22 CO 301/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 47 200 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 10. 2021, č.j. 12 C 328/2020-139,

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto: Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 47 200 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně od 21. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení 2 011 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před okresním soudem 46 245,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady za řízení před krajským soudem 12 222,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení částky 47 200 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně od 21. 11. 2020 do zaplacení. Ve výroku II. žalobkyni uložil povinnost zaplatit státu – České republice na náhradu nákladů řízení částku 2 011 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku na účet okresního soudu a ve výroku III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 28 120 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení sjednané smluvní pokuty, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 21. 11. 2020 do zaplacení. Tvrdila, že na základě závazné objednávky žalované ze dne 11. 3. 2020 byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva ohledně dodání vozidla zn. Peugeot 3008 žalované za kupní cenu 672 000 Kč včetně DPH. Žalovaná však nesplnila svoji povinnost vozidlo převzít, přestože vozidlo bylo ve sjednaném termínu k převzetí řádně a včas připraveno a žalovaná o tom byla vyrozuměna. Proto se žalobkyně domáhala povinnosti žalované povinnost k zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z celkové kupní ceny včetně DPH dle bodu 6) objednávky, podle něhož platí, že žalovaná od kupní smlouvy odstoupila. Po započtení žalovanou zaplacené zálohy ve výši 20 000 Kč však ani na výzvu ze dne 20. 10. 2020 k zaplacení zbývající částky 47 200 Kč nedošlo, přestože žalobkyni vznikla tímto porušením povinnosti ze strany žalované škoda ve vyšším rozsahu.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že dle objednávky ze dne 11. 3. 2020 byl termín dodání vozidla do 30. 4. 2020. Potvrdila, že dne 16. 3. 2020 zaplatila zálohu 20 000 Kč, ale namítla, že v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu následně dne 9. 4. 2020 žalované oznámila, že objednávku vozidla ruší z existenčních důvodů a žádala vrácení zaplacené zálohy, neboť se širší rodinou provozuje restauraci a penzion, jejichž uzavřením přišla o zdroj příjmů. Žalobkyně však zálohu nevrátila a naopak žalovanou dne 17. 9. 2020 vyzvala k převzetí vozidla dne 25. 9. 2020 a k plnému uhrazení kupní ceny. Žalovaná měla za to, že od kupní smlouvy odstoupila a že žalobkyně ani nedodržela termín dodání dle smlouvy, a proto vozidlo nepřevzala a smluvní pokutu nezaplatila ani na výzvu žalobkyně doručenou dne 20. 10. 2020. K tomu žalovaná odkázala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, podle nichž, pokud dodavatel nedodá objednateli předmět koupě ve lhůtě 30 dnů po dni uvedeném v kupní smlouvě jako termín dodání, je povinen objednateli vrátit skutečně zaplacenou zálohu na kupní cenu spolu s příslušenstvím. Dále se žalovaná dovolávala povinnosti jednat v právním styku poctivě s tím, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu ani z protiprávního stavu, který vyvolal, a zdůraznila, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Žalovaná k tomu uvedla, že ve vztahu k žalobkyni vystupovala ve slabším postavení spotřebitele, a měla za to, že uzavřený smluvní vztah je nerovnovážný, neboť z něho hrozí smluvní pokuta pouze jí, a to oproti jediné povinností žalobkyně případné vrátit složenou zálohu při nedodržení termínu. Proto žalovaná namítla neplatnost sjednané smluvní pokuty a její neurčitost. Namítla také, že žalobkyně nesplnila smluvní povinnost oznámit pět dní předem možnost odběru vozidla, neboť to prokazovala pouze telefonicky a e-mail zaslala na adresu manžela žalované se špatným příjmením„ příjmení“. Žalovaná také navrhla případnou moderaci smluvní pokuty (na částku zaplacené zálohy 20 000 Kč) tak, aby odpovídala náhradě škody, když zdůraznila, že po ní nelze požadovat, aby nesla odpovědnost za způsob nabízení předmětného vozidla žalobkyní k dalšímu prodeji.

4. Okresní soud vycházel z právní úpravy smluvní pokuty dle § 2048 a násl. o.z., včetně její moderace dle § 2051 o.z., a odkázal na zvýšenou právní ochranu spotřebitele dle § 1813 a § 1815 o.z.

