22 Co 46/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částka Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6. 11. 2024, č.j. spisová značka ,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadených výrocích II, pokud jím bylo rozhodnuto o zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a ve výroku III potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I uložil žalovanému zaplatit žalobci , částka, se zákonnými úroky z prodlení, ve výroku II zamítl žalobu ohledně zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do , datum, a ve výroku III žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení dlužného nájemného za říjen 2023 ve výši , částka, , za listopad 2023 ve výši , částka, K a za prosinec 2023 ve výši , částka, , dále záloh na topení od října do poloviny prosince 2023 ve výši , částka, , záloh na elektřinu za listopad 2023 ve výši , částka, , záloh na vodné za listopad 2023 ve výši , částka, , záloh na vývoz septiku ve výši , částka, a zároveň zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , to vše dle nájemní smlouvy mezi účastníky ze dne , datum, . Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Okresní soud provedl důkaz smlouvou o nájmu souboru místností ze dne , datum, a upomínkou – předžalobní výzvou ze dne , datum, a vycházel z tvrzení žalobce, že žalovaný dne , datum, předmět nájmu opustil a neuhradil dlužné částky dle podané žaloby.

4. Při právním posouzení odkázal na právní úpravu nájemní smlouvy dle § 2201 o.z. a dále na § 2247 odst. 1 o.z., podle něhož si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel s tím, že schází-li takové ujednání, použije se odst. 2 tohoto ustanovení. Současně vycházel také z právní úpravy bezdůvodného obohacení dle § 299, § 1958 odst. 2, § 573 a § 1970 o.z. Dále odkázal na právní úpravu platnosti jednání dle § 580 odst. 1 a § 588 o.z. a úpravu smluvní pokuty podle § 2048 odst. 1 o.z.

5. Dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, podle níž se žalobce zavázal přenechat žalovanému do užívání soubor místností o velikosti , hodnota, m2 v bytovém domě na adrese , adresa, , na dobu určitou od , datum, do , datum, . Žalovaný se zavázal platit měsíčně nájemné , částka, a zálohy na služby , částka, , sestávající ze zálohy na topení , částka, , společnou elektřinu , částka, , vodné , částka, a vývoz septiku , částka, měsíčně se splatností vždy do každého posledního dne předcházejícího kalendářního měsíce. Pro případ prodlení s těmito platbami delším než 6 dní byla sjednána smluvní pokutu ve výši trojnásobku měsíčního nájemného, tj. , částka, . Žalobci vzniklo právo na zaplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu ve sjednané výši, které však žalovaný, který zůstal v řízení pasivní, dle tvrzení žalobce neuhradil. Okresní soud shledal žalobu důvodnou ohledně dlužného nájemného , částka, a záloh , částka, se splatností , datum, a nájemného , částka, a záloh , částka, se splatností , datum, . a rovněž ohledně poměrné části (poloviny) nájemného za polovinu prosince 2023 ve výši , částka, , poměrné části (poloviny) záloh , částka, a zálohy , částka, za blíže neupřesněné období, která odpovídá zhruba trojnásobku měsíční zálohy na vývoz septiku, s tím, že tyto částky byly splatné do , datum, . Okresní soud uvedl, že žalovaný užíval soubor místností i po skončení nájemního vztahu do poloviny prosince 2023, a proto za toto období žalobci vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poloviny měsíčního nájemného a záloh se splatností , datum, , tj. 3 dny po odeslání výzvy k plnění ze dne , datum, . Okresní soud uzavřel, že dlužná částka tak činí celkem , částka, . Shledal, že žalovaný se s jejím zaplacením ocitl v prodlení, a proto žalobci vzniklo právo také na zaplacení zákonných úroků z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti a ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. V této části proto okresní soud podané žalobě dle výroku I vyhověl.

6. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu dle výroku II zamítl, jednak ohledně zaplacení dalších žalovaných zákonných úroků z prodlení z titulu vydání bezdůvodného obohacení za dobu do , datum, , a dále ohledně žalované smluvní pokuty se zákonným úrokem z prodlení, tj. ohledně částky , částka, jako trojnásobku měsíčního nájemného. Uvedl, že tato smluvní pokuta byla sjednána pro případ prodlení s platbou nájemného nebo záloh delším než 6 dní. Ujednání o takto vysoké smluvní pokutě pro případ tak krátkého prodlení shledal jako zcela zjevně se příčící dobrým mravům, a to bez ohledu na § 2254 odst. 1 o.z. Dodal, že skutečnost, že žalovaný se (následně) dostal do prodlení delšího než 6 dnů nemá (nemůže mít) na platnost takového ujednání žádný vliv.

