25 Co 250/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní Mgr. Miroslavy Lanžhotské a JUDr. Miluše Krejzlíkové ve věci žalobce: a) Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 6.318.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 28. 5. 2024 č. j. 64 C 11/2020-375 I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit každému ze žalovaných náklady odvolacího řízení po 71.484,66 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu se žádostí, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit žalobci , částka, s příslušenstvím (výrok I.). Ve spojitosti s výsledkem řízení uložil žalobci povinnost, aby zaplatil žalovaným náklady v úhrnné výši , částka, (výrok II.) a aby rovněž zaplatil státu – Okresnímu soudu v , adresa, náklady ve výši , částka, (výrok III.).

2. Soud prvního stupně shrnul, že žalobce v žalobě došlé soudu 6. 5. 2020 uplatil vůči oběma žalovaným nárok na vrácení peněžité zápůjčky v částce , částka, na základě smlouvy ze dne , datum, . V průběhu řízení vzal žalobu částečně zpět o 16.000 Kč s tím, že žalovaní po zahájení řízení dobrovolně poskytli žalobci dvě splátky po 8.000 Kč. Soud prvního stupně usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, řízení co do částky 16.000 Kč zastavil.

3. Smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, měli uzavřít žalobcova právní předchůdkyně , jméno FO, (tchýně) jakožto zapůjčitelka a žalovaní coby vydlužitelé. Smlouvou ze dne , datum, původní zapůjčitelka postoupila pohledávku žalobci a rovněž dne , datum, vyrozuměla žalované o postoupení pohledávky.

4. Strana žalující tvrdila, že přibližně od roku 2000 , jméno FO, postupně poskytovala žalovaným peněžité půjčky v různých obnosech na základě smluv uzavřených výslovně – ústně. Co do formy právního úkonu představovala výjimku smlouva o půjčce z , datum, na částku ve výši , částka, . Když se původní zapůjčitelka (věřitelka) dozvěděla, že manželství žalovaných spěje k rozvodu a že se lze nadít potíží při následném vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“), zalekla se, začala konat a vše vyústilo v uzavření smlouvy o zápůjčce dne , datum, . Vzhledem k tomu, že původní zapůjčitelka a první žalovaný jsou sourozenci, nechtěla původní zapůjčitelka vést soudní spor s bratrem a pohledávku postoupila žalobci.

5. Procesní obrana žalovaných spočívala v tvrzení, že od blíže neurčené doby v prvním desetiletí tohoto století jim , jméno FO, postupně pomáhala formou jednotlivých peněžitých darů až do výše , částka, . Příčinu vstřícného jednání , jméno FO, je třeba hledat v sourozeneckém vztahu mezi ní a prvním žalovaným, v její ekonomické kondici a v sociální potřebnosti žalovaných. Někdy v roce 2014 ústně uzavřeli s , jméno FO, smlouvu o zápůjčce ve výši , částka, se splatností v trvání přibližně 10 let v měsíčních splátkách od , částka, po , částka, . Zápůjčku začali vracet , jméno FO, od roku 2016. Žalovaní popírali pravost a pravdivost jak smlouvy o půjčce z , datum, na , částka, , tak smlouvy o zápůjčce z , datum, na , částka, . Namítali, že žádné takové smlouvy v písemné formě s , jméno FO, neuzavřeli a žádné peněžité plnění v této výši z titulu (zá)půjčky od , jméno FO, neobdrželi.

6. Soud prvního stupně přibral do řízení soudního znalce z oboru písmoznalectví a ze závěrů jeho posudku vyšlo najevo, že v případě sporného podpisu prvního žalovaného ve znění „, jméno FO, “ na originále smlouvy o zápůjčce z , datum, je pravděpodobnější, že je pravým vlastnoručním podpisem prvního žalovaného. V případě sporného podpisu druhé žalované na originálu téže smlouvy je pravděpodobnější, že jde o padělek. V případě sporného podpisu prvního žalovaného na originále smlouvy o půjčce z , datum, je pravděpodobné, že je pravým vlastnoručním podpisem prvního žalovaného, a v případě sporného podpisu druhé žalované na originále této smlouvy je pravděpodobnější, že je pravým vlastnoručním podpisem druhé žalované.

