23 CO 308/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobců: a) příjmení příjmení , narozený dne datum bytem adresa b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1) jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa 2) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zřízení služebnosti stezky a cesty, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 4.1.2022, č.j. 8 C 112/2018-219,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům oprávněným rovněž společně a nerozdílně k rukám jejich advokáta nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 6.776 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem povolil nezbytnou cestu přes služebný pozemek – stavební parcelu [číslo] v obci a [katastrální uzemí] ve prospěch panujícího pozemku stavební parcelu [číslo] v obci a [katastrální uzemí] – a to k zajištění příjezdu a přístupu ke stavební parcele [číslo] v [katastrální uzemí], jejíž součástí je dům [adresa] v [obec], to ve formě služebnosti cesty a stezky v rozsahu vymezené geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], vypracovaný [titul] [jméno] [příjmení]; takto povolená služebnost přitom zahrnuje právo přístupu a příjezdu přes služební pozemek k pozemku panujícímu s tím, že služebnost cesty odpovídá použití pro osobní motorová vozidla osob, která bydlí v domě [adresa] v [obec] a výjimečně i pro nákladní motorová vozidla užitá za účelem zásobování nebo dovozu materiálu potřebného pro stavební práce na domě [adresa] v [obec], a to vždy v nezbytném rozsahu s tím, že parkování vozidel na služebném pozemku je vyloučeno (výrok I.); služebností stezky a cesty je vázán každý vlastník pozemků stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec] a oprávněným ze služebnosti je každý vlastník pozemku stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec], jejíž součástí je dům [adresa] v [obec] (výrok II.), žalobci jsou povinni za povolení nezbytné cesty a zřízení služebnosti zaplatit rukou společnou a nerozdílnou solidárně oprávněných žalovaným úplatu ve výši 8.830 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům náklady řízení v částce 49.500,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta [titul] [jméno] [příjmení] (výrok IV.), žalovaní jsou povinni rukou společnou a nerozdílnou nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení ve výši 22.006,92 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.), přičemž nedílnou součástí tohoto rozsudku je pak uvedený geometrický plán zpracovaný [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] (výrok VI.).

2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobců na povolení práva zřízení nezbytné cesty, a to ve formě služebnosti stezky a cesty přes pozemek stavební parcelu [číslo] v k. ú. [obec] ve vlastnictví žalovaných, vycházejícího s tvrzení o tom, že žalobci jako vlastníci pozemku stavební parcely [číslo] v k. ú. [obec], jejíž součástí je stavba [adresa], a současně vlastníci pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [obec], nemají ke svým nemovitostem zajištěný přístup z veřejné komunikace, což jim znemožňuje jejich nemovitosti řádně užívat. Tímto přístupem nemůže být ani věcné břemeno chůze a jízdy zřízené smlouvou ze dne [datum], vložené do katastru nemovitostí dne [datum] a vymezené geometrickým plánem [číslo] když toto věcné břemeno neumožňuje přístup žalobcům k jejich nemovitostem z veřejné komunikace.

3. Žalovaní se požadavku žalobců na povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti bránili tím, že stavební parcelu [číslo] s domem [adresa] užívají k trvalému bydlení, stavební parcela [číslo] je uzavřeným dvorem, který je oplocen a opatřen uzamykatelnou bránou právě za účelem ochrany soukromí, a tedy proti pohybu cizích osob. Zřízením služebnosti by byli na svém vlastnickém právu neodůvodněně zatíženi pohybem třetích osob a tím tak byli omezováni v možnosti rozličného užívání uzavřeného dvora.