5. Na základě provedeného dokazování vzal okresní soud za prokázané, že žalovaná si jako fyzická osoba u žalobkyně jako podnikatele v rámci podnikatelské činnosti dne 11. 3. 2020 objednala dodání nového vozidla zn. Peugeot 3008 za kupní cenu 672 000 Kč včetně DPH s termínem dodání 30. 4. 2020 Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, podle nichž bylo ujednáno, že pokud žalobkyně nedodá žalované předmět koupě ve lhůtě 30 dnů po dni uvedeném v kupní smlouvě jako termín dodání, je žalobkyně povinna žalované vrátit skutečně zaplacenou zálohu na kupní cenu spolu s příslušenstvím, které tvoří úrok z této částky ve výši diskontní sazby stanovené ČNB platné v den složení zálohy žalovanou. Dále byla sjednána smluvní pokuta pro případ nepřevzetí vozidla žalovanou ve výši 10% z celkové kupní ceny včetně DPH. Smluvní pokuta pro případ neplnění povinností žalobkyní sjednána nebyla. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobkyně zaslala dne 27. 3. 2020 na e-mail manžela žalované k zaplacení zálohovou fakturu na doplatek kupní ceny za předmětné vozidlo, které bylo ke dni 7. 4. 2020 dopraveno ze Slovenska. Žalovaná telefonicky dne 9. 4. 2020 žádala žalobkyni o posečkání s dodáním vozidla kvůli ekonomické situaci v souvislosti s nouzovým stavem a následně přípisem ze dne 25. 5. 2020 sdělila, že tím zrušila objednávku vozidla z existenčních důvodů, což uvedla i v e-mailu ze dne 2. 6. 2020. Žalobkyně však trvala na splnění uzavřené kupní smlouvy, tj. na uhrazení doplatku kupní ceny a převzetí vozidla a dne 14. 9. 2020 žalovanou vyzvala k převzetí připraveného vozidla, které však žalovaná nepřevzala. Proto žalobkyně přípisem ze dne 20. 10. 2020 žalovanou vyzvala k zaplacení smluvní pokuty 67 200 Kč do sedmi dnů od odeslání výzvy.

6. Okresní soud vycházel z toho, že mezi účastníky se nesporně jednalo o právní vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem při její podnikatelské činnosti a žalovanou jako fyzickou osobou a spotřebitelem. Proto uzavřel, že je třeba přihlédnout ke zvýšené právní ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany podle citovaných ustanovení občanského zákoníku, která odpovídají evropským předpisům. Okresní soud takto posuzoval ujednání o smluvní pokutě s odkazem na citovanou judikaturu s tím, že je obsaženo ve formulářové objednávce a podle § 1813 o.z. podléhá jako zajištění spotřebitelské smlouvy režimu ochrany spotřebitele, bez ohledu na to, že není výslovně uvedeno mezi zakázanými ujednáními v demonstrativním výčtu dle § 1814 o.z. Okresní soud zdůvodnil, že je třeba provést primárně test proporcionality (přiměřenosti) s tím, že ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, jsou zakázaná. Přitom je třeba posoudit, jakým způsobem byla smluvní pokuta sjednána, zejména zda spotřebitel měl reálnou možnost ovlivnit obsah ujednání (tedy zda byla sjednána individuálně) a dále i to, zda je obsahem přímých ujednání ve smlouvě, anebo je sjednána nepřímo v obchodních podmínkách. Při posuzování rovnováhy práv a povinností smluvních stran okresní soud uvedl, že je třeba srovnat, jaké je postavení spotřebitele se sjednanou smluvní pokutou vůči postavení spotřebitele bez sjednané smluvní pokuty, tj. podle zákonných pravidel. Uvedl, že smluvní pokuta plní funkci paušalizované náhrady škody, a proto se musí promítnout to, že pokud by nebyla sjednána, musel by spotřebitel nahradit škodu, která by v konkrétním případě mohla být vyšší či nižší než sjednaná pokuta. Dále uvedl, že je třeba nerovnováhu posoudit také s hlediska vzájemnosti s tím, že pokud obě strany čelí podobným rizikům, měla by na ně sankční ujednání reagovat obdobně. Spolu s tím je třeba také přezkoumat, zda zjištěná nerovnováha je významná a zda je v neprospěch spotřebitele.

