22 CO 35/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno jméno sídlem adresa proti žalovaným: 1) příjmení příjmení , narozený dne datum 2) jméno příjmení , narozená dne datum oba bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zřízení nezbytné cesty, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. listopadu 2011, č. j. 10 C 359/2019-134,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 11 062 Kč k rukám zástupce žalovaných do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby stavba stojící na pozemku parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec], byla zatížena časově neomezenou služebností nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec], (dále též„ panující pozemky“), a to v rozsahu stanoveném geometrickým plánem, kdy služebnost nezbytné cesty by zahrnovala 1) služebnost průhonu dobytka, 2) služebnost cesty spočívající v možnosti vjezdu vozidel a zemědělské techniky přes povinnou stavbu a v právu, aby jiní přes povinnou stavbu jezdili, 3) služebnost stezky se vstupem a chůzí přes povinnou stavbu, v právu dopravovat se přes povinnou stavbu lidskou silou a v právu, aby přes povinnou stavbu jiní přicházeli, odcházeli, nebo se lidskou silou dopravovali, s tím, že služebnost nezbytné cesty by dále zahrnovala povinnost 1) ubourání části povinné stavby až na základovou desku dle rozsahu stanoveného geometrickým plánem a zajištění nedotčených části povinné budovy, 2) strpět zřízení, udržování a oprav zpevněné plochy v části povinné stavby dle rozsahu stanoveného geometrickým plánem, služebnost by se zřídila jako věcně právní, 2. eventuálně, 3. aby pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [obec] byl zatížen časově neomezenou služebností nezbytné cesty ve prospěch panujících pozemků, a to v rozsahu stanoveném geometrickým plánem, služebnost nezbytné cesty by zahrnovala 1) služebnost průhonu dobytka, 2) služebnost cesty spočívající v možnosti vjezdu vozidel a zemědělské techniky přes povinnou nemovitost a v právu, aby jiní přes povinnou nemovitost jezdili, 3) služebnost stezky se vstupem a chůzí přes povinnou nemovitost, v právu dopravovat se přes povinnou nemovitost lidskou sílou a v právu, aby přes povinnou nemovitost jiní přicházeli, odcházeli nebo se lidskou silou dopravovali, s tím, že služebnost nezbytné cesty by dále zahrnovala povinnost strpět zřízení, udržování a oprav zpevněné plochy v části povinné nemovitosti dle rozsahu stanoveného geometrickým plánem, a to ve formě skrývky zeminy do hloubky 60 cm, navezení štěrku a usazení betonových panelů, služebnost by byla zřízena jako věcně právní (výrok I.).

4. Dále okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaní č. 1 a č. 2 byli povinni v rozsahu uvedeném v odst. I. strpět nezbytnou cestu, umožnit žalobci a třetím osobám vykonávat právo nezbytné cesty a nebránit jim v tom, a to za částku určenou soudem (výrok II.), a uložil žalobci nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 48 072 Kč (výrok III.).

5. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] [číslo] č. st. [číslo] a [číslo] v [katastrální uzemí] [obec]. Žalovaný je vlastníkem staveb – budov bez č. p. / č. e., z nichž jedna stojící na pozemku parc. [číslo] druhá na pozemku parc. č. st. [číslo], a dále je vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo], vše v [katastrální uzemí] [obec]. Žalovaní pak mají ve společném jmění manželů pozemek parc. [číslo] v témže katastrálním území.

6. Žalobce i žalovaný jsou podnikateli v zemědělské prvovýrobě. Při svém podnikání využívají nemovitosti, jež jsou předmětem tohoto řízení. Budovy ve vlastnictví žalovaného byly postaveny před rokem 1990. Žalobce své shora uvedené pozemky nabyl kupní smlouvou od [jméno] [příjmení], který v roce 1995 vyzýval žalovaného, aby jeho pozemky opustil. V roce 2015 žalobce podal na žalovaného žalobu, jíž se domáhal odstranění předmětných staveb ze svých pozemků; žaloba byla pravomocně zamítnuta v červenci 2017.

