25 Co 104/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní Mgr. Miroslavy Lanžhotské a JUDr. Miluše Krejzlíkové v restituční věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Česká republika – Jméno žalované , IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované o nahrazení projevu vůle k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 12. 2024, č. j. 30 C 244/2023-259

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku I potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému žalobci náklady odvolacího řízení po , částka, k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Zastavuje se řízení zahájení k návrhům žalobců na rozšíření žaloby o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. , hodnota, a , hodnota, v katastrálním území , adresa, , parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a parc. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, .

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobci jako oprávněnými osobami smlouvu o převodu pozemku p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v obci a katastrálním území , adresa, (výrok I). Nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“) ohledně pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, tamtéž a konečně pozemku p. č. , hodnota, tamtéž, to vše v úhrnné hodnotě , částka, , a převést vlastnictví k těmto pozemkům do rovnodílného spoluvlastnictví žalobců (výrok II). Ve spojitosti s výsledkem sporu zavázal žalovanou k náhradě nákladů ve prospěch obou žalobců v celkové výši , částka, (výrok III).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že oba žalobci jsou právními nástupci jejich otce , jméno FO, , jemuž byly na základě rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odňaty mj. pozemky – parcely , hodnota, v katastrálním území , adresa, ; právní předchůdce žalobců byl označeným trestním rozsudkem uznán vinným mj. ze spáchání trestného činu sabotáže a velezrady, za což byl odsouzen také k trestu propadnutí veškerého jmění. Odsuzující trestní rozsudek byl následně zrušen v rámci rehabilitačního řízení usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . , Jméno žalobce B, zemřel , datum, a dědictví po něm nabyli žalobci, a spolu s nimi i jejich matka , jméno FO, (viz usnesení Státního notářství v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Matka žalobců (a zároveň manželka , jméno FO, ) zemřela , datum, a dědictví po ní nabyli žalobci (viz usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Magistrát města , adresa, , Pozemkový úřad, svým rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , uznal žalobce a jejich matku , jméno FO, oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě a přiznal jim restituční nárok v podobě náhradního pozemku. Dne , datum, žalobci a jejich matka , jméno FO, na straně jedné a , právnická osoba, , územní pracoviště , adresa, na straně druhé uzavřeli dohodu o vydání náhradního pozemku za nevydané pozemky dle posledně označeného rozhodnutí Magistrátu , adresa, v hodnotě , částka, , konkrétně pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Žalobci a jejich matka se v uvedené dohodě nevzdali svého restitučního nároku ve zbývajícím rozsahu. Podáním ze dne , datum, žalobci vyzvali žalovanou k přecenění odňatých pozemků, a tuto svoji žádost následně doprovodili znaleckým posudkem vypracovaným dne , datum, č. , značka, znaleckou kanceláří , právnická osoba, . se sídlem v , adresa, . V průběhu jiného restitučního sporu vedeného před Okresním soudem , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, žalovaná předložila znalecký posudek ze dne , datum, , jméno FO, přičemž i tento znalec dospěl k závěru, že původní pozemky v době jejich odnětí právnímu předchůdci žalobců již nebyly pozemky zemědělskými (rolemi), nýbrž pozemky stavebními určenými k začlenění do funkční plochy dle tehdy platné územně plánovací dokumentace; oba znalecké posudky určily cenu odňatých pozemků shodně částkou , částka, .

3. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že žalobcům nebylo v důsledku odmítavého postoje žalované dopřáno získat náhradní pozemky za pozemky odňaté jejich právnímu předchůdci cestou veřejných nabídek (§ 11a odst. 1 zákona o půdě), protože žalovaná neústupně trvala na svém stanovisku, že restituční nárok žalobců byl již řádně a zcela uspokojen (viz dohoda o vydání náhradního pozemku ze dne , datum, ). Ukázalo se však, že původní ocenění odňatých pozemků nebylo správné a zcela zásadně se lišilo od ceny dodatečně zjištěné znaleckým šetřením. Žalobci přitom od počátku věřili příslušným orgánům veřejné moci, že konají v souladu se zákonem a principy právního státu, pročež od samotného počátku netrvali na přecenění restitučního nároku. Zde soud prvního stupně poznamenal, že samotný požadavek na přecenění hodnoty odňatých pozemků, které nebyly oprávněným osobám vydány pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení.