7. V dané věci měl okresní soud za to, že rizika byla rozložena mezi obě smluvní strany, ale smluvní pokuta byla upravena jen jako povinnost při odstoupení ze strany žalované, oproti tomu, že při nedodržení smlouvy žalobkyní (dodat vozidlo ve sjednané lhůtě) byla sjednána jen povinnost vrátit žalovanou zaplacenou zálohu. S odkazem na předmět kupní smlouvy, výši smluvní pokuty a výši zálohy okresní soud shledal, že jde o nerovnováhu významnou. Dále uzavřel, že smluvní pokuta nebyla v kupní smlouvě sjednána individuálně, ale v rámci obchodních podmínek formulářového charakteru, jejichž obsah žalovaná neměla příliš šanci ovlivnit za situace, že měla zájem o koupi vozidla, což měla. Uvedl, že tento zájem samozřejmě trval do doby, kdy nastal vliv vis maior - naprosto neočekávaná a do té doby bezprecedentní epidemiologická situace v ČR, pro kterou byla přijata vládní opatření spočívající v uzavření restaurací, což je zdroj příjmů žalované. Pod vlivem těchto okolností se žalovaná rozhodla smlouvu zrušit, protože v té době už bylo dle okresního soud jasné, že nepůjde o situaci krátkodobou. Za dané situace, kdy nejde o individuální sjednání smluvní pokuty, je tak dle okresního soudu mnohem evidentnější, že byl narušen požadavek přiměřenosti. Uvedl, že ve všeobecných obchodních podmínkách je smluvní pokuta jako povinnost žalované upravena v jednolitém textu, prostém jakéhokoli odlišení, když naprosto stejným způsobem je o odstavec výše upravena povinnost žalobkyně k vrácení složené zálohy při nedodání vozidla. Proto měl okresní soud za to, že na uvedené ujednání o smluvní pokutě lze nahlížet i jako na překvapivé. Dodal, že dle judikatury sice nelze z pouhého umístění v textu obchodních podmínek činit závěr o nepřiměřenosti, ovšem ve spojení s nepřehledným tokem textu, kdy vedle nezvýraznění smluvní pokuty jednotlivé odstavce nejsou odděleny jeden od druhého ani volným řádkem, lze závěr o překvapivosti ujednání učinit.

8. Okresní soud tak na základě uvedených závěrů shledal, že ujednání smluvní pokuty výlučně pro žalovanou zakládá významnou nerovnováhu ve vztahu účastníků. Přihlédl také k nepřehlednosti textu obchodních podmínek, kde je tato sankce uvedena, ale nikoli jasně a srozumitelně, a dále také k tomu, že pro žalobkyni žádná sankce ujednána nebyla, neboť za ni nelze považovat vrácení plnění žalované (zálohy) při nerealizování smlouvy. Proto okresní soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je zakázané a nelze z něj dovozovat žádná práva a povinnosti. Z těchto důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl. Nad rámec toho uvedl, že žalovaná je v pozici slabšího subjektu – spotřebitele a zajisté po ní nelze spravedlivě požadovat úhradu veškerých škod, které žalobkyně utrpěla nerealizováním obchodu v tvrzené částce 74 750,65 Kč. Zdůraznil, že žalobkyně je podnikatel, jehož podnikání je typické určitou mírou rizika, a tak by nemohlo být pominuto, že žalobkyně dosud drží uhrazenou zálohu, a došlo by k modifikaci smluvní pokuty při zohlednění určité míry rozložení rizika.

9. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl jednak ve vztahu k státu, a jednak ve vztahu mezi účastníky. Zdůvodnil, že nákladem státu je svědečné přiznané a vyplacené svědkovi jméno příjmení ve výši 2 011 Kč. Dle § 148 o.s.ř. okresní soud náhradu těchto nákladů státu uložil procesně neúspěšné žalobkyni, a to ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Mezi účastníky okresní soud přiznal náhradu nákladů řízení plně úspěšné žalované dle § 142 odst. l o.s.ř., a to za zastoupení advokátem podle advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Takto žalované přiznal náhradu odměny za 7 úkonů právní služby po 3 020 Kč a 7 x režijní paušál po 300 Kč, spolu s 21% DPH, tj. celkem 28 120 Kč, když povinnosti k zaplacení této náhrady žalobkyni uložil dle § 160 o.s.ř. v obecné třídenní lhůtě.

