaný pasivní a neoznačil žádné důkazy, které by okresní soud neprovedl. Je přitom nepochybné, že žalovaný zavinil dopravní nehodu ze dne , datum, , při níž bylo Vozidlo zničeno. Žalovaný pak na svou obranu uváděl zjevně nepravdivé skutečnosti, např. že nevěděl, komu vozidlo patří, že nebyl nijak proškolen a neměl žádné pokyny, a že policii k nehodě nevolal, neboť mu nebyl znám rozsah škody. Značnou část této obrany si žalovaný vyvrátil sám svou účastnickou výpovědí dne , datum, . O proškolení žalovaného vypovídali jednatel žalobkyně i svědek , jméno FO, . Otázka nějaké dohody o přepravě věcí či osob mezi účastníky je pak pro rozhodnutí v této věci irelevantní. Konečně není pravdou, že jednatel žalobkyně o předmětné dopravní nehodě věděl a že žalovaný po ní jednal podle pokynů jednatele. Žalovaný nezavolal policii na místo nehody o své vůli. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.

11. Krajský soud nařídil k projednání odvolání žalovaného jednání na , datum, , jež bylo následně na žádost zástupce žalovaného odročeno na , datum, . Z účasti na tomto jednání se žalovaný i jeho zástupce omluvili, krajský soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

12. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

13. Okresní soud v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud zcela převzal. Vzhledem k právním závěrům, z nichž krajský soud vycházel, nepovažoval krajský soud za potřebné skutková zjištění nijak doplňovat.

14. Krajský soud považuje za správné právní závěry okresního soudu týkající se zaviněného porušení právních povinností žalovaným, a pro stručnost proto na příslušné pasáže odůvodnění rozsudku okresního soudu odkazuje. Právní závěry okresního soudu o existenci příčinné souvislosti mezi porušením právních povinností žalovaným a vznikem škody, jak tento vznik škody tvrdila žalobkyně, však krajský soud za správné nepovažuje.

15. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

16. Z výše popsaného, okresním soudem zjištěného skutkového stavu se podává, že žalovaný v daném případě porušil zákonné povinnosti dvěma jednáními, která spolu sice souvisela, avšak byla samostatná a každé z nich mělo za následek něco jiného. Předně žalovaný porušil zákonné povinnosti při řízení Vozidla a způsobil tím dopravní nehodu; ohledně konkrétních zákonných ustanovení, která stanovila příslušné povinnosti žalovaného při řízení Vozidla, lze odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu. V příčinné souvislosti s touto nehodou, resp. porušením těchto zákonných povinností žalovaného, nepochybně vznikla škoda na Vozidle (a na majetku třetí osoby), včetně souvisejících nákladů na odtah vozidla. Tato škoda nicméně není předmětem tohoto řízení.

17. Podstatné v dané věci je, že právě pro případ takových škod (na Vozidle či způsobených jeho provozem) uzavřel vlastník Vozidla, tj. společnost , právnická osoba, ., obě shora uvedená pojištění. Ve vztahu k oběma pojištěním nastala předmětnou dopravní nehodou pojistná událost. Teprve následně a v podstatě nezávisle na vzniku škody na Vozidle (a na majetku třetí osoby) žalovaný porušil druhou zákonnou povinnost, a sice přivolat na místo nehody policii (k přesnému vymezení této povinnosti lze opět odkázat na rozsudek okresního soudu).

18. Ve vztahu k povinnému ručení takové porušení povinností žalovaným nemohlo mít za následek odepření pojistného plnění ze strany Pojišťovny, nýbrž mohlo založit pouze možnost regresu ze strany Pojišťovny vůči pojištěnému, kterým byl žalovaný (viz § 6 odst. 2, § 7, zejména odst. 4, a především § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 168/1999 Sb.). Pojistné plnění z povinného ručení bylo Pojišťovnou poskytnuto (byť stricto sensu z doplňkového pojištění asistenčních služeb). Byl tak naplněn účel uvedeného pojištění. Podle krajského soudu tedy již z tohoto důvodu nelze mít za to, že by pojistné na povinné ručení bylo vynaloženo marně. V této souvislosti je nepodstatné, že pojistné plnění takto poskytnuté bylo relativně nízké, dokonce nižší než zaplacené pojistné, a že pojištění trvalo jen několik dnů, neboť zaniklo tím, že Vozidlo bylo při dané dopravní nehodě zničeno. Pokud by žalovaný předmětnou dopravní nehodou způsobil mnohem větší škodu, např. pokud by nenarazil do stromu, nýbrž do jiného vozidla, které by tím bylo také zničeno, či dokonce pokud by srazil nějakého člověka a způsobil mu těžká zranění či smrt, a pojistné plnění vyplacené Pojišťovnou by dosáhlo statisíců či milionů Kč, pak by patrně ani společnost , právnická osoba, ., ani žalobkyně neuvažovaly o tom, že pojistné na uvedené pojištění bylo vynaloženo marně. Mezi porušením právních povinností žalovaným a tvrzenou škodou ve výši zaplaceného pojistného na povinné ručení, včetně k němu sjednaných doplňkových pojištění, tedy není příčinná souvislost.