4. Soud prvého stupně požadavku žalobců, a to i na základě předchozího zrušujícího usnesení odvolacího soudu z 12.5.2020, č.j. 23 Co 66/2020-134 a tam vyslovených závazných názorů, vyhověl. Vycházel přitom ze závěru, že nejvhodnějším řešením pro zajištění přístupu k pozemku a domu žalobců je právě navrhovaný pozemek - stavební parcela [číslo] když ostatní žalovanými navrhovaná řešení jsou nevhodná. V souladu se zásadou vyjádřenou v ust. § 1029 odst. 2 o.z. o minimalizaci zásahu do služebného pozemku povolil nezbytnou cestu v podobě stezky i cesty, a to ve formě služebnosti zavazující každého dalšího vlastníka uvedených nemovitostí v rozsahu vymezeném zpracovaným geometrickým plánem a za náhradu stanovenou znaleckým posudkem.

5. Proti tomuto rozsudku si podali včasné odvolání žalovaní. V něm se snažili zpochybnit správnost rozhodnutí soudu prvého stupně. Vytýkali mu, že se dostatečně nezabýval jinými možnosti zajištění přístupu k pozemku a domu žalobců, a za tím účelem navrhovali zrušení rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení. Jednak poukazovali na historické souvislosti v užívání předmětných nemovitostí, kdy pozemek [číslo] si zakoupili bez toho, že by v textu kupní smlouvy bylo věcné břemeno zmiňováno, když v té době pro příchod k domu, nyní ve vlastnictví žalobců, byla používána takzvaně zadní cesta přes pozemkovou parcelu [číslo]. Namítali dále, že by nezbytná cesta neměla být povolována podle ust. § 1032 odst. 2 o.z., neboť by byla vedena přes uzavřený areál, a takovou cestou by žalovaní byli na svém vlastnickém právu významným způsobem dotčeni. Opětovně žalovaní poukazovali na možnosti zřízení nezbytné cesty jinými způsoby, zejména přes pozemkovou parcelu [číslo] směrem k pozemkové parcele [číslo] v užívání [státní instituce] [země], anebo přes pozemkovou parcelu [číslo] ve vlastnictví obce, kde by bylo možné uvažovat o napojení na místní komunikaci na parcele [číslo]. V této souvislosti se dovolávali ust. § 1032 odst. 1 písm. c/o.z. a toho nezbytná cesta nemá být zřizována jen za účelem nejpohodlnějšího spojení. Argumentem k obraně před požadavkem žalobců bylo i to, že v minulosti žalobcům a jejich právním předchůdcům nebránili a ani nyní nebrání ve využití jejich stavební parcely [číslo] k přístupu k domu a pozemku žalobců a obávají se spíš realizace práva nezbytné cesty pro případ, že by došlo ke změně ve vlastnických poměrech a vlastníkem domu [adresa] s pozemkem - stavební parcelou [číslo] by se stal někdo jiný. K samotnému výkonu práva cesty namítli, že nebyla soudem prvého stupně stanovena konkrétní pravidla a podmínky jejího využívání, stanovená úplata za zřízení nezbytné cesty neodpovídá míře snížení hodnoty jejich nemovitostí a oproti tomu zvýšení hodnoty nemovitostí žalobců a nezahrnuje ani případně vzniklé škody na dotčeném pozemku a potřebu údržby.

6. Žalobci považovali rozsudek okresního soudu za správný a navrhli jeho potvrzení. Odmítli argumentaci žalovaných o tom, že by se vždy jednalo o historicky uzavřený areál nemovitostí, naopak setrvali na tvrzení, že jak k domu [adresa], tak k [adresa] a ostatně i k domu [adresa], byl v minulosti volný přístup právě přes stavební parcelu [číslo], která nebývala oplocena a k oplocení došlo až z aktivity žalovaných. Jiné varianty zajištění dopravní dostupnosti k jejich pozemku a domu se nenabízí, a to buď vůbec, anebo jen za mimořádně vysokých nákladů. Zpochybnili argumentaci žalovaných o tom, že dojde k jejich významnému omezení ve využití jejich pozemku, neboť nezbytná cesta do pozemku žalovaných zasahuje pouze v minimálním rozsahu. Odmítli rovněž variantu, že by nezbytná cesta měla být zřizována ve formě obligačního práva.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně včetně řízení, které mu předcházelo, když si za tím účelem k návrhu žalovaných částečně doplnil dokazování kupní smlouvou z [datum]. Přípustnost provedení tohoto důkazu přitom odvolací soud spatřuje v tom, že žalovaní získali tuto listinu až teprve v průběhu odvolacího řízení a mohli ji tak až teprve v odvolacím řízení soudu předložit.

