3 C 209/2023

Plný text

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 810 791,25 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 810 791,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ročně ve výši 15 % od 18. 3. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 930 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.III. Žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na účet číslo 19-1725521/0710, variabilní symbol 0311020923, náhradu nákladů řízení ve výši 1 600 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na účet číslo 3703-1725521/0710, variabilní symbol 0311020923, soudní poplatek ve výši 40 540 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 810 791,25 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že je provozovatelkou elektroenergetické distribuční soustavy, je držitelkou licence na distribuci elektřiny a je vlastníkem zařízení distribuční soustavy kabelového vedení nízkého napětí. Pracovníky společnosti , právnická osoba, ., zplnomocněnými žalobkyní k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, bylo dne 8. 10. 2019 kontrolou č. 105208 zjištěno, že na odběrném místě na adrese , adresa, , jméno FO, , je prováděn neoprávněný odběr (dále jen „NO“) elektřiny z elektrizační soustavy, čímž žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody. Pasivní legitimaci 1. žalovaného dovozovala z toho, že NO spáchal, za což byl rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 2. 2023 č. j. 4 T 114/2022-560 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023 č. j. 13 To 103/2023-596 uznán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Pasivní legitimaci 2. žalované pak dovozovala z tohoto, že v předmětné nemovitosti v době neoprávněného odběru bydlela a neoprávněně odebranou elektřinu spotřebovala, tj. měla prospěch z neoprávněného odběru spáchaného 1. žalovaným, který je jejím otcem, a navíc 2. žalovaná měla též s žalobkyní uzavřenou smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí. Kontrolou uvedeného odběrného místa byla zjištěna neoprávněná manipulace s měřícím zařízením a následně bylo zjištěno kontrolou elektroměru v. č. 68911805, že došlo k neoprávněné manipulaci s derivačními propojkami fáze L1 a L2, které byly rozpojené a nezajišťovaly vodivé spojení, v důsledku čehož elektroměr nezaznamenával spotřebu elektřiny při jejím odběru ve fázi L1 a L2. V této věci byla náhrada škody vypočtena dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. NO probíhal nejméně po dobu 2 856 dnů, a to od instalace elektroměru dne 13. 12. 2011 do odhalení neoprávněného odběru dne 8. 10. 2019. Celková spotřeba elektřiny činila 152 798,240 kWh. Od této spotřeby byla odečtena spotřeba zaznamenaná elektroměrem za toto období ve výši 12 582 kWh. Rozdílem těchto hodnot je neoprávněně odebraná elektřina ve výši 140 216,240 kWh, která byla vynásobena cenou za 1 kWh pro případy neoprávněného odběru, a to dle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ve výši 5,68748 Kč/kWh (D06). Výpočet náhrady škody za NO tak činí 797 477,62 Kč. Provozovatel distribuční soustavy má dále právo na úhradu nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru, jeho přerušení, přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky. Tyto náklady činí celkem částku 13 313,63 Kč. Neoprávněným odběrem elektřiny tak byla žalobkyni způsobena škoda v celkové výši 810 791,25 Kč, kterou žalovaní ani před upomínky nezaplatili.

2. První žalovaný se žalobou nesouhlasil. Bránil se tím, že výpočet náhrady škody dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. ve spojení s § 51 energetického zákona je v daném případě neaplikovatelný. První žalovaný nebyl klientem žalobkyně na daném odběrném místě, neví, jakou sumu 2. žalovaná žalobkyni zaplatila na platbách. Připustil však, že ohledně dosud neurčené části nároku může být žalobkyně v právu.

