7 C 167/2020

Plný text

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem anonymizována čtyři slova adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa , země t.č. neznámého pobytu zastoupeného advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 28 812,17 Kč s příslušenstvím, <b>I. Řízení se co do částky jistiny ve výši 6 051,20 Kč, částky ve 2 978,97 Kč, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 450,43 Kč, částky kapitalizovaného úroku do 14. 6. 2018, ve výši 527,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 28,00 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Návrh žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnosti zaplatit žalobci částku 2 282 Kč, částku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 06. 2018 ve výši 557,04 Kč, částku kapitalizovaného úroku do 14. 06. 2018 ve výši 997,32 Kč, úrok ve výši 28,00 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 15. 06. 2018 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 11 448,80 Kč od 15. 06. 2018 do 19. 3. 2020, se zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky celkem ve výši 28 812,17 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 30. 12. 2016 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 17 114 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 448 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % p.a. sjednanou na straně druhé Smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 740 Kč a nákladů za hotovostní splátky ve výši 8 926 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 619 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 23. 2. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 1. 2017. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, proto vzniklo žalobci také právo požadovat z celkové dlužné jistiny úrok z prodlení v zákonné výši, dále právo na úhradu úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 28 % ročně z dlužné nesplacené jistiny od 23. 2. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru (tzn. pro úhradu celého úvěru), do zaplacení. Do data postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno 2 500 Kč, za období od postoupení do sepisu žaloby nebylo uhrazeno ničeho. Ke dni 14. 6. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 40 094,76 Kč. Žalobce požaduje k zaplacení 28 812,17 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 500 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 312,17 Kč, kapitalizované úroky byly ve výši 1 524,44 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení byly ve výši 2 007,47 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce přes upomínání uhrazeno ničeho. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost, a to ve smyslu ust. § 84-89 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Což potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že mu byly s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, že byl seznámen s návrhem textu této smlouvy a bylo mu poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací poskytnutých ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem zákaznické karty.“ Z čl. 13 Smluvních podmínek pak dále plyne, že:„ Zákazník tímto prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalobce poukázal i na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku (které se s ohledem na § 3030 stejného zákona aplikuje i na tento případ), a která říkají, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a že se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priory nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Dále zdůraznil, že neprokázání splnění této povinnosti nemůže způsobit absolutní neplatnost smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisy ze dne 14. 6. 2018.

2. Zástupce žalobce a opatrovník žalovaného výslovně souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání, soud proto ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání.

3. Opatrovník žalovaného uvedl, že mezi smluvními stranami smlouvy o zápůjčce existoval hrubý nepoměr, kdy právní předchůdce žalobce vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, poplatky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 748 Kč a komfortní splácení ve výši 8 925 Kč představují 68,325 % z poskytnuté zápůjčky, tyto poplatky nebyly vynaloženy na ekvivalentní služby právního předchůdce žalobce, ale měly za cíl skrýt reálnou výši úroku (odměny) právního předchůdce žalobce za poskytnutí zápůjčky, proto je namítána neplatnost ujednání těchto poplatků dle ust. § 588 o.z. Dále shledává sjednání splatnosti zápůjčky jako neurčité, je proto třeba ohledně splatnosti vycházet z ust. § 2392 o.z. a splatnost zápůjčky vázat na výpověď ze smlouvy. Za neurčité považuje i sjednání zápůjční úrokové sazby, kdy částka 3 448 Kč jako úroků uvedená na straně první smlouvy, neodpovídá výši úroků na straně druhé smlouvy, a to 29 % pro případ 60 měsíčních splátek. Opatrovník žalovaného dále vznesl námitku promlčení části dluhu, a to u 28 splátek splatných v období od 30. 12. 2016 do 15. 7. 2017, kdy prodloužení promlčení doby dle čl. 9 Smluvních podmínek nemůže být platné, když nebylo sjednáno v samotném„ těle“ smlouvy. Poslední námitka strany žalované spočívala v dovození neplatnosti smlouvy o zápůjče z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného s poukazem na ust. § 87 zák. č. 257/2016 Sb. Strana žalovaná proto navrhla zamítnutí celé žaloby.

4. Žalobce svým podáním ze dne 8. 2. 2021 vzal svůj návrh co do částky jistiny ve výši 6 051,20 Kč, částky ve 2 978,97 Kč, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení do 14. 6. 2018 ve výši 1 450,43 Kč, částky kapitalizovaného úroku do 14. 6. 2018, ve výši 527,12 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 28,00 % ročně z částky 6 051,20 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zpět, soud proto řízení v rozsahu učiněného zpětvzetí řízení dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. zastavil (výrok I.).

