22 Co 282/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 29. 8. 2024, č.j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I, a to pouze ve lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku III, a to pouze ve lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II v části zamítnutých úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výroku IV. v části zamítnutých úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení potvrzuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani krajským soudem.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří měsíců od právní moci rozsudku a ve výroku II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky , částka, , dále 15 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 29,04 % úroku ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Ve výroku III dále okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do šesti měsíců od právní moci rozsudku a ve výroku I a ve výroku II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení další částky , částka, , dále 15 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 30 % úroku ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Ve výroku V okresní soud žalobkyni uložil povinnost doplatit České republice, na účet okresního soudu, soudní poplatek ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku a ve výroku VI rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

4. Okresní soud s odkazem na § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů, když měl za to, že s tím účastníci souhlasili.

5. Vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, .) poskytla žalovanému dva úvěry, na které žalovaný částečně plnil. Žalovaný poskytnutí úvěrů, jejich výši a výši splacených částek nijak nesporoval, v řízení zůstal nečinný. Takto vzal okresní soud za prokázané uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , podle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který se žalovaný se zavázal vrátit v celkové částce , částka, ve 48 měsíčních splátkách po , částka, včetně pojištění. Na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek po , částka, , tedy , částka, . Dále byl žalovanému poskytnut úvěr dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , a to ve výši , částka, dne , datum, , a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit v celkové částce , částka, ve 42 měsíčních splátkách po , částka, včetně pojištění. Na tento úvěr žalovaný zaplatil celkem , hodnota, splátek po , částka, , tedy , částka, . Dle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, a společného prohlášení ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni a žalovanému bylo dne , datum, zasláno oznámení o postoupení pohledávky.

6. Okresní soud vycházel z právní úpravy smlouvy o úvěru dle § 2395 o. z. a dále z § 86 odst. 1, 2 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ). Podle § 86 odst. 1,2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Zdůvodnil, že v případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřena v režimu citovaného zákona absolutně neplatná. K tomu dodal, že absolutní neplatnost byla výslovně zavedena s účinností od , datum, dle novely ZSÚ zákonem č. 96/2022 Sb., když obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny po této účinnosti. Dle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Okresní soud shledal obě úvěrové smlouvy absolutně neplatné, neboť původní věřitel s odbornou péčí neposoudil a neověřil schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu podrobně zdůvodnil, že žalobkyně se spokojila pouze s doložením příjmu žalovaného a vůbec nezkoumala jeho výdaje, které vypočítala na základě aktuálního životního minima a s dalšími možnými náklady nepočítala. Spokojila se pouze s tvrzeními žalovaného a jeho údaje si neověřila, tedy řádně nevyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Proto shledal, že žalobkyni nelze přiznat žalované plnění, ale pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z., ohledně něhož rozhodu pro každou ze smluv samostatnými výroky. Protože dle smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , na které žalovaný uhradil , částka, , uzavřel okresní soud, že dlužná částka činí , částka, , kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Okresní soud proto stanovil žalovanému povinnost tuto dlužnou částku zaplatit do tří měsíců od právní moci rozsudku, když měl za to, že to by mělo být v majetkových možnostech a schopnostech žalovaného. V případě smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , na které žalovaný uhradil , částka, , a proto dlužná částka činí , částka, , kterou by žalovaný měl rovněž zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Tuto dlužnou částku okresní soud žalovanému stanovil zaplatit do šesti měsíců od právní moci rozsudku, když shledal, že to by mělo být v majetkových možnostech a schopnostech žalovaného.

8. U obou smluv okresní soud shodně uvedl, že žalobkyně nemá nárok na zákonné úroky z prodlení, neboť až tímto rozhodnutím je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky. Žalovaný se proto dostane do prodlení, až pokud v takto soudem stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. Proto okresní soud ve výrokem II a IV žalobu zamítl ohledně zbývajících žalovaných částek (, částka, a , částka, ) a ohledně žalovaných úroků a úroků z prodlení.