4. Za normálního stavu věcí by bylo zcela jistě žádoucí, aby restituční nárok žalobců byl uspokojen v rámci veřejných nabídek, což však žalovaná znemožnila žalobcům obranou, že jejich restituční nárok již byl zcela vykryt. Soud prvního stupně pokračoval, že žalovaná nesmí svoji povinnost evidovat restituční nároky ve správné výši přenášet na restituenty, což však v souzené věci učinila. Pokud by si žalobci z vlastní iniciativy nenechali určit cenu odňatých pozemků znaleckým posudkem, nikdy by se nedopátrali jejich skutečné hodnoty. Skutečnost, že žalovaná od počátku evidovala restituční nároky žalobců v chybné výši, nemůže jít k tíži žalobců. Ze všech předestřených důvodů pohlížel soud prvního stupně na počínání žalované při vyřizování restitučních nároků žalobců jako na liknavé, a tudíž nepodléhající zákonné ochraně (srov. např. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

5. Proti rozsudku se odvolala žalovaná, přičemž brojila vůči pro ni nepříznivému výroku o věci samé pod bodem II a na něm závislému nákladovému výroku pod bodem III. Přednesla, že oba žalobce eviduje jako oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě s vypořádaným nárokem z rozhodnutí Magistrátu města , adresa, , Pozemkového úřadu, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Zdůraznila, že žalobci spolu s tehdy jejich žijící matkou , jméno FO, uzavřeli s právním předchůdcem žalované (, právnická osoba, ) dne , datum, dohodu o vydání náhradního pozemku a jejich restituční nárok byl tak necelý rok po právní moci uvedeného rozhodnutí správního orgánu beze zbytku vypořádán v tzv. přímé restituci, a to převodem náhradního pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Pokud by snad bylo lze hypoteticky uzavřít, že restituční nárok žalobců dosud nebyl v plné míře uspokojen, nebyly tu naplněny podmínky mimořádného postupu mimo rámec § 11a zákona o půdě, vymezeného ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, neboť žalobci nevyvíjeli dlouhodobě marnou a aktivní snahu uspokojit svůj restituční nárok. Stejně tak nelze žalované legitimně vyčítat, že by k vypořádání restitučního nároku žalobců přistupovala liknavě, svévolně či diskriminačně. Z dlouhodobé pasivity žalobců lze vysledovat, že oni sami považovali svůj restituční nárok za vypořádaný. Připustila sice, že odňaté pozemky nebyly v posléze označeném rozhodnutí pozemkového úřadu zařazeny do kategorie pozemků určených k zastavění, nicméně nelze nevidět vývoj soudní judikatury v oblasti oceňování nevydaných pozemků a nelze tudíž dospět paušálně k závěru, že žalovaná evidovala od roku 1993 nároky žalobců v nesprávné výši, a ti se pak nemohli účastnit veřejných nabídek. Poznamenala, že v době odnětí pozemků právnímu předchůdci žalobců na základě trestního rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byl pozemek určený k zastavění definován podle § 4 odst. 1 vyhlášky č. 709/1950 Ú.l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby, ve znění pozdějších předpisů. Směrný územní plán však nikdy nebyl takovým stupněm územně plánovací dokumentace, na jehož základě by mohl být pozemek uvedenými stavebními předpisy vymezen jako stavební. Směrný územní plán pouze povšechně rozvrhuje potřebné plochy pro jednotlivé účely; detailnější úprava spadala až pod podrobný územní plán. Podotkla, že Ústavní soud konstantně judikuje, že smyslem a účelem restitučních zákonů je snaha alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd, ale současně připomíná, že restituční řízení se nesmí podobat loterii, tj. že v rámci skupiny oprávněných osob, na které restituční předpisy dopadají, je třeba se všemi nakládat stejným způsobem. Postupně se vyvíjející rozhodovací praxe obecných soudů i Ústavního soudu však rovnému zacházení s restituenty z doby před 10 lety a v současnosti příliš nepřál, protože v době minulé byla judikaturní praxe vůči restituentům „přísnější“. Z pohledu namítané liknavosti žalované při vypořádání restitučních nároků žalobců stojí za povšimnutí, že za celé období trvání restitučního procesu bylo evidování 191 000 oprávněných osob a při personálním obsazení žalované je naprosto nereálné, aby bez řádné součinnosti oprávněných osob mohl být proces restitucí někdy ukončen; v této souvislosti žalovaná připomněla obecně přijímanou zásadu „nechť si každý střeží svá práva“ (vigilantibus iura scrripta sunt). Žádala, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčeném výroku pod bodem II změněn tak, že žaloba bude zamítnuta.