7. Při místním šetření okresní soud zjistil, že k pozemku parc. [číslo] má žalobce přístup z veřejné komunikace – pozemku parc. [číslo] jehož vlastníkem je [územní celek]. K pozemku parc. [číslo] má žalobce přístup z pozemků parc. [číslo] přes pozemek parc. [číslo] jehož spoluvlastníkem v rozsahu 2/3 je žalobce, a přes další pozemek parc. [číslo] který je ve výlučném vlastnictví žalobce. Na pozemcích parc. [číslo] [číslo] se nachází účelová komunikace ve smyslu § 7 zák. č. 13/1997 Sb., tedy veřejná cesta, což bylo zjištěno i při ohledání těchto pozemků soudem.

8. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle 1029 odst. 1 a § 1032 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) tak, že zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty ve prospěch panujících pozemků tak, jak se jej žalobce domáhal, nejsou splněny. Okresní soud měl za to, že žalobce má ke svým pozemkům dostatečný přístup z veřejné komunikace, a domáhal se tak zřízení cesty jen za účelem pohodlnějšího spojení, což zákon neumožňuje. Proto okresní soud žalobu zamítl.

9. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též o. s. ř.) tak, že žalovaným, kteří měli plný úspěch ve věci, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, a to zejména za 6 úkonů právní služby advokáta po 2 300 Kč, šest úkonů po 3680 Kč, náhradu hotových výdajů advokáta a daň z přidané hodnoty.

10. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění, resp. nesprávně právně posoudil možnost přístupu na panující pozemky žalobce přes pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného 1) a par. [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení]. Na těchto pozemcích se nachází polní cesta, která nesplňuje znaky veřejně přístupné účelové komunikace, a to zejména pro nesouhlas vlastníků s takovým využíváním pozemků. Souhlas vlastníků s veřejným užíváním je přitom jedním z hlavních definičních znaků veřejně přístupné účelové komunikace; k tomu žalobce poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 286/06, Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1868/2000 a Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 140/2014 či 5 As 20/2003. Nesouhlas manželů [příjmení] i žalovaného vyplynul z výpovědí manželů [příjmení], výpovědi žalobce, z fotodokumentace (označení cesty jako soukromé) i existujících smluv o zřízení věcných břemen. Cesta na těchto pozemcích je tak využívána pouze na základě výprosy. Žalobce poukázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020.

11. I kdyby však na pozemcích parc. [číslo] par. [číslo] veřejně přístupná účelová komunikace byla, přesto by byl rozsudek okresního soudu nesprávný. Mezi těmito pozemky a pozemky, jejichž je vlastníkem či spoluvlastníkem žalobce, se nachází úzký pruh dalších pozemků, konkrétně parc. [číslo] ve vlastnictví žalovaného a parc. [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení], k nimž žalobce také nemá žádné oprávnění. Dále pak cesta na pozemcích parc. [číslo] par. [číslo] není vhodná pro přístup žalobce k pozemku parc. [číslo] protože je nesjízdná v zimních měsících i v době silnějších srážek. Žalobce přitom potřebuje na pozemek parc. [číslo] jezdit i s těžkou zemědělskou technikou a hnát tam dobytek, k čemuž je nezbytná stabilní cesta zřízená za tím účelem. Žalobcem navrhované vedení nezbytné cesty by také znamenala mnohem kratší cestu k panujícím pozemkům, než přístup, na nějž poukázal okresní soud. Těmito skutečnostmi se okresní soud nezabýval vůbec, takže jeho rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné.

12. Pokud pak okresní soud v závěru odůvodnění napadeného rozsudku poukázal na skutečnost, že žalobce si musel být již při nákupu pozemků vědom problematické situace ohledně příjezdové cesty, pak to nelze považovat za relevantní pro danou věc, a to nejen s ohledem na dobu koupě pozemků, ale i s přihlédnutím k tomu, že si žalobce žádného problému mezi ním a žalovaným 1) nebyl vědom. Situace se změnila až po koupi pozemku a snahou žalobce o rozšíření svého podnikání. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud zrušil odvoláním napadený rozsudek a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

13. Žalovaní se k odvolání vyjádřili tak, že návrhy žalobce na zřízení cesty, jak jsou vtěleny do žaloby, nemohou být důvodné. Vyhovění primárnímu petitu by znamenalo, že žalobce by musel ubourat nemalou část své stavby odchovny, vyhovění eventuálnímu petitu by pak znamenalo vybudování nové cesty, což by byl výrazný zásah do práv žalovaných. Navrhovaná znění výroku rozsudku by navíc byla nevykonatelná.

