23 Co 320/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího Kopeckého ve věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený dne Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B bytem Adresa žalovaného B o zaplacení částka s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum , č. j. spisová značka

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl požadavek žalobce na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od , datum, do zaplacení (výrok I); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Chrudimi náklady řízení ve výši , částka, (výrok III).

2. Okresní soud rozhodoval o požadavku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ve výši , částka, (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení o , částka, ), kterého se mělo dostat žalovanému tím, že bez smluvního ujednání v období , datum, včetně užíval nemovitosti ve spoluvlastnictví účastníků ve větším rozsahu, než byl jeho spoluvlastnický podíl. Žalobce tvrdil, že oba účastníci v rozhodném období byli spoluvlastníky ideální 1/8 nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Výši bezdůvodného obohacení žalobce vyčíslil s odkazem na znalecký posudek , tituly před jménem, , právnická osoba, a požadoval za dané období za užívání dřevníku, jež užívá žalovaný výlučně sám , částka, , za užívání zahradního domku polovinu náhrady v částce , částka, , za výlučné užívání stodoly s vestavkem chléva částku , částka, a za výlučné užívání chléva částku , částka, .

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že společné nemovitosti neužíval nad rozsah svého spoluvlastnického podílu. Žalobce dostatečně využíval svého užívacího práva, neboť bydlel ve dvou obytných místnostech s chodbou, naproti tomu on v domě nebydlí. Žalovaný připustil, že užíval nebytové části - dřevník (společně se spoluvlastnicí , adresa, ), chlév užíval výlučně sám, rovněž tak stodolu a vestavbu chléva a zahradní domek. Ostatní plochy užívali všichni spoluvlastníci. Žalovaný dále poukázal na to, že v nemovitostech prováděl průběžně udržovací práce a přestavby, které převážně financoval. 1/8 investic do nemovitostí přesahuje částku , částka, . Tuto pohledávku uplatnil žalovaný jako svou procesní obranu.

4. Soud prvého stupně vycházel z toho, že v rozhodném období byli spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u Chrudimi, a to pozemku st. parc. č. , hodnota, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , adresa, , a pozemku parc. č. , adresa, v rozsahu ideální 1/8 žalobce, žalovaný, , jméno FO, a , jméno FO, a v rozsahu ideální ½ , adresa, . Ke zjištění rozsahu užívání společných nemovitostí byli vyslechnuti účastníci řízení a svědci – ostatní spoluvlastníci a dále , jméno FO, (manžel spoluvlastnice , jméno FO, ), , jméno FO, (partner žalobce), , jméno FO, (sousedka účastníků). Svědek , jméno FO, (kamarád žalovaného) se vyjadřoval k udržovacím pracím na nemovitostech. Ke zjištění rozsahu užívání společných nemovitostí žalobcem, žalovaným a ostatními spoluvlastníky provedl okresní soud také ohledání nemovitostí. Okresní soud poté vycházel z toho, že , adresa, užívá výlučně obytné místnosti v druhém nadzemním podlaží a dřevník. , jméno FO, užívá výlučně obytné prostory v prvním nadzemním podlaží, žalobce užívá výlučně dva pokoje v prvním nadzemním podlaží, žalovaný užívá výlučně chlév s býky, chlév ve stodole, zahradní domek a dřevník. U ostatních částí společných nemovitostí (kolna s možností užívat jako garáž, uhelna, černá kuchyně, stodola, přístřešek u stodoly, plochy s betonovým povrchem, kurník a výběh pro drůbež, zahrada) nebylo prokázáno, že by je žalovaný užíval výlučně sám a žalobce byl z jejich užívání vyloučen. Při ohledání bylo zjištěno, že do těchto prostor je volný přístup, nejsou zde žádné vymezené plochy. Ostatní prostory, které výlučně neužívá žalobce, žalovaný, , jméno FO, , adresa, , užívají vyjma , jméno FO, , všichni společně., právnická osoba, výši obvyklé tržní ceny úplaty za užívání jednotlivých částí nemovitostí byl v řízení vypracován posudek , jméno FO, , znalkyní z oboru stavebnictví, stavby obytné a zemědělské, a z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Z tohoto posudku okresní soud zjistil, že pravděpodobná obvyklá – tržní cena za jeden měsíc užívání veškerých nemovitostí, uvedených na LV č. , hodnota, , činila v r. 2016 částku , částka, , v r. 2017 částku , částka, , v r. 2018 částku , částka, , v r. 2019 částku , částka, . Pravděpodobná obvyklá – tržní cena za jeden měsíc užívání obytných prostor v domě užívaných , jméno FO, činila v r. 2016 částku , částka, , v r. 2017 částku , částka, , v r. 2018 částku , částka, , v r. 2019 částku , částka, . Pravděpodobná obvyklá – tržní cena za jeden měsíc užívání obytných prostor v domě užívaných , adresa, činila v r. 2016 částku , částka, , v r. 2017 částku , částka, , v r. 2018 částku , částka, , v r. 2019 částku , částka, . Pravděpodobná obvyklá – tržní cena za jeden měsíc užívání obytných prostor v domě užívaných žalobcem činila v r. 2016 částku , částka, , v r. 2017 částku , částka, , v r. 2018 částku , částka, , v r. 2019 částku , částka, . Pravděpodobná obvyklá – tržní cena za jeden měsíc užívání nebytových prostor činila v r. 2016 částku , částka, (z toho stodola celá činí , částka, , chlév ve stodole , částka, , chlév s býky , částka, , zahradní domek , částka, , uhelna , částka, , uhlárna , částka, ), v r. 2017 částku , částka, (z toho stodola celá činí , částka, , chlév ve stodole , částka, , chlév s býky , částka, , zahradní domek , částka, , uhelna , částka, , uhlárna , částka, ), v r.2018 částku , částka, (z toho stodola celá činí , částka, , chlév ve stodole , částka, , chlév s býky , částka, , zahradní domek , částka, , uhelna , částka, , uhlárna , částka, ), v r. 2019 částku , částka, , (z toho stodola celá činí , částka, , chlév ve stodole , částka, , chlév s býky , částka, , zahradní domek 2. , částka, , uhelna , částka, , uhlárna , částka, ).

