25 Co 277/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Moravce a soudkyní Mgr. Miroslavy Lanžhotské a JUDr. Miluše Krejzlíkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupeni Jméno žalované C , advokátem sídlem adresa o náhradu škody 810 791,25 Kč s příslušenstvím k odvolání druhé žalované proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 28. 5. 2025 č. j. 3 C 209/2023-236 I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a II. mění ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou tak, že soud schvaluje smír žalobkyně a druhé žalované tohoto znění:a) Druhá žalovaná se zavazuje zaplatit žalobkyni částku , částka, a dalších , částka, , jakožto kapitalizované úroky z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , to vše do 10 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru.b) Druhá žalovaná se zavazuje zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce , částka, do 10 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru.II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. ve vztahu mezi Českou republikou – Okresním soudem v , adresa, a druhou žalovanou potvrzuje.III. Rozsudek okresního soudu se v části výroku IV. mění tak, že Česká republika nemá vůči druhé žalované právo na zaplacení soudního poplatku v částce , částka, .

1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem oběma žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni , částka, s úroky z prodlení z uvedené částky 15 % ročně jdoucími od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve spojitosti s výsledkem sporu solidárně zavázal žalované k náhradě nákladů ve prospěch žalobkyně ve výši , částka, (výrok II) a ve prospěch státu ve výši , částka, (výrok III), a to opět ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. V neposlední řadě uznal oba žalované povinnými, aby namísto žalobkyně, osvobozené ex lege od soudních poplatků, zaplatili státu společně a nerozdílně soudní poplatek v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že druhá žalovaná jakožto zákaznice (spotřebitelka) uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí na odběrném místě s adresou , adresa, . Instalaci elektroměru na odběrném místě provedl dne , datum, první žalovaný coby žalobčinin zaměstnanec a zároveň otec druhé žalované; první žalovaný zatajil před žalobkyní příbuzenský vztah s druhou žalovanou v řadě přímé. První žalovaný při montáži záměrně technicky připojil elektroměr tak, aby vykazoval nižší než skutečnou spotřebu elektřiny. Druhá žalovaná v chatě celoročně bydlela s ostatními členy její rodinné domácnosti. Neoprávněný odběr elektrické energie byl odhalen pracovníky externí firmy dne , datum, a trval tak 2 856 dnů. Celkové množství elektrické energie odebrané v rozhodném období činil na základě instalovaných spotřebičů 152 798,24 kWh. Byl-li za rozhodné období zaznamenán (a uhrazen) odběr ve výši 12 582 kWh, rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami 140 216,24 kWh představuje výši neoprávněně odebrané elektrické energie. Při ceně elektřiny stanovené pro případy neoprávněného odběru cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu , částka, /1 kWh dosáhla škoda na straně žalobkyně částky , částka, . Žalobkyni vedle toho svědčí právo na náhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru v částce , částka, .

3. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne , datum, č. j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl první žalovaný uznán vinným, že dne , datum, instaloval na odběrném místě elektroměr, při jehož montáži s cílem ovlivnit vykázanou spotřebu elektrické energie upravil elektroměr způsobem popsaným v rozsudečném výroku, čímž spáchal přečin podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Druhá žalovaná byla v téže věci zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. Žalobkyně byla podle § 221 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na pořad práva civilního; rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Žalobkyně uplatnila v rámci trestního (adhézního) řízení nárok na náhradu škody vůči oběma žalovaným dne , datum, . Trestní soud při stanovení rozsahu škody jakožto základního kvalifikačního znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu vyšel z její reálné výše (bez přihlédnutí k sankční složce ceny elektřiny při neoprávněném odběru). Reálnou výši škody tak určil jako rozdíl mezi skutečně způsobenou škodou , částka, a uhrazenými platbami , částka, , tj. , částka, .

4. Soud prvního stupně podřadil takto zjištěný skutkový stav věci pod zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), dle obecné zásady, že přednost dostává zákon zvláštní (speciální) před zákonem obecným (lex specialis derogat lex generali). Shora popsané jednání obou žalovaných kvalifikoval jako jednání protiprávní v podobě neoprávněného odběru elektřiny z elektrizační soustavy podle § 51 odst. 1 písm. e) bod 1 energetického zákona. Ve vztahu k deliktnímu jednání prvního žalovaného se cítil být vázán shora označeným odsuzujícím rozsudkem trestního soudu (§ 135 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že to byl on osobně, kdo provedl v měřícím zařízení (elektroměru) takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily. Soud prvního stupně konstatoval, že jakýkoliv zásah do měřícího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy se zakazuje a stejně tak se zakazuje neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy (viz § 49 odst. 4 věta druhá, § 51 odst. 2 energetického zákona).