3. Druhá žalovaná též se žalobou nesouhlasila. Úvodem však učinila nesporným, že dne 8. 10. 2019 byl na adrese , adresa, , jméno FO, , zjištěn odběr elektrické energie, kdy zkoumáním elektroměru bylo zjištěno, že dvě derivační přípojky L1 a L2 nejsou řádně zapojeny a tím došlo k neměřenému odběru elektřiny ze dvou fází. Rovněž ničeho nenamítala ohledně své věcné pasivní legitimace v tomto řízení, protože se žalovanou měla uzavřenou smlouvu o připojení uvedeného odběrného místa, a v této nemovitosti ke dni 8. 10. 2019 bydlela společně se svým partnerem a jejich nezletilým dítětem. V ostatním však s tvrzením žalobkyně nesouhlasila. Bránila se tím, že se nedopustila žádného protiprávního jednání a v trestním řízení bylo zproštěna obžaloby. O případné manipulaci s elektroměrem ničeho nevěděla, nikdo jí takové jednání nenabízel, nemá žádné znalosti z oblasti energetiky, dodnes neví, zda skutečně 1. žalovaný s elektroměrem úmyslně manipuloval a pokud ano, z jakého popudu. Dále brojila proti výpočtu způsobené škody. Odkázala na výpočet znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který při posledním hlavním líčení podrobně popsal postup svého výpočtu, kdy za dané období vypočetl částku 393 814,60 Kč, od které následně odečetl již uhrazené platby na faktickou spotřebu, a vyšla mu částka 357 177,32 Kč, která byla v trestním řízení přijata i v rozhodnutí soudů obou stupňů. Dále ohledně výše škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny 2. žalovaná odkázala na další judikaturu (např. Pl. ÚS 29/13, I ÚS 3363/14 či sp. zn. I ÚS 668/15), ze které plyne, že obecné soudy se mají v případě neoprávněného odběru elektřiny zabývat v rámci dokazování otázkou skutečného množství neoprávněně odebrané elektřiny nebo se k této alespoň co nejblíže přiblížit, přičemž až v situaci, kdy nelze výši neoprávněně odebrané elektřiny zjistit, a to ani přibližně, je na místě aplikace § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. ve spojení s § 51 energetického zákona. Další námitkou, kterou 2. žalovaná vznesla, byla námitka promlčení práva, neboť žalobkyně měla možnost uplatnit svůj nárok již dnem následujícím poté, co k mělo k neoprávněnému odběru dojít, když odečty na odběrném místě jsou žalobkyní prováděny přinejmenším jedenkrát ročně, přičemž elektroměr je veřejně přístupný ze zevnějšku domu. To, že žalobkyně na základě objektivně nízkého výkazu odběru elektřiny provedla kontrolu elektroměru až dne 8. 10. 2019, nemůže jít k tíži žalované. Naopak žalobkyně jako profesionál, měla řádně a včas zjistit, že je na odběrném místě prováděn NO a zasáhnout. Druhá žalovaná o vadně zapojeném elektroměru nevěděla, toto nezavinila, bezelstně spoléhala na zavedené systémy žalobkyně, kdy žalobkyni hradila to, oč si řekla. Vyčítala žalobkyni, že k celé věci přistupovala liknavě a nyní se snaží na úkor žalované plnění navyšovat. Odečet byl prováděn na odběrném místě vždy 19. týden v kalendářním roce, tedy nejpozději 19. kalendářní týden roku 2012 muselo být žalobkyni zřejmé, že dochází k neoprávněnému odběru elektřiny. Podle 2. žalované selhaly kontrolní mechanismy žalobkyně, když protiprávně jednal její zaměstnanec ve prospěch své dcery, ale bez jejího vědomí a souhlasu. Žalobkyně pochybila, kdy namísto prověření věci bez zbytečného odkladu celé roky ničeho nečinila a nyní se ze své liknavosti snaží nemravně obohatit, když svůj nárok vyčísluje dle sankční vyhlášky. Jelikož žalobkyně uplatnila právo u orgánu veřejné moci až dne 17. 2. 2022, kdy se přihlásila se svým nárokem do trestního řízení, lze jí proto přiznat pouze plnění představující bezdůvodné obohacení za NO v období od 17. 2. 2019 do 8. 10. 2019. Podle žalobkyně promlčecí doba počala opětovně běžet po pravomocném zproštění žalované v trestním řízení, tj. dne 10. 3. 2023, přičemž žalobkyně zahájila toto řízení až dne 14. 6. 2023, tedy promlčecí doba by měla být dále posunuta o dalších 96 dní představující mezidobí od skončení trestního řízení do podání žaloby v tomto řízení, tedy žalobkyni může být přiznáno toliko plnění pouze od 24. 5. 2019 do 8. 10. 2019.