8. Z uvedené kupní smlouvy z [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] zjistil, že Československý stát – domovní správa MNV [obec], uzavřel s manžely [jméno] a [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, podle níž na ně do jejich bezpodílového spoluvlastnictví převedl jednu z budov patřících dosud [adresa], a to tu, která stojí na stavební parcele [číslo] to se vším příslušenstvím, se všemi právy a povinnostmi za sjednanou kupní cenu. Součástí kupní smlouvy pak bylo ujednání v bodu 10, že se prodávající zavazuje trpět manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] právo doživotně a bezplatně čerpat vodu ze studně vyhloubené na stavební parcele [číslo] právo cesty přes parcelu [číslo] s tím, že účastníci si byli vědomi toho, že nejde o právo věcné, které by bylo zřizováno ve prospěch každého vlastníka domu [adresa], ale že jde toliko o právo osobní ve prospěch manželů [příjmení] (právních předchůdců žalobců), kteří toto právo přijímají.

9. V projednávané věci od počátku nebylo sporu o tom, že žalobci jako spoluvlastníci stavební parcely [číslo] na níž stojí dům [adresa], nemohou tuto parcelu s domem řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, když za toto spojení nelze považovat ani věcné břemeno zřízené smlouvou z 2.12.1993, které sice opravňuje k právu chůze a jízdy na části pozemkové parcely [číslo] ale ústí na pozemkovou parcelu [číslo] v užívání [státní instituce] [země], tedy na pozemek, který je zalesněný a není zde žádná veřejná cesta. Z tohoto důvodu tak byl požadavek žalobců na zřízení nezbytné cesty ve smyslu ust. § 1029 a násl. o.z. důvodným a zůstalo k posouzení, zda žalobci navrhované řešení odpovídá zákonným kritériím, přičemž soud nebyl vázán návrhem žalobců (srov. např s rozhodnutími NS 22 Cdo 2595/2008 nebo 22 Cdo 1344/2012). Při tomto posouzení podle přesvědčení odvolacího soudu soud prvého stupně postupoval správně, respektoval relevantní právní úpravu a judikaturu, kterou připomněl odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím usnesení z [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a na základě řádně a v úplnosti zjištěného skutkového stavu nakonec přikročil k povolení nezbytné cesty, která odpovídá svým rozsahem a stanovenými parametry požadavku minimalizace zásahů do práv třetí osoby za současného nastavení podmínek užívání nezbytné cesty, a to za přiměřenou náhradu. Odvolací soud má za to, že lze v zásadě odkázat na správné skutkové i právní závěry soudu prvého stupně, přičemž k jednotlivým odvolacím námitkám lze uvést následující.