5. Pasivní věcnou legitimaci druhé žalované upnul soud prvního stupně ke skutečnosti, že jednak byla smluvním partnerem žalobkyně (viz smlouva ze dne , datum, ) jako zákaznice (spotřebitelka), a jednak to byla právě ona, kdo po celé rozhodné období fakticky odebíral žalobkyní dodávanou elektřinu. Její odpovědnost za neoprávněný odběr elektřiny je objektivní, kdy její vědomost je při posuzování právního stavu věci nerozhodná (§ 51 odst. 3 energetického zákona).

6. Byl-li soud prvního stupně vázán rozhodnutím trestního soudu o tom, že byl spáchán trestný čin (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), v otázce výše škody vzniklé v důsledku neoprávněného odběru elektřiny již tomu tak nebylo (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , usnesení téhož soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Zdůraznil, že náhrada škody z titulu neoprávněného odběru elektřiny v sobě obsahuje nejen složku kompenzační, ale i složku sankční, protože škůdci se nesmí vyplatit protiprávní jednání. Výše škody tudíž nemohla být dána tržními cenami elektřiny v rozhodné době, nýbrž cenou stanovenou příslušným cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu pro případy neoprávněného odběru. Rozsah škody byl přitom určen podle § 9 odst. 1 prováděcí vyhlášky k energetickému zákonu č. 82/2011 Sb. (viz § 21 odst. 1 vyhlášky č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny, ve znění pozdějších předpisů) dle množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny (viz znalecký posudek vypracovaný v rámci trestního řízení), takže obrana žalovaných stran fiktivního odběru podle § 9 odst. 4 a násl. prováděcí vyhlášky č. 82/2011 Sb. nemohla obstát.

7. Soud prvního stupně nevyslyšel ani námitku žalovaných o promlčení uplatněného práva na náhradu škody. Institut promlčení zde podrobil právnímu režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), s odůvodněním, že vědomost žalobkyně o škodě a o osobách povinných k její náhradě spadala až do doby účinnosti o. z. (1. 1. 2014). Z pohledu začátku běhu tříleté subjektivní promlčecí doby se mohla žalobkyně nejdříve dozvědět o vzniku škody a o tom, kdo škodu způsobil, nejprve , datum, , kdy byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. Dne , datum, se žalobkyně přihlásila s nárokem na náhradu škody do trestního řízení, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí doby, a to až do , datum, , kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek trestního soudu. Z tříleté subjektivní promlčecí lhůty v trvání 1 096 dnů uběhlo od , datum, do , datum, 862 dnů, od , datum, do , datum, promlčecí doba neběžela a znovu se rozběhla až dne , datum, , kdy k podání žaloby zbývalo 234 dnů; žaloba přitom byla podána již dne , datum, , tj. po uplynutí pouhých 96 dnů od , datum, . Pokud šlo o objektivní 15letou promlčecí lhůtu, ta by počítaná od samého počátku neoprávněného odběru (, datum, ) marně uběhla až dne , datum, .

8. Soud prvního stupně považoval za lichou i další část obrany žalovaných stran neplnění prevenční povinnosti žalobkyní. Zdůraznil, že první žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyně před ní utajil příbuzenský vztah mezi ním a druhou žalovanou. Byl to on, kdo provedl v elektroměru takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily ve prospěch druhé žalované. První žalovaný sledoval svým jednáním výlučně jen vlastní zájmy a potřeby, resp. zájmy a potřeby své dcery; z jeho strany se jednalo o exces a v takovém případě za škodu odpovídá jen škůdce sám, nikoli spolu s ním i poškozený.

9. Proti rozsudku se odvolala pouze druhá žalovaná, která brojila vůči výroku o věci samé pod bodem I a proti na něm závislým nákladovým výrokům pod body II a III a výroku o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek pod bodem IV. Druhá žalovaná zopakovala v odvolání stěžejní body své procesní obrany předestřené již v řízení před soudem prvního stupně.