14. Podle žalovaných je cesta vedoucí po pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] dalších navazujících pozemcích k lesu, nepochybně cestou veřejnou. Z geometrického tvaru těchto pozemků, jejich označení i umístění v terénu je patrno, že jde o dopravní cestu odpovídající definici veřejně přístupné účelové komunikace, jak byla Nejvyšším soudem podána v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1868/2000. Takto je cesta užívána od nepaměti. Vlastník pozemku parc. [číslo] [jméno] [příjmení] slyšený okresním soudem uvedl, že tuto cestu užívají všichni, kdo tam jedou, a to až k lesu, a že to nikdy nikomu nezakázal. Všichni vlastníci pozemků, na nichž je tato cesta, přinejmenším konkludentně vyjádřili souhlas s užíváním cesty jako veřejné, a případné zřízení věcných břemen k cestě na tom nic nemění.

15. Co se týče vhodnosti přístupu k panujícím pozemkům po dané cestě, pak k tomu žalovaní uvedli, že soud není vázán návrhy účastníků, nýbrž musí nalézt nejvhodnější řešení s maximální ochranou vlastnických práv okolních subjektů. Pozemky, resp. pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví manželů [příjmení], jenž se nachází mezi cestou vedoucí po pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] na straně jedné, a pozemky, jichž je žalobce vlastník či spoluvlastník, na straně druhé, má takový tvar, že by zřízení nezbytné cesty přes něj znamenalo zásah do práv manželů [příjmení] v rozsahu několika málo metrů čtverečných, zatímco zásah do pozemků žalovaných by byl mnohonásobně rozsáhlejší. Přitom nelze pominout, že žalobce panující pozemky po mnoho let obhospodařuje, jezdí tam prakticky denně, tedy není mu bráněno v přístupu na ně.

16. Podle žalovaných tak žalobci nejde o zřízení nezbytné cesty k jeho pozemkům, neboť k nim přístup zjevně má, ale snaží se poškodit žalované a vyvíjet na ně nátlak. Žalobce činí sice jakési nabídky na vyřešení situace, avšak odmítá přistoupit na kompromisy s odkazem na údajný slib panu [příjmení], že žádnou část pozemků získaných od [příjmení] žalovanému neprodá. Žalovaní navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu.

17. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

18. Okresní soud v podstatě správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše proto krajský soud převzal. Odvolateli je nutno přisvědčit pouze v tom, že okresní soud pochybil, pokud měl za to, že žalobce má k panujícím pozemkům dostatečný přístup přes cestu na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] neboť zjevně přehlédl, že mezi touto cestou a pozemky žalobce se nachází ještě pozemek parc. [číslo]. Toto pochybení okresního soudu však nemělo vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí (viz níže).

19. Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

20. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

21. Podle § 1032 odst. 2 o. z. nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

22. Podle § 1033 odst. 1 o. z. obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

23. Podle § 7 odst. 1 věty první a druhé zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Příslušný silniční správní úřad obecního úřadu obce s rozšířenou působností může na žádost vlastníka účelové komunikace a po projednání s Policií České republiky upravit nebo omezit veřejný přístup na účelovou komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.

24. Podle § 19 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. v mezích zvláštních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích a za podmínek stanovených tímto zákonem smí každý užívat pozemní komunikace bezplatně obvyklým způsobem a k účelům, ke kterým jsou určeny (dále jen "obecné užívání"), pokud pro zvláštní případy nestanoví tento zákon nebo zvláštní předpis jinak. Uživatel se musí přizpůsobit stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu dotčené pozemní komunikace.

