23 CO 266/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o vydání věci, o odvolání žalovaného a žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10.6.2021, č.j. 7 C 146/2019-57,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I., v části, ve které uložil žalovanému vydat žalobci 5 kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 9.175 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před odvolacím soudem ve výši 3.508 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

1. Okresní soud svým rozsudkem uložil žalovanému povinnost vydat žalobci jednu kostku lešení [název] včetně pěti kusů podlážek o rozměrech 60 x 130 cm a pěti kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 5.000 Kč rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě žalobce ze dne 18.6.2019. Žalobce se domáhal vydání shora označeného lešení a podlážek s odůvodněním, že přenechal (dle písemné dohody) žalovanému do dočasného užívání lešení s tím, že takové lešení mělo být žalobci vráceno do 21.6.2016 (to dle nájemní smlouvy o pronájmu lešení, podepsané dne 21.12.2015). Požadované - jednu kostku lešení [název] a deset kusů podlážek žalovaný žalobci doposud nevrátil, a to ani přes písemnou výzvu. Zbývající část lešení žalovaný žalobci vrátil 8.8.2017 se závazkem, že zbytek navrátí do 8.9.2017, což se však nestalo.

3. Žalovaný se této žalobě bránil s odůvodněním, že je připraven požadované lešení vydat, a to kostku [název] a podlážky 60 x 130 cm, požadované podlážky 50 x 150 cm nemá, žalobce si je odvezl právě dne 8.8.2017. Připomněl, že žalobce přislíbil žalovanému provést fasádu, což neučinil a v takovém případě – při nesplnění termínu do 21.6.2016, má žalovaný vůči žalobci právo na hrazení smluvní pokuty 500 Kč denně. Toto však soudně neuplatnil, ovšem měla by být tato skutečnost brána v potaz při rozhodnutí ve věci, včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

4. Žalobce dohodu o provedení zateplení fasády popíral.

5. Okresní soud po provedeném dokazování vycházel z nesporného tvrzení účastníků o tom, že žalobci svědčí skutečnosti, na základě kterých nabyl vlastnické právo k předmětnému lešení, včetně podlážek. Nebylo také sporu, že lešení – kostku [název] a podlážky o rozměru 60 x 130 cm pět kusů má žalovaný nadále v držení. O zbývajících pěti kusech podlážek o rozměru 50 x 150 cm žalovaný potvrdil, že je měl ve svém držení, ovšem bránil se, že je již žalobci vrátil.

6. Ohledně tohoto lešení byla uzavřena nájemní smlouva dle § 2201 občanského zákoníku - zák. č. 89/2012 Sb. (dále i o.z.) se sjednanou dobou nájmu od 21.12.2015 do 21.6.2016. V tomto směru nebyl text nájemní smlouvy mezi účastníky sporný (sporné bylo, zda nájemní smlouva obsahovala další ujednání či nikoliv, případně v jakém rozsahu). Uplynutím sjednané doby nájmu došlo k zániku nájemního vztahu a žalovaný od té doby užívá věci žalobce bez právního důvodu.

7. Za této situace, pokud by žalovaný měl být ve věci úspěšný, tj. ve věci sporu o vydání věcí, musel by prokázat, že žalobci zaniklo právo k věci, případně, že žalovanému svědčí právo věci užívat, případně, že je výkon vlastnického práva žalobce v rozporu s dobrými mravy, nebo jedná se o zneužití práva.

8. V tomto směru však žalovaný poskytl tvrzení o tom, že pět kusů podlážek již není v jeho držení, že si je odvezl žalobce a k tomu navrhl výslech svědka [jméno] [příjmení]. Tvrzenou skutečnost se však tímto výslechem nepodařilo prokázat.

9. Ve výsledku tak žalobce splnil své procesní povinnosti, prokázal, že je vlastníkem věci, že věci přešly do detence žalovaného a naopak žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že detenci k předmětným podlážkám pozbyl. Jsou proto dány důvody pro vyhovění žalobě dle ust. § 1040 odst. 1 a § 1041 odst. 1 o.z. S ohledem na tento skutkový a právní závěr již okresní soud nepovažoval za nutné provést další dokazování zprávou České správy sociálního zabezpečení o přehledu zaměstnanců žalobce v roce 2016.

10. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a uzavřel, že žalobce jako úspěšný účastník soudního řízení má právo na náhradu nákladů řízení.