7. Na základě výsledků řízení okresní soud uzavřel, že žalobce byl ve věci převážně neúspěšný a že žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

8. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání, a to dle jeho obsahu pouze proti výroku II o zamítnutí žalovaného nároku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Oproti okresnímu soudu měl za to, že smluvní pokuta byla jednána platně a v přiměřené výši. Žalobce uvedl, že smluvní pokuta je jednou z možný forem utvrzení závazku a že žalovaný s jejím konkrétním ujednáním souhlasil a stvrdil je svým podpisem. Uvedl, že v daném případě plní funkci utvrzovací, zajišťovací, sankční, kompenzační a preventivní ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu. Poukázal na to, že po žalovaném nepožadoval žádnou kauci, kterou žalovaný nebyl schopen poskytnout. Naopak žalovanému pomohl se získáním bydlení a vyšel mu vstříc, přestože předpokládal, že žalovaný nebude nájemné a služby platit řádně a včas, jak se následně potvrdilo. Smluvní pokuta je paušalizovanou náhradou škody a je to žalovaný, kdo jednal proti dobrým mravům, včetně toho, že byt neužíval v souladu s nájemní smlouvou, odevzdal ho pozdě a ohrozil ostatní nájemníky v domě, neboť ze záloh je nutno kupovat uhlí do centrální kotelny. Z uvedených důvodů žalobce namítl, že okresní soud porušil § 2254 o.z. a že případně měl nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit na hodnotu odpovídající vzniklé škodě, čímž se však vůbec nezabýval. Žalobce navrhl zrušení napadené části výroku II a přiznání žalovaného nároku na zaplacení smluvní pokuty. K ústnímu odvolacímu jednání se žalobce nedostavil a svoji neúčast omluvil.

9. Žalovaný v odvolacím řízení zůstal nečinný, k odvolání se nevyjádřil a k ústnímu odvolacímu jednání se nedostavil.

10. Krajský soud při nařízeném jednání přezkoumal citovaný rozsudek okresního soudu pouze v rozsahu podaného odvolání žalobce, tj. pouze v odvoláním napadené části výroku II, kterou bylo rozhodnuto o žalovaném nároku na zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím, tedy o zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení. Současně krajský soud v souladu s § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal závislý výrok III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to vše jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Krajský soud dle § 213 odst. 1 a 2 o.s.ř. znovu provedl důkaz žalobcem předloženou smlouvou o nájmu souboru místností ze dne , datum, . Z jejího čl. III. zjistil, že předmět nájmu byl žalobcem jako pronajímatelem přenechán žalovanému jako nájemci k užívání na dobu určitou, a to od , datum, do , datum, , nikoliv do , datum, , jak nesprávně uvedl okresní soud. K předání bytu do užívání žalovaného došlo při podpisu smlouvy dne , datum, , kdy žalovaný žalobci v hotovosti uhradil nájemné a služby za září 2023 ve výši , částka, . V ostatním rozsahu krajský soud vycházel ze zjištění a skutkových závěrů okresního soudu, když shledal, že se náležitě opírají o řádně provedené dokazování. Krajský soud proto vycházel z toho, že dle čl. IV, bodu 6 uzavřené nájemní byla mezi účastníky (mimo jiné) sjednána smluvní pokuta ve výši tříměsíčního nájemného pro případ, že žalovaný bude v prodlení se sjednanými platbami nájemného a záloh na služby déle než 6 dní, když nájemné a zálohy na služby byl žalovaný povinen hradit vždy do posledního dne předešlého kalendářního měsíce.

12. Na základě takto prokázaného skutkového stavu krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, která je pro účastníky závazná. Tento smluvní vztah účastníků se pak řídí speciální zákonnou úpravou – zvláštními ustanoveními o nájmu bytu dle § 2235 a násl. o.z., která mají přednost před obecnou úpravou nájmu dle § 2201 a násl. o.z., na níž odkázal okresní soud. K tomu je na místě zdůraznit, že v dané věci je zřejmé a žalobce to v řízení i výslovně potvrdil, že dle prokázané nájemní smlouvy byl žalovanému za sjednaných podmínek přenechán do užívání byt k zajištění jeho bytových potřeb.

13. Podle § 2254 odst. 1 o.z. (ve znění, které je účinné od , datum, ), ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

14. Podle § 2239 o.z. (rovněž ve znění, které je účinné od , datum, ) platí, že se nepřihlíží k zakázaným ujednáním, jímž jsou ujednání ukládající nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.

