23 Co 315/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Lukáše Páchy a soudců Mgr. Jiřího Kopeckého a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 984,53 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 7. 2025, č. j. 5 C 52/2025-64,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci i úrok ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum a úrok ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu se odvoláním napadený výrok II potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvého stupně, ani za odvolací řízení.

1. Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, a to v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, ve výši repo sazby platné pro první den tohoto kalendářního pololetí, a s úrokem z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, a to v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, ve výši repo sazby platné pro první den tohoto kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu zamítl ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka za období od datum do datum, úrok ve výši 14,9 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka za dobu od datum do datum, úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, a to za každé kalendářní pololetí, v němž prodlení trvá, ve výši repo sazby platné pro první den tohoto kalendářního pololetí, v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, a to v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení ve výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a úrok z prodlení z částky částka za dobu od datum do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, a to za každé kalendářní pololetí, v němž trvá prodlení, ve výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa doplatek soudního poplatku částka (výrok IV).

2. Rozhodoval k návrhu žalobce, který tvrdil, že jeho právní předchůdce, právnická osoba., uzavřel s žalovaným dne datum úvěrovou smlouvu na částku částka, kterou se žalovaný zavázal splatit v 71měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a sjednanými poplatky. Žalovaný splátky nehradil řádně, proto byl úvěr zesplatněn dne datum. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla uplatněna v rozhodčím řízení, v němž rozhodce tituly před jménem jméno FO dne datum vydal rozhodčí nález sp. zn. právnická osoba, a na jeho základě byla vedena exekuce u Exekutorského úřadu adresa pod sp. zn. spisová značka, která byla zastavena jako materiálně a formálně nevykonatelná. Žalobce se domáhal zaplacení jistiny částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, úroku 14,9 % ročně z požadované jistiny za dobu od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu od datum do zaplacení.

3. Žalovaný se v průběhu řízení nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud prvého stupně ke zjištění, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba., a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka částka, kterou se zavázal vrátit v 71měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně a sjednanými poplatky za poskytované služby. Za nedílnou součást smlouvy, která byla formulářová, do níž byly rozhodné údaje dopsány, byly označeny obchodní podmínky a přehled poplatků. Obchodní podmínky, ale ani přehled poplatků, nebyly žalovaným podepsány. Smlouva o úvěru neobsahovala stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN), smluvní pokuta za nesplnění některých povinností ze smlouvy o úvěru byla obsažena v obchodním podmínkách. Úvěr byl žalovanému ještě téhož dne poskytnut. Protože žalovaný nehradil řádně splátky, banka jej vyzvala dne datum k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky a úvěr byl zesplatněn k datum. Ke dni datum zbývalo na jistině úvěru zaplatit částka. Podle rozhodčího nálezu tituly před jménem jméno FO ze dne datum, sp. zn. právnická osoba/1696, uplatnil právní předchůdce žalobce tuto svou pohledávku v rozhodčím řízení, v němž bylo žalovanému uloženo zaplatit částka s příslušenstvím. Následně byla usnesením okresního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, nařízena exekuce na majetek žalovaného na základě tohoto rozhodčího nálezu, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor tituly před jménem jméno FO, Exekutorský úřad adresa právnická osoba., postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy ze dne datum, s účinností ke dni datum, na žalobce. Exekuce byla usnesením soudního exekutora ze dne datum zastavena z důvodu materiálně a formálně nevykonatelného exekučního titulu. Žalovaný před exekucí uhradil právnímu předchůdci žalobce částka, dále v rámci exekuce zaplatil dne datum dalších částka žalobci, na jistině tak zbývá doplatit částku částka.

5. Po právní stránce soud prvého stupně posuzoval danou věc ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále také jen „o.z.“) podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále také jen „obč. zák.“) a zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. (dále také jen „ZSÚ“ nebo „zákona o spotřebitelském úvěru“) ve znění účinném ke dni uzavírání úvěrové smlouvy.

6. Nejprve ale posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení a projednání věci nebrání překážka věci rozhodnuté, když o nároku žalobce již v minulosti rozhodoval rozhodce tituly před jménem jméno FO. Dospěl však k závěru, že taková překážka projednání věci nebrání a v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. spisová značka a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 562/12 a sp. zn. II. ÚS 2164/10.

