23 CO 232/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vydání movité věci, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 9.3.2021, č.j. 15 C 199/2019-85,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 4.356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce.

1. Okresní soud svým rozsudkem zavázal žalovanou povinností vydat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku ledničku značky [název] model [označení], výrobní [číslo] (výrok I.). Rovněž uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.246 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o požadavku žalobce na vydání předmětné ledničky. Ten tvrdil, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství trvalo od [datum] do [datum], kdy zaniklo rozvodem. Za trvání manželství účastníků došlo k nákupu uvedené ledničky, ovšem kupujícím – zaměstnavatelem žalobce - [právnická osoba] [právní forma] v roce 2014. Předmětná lednička byla umístěna ve společné domácnosti účastníků v bytě na adrese [adresa], kdy žalobcem byla používána pro skladování potravin za účelem jejich rozvozu pro jeho zaměstnavatele. Žalobce byl ze společné domácnosti v roce 2016 vykázán, následně došlo k rozvodu manželství a žalobce kupní smlouvou ze dne [datum] tuto ledničku od svého zaměstnavatele zakoupil za částku 9.790 Kč (cena stanovena dle odborného vyjádření [právnická osoba] [právní forma] z [datum]) a kupní cenu svému zaměstnavateli zaplatil. Žalovaná však odmítá tuto ledničku žalobci vydat, pokud jde o její obranu, že byla zakoupena ze společných prostředků za trvání manželství a tvoří tak společné jmění manželů, žalobce považoval tuto obranu za účelovou už jen z toho důvodu, že v souběžně vedeném řízení o vypořádání společného jmění manželů žádný z účastníků, a to ani žalovaná, tuto lednici předmětem vypořádání neučinil.

3. Žalovaná tvrdila, že předmětná lednice byla zakoupena účastníky za trvání manželství ze společných prostředků jako náhrada za předcházející, která se účastníkům rozbila. Žalovaná nikdy nebyla informována o tom, že by vlastníkem této lednice měl být zaměstnavatel žalobce, ten se ostatně nikdy jako vlastník lednice nechoval a svá práva neuplatňoval. Pokud měl být vlastníkem uvedené lednice, musel by to zohlednit při plnění svých daňových povinností. Proto pro účely tohoto soudního řízení navrhovala svědeckou výpověď jednatelů zaměstnavatele žalobce a rovněž společných dětí účastníků.

4. Okresní soud provedl listinné důkazy a dále účastnický výslech účastníků a jejich dcery [jméno] [příjmení].

5. Na základě toho učinil skutkový závěr o tom, že předmětnou lednici původně zakoupila [právnická osoba] [právní forma], zaměstnavatel žalobce, a to dle potvrzení o zakoupení lednice z roku 2014 (daňový doklad UCT [číslo] na č.l.30 soudního spisu, vystaven [datum]), včetně potvrzení od zaměstnavatele žalobce o tom, že byla zavedena do účetnictví v uvedené společnosti a žalobce ji využíval se souhlasem společnosti jako její zaměstnanec. V roce 2018 pak [právnická osoba] [právní forma] prodala uvedenou lednici za cenu 9.790 Kč žalobci a žalobce vlastnické právo k uvedené lednici nabyl. Tím měl okresní soud za prokázané splnění předpokladu pro vyhovění žalobě v tom směru, že žalobce prokázal své vlastnické právo k předmětné lednici. Žalobci se dostalo od přecházejícího vlastníka dokladu k lednici a nabyl takto své vlastnické právo. Žalobce dále prokázal, že je to žalovaná, která lednici zadržuje, neboť z fotografií provedených důkazů je zřejmé, že v bytě užívaném žalovanou se nachází lednice typově shodná s lednicí předmětnou, kdy uvnitř umístěný výrobní štítek odpovídá co do sériového čísla sériovému číslu lednice, kterou zakoupil jeho zaměstnavatel. Na základě takto zjištěného skutkového stavu pak okresní soud pokládal za nadbytečné výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – jednatelů zaměstnavatele žalobce a [jméno] [příjmení] – syna účastníků.

6. Nebylo namístě zamítnout vlastnickou žalobu pro rozpor s dobrými mravy, neboť žalobce se domáhá ochrany svého vlastnického práva, to poté, co předtím učinil výzvu k dobrovolnému vydání věci vůči žalované. Okresní soud rovněž připomněl, že daňové souvislosti nejsou v tomto soukromoprávním sporu účastníků rozhodné.