7. Z podnětu soudu prvního stupně proběhlo přípravné trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu maření spravedlnosti podle § 347a tr. zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel. V trestní věci byl vypracován znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, z něhož vyšlo najevo, že originál smlouvy o zápůjčce z , datum, tvořily dva listy s jednostranně tištěným textem, které byly po dobu, jejíž hranici nelze stanovit, spojeny kancelářskou skobkou, která je odstraněna. První list byl navíc po nezjištěnou dobu připojen kancelářskou skobkou k jinému, ke zkoumání nezaslanému listu (listům). Listy smlouvy nebyly vytištěny během jednoho tiskového procesu, přičemž pořadí tisku nelze stanovit. List s ručními záznamy byl podepsán až po vytištění textu nad nimi. Pravost podpisu osob zúčastněných na smlouvě o zápůjčce z , datum, byla v rámci přípravného trestního řízení podrobena znaleckému zkoumání se závěrem, že nelze objektivně rozhodnout, zda se v případě podpisu prvního žalovaného i druhé žalované na smlouvě z , datum, jedná o pravé podpisy, nebo o podpisy padělané se snahou o nápodobu pravého podpisu. Zpracovatel posudku, resp. odborného vyjádření upozornil na rozdílnou bělost obou listin a rozdílnou čerň tištěného textu a rovněž na perforaci po kancelářských skobkách. Zpracovatel měl za to, že smlouva o půjčce z , datum, vznikla za ne zcela standartních okolností včetně skutečnosti, že , jméno FO, měla zaslat smlouvu k podpisu zvlášť každému ze žalovaných (ti trávili individuální dovolenou na odlišných místech) a poté se pod smlouvu podepsala ona sama za přítomnosti své dcery , jméno FO, coby svědkyně. Poslední jmenovaná nebyla osobně u toho, když se žalovaní měli pod smlouvu podepsat, a při podpisu smlouvy viděla pouze svoji matku , jméno FO, . Zbývá dodat, že usnesením , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru , adresa, , z , datum, č. j. , spisová značka, byla daná trestní věc odložena.

8. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že se žalobci nepodařilo unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o zápůjčce z , datum, ; v tomto směru poukázal na charakter smlouvy coby listiny soukromé. Shora popsaný kontraktační proces považoval z hlediska potencionálního zneužití za značně netransparentní a rizikový. Znění smlouvy z , datum, odkazuje na v té době již zrušený zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) s tím, že v kontextu velmi vysoké zápůjčky si nelze nevšimnout její stručnosti, kdy se toliko omezuje na dva listy o pouhých pěti článcích. To sice nelze nijak klást k tíži žalující strany, nicméně to minimálně poukazuje na velmi nízký standard opatrnosti. Soud prvního stupně v tomto kontextu odkázal na jednu z obecných zásad soukromého práva, že každý je povinen střežit a dbát o svá práva. Znalecká (odborné) zkoumání pravosti podpisů žalovaných ve smlouvě z , datum, pracovala v prvém případě jen s určitou mírou pravděpodobnosti pravosti v případě prvního žalované a v případě druhé žalované s pravděpodobností padělku. Ve druhém případě se zpracovatel ve vyjádření nepřiklonil jednoznačně k závěru o pravosti či padělání podpisů obou žalovaných (blíže viz bod 27 str. 7 odůvodnění napadeného rozsudku).

9. Soud prvního stupně dovodil, že mezi , jméno FO, na straně jedné a žalovanými na straně druhé došlo v průběhu mnoha let k přesunu finančních prostředků v úhrnné výši až několika miliónu Kč. Straně žalující se však nepodařilo prokázat, že by se výhradně mělo jednat o půjčky, resp. zápůjčky, naopak nelze bez dalšího kategoricky odmítnout i tu možnost, že se jednalo o jednotlivé dary. Žalovaní nepopírali existenci půjčky, resp. zápůjčky ve výši , částka, a tvrdili, že právě na uspokojení této pohledávky předávali , jméno FO, jednotlivé nepravidelné splátky.