11. Není důvodné aplikovat ust. § 143 o.s.ř., neboť žalovaný sice před zahájením soudního sporu sděloval, že je připraven věci vydat, ovšem podmiňoval tuto skutečnost vrácením kauce. Důvody § 143 o.s.ř. tak nejsou naplněny.

12. Okresní soud však aplikoval ust. § 150 o.s.ř., z důvodu zvláštního zřetele hodného ponížil výši nákladů řízení, kterou je povinen žalovaný platit ve prospěch žalobce, na částku 5.000 Kč. Připomněl poměry žalobce, který je starobním důchodcem s výší důchodu 11.433 Kč měsíčně, je s manželkou spoluvlastníkem rodinného domu, v němž bydlí. Manželka pobírá mzdu ve výši 20.000 Kč měsíčně a výdaje spojené s bydlením činí 6.000 – 7.000 Kč měsíčně. Žalobce s manželkou pečuje o nezletilého vnuka, syn účastníků je po těžké havárii na motocyklu, pobírá dávky životního minima. Naproti tomu je žalobce osobou v produktivním věku a žalobci se vůči žalovanému zavázal k plnění, které nesplnil, což prokazuje originál smlouvy o závazku provést zateplení fasády spolu se sjednanou smluvní pokutou. Uložil tudíž žalovanému nahradit žalobci cca 1/3 nákladů žalobce na vedení tohoto soudního sporu.

13. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání žalovaný i žalobce.

14. Žalovaný nesouhlasil se svojí povinností vydat žalobci pět kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm a s výrokem a náhradě nákladů řízení. To znamená, s ohledem na to, že žalobce napadl odvoláním pouze výrok o náhradě nákladů řízení, že rozsudek okresního soudu nabyl právní moci ohledně povinnosti žalovaného vydat žalobci jednu kostku lešení [název] včetně pěti kusů podlážek o rozměru 60 x 130 cm, to do tří dnů od právní moci příslušné části rozsudku. V tomto směru je tedy rozsudek okresního soudu pravomocně vykonatelný a nebyl odvolacím soudem nadále přezkoumáván.

15. Předmětem řízení před odvolacím soudem tak byl požadavek žalobce na vydání pěti kusů podlážek o rozměrech 50 x 150 cm, dále výrok o náhradě nákladů řízení.

16. Žalovaný namítal, že prokázal vrácení předmětných podlážek žalobci. Podpořil své tvrzení listinným důkazem a výpovědí svědka. E-mail z 26.9.2018, který byl adresován žalobci a v němž žalovaný rekapituloval, že si žalobce již odvezl veškeré trubkové lešení včetně všech kusů podlážek o rozměru 50 x 150 cm, spojek a trubek, totiž nikdy nebyl nikdy ze strany žalobce rozporován. Tvrzení žalovaného pak podpořil i svědek [jméno] [příjmení] - jeho syn. Specifikoval totiž vrácené podlážky tím, že byly vysoké a dosahovaly mu přibližně do poloviny obličeje. Svědek je vysoký 180 cm a jeho tvrzení tak odpovídá rozměrům podlážek 50 x 150 cm. Žalovaný nemá možnost prokázat negativní skutečnost, tedy že již nemá v držení předmětné podlážky. Náhrada nákladů řízení by neměla být žalobci přiznávána vůbec. Byl to žalobce, který vědomě a opakovaně lhal o existenci uzavřené smlouvy o dílo, na jejímž základě se zavázal zhotovit fasádu rodinného domu. To včetně toho, že předložil soudu úmyslně skrytou část nájmu smlouvy. Takovému nepoctivému jednání nelze přiznat právní ochranu dle § 8 o.z. Byl to také žalobce, který posečkal s podáním žaloby až poté, co žalovaný neměl již možnost uplatnit své nároky samostatnou žalobou - z důvodu možnosti namítání promlčení.

17. Naopak žalobce podal odvolání do výroku o náhradě nákladů řízení a domáhal se toho, aby mu byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před okresním soudem. Jen majetkové poměry žalovaného nemohou být důvodem pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Rozhodnutí okresního soudu je ve vztahu k žalobci nespravedlivé. Žalobce získal právo na zaplacení částky 5.000 Kč, jako nákladů řízení před okresním soudem. Zaplatil soudní poplatek 2.000 Kč a na ostatní náklady tak zbývá 3.000 Kč s tím, že advokátka žalobce je plátkyně DPH. Pro žalobce je pak za této situace finančně přiměřenější nedomáhat se svých práv u soudu, ač mu žalovaný zadržuje jeho movitou věc, nýbrž pořídit si tuto movitou věc jako novou. To s ohledem na náklady soudního řízení, které musel vynaložit a které mu nebudou za této situace nahrazeny. Přitom žalovaný mohl odstranit spor, žalobci předmětné věci dobrovolně vydat. Pokud bylo vycházeno z dalších vztahů mezi účastníky, ty nebyly předmětem soudního řízení a navíc takový výklad popírá to, že žalovaný mohl své nároky řádně a včas uplatnit u soudu a tak se jich domoci.

18. Odvolací soud dospěl po projednání věci k následujícím závěrům.

19. S ohledem na vymezení předmětu odvolání odvolací soud posuzoval správnost závěru okresního soudu o povinnosti žalovaného vydat žalobci 5 ks podlážek o rozměru 50 x 150 cm, kdy hodnota těchto podlážek byla účastníky oceněna částkou pětkrát 500 Kč ze strany žalobce a částkou pětkrát 100 až 200 Kč ze strany žalované. Byť tedy jde o ocenění nižší než 10.000 Kč, nejde o bagatelní věc, neboť předmětem řízení je vydání věci, nikoliv peněžité plnění (viz § 202 odst. 2 o.s.ř.).

20. V této věci se žalobce jako nezpochybňovaný vlastník věci – příslušných podlážek domáhá vydání věci žalobou dle ust. § 1040 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb., dále i o.z.), v takovém řízení má každý z účastníků svá procesní práva a povinnosti.

21. Žalobce musí prokázat, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě nabyl vlastnictví, případně jiné právo, o které lze opřít žalobu na vydání věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4638/2009). Tyto skutečnosti nebyly v soudním řízení sporovány a ostatně nárok žalobce v obecné rovině na vydání příslušných podlážek lze odvozovat i z nájemní smlouvy o pronájmu lešení ze dne 21. 12. 2015. Dále žalobce musí prokázat, že věc přešla do držby či detence žalovaného, který má, chce-li se žalobě o vydání věci úspěšně bránit, důkazní břemeno o pozbytí držby (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2081/2017, 22 Cdo 2721/2018 či 22 Cdo 2721/2018).

22. Žalobce tak příslušnou nájemní smlouvou, a ostatně tato skutečnost nebyla sporována, prokázal přenechání uvedených podlážek žalovanému, to na dobu do 21. 6. 2016. Poskytl pak tvrzení, že mu podlážky nebyly vráceny.

23. Podmínkou úspěchu žalovaného v této věci tak bylo prokázání toho, že žalobci sporné podlážky vrátil. To se však žalovanému dle rozhodnutí okresního soudu nezdařilo a odvolací soud s tímto náhledem souhlasí.

24. V této věci nebylo předloženo žádné písemné potvrzení o vrácení věci žalobci, nebylo sporu o tom, že poskytnuté lešení dle nájemní smlouvy bylo částečně vráceno, a to 8. 8. 2017, ovšem žalobce v žádném jednání, vyjádření či stanovisku nepotvrdil, že by mu sporné podlážky byly vráceny. Takové tvrzení nelze dovozovat z toho, že žalobce nereagoval na e-mail z 26. 9. 2018, ve kterém žalovaný uvedl„ doposud jste si odvezl veškeré trubkové lešení, včetně mých 5 m, včetně podlážek, spojek, trubek“. To proto, že text pokračuje mimo jiné sdělením, že„ další část kostka [název], jak jsem vám řekl, si můžete odvézt po navrácení vratné kauce 3 000 Kč, kterou jste převzal, potvrdil.“. Z toho, že žalobce na mail nereagoval ostatně nelze dovozovat, že souhlasil s jeho obsahem. Následně ani výslechem svědka [jméno] [příjmení], který popisoval průběh odvozu materiálu, avšak množství odvezených podlážek a jejich rozměr uměl pouze odhadnout, při rozměrech podlážek 50 x 150 cm, příp. 60 x 130 cm, a poskytnutých množstvích 16 a 5 ks těchto podlážek nelze rozlišit, co konkrétně bylo vráceno a co nikoliv. Žalovanému se tak nepodařilo prokázat, že 5 ks podlážek žalobci vrátil a skutkový závěr okresního soudu je logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn dle pravidel ust. § 132 o.s.ř. a odvolací soud nemá důvodu okresnímu soudu v tomto směru tedy ničeho vytýkat a tento skutkový závěr měnit.

25. Ohledně požadavku na vydání 5 ks podlážek o rozměru 50 x 150 cm tak považuje odvolací soud rozsudek okresního soudu za věcně správný a v tomto směru jej potvrdil dle § 219 o.s.ř.

26. To znamená, že žalobce byl v tomto sporu plně úspěšný a má právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V tomto směru je nutno připomenout, že je vedeno občanské řízení sporné, kdy žalobce uplatnil konkrétní nárok, o něm je jednáno a jiný nárok v řízení uplatněn nebyl, nemohl být tak projednáván. To mimo jiné znamená, že žalovaný neuplatnil své finanční požadavky vůči žalobci, například nárok na smluvní pokutu, náhradu škody apod., a o takových nárocích nemohlo být jednáno.

27. Na druhou stranu při rozhodování o náhradě nákladů řízení se žalovaný dovolával posouzení širšího komplexu vztahů mezi účastníky, a tím uplatnil důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř.

28. Žalobci za řízení před okresním soudem vznikly náklady za zastoupení advokátem za 7 úkonů právní služby po 1.500 Kč dle § 11 a § 7 advokátního tarifu – vyhl. č. 177/1996 Sb., kdy za tarifní hodnotu je vzata částka 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (požadavek na vydání věcí, které nejsou v soudním řízení oceněny konkrétní finanční částkou). K nákladům řízení dále náleží sedmkrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o cestovné 511,44 Kč a náhradu za promeškaný čas čtyřikrát 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu, za cesty advokátky žalobce k jednání soudu z [obec] do [obec] a zpět, dále zvýšeno o 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek, celkem tak náklady řízení žalobce před okresním soudem činí 18.345 Kč.

29. Na straně žalovaného lze pro aplikaci § 150 o.s.ř., a tedy snížení částky, kterou je povinen žalobce hradit jako náklady řízení před okresním soudem, shledávat jeho osobní a majetkové poměry, jak byly popsány již v řízení před okresním soudem, a ke kterým okresní soud přihlédl při aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Nelze ani ovšem přehlížet to, že to byl žalobce, který se zavázal provést zateplení fasády domu žalovaného v termínu do 21. 6. 2016 se závazkem při nedodržení termínu hradit smluvní pokutu 300 Kč denně. Byť v době rozhodnutí soudu jde o nárok, u kterého lze předpokládat vznesení úspěšné námitky promlčení, jde o skutečnost, která z hlediska chápání spravedlnosti na straně žalovaného je vysvětlující pro jeho jednání, kdy nejenom žalovaný si nesplnil svůj závazek vrátit žalobci příslušné lešení, ale i žalobce si nesplnil svůj závazek vůči žalovanému provést zateplení fasády.

30. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že to byl žalobce, který uplatňuje svá práva, s uplatněním těchto práv jsou spojené náklady, zaplacený soudní poplatek a náklady advokáta (a žalobce byl se svým požadavkem plně úspěšný), a pokud by soud přistoupil k využití ust. § 150 o.s.ř., má odvolací soud za to, že je namístě postupovat tak, aby pro žalobce nebyl tento spor ekonomicky nevýhodný. Průnikem těchto představ je uplatnění ust. § 150 o.s.ř. do výše jedné poloviny nákladů řízení žalobce v řízení před okresním soudem, a pokud by před okresním soudem žalobci náleželo 18.349 Kč, bylo mu přiznáno 9.175 Kč.

31. Takové použití ust. § 150 o.s.ř. však náleží žalovanému pouze za řízení před okresním soudem, neboť žalovaný jeho výsledky neakceptoval, podal si odvolání, nebyl úspěšný a žalobci tak vznikly další náklady za řízení před odvolacím soudem, u kterých již není důvodné ust. § 150 o.s.ř. aplikovat, neboť vzniku těchto nákladů mohl žalovaný předejít. Za řízení před odvolacím soudem tak náleží žalobci odměna za dva úkony právní služby – sepis vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu, kdy odměna je vypočtena z tarifní hodnoty 2.500 Kč, jako nejvyššího ocenění předmětných podlážek, tj. odměna činí dvakrát 1.000 Kč (§ 7 a 8 odst.1 advokátního tarifu), k tomu dvakrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, to vše zvýšeno o cestovné z [obec] do [obec] a zpět 299 Kč a DPH, celkem tak náklady řízení žalobce před odvolacím soudem činí 3.508 Kč.

32. Náklady řízení se žalobci hradí ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř.