25 CO 151/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 39.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 3. května 2022, č j. 14 C 40/2021-83, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. května 2022, č. j. 14 C 40/2021-88

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 8.447 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku žalobci částku 39.000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39.000 Kč od 12. 2. 2021 do zaplacení (bod I. výroku rozsudku okresního soudu); žalovanému dále uložil povinnosti uhradit žalobci k rukám jeho právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 40.926 Kč (bod II.) a zaplatit České republice na účet Okresního soud v Havlíčkově Brodě na nákladech státu částku 2.610 Kč (bod III.).

2. Okresní soud při svém rozhodování vycházel z ust. § 2001, § 2004, § 2079 a § 2095, § 2099 odst. 1, § 2100, § 2106, § 2112, § 2121 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), které citoval. V odůvodnění rozsudku zevrubně reprodukoval procesní přednesy účastníků řízení a skutková zjištění učiněná z jednotlivých provedených důkazů. Uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena dne 13. 11. 2020 kupní smlouva, kterou žalovaný prodal žalobci čtyřkolku za dohodnutou kupní cenu 39.000 Kč. Předmět koupě však vykazuje podstatné vady, a to již v důsledku nesouladu stavu najetých kilometrů na tachometru a počtu kilometrů skutečně najetých. V této souvislosti okresní soud poukázal na čtyři přesně označená rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky. Uvedl, že kupní smlouva neobsahuje ujednání o slevě z ceny z důvodu zmíněného nesouladu, žalovaný nic takového ani netvrdil. Žalovaný jako prodávající se tak odpovědnosti za tuto vadu nezprostil, když v daném případě je rozdíl kilometrů zcela zásadní, neboť podle provedeného dokazování jde téměř o 70 % (ve smlouvě bylo uvedeno 6.000 km a skutečný nájezd činil 10.000 km). Na odpovědnosti žalovaného pak nemění nic ani to, pokud sám o tomto rozdílu nevěděl. Ve vztahu k ostatním vytýkaným vadám prvostupňový soud uvedl, že i ty lze považovat za porušení smlouvy, neboť předmět koupě by se kvůli těmto vadám vůbec neměl užívat. Žalobce tak s ohledem na podstatné porušení smlouvy od této smlouvy řádně odstoupil a oprávněně požadoval vrátit uhrazenou kupní cenu. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný žalobce na vytýkané vady před uzavřením smlouvy upozornil. Samotná kupní smlouva pak popis žádné vady neobsahuje. Skutečnost, že žalovaný nechal vypracování smlouvy na svém bratrovi a smlouvu si sám ani řádně nepřečetl, je pak okolností jdoucí k jeho tíži. Nadbytečností okresní soud vysvětlil neprovedení dalších navrhovaných důkazů. Rozhodnutí o úroku z prodlení bylo odůvodněno ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Nákladový výrok okresní soud opřel o procesní úspěch žalobce ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ OSŘ“), rozhodnutí o nákladech řízení nesených státem bylo odůvodněno ust. § 148 odst. 1 OSŘ a lhůty k plnění byly vysvětleny ust. § 160 odst. 1 OSŘ. Sluší se uvést, že opravným usnesením byla ze strany prvostupňového soudu odstraněna zjevná písařská chybě obsažená v odůvodnění rozsudku na straně 6 ve třetím odstavci od konce v předposlední větě, spočívající ve vypuštění věty o přiznání náhrady v podobě 21% daně z přidané hodnoty advokátce žalobce, jíž zástupkyně žalující strany není plátkyní a ani přiznání této daně ani nežádala; k tomu okresní soud poukázal na to, že ostatně výrok II. a odůvodnění nákladů řízení k tomuto výroku se vážící to bez jakýchkoliv pochybností ozřejmují.

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. Uplatnil odvolací důvody v podobě neúplného skutkového zjištění stavu věci, nesprávnosti skutkových zjištění a nesprávnosti právního posouzení věci. Upozornil, že předmětem kupní smlouvy byl motocykl – čtyřkolka, která je primárně určena k provozu mimo komunikace v těžkém terénu. Podle žalovaného je okresním soudem použitá judikatura nepřiléhavá, neboť počet ujetých kilometrů nemá v případě řešení kupní ceny takového stroje podstatný vliv. Odvolatel upozornil na účastnický výslech žalovaného, kdy sám jednoznačně připustil, že tachometr při zkušební jízdě nebyl funkční, že počet kilometrů sám nadiktoval bratrovi žalovaného, aby jej do kupní smlouvy uvedl. Kilometry v kupní smlouvě navíc nejsou souladné se stavem tachometru, kde jde o stav 5.