10. Předně je odvolací soud přesvědčen, že v projednávaném případě nebylo namístě aplikovat ust. § 1032 odst. 2 o.z., a tedy odmítnout povolení nezbytné cesty s argumentem, že ta by měla být vedena přes uzavřený prostor, aby za tím účelem do něj cizí osoby neměly přístup. Je sice pravdou, že stavební parcela [číslo] ve vlastnictví žalovaných je oplocena, ale nelze v této souvislosti odhlédnout od historických souvislostí daného případu. Nejen z potvrzení [územní celek] z [datum] je zřejmé, že přístup k pozemku - stavební parcele [číslo] s domem [adresa] stejně tak jako ke stavební parcele [číslo] s domem [adresa], byl i před rokem 2009 zajišťován z místní komunikace na pozemkové parcele [číslo]. Z místních poměrů umístění jednotlivých staveb [adresa], [adresa] a [adresa] stojících na stavebních parcelách [číslo], [číslo] a [číslo], je zřejmé, že v minulosti byly užívány společně, tvořily jistý funkční celek náležející jedinému vlastníkovi, který postupem doby se dostal do vlastnictví různých osob, a mají tak v posledních letech samostatný nejen vlastnický režim. Pokud tak snad lze uvažovat o uzavřeném prostoru, lze s takovým názorem souhlasit, ale jen z toho pohledu, že šlo o prostor v případě stavební parcely [číslo] užívaný nejen ve prospěch domu [adresa], ale rovněž i domu [adresa] a domu [adresa]. Ostatně i místní šetření provedené soudem prvého stupně s výsledky zachycenými z fotodokumentace nacházející se na č.l. 52, resp. [číslo] spisu, orientace přístupových bran ke stavebním parcelám [číslo] a [číslo] směřovaným právě k obecní cestě na pozemkové parcele [číslo], a to včetně umístění garáže na stavební parcele [číslo] toto potvrzují. Výklad ust. § 1032 odst. 2 o.z. je tak třeba přizpůsobit obecným zásadám vyjádřeným například v § 2 odst. 1, § 3 odst. 3 a § 6 a § 8 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zaplocení stavební parcely [číslo] ze strany žalovaných a znemožnění přístupu vlastníkům stavebních parcel [číslo] a [číslo], resp. domům [adresa] a [adresa], by bylo podle přesvědčení odvolacího soudu zneužitím práva a v rozporu se zásadami občanského zákoníku, na kterých je tento předpis, a to včetně právní úpravy o nezbytné cestě, vystavěn.

11. Žalovaní si ostatně při uzavírání kupní smlouvy z [datum] museli být vědomi, jaké jsou konkrétní poměry jednotlivých domů [adresa], [adresa] a [adresa] a ani prohlášení prodávajícího v bodě IV. o tom, že na prodávaných nemovitostech nejsou žádné dluhy ani břemena, nemohl ospravedlnit nabyvatele – žalované z vědomosti, že jedinou reálnou přístupovou komunikací napojenou na veřejnou komunikaci ke všem uvedeným domům a pozemkům je právě obecní cesta vedoucí přes pozemek [číslo].

12. Jiné varianty zřízení nezbytné cesty, a to ať už přes lesní pozemek [číslo] nebo obecní pozemky [číslo] a [číslo] v [obec], jsou zjevně pohledem do katastrální mapy, na základě místního šetření soudu prvého stupně, vyjádření [státní instituce] [země] a [územní celek], buď vyloučeny zcela, anebo by si zřízení takové cesty vyžádalo vysoké faktické i materiální nákladů. Jde totiž o pozemky zalesněné nebo jinak porostlé bujnou vegetací, pozemky nezpevněné, navíc svažité a pro zřizováni cesty nevhodné. A zřizování takové nezbytné cesty by tak muselo vyžadovat zřízení nové cesty a cesty i násobně delší než tak, jak se přirozeně nabízí obnovit původní obligační závazek, o němž je zmínka v kupní smlouvě z [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] na č.l. 281.

13. Současně není případná obrana žalovaných poukazem na ust. § 1032 odst. 1 písm. c/ o.z., že nezbytná cesta přes stavební parcelu [číslo] zajišťuje pro žalobce a jejich nemovitost jen nejpohodlnější spojení. V tomto směru totiž nejde o nejpohodlnější spojení, ale spojení nejlogičtější, nejméně omezující, s minimálními, resp. dokonce žádnými náklady na její zřízení, a tak jak bylo vyloženo shora, odpovídající historickým okolnostem. Výklad tohoto ust. § 1032 odst. 1 písm. a/ o.z. musí být proveden v souvislosti se zásadou o minimalizaci zásahů podle § 1032 odst. 2 o.z.