7. Dále dovodil, že ve smyslu § 52 obč. zák. byla sjednávaná smlouva smlouvou spotřebitelskou a formulářovou. Neobsahovala povinné náležitosti podle § 4 zákona o spotřebitelském úvěru – stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN), dále stanovení podmínek, za kterých může být RPSN upravena, stanovení jednotlivých plateb včetně platby, kterou spotřebitel platí za nesplnění závazku vyplývajícího ze smlouvy (smluvní pokuty) či jejich výpočet, ustanovení o právu na splacení spotřebitelského úvěru před stanovenou lhůtou a podmínky, za kterých lze předčasně ukončit smluvní vztah (zejména ze strany žalovaného). Pro absenci těchto povinných náležitostí se podle § 6 ZSÚ pokládá spotřebitelský úvěr za úvěr úročený diskontní sazbou ČNB a ujednání o jiných platbách jsou neplatná. Důsledkem toho je, že žalobce, na něhož byla pohledávka platně postoupena, má právo na zaplacení jistiny úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku částka, žalovaný do zesplatnění úvěru zaplatil částku částka a v rámci exekuce dalších částka, celkem částka. Spolu s úhradou zbývající části jistiny ve výši částka má žalobce právo podle § 517 odst. 2 obč. zák., ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., na úrok z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění, protože byl se zaplacením dlužné jistiny v prodlení. Přitom nárok na úrok z prodlení soud prvého stupně nepovažoval za rozporný s dobrými mravy, zejména kvůli dlouhé době prodlení, absenci jakékoli aktivity žalovaného i skutečnosti, že má celou dobu finanční prostředky k dispozici a je si tak vědom, že jeho povinností je finanční prostředky vrátit. Ve zbylé části požadavek žalobce jako nedůvodný zamítl.

8. Rozsudek okresního soudu ve výroku II a závislém nákladovém výroku III napadl odvoláním žalobce. Podstatou jeho obšírné argumentace bylo, že soud prvého stupně chybně aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, protože smlouva z roku 2004 nemusela obsahovat RPSN. To proto, že žalovaný si při sjednání úvěru osobně požádal o úvěr, výše splátek a celkové plnění byly jasně určitelné, absence RPSN nijak neznevýhodňovala žalovaného a výše úroku 14,9 % byla v době uzavření smlouvy obvyklá. Vytýkal okresnímu soudu také překvapivost rozhodnutí, neboť žalobce na právní závěr o aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s absencí RPSN neupozornil a ten tak neměl možnost reagovat, případně nárok přepočítat například na úrok ve výši diskontní sazby. Žalobce též vytýkal okresnímu soudu nesprávné určení poměru úspěchu ve věci, a to i v důsledku rozporů mezi výroky I a II ohledně přiznaného úroku z prodlení, který v určité části žalobce považoval prakticky za tentýž jako byl zamítnutý kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka. V tomto směru navrhoval revizi napadeného rozhodnutí.

9. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil.

10. Odvolací soud projednal odvolání žalovaného, přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně podle § 212, § 212a o.s.ř. jen v rozsahu napadeném tímto odvoláním, a dospěl k následujícím závěrům.

11. Z hlediska skutkového dospěl okresní soud ke správným zjištěním učiněným na základě provedeného dokazování, a proto odvolací soud na skutková zjištění soudu prvého stupně zcela odkazuje.

12. Z hlediska právního hodnocení považuje odvolací soud závěr okresního soud o neplatnosti úvěrové smlouvy ze dne datum za správný, stejně jako jeho závěr o postupu podle § 6 ZSÚ pro absenci náležitostí uvedených v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobce se v tomto směru mýlí, pokud vytýkal soudu prvého stupně chybnou aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru s argumentací, že smlouva z roku 2004 nemusela obsahovat RPSN. Takový závěr není správný, protože § 4 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru č. 321/2001 Sb. již od své účinnosti ke dni datum, tedy před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, obsahoval (mimo jiná) ustanovení, podle něhož smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také a) stanovení RPSN způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona, b) stanovení podmínek, za kterých může být RPSN upravena a které nesmí být závislé pouze na vůli věřitele.

14. Také výtka žalobce na odkaz okresního soudu na nález I. ÚS 3512/11 není důvodná, byť byl vydán až po uzavírání předmětné úvěrové smlouvy. To proto, že tento nález ze dne datum dovozující, že v rámci spotřebitelských smluv nemůže být ujednání zakládající smluvní pokutu nebo jiné obdobně znevýhodňující ustanovení zásadně součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny na něž spotřebitel připojuje svůj podpis), vycházel zejména ze směrnice Rady č. 93/13/EHS z datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, kterou implementoval v otázce úpravy spotřebitelských smluv občanský zákoník v § 56. Toto znění občanského zákoníku bylo již také účinné ke dni uzavíraní předmětné úvěrové smlouvy, proto nález Ústavního soudu aplikující právní úpravu účinnou ke dni jednání účastníků v dané věci je použitelný pro danou věc.