7. Okresní soud tudíž vyhověl požadavku žalobce na vydání předmětné lednice a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů soudního řízení, které spočívají v odměně za zastoupení advokátem za sedm úkonů po 1.500 Kč dle pravidel vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, k tomu paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky, 7 x 300 Kč, to vše povýšeno o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek.

8. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání. Žalobce tvrdí, že zakoupil od svého zaměstnavatele lednici a z toho odvozuje svoji aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto soudního sporu vůči žalované. Nabytí svého vlastnického práva, které je odvislé od zaplacení kupní ceny však neprokázal, neboť netvrdil a neprokazoval, jak kupní cenu svému zaměstnavateli zaplatil. Neobstojí potvrzení zaměstnavatele o zaplacení kupní ceny. Kvitance totiž není nezbytným důkazem o faktickém uhrazení dluhu. K tomu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 20 Cdo 2459/2000. Žalovaná tak indikuje spíše snahu o snížení daňových povinností žalobce a jeho zaměstnavatele. K důkazním návrhům připomíná, že okresní soud jim původně vyhověl, navržené svědky předvolal a až poté, co věc odročil, k nově nařízenému jednání již svědky nevolal, a tím založil v řízení procesní vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Případně byl veden snahou (s ohledem na prodloužení řízení pro protiepidemická opatření) věc urychleně rozhodnout. Domáhá se tedy změny napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta, případně zrušení věci a vrácení věci okresnímu soudu. Připomíná, že zaměstnavatel žalobce se nikdy nechoval jako vlastník uvedené lednice. Žalobce tudíž využívá formální koupi naoko. Ovšem jeho skutková verze neodpovídá chování účastníků.

9. Naopak žalobce navrhoval potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Připomněl, že jeho procesní povinností bylo prokázat, že je vlastníkem lednice, že lednice existuje a že ji má v držení žalovaná. Tyto své procesní povinnosti splnil. Přitom je nerozhodné, zda za lednici zaplatil hotově či bankovním převodem. Pokud je argumentováno chováním účastníků, pak žádný z nich neučinil tuto lednici předmětem vypořádání SJM souběžně vedeného u [název soudu].

10. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání není důvodné.

11. V tomto soudním sporu se žalobce domáhá po žalované vydání konkrétní specifikované věci s tvrzením, že je vlastníkem této věci, a že žalovaná mu ji neprávem zadržuje. Podal žalobu dle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále i o.z.).

12. V takovém soudním řízení mají účastníci konkrétní procesní práva a povinnosti. Žalobce musí prokázat, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví, případně jiné právo, o které lze opřít žalobu na vydání věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4638/2009). Po žalobci, který dokázal, že věc nabyl do vlastnictví, nelze žádat, aby dokazoval, že jeho právo trvá ke dni rozhodování soudu. Je na žalovaném, tvrdí-li, že právo později zaniklo, aby tuto skutečnost prokázal. Na žalovaném rovněž je, aby prokázal případně tvrzené skutečnosti, na které platné právo váže vznik lepšího práva věci, než jaké svědčí žalobci.

13. Vlastník též musí prokázat, že žalovaný mu věc zadržuje. I zde však platí, že postačí, prokáže-li žalobce, že věc přešla do držby či detence žalovaného; pokud žalovaný tvrdí, že držbu či detenci pozbyl, musí to prokázat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4178/2007).

14. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2081/2017 uzavřel, že v řízení o ochranu vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o.z. musí žalobce prokázat, že mu svědčí právní skutečnost, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo a současně prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby.

15. V této věci učinil okresní soud skutkový závěr, odvolací soud ho nemá důvodu zpochybňovat a ostatně není zpochybňován ani v odvolacím řízení ze strany účastníků, o tom, že za trvání manželství účastníků došlo k nákupu lednice, která je předmětem tohoto soudního řízení, kdy tuto lednici nadále žalovaná užívá, to i poté, co mezi účastníky došlo k zániku vedení společné domácnosti a žalobce se ze společné domácnosti odstěhoval.

16. Z toho je patrno, že prioritou tohoto soudního sporu bylo posouzení toho, zda se žalobci podařilo prokázat jeho vlastnické právo k předmětné věci.