10. Proti rozsudku podala žalobkyně v celém rozsahu včasné odvolání pro nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně zdůraznila, že smluvní pokuta zajišťující právní povinnost spotřebitele není uvedena mezi zakázanými ujednáními ve výčtu § 1814 o.z. a v dané věci nezakládá nerovnováhu práv a povinností smluvních stran. K tomu odkázala na podrobně citované závěry judikatury Nejvyššího soudu (sp.zn. 33 ICdo 45/2017) a uzavřela, že v dané věci sjednaná smluvní pokuta paušalizuje náhradu škody a její výše odpovídá vzniklé škodě. Dle žalobkyně nejsou rizika mezi účastníky rozložena rovnoměrně, neboť při prodeji motorových vozidel má zákazník možnost si zakoupit již vyrobené vozidlo (tzv. skladový vůz), nebo si vozidlo nakonfigurovat dle svých požadavků a nechat ho následně vyrobit dle těchto požadavků. Platí, že skladové vozy jsou vždy hůře prodejné, což je zpravidla kompenzováno nižší kupní cenou oproti vozidlům nakonfigurovaným podle přání zákazníka. V dané věci si žalovaná u žalobkyně objednala nové vozidlo individuálně nakonfigurované (zvolila prvky nadstandartní výbavy, barvu i čalounění). Neodebráním tohoto vozidla tak žalovaná způsobila, že žalobkyni zůstal na skladě vyrobený vůz, který se žalobkyni podařilo prodat pouze za nižší kupní cenu, než jaká byla sjednaná se žalovanou. Dodala, že na konečnou prodejní cenu měl vliv i nástup nových modelů. Neodebráním vozidla tak žalobkyni hrozila a také skutečně vznikla škoda spočívající v ušlém zisku a nákladech na financování vozidla za dobu od okamžiku porušení povinnosti žalovanou do doby přijetí kupní ceny od kupujícího. Naproti tomu při nesplnění základní povinnosti žalobkyně dodat žalované objednané vozidlo, nehrozila žalované žádná škoda, neboť si mohla stejné vozidlo objednat u jiného prodejce. Ostatně ani okresní soud žádná rizika na straně žalované neuvedl. Proto dle žalobkyně nebyl dán důvod sjednávat smluvní pokutu ve prospěch zákazníka a žalovaná smluvní pokuta ve prospěch žalobkyně není nerovnovážná, naopak reálně a proporcionálně odráží rizika hrozící jednotlivým smluvním stranám. Dle žalobkyně z uvedeného také vyplývá, že postavení žalované při sjednané smluvní pokutě je výhodnější, neboť bez jejího ujednání by jí vznikla povinnost k náhradě škody žalobkyně, která (ušlým ziskem a zaplacenými úroky) vznikla ve vyšší částce. Proto ani jednání žalobkyně nelze považovat za nepoctivé ve smyslu § 6 o.z., když nepoctivého jednání se naopak dopustila žalovaná, která s vědomím závaznosti objednávky stvrzené zaplacením zálohy na kupní cenu odmítla převzít již vyrobené vozidlo připravené k předání. Žalobkyně rovněž odmítla, že by smluvní pokuta nebyla sjednána jasně a srozumitelně a že by vzhledem k umístění v textu na její ujednání bylo možné pohlížet jako na překvapivé. Uvedla, že v dané věci se jedná o ujednání běžné, které bývá pravidelně ve smluvní dokumentaci, ať již přímo ve smlouvě, nebo ve všeobecných obchodních podmínkách. V dané věci pak bylo uvedeno jasně a srozumitelně tak, jak okresní soud správně zjistil, a to jednak v čl. 6 závazné objednávky žalované a dále ve shodném znění ve všeobecných obchodních podmínkách, proto k žádnému pochybení nedošlo a žalovaná se ho ani nedovolávala. K tomu žalobkyně poukázala na konkrétní obsah a formu objednávky, zejména na to, že je vyhotovena na dvou stranách textu, v němž má písmo vždy stejnou a obvyklou velikost, a po tabulkových oddílech s identifikací účastníků, předmětu prodeje a výši a splatnosti kupní ceny, obsahuje pouze sedm odstavců a jeden odstavec se souhlasem zákazníka se zpracováním osobních údajů. Jednotlivé odstavce pak jsou číslovány a odděleny volným řádkem, tedy se nejedná o jednolitý, nepřehledný tok textu, včetně toho, že podpisová doložka s podpisy obou účastníků je na straně obsahující ujednání o smluvní pokutě, které ani z těchto důvodů není překvapivé. Také výše smluvní pokuty byla dle žalobkyně sjednána v běžné procentní sazbě. Ze všech uvedených důvodů měla žalobkyně za to, že sjednaná smluvní pokuta je v souladu s § 1813 o.z., a proto navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

11. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, s jehož závěry se ztotožnila. Zdůraznila své postavení slabší smluvní strany a formulářovou podobu podepsané smlouvy i to, že se následně dostala do bezprecedentní situace označené okresním soudem jako vis maior a měla tak důvody, proč uzavřenou smlouvu nedodržet.

12. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř., když přihlížel jak k odvolacím námitkám, tak k důvodům v odvolání neuvedeným a dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné.