9. Protože žalobkyně uhradila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši , částka, a elektronický platební rozkaz nebyl vydán, postupoval okresní soud dále dle položky 2, bodu 2 sazebníku soudních poplatků a žalobkyni doměřil soudní poplatek, který z žalované částky , částka, činí , částka, . Proto žalobkyni k doplacení uložil částku , částka, , a to ve prospěch České republice – okresního soudu do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

10. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Shledal, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a že žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly-. Proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

11. Žalobkyně podala proti citovanému rozsudku včasné odvolání, a to výslovně pouze proti výrokům I. a III. jen ohledně stanovené lhůty k plnění a dále proti výrokům II a IV pouze v části, v níž jimi byla žaloba zamítnuta ohledně žalovaných úroků z prodlení, a to ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně nijak nezpochybnila právní závěr okresního soudu, že obě úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné z důvodů shledaných okresním soudem. Žalobkyně však měla za to, že má právo na úrok z prodlení z přiznané dlužné částky, neboť toto právo jí vyplývá přímo ze zákona, § 1970 o. z. Namítla, že splatnost dlužných částek z titulu vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. V dané věci byl žalovaný vyzván k zaplacení žalobkyni v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , které mu bylo téhož dne odesláno. Nejpozději třetí den po tomto odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného, který se po marném uplynutí stanovené lhůty 10 dnů dostal nejpozději od , datum, do prodlení. Současně žalobkyně nesouhlasila se stanovenou delší lhůtou k přiznanému plnění. Namítla, že zákonná lhůta k plnění je dle § 160 odst. 1 o.s.ř. třídenní. Jen výjimkou z této zásadní zákonné pariční lhůty je možné stanovit lhůtu delší a pro takový postup musí existovat důvody, jimiž se však okresní soud nezabýval, když neuvedl žádné konkrétní okolnosti osvědčující nepříznivou sociální a majetkovou situaci žalovaného, který byl v dané věci zcela pasivní, tedy ani o delší lhůtu, příp. o možnost plnění ve splátkách nežádal. Proto žalobkyně navrhla, aby dle odvolacích námitek krajský soud odvoláním napadená rozhodnutí změnil.

12. Žalovaný také v odvolacím řízení zůstal nečinný, k odvolání se nevyjádřil a k ústnímu odvolacímu jednání se nedostavil.

13. Krajský soud přezkoumal citovaný rozsudek okresního soudu pouze v rozsahu podaného odvolání žalobkyně, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. Poté dospěl krajský soud k závěru, že odvolání v části lhůty k plnění je důvodné a v ostatním rozsahu je zcela nedůvodné.

14. Krajský soud ohledně odvoláním napadeného úroku z prodlení vycházel ze závěrů okresního soudu o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s poskytnutím předmětných dvou úvěrů žalovanému řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ, a proto obě smlouvy o poskytnutí úvěru byly dle citované zákonné úpravy důvodně shledány absolutně neplatné, když v této části nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, a proto je třeba vycházet z toho, že nabyl právní moci a závaznosti jak pro účastníky řízení, tak pro soud (§ 159 o.s.ř.). Tyto závěry považuje krajský soud za zcela správné a žalobkyně je rovněž nijak nezpochybňuje. Pouze namítá, že tyto závěry nejsou překážkou pro přiznání úroků z prodlení z dlužných částek přiznaných okresním soudem z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalovaným.

15. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „důvodová zpráva k ustanovení § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“16. Z výše uvedeného je zřejmé, že je vyloučeno, aby se žalovaný mohl dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny dříve, než mu dle citované speciální hmotněprávní úpravy § 86 a § 87 ZSÚ vznikne povinnost k zaplacení dlužné jistiny spotřebitelského úvěru, která žalovanému jako spotřebiteli vzniká v době přiměřené jeho možnostem. K tomu krajský soud odkazuje na shodné závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nichž je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro to, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá ZSÚ, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky a nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

17. Na základě těchto závěrů krajský soud shledal, že pokud mezi stranami shledaných neplatných smluv o spotřebitelském úvěru nedojde k dohodě o splatnosti povinnosti k vrácení poskytnutých finančních prostředků, nastane splatnost tohoto nároku z titulu bezdůvodného obohacení teprve určením ze strany soudu.