17. Okresní soud uzavřel, že tuto skutečnost se žalobci podařilo prokázat a odvolací soud s takovýmto závěrem souhlasí.

18. Žalobce tvrdil, že původně zakoupil uvedenou lednici jeho zaměstnavatel, a to po 1.1.2014. Režim nabytí vlastnického práva k této movité věci se tak řídí pravidly občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Zaměstnavatel žalobce předložil doklad o uzavřené kupní smlouvě od společnosti [právnická osoba] – daňový doklad UCT [číslo] na č.l. 30 soudního spisu. A tím za podmínek § 1099 o.z. uzavřením smlouvy došlo k nabytí vlastnického práva k předmětné lednici ve prospěch společnosti zaměstnavatele žalobce. Stejným způsobem, tj. uzavřenou kupní smlouvou, pak žalobce prokázal nabytí vlastnického práva k předmětné lednici kupní smlouvou uzavřenou se svým zaměstnavatelem. Vlastnické právo přešlo účinností této kupní smlouvy (viz § 1099 o.z. - předání věci tedy nebylo k převodu vlastnického práva třeba). Tímto způsobem tedy žalobce prokázal své vlastnické práva k předmětné lednici s ohledem na tom, že v řízení bylo prokázáno i to, že žalovaná má vedenou lednici ve svém držení a doposud ji žalobci nevydala, jsou naplněné předpoklady pro úspěch žalobce v tomto soudním sporu.

19. Potvrzením věřitele – prodávajícího o tom, že dlužník – žalobce – jako kupující zaplatil kupní cenu, bylo již v řízení před okresním soudem prokázáno zaplacení kupní ceny žalobcem. Odkaz na judikaturu soudu ze strany žalované nebyl případný, neboť zde (rozdílně od citovaných rozhodnutích) je souhlasně prodávajícím i kupujícím potvrzeno zaplacení kupní ceny a ze strany kupujícího či prodávajícího není toto potvrzení nijak sporováno.

20. Obrana žalované spočívala na tvrzení, že lednička byla zakoupena ze společných prostředků za trvání manželství, to s tím, že možná z důvodu daňového šetření byl nákup účelově veden na zaměstnavatele žalobce. Tato její obrana však nebyla v řízení prokázána. Pokud by žalovaná tvrdila, že nákup lednice byl proveden ze společných prostředků za trvání manželství, šlo by o předmět společného jmění manželů a bylo by tedy očekávatelné, že v rámci řízení o vypořádání SJM jedna či druhá strana tohoto sporu učiní tuto lednici předmětem vypořádání, což se nestalo. Tvrzení žalované tak neodpovídá procesnímu postupu v jiném soudním řízení. Zejména však nebylo prokázáno použití společných finančních prostředků na nákup uvedené lednice. V tomto směru zůstalo tvrzení žalované zcela osamocené. Žalovaná nepředložila ničeho prokazující nabytí vlastnického práva k lednici přímo účastníky, nikoliv zaměstnavatelem žalobce.

21. Obrana žalované v tom směru, že ze strany žalobce jde o zneužití práva, kterému by nemělo býti přiznáno ze strany soudu ochrany, neobstála, neboť v dané věci se vlastník domáhá vydání věci, kterou mu žalovaná zadržuje. Z tohoto pohledu není zde ničeho, co by mělo být hodnoceno jako zneužití práva na straně žalobce.

22. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem neprovedl navržené důkazy k tomu, zda se [právnická osoba] chovala jako vlastník uvedené lednice, včetně splnění daňových povinností, evidence v účetnictví apod. Dokazování je možno vést k plnění procesních povinností jednotlivých účastníků. Povinností žalobce bylo prokázat své vlastnické právo k předmětné lednici. Toto vlastnické právo bylo v řízení prokázáno, kdy i [právnická osoba] prohlásila v tomto soudním řízení, že nabyla vlastnické právo k předmětné lednici, a že ji prodala žalobci. V tomto směru by výslech jednatelů nepřinesl ničeho nového, neboť pokud tato společnost řádně neúčtovala z hlediska daňových odvodů, vedení evidence svého majetku, pak neplnění těchto veřejnoprávních povinností nemá vliv na závěr o tom, jestli uvedené společnost v roce 2014 se stala vlastníkem uvedené lednice a zda ji následně žalobci prodala či nikoliv. Nabytí vlastnického práva vychází totiž z uzavřené kupní smlouvy (nikoliv toho, jak bylo daněno či vedeno účetnictví kupujícího), jejíž existence byla v tomto soudním řízení prokázána, jak bylo uvedeno výše.

23. Odvolací soud tudíž z výše uvedených důvodů přistoupil k potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného dle § 219 o.s.ř., to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

24. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. pak úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty spočívají v odměně za zastoupení advokátem za dva úkony právní pomoci po 1.500 Kč dle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátního tarifu (za účast u jednání odvolacího soudu a sepis vyjádření), dvou paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše povýšeno o 21 % DPH.

25. Náklady řízení se žalobci hradí ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.