906. Při podpisu kupní smlouvy tedy ani žalobce rozdílnost stavu kilometrů neřešil. Soud dále neověřil, kdo je zpracovatelem posouzení stavu čtyřkolky a listinu ze dne 25. 1. 2021 označil jako odborné vyjádření. Nebylo zkoumáno, zda [jméno] [příjmení], jenž podal odborné servisní vyjádření ke stavu čtyřkolky, má nějakou odbornost na danou skupinu vozidel. Prohlídka vozidla byla uskutečněna cca 3 měsíce po koupi čtyřkolky a není úplně jasné, co s předmětem koupě v dané době bylo. Nelogické je pak hodnocení odborného vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který zpracoval znalecký posudek pro žalobce dne 6. 12. 2021. Je totiž zcela nemožné, aby znalec jím zjištěné a diagnostikované závady zmiňoval bez nastartovaného motoru a provedení zkušební jízdy. Při jednání dne 5. 4. 2022 však zmíněný znalec uvedl, že čtyřkolku se mu nepodařilo nastartovat pro chybějící šroub ve startéru. Zástupce žalovaného uvedl, že v daném oboru provádí znaleckou činnost 24 let, tím méně je zmíněný postup pro něj logický a technicky pochopitelný. Žalovaný proto hodnotí zmíněný znalecký posudek jako nesprávný, vnitřně rozporný a neobjektivní. Je pak s podivem, proč bylo znalci přiznáno znalečné. Odvolatel považoval za nesprávný postup okresního soudu, který neprovedl jím navrhované důkazy, a to zejména výslech svědka [jméno] [příjmení] – předchozího vlastníka čtyřkolky, který by mohl osvětlit její předchozí používání, technický stav, provádění evidenčních kontrol apod.; došlo by k vysvětlení toho, že žalovaný s tachometrem nemanipuloval. Za podstatnou okolnost dále žalovaný označil tu skutečnost, že žalobce kupoval starou použitou věc čínské výroby, kdy je známo obecné povědomí o kvalitě těchto výrobků. Poukázal na ust. § 2103 o. z., podle kterého kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. Zde žalobce sám potvrdil, že tachometr není funkční, že o tom věděl, že kupoval věc použitou, která primárně slouží k jízdě v terénu. Okresní soud dále podle žalovaného nesprávně hodnotil kupní smlouvu v části, ve které je prostor pro uvedení vad. Pokud v této části není nic uvedeno, pak nelze bez dalšího vycházet z bezvadnosti předmětu koupě. Taková situace by podle žalovaného mohla nastat pouze v případě, pokud strany smlouvy napíší„ vady žádné“, nebo je dané místo ve smlouvě proškrtnuté. Zde se jednalo o„ klasický vzor, který byl stažen z internetu“. Žalovaný navrhl rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

4. Žalobce se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jej potvrdit; s odvoláním žalovaného nesouhlasil. V řízení bylo prokázáno, že čtyřkolka měla v době prodeje žalobcem tvrzené vady, ostatně sám žalovaný uvedl, že je měla v době, kdy ji kupoval on sám. Jedná se tak o skutečnost mezi stranami nespornou, proto není třeba žádného dalšího dokazování, a to ani výslechem dřívějšího majitele čtyřkolky. Pokud žalovaný hodlá prokázat, že on sám s tachometrem nemanipuloval, pak to není předmětem tohoto řízení. Žalobce nikdy netvrdil, že by manipulaci s množstvím najetých kilometrů provedl právě žalovaný. V souladu se zákonem pouze tvrdí, že žalovaný jako prodávající je za stav čtyřkolky odpovědný z titulu odpovědnosti za vady prodávané věci. Skutečnost, že žalovaný pro prodej čtyřkolky použil vzor kupní smlouvy z internetu, bylo jeho rozhodnutím, stejně jako to, že kupní smlouvu vyplňoval jeho bratr a nikoliv on sám. Není pak podstatná ta okolnost, že žalobce od žalovaného kupoval použitou čtyřkolku čínské výroby. To totiž nemění nic na nárocích z odpovědnosti za vady podle o. z. Nelze souhlasit ani s názorem žalovaného, že čtyřkolka není motorové vozidlo, aby se na ni nevztahovala okresním soudem uváděná judikatura. Ostatně sám žalovaný použil smlouvu z internetu týkající se prodeje motorového vozidla, čtyřkolka má malý i velký technický průkaz, registrační značku, podléhá prohlídkám STK. Z oficiálních stránek Ministerstva dopravy ČR je zřejmé (a z této skutečnosti vycházel i znalec), že čtyřkolka měla při evidenční kontrole dne 29. 4. 2013 najeto 8.000 km, tedy již v r. 2013 měla najeto o 2.000 km více, než je uvedeno v kupní smlouvě. Žalovaný sám uvedl, že čtyřkolku užíval, přesto podle kupní smlouvy ji prodal se stejným počtem najetých kilometrů, jako ji sám koupil. Za nesoulad mezi počtem najetých kilometrů uvedeným ve smlouvě a počtem skutečně najetých kilometrů je plně odpovědný žalovaný.