5. Žalobce k námitkám žalovaného uvedl, že výše smluvního úroku, nákladů (poplatku) nebyla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Byl to žalovaný, kdo své povinnosti ze smlouvy neplnil. Poslední splátka byla stanovena na den 23. 2. 2018, den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky a tento den je počátkem běhu tříleté promlčecí lhůty. Žaloba byla podána dne 15. 7. 2020, nemohlo tak dojít k promlčení pohledávky, resp. splátek, jejichž splatnost nastala po 15. 7. 2017, nepromlčeno tak zůstává celkem 32 splátek, jejichž výše činí 19 782 Kč. Žalobce tak setrval na svém požadavku na úhradu částky 19 782 Kč s příslušenstvím, žalovanému nabídl dobrodiní splátek po 1 000 Kč měsíčně.

6. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 12. 2016, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Zákaznickou kartou, Tabulkou umoření, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 30. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný čerpal jednorázově v hotovosti dne 30. 12. 2016. Žalovaný se zavázal splatit zápůjčku v 60 pravidelných týdenních (sedmidenních) splátkách po 619 Kč, první splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, tedy celkem částku 37 114 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 20 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 17 114 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 448 Kč, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 740 Kč a nákladů za hotovostní splátky ve výši 8 926 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 23. 2. 2018. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a v tomto případě její výše činí 28 % p.a. V čl. 18 Smluvních podmínek je uvedeno, že Smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu Smlouvy do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost Smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti Smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Žalovaný v rozporu se smlouvou půjčku řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k splacení celé pohledávky ve výši 40 094,86 Kč s příslušenstvím. Žalovanému tak dle žalobce vznikl dluh, a to: 28 812,17 Kč (17 500 Kč dlužné jistiny + 11 312,17 Kč poplatku), 2 007,47 Kč kapitalizovaných úroků z prodlení z dlužné částky od marného uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do data postoupení. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, žije v nájmu, má zaměstnání na plný pracovní úvazek, jeho příjmy činí 10 360 Kč, dále byly uváděny ostatní příjmy žadatele ve výši 15 120 Kč, část zákaznického listu označená jako„ běžné měsíční výdaje“ obsahuje pouze tři kolonky s označením Externí splátky zápůjček, Interní splátky [anonymizována dvě slova], kde je uvedena částka 0 Kč, Odhadované měsíční výdaje žadatele 6 000 Kč. Údaje uvedené žalovaným byly ověřeny z občanského průkazu, pracovní smlouvy – která byla na dobu neurčitou, třech výpisů z bankovního účtu, třech výplatních pásek, nájemní smlouvy. Žalovanému byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, kde žalovanému byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 19. 3. 2020.

7. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem postupitele ze dne 14. 6. 2018. <i>8. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. <i>11. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>13. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 448,80 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaný obdržel zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se s poplatky zavázal zaplatit u zápůjčky 60 pravidelných týdenních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze Smlouvy řádně neplnil, zápůjčka byla poskytnuta dne 30. 12. 2016, žalovaný poprvé a naposledy na splátky uhradil dne 4. 1. 2017 částku 2 500 Kč. Pokud byla uzavřena smlouva o zápůjčce a již první měsíc trvání zápůjčky nebyl žalovaný schopen splátky hradit, potom posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjevně právním předchůdcem žalobce nebylo provedeno v souladu s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o úvěru. Žalobce sice tvrdil a prokazoval, že ohledně osoby žalovaného si od něj právní předchůdce žalobce vyžádal výše uvedené údaje, měl k dispozici v případě zápůjčky pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu žalovaného, výplatními páskami, avšak nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalovaného, který měl čistý příjem 10 360 Kč, právní předchůdce žalobce nijak nezjišťoval údaje o dalším tvrzeném příjmu žalovaného ve výši 15 120 Kč, právní předchůdce žalobce dokonce akceptoval i to, že jediným„ odhadovaným“ výdajem žalovaného je pouze částka 6 000 Kč – bez bližší specifikace, faktické výdaje žalovaného nezkoumal, což nesvědčí o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalovaného. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

17. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 20 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 17 500 Kč, neboť žalovaný celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobce 2 500 Kč (tj. 20 000 Kč mínus 2 500 Kč). Žalovaný neprokázal, že by bezdůvodné obohacení vydal, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. II. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout (výrok III.).

18. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 19. 3. 2020 (viz. dopis ze dne 12. 3. 2020), tento se dostal do prodlení nejdříve dnem 20. 3. 2020, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nař. vl. 351/2018 Sb. povinen hradit úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. od 20.3.2020 do zaplacení a nikoliv dříve. S ohledem na výše uvedené se tak již soud nezabýval dalšími námitkami žalovaného, přičemž k námitce promlčení doplňuje, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení promlčen není, když žalobce žalovaného vyzval k plnění do 19. 3. 2020 a návrh byl podán dne 15. 7. 2020.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy však neúspěch žalobce nepřevýšil jeho úspěch, soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.