15. Odvolací soud má však jiný náhled proti soudu prvého stupně na aplikaci té části § 6 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v § 4, pokládá se spotřebitelský úvěr za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou.

16. Zákon o spotřebitelském úvěru byl vytvořen za účelem implementace práva Evropských společenství v otázce spotřebitelských smluv, což vyplývá i z § 1 ZSÚ, podle jehož odstavce 1 tento zákon stanoví některé podmínky smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, v souladu s právem Evropských společenství.

17. Jinými slovy, porušení povinnosti stanovené v § 4 odst. 2, mezi nimiž je i pod písmenem a/ stanoven požadavek, že úvěrová smlouva musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr, nezpůsobuje neplatnost takové smlouvy, ale nedodržení této povinnosti postihuje zákon o spotřebitelském úvěru tím způsobem, že jej pokládá za úročený dle § 6 ZSÚ, tj. ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr. Podstatné pro projednávanou věci je také ta okolnost, že spotřebitel nemusí nedodržení požadavků stanovených v § 4 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru namítat, ale že tuto okolnost může posoudit soud i bez návrhu (srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-76/10 ze dne datum).

18. A právě při aplikaci § 6 ve spojení s § 4 odst. 2 ZSÚ, je třeba daný spotřebitelský úvěr považovat za bezplatný a bezúročný, jak správně dovodil soud prvého stupně (ve smyslu ve smlouvě sjednávaných poplatků za poskytované služby a úroků /ceny peněz/ ve výši 14,9 % ročně), ale úročený „pouze“ ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy. V tomto ohledu pak přiznání takového příslušenství k dosud nezaplacené jistině nebrání, pokud žalobce výslovně úrok v této výši nepožadoval. Právě v této otázce dospěl odvolací soud k jinému závěru než soud prvého stupně. Žalobce se domáhal obchodních úroků. Na úroky ve výši sjednané v úvěrové smlouvě nárok nemá, ale na jejich výši dle § 6 ZSÚ ano. Nic nebrání jejich přiznání v této nižší výši, jde o právní hodnocení k němuž je soud povolán.

19. Z těchto důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum a úrok ve výši 1,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení (tj. doplatek jistiny spolu s úrokem ve výši diskontní sazby) a ve zbývajícím rozsahu odvoláním napadený výrok II potvrdil jako věcně správný podle § 219 o.s.ř.

20. Lhůtu k plnění odvolací soud určil podle § 160 odst. 1, věta před středníkem, o.s.ř.

21. Odvolací námitka žalobce ohledně absence poučení dle § 118a o.s.ř., a z tohoto důvodu překvapivost rozhodnutí okresního soudu, tak jak byla uplatněna, není důvodná. Žalobce jí míří na okolnost, že by se na základě poučení soudu mohl domáhat alespoň úroku ve výši diskontní sazby.

22. Okresní soud ale neměl důvod přistoupit k poučení podle označeného ustanovení, protože pro své rozhodnutí měl veškeré podklady a tvrzení žalobce považoval za dostatečná. Ostatně ani v odůvodnění svého rozhodnutí žalobci jakýkoliv nedostatek tvrzení nebo důkazu nevytýkal. Šlo tak pouze o právní hodnocení věci. A proti němu také žalobce v odvolání brojí. Jeho námitka je v části nároku na úrok ve výši diskontní sazby ČNB důvodná, a proto jí také odvolací soud vyhověl, a dle shora uvedených důvodů v této části odvoláním napadený výrok II změnil.

23. Ve zbylé části jsou ale námitky žalobce k právnímu hodnocení soudu prvého stupně nedůvodné. Ze shora uvedeného vyplývá právní důvod přiznání nezaplacené části jistiny a úroku ve výši diskontní sazby. Ve vztahu k přiznaným úrokům z prodlení z dlužné jistiny pak odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění okresního soudu. Navíc výrok I, jímž byly úroky z prodlení přiznány, je pravomocný, nebyl napaden odvoláním.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž žalobce byl převážně procesně neúspěšný (žalobci přiznané příslušenství v podobě úroku z prodlení z nesplacené jistiny přestavovalo ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu částku okolo částka, žalobce však požadoval za období do předžalobní výzvy úrok ve výši částka a další úrok z dlužné jistiny ve výši 14,9% ročně ode dne následujícího po zaslání předžalobní spolu s úrokem z prodlení z nesplacené jistiny za dobu po doručení předžalobní výzvy do zaplacení), a proto mu právo na náhradu nákladů za řízení nepřísluší, žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady prvostupňového ani odvolacího řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání by bylo možné podat podle § 237 o.s.ř. z důvodu nesprávného právního posouzení věci, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u soudu, který rozhodoval v prvém stupni.