10. Proti rozsudku se odvolal žalobce, přičemž brojil vůči výroku o věci samé a na něm závislým nákladovým výrokům. Soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Měl konkrétně na mysli způsob podepisování smlouvy o zápůjčce z , datum, , který se odehrál standardně v distančním režimu. Původní věřitelka totiž předložila smlouvu k podpisu prvnímu žalovanému, který se podepsal a poté smlouvu předal k podpisu druhé žalované. Když se smlouva vrátila zpět původní věřitelce s podpisy obou žalovaných, připojila pod smlouvu svůj podpis za přítomnosti svědkyně , jméno FO, . Pokud se v textu smlouvy ocitly odkazy na obč. zák., nezbývá než poznamenat, že žádný z kontrahentů nemá právní vzdělání a nadto se jedná o jednoduchý smluvní typ, kdy zákon vyžaduje jen minimum povinných náležitostí. Žalobce poukázal na obsah komunikace původní věřitelky a prvního žalovaného ve formě zpráv SMS a dovodil, že první žalovaný existenci vymáhané pohledávky nijak nesporoval. Soud prvního stupně podle žalobce pochybil i v tom směru, že neprovedl navržený důkaz v podobě výslechu svědkyně , jméno FO, s nepřípadným odůvodněním. Soud prvního stupně tak nedbal zásady bezprostřednosti občanskoprávního řízení. Stran právního posouzení věci žalobce namítal, že bylo prokázáno, že žalovaní postupně obdrželi od , jméno FO, peněžité plnění v minimální výši , částka, , z čehož , částka, nepochybně připadlo na půjčku. Obrana žalovaných, že ve zbytku se jednalo o dar, nemohla obstát, protože žalovaní toto své tvrzení nijak důkazně nedoložili. Z pohledu namítaných vad procesního hmotněprávního charakteru žalobce podotkl, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaní se s napadeným rozsudkem ztotožnili a navrhli jeho potvrzení. Žalobcovu odvolací námitku ohledně distanční formy uzavření smlouvy z , datum, nepovažovali za relevantní, protože nelze nevidět, že domnělá svědkyně podpisu žalovaných pod smlouvou , jméno FO, v přípravném trestním řízení vypověděla, že na vlastní oči neviděla podepisovat se žalované pod onu smlouvu. Formální a obsahové nedostatky smlouvy z , datum, nelze bagatelizovat, jak se o to snažil žalobce ve svém odvolání, neboť zejména s ohledem na výši pohledávky se dalo očekávat, že se původní věřitelka , jméno FO, obrátí se žádostí o poskytnutí právní pomoci na odborníka v oboru právo. Nelze rovněž zapomenout na závěry znaleckého šetření v přípravném trestním řízení, kdy vyšlo najevo, že každá ze dvou listin smlouvy byla vytištěna jindy, spojeny kancelářskou skobkou byly k sobě jen po určitou dobu, a naopak po určitou dobu byly odděleny a první list byl na pevno spojen s listem (listy jiným(i). Důkaz o pravosti podpisů žalovaných pod smlouvou z , datum, podán nebyl, viz znalecký posudek z oboru písmoznalectví a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma. Ke komunikaci mezi původní věřitelkou , jméno FO, a prvním žalovaným ve formě zpráv SMS poznamenali, že není vůbec najisto postaveno, že se jedná o kompletní komunikaci, pročež tento důkaz nelze bez provedení dalších důkazů použít při zjišťování skutkového stavu věci. Soud prvního stupně nepochybil, když k návrhu žalobce nevyslechl jako svědkyni původní věřitelku , jméno FO, . Ta totiž vypovídala velmi obšírně v rámci přípravného trestního řízení. Ve spojení s dalšími provedenými důkazy, zejména v otázce pravosti podpisu žalovaných pod smlouvu z , datum, , bylo lze vyjít z obsahu připojeného trestního spisu, aniž by byla jakkoli zanedbána zásada bezprostřednosti. Splatnost zápůjčky dle padělané smlouvy z , datum, připadla na , datum, . Strana žalující si však neuvědomila, že druhé žalované došla do její e-mailové schránky textově zcela shodná smlouva, jen s jinou splatností, konkrétně až v roce 2029. Žalovaní zdůraznili právní povahu smlouvy o zápůjčce jako smlouvy reálné, kdy ke smlouvě nedochází jen na základě dohody stran, ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníkovi. Zopakovali rovněž námitku promlčení uplatněné pohledávky s tím, že peněžitou půjčku obdrželi od původní věřitelky již v roce 2014.

12. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

13. Podle § 555 o. z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

14. Podle § 561 věty prvé o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího.

15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011).

18. Odvolací soud dovodil, že z pohledu předestřeného judikátu dovolacího soudu nemohla žalobcova odvolací námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku obstát. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku srozumitelně a jasně (v souladu ze shora citovaným ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř.) vysvětlil, o které konkrétní důkazy opřel svá skutková zjištění, které důkazní návrhy naopak nevyslyšel, a proč a jak věc posoudil po právní stránce.

19. Ve sporu o vrácení půjčené částky má žalobce jako věřitel břemeno tvrzení, že se žalovaným dlužníkem uzavřel smlouvu o půjčce, že dlužníkovi předmět půjčky odevzdal a že dlužník půjčené peníze řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro věřitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o půjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalovanému finanční prostředky. Neunesl-li věřitel (žalobce) břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno v tomto směru, musí rozhodnutí soudu vyznít v jeho neprospěch, aniž by se soud musel dále zabývat pravdivostí tvrzení, která jsou součástí procesní obrany žalovaného dlužníka, a za tímto účelem provádět dokazování (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4520/2007).

20. Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, což znamená, že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka. Jinak řečeno, pokud nedošlo k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2217/2003 či rozsudek téhož soudu z 11. 12. 2009 sp. zn. 21 Cdo 4520/2007).

21. Soukromými listinami jsou listiny (tj. předměty), které obsahují písemné údaje a které je možno předložit soudu, které nejsou listinami veřejnými (viz § 134 o. s. ř.). Pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, případně učinil prohlášení v listině obsažené. To, zda obsah tohoto prohlášení odpovídá skutečnosti, tedy zda listina je „pravdivá“, posoudí soud na základě výsledku dokazování, a to zpravidla nepřímo; nedokazuje se totiž pravdivost listiny, ale právně významné skutečnosti, o jejichž existenci svědčí i listina (Spáčil, Jiří: Ad Notam. rok: 2000, č. 5, str. 93-98).

22. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že smlouva o půjčce, konkrétně smlouva z , datum, , byla uzavřena a že na základě této smlouvy předala původní věřitelka, ať již v hotovosti či bezhotovostně, žalovaným finanční prostředky. Žalobce předložil k důkazu smlouvu o půjčce (správně mělo jít o smlouvu o zápůjčce) z , datum, , jejíž pravost však byla zviklána znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma. Soudem ustanovený znalec z oboru písmoznalectví přijal závěr, že v případě prvního žalovaného je pravděpodobnější, že jeho podpis na originále smlouvy z , datum, je jeho pravým vlastnoručním podpisem, a v případě podpisu druhé žalované je pravděpodobnější, že se jedná o padělek. Důkaz odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví zkoumání ručního písma, vypracovaným pro potřeby přípravného trestního řízení, vyústil ve zjištění, že pravost podpisu obou žalovaných na originále smlouvy ze , datum, nelze potvrdit, ani vyvrátit. Uvedené důkazy nejsou v žádném protikladu, jeden nevyvrací či nezpochybňuje druhý, naopak, nelze z nich čerpat spolehlivé a nezpochybnitelné skutkové zjištění o pravosti podpisů žalovaných na originálu smlouvy z , datum, .