4. V obsáhlé replice žalobkyně ve stručném souhrnu uvedla, že 2. žalovaná nesprávně interpretuje vyhlášku č. 82/2011 Sb., kdy v této věci byl proveden výpočet dle § 9 odst. 1 vyhlášky, tj. množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny bylo určeno na základě změřených nebo jinak zjistitelných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, v tomto případě znaleckým posudkem; nejde tak o fiktivní výpočet dle § 9 odst. 3 až 8 vyhlášky. Odkazy 2. žalované na rozhodnutí Ústavního soudu a soudů trestních jsou proto toto řízení zcela bez významu, neboť pojednávají o fiktivním způsobu výpočtu. NO probíhal nejméně po dobu 2 856 dnů, a to od instalace elektroměru dne 13. 12. 2011 do odhalení neoprávněného odběru dne 8. 10. 2019, přičemž celková spotřeba elektřiny 2. žalované činila 152 798,240 kWh. K této hodnotě dospěl znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku a jeho doplňcích vyhotovených v rámci trestního řízení. Jedná se o metodu výpočtu dle instalovaných spotřebičů, kdy znalec stanovil průměrnou denní spotřebu každého elektrospotřebiče umístěném v nemovitosti a vynásobil ji počtem dnů trvání neoprávněného odběru. Od této spotřeby žalobkyně odečtla spotřebu zaznamenanou elektroměrem za toto období ve výši 12 582 kWh. Rozdílem těchto hodnot je neoprávněně odebraná elektřina ve výši 140 216,240 kWh, která byla násobena cenou za 1 kWh pro případy neoprávněných odběrů dle příslušného cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu ve výši 5,68748 Kč/kWh. Z tabulky historie spotřeb odběrného místa 2. žalované je jasně patrný enormní nárůst spotřeby elektřiny po odhalení neoprávněného odběru. V dané věci je třeba striktně rozlišovat tržní cenu a cenu v případech neoprávněného odběru dle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu. Není možné a je v rozporu se smyslem zákona, který zakazuje neoprávněně odebírat energii, násobit neoprávněně odebranou elektřinu tržní cenou, protože pak by nebyl žádný rozdíl mezi řádným a neoprávněným odběrem, bez postihu neoprávněného odběratele. V trestněprávní rovině byla sice 2. žalovaná zproštěna obžaloby, ale nikoli občanskoprávní odpovědnosti za NO, která stojí na principu objektivní odpovědnosti. Podstatné je, že 2. žalovaná neoprávněně odebírala elektřinu, spotřebovala a nezaplatila za ni. Podle právní úpravy i ustálené judikatury subjektem odpovědným za zjištěný NO a za škodu jím způsobenou, je zákazník, tj. osoba mající pro dané odběrné místo uzavřenou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Odpovědnost odběratele za NO je podle zákona objektivní, tj. bez ohledu na zavinění, a je proto nerozhodné, kdo zavinil NO, přičemž jde o odpovědnost absolutní, bez možnosti liberace. První žalovaný v rozporu s interními nařízeními žalobkyně neohlásil žalobkyni rodinné vazby k 2. žalované a na odběrné místo 2. žalované v rámci plnění pracovních povinností docházel a vykonával tam všechny úkony. Žalobkyně proto nemohla mít žádnou povědomost o