5. Po zjištění, že odvolání proti rozsudku okresního soudu bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal krajský soud jako soud odvolací rozsudek okresního soudu (§ 212 OSŘ), přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející (§ 212a OSŘ), při jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není opodstatněné.

6. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, § 120, § 153 odst. 1 OSŘ), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 OSŘ a na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím závěrům právním, s nimiž krajský soud bezvýhradně souhlasí. Odvolací soud proto odkazuje na precizní odůvodnění napadeného rozhodnutí, které s ohledem na odvolací námitky žalovaného pouze doplňuje způsobem níže uvedeným.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

9. Podle § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, nebo zastřel-li vadu lstivě.

10. Podle § 2106 odst. 1 písm. d/ o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo odstoupit od smlouvy.

11. Žalovaný ve svém odvolání proti rozsudku okresního soudu primárně brojí proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem, pokládá jej za nesprávné a předkládá hodnocení vlastní.

12. Podle ustanovení § 132 OSŘ důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

13. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

14. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce - soudu, nemusí se pochopitelně shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 OSŘ. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají, ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ustanovením § 133 až § 135 OSŘ. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

15. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud svůj skutkový závěr o tom, že předmětné vozidlo trpělo vadami, o nichž žalovaný věděl, jakož i o charakteru těchto vad, založil na skutečnostech, které vyplynuly z provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 OSŘ nezahrnul do rámce svých úvah jen některé z provedených důkazů, aniž by se jakkoliv vypořádal s důkazy ostatními, z nichž by se mohlo podávat zjištění odlišné. Odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu v tomto směru rovněž odpovídá ust. § 157 odst. 2 OSŘ Okresní soud v souladu s § 129 odst. 1 OSŘ provedl důkaz listinami, podle § 131 OSŘ vyslechl účastníky řízení, podle § 127 OSŘ vyslechl znalce [příjmení] [jméno] [jméno]. Provedení důkazů odpovídalo zákonu a účastníkům podle obsahu protokolů o jednání nebylo upřeno jejich právo vyjádřit se k provedeným důkazům podle § 123 OSŘ. Skutkový závěr okresního soudu, že stav tachometru předmětu koupě, zaokrouhleně převzatý do textu kupní smlouvy, zásadně neodpovídal počtu skutečně najetých kilometrů, má oporu v provedeném dokazování; z tohoto hlediska je pak zcela odpovídající právní závěr o podstatném porušení smlouvy ze strany prodávajícího (žalovaného).

16. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud uvádí, že jím prezentovaná verze událostí vychází z izolovaného hodnocení jen některých provedených důkazů a s některými důkazy je pak jeho verze v přímém rozporu. V každém případě zjištěný skutkový stav, a to dokonce i v podobě uváděné žalovaným, nelze z právního hlediska hodnotit jinak, než jak jej hodnotil okresní soud. Neobstojí námitka žalovaného o nepoužitelnosti judikatury dovolacího soudu, o které své rozhodnutí opřel prvostupňový soud, když tato judikatura je podle odvolatele nepoužitelná pro specifickou povahu předmětu koupě. Daná judikatura Nejvyššího soudu ČR, kterou odvolací soud doplňuje o odkaz na rozsudek dovolacího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, se vztahuje na motorová vozidla, pro která je typické, že počet najetých kilometrů je zásadní pro posouzení kvality věci z hlediska jejího opotřebení a životnosti věci jako celku i jednotlivých dílů. To je společné obecně všem motorovým vozidlům, a to od nákladních až po mopedy, ať již jsou užívány na jakýchkoliv komunikacích. Úvaha žalovaného, že u předmětu koupě této věci, nadto čínské výroby, neměl počet najetých kilometrů podstatný vliv pro stanovení kupní ceny, nebyla žádným způsobem vysvětlena a z obecného hlediska jí přitakat nelze. Odvolací soud shrnuje, že okresní soud k judikatuře jím uváděné přihlížel v souladu s ust. § 13 o. z. a že požadavek žalovaného na odchylné posouzení této věci není na místě.