13. Krajský soud shledal, že okresní soud v potřebném rozsahu provedl dokazování a správně i úplně zjistil rozhodný skutkový stav, který v odvolacím řízení nebylo sporný. Okresní soud také odkázal na přiléhavou právní úpravu a správně vycházel z toho, že mezi účastníky byla na základě objednávky žalované dne 11. 3. 2020 uzavřena kupní smlouva, kterou se žalobkyně jako podnikatel při své podnikatelské činnosti zavázala dodat žalované jako spotřebiteli do 30. 4. 2020 individuálně označené nové vozidlo zn. Peugeot 3008 za sjednanou celkovou kupní cenu 627 000 Kč, na kterou žalovaná dne 16. 3. 2020 žalobkyni zaplatila zálohu 20 000 Kč. Obsahem objednávky žalované podepsané oběma účastníky bylo ujednání o smluvní pokutě v bodu 6, podle něhož byla žalobkyně povinna nejméně pět pracovních dnů předem prokazatelně smluvenou formou vyrozumět žalovanou o datu, kdy si bude moci převzít předmět koupě. Pokud žalovaná nepřevezme předmět koupě do deseti dnů od data uvedeného ve vyrozumění o datu převzetí, platí, že od kupní smlouvy odstoupila a bude povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 10% z celkové kupní ceny včetně DPH s tím, že o ni případně bude snížena žalovanou uhrazená záloha na kupní cenu, resp. žalovaná bude povinna do výše smluvní pokuty částku doplatit. Okresní soud také správně zjistil, že žalovaná prohlásila a podpisem potvrdila, že se seznámila se všeobecnými obchodními podmínkami na rubu dokumentu a že souhlasí s právy a povinnostmi z nich vyplývajícími, včetně toho, že i tyto obchodní podmínky podepsala. Jejich obsahem pak okresní soud správně zjistil ujednání o tom, že pokud žalobkyně nedodá žalované předmět koupě ve lhůtě 30 dnů po dni uvedeném v kupní smlouvě jako termín dodání, je žalobkyně povinna žalované vrátit skutečně zaplacenou zálohu na kupní cenu spolu se sjednaným příslušenstvím. Současně z nich okresní soud správně zjistil také obsahově zcela shodné ujednání o tom, že není-li stranami dohodnuto jinak, je žalobkyně povinna nejméně pět pracovních dní předem smluvenou formou vyrozumět žalovanou o datu, kdy si bude moci převzít předmět koupě, spolu s obsahově zcela shodným ujednáním o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu pro případ, že si nepřevezme předmět koupě do 10 dnů od data uvedeného ve vyrozumění o datu převzetí, kdy platí, že od kupní smlouvy odstoupila, a to ve výši 10 % z celkové kupní ceny včetně DPH.

14. Okresní soud také správně z provedených listinných důkazů a z výslechu svědků i žalované uzavřel, že žalobkyně zaslala dne 27. 3. 2020 na e-mail manžela žalované k zaplacení zálohovou fakturu na doplatek kupní ceny za předmětné vozidlo, které bylo ke dni 7. 4. 2020 dopraveno ze Slovenska. Žalovaná však poté žalobkyni dne 9. 4. 2020 sdělila zrušení objednávky předmětného vozidla z existenčních důvodů a vozidlo nepřevzala. Žalobkyně však trvala na splnění povinností žalované dle uzavřené kupní smlouvy, tj. na uhrazení doplatku kupní ceny a na převzetí vozidla, žalovanou k tomu opětovně vyzvala dne 14. 9. 2020. Po odmítnutí ze strany žalované žalobkyně požadovala zaplacení žalované smluvní pokuty, snížené o zaplacenou zálohu kupní ceny. Okresní soud také správně zjistil, že současně s kupní smlouvou mezi účastníky ohledně dodání vozidla zn. Peugeot 3008 žalované, byla stejného dne 11. 3. 2020 uzavřena ještě kupní smlouva mezi žalobkyní a manželem žalované ohledně vozidla zn. Peugeot 5008, na jejímž základě toto vozidlo žalobkyně po zaplacení jeho sjednané kupní ceny 697 000 Kč řádně a včas předala manželovi žalované dne 19. 3. 2020 za přítomnosti žalované.

15. Krajský soud na základě takto prokázaného skutkového stavu ve shodě s odvolacími námitkami žalobkyně shledal, že okresní nesprávně právně posoudil sjednanou smluvní pokutu jako zakázané smluvní ujednání a nesprávně uzavřel, že z něho nelze dovodit žádná práva a povinnosti. Krajský soud zejména shledal, že okresní soud zcela nesprávně pominul, že ujednání o smluvní pokutě je obsahem přímého smluvního ujednání mezi účastníky, a to závazné objednávky žalované ze dne 11. 3. 2020, která byla řádně a nesporně podepsána oběma účastníky. Pominul, že takto je smluvní pokuta sjednána zcela zřetelně, nepřehlédnutelně i dostatečně čitelně, přehledně a srozumitelně, a to v odděleném a očíslovaném odstavci 6. Současně je obsahově zcela shodně toto ujednání obsaženo také v připojených obchodních podmínkách. Již z tohoto důvodu nelze ujednání o smluvní pokutě v dané věci hodnotit jako překvapivé, když takto prokázaným způsobem nedošlo ani ke sjednání smluvní pokuty nepoctivě či za zneužití silnějšího postavení žalobkyně jako podnikatele vůči žalované jako spotřebiteli. Oproti závěrům okresního soudu tak krajský soud i po přihlédnutí ke zvýšené právní ochraně spotřebitele a k formulářové podobě uzavřené smlouvy shledal, že smluvní pokuta byla v dané věci sjednána platně, určitě a srozumitelně.

16. Krajský soud nepřisvědčil ani právnímu závěru okresního soudu o tom, že v dané věci je ujednání o smluvní pokutě ve prospěch žalobkyně pro případ porušení smluvní povinnosti žalované zakázaným ujednáním z důvodů významné nerovnováhy v neprospěch spotřebitele. Dle krajského soudu nelze dospět k závěru, že takové ujednání je na úkor žalované významně neproporcionální. Okresní soud správně vycházel z toho, že sjednání smluvní pokuty není ve spotřebitelském vztahu zakázané a že i v tomto vztahu slouží k zajištění splnění smluvní povinnosti, plní funkci paušalizované náhrady škody a v souladu s § 2048 o.z. platí, že povinnost k jejímu zaplacení je dána bez zřetele k tomu, zda porušením utvrzované povinnosti škoda vznikla. Smluvní pokuta tedy má rovněž funkci sankční, resp. motivační ve vztahu ke straně povinné, a funkci reparační, resp. satisfakční ve vztahu ke straně oprávněné. V souladu s tím, je pro platné sjednání smluvní pokuty, včetně její výše, rozhodná povaha a význam jí zajišťované povinnosti, tj. i rozložení rizik z příslušného smluvního vztahu mezi jeho stranami. V dané věci je tak dle krajského soudu rozhodné, že sjednanou smluvní pokutou bylo ve prospěch žalobkyně zajišťováno splnění základní a podstatné povinnosti žalované jako kupující z kupní smlouvy, tj. povinnosti zcela zaplatit sjednanou kupní cenu a po jejím zaplacení převzít příslušné vozidlo. Současně bylo prokázáno, že žalobkyně svoji vzájemnou základní a podstatnou smluvní povinnost vůči žalované řádně a včas splnila, když ve sjednaném termínu připravila předmětné vozidlo k jeho převzetí ze strany žalované a žalovanou k jeho převzetí řádně a včas vyzvala. K námitkám žalované lze dodat, že na tyto skutkové závěry nemá žádný vliv, že se tak stalo emailem a telefonicky, neboť ani tato forma nebyla mezi účastníky jako průkazná vyloučena, a dále není vzhledem k prokázaným konkrétním okolnostem rozhodné, že se tak stalo na e-mail manžela žalované, příp. s drobnou a zjevně jen písařskou chybou v příjmení žalované. Krajský soud proto přisvědčil závěru okresního soudu, že žalovaná byla prokazatelně srozumitelně a určitě, řádně a včas žalobkyní vyzvána k převzetí jí objednaného vozidla ve sjednaném termínu do 30. 4. 2020, když tento závěr je potvrzován i samotnou žalovanou, která právě na tuto výzvu žalobkyně reagovala tím, že žalobkyni dne 9. 4. 2020 sdělila, že objednávku ruší pro existenční problémy.

17. Dále krajský soud oproti okresnímu soudu shledal, že za prokázaných konkrétních okolností nelze v dané věci hodnotit jako nerovnováhu v neprospěch žalované s významnou intenzitou to, že ve prospěch žalované nebyla smluvní pokuta sjednána. I dle judikatury, na kterou odkázal jak okresní soud, tak žalobkyně, je třeba přihlédnout k tomu, že v dané věci žalovaná při koupi předmětného vozidla vystupovala jako spotřebitel, u něhož proto nelze mít za to, že by nedodáním předmětného vozidla ve sjednaném termínu mělo (při obvyklém chodu událostí) vzniknout srovnatelné riziko vzniku újmy jako na straně žalobkyně podnikající v oblasti prodeje vozidel za účelem dosažení zisku. Je zřejmé, že žalobkyně při svém podnikání zajišťovala objednané vozidlo právě a jen pro žalovanou jako kupující na základě vzájemně uzavřeného právně závazného smluvního vztahu, a to v souladu se závazně sdělenými konkrétními požadavky, zájmy a potřebami právě a jen žalované. Proto ve shodě s námitkami žalobkyně má krajský soud za to, že na straně žalobkyně je třeba v rámci platně sjednaného smluvního vztahu mezi účastníky shledat zvýšené riziko dané tím, že nezaplacením sjednané kupní ceny předmětného vozidla a jeho neodebráním ze strany žalované hrozilo žalobkyně zcela reálně oddálení a ztráta jejího podnikatelského zisku, který je v souladu se zákonným smyslem i účelem jejího podnikání. Toto reálné zvýšené riziko na straně žalobkyně zjevně vyplývá z obecně známých a obvyklých pravidel trhu s novými, resp. skladovými vozidly, která žalobkyně přiléhavě tvrdila a v dané věci i prokázala. Ve shodě s tím okresní soud v dané věci provedeným dokazováním správně zjistil, že v příčinné souvislosti s prokázaným jednáním žalované skutečně vznikla na straně žalobkyně jí tvrzená újma v částce převyšující sjednanou smluvní pokutu (nejen placenými úroky za rozhodné období, ale zejména tím, že k prodeji předmětného vozidla jako skladového došlo až v průběhu tohoto řízení za sníženou kupní cenu). Sjednanou smluvní pokutu zároveň nelze dle námitek žalované považovat za nepřípustné přenášení podnikatelských rizik žalobkyně, neboť jak již bylo zdůvodněno shora, jedná se o přípustný a v dané věci platně sjednaný soukromoprávní zajišťovací institut, a to i v rámci spotřebitelských smluv.

18. Dle uvedených závěrů krajského soudu tak v dané věci není ujednání o smluvní pokutě pouze ve prospěch žalobkyně v rozporu s obsahem, povahou a významem vzájemných smluvních povinností účastníků dle uzavřené kupní smlouvy ze dne 11. 3. 2020 a není tak ani v rozporu se zákonem, ani se zvýšenou právní ochranou spotřebitele. Současně krajský soud na základě uvedených závěrů neshledal ani žádné důvody pro moderaci sjednané výše smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z., neboť dospěl k závěru, že také její výše zcela odpovídá prokázané povaze, hodnotě a významu zajišťované smluvní povinnosti žalované, k jejímuž porušení došlo. Přitom je třeba zdůraznit, že i za prokázaných konkrétních okolností byla uzavřená smlouva pro účastníky jako její smluvní strany závazná v souladu se zásadou závaznosti smluv (pacta sunt servanda). Dle této zásady i zákonné úpravy platí, že smlouvy mohou být měněny či ukončeny pouze na základě shodného projevu vůle smluvních stran či na základě platné zákonné úpravy. V dané věci však pro platné ukončení ani změnu smluvních povinností účastníků nebyl dán ani nevznikl žádný právní důvod. Takovým právním důvodem není ani žalovanou namítaná a okresním soudem zmiňovaná epidemiologická situace v rozhodné době, resp. pro ni v té době přijatá vládní opatření v souvislosti se šířením viru Covid-19. Z prokázaného skutkového stavu je zejména zřejmé, že mezi účastníky nebyl sjednán žádný důvod pro jednostranné ukončení uzavřené smlouvy, tj. ani pro jednostranné odstoupení od ní, a žádný takový důvod nestanoví ani rozhodná zákonná úprava. V dané věci je i při tomto posuzování třeba vycházet z toho, že žalovaná smlouvu se žalobkyní uzavřela dne 11. 3. 2020 v postavení spotřebitele, tedy nikoliv jako podnikatelka při podnikatelské činnosti v oblasti provozování restaurace a penzionu. Současně nelze pominout, že žalovanou namítaný nouzový stav byl vládou v ČR vyhlášen s účinností od 12. 3. 2020 poté, co již několik týdnů bylo zřejmé, že na území ČR nastala a trvá celosvětová pandemická situace z důvodu šíření viru Covid-19, která vedla k zásadním omezením veřejného života, včetně části podnikatelských aktivit. I za této již existující reálné situace však žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 11. 3. 2020 platnou a závaznou kupní smlouvu ohledně předmětného vozidla, včetně toho, že bez ohledu na vládou poté vyhlášený nouzový stav uhradila dne 16. 3. 2020 žalobkyni i sjednanou zálohu. Dle krajského soudu je tak následné jednání žalované, která bez relevantního právního důvodu odmítla splnit své platně sjednané smluvní povinnosti zřejmým a nepřípustným porušením povinností vůči žalobkyni, jemuž nelze spravedlivě přiznat právní ochranu a pro které byla mezi účastníky platně sjednána smluvní pokuta v odpovídající výši. Pro úplnost krajský soud dodává, že ve shodě s přípisem žalobkyně žalované ze dne 3. 6. 2020 ani dle rozhodné zákonné úpravy nejsou prokázané konkrétní skutečnosti žádným právním důvodem pro možnost změny či ukončení platně uzavřené smlouvy, neboť je zřejmé, že na jejich základě nenastala ani nemožnost plnění dle § 2006 o.z., ani předpoklady pro zproštění se náhrady škody ve smyslu § 2913 o.z., ani nedošlo k tak podstatné změně okolností a vzniku zvlášť hrubého nepoměru, jak požaduje § 1765 o.z. Naopak je třeba zdůraznit, že výslovnou právní úpravu § 1764 o.z., podle níž je zcela irelevantní, stane-li se plnění pro některou ze stran po uzavření smlouvy obtížnější. Krajský soud proto v dané věci dospěl k závěru, že žalovaná byla nadále platně uzavřenou smlouvou ze dne 11. 3. 2020 v plném rozsahu vázána a byla povinna podle ní plnit.