6. Soud prvého stupně nárok žalobce posuzoval dle ustanovení § 1117, § 1122 a § 2991 o. z. Vycházel při tom z toho, že účastníci jako spoluvlastníci nemovitosti neuzavřeli žádnou dohodu o míře užívání nemovitosti, ani o případné náhradě tomu, kdo by nemovitost užíval v menší míře, než odpovídá míře jeho spoluvlastnického podílu. Při určení hodnoty míry užívání nemovitostí jednotlivými spoluvlastníky vycházel ze znaleckého posudku znalkyně , právnická osoba, . Každý z účastníků byl v rozhodném období vlastníkem ideální 1/8 nemovitostí. Celková měsíční hodnota nájemného za užívání všech částí nemovitostí v roce 2016 činila , částka, (podíl každého z účastníků činil , částka, ), v roce 2017 byla celková hodnota měsíčního nájemného , částka, (podíl pro každého z účastníků činil , částka, ), v roce 2018 celková hodnota měsíčního nájemného činila , částka, (podíl každého z účastníků , částka, ) a v roce 2019 celková hodnota měsíčního nájemného , částka, (podíl každého z účastníků , částka, ). Žalobce užíval výlučně dva pokoje, suchý záchod, tomu odpovídá obvyklá cena nájemného v letech 2016, 2017 a 2018 částka , částka, měsíčně a v roce 2019 částka , částka, měsíčně. Žalovaný užíval výlučně chlév s býky, chlév ve stodole, zahradní domek a dřevník, tomu odpovídá obvyklá výše nájemného v roce 2016 částka , částka, měsíčně, v roce 2017 částka , částka, měsíčně, v roce 2018 částka , částka, měsíčně a v roce 2019 částka , částka, měsíčně. Žalobci se výlučným užíváním části nemovitostí a společným užíváním dalších částí nemovitostí s ostatními spoluvlastníky dostávalo měsíční hodnoty , částka, v roce 2016, , částka, v roce 2017, , částka, v roce 2018, , částka, v roce 2019. Žalovanému se výlučným užívání částí nemovitostí a společným užíváním dalších částí nemovitostí s ostatními spoluvlastníky dostávalo hodnoty , částka, v roce 2016, , částka, v roce 2017, , částka, v roce 2018 a , částka, v roce 2019. Žalobci i žalovanému se tak dostalo větší hodnoty, než by odpovídalo jejich spoluvlastnickému podílu. Pokud se žalovanému dostalo větší hodnoty, nebylo to na úkor žalobce, který také užíval nemovitosti ve větší míře, než odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu, ale na úkor ostatních spoluvlastníků. Z těchto důvodů okresní soud neshledal požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za důvodný a žalobu zamítl.