6. Žalobci se s napadeným rozsudkem v odvoláním dotčené části ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Nesouhlasili s obranou žalované, že jejich restituční nárok byl již zcela uspokojen na základě dohody ze dne , datum, . Žalobci nemohou pykat za to, že žalovanou vedená evidence neodpovídá jejich skutečnému restitučnímu nároku. Nelze nevidět, že ze znaleckého posudku, který si nechali vypracovat žalobci na vlastní náklady, vyplynulo, že cena odňatých pozemků činila , částka, , a že na každého z žalobců jako jedněch z oprávněných osob připadlo po , částka, . Žalovaná se nechtěla s tímto oceněním smířit, nechala si vypracovat oponentní znalecký posudek, leč i ten stanovil cenu odňatých pozemků na částku , částka, . Pokud i poté žalovaná kategoricky odmítala uspokojit jejich restituční nárok, nelze její postup hodnotit jinak, než jako liknavý a svévolný. Přednesli, že povinnost uspokojovat restituční nároky oprávněných osob stíhá stát, který prostřednictvím svých orgánů musí tyto nároky řádně a včas vyčíslit a poté poskytnout náhradu. Oprávněné osoby nemají nijak suplovat plnění zákonných povinností státu, resp. žalované. Žalobci ve své argumentaci pokračovali v tom smyslu, že dle nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nelze z hlediska práva na ochranu a uspokojení restitučního nároku rozlišovat mezi restituenty, kterým byla poskytnuta naturální a peněžitá náhrada. Obě skupiny restituentů jsou si právně rovné, nachází se ve srovnatelném právním postavení a jejich restituční nároky vyplývají ze stejného zákona. Zákonná úprava nespojuje s volbou formy náhrady odlišné důsledky. Poskytnutí částečné peněžité náhrady nezpůsobuje zánik restitučního nároku (nebyl-li zjištěn jednoznačný projev vůle oprávněného se zbytku tohoto nároku vzdát). Částečným naplněním totiž dluh obecně nezaniká a neexistuje žádný důvod, aby částečným naplněním zanikl restituční nárok. K právnímu charakteru odňatých pozemků podotkli, že dovolací soud opakovaně judikuje, že při posuzování odňatých pozemků jako stavebních se v restitučních věcech aplikují jiná kritéria než definice tehdy platných stavebních předpisů. Směrodatným kritériem je mj. zařazení pozemků mezi funkční plochy určené územně plánovací dokumentací k zastavění. Nastíněné problematice se věnuje celá řada rozhodnutí dovolacího soudu, z nichž žalobci některá jmenovitě označili.

7. Žalobci v průběhu odvolacího řízení rozšířili žalobu o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu dalších 5 náhradních pozemků, konkrétně pozemků p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, a konečně pozemku p. č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, . Sluší se poznamenat, že ani jeden z těchto pozemků neleží v obvodu některého z okresních soudů, které patří do obvodu Krajského soudu v , adresa, (§ 88 písm. b/ o. s. ř., § 11 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, bod 6 přílohy 2 k citovanému zákonu), a že k řízení na prvním stupni jsou zde příslušné okresní soudy, nicméně žalobci kladli důraz na rychlost a hospodárnost občanského soudního řízení s cílem nezahajovat další restituční spory před věcně a místně příslušnými soudy. Žalobci před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu vzali se souhlasem žalované svůj návrh na připuštění změny (rozšíření) žaloby zpět. Odvolací soud proto dílčí řízení zahájené k návrhu žalobců na změnu (rozšíření) žaloby bez dalšího zastavil (§ 95, § 96 odst. 1 a 2, § 211 o. s. ř.).

8. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

9. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

10. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě sestavuje veřejné nabídky pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

11. Podle § 11a odst. 13 věty první zákona o půdě se cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební.

12. Podle § 28a zákona o půdě se poskytují náhrady v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

13. K odvolací námitce žalované stran posouzení charakteru odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, v návaznosti na to otázku určení výše restitučního nároku žalobců, dlužno poznamenat, že i v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

14. Závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků přijal soud prvního stupně zejména ze znaleckých posudků znalecké kanceláře , právnická osoba, ., ze dne , datum, č. , hodnota, a , jméno FO, ze dne , datum, č. , hodnota, ; první z nich byl vypracován k zadání žalobců a druhý k zadání žalované. Ze smírného plánu města , adresa, (pořadové číslo , značka, z roku , rok, vyplynulo, že odňaté pozemky byly určeny k zástavě, k čemuž také došlo; na většině původních pozemků se nachází sportovní areál , právnická osoba, (fotbalové hřiště, parkoviště, objekt občanské vybavenosti, tenisový kurt, atletická dráha), bytové domy, areál , adresa, , , adresa, , část sídliště , adresa, . Jak správně namítli žalobci, při posouzení charakteru odňatých pozemků nelze vyjít z dobové legislativy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), jak konstruovala žalovaná.

