23 CO 298/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: osobní údaje žalobce IČO sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno jméno , titul . sídlem adresa o zaplacení 18.759 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 8.7.2021, č.j. 24 C 36/2021-187,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5.227 Kč k rukám advokáta žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 18.759 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.759 Kč za dobu od 1.8.2019 do zaplacení (výrok I.) a dále nahradit žalobci k rukám jeho advokáta [titul] [jméno] [příjmení] náklady řízení ve výši 17.969,90 Kč (výrok II.).

2. Z odůvodnění vyplývá, že se žalobce proti žalovanému, jako vlastníku bytové jednotky, domáhal zaplacení dlužných poplatků na správu domu a pozemku a plateb za služby, vše za období roku 2018. Konkrétně se domáhal zaplacení částky 18.759 Kč, představující příspěvky na správu domu a pozemku v částce 1.430 Kč měsíčně, odměnu správce domu ve výši 75 Kč měsíčně, odměnu výboru ve výši 75 Kč měsíčně, režijní výdaje ve výši 29 Kč měsíčně a za úklid společných prostor částku ve výši 1.291 Kč za rok. Tvrdil, že výše těchto příspěvků, které je žalovaný jako člen společenství vlastníků a vlastník bytové jednotky povinen hradit, byla schválena na shromáždění vlastníků dne 12.6.2013 Mandátní smlouva se správcem domu byla poprvé schválena shromážděním vlastníků dne 12.5.2015, opakovaně na shromáždění konaném dne 27.4.2016. Příspěvek na úklid byl odsouhlasen na shromáždění vlastníků dne 18.6.2014 s tím, že úklid byl zadán dodavatelsky a jeho konkrétní výše pro rok 2018 vyplývá ze schválených Pravidel hospodaření přijatých na shromáždění vlastníků dne 28.3.2019.

3. Žalovaný s požadavkem žalobce nesouhlasil. Tvrdil, že příspěvky nebyly řádně schváleny shromážděním vlastníků jednotek. Shromáždění vlastníků dne 12.6.2013 neschválilo výši příspěvků, ale pouze platby pro rok 2013, neboť na něm bylo dohodnuto provedení auditu a teprve po něm měla být výše příspěvků dojednána. V žádném zápisu ze schůze žalobce od roku 2014 nenašel příslušné usnesení, které by o výši příspěvků rozhodlo. Proto byl žalovaný přesvědčen o neoprávněnosti požadavku žalobce na zaplacení daných plateb. Odporovalo by, podle žalovaného, základní právní zásadě, pokud by předpis plateb měl působit zpětně, jak bylo stanoveno v Pravidlech hospodaření přijatých na shromáždění vlastníků dne 28.3.2019 i v předchozích Stanovách společenství vlastníků jednotek (dále také jen společenství nebo SVJ) ze dne 27.4.2016.

4. Soud prvého stupně vycházel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] o rozloze [výměra], vymezené v budově [adresa] [číslo], v části [územní celek], [územní celek]. Žalobce je oprávněn vlastním jménem na vlastní účet vymáhat plnění povinností vlastníků jednotek s tímto vlastnictvím spojených. Žalovaný za rok 2018 ve prospěch žalobce plnil celkem částku 23.400 Kč, a to na zálohy na služby spojené s užíváním bytu a pojištění domu. V roce 2018 ale nehradil náklady na odměnu správce domu, výboru, režijní výdaje, příspěvek na správu a údržbu domu a pozemku a náklady na úklid. Žalovaný nikdy v zákonné lhůtě nenapadl u soudu neplatnost žádného rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek. Splatnost vyúčtování služeb a fondu oprav za rok 2018 byla žalobcem stanovena k 31.7.2019.

5. Dále učinil soud prvého stupně zjištění ze zápisu ze shromáždění SVJ ze dne 12.6.2013 o tom, že bylo hlasováno na podkladě návrhu žalovaného a byl schválen předpis plateb na rok 2013, ve kterém byla stanovena záloha na správu domu v částce 75 Kč jednotná pro všechny byty (odstavec 3 bod 3 a odstavec 5), odměna výboru ve výši 75 Kč měsíčně jednotná pro všechny byty (odstavec 3 bod 5, odstavec 5), režijní výdaje byly odsouhlaseny odvozením z nákladů z předcházejícího roku a rozpočítávány dle velikosti spoluvlastnických podílů (odstavec 3 bod 6) a příspěvek do fondu oprav a údržby byl schválen jako neměnný ve výši 25 Kč/m2 (odstavec 3 bod 7).