19. Krajský soud na základě všech shora uvedených závěrů napadený rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. a podané žalobě zcela vyhověl. Krajský soud též shledal zcela důvodné žalované úroky z prodlení, neboť bylo prokázáno, že žalovaná se v souladu s § 1968 a § 1970 o.z. ocitla od 21. 11. 2020 v prodlení se zaplacením žalované smluvní pokuty, k jejímuž zaplacení byla řádně vyzvána. Výše úroků z prodlení je plně v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Na základě uvedeného výsledku řízení krajský soud změnil také rozhodnutí o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem, a to v souladu s § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť ve věci byla plně úspěšná žalobkyně. Proto žalované vznikla povinnost k plné náhradě nákladů vzniklých státu a účelně vzniklých žalobkyni. Státu proti žalované byla přiznána náhrada vynaložených nákladů na svědečné ve shodě se správnými skutkovými závěry okresního soudu, tj. ve výši 2 011 Kč. Plně úspěšné žalobkyni krajský soud z uvedených důvodů přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů na soudní poplatek za žalobu 1 888 Kč a dále na právní zastoupení advokátem za devět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzvu se skutkovým a právním rozborem, podání žaloby, doplnění ze dne 17. 3. 2020 a 20. 7. 2021 a účast na jednáních okresního soudu dne 7. 4., 17. 6., 7. 7. a 29. 9. 2021) s odměnou po 3 020 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč, a dále náhradu cestovních nákladů osobním vozidlem zn. Volvo XC60, registrační značka, k uvedeným čtyřem jednáním okresního soudu ze sídla advokáta žalobkyně z obec do obec a zpět vždy v délce 170 km s průměrnou spotřebou 7,5 l /100 km nafty v ceně 27,20 Kč a základní sazbou náhrady 4,40 Kč/km dle vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve znění účinném do 18. 10. 2021, tj. čtyřikrát po 1 094,80 Kč, a dále čtyřikrát náhradu za ztrátu času advokáta na těchto cestách vždy za 6 započatých půlhodin po 100 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zároveň byla žalobkyni přiznána také náhrada 21% DPH dle § 137 odst. 1 o.s.ř., tj. celkem na náhradě nákladů za řízení před okresním soudem částka 46 245,60 Kč. Žalované bylo uloženo zaplatit tuto náhradu žalobkyni k rukám jejího advokáta v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byla žalobkyně rovněž plně úspěšná, proto krajský soud žalobkyni přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek z odvolání 2 360 Kč, odměnu advokáta za dva úkony právní služby po 3 020 Kč a dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (za podané odvolání a účast na jednání krajského soudu). Dále náhradu doložených cestovních nákladů ve výši 1 111,10 Kč osobním vozidlem k jednání krajského soudu a zpět v délce 150 km s cenou nafty 36,10 Kč a základní sazbou náhrady 4,70 Kč/km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., účinné od 1.1.2022, a také náhradu ztráty času advokáta na této cestě za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč, a to vše zvýšené o 21% DPH dle § 137 odst. 1 o.s.ř. Takto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 12 222,80 Kč a žalované bylo uloženo také její zaplacení k rukám advokáta žalobkyně v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o. s. ř. podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Chrudimi O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.