15. Dále je třeba zdůraznit, že žalobci od prvopočátku formulovali svůj restituční nárok jako naturální, a nikoli peněžitou náhradu, a že žalobci se ani v rámci dohody uzavřené dne , datum, s právním předchůdcem žalované, ani kdykoli později nevzdali restitučního nároku v širším rozsahu, než jak byl vypořádán v uvedené dohodě.

16. Nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ani postup podle ustanovení § 11a zákona o půdě (jež zásadně předpokládá převod pozemku oprávněným osobám na základě veřejných nabídek , právnická osoba, ) nemusí být vždy zárukou řádného plnění povinností , právnická osoba, k převodu náhradních pozemků. Poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem , právnická osoba, , přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Nesnáze při vyřizování nároků vyplývajících z restitučních právních předpisů nesmí státní orgán přesouvat na osoby oprávněné. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je ovšem třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup , právnická osoba, lze kvalifikovat jako liknavý či svévolný; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

17. Odvolací soud, viděno optikou posléze předestřeného judikátu dovolacího soudu, sdílí závěr soudu prvního stupně, že postup žalované lze hodnotit jako liknavý a následně i svévolný. Nemůže obstát námitka žalované, že není natolik personálně obsazena, aby byla s to řádně, plynule a včas vyřizovat velké množství restitučních nároků oprávněných osob včetně správného ocenění těchto nároků. Lze uvěřit žalobcům, že při uzavírání restituční dohody s právním předchůdcem žalované ze dne , datum, jednali v důvěře v řádný a zákonem souladný výkon státní správy. Nebylo možné po nich spravedlivě požadovat, aby , právnická osoba, pojali nedůvěru ve správnost a zákonnost postupu právního předchůdce žalované a aby podrobili ocenění jejich restitučního nároku revizi.

18. Jak ukázal čas, neprodlené žádosti k poskytnutí naturální náhrady ze strany žalobců by se minuly účinkem, protože žalovaná, resp. její právní předchůdce by takovým žádostem nevyhověli s argumentací, že restituční návrh žalobců byl již plně vykryt; svědčí o tom i záporná reakce žalované na žádost žalobců na přecenění restitučního nároku z , datum, . Nastala by zde patová situace jako v jiných obdobných soudních sporech, kdy žalovaná odmítala vydat oprávněným osobám náhradní pozemky v režimu veřejných nabídek s obranou, že restituční nároky byly již zcela uspokojeny.

19. O svévolném postupu žalované lze hovořit s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná jakožto zadavatelka znaleckého posudku pro potřeby jiného soudního sporu (viz znalecký posudek , jméno FO, , z , datum, č. , hodnota, ) seznala, že odňaté pozemky lze k okamžiku přechodu na stát kvalifikovat jako pozemky stavební, což se plně shodovalo se závěrem znaleckého posudku předloženého žalobci. Vyznívá paradoxně, že žalovaná se i za dané situace bránila přijmout závěr o charakteru odňatých pozemků jako pozemků stavebních.

20. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek v odvoláním napadeném výroku o věci samé pod bodem II jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

21. Vzhledem k tomu, že žalobci se s úspěchem ubránili odvolání, vzniklo jim na vrub žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o odměnu advokáta za poskytnutí placené právní služby za odměnu za tři úkony (vyjádření k odvolání z , datum, , podání ve věci samé z , datum, a účast na jednání před odvolacím soudem , datum, ) při zastoupení dvou účastníků v sazbě po , částka, , tři paušální náhrady hotových výdajů po , částka, , náhradu cestovních výdajů při použití osobního automobilu na trase , adresa, a zpět ve výši , částka, , náhradu za promeškaný čas , částka, a náhradu za daň z přidané hodnoty , částka, , celkem , částka, , z čehož připadlo na každého ze žalobců , částka, (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/ a g/, § 12 odst. 4, § 13 odst. 1 a 4, § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, ).