19. Na posledně uvedeném závěru ve vztahu k pojistnému na povinném ručení by nic nezměnila ani skutečnost zdůrazňovaná žalobkyní při odvolacím jednání, a sice že doplňková pojištění byla relativně samostatná a ve skutečnosti z povinného ručení jako takového žádné pojistné plnění poskytnuto nebylo. V takovém případě, tedy pokud nebylo z povinného ručení ničeho plněno, by měla Pojišťovna povinnost vrátit odpovídající část zaplaceného pojistného (včetně části pojistného zaplaceného za pojištění skel). Pokud by tuto svou povinnost nesplnila, došlo by k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a tvrzenou škodou. Jinak řečeno, žalovaný nemůže být odpovědný za nesplnění právní povinnosti Pojišťovnou; v tomto směru ostatně vedl úvahu již okresní soud (a dospěl k závěru, že Pojišťovna neměla povinnost vrátit poměrnou část zaplaceného pojistného, neboť z povinného ručení plnila).

20. Ve vztahu k havarijnímu pojištění nastala teprve v důsledku druhého porušení zákonné povinnosti žalovaným (nepřivoláním policie na místo nehody) výluka z havarijního pojištění Vozidla, na základě níž Pojišťovna odepřela vyplacení pojistného plnění z havarijního pojištění. Následkem protiprávního jednání žalovaného tedy nebylo zaplacení pojistného na havarijní pojištění ze strany společnosti , právnická osoba, ., ani to, že by dané pojistné či jeho podstatná část bylo vynaloženo marně. Následkem jednání žalovaného bylo, že pojišťovna byla oprávněna odepřít vyplacení pojistného plnění. Jinak řečeno, pojistné za havarijní pojištění bylo ze strany společnosti , právnická osoba, . vynaloženo na to, aby Pojišťovna nesla za podmínek uvedených v pojistné smlouvě a pojistných podmínkách mj. riziko poškození nebo zničení Vozidla, a Pojišťovna takové riziko skutečně nesla (po dobu krytou nevrácenou částí zaplaceného pojistného). Skutečnost, že jednáním žalovaného nastala výluka z pojištění, na tomto nesení smluvně vymezeného rizika Pojišťovnou nic nezměnila. K vrácení nevrácené části pojistného zaplaceného za havarijní pojištění by nedošlo v žádném případě. Ani mezi porušením právních povinností žalovaným a tvrzenou škodou ve výši zaplaceného pojistného na havarijní pojištění tedy není příčinná souvislost.

21. Konečně co se týče částky , částka, zaplacené za tzv. dálniční známku, pak ani zde není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Charakter časového poplatku podle § 20 a násl. zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, se totiž v podstatě neliší od charakteru poplatku za registraci vozidla ve smyslu § 4 a násl. zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Oba poplatky umožňují provozovat konkrétní motorové vozidlo na pozemních komunikacích; jeden je třeba k provozování na všech pozemních komunikacích, druhý na některých z nich (podléhajících poplatku), oba jsou nepřenosně spjaty s konkrétním vozidlem. Lze tak odkázat na úvahy okresního soudu, které byly účastníkům sděleny v průběhu řízení, a jež žalobce vedly k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně částky , částka, .

22. Kromě toho, co je uvedeno v předchozím odstavci, pak také platí, že spjatost zaplaceného časového poplatku (dálniční známky) s konkrétním vozidlem znamená, že o hodnotu zaplaceného poplatku, resp. jeho poměrné části, se zvyšuje hodnota vozidla, za nějž byl poplatek zaplacen. Racionálně jednající kupující, který by měl na výběr mezi dvěma jinak zcela identickými vozidly, z nichž za jedno by byl zaplacen časový poplatek, zatímco za druhý z nich nikoli, by nepochybně za vozidlo s uhrazeným poplatkem nabídl adekvátně vyšší cenu, neboť oprávnění užívat zpoplatněné úseky pozemních komunikací je s vozidlem nerozlučně spjato. I z tohoto důvodu tedy nelze požadovat náhradu škody odpovídající zaplacenému časovému poplatku mimo náhrady škody za vozidlo, za nějž byl poplatek zaplacen.

23. Rozsudek okresního soudu ve věci samé je tedy ve výroku I nesprávný. Proto jej krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

24. Vzhledem ke změně rozsudku okresního soudu ve věci samé musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem. Po změně byl žalovaný v řízení zcela úspěšný a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plném rozsahu. Žalovaný požadovanou náhradu nákladů řízení nevyčíslil, proto krajský soud vyšel z obsahu spisu. Žalovanému náleží ve smyslu § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. náhrada za odměnu advokáta za tři úkony právní služby po , částka, (učiněných v době, kdy byla předmětem řízení částka , částka, s přísl.; konkrétně převzatí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání okresního soudu dne , datum, ), a za dva úkony právní služby po , částka, (účast u jednání dne , datum, , které trvalo přes 2 hodiny), a dále podle § 13 odst. 4 cit. vyhl. pět paušálních náhrad hotových výdajů po , částka, , celkem , částka, .

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch, žalobkyně je proto povinna nahradit mu vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za jeden úkon právní služby (sepis odvolání) ve výši , částka, , jedna paušální náhrada hotových výdajů po , částka, , a zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, , tedy celkem , částka, .

26. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.