15. Dle citované zákonné úpravy krajský soud shledal, že okresní soud správně vycházel z toho, že za splnění stanovených speciálních zákonných podmínek bylo mezi účastníky zásadně možné v uzavřené nájemní smlouvě platně sjednat smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného se zaplacením sjednaného nájemného a záloh na služby. Přitom okresní soud přiléhavě odkázal také na obecnou zákonnou úpravu smluvní pokuty dle § 2048 a násl. o.z., podle níž je možné přisvědčit žalobci v tom, že smluvní pokuta je právním institutem utvrzení dluhu, který dle citované zákonné úpravy a ustálené judikatury Nejvyššího soudu (zejména dle rozsudku ze dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, ) plní – zejména či zčásti – funkci preventivní (nátlakovou), paušalizační (tzv. paušalizace náhrady škody) a sankční. Ustanovení § 2051 o.z. pak soudu přiznává právo tzv. moderovat nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu, když platí, že nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud může na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta s tím, že k náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

16. V dané věci žalobce, který není dlužníkem z titulu smluvní pokuty, není oprávněnou osobou domáhat se moderačního práva soudu, tedy navrhnout snížení nepřiměřené vysoké smluvní pokuty. Proto jsou v této části odvolací námitky žalobce mylné a zcela nedůvodné. K tomu krajský soud dodává, že právo soudu tzv. moderovat nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu je výjimkou ze zásady autonomie vůle a závaznosti smluvních ujednání, kterou je proto nutné vykládat zásadně restriktivně a v souladu s jejím smyslem a účelem, a proto nelze její mezi excesivně dle námitek žalobce překročit.

17. Na základě uvedených závěrů krajský soud shledal, že důvodnost žalovaného nároku na zaplacení smluvní pokuty je v dané věci nutné právně posoudit dle shora citovaného § 2239 o.z., podle něhož ve smluvním vztahu mezi účastníky platí, že se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu žalovanému jako nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Pro toto právní posouzení shledal krajský soud rozhodné, že bylo prokázáno, že nájemní smlouva ohledně nájmu bytu pro účely zajištění bydlení žalovaného byla mezi účastníky sjednána na velmi krátkou dobu určitou od , datum, , kdy byl byt žalovanému předán, do , datum, , kdy nájem uplynutím doby skončil. Současně bylo prokázáno, že při předání bytu dne , datum, žalovaný žalobci plně uhradil sjednané nájemné a zálohu na služby za měsíc září 2023 v souhrnné výši , částka, . Proto je zřejmé, že povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši tříměsíčního nájemného, tj. ve výši , částka, , byla sjednána k zajištění (utvrzení) dluhu žalovaného z titulu jeho povinnosti zaplatit žalobci nájemné , částka, a zálohu na služby , částka, za jediný měsíc říjen 2023, kdy nájemní vztah do , datum, trval. Uplynutím této sjednané doby určité smluvní vztah mezi účastníky skončil, a proto žalovanému již dle uzavřené smlouvy nesvědčila povinnost platit žalobci sjednané nájemné a zálohu na služby, které nadto měly být ke dni skončení nájmu vyúčtovány.

18. Na základě takto prokázaného konkrétního skutkového stavu krajský soud přisvědčil okresnímu soudu, že ujednání o smluvní pokutě ve výši tříměsíčního nájemného, navíc pro případ i jen krátkého prodlení žalovaného, je ujednáním, které žalovanému jako nájemci ukládá povinnost, která je konkrétním okolnostem zjevně nepřiměřená. Proto se k tomuto smluvnímu jednání dle speciální právní úpravy § 2239 o.z. nepřihlíží, tedy dle této zákonné fikce se má za to, že k tomuto ujednání nedošlo. Na tento závěr nemá žádný vliv, že žalovaný s ujednáním smluvní pokuty souhlasil a stvrdil je svým podpisem. Zcela irelevantní je také to, že došlo k porušení povinností žalovaného, k jejichž utvrzení smluvní pokuta směřovala, i to, zda žalovaný dle námitek žalobce případně porušil i jiné povinnosti.

19. Z uvedených důvodů shledal krajský soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II, pokud jím bylo rozhodnuto o zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, věcně správný a současně shledal věcně správný a přiléhavě odůvodněného také závislý výrok III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. V tomto rozsahu krajský soud rozhodnutí okresního soudu dle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Krajský soud dále rozhodl dle § 224 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. o náhradě nákladů odvolacího řízení, v němž žalobce nebyl úspěšný a úspěšnému žalovanému náklady nevznikly. Krajský soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.