22 CO 50/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka obec rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D. a Mgr. Radka Kopsy ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem název anonymizována tři slova adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , země toho času neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem advokátem titul jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 28 812,17 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 29. 10. 2021, č.j. 7 C 167/2020-67,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 448,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení, potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II., pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 6 051,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci další úroky z prodlení ve výši 1,95 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, mění tak, že v tomto rozsahu se podaná žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 1 590 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Citovaným rozsudkem okresní soud ve výroku I. rozhodl o zastavení řízení ohledně částky jistiny 6 051,20 Kč, dále částky 2 978,97 Kč, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 450,43 Kč, částky kapitalizovaného úroku do 14. 6. 2018 ve výši 527,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Ve výroku II. okresní soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu – ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 2 282 Kč, částku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 557,04 Kč, částku kapitalizovaného úroku do 14. 06. 2018 ve výši 997,32 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 15. 06. 2018 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 11 448,80 Kč od 15. 06. 2018 do 19. 3. 2020, žalobu zamítl. Ve výroku IV. okresní soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

2. Okresní soud zdůvodnil, že žalobce se proti žalovanému domáhal zaplacení celkové částky 28 812,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2016 uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], ve znění smluvních podmínek. Ke dni uzavření smlouvy byla v souladu s ní žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednaným souhrnným poplatkem 17 114 Kč, sestávajícím se z kapitalizovaných úroků ve sjednané výši 28 % p.a. z půjčené částky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 448 Kč, z odměny za administrativní zpracování půjčky 4 740 Kč a z nákladů za hotovostní splátky 8 926 Kč. Žalovaný se vše zavázal zaplatit v hotovosti splátce v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 619 Kč s poslední splátkou dne 23. 2. 2018. Sjednané splátky však žalovaný řádně a včas nehradil, neboť poslední splátku uhradil 10. 1. 2017. Žalobci byla předmětná pohledávka postoupena s tím, že do data postoupení na ni žalovaný uhradil 2 500 Kč a dále již ničeho neuhradil. Proto se žalobce domáhal zaplacení dlužné jistiny 17 500 Kč, dlužného poplatku 11 312,17 Kč, zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny v kapitalizované částce 2 007,47 Kč a dále od 15. 6. 20218 do zaplacení a sjednaných úroků z dlužné jistiny v kapitalizované částce 1 524,44 Kč a dále od 15. 6. 2018 do zaplacení.

3. Žalovanému byl okresním soudem pro jeho neznámý pobyt ustanoven opatrovník, který navrhl úplné zamítnutí žaloby. Namítl neplatnost uzavřené smlouvy pro hrubý nepoměr mezi smluvními stranami, a to žalobcem (jeho právní předchůdce) jako podnikatelem a žalovaný jako spotřebitelem. K tomu zejména poukázal na neekvivalentnost sjednaného poplatku, který skrývá reálnou výši úroku jako odměny za poskytnutí zápůjčky, a dále měl za neurčité smluvní ujednání o splatnosti zápůjčky a výši sjednaných úroků. Současně namítl neplatnost smlouvy jako celku z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Vznesl také námitku promlčení s tím, že prodloužení promlčecí doby dle čl. 9 smluvních podmínek nemůže být platné.

4. Okresní soud na základě výslovného souhlasu účastníků ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání dle § 115a o.s.ř. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby dle podání žalobce ze dne 8. 2. 2021 rozhodl s odkazem na § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. o zastavení řízení, a to ohledně jistiny ve výši 6 051,20 Kč, částky 2 978,97 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 450,43 Kč, kapitalizovaného úroku do 14. 6. 2018 ve výši 527,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a sjednaného úroku ve výši 28 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.

5. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů okresní soud poté shledal aktivní legitimaci žalobce v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 ve znění seznamu postoupených pohledávek a oznámení postoupení žalovanému dopisem postupitele ze dne 14. 6. 2018. Vycházel z prokázaného obsahu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2016, ve znění smluvních podmínek, zákaznické karty žalovaného a tabulky umoření a uzavřel, že právní předchůdce žalobce - [právnická osoba] – dne 30. 12. 2016 poskytl žalovanému jednorázově v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet ve shodě s tvrzením žalobce, tj. v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 619 Kč. Takto se žalovaný zavázal splácet celkovou dlužnou částku 37 114 Kč, a to jednak poskytnutou zápůjčku ve výši 20 000 Kč, a dále souhrnný poplatek ve výši 17 114 Kč, který se sestává z kapitalizovaných úroků ve sjednané výši 28 % ročně za dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 448 Kč, dále z odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 740 Kč a z nákladů za hotovostní splátky ve výši 8 926 Kč. Splatnost první splátky byla sjednána 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a poslední splátky ke dni 23. 2. 2018. Ze zákaznické karty okresní soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, žije v nájmu, má zaměstnání na plný pracovní úvazek a jeho příjmy činí 10 360 Kč. Dále byly uvedeny jeho ostatní příjmy ve výši 15 120 Kč. Jako běžné měsíční výdaje byly uvedeny nulové externí i interní splátky, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 6 000 Kč. Údaje žalovaného byly ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy na dobu neurčitou, tří výpisů z bankovního účtu, tří výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Předžalobní výzvou byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení do 19. 3. 2020.

6. Okresní soud odkázal na právní úpravu smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a § 2392 odst. 1 o.z. (zákona č. 89/2012 Sb.), dále postoupení pohledávky dle § 1879 o.z. a právního jednání zejména dle § 547 a § 580 o.z. Dále okresní soud odkázal na speciální právní úpravu spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., zejména dle § 86 a § 87 odstavec 1.

7. Okresní soud poté shledal žalobu důvodnou ohledně částky 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce okresní soud posoudil jako spotřebitelskou dle § 1810 a násl. o.z. s tím, že právní předchůdce žalobce vystupoval jako podnikatel dle § 420 o.z. a žalovaný jako spotřebitel dle § 419 o.z. Zápůjčku poskytnutou dne 30. 12. 2016 žalovaný poprvé a naposledy splatil splátky ze dne 4. 1. 2017 ve výši 2 500 Kč Okresní soud uvedl, že pokud po uzavření smlouvy již první měsíc nebyl žalovaný schopen splátky hradit, nebylo posouzení jeho schopnosti úvěr splácet zjevně provedeno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a to oproti tvrzením a důkazním návrhům žalobce. Dle okresního soudu sice byly ohledně žalovaného vyžádány zjištěné údaje a k dispozici byla jeho pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky, ale právní předchůdce žalobce z toho nevyvodil příslušné závěry. Dle zjištěných údajů měl žalovaný čistý příjem 10 360 Kč, ale právní předchůdce žalobce již nesprávně nijak nezjišťoval jeho uvedený další příjem ve výši 15 120 Kč. K pochybení došlo také tím, že byl akceptován uvedený jediný„ odhadovaný“ výdaj žalovaného ve výši pouze 6 000 Kč, a to bez bližší specifikace, když faktické výdaje žalovaného nebyly zkoumány, což nesvědčí o vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

8. Okresní soud zdůraznil cíl a obsah citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, zejména ochranu spotřebitele, a to i před vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Poukázal také na sekundární ochranu věřitele, resp. dalších věřitelů před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. Zdůraznil, že neplatnost smlouvy dle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je absolutní, nikoliv relativní, a to v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp.zn. C -679/18 ve spojení se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Okresní soud proto uzavřel, že uzavřená smlouva mezi účastníky je neplatná, a proto z důvodu poskytnutí plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 20 000 Kč vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodné obohacení, a to ve výši 17 500 Kč, poté, co od poskytnuté částky byla odečtena žalovaným zaplacená částka 2 500 Kč s tím, že vydání tohoto bezdůvodného obohacení žalovaný neprokázal. V tomto rozsahu proto okresní soud podané žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení, které zdůvodnil odkazem na § 1970 o.z. s tím, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 19. 3. 2020, a proto k prodlení došlo nejdříve od 20. 3. 2020. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud z uvedených důvodů žalobu zamítl. K námitce promlčení dodal, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen není, neboť žalobce žalovaného vyzval k plnění do 19. 3. 2020 a žaloba byla podána dne 15. 7. 2020.

9. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť shledal, že neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, a proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

10. Proti citovanému rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, a to výslovně pouze proti výrokům II. a IV. napadeného rozhodnutí. Namítl, že okresní soud mylně určil počátek běhu promlčení lhůty od 19. 3. 2020. V souladu se závěry okresního soudu je smlouva uzavřená mezi účastníky absolutně neplatná a plnění, které se na jejím základě žalovanému dostalo, tak je plněním bez právního důvodu dle § 2991 o.z. S odkazem na citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR tak měl žalovaný za to, že objektivní promlčecí lhůta začíná běžet již okamžikem plnění, tj. ode dne 30. 12. 2016, kdy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl zápůjčku, když k tomuto datu měl také vědomost o obohacené osobě a výši získaného prospěchu. Dle žalovaného strana žalobce současně měla a mohla vědět, že nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. V souladu s § 621 o.z. uplynula tříletá promlčecí lhůta dnem 30. 12. 2019 a žalobce tak své právo dne 15. 7. 2020 uplatnil u soudu až po jejím uplynutí. Na základě žalovaným vznesené námitky promlčení celého dluhu, která není v rozporu s dobrými mravy, proto měla být žaloba zcela zamítnuta, a toto rozhodnutí odvolacího soudu proto žalovaný navrhl.

11. Žalobce odvolací námitky žalovaného odmítl jako nedůvodné a navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí okresního soudu, s jehož závěry se ztotožnil. Uvedl, že žalovaný dne 4. 1. 2017 na dluh zaplatil 2 500 Kč, čímž ve smyslu § 2054 odst. 2 o.z. uznal dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení) a prodloužil dle § 639 o.z. promlčecí dobu o 10 let. Nárok z bezdůvodného obohacení by se proto promlčel nejdříve dne 5. 1. 2027, a vzhledem k datu žaloby v této věci tedy není promlčen. K tomu odkázal na to, že dle citované judikatury Nejvyššího soudu ČR je třeba uznání závazku z neplatné smlouvy brát v úvahu i při posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.

12. Krajský soud napadený rozsudek okresního soudu přezkoumal pouze v rozsahu odvolání žalovaného, tj. pouze ve výrocích II. a IV., když v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí přezkoumal jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvoláních neuvedených. Poté krajský soud shledal podané odvolání žalovaného zčásti důvodné, ale z jiných než uplatněných důvodů.

13. Krajský soud dodává, že rozhodnutí přezkoumal při ústním jednání v nepřítomnosti žalovaného a jeho ustanoveného opatrovníka, neboť ten svoji neúčast řádně a včas omluvil, aniž by žádal odročení jednání. Krajský soud současně po provedeném šetření ohledně pobytu žalovaného zjistil, že nadále není známo místo pobytu žalovaného, resp. místo, kde se žalovaný zdržuje, příp. kde by bylo možné mu v souladu s procesními předpisy doručit písemnosti soudu. Proto krajský soud ve shodě se závěry okresního soudu shledal naplnění zákonných předpokladů pro zastoupení žalovaného opatrovníkem z důvodu neznámého pobytu a s řádně ustanoveným advokátem jako zástupcem žalovaného nadále jednal.

14. V přezkoumávaném rozsahu poté krajský soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům okresního soudu o tom, že smlouva o zápůjčce ze dne 30. 12. 2016 je smlouvou spotřebitelskou, která je neplatná pro porušení zákonné povinnosti žalobce (jeho právního předchůdce) přezkoumat před jejím uzavřením s náležitou odbornou pečlivostí úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když k tomuto nedostatku okresní soud správně na základě prokázaného skutkového stavu přihlížel i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti a svoje závěry přiléhavě zdůvodnil. Okresní soud tak správně shledal, že žalobou uplatněný nárok je třeba po právní stránce posoudit jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle zákonné úpravy, na kterou okresní soud rovněž správně odkázal. Krajský soud ve shodě s odvolacími námitkami shledal, že žalovaný v dané věci řádně a včas ke své obraně uplatnil námitku promlčení celého žalovaného nároku. Na promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení je pak třeba vztáhnout zákonnou úpravou dle § 609 a násl. o.z., zejména dle § 619 ve spojení s § 621 odst. 1 a § 638 o.z., podle nichž je pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení rozhodná vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo a o osobě povinné k jeho vydání. Zároveň dle § 629 odst. 1 o.z. platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky. V souladu s § 638 o.z. se pak právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, resp. bylo-li nabyto úmyslně, nejpozději za patnáct ode dne, kdy k němu došlo. Vzhledem ke spotřebitelské povaze právního vztahu mezi účastníky, v němž žalovaný jako slabší strana požívá zvýšené právní ochrany, pak nelze v dané věci dle § 630 o.z. přihlédnout k odlišnému ujednání promlčecí lhůty, které by bylo v neprospěch žalovaného.