7. Protože se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků. Procesně neúspěšnému žalobci bylo dle § 148 odst. 1 o. s. ř. uloženo nahradit státu náklady, které zaplatil za znalečné.

8. Rozsudek okresního soudu napadl odvoláním žalobce. Namítal, že okresní soud se řádně nevypořádal s provedenými důkazy. Soud prvého stupně pouze porovnával ceny za užívání jednotlivých částí prostor, ale nepřihlédl k faktickému užívání věci, nezjišťoval výměry, nevypořádal se s kvalitou užívané části nemovitosti žalobcem (který užívá pouze obytné místnosti o výměře 36 m2 nízké kvality - bez přístupu k vodě a sociálnímu zařízení, kdy topení bylo odpojeno v roce 2015). Naproti tomu žalovaný v nebytových prostorech podniká, chová zde býky, jedná se o plochu minimálně 60 m2. Okresní soud učinil nesprávný skutkový závěr o tom, že žalobce užívá také dvůr, kůlnu, garáž, uhlárnu, černou kuchyni, půdu, stodolu, přístřešek, zahrádky 1 a 2. Tyto závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Okresní soud také nesprávně zahrnul do svých výpočtů druhou zahradu, které neměla být vůbec zohledňována. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

9. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Uvedl, že druhou zahradu vůbec neužíval, tu naopak s ostatními spoluvlastníky užíval žalobce. Proto i hodnota jejího užívání by měla být promítnuta do celkových úvah o důvodnosti nároku žalobce. Okresní soud použil nesprávnou úvahu pouze tehdy, kdy hodnotu za užívání společně užívaných prostor rozvrhl mezi spoluvlastníků v rozsahu 1/4, ač u něj to mělo být pouze 1/8. Poté neužíval ani hodnotu svého spoluvlastnického osminového podílu.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu dle § 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvého stupně v provedené věci učinil potřebné dokazování, z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění a věc správně posuzoval dle ustanovení § 1117 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“).

12. V rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod číslem 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud, i s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 471/05, rozlišil situaci, v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu na základě řádného právního důvodu (dohody spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků či rozhodnutí soudu), a v níž je spoluvlastník vyloučen z užívání společné věci v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, aniž by zde byl řádný právní důvod, jenž by jej z užívání vylučoval. Zatímco na nárok z užívání vyloučeného spoluvlastníka je v prvním případě třeba pohlížet jako na nárok podle ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. (nyní dle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z.), s ohledem na absenci právního důvodu vyloučení z užívání v druhém případě půjde o nárok z bezdůvodného obohacení. Posouzení, zda v konkrétní věci spoluvlastník užívá věc v rámci podílu, je přitom posouzením právním, vycházejícím ze skutkových zjištění.

13. Podstata (podílového) spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý ze spoluvlastníků se podílí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoli o reálné vymezení vztahující se k určité části společné věci (srov. ustanovení § 1122 odst. 1 o. z., dále pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Brání-li přímo jeden ze spoluvlastníků jinému v užívání společné věci, anebo pokud fakticky existující poměry neumožňují některému ze spoluvlastníků realizaci práva užívat společnou věc v rozsahu určeném jeho podílem, lze usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení. Judikatura vztahující se k právnímu institutu bezdůvodného obohacení je přitom se zřetelem k obdobnému znění ustanovení § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, , použitelná i v poměrech ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. l. 2014 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vztah z bezdůvodného obohacení je přitom právní úpravou i judikaturou pojímán jako objektivní (směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu). Povinnost vydat nabytý majetkový prospěch stíhá toho, kdo jej získal způsobem předvídaným v § 451 a násl. obč. zák. - s účinností od , datum, ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Tyto judikaturní závěry okresní soud na souzenou věc přiléhavě aplikoval. Vycházel z toho, že oba účastníci byli v rozhodném období září 2016 až září 2019 spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a to každý z nich v rozsahu ideální 1/8. Soud prvého stupně rovněž správně vycházel z toho, že mezi účastníky ani mezi dalšími spoluvlastníky nebyla uzavřena dohoda o míře užívání nemovitostí ani o náhradě tomu, kdo nemovitosti užíval v menší míře, než odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu. Nárok žalobce poté okresní soud správně posuzoval jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 o. z.