25. Okresní soud po právní stránce dospěl ke správnému závěru, že cesta na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Judikatura (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 3/2009 a 1 As 32/2012, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 268/06) dovodila znaky, které musí být splněny, aby se mohlo jednat o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, přičemž požaduje jejich kumulativní naplnění. Jedná se o 1) stálost a znatelnost komunikace v terénu, 2) zákonný účel podle § 7 odst. 1 zák. o pozemních komunikacích, 3) souhlas vlastníka s veřejným užíváním, a 4) nutná komunikační potřeba. S tím se v zásadě ztotožňuje i odborná literatura.

26. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2191/2002,„ účelovou komunikací je pozemní komunikace, která splňuje znaky uvedené v § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a to i v případě, že o charakteru této pozemní komunikace nebylo vydáno správní rozhodnutí. Veřejnou cestou - účelovou komunikací - se pozemek v soukromém vlastnictví stává věnováním. Je-li cesta jednou věnována obecnému užívání, nemůže mu být odňata soukromoprávní dispozicí vlastníkovou. Byla-li cesta vedoucí přes pozemek v soukromém vlastnictví od nepaměti veřejně užívána z naléhavé komunikační potřeby, jde o účelovou komunikaci.“ 27. V daném případě okresní soud při místním šetření zjistil, že cesta na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] je v terénu jasně zřetelná. Tato cesta slouží k přístupu na zemědělské a lesní pozemky různých vlastníků, které jsou kolem cesty. Přinejmenším konkludentní prvotní souhlas vlastníků pozemků, na nichž se cesta nachází, s takovým užíváním cesty, je také nepochybný, když cesta je takto užívána od nepaměti (viz též fakt, že uvedené pozemkové parcely jsou v katastru nemovitostí vedeny jako„ ostatní komunikace“). Nynější případný nesouhlas vlastníků pozemkové parcely [číslo] manželů [příjmení] s obecným užíváním cesty není podstatný, protože zjevně nezanikla nutná komunikační potřeba přístupu k těm nemovitostem, k nimž, resp. kolem nichž cesta vede. Tyto právní závěry jsou zcela v souladu s tím, jak na cestu na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] nahlíží příslušný silniční správní úřad, jak vyplynulo z jeho zpráv a z výpovědi svědky [jméno] [příjmení].

28. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce je oprávněn v rámci obecného užívání ve smyslu § 19 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb. užívat cestu na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] k přístupu na své nemovitosti. Fyzický stav cesty, resp. její případná občasná či sezónní obtížná sjízdnost, je v tomto směru irelevantní; podle fotodokumentace pořízené okresním soudem, jde o zcela běžnou polní cestu, tj. takový druh pozemní komunikace, po němž se běžně přistupuje k zemědělským pozemkům. Ostatně, jak v řízení vyšlo najevo, žalobce tuto cestu k obhospodařování panujících pozemků také skutečně užívá, byť má za to, že tak činí na základě výprosy.

29. Může-li tedy žalobce užívat cestu na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] pak je zřejmé, že lze vést, resp. zřídit nezbytnou cestu na panující pozemky takovým způsobem, že jediným pozemkem, k němuž žalobce nemá vlastnické či spoluvlastnické právo, přes nějž bude nutno cestu zřídit, bude pozemek parc. [číslo] což je úzká mez o šíři (v daném místě) cca 2 m vedoucí podél cesty. Přes tento pozemek by se žalobce dostal na pozemek parc. [číslo] jehož je žalobce většinovým spoluvlastníkem, a z něj pak na panující pozemek parc. [číslo] z něj pak i na část panujícího pozemku parc. [číslo] která je od zbytku pozemku do značné míry oddělena pozemkem parc. č. st. [číslo], resp. stavbou žalovaného na ní stojící. Omezení vlastníků pozemku parc. [číslo] by bylo podstatně menší, než omezení žalovaného či žalovaných v jakékoli variantě zasahující jejich pozemky, ať již navrhované žalobcem či jiné. Skutečnost, že žalobce by v takovém případě měl jaksi„ vzdálenější“ vstup na své pozemky je v tomto případě irelevantní, neboť stále by šlo o přístup k pozemku parc. [číslo] v místě, které není ani v polovině její délky. K užívání pozemku parc. [číslo] v současném stavu (trvalý travní porost) by takový přístup byl zcela dostatečný. Případné záměry žalobce na postavení stavby na p. [parcelní číslo] není možno brát v úvahu, neboť žádná stavba tam v současnosti, tedy v době rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) nestojí, a zákon neumožňuje zřizovat cestu jen proto, že vlastník nemovitosti chce radikálně změnit způsob užívání nemovitosti, nýbrž jen tehdy, nelze-li nemovitost řádně užívat (viz § 1029 odst. 1 o. z.).