15. V dané věci vzal okresní soud správně za prokázané, že žalobce (jeho právní předchůdce) poskytl ve prospěch žalovaného bez platného právního důvodu částku 20 000 Kč dne 30. 12. 2016. Již ode dne následujícího je proto třeba uzavřít, že na straně žalobce byla dána vědomost jak o tom, že k bezdůvodnému obohacení došlo, tak o tom, že osobou povinnou k jeho vydání je žalovaný. Zároveň je zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení (jeho vzniku) došlo ke dni 30. 12. 2016, kdy byla finanční částka žalovanému v hotovosti poskytnuta. Promlčecí doba tak začala plynout dne 31. 12. 2016 (shora zdůvodněná tříletá subjektivní promlčecí lhůta), resp. dne 30. 12. 2016 (shora uvedená desetiletá, v případě úmyslu patnáctiletá objektivní a tzv. absolutní promlčecí lhůta). V průběhu běhu těchto promlčecích lhůt (a před jejich uplynutím) bylo správně prokázáno, že žalovaný na žalovaný nárok (z důvodu poskytnutí částky 20 000 Kč dme 30. 12. 2016) řádně zaplatil dne 4. 1. 2017 částku 2 500 Kč. K této platbě krajský soud shledal, že vzhledem k její výši i době poskytnutí ji nelze považovat za zaplacení týdenní splátky dluhu po 619 Kč uvedené ve smlouvě o zápůjčce, tedy ji nelze mít za dílčí plnění ve smyslu § 1931 o.z. Tato platba ze strany žalovaného je dle krajského soudu částečným plněním ze strany žalovaného v souladu s § 1930 odst. 2 o.z. Pro toto částečné plnění proto dle § 2054 odst. 2 o.z. platí, že má účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Použití citovaného § 2054 odst. 2 o.z. pak v této věci není vyloučeno, neboť v souladu s § 2054 odst. 3 o.z. nedošlo v době poskytnutí plnění ze strany žalovaného 4. 1. 2017 k uplynutí shora zdůvodněných promlčecích lhůt, a proto dluh nebyl promlčen. V souladu se závěry ustálené soudní judikatury (zejména dle rozsudku Nejvyššího osudu ze dne 22. 7. 2021 sp.zn. 23 Cdo 3752/2019) tak krajský soud shledal, že tímto částečným plněním došlo ze strany žalovaného k uznání i zbývajícího dluhu, neboť dle prokázaného skutkového stavu žalovaný částečně plnil bez jakýchkoliv výhrad. Žalobce tak mohl důvodně očekávat plnění žalovaného i ve zbývajícím rozsahu, když v dané věci nevyšly najevo, ani nebyly zjištěny či tvrzeny žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly nasvědčovat jiným závěrům. Proto krajský soud ve shodě s vyjádřením žalobce v tomto odvolacím řízení shledal, že prokázanou částečnou platbou žalovaného došlo dne 4. 1. 2017 k prodloužení promlčecí lhůty dle § 2054 odst. 2 ve spojení s § 639 o.z., a to na dobu (nejméně) deseti let ode dne, kdy k tomuto uznání dluhu došlo, tj. na dobu do 4. 1. 2027. Protože žaloba byla žalobcem v této věci žalobcem podána dne 15. 7. 2020, není žalovaným vznesená námitka promlčení důvodná, neboť k uplynutí promlčecí lhůty nedošlo a žalovaný nárok proto není promlčen.