neoprávněném odběru. Povinností žalobkyně je spravovat distribuční síť, nikoli odběrná místa odběratelů. Mít odběrné místo v souladu s technickými a právními předpisy je povinností každého odběratele. Odečítač spotřeby elektřiny je osoba, která má zakázáno v elektroměru čehokoli se dotýkat, a má pouhým pohledem na číselník elektroměru zaznamenat spotřebu, maximálně může nahlásit možné nesrovnalosti, kterých si všimne (například chybějící plomby, zjevné poškození nebo nefunkčnost elektroměru, podezřelé kabely apod.). V této věci nemohlo být ničeho nahlášeno, neboť vše bylo na pohled v pořádku; svorkovnice byla navíc chráněna krytem, který byl zaplombován dvěma provozními značkami s označením montéra, který plombování provedl. Předmětem podnikání žalobkyně je údržba a provoz distribuční sítě, nikoli kontrola spotřeby jednotlivých odběratelů elektřiny. Je to naopak zákazník, který má zákonem danou povinnost udržovat své odběrné elektrické zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám, což 2. žalovaná porušila. K námitce promlčení žalobkyně uvedla, že její nárok není ani zčásti promlčen, neboť, jak vyplývá z časové osy, subjektivní promlčecí lhůta je vázána ke dni 20. 9. 2021, kdy žalobkyně měla vědomost o tom, že byl spáchán NO, v jaké výši jím vznikla škoda a kdo je nejspíše za ni odpovědným, tedy teprve dne 20. 9. 2021 měla žalobkyně k dispozici údaje, které ji umožňovali podat žalobu na náhradu škody. Jelikož žalobu podala dne 14. 6. 2023, tj. ve lhůtě tří let, nemůže být její nárok promlčen. Její nárok nemůže být promlčen ani podle argumentace 2. žalované. Pokud by počátkem běhu subjektivní promlčecí lhůty měl být den odhalení NO, tj. 8. 10. 2019, žalobkyně se dne 17. 2. 2022 přihlásila do trestního řízení jako poškozená, čímž uplatnila v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci, a tento den tak došlo k pozastavení běhu promlčecí lhůty. Promlčecí lhůta tak běžela od 8. 10. 2019 do 17. 2. 2022, tj. 2 roky, 4 měsíce a 9 dnů (863 dnů) a zbývalo 7 měsíců a 19 dnů (233 dnů). Dne 10. 3. 2023 nabyl právní moci rozsudek trestního soudu, ve kterém byla 2. žalovaná zproštěna obžaloby a od tohoto dne pokračovala v běhu promlčecí lhůta. Žalobkyně podala žalobu dne 14. 6. 2023, tedy v promlčecí lhůtě (tj. za 96 dnů po 10. 3. 2023, přičemž z pozastavené promlčecí lhůty zbývalo 233 dnů).

5. Mezi účastníky jsou nesporné následující skutečnosti:- že 1. žalovaný je otcem 2. žalované,- pasivní legitimace 2. žalované, která měla se žalobkyní uzavřenou smlouvu o připojení odběrného místa , adresa, , jméno FO, , k distribuční soustavě žalobkyně,- že dne 8. 10. 2019 byl na tomto odběrném místě zjištěn NO elektřiny, kdy bylo ohledáním elektroměru zjištěno, že dvě derivační přípojky L1 a L2 nejsou řádně zapojeny,- že NO zavinil 1. žalovaný skutkem, za který byl pravomocně odsouzen v trestním řízení,- že v období od 13. 12. 2011 do 8. 10. 2019 byla na odběrném místě zaznamenána elektroměrem spotřeba elektřiny ve výši 12 582 kWh.