10. Účastníky sporného řízení jsou podle § 90 o. s. ř. žalobce a žalovaný. V případě, že na straně žalující či žalované vystupuje více osob, hovoříme o procesním společenství nebo též o subjektivní kumulaci. Ustanovení § 91 o. s. ř. rozlišuje společenství prosté – samostatné, kdy žalobci nebo žalovaní v jedné věci jednají v řízení každý z nich sám za sebe (odst. 1), a společenství nerozlučné, jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozsudek musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na straně jedné; pak platí úkony jednoho z nich i pro ostatní (odst. 2). Samostatným (prostým) společenstvím se rozumí takové společenství, kde právo a povinnost každého společníka lze a je třeba posuzovat a o nich rozhodovat nezávisle od práva či povinnosti ostatních společníků. Je tu tolik právních poměrů, kolik je společníků. Společná je pouze procesní stránka, tj. že se žaloba týká všech společníků a že soud jedná o nich společně a rozhoduje o nich jediným rozsudkem. Samostatnost procesního postavení každého společníka se odráží v samostatnosti jeho procesní činnosti. Procesní úkony jednoho společníka nebo jejich opomenutí nejsou druhému společníkovi ani na prospěch, ani na újmu. Každý společník je činný nebo nečinný jen za sebe a účinky jeho procesní činnosti nebo nečinnosti zasahují pouze jeho samotného. Každý samostatný společník tak může mj. podat sám za sebe řádný opravný prostředek a jen ve vztahu k němu se uplatní odkladný (suspenzivní) účinek, což znamená, že do doby, než je o odvolání rozhodnuto, nenabývá napadené rozhodnutí právní moci a není vykonatelné (§ 206 odst. 1 o. s. ř.), a také účinek devolutivní, kdy oprávnění pokračovat v řízení o věci samé (projednat odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodovat o něm) přechází ze soudu prvního stupně na soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.). Typickým znakem nerozlučného společenství naopak je, že podat žalobu musí všichni oprávnění určení dle norem hmotného práva, nebo že žaloba musí směřovat proti všem povinným osobám rovněž dle norem hmotného práva, a že ohledně všech společníků je třeba vydat jediný rozsudek, a to pro všechny příznivý nebo nepříznivý.

11. V souzené věci se žalobkyni nabízela možnost podat žalobu jen proti jednomu ze žalovaných, anebo proti oběma z nich, jak nakonec učinila; jednalo se tu o samostatné (prosté) společenství ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř. Stejně tak podala-li odvolání proti napadenému rozsudku pouze druhá žalovaná, zmíněný suspenzivní a devolutivní účinek se týkal jen jí samotné, zatímco rozsudek se stal vůči procesně pasivnímu prvnímu žalovanému pravomocným a vykonatelným (§ 91 odst. 1, § 159, § 161 odst. 1 o. s. ř.).

12. Účastníci předložili odvolacímu soudu ke schválení smír, jímž se druhá žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny , částka, a dalších , částka, , jakožto kapitalizované úroky z prodlení z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, , a současně nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů v částce , částka, , to vše do 10 dnů od právní moci usnesení o schválení smíru.

13. Vzhledem k tomu, že povaha věci připouštěla skončit řízení soudním smírem a že žalobkyní a druhou žalovanou navržený smír nebyl v rozporu s právními předpisy, odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I a II změnil (§ 220 odst. 2 o. s. ř.) tak, že navržený smír schválil (§ 99 odst. 2, § 211 o. s. ř.).

14. Odvolací soud napadený rozsudek v nákladovém výroku pod bodem III ve vztahu mezi státem a druhou žalovanou potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Odvolací soud v neposlední řadě napadený rozsudek ve výroku o poplatku pod bodem IV naopak změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že druhou žalovanou poplatkové povinnosti ve vztahu ke státu zprostil. Přihlédl přitom k té okolnosti, že soud prvního stupně svým usnesením ze dne , datum, č. j. , spisová značka, druhou žalovanou osvobodil od soudních poplatků, pročež osvobození se vztahovalo na celé řízení i se zpětnou účinností (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). Přechod poplatkové povinnosti ze žalobkyně osvobozené od soudních poplatků ex lege (§ 2 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. q/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) se tak týkal pouze prvního žalovaného.