16. Krajský soud však současně shledal, že okresní soud nesprávně pominul předmět tohoto řízení daný závazným žalobním návrhem a pravomocným rozhodnutím o částečném zastavení řízení dle výroku I. citovaného rozsudku okresního soudu. Krajský soud takto shledal, že žalobce se v dané věci domáhal z důvodu poskytnutí částky 20 000 Kč žalovanému dne 30. 12. 2016 zaplacení nevrácené částky 17 500 Kč, a to spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 18. 1. 2017 do zaplacení s tím, že se jedná o úroky z prodlení v zákonné výši. Zaplacení dalších žalovaných částek žalobce požadoval na základě tvrzeného platného ujednání ve smlouvě o zápůjčce o (souhrnném) poplatku (ve výši 11 312,17 Kč) a o sjednaných úrocích 28 % ročně (z dlužné jistiny 17 500 Kč od 23. 2. 2018 do zaplacení). Po pravomocném částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby ze strany žalobce je zřejmé, že předmětem řízení zůstalo zaplacení nevrácení dlužné částky 11 448,50 Kč, a to nadále spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21. 7. 2017 do 14. 6. 2018 v kapitalizované částce 557,04 Kč a dále od 15. 6. 2018 do zaplacení, a dále zaplacení (souhrnného) poplatku sjednaného ve smlouvě v částce 8 333,20 Kč a ve smlouvě sjednaných úroků 28 % ročně z nevrácené částky 11 448,80 Kč za dobu od 23. 2. 2018 do 14. 6. 2018 v kapitalizované částce 997,32 Kč a dále od 15. 6. 2018 do zaplacení. Dle pravomocného výroku III. pak okresní soud žalobu v konkrétně uvedeném rozsahu zamítl a v tomto rozsahu žádný z účastníků odvolání nepodal, a proto se krajský soud v tomto rozsahu rozhodnutím okresního soudu nijak nezabýval. Z uvedených skutečností je však zřejmé, že ve výroku II. okresní soud žalobci nesprávně přiznal celkovou částku 17 500 Kč nejen jako žalobcem požadovanou částku 11 448,50 Kč z titulu nevrácení poskytnuté plnění, ale také částku 6 051,20 Kč, kterou však žalobce požadoval z odlišného důvodu, a to jako zaplacení ve smlouvě sjednaného (souhrnného) poplatku, který po částečném zpětvzetí žaloby požadoval zaplatit v částce 8 333,20 Kč, z níž okresní soud (pouze) částku 2 282 Kč ve výroku III. pravomocně zamítl. Přiznáním z tohoto skutkového důvodu také požadované částky 6 051,20 Kč v odvoláním napadeném výroku II. však okresní soud pochybil, neboť oproti svým přiléhavým a správným skutkovým i právním závěrům žalobě v této části nesprávně vyhověl, přestože ohledně žalobcem požadovaného (souhrnného) poplatku žalobu shledal nedůvodnou pro neplatnost smluvního ujednání, čemuž krajský soud plně přisvědčil. Dále okresní soud pochybil také v části, v níž oproti žalobnímu návrhu nesprávně žalobci přiznal úroky z prodlení na místo správné a žalobou požadované výši 8,05 % ročně v nesprávné roční výši 10 %.

17. Ze všech uvedených důvodů krajský soud citovaný rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 11 448,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části, tj. pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci další částku 6 051,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení a povinnost zaplatit žalobci další úroky z prodlení ve výši 1,95 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, krajský soud odvoláním napadený výrok II. změnil v souladu s § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl.

18. V souladu s § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. krajský soud rozhodl o nákladech za řízení před okresním soudem, když shledal, že dle uvedených výsledků je úspěch a neúspěch na straně žalobce a žalovaného srovnatelný. Proto za řízení před okresním soudem žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť shledal, že v řízení před odvolacím soudem byl žalobce úspěšnější, neboť ohledně napadeného předmětu řízení ve výši 17 500 Kč (s příslušenstvím) byl žalobce úspěšný ohledně částky 11 448,80 Kč (s příslušenstvím), tj. v rozsahu 65,4 %, a úspěch žalovaného činil zbývajících 34,5 %, V rozsahu rozdílu, tj. 31 %, proto úspěšnějšímu žalobci vzniklo proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tato náklady žalobci vznikly z důvodu jeho zastoupení advokátem, a to v souladu s vyhláškou č. 176/1996 Sb. za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání krajského soudu) s odměnou po 1 820 Kč a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč dle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 3 citované vyhlášky, spolu s náhradou 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. v celkové výši 5 130,40 Kč. Z této částky byla žalobci přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v rozsahu zdůvodněných 31 %, tj. ve výši 1 590 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci uvedenou náhradu k rukám zástupce žalobce v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.