18. K odvolacím námitkám žalobkyně ohledně stanovené pariční lhůty (lhůty k plnění) krajský soud dále vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nichž zákon - § 160 odst. 1 o.s.ř. - zásadně předpokládá, že splnit povinnosti uložené rozsudkem je třeba v třídenní lhůtě. V odůvodněných případech tato zákonný úprava umožňuje soudu, aby určil lhůtu delší, nebo stanovil splátky peněžitého plnění, přičemž nevymezuje, jakými kritérii se má soud při rozhodování o jiné než třídenní lhůtě řídit a jaké okolnosti má posuzovat. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , důvody, proč stanovit lhůtu k plnění delší než zákonnou třídenní, nebo proč uložit zaplacení peněžitého plnění ve splátkách, je soud povinen v rozhodnutí uvést. Má-li soud za to, že je namístě v projednávaném případě určit k plnění lhůtu delší nebo stanovit, že se plnění má stát ve splátkách, musí být rozhodnutí podloženo zjištěním všech potřebných skutečností, které by přesvědčivě zdůvodnily závěr, že vzhledem k povaze projednávané věci, přiznanému nároku a osobním poměrům účastníků je takový postup namístě.

19. V dané věci je zřejmé, že okresní soud při rozhodování o délce lhůty k plnění vycházel ze zákonné úpravy § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ a že dle obsahu spisu si ke dni svého rozhodování neopatřil podklady pro posouzení příjmových a majetkových poměrů žalovaného, z nichž by mohl posoudit a stanovit konkrétní délku doby pro vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, která by byla v možnostech žalovaného. Zjistit konkrétní poměry a možnosti žalovaného k vrácení dlužné jistiny neplatně poskytnutého úvěru okresní soud ani nemohl, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, což trvá i v tomto odvolacím řízení. Z tohoto důvodu není v této věci objektivně možné stanovit splatnost okresním soudem přiznaných dlužných částek podle možností žalovaného v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ. Za tohoto stavu má krajský soud za to, že lze podpůrně využít významově nejbližší zákonné pravidlo dle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy v zásadě stanovit lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedených důvodů krajský soud shledal odvolání žalobkyně ohledně okresním soudem stanovené lhůty k plnění dle výroků I a III důvodné. Protože až takto byla soudem stanovena splatnost přiznaných dlužných částek, je současně vyloučeno, aby se žalovaný dříve ocitl v prodlení s jejich úhradou, neboť mu zatím povinnost k jejich zaplacení nevznikla. Tím je vyloučena možnost vzniku nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a odvolání žalobkyně je v této části zcela nedůvodné.

20. Ze všech uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I a III dle § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil pouze ve lhůtě k plnění tak, že žalovanému uložil povinnost k zaplacení přiznaných dlužných částek vždy do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dále krajský soud v odvoláním napadených částech výroků II a IV ohledně zamítnutí úroků z prodlení shledal rozsudek okresního soudu věcně správný, a proto jej v této části dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

21. Protože krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu rozhodl dle § 224 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení jak za řízení před okresním, tak krajským soudem. Přitom vycházel ze zásady úspěchu ve věci, tj. z poměrné úspěšnosti účastníků ve věci dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Shledal, že žalobkyně byla v řízení před okresním soudem převážně neúspěšná a žalovanému žádné náklady nevnikly, jak správně uzavřel již okresní soud. Tyto závěry platí shodně také pro řízení před krajským soudem, kde byla žalobkyně úspěšná pouze ohledně stanovené lhůty k plnění. Proto krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů za řízení před okresním ani krajským soudem.