6. Provedeným dokazováním byly z listinných důkazů dále zjištěny následující skutečnosti:- z oznámení o výsledku kontroly odběrného místa, že dne 8. 10. 2019 byla na výše uvedeném odběrném místě zjištěna manipulace s měřícím zařízením – elektroměr č. , hodnota, , čímž vzniklo podezření na NO,- z protokolu o kontrole odběrného místa, že elektroměr č. 68911805 je zaplombovaný neporušenými plombami č. 3074; po demontáži těchto plomb jsou na fázi L1 a L2 odsunuté derivační propojky a z tohoto důvodu neregistruje elektroměr spotřebovanou elektřinu; průtok proudu v neměřených fázích byl L1-10,7A a L2-10,6A,- z výpočtu náhrady škody způsobené NO, že počátek NO byl dne 13.12.2011, konec NO byl dne 8. 10. 2019, tj. 2 856 dnů NO, spotřeba elektřiny za dobu trvání NO 152 798,240 kWh, spotřeba zaznamenaná měřícím zařízením 12 582 kWh, spotřeba po odečtení zaznamenané spotřeby 140 216,240 kWh, náhrada škody byla vypočtena 140 216,240 kWh x 5,68748 Kč/kWh = 797 477,62 Kč, náklady za NO činily 13 313,63 Kč, celkem 810 791,25 Kč,- z faktury variabilní symbol 9625015054 vystavené dne 24. 2. 2023, že žalobkyně vyfakturovala 1. žalovanému za NO a náklady na zjišťování částku 810 791,25 Kč splatnou dne 17. 3. 2023,- z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 2. 2023 č. j. 4 T 114/2022-560 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023 č. j. 13 To 103/2023-596, že 1. žalovaný byl uznán vinným, že dne 13. 12. 2011 na výše uvedeném odběrném místě při montáži elektroměru č. 68911805 s cílem ovlivnit vykázanou spotřebu elektrické energie, tento elektroměr záměrně upravil tak, že u něj povolil, Anonymizováno, a odsunul derivační propojky na fázi L1 a L2, čímž zapříčinil, že tyto dvě fáze nebyly ze strany elektroměru následně měřeny, poté elektroměr zaplomboval dvěma plombami s číslem 3074, které na elektroměru zůstaly neporušené až do dne 8. 10. 2019, kdy bylo neměření fáze L1 a L2 zjištěno, a takto upravený elektroměr vykazující menší spotřebu elektrické energie, než jaká byla v období od 13. 12. 2011 do 8. 10. 2019 skutečně spotřebována, s cílem získat pro svou dceru, která v chatě bydlela a na niž byla vedena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny neoprávněné majetkové obohacení, když na neměřené fázi L1 a L2 byla zapojena většina elektrických spotřebičů včetně elektrického kotle, bojleru, automatické pračky, v důsledku čehož byla na základě naměřených údajů o stavu spotřeby elektrické energie oproti skutečné spotřebě vyfakturována nižší částka, než by podle skutečného odběru elektrické energie, který za dané období skutečně činil 152 798,24 kWh, čímž se jeho dcera , Jméno žalované B, neoprávněně obohatila o částku 357 177,32 Kč a poškozené společnosti , Jméno žalobkyně, ., tak vznikla škoda minimálně ve výši neoprávněného obohacení , Jméno žalované B, , tj. 357 177,32 Kč, čímž spáchal přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, 2. žalovaná byla zproštěna obžaloby a poškozená žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních,- z plné moci ze dne 6. 5. 2014, že žalobkyně zmocnila společnost , právnická osoba, ., k tomu, aby prováděla kontrolu odběrných míst za účelem řešení NO elektřiny včetně zamezení jejich pokračovaní,- z čestného prohlášení , jméno FO, , vedoucí oddělení Pohledávky žalobkyně, že na základě uzavřené smlouvy mezi žalobkyní a společností , právnická osoba, , a společností , právnická osoba, ., jsou zaměstnanci těchto společností zplnomocněni žalobkyní k odhalování NO elektřiny a k dalším souvisejícím úkonům a že částka 13 313,63 Kč představuje prokazatelné nezbytně nutně vynaložené náklady na ujištění NO, která byla žalobkyní uhrazena ke dni 27. 12. 2019 na základě faktury č. 2021900565 vystavené