15. Závěr okresního soudu o rozsahu užívání nemovitostí účastníky (a ostatními spoluvlastníky) má oporu v provedeném dokazování. Odvolací námitky žalobce v tomto směru nejsou důvodné. Žalobce sám při vyčíslení svého požadavku (srov. podání žalobce na čísle listu 155 – 158) vymezil, které části nemovitosti užívání výlučně žalovaný, nesporný byl rozsah užívání obytných částí nemovitosti , jméno FO, , adresa, a žalobcem. Závěr okresního soudu o tom, že z dalších částí nemovitostí není žalobce vyloučen má oporu ve výpovědích svědků (ostatních spoluvlastníků), ale také ze zjištění okresního soudu, učiněného při ohledání nemovitosti.

16. Žalobce svůj požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za nadužívání spoluvlastnického podílu směřoval pouze vůči žalovanému. Soud prvého stupně se tak správně zabýval tím, jaká ekonomická hodnota užíváním společné nemovitosti účastníkům v rozhodném období vznikla.

17. Okresní soud učinil zjištění o výši ekonomické hodnoty za užívání jednotlivých částí nemovitostí, ze znaleckého posudku , jméno FO, Humplocové. Znalecký posudek (srov. č.l. 252 - 256) obsahuje zákonem vyžadované náležitosti a přesvědčivě a srozumitelně obsahuje odůvodnění výpočtu ekonomické hodnoty za užívání jednotlivých částí nemovitostí. Znalecký posudek byl žalobci řádně doručen. Znalkyně byla soudem vyslechnuta za přítomnosti advokátky žalobce. Žádné výhrady vůči závěrům posudku nebyly ze strany žalobce v řízení před okresním soudem uplatněny. Vedle výše uvedeného je třeba uvést, že námitky žalobce nejsou důvodné. Znalkyně ve znaleckém posudku zohlednila kvalitu a rozsah jím užívané části nemovitostí, ale také kvalitu a rozsah ostatních částí nemovitostí, užívaných ostatními spoluvlastníky. Znalecký posudek rozlišuje užívání bytových a nebytových prostor. U bytových prostor, zohledňuje jejich kvalitu (nejvyšší částkou ohodnocuje znalkyně byt užívaný , jméno FO, v druhém nadzemním podlaží i výměře 145,77 m2, jenž je nejvyšší kvality, nižší částkou byt užívaný , jméno FO, v prvním nadzemním podlaží o výměře 86,65 m2 a pak nejnižší hodnotu stanovila u místností užívaných žalobcem v prvním nadzemním podlaží o výměře 36,34 m2). Při stanovení hodnoty za užívání zohlednila znalkyně také způsob vytápění místností žalobce, charakter dostupného WC. I pokud byla do celkové měsíční hodnoty za užívání nemovitostí nesprávně zařazena druhá zahrada, nevede toto pochybení k příznivějšímu postavení žalobce, neboť zvažovaný ekonomický prospěch každého z účastníků za užívání tohoto pozemku byl stejný, a nezvětšil tak prospěch žalovaného na úkor žalobce (žalovaný navíc poukazoval na to, že druhou zahradu vůbec neužíval).

18. Jak správně vyložil okresní soud, pro posouzení důvodnosti nároku žalobce bylo relevantní, zda se užíváním nemovitosti žalovanému dostalo vyšší ekonomické hodnoty, než by mu náleželo dle výše jeho spoluvlastnickému podílu, a to na úkor žalobce. To prokázáno nebylo. Žalobce neprokázal, že by žalovaný nadužíval svůj spoluvlastnický podíl na jeho úkor. Bylo prokázáno, že každému z účastníků se v rozhodném období užíváním nemovitosti dostalo větší hodnoty, než činil jejich spoluvlastnický podíl. Pokud takový prospěch měl žalovaný, nebylo to na úkor žalobce, ale na úkor jiných spoluvlastníků. Žalovanému se tak na úkor žalobce nedostalo žádného bezdůvodného obohacení, které by měl žalobci vydat (§ 2991 o. z.).

19. S ohledem na výše uvedené postupoval odvolací soud dle § 219 o. s. ř. a věcně správné rozhodnutí okresního soudu potvrdil.

20. Protože se procesně úspěšný žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, nebylo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení přiznáno žádnému z účastníků (§ 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.).