23. K tomu ještě přistupuje důkaz znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví technického zkoumání dokladů a písemností (opět vypracovaného v rámci přípravného trestního řízení), z něhož vyplynulo, že žalobcem předložená smlouva z , datum, sestávala ze dvou samostatných jednostranně tištěných listů, které byly po blíže neurčenou dobu k sobě spojeny kancelářskou skobkou, ale po dobu neurčitou byly od sebe odděleny a první list byl připojen k listu (listům) jinému. Tištěný text na prvním a druhém listu smlouvy nebyl proveden během jednoho tiskového procesu, přičemž nelze určit pořadí tisku.

24. Nepodal-li žalobce důkaz pravosti smlouvy z , datum, , nemohl se svým nárokem na vrácení zápůjčky obstát, protože smlouva nebyla platně uzavřena (§ 561 odst. 1 o. z.).

25. Soud prvního stupně pustil ze zřetele obranu žalovaných, že žalobce netvrdil, natož aby prokázal, že domnělý předmět půjčky, ať již v hotovosti či bezhotovostně, jeho právní předchůdkyně reálně předala žalovaným spolu s uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, . Sama původní věřitelka v rámci přípravného trestního řízení připustila, že vypracováním návrhu na uzavření smlouvy o zápůjčce z , datum, pouze „zatáhla za záchranou brzdu“, protože se dozvěděla, že manželství žalovaných se rozpadlo a že hrozí jeho rozvod. Návrh smlouvy tak vlastně představoval jakýsi sumář vícero smluv o půjčkách z doby minulé, aniž by byla jakkoli konkretizována výše té které jednotlivé půjčky, datum uzavření té které smlouvy o půjčce, splatnost atd.

26. Žalobcova odvolací námitka, že soud prvního stupně nedbal při zjišťování skutkového stavu věci zásady bezprostřednosti (viz § 122 odst. 1 o. s. ř.) tím, že se spokojil s provedením důkazu listinou – výpovědí (podáním vysvětlení) původní věřitelky , jméno FO, v rámci přípravného trestního řízení, namísto toho, aby tuto osobu přímo vyslechl jako svědkyni (§ 126, § 129 o. s. ř.), je lichá. Žalobce ve svém odvolání nevysvětlil, v čem se obsah onoho listinného důkazu měl lišit od reálného stavu a jaké konkrétní právně významné skutečnosti jím nebyly objasněny. Soud prvního stupně navíc v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil důvody, pro které navržený důkaz svědeckou výpovědí původní věřitelky neprovedl a proč se mohl opřít o další provedené důkazy, takže tu nejde o institut tzv. opomenutého důkazu.

27. Odvolací soud se zřetelem na shora uvedené závěry napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. Vzhledem k tomu, že se žalovaní úspěšně ubránili odvolání, vznikl jim na vrub žalobce nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Jednalo se o odměnu jejich advokáta za poskytnutí placené právní služby z tarifní hodnoty 6.318.000 Kč při sazbě odměny za 1 úkon ve výši nejprve 53.728 Kč (vyjádření k odvolání) a následně ve výši 60.444 Kč (účast při jednání před odvolacím soudem 31. 1. 2025). V prvém případě byla sazba odměny určena podle právního stavu před účinností novely advokátního tarifu provedené vyhláškou č. 258/2024, tj. před dnem 1. 1. 2025, a ve druhém případě podle právního stavu účinného od 1. 1. 2025 (§ 2 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, § 12 odst. 4 advokátního tarifu před novelou, § 12 odst. 4 advokátního tarifu po novele). K tomu je nutno připočítat 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 2 tyto náhrady po 450 Kč, náhradu za promeškaný čas 450 Kč, náhradu cestovních výdajů 2.034,47 Kč a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty 24.812,85 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení na straně žalovaných činí 142.962,32 Kč, takže na každého z nich připadá 71.484,66 Kč.