22 Co 35/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 16. 10. 2024, č. j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, pokud jím byla žaloba zamítnuta co do částky , částka, , mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, ve splátkách po , částka, měsíčně splatných vždy do 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II, pokud jím byla žaloba zamítnuta ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem ani za odvolací řízení.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku , částka, v pravidelných splátkách po , částka, měsíčně, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci s účinností od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku do zaplacení, pod ztrátou výhody splátek (výrok I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení další částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , dále úroku ve výši 29,91 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, a 15% zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

2. Okresní soud po skutkové stránce zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Podle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka , částka, , a žalovaný se tuto částku a sjednané úroky zavázal splácet minimální měsíční platbou, a to do úplného uhrazení dlužné částky, s tím, že výše splátky bude žalovanému sdělena každý měsíc. Úrok byl sjednán ve výši 48 % ročně. Ve smlouvě byl sjednán poplatek ve výši , částka, za každou upomínku. Žalovaný na úvěr zaplatil pouze celkem , částka, . Žalovaný při sjednávání úvěru nejednal v rámci své podnikatelské činnosti. Věřitelka prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, že si od něj vyžádal výpisy z jeho bankovního účtu za období , datum, z nichž vyplývalo, že žalovaný dosahuje výdělku , částka, měsíčně, a že v uvedeném období čerpal zápůjčky a úvěry celkem ve výši , částka, . Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.

3. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a následujících zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném od , datum, (dále též „z. o sp. úv.“), zejména řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, což vyústilo v závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Proto lze žalobkyni přiznat pouze právo na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve výši jistiny poskytnuté žalovanému, po odpočtu částky, kterou žalovaný zaplatil. Dlužná částka tak představuje , částka, , kterou by žalovaný měl zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně vysokou částku, umožnil okresní soud žalovanému tuto dlužnou částku splácet v pravidelných splátkách po , částka, měsíčně s účinností od měsíce následujícího po právní moci rozsudku. Žalobkyně nemá právo ani na úrok z prodlení, neboť až rozhodnutím okresního soudu je založena povinnost žalovaného k placení dlužné částky a on se dostane do prodlení, pokud ve stanovené lhůtě dlužnou částku nesplatí. Proto okresní soud výrokem II svého rozsudku žalobu zamítl co do zbylé částky , částka, a co do požadovaných úroků a úroku z prodlení.

4. Žalobkyně podala proti uvedenému rozsudku odvolání, a to výslovně pouze proti části výroku II, jímž byla žaloba zamítnuta ohledně částky ve výši , částka, a ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně nijak nezpochybnila právní závěr okresního soudu, že předmětná úvěrová smlouva byla absolutně neplatná z důvodů uvedených okresním soudem. Žalobkyně však poukázala na to, že úvěr sjednaný mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl úvěrem revolvingovým, a že žalovaný možnosti opakovaného čerpání úvěru využil. Celkem tedy vyčerpal nikoli , částka, , což byl pouze limit revolvingového úvěru, nýbrž , částka, , jak vyplývalo z důkazu předloženého již v řízení před okresním soudem, a sice denní historie úvěru. Bezdůvodné obohacení žalovaného tedy činí celkem , částka, . Dále měla žalobkyně za to, že má právo na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky nevrácené jistiny, neboť toto právo jí vyplývá přímo ze zákona, konkrétně z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“). Proto žalobkyně navrhla, aby krajský soud změnil odvoláním napadenou část rozsudku okresního soudu tak, že v této části žalobě vyhoví, a uloží žalovanému uvedené částky zaplatit žalobkyni ve splátkách po , částka, měsíčně pod ztrátou výhody splátek.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek v rozsahu, v jakém se žalobkyně domáhala přezkumu, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále též „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání ohledně částky , částka, je opodstatněné, zatímco ohledně úroku z prodlení opodstatněné není.

7. Odvolací soud pro své následující úvahy ve vztahu ke sporovanému úroku z prodlení vycházel z právních závěrů soudu prvého stupně o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně v souvislosti s poskytnutím úvěru žalovanému řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost ve smyslu § 86 a násl. z. o sp. úv., a současně i z právního závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z tohoto důvodu. Tato závěry považuje krajský soud za zcela správné, a ostatně ani žalobkyně tyto závěry nijak nezpochybňuje, nicméně podle jejího přesvědčení nejsou překážkou přiznání úroků z prodlení.

8. Co se týče částky , částka, , pak okresní soud pochybil při zjišťování skutkového stavu, když z důkazu předloženého žalobkyní – denní historie úvěru – dovodil pouze výši úhrad žalovaného, avšak pominul celkovou výši čerpání úvěru žalovaným. Z tohoto důkazu vyplývá, že poté, kdy žalovaný nejprve jednorázově vyčerpal celý úvěrový limit ve výši , částka, , prováděl žalovaný splátky na úvěr, čímž se dlužná částka jistiny snižovala pod sjednaný úvěrový limit, a zároveň úvěr znovu čerpal do výše limitu, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně má ve smyslu § 87 odst. 1 z. o sp. úv. právo na vrácení celé poskytnuté jistiny. Proto krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil příslušnou část odvoláním napadeného výroku II rozsudku okresního soudu, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, když lhůty k plnění krajský soud stanovil shodně s vyhovujícím výrokem rozsudku okresního soudu, jak ostatně žalobkyně sama navrhovala.

9. Ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení krajský soud uvádí, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , „důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. o sp. úv. úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. o sp. úv. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. o sp. úv.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“11. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný se dosud nemohl dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, a proto mu zatím nevznikla ani povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Krajský soud proto odvoláním napadenou část výroku II rozsudku okresního soudu, pokud šlo o úrok z prodlení, potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správnou.

12. Vzhledem k částečné změně rozsudku okresního soudu ve výroku o věci samé musel krajský soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodnout o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem, a dále bylo třeba podle § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout o náhradě nákladů odvolacího řízení. Pro hodnocení poměru úspěchu účastníků v řízení před okresním soudem ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutno ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 zohlednit nejen požadovanou jistinu dluhu (zde , částka, , z níž byla žalobkyně úspěšná co do , částka, ), ale i jeho příslušenství, které žalobkyně svou žalobu požadovala, a které v souhrnu se zamítnutou částí jistiny ke dni rozhodnutí krajského soudu již mírně přesáhlo přiznanou jistinu (byl požadován úrok ve výši 29,91 % ročně a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, , tj. cca , částka, ročně, se zamítnutými kapitalizovanými úroky a se zamítnutou částí jistiny tedy ke dni rozhodnutí krajského soudu cca , částka, ). Úspěch a neúspěch obou účastníků lze proto hodnotit jako přibližně stejný. Obdobně v odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná co do částky , částka, , avšak neúspěšná co do 15% úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, což ke dni rozhodnutí krajského soudu činí cca 10 tis. Kč. I pro odvolací řízení tedy lze úspěch a neúspěch účastníků považovat za přibližně stejný. Proto krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem ani za odvolacího řízení.