6. Ze zápisu z jednání shromáždění SVJ ze dne 18.6.2014 pak soud prvého stupně zjistil, že bylo schváleno zadání úklidu dodavatelsky s tím, že výběr konečného dodavatele provede výbor s přihlédnutím ke kvalitě a rozsahu poskytovaných služeb a výhodnosti nabízené ceny a vlastníci jednotek budou mít povinnost hradit náklady úklidu ve vyúčtování služeb (bod 6).

7. Ze zápisu z jednání shromáždění SVJ ze dne 28.3.2019 soud prvého stupně zjistil, že byla schválena Pravidla hospodaření s platností od roku 2018 (bod 8). Z těchto pravidel hospodaření pak učinil zjištění, že jimi byla specifikována funkce dlouhodobé zálohy (fond oprav) a její výše byla stanovena v částce 25 Kč/m2 podlahové plochy bytové jednotky s tím, že nevyčerpaný zůstatek se nevypořádává, ale převádí do následujícího kalendářního roku. Pokud není pro daný kalendářní rok společenstvím vlastníků stanoveno jinak, platí výše dlouhodobé zálohy platná v období předcházejícího kalendářního roku (článek II., bod 7). Krátkodobé zálohy, odměna správci, výboru, režijní výdaje, dodávka úklidu atd.) byly stanoveny na každou jednotku bez ohledu na její velikost s tím, že není-li pro daný kalendářní rok rozhodnuto jinak, platí výše krátkodobých záloh platná v období předcházejícího kalendářního roku (článek IV.). Z rozpisu plateb za úklid za rok 2018 okresní soud zjistil, že celkový náklad za úklid činil 193.684 Kč, přičemž do srpna 2018 byl fakturován v částce 15.000 Kč měsíčně [právnická osoba] [příjmení], s poznámkou, že v roce 2018 bude z faktury [číslo] [rok] doúčtována částka za úklid 3.100 Kč, od září 2018 byl úklid hrazen na základě uzavřené dohody o provedení práce v částce 17.646 Kč měsíčně.

8. Následně okresní soud postupoval podle § 1180 odst. 1, 2, § 1189, § 1208 písm. e/ zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen o.z.) a § 8 písm. b/ nařízení Vlády č. 366/2013 Sb. Vyložil, že žalovaný, jako člen žalobce a vlastník bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], v ulici [ulice] v [obec], je povinen přispívat žalobci na náklady spojené se správou domu a pozemku, náklady na odměnu správce domu, výboru, režijní výdaje a náklady úklidu.

9. Výše příspěvku na správu domu a pozemku byla stanovena shromážděním vlastníků jednotek dne 28.3.2019 se zpětnou účinností od roku 2018 v částce 25 Kč/m2/měsíc, což v případě žalovaného činí 1.430 Kč měsíčně.

10. Výše odměny správce domu výboru vyplývá z rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek ze dne 28.3.2019, jímž bylo se zpětnou účinností od roku 2018 schváleno pravidlo určení jejich výše tak, že pokud není rozhodnuto jinak, je platná jejich výše z období předcházejícího kalendářního roku. Částka 75 Kč jako odměna správce domu a 75 Kč odměna výboru byla schválena shromážděním SVJ dne 12.6.2013 a do té doby žádným rozhodnutím shromáždění k její změně nedošlo.

11. Stejné platí o výši režijních výdajů ve výši 29 Kč měsíčně.

12. Ohledně dodávky služby úklidu bylo rozhodnuto shromážděním SVJ dne 18.6.2014 tak, že výběr konečného dodavatele provede výbor. Za rok 2018 tak žalobce prokázal náklad na úklid v celkové výši 193.684 Kč, který podle pravidel rozpočtení na bytovou jednotku, schváleného shromážděním vlastníků jednotek dne 28.3.2019 se zpětnou účinností od zúčtovacího období roku 2018, představoval částku 1.291 Kč pro žalovaného. Soud prvého stupně uzavřel, že výše příspěvků byla řádně schválena. Výhrady žalovaného o tom, že nemohl napadnout neplatnost rozhodnutí o výši příspěvků u soudu, neboť o nich nebylo v letech 2014 až 2018 rozhodováno, neshledal okresní soud důvodnými. Zákon ani stanovy žalobci neukládají povinnost rozhodnout každý rok o výši příspěvku. Okresní soud zdůraznil, že v tomto řízení není oprávněn přezkoumávat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků, tj. oprávněn soud činit pouze dle § 1209 o.z. V jiném řízení platnost rozhodnutí shromáždění vlastníků posuzovat nelze, a to ani jako předběžnou otázku. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod č. 58/ 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek ze dne 30.10.2018, sp. zn. 26 Cdo 287/2018. Protože žalovaný nehradil dlouhodobě stanovené příspěvky, které byly splatné měsíčně, přiznal okresní soud žalobci také úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením Vlády č. 351/2013 Sb. od 1.8.2019 do zaplacení, protože splatnost vyúčtování dlužné částky nastala dne 31.7.2019.

13. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním žalovaný. Trval na tom, že soud se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou, že příspěvky nebyly řádně schváleny schůzí shromáždění. Konkrétně tvrdil, že celkový náklad žalobce na úklid mohl činit maximálně částku 165.000 Kč, nikoli v řízení tvrzenou částku 193.684 Kč. Výše příspěvku na správu domu a pozemku, schválená shromážděním dne 12.6.2013, byla platná pouze pro rok 2013. V žádném ze zápisu ze schůzí společenství od roku 2014 není obsaženo usnesení, kterým by společenství rozhodlo o výši příspěvku do fondu údržby a oprav. A ani v roce 2013 nebyl před hlasováním shromáždění o výši příspěvku na správu domu a pozemku ověřen skutečný stav přítomných vlastníků – velikosti jejich spoluvlastnických podílů nebyly uvedeny do zápisu z tohoto shromáždění, což žalovaný považoval za základní podmínku pro hlasování. Proto, pokud se žalobce domáhal stanov ze dne 27.4.2016 a z nich dovozoval výši příspěvků, která měla být stejná jako v předcházejícím období, nedisponoval žalobce v roce 2016 platným předpisem upravujícím výši příspěvku pro správu domu a pozemku. Z tohoto důvodu, dle názoru žalovaného, žalovaný nemohl ani podat žalobu na neplatnost rozhodnutí shromáždění ve smyslu § 1209 o.z., neboť žádné takové rozhodnutí nebylo žalobcem ani přijato, což platí pro roky 2014, 2015, 2016 atd. Okresní soud tak připouští zpětné působení práva na skutečnosti nastalé o mnoho let dříve, a to aplikací čl. XVI. odst. 5 Stanov přijatých dne 27.4.2016 shromážděním na roky 2014 a 2015, neboť předpis plateb přijatý dne 12.6.2013 byl platný pouze do konce roku 2013. Dochází tak k obcházení práva a jeho zneužití v neprospěch žalovaného ve smyslu § 2 o.s.ř. Dovolával se též závěru rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22.10.2019, sp. zn. IV. ÚS 2488/18, podle nějž vyúčtování společenství spoluvlastníků, které není řádné, není splatné. V tomto ohledu vytýkal žalobci i chybu v evidenčním listu ze dne 1.6.2019, týkající se bytu žalovaného, v němž je mezi předepsanými platbami uvedena položka opravy, údržba, správa, na něž má platit zálohu měsíčně 1.430 Kč a její výše platí od 1.1.2012. Žalovaný si přitom není vědom, že by k tomuto datu taková povinnost vznikla. Vytýkal též soudu prvého stupně, že neprovedl všechny žalovaným navrhované důkazy. Navrhl zrušit rozsudek soudu prvého stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení, případně jej změnit a žalobu zamítnout.

14. Žalobce k odvolání navrhl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Zdůraznil, že předmětem řízení jsou předepsané měsíční platby, které jsou svým charakterem příspěvkem na správu domu a pozemku, a i když jsou obsaženy v listině vyúčtovaných služeb, nevyúčtovávají se, a proto se jich nemohou týkat námitky uváděné žalovaným s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2488/18. Pokud byla žalobcem požadována částka za službu – úklid, má za to, že byla předmětem řádného vyúčtování, které bylo žalovanému doručeno a on ji v reklamaci ze dne 23.5.2019 nesporoval. Z právního hlediska nemá ani žádnou souvislost s rozhodnutím o výši příspěvku na správu domu a pozemku, projednávání a schvalování rozpočtu společenství a účetní závěrky shromážděním. Připomněl, že proti žádnému z rozhodnutí shromáždění žalovaný žalobu nepodal, a proto by z nich měl soud vycházet.

15. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Předně je třeba uvést, že okresní soud provedl ve věci potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která odvolací soud převzal jako správná a pro stručnost na ně odkazuje. Obdobně soud prvého stupně dospěl ke správným právním závěrům, na něž odvolací soud, veden zásadou stručnosti, odkazuje také.

17. Odvolací soud nerozhodoval spor mezi účastníky z titulu poplatků na správu domu a pozemku a plateb za služby poprvé. V roce 2020, rozsudkem ze dne 22.10.2020, č.j. 23 Co 211/2020-365, projednával odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5.2.2020, č.j. 16 C 31/2018-290, který rozhodoval o požadavku žalobce na zaplacení částky 45.052 Kč s příslušenstvím, skládající se z příspěvků na správu domu a pozemku za období 28 měsíců od září 2015 do prosince 2017 v částce 1.609 Kč měsíčně (příspěvek do fondu oprav ve výši 1.430 Kč měsíčně, režijní výdaje spojené s bankovním účtem v částce 29 Kč a platby na odměnu správce 75 Kč a výboru 75 Kč). V tomto předchozím odvolacím řízení, v němž žalovaný do jisté míry argumentoval stejně jako v řízení současném, krajský soud vyložil, že výše příspěvku na správu domu a pozemku v období od září 2015 do prosince 2017 byla schválena kvalifikovaným způsobem, a to shromážděním vlastníků na schůzi dne 12.6.2013. Shromáždění schválilo příspěvek do fondu oprav dle podlahové plochy bytu (bytová jednotka žalovaného má rozměr 57,2 m2) a příspěvek za metr čtvereční činil 25 Kč/m2, to znamená, že v případě žalovaného příspěvek do fondu oprav byl schválen ve výši 1.430 Kč měsíčně. Shromáždění rovněž schválilo odměny správce částkou 75 Kč a členů výboru 75 Kč za jednotku měsíčně. Byl také schválen mechanismus, jak budou stanoveny režijní výdaje (tj. z nákladů vynaložených v roce 2012). Výše režijních výdajů v částce 29 Kč byla poté uvedena v evidenčních listech a byl to právě žalovaný, který se jako tehdejší člen výboru na stanovení výše režijních výdajů podílel.

18. Současně odvolací soud uvedl, že sdílí právní názor okresního soudu, že tato výše schválených příspěvků na shromáždění 12.6.2013 přetrvávala po celé žalované období. Z právní úpravy ani z tehdy platných stanov společenství ze dne 14.5.2008 nevyplývá, že by bylo povinností společenství každý rok stanovit na shromáždění výši těchto příspěvků nově. Pokud byla výše příspěvků řádně schválena na shromáždění dne 12.6.2013, tato výše příspěvků platila v žalovaném období od září 2015 do prosince 2017, tj. i pro období, kdy ještě neplatily stanovy ze dne 27.4.2016, které již takové pravidlo výslovně stanovily (tj., že v případě, že není-li pro daný rok rozhodnuto jinak, platí výše příspěvku platná v období předcházejícího kalendářního roku). Jiný závěr by odporoval rozumnému uspořádání právních vztahů, neboť pokud zákon jednoznačně stanoví povinnost vlastníka bytové jednotky přispívat na správu domu a pozemku, ale zároveň z právní úpravy, ani ze stanov, nevyplývá, že by bylo povinností společenství na shromáždění pro každý rok nově stanovit výši příspěvků, nemůže být postupováno jinak, než že se paušální měsíční platby hradí stále v nezměněné výši, která byla řádně schválena shromážděním vlastníků.

19. Dále krajský soud vyložil, že příspěvky na správu domu a pozemku jsou poté paušálními platbami, které slouží k přesně definovanému účelu, nepodléhají vyúčtování (na rozdíl od plateb za služby) a jejich nevyčerpaný zůstatek se převádí do následujícího roku (článek XVI. bod 3, věta druhá, stanov ze dne 27.4.2016, ale také stanov předchozích ze dne 14.5.2008). Odvolací soud se v tomto směru vypořádal i s námitkou žalovaného o tom, že by jeho povinnost platit uvedené příspěvky měla být odvislá od toho, zda za předchozí kalendářní rok byla výborem předložena zpráva o použití a stavu příspěvků. V tomto směru krajský soud vyložil, že byť tuto povinnost výbor společenství, jako jeho statutární orgán, má (nejenom dle stanov schválených ze dne 27.4.2016, měl ji také podle předchozích stanov ze dne 14.5.2008), jedná se i o informační povinnost výboru ke společenství vlastníků, jejíž nesplnění nemá žádné právní účinky ve vztahu k povinnosti vlastníka bytové jednotky hradit příspěvky společenství.

20. Na těchto závěrech nenalézá odvolací soud ničeho, co by mělo být v projednávané věci přehodnoceno. Nyní, kdy je posuzován nárok žalobce na zaplacení dlužných poplatků na správu domu a pozemku a plateb za služby za období roku 2018, je situace po skutkové stránce odlišná potud, že žalobce ze zpětnou účinností od roku 2018 na svém shromáždění dne 28.3.2019, pod bodem 7 programu, schválil změnu stanov (v článku XVI. – úhrada nákladů spojených se správou domu a pozemku a úhrada za služby) a v bodě 8 programu schválil. Pravidla hospodaření, v nichž byla mimo jiné stanovena pravidla pro tvorbu a čerpání dlouhodobé zálohy na fond oprav a pravidla pro tvorbu a čerpání krátkodobých záloh na Fond služeb, z nichž jsou hrazena poskytovaná plnění spojená s užíváním jednotek. Žalovaný proti tomuto rozhodnutí shromáždění SVJ nebrojil prostřednictvím žaloby na určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění, soudem jeho neplatnost nebyla vyslovena.

21. Z hlediska vlastních skutkových zjištění ze zápisu ze shromáždění vlastníků konaném dne 28.3.2019, a na něm schválených dokumentů, lze odkázat na správné zjištění soudu prvého stupně. V krátkosti lze zrekapitulovat, že jím byla schválena výše příspěvků na správu a údržbu domu a pozemku ve výši 25 Kč/m2/měsíc, což v případě žalovaného činí 1.430 Kč měsíčně, přičemž nevyčerpaný příspěvek se nevypořádává, ale převádí do následujícího období. Výše odměny správce a výboru z předcházejícího kalendářního roku byla platná, nebylo-li statutárním orgánem (výborem společenství) rozhodnuto jinak. Konkrétně byla platná výše schválená shromážděním SVJ dne 12.6.2013 a stejné platí i o výši režijních výdajů v částce 29 Kč odsouhlasené shromážděním dne 12.6.2013, kdy byl schválen mechanismus stanovení výše režijních výdajů (z nákladů vynaložených v roce 2012). Zcela nad rámec lze připomenout správné zjištění soudu prvého stupně, že mandátní smlouva pro firmu [právnická osoba], vykonávající správu bytové domu, byla řádně schválena shromážděním SVJ dne 12.5.2015 a dne 27.4.2016.

22. Nyní bylo nově rozhodováno o nároku žalobce na zaplacení platby za úklid. Ohledně dodávky této služby bylo shromážděním SVJ rozhodováno dne 18.6.2014. Shromáždění výběr konkrétního dodavatele svěřilo výboru, kterému uložilo povinnost při takovém rozhodování přihlédnout ke kvalitě a rozsahu poskytovaných služeb a k výhodnosti nabízené ceny (bod 6 programu – úklid společných prostor), za současného určení povinnosti vlastníků jednotek hradit takto vzniklé náklady, a to ve vyúčtování služeb. Pakliže okresní soud uzavřel, že žalobce prokázal náklad na úklid bytového domu v celkové výši 193.684 Kč, odpovídá tento jeho skutkový závěr provedeným důkazům a odvolací námitky jsou v tomto směru nedůvodné.

23. Za dobu od ledna do srpna 2018 zaplatil žalobce za úklid [právnická osoba] [příjmení] 8 x 15.000 Kč, tj. celkem 120.000 Kč a k tomu částku 3.100 Kč, jako nedoplatek z roku 2017 vyplývající z faktury zaúčtované pod č. [číslo] [anonymizováno] [rok] (č.l. 78 spisu). Od září 2018 do prosince 2018 byla za úklid vynaložena částka 4 x 17.250 Kč skládající se z odměny placené [jméno] [příjmení] na základě dohody o provedení práce ze dne 25.7.2018 (č.l. 79 spisu) ve výši 100 Kč za bytovou jednotku, tj. při počtu 150 bytových jednotek ve výši 15.000 Kč měsíčně plus 15 % srážková daň, tj. celkem 17.250 Kč. Za čtyři měsíce činila odměna [jméno] [příjmení] 69.000 Kč Celkem tak v roce 2018 vynaložil žalobce na úklid společných prostor domu částku 193.684 Kč, tj. ve výši 1.291 Kč na jednotku, kterou byl žalovaný povinen žalobci zaplatit.

24. Správný byl i závěr soudu prvého stupně, že bylo shromážděním SVJ rozhodnuto o platbě za úklid, nikoliv o zálohách na tuto službu, a proto se neuplatnilo omezení pro možnost změny způsobu rozúčtování až pro budoucí období podle § 5 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., jímž se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Navíc tento postup byl pro žalovaného výhodnější, protože pokud by byly tyto náklady na úklid rozpočítávány podle počtu osob ve smyslu § 5 odst. 2 písm. d/ zák. č. 67/2013 Sb., připadala by na žalovaného k zaplacení částka 1.424 Kč (193.684 Kč / 272 osob (tento celkový počet osob žijících ve 150 jednotkách, nebyl v průběhu řízení zpochybněn) x 2 (osoby žijící v bytě žalovaného)).

25. Ze shora uvedené argumentace odvolacího soudu vyplývá, že odvolací námitky žalovaného spočívající v tvrzení, že žalobce neprokázal vnik a výši pohledávek za žalovaným, a že se soud prvého stupně dostatečně nevypořádal s námitkami týkajícími se přijetí a platnosti předpisu plateb a stanov žalobce, jsou nedůvodné, stejně jako námitka, že neprovedl další, žalovaným navrhované důkazy. K jejich provedení nebyl žádný důvod, pakliže učiněná skutková zjištění představovala spolehlivý základ pro skutkový závěr a následné právní hodnocení.

26. Nedůvodným byl ale i odkaz žalovaného na usnesení Ústavního soudu ze dne 22.10.2019, sp. zn. IV. ÚS 2488/18, z něhož se podává, že podle ustálené rozhodovací praxe je podmínkou splatnosti nedoplatku za služby skutečnost, že vyúčtování bylo provedeno řádně, tedy v souladu s předpisy je regulujícími. Ze shora uvedeného však vyplývá, že služba v podobě úklidu společných prostor nebyla placena zálohově a žalobce tak neměl povinnost vyúčtovat náklady na tuto služby ve smyslu § 2 písm. f/ zák. č. 67/2013 Sb. ve spojení s § 5 odst. 1 téhož předpisu. V dané věci byl naopak shromážděním vlastníků ze dne 18.6.2014 upraven mechanismus zajištění úklidu společných prostor dodavatelsky s následnou platbou nákladů úklidu vlastníky jednotek najednou za kalendářní rok, nikoliv zálohově s nutností následného ročního vyúčtování.

27. Nedůvodnou byla i námitka spočívající v tvrzení, že žalovaný se nemohl nijak bránit proti přijetí mechanismu zpětné působnosti Pravidel hospodaření přijatých na shromáždění SVJ dne 28.3.2019, a to i pro rok 2018. Mohl, a to podáním žaloby na soudní přezkum platnosti rozhodnutí shromáždění podle § 1209 o.z., jak jej poučoval odvolací soud při předchozím rozhodnutí ve věci. Obdobně může brojit i proti rozhodnutí ostatních orgánů společenství vlastníků podle § 1221 o.z. (nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku) ve spojení s § 258 o.z. (každý člen spolku nebo ten, kdo na tom má zájem hodný právní ochrany, může navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku pro jeho rozpor se zákonem nebo se stanovami, pokud se neplatnosti nelze dovolat u orgánů spolku) – viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.3.2020, 27Cdo 4639/2018. Žalovaný však ani takovouto žalobu nepodal, a jak správně konstatoval soud prvého stupně, v tomto řízení o zaplacení dlužné částky není soud oprávněn posuzovat platnost rozhodnutí přijatého shromážděním vlastníků (R 58/2012).

28. Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí okresního soudu bylo věcně správné, a proto jej odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku, v němž okresní soud správně vyčíslil výši nákladů řízení žalobce, který byl ve věci zcela procesně úspěšný.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na zastoupení advokátem, tj. odměna advokáta za 2 úkony právní služby po 1.860 Kč (dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 2 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů (dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a daň z přidané hodnoty. Uvedené náklady je žalovaný povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě dle § 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.