30. Kromě toho by se podle názoru krajského soudu jako podstatně vhodnější varianta zřízení nezbytné cesty nabízelo i vedení takové cesty v místech, kde již cesta podle zjištění okresního soudu při místním šetření (viz pořízená fotodokumentace) fakticky existuje, tedy mezi pozemky parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo], a to tak, že by cesta vedla částečně po pozemku parc. [číslo] částečně po pozemcích parc. [číslo]. I taková cesta by zjevně zasáhla do práv vlastníků pozemků parc. [číslo] výrazně méně, než obě varianty navrhované žalobcem.

31. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ze všech variant připadajících v úvahu pro zřízení nezbytné cesty na panující pozemky, jsou-li zváženy ve smyslu § 1033 odst. 1 o. z., nejsou varianty navržené žalobcem přes nemovitosti žalovaných těmi, jimiž by s přihlédnutím k ustanovení § 1029 odst. 2 o. z. byl zřízen nejpřirozenější přístup. Vhodnějšími, resp. zákonným kritériím více odpovídajícími variantami jsou naopak ty, které zahrnují pozemky jiných vlastníků než účastníků tohoto řízení. Vlastníci pozemku parc. [číslo] ani vlastník pozemku parc. [číslo] nejsou účastníky tohoto řízení, a z tohoto důvodu nebylo možno takovou nezbytnou cestu v tomto řízení zřídit.

32. Z výše uvedených důvodů krajský soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek okresního soudu jako věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení.

33. Na okraj pak krajský soud uvádí, že žalobnímu návrhu obsaženému v primárním petitu nebylo možno vyhovět také proto, že zákon umožňuje zřídit nezbytnou cestu přes pozemek (§ 1029 odst. 1 o. z.), nikoli„ skrz stavbu“, přičemž je nepodstatné že stavba žalovaného stojí na pozemku žalobce. Navíc požadované částečné odstranění stavby se v podstatě rovná požadavku na nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup (§ 1032 odst. 2 o. z.), a nepochybně nemůže vyhovět zákonnému požadavku, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován (§ 1029 odst. 2 o. z.).

34. Konečně lze uvést, že okresní soud se vzhledem ke svým závěrům o nedůvodnosti žaloby nijak nezabýval okolnostmi, za nichž žalobce nabyl panující pozemky, a neprovedl ani žalobcem navržený výslech svědka [příjmení] k těmto skutečnostem. Tomuto postupu okresního soudu nelze nic vytknout a je v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Nicméně kdyby bylo možno dospět k závěru, že jinak jsou zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty splněny, bylo by nutno se těmito okolnostmi zabývat, jak vyplývá z ustanovení § 1032 odst. 1 písm. b) o. z., a to ve světle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3242/2015, publikovaného pod č. 37/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

35. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní měli v odvolacím řízení plný úspěch, žalobce je proto povinen nahradit jim vynaložené náklady odvolacího řízení, tedy odměnu advokáta za dva úkony právní služby při zastupování dvou osob podle § 7, § 9 odst. 3 písm. c) a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 3 680 Kč za jeden úkon, dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za ztrátu času advokáta na cestě ve výši 400 Kč, dále jízdné advokáta k jednání krajského soudu na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 120 km, ve výši 782 Kč, a DPH z odměny a náhrad advokáta v sazbě 21%, tedy celkem 11 062 Kč.

36. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokáta. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.