17. Neprovedení navrhovaných důkazů okresní soud v odůvodnění svého rozsudku pečlivě a podrobně odůvodnil, prvostupňový soud v daném případě postupoval podle ust. § 120 odst. 1 věta druhá OSŘ. Rozdílnost počtu najetých kilometrů uváděného v kupní smlouvě a skutečného počtu najetých kilometrů je v této věci zřejmá, podstatná a sama o sobě - a to odvolací soud zdůrazňuje - postačuje pro odstoupení od smlouvy a pro posouzení žaloby jako důvodné. Provedení dalších, žalovaným navrhovaných důkazů by nemohlo přivodit takové skutkové závěry, které by tento nosný důvod vyhovění žalobě vyvrátily. Provedení těchto důkazů je tak nadbytečné.

18. Uvádí-li žalovaný, že předmětem koupě byla v daném případě věc použitá, opotřebovaná, pocházející z výroby, u které má být obvykle dovozován obecný předpoklad o určité nekvalitě, pak to bez dalšího neznamená, že by se jako prodávající zprostil odpovědnosti za vady této věci. Odpovědnosti ho pak nezbavují ani okolnosti týkající se uzavírání smlouvy, tedy použití určitého formuláře z internetových zdrojů a vyplnění tohoto formuláře bratrem žalovaného. Ani v tomto směru okresní soud nijak nepochybil, odvolací soud přitom odkazuje na výkladová pravidla týkající se právních jednání uvedená v ust. § 555 až § 557 o. z. Podle výsledků dokazování samotnou formu kupní smlouvy a její konečnou verzi obstarávala strana prodávající a pro případ pochybností je pak nutno tuto smlouvu vykládat k tíži právě této strany – tj. žalovaného (viz ust. § 557 o. z., které je výrazem zásady uplatňované již v římském právu„ Ambiguitas contra stipulatorem est“).

19. Odvolací soud z důvodů shora uvedených rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 OSŘ potvrdil. Pouze pro úplnost dodává, že lhůta k plnění nákladové povinnosti vůči státu (viz výrok III.) i bez jejího výslovného uvedení v rozsudečném výroky pochopitelně vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ (tzn. do tří dnů od právní moci rozsudku okresního soudu).

20. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ. Tato náhrada náleží procesně úspěšnému žalobci, který se ubránil odvolání žalovaného. Žalobcovy náklady jsou představovány dvěma úkony právní pomoci po 2.660 Kč (tj. za sepis vyjádření žalobce k odvolání žalovaného a za účast advokátky žalobce u odvolacího jednání - § 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. k/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění /dále jen„ AT“ /), dvěma paušálními náhradami hotových výdajů k těmto úkonům po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT), náhradou cestových výdajů za použití osobního motorového vozidla na trase ze sídla advokátní kanceláře advokátky žalobce k odvolacímu soudu a zpět (Jihlava – Hradec Králové a zpět) ve výši 1.727 Kč (při průměrné – kombinované spotřebě použitého benzínu 95B 6,6 l na 100 km a ceně pohonné hmoty 44,50 Kč za 1 litr, při ujetých celkem 226 km – tj. 664,44 Kč a amortizaci vozidla 4,70 Kč na 1 km jízdy – tj. 1.062,20 Kč / § 13 odst. 5 AT, vyhláška č. 511/2021 Sb., § 157 odst. 4 písm. b/ zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění/) a náhradou za promeškaný čas při cestě advokátky žalobce ze sídla její advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět v délce 8 započatých půlhodin po 100 Kč – tj. 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 AT) Celkem tak žalobci náleží náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 8.447 Kč, přičemž lhůta a místo k plnění odůvodňují ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem a § 149 odst. 1 OSŘ.