14. Žalovaní dále nemohou uspět ani s obšírnou argumentací o tom, v jaké míře budou omezeni na užívání stavební parcely [číslo]. Z výsledku místního šetření, ze snímku katastrální mapy, z umístění domu [adresa], [adresa], garáže žalobců, garáže žalovaných a z charakteru samotného pozemku [číslo] vyplývá, že ze strany žalovaných jsou v tomto směru předkládány pouze zástupné argumenty, prostřednictvím kterých se snaží za každou cenu zabránit zřízení nezbytné cesty. To však za situace, kdy druhým dechem dodávají, že v minulosti byli a i do budoucna jsou připraveni respektovat nezbytnou cestu ve prospěch žalobců právě přes jejich pozemek, ale kladou si podmínku, že půjde toliko o obligační právo, a nikoliv o právo věcné ve formě služebnosti. Má-li ale zřízení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. o.z. sloužit k vyřešení spojení nemovitostí ve vlastnictví žalobců s veřejnou cestou bez ohledu na vlastnictví panujícího pozemku, je namístě vyřešit tento problém nejen takzvaně pro tentokrát, ale jako trvalé řešení zajištění přístupu k nemovitostem ve formě služebnosti tak, jak vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 4205/2014 Nejvyšší soud totiž zaujímá názor, že nezbytná cesta by měla být zřizována zpravidla jako služebnost, tedy pro každého dalšího vlastníka nemovitosti, přičemž řešení ve formě obligace, které sice není vyloučeno, by mělo být spíše výjimkou vycházející ze specifických okolností.

15. Rozsah vymezení nezbytné cesty podle přesvědčení odvolacího soudu jak z pohledu prostorového vymezení (tzv. od brány k bráně), forma a podmínky užívání odpovídá rovněž požadavkům právní úpravy a judikatury Nejvyššího soudu (např. 22 Cdo 2595/2008), tedy tento rozsah není zjevně nepřiměřený, jde o zásah do pozemku žalovaných v nezbytném rozsahu, a to způsobem a za stanovených podmínek odpovídajících daným zjištěným poměrům. Soud prvého stupně zcela správně vyloučil z užívání dotčeného stavebního pozemku [číslo] možnost parkování vozidel žalobců, omezil také provoz nákladních automobilů jen na nezbytné případy vymezené v jeho rozhodnutí. Současně přitom platí, že v případě zneužívání takto zřízené služebnosti, mají vlastníci dotčeného pozemku možnost obrany proti takovému zneužívání, a tudíž argumentovat nyní dosud neurčitou hrozbou ve zneužití práva nemůže obstát.

16. Argumenty žalovaných o tom, jakým rozličným způsobem budou omezeni na výkonu svého vlastnického práva, nejsou na místě. Sami žalovaní stavební parcelu [číslo] užívají k zajištění příchodu a příjezdu ke svému domu s pozemky, parkují na něm své vozidlo (ať už v garáži, pod přístřeškem či jinde) a povolená nezbytná cesta pro žalobce nevyžaduje zřizovat nějakou novou cestu. Žalovaní se jen podělí o možnost využití průchodu a průjezdu přes svoji stavební parcelu [číslo] i se žalobci, resp. jejich právními nástupci. Sami žalovaná potvrzují, že dotčenou část pozemku využívají k příchodu ke svým nemovistostem a průjezdu a parkování svého voizidla v garáži, přístavku či na jiné části svého pozemku.

17. Ve svém předchozím zrušujícím usnesení přitom odvolací soud již vysvětlil, že není namístě uvažovat o zřízení nezbytné cesty jen pro průchod s argumentem, že vzdálenost od hranice stavební parcely [číslo] k hranici pozemku stavební parcely [číslo] je velmi krátká, a že taková nezbytná cesta bude postačovat k zajištění dostatečného spojení s veřejnou cestou (tak jak snad by bylo možno dovozovat z rozhzhodnutí ve věci 22 Cdo 2667/2004). V tomto směru tak odvolací soud pro účely tohoto rozhodnutí jen opakuje, že případné parkování automobilu žalobců na obecní cestě - pozemková parcele [číslo] by znamenalo zablokování přístupu nejen pro žalobce, ale rovněž i pro žalované, případně pro vlastníky domu [adresa] na stavební parcele [číslo], včetně zajištění přístupu pro jednotky IZS. Jiná reálná možnost parkování vozidel podle výsledků místního šetření není možná, přičemž za tuto možnost jistě nelze považovat parkování na zatravněných plochách, které k tomu účelu nejsou určeny.

18. Pokud jde o náhradu za zřízení nezbytné cesty, tak tato náhrada byla stanovena znalcem [titul] [jméno] [příjmení] dle jeho znaleckého posudku z [datum], a to v souladu s oceňovacím předpisem vyhláškou 441/2013 Sb. v platném znění. Ani v tomto směru soud přitom nevyhověl námitkám žalovaných o tom, že tu je nějaký zvláštní důvod k navýšení stanovené přiměřené náhrady. Vycházel přitom ze zásad vyjádřených rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci 22 Cdo 2864/2010, že je třeba zvážit všechny okolnosti případu, zejména, proč stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako všechny negativní účinky, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. Podstatnou okolností byla minimální míra, v jaké dojde k zatížení dotčené nemovitosti - stavební parcely [číslo], ale především historické souvislosti a z toho vyplývající skutečnosti, že ve výsledku nejde o zřízení nové cesty, ale o stvrzení dříve existujícího po určitou dobu existujícího obligačního práva, resp. založení právního titulu k fakticitě o veřejném přístupu ke všem třem domům [adresa], [adresa] a [adresa] z veřejné cesty omezené právě jednáním žalovaných v důsledku jejich zaplocení stavební parcely [číslo]. Prostor k navýšení takové náhrady tu tak odvolací soud neshledává a stanovenou náhradu soudem prvého stupně v základní výměře považuje za správnou.

19. Na základě vyložených úvah proto odvolací soud považuje rozsudek okresního soudu za správný a jako takový jej také podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

20. Potvrzující rozhodnutí se vztahuje i na nákladový výrok, který zahrnuje náklady za právní zastoupení obou žalobců advokátem, a to v rozsahu jím poskytnutých právních služeb ve smyslu vyhl. 177/1996 Sb. a způsobem stanovenám soudem prvého stupně.

21. V odvolacím řízení pak odvolací soud s ohledem na procesní úspěch žalobců a naopak procesní neúspěch žalovaných opětovně zavázal žalované k náhradě nákladů těchto účelně vynaložených nákladů, přičemž za účelně vynaložené náklady považuje odvolací soud dva úkony právní služby po 2.500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. c/ ve spojení s § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ze dvě paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 uvedené vyhlášky a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v celkové částce 6.776 Kč. Jestliže odvolací soud zmiňuje účelně vynaložené náklady a odměnu za dva úkony právní služby, současně tím má za to, že nebyl důvod k aplikaci § 12 odst. 4 uvedené vyhlášky, když s ohledem na skutečně realizované úkony právní služby v podobě vyjádření k odvolání žalovaných a k účasti na jednání, lze považovat za účelně vynaložené náklady, resp. úkony právní služby, toliko dva úkony právní služby, aniž by mohlo dojít k navýšení úkonů o další dva úkony za zastoupení dvou žalobců, byť ve snížené částce o 20 %. Oba úkony právní služby, tedy jak vyjádření k odvolání žalovaných, tak účast na jednání, zcela totiž zjevně nevyžadovala nějaké samostatné právní jednání za každého ze žalobců. Lhůta k plnění a platební místo byly určeny s přihlédnutím k ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a § 149 odst. 1 o.s.ř. Jak aktivní, tak pasivní solidaritu odvolací soud stanovil s ohledem na povahu účastenství podle § 91 odst. 2 o.s.ř., nebo jak v případě žalobců, tak žalovaných, šlo o takové společná práva a povinnosti, že rozsudek se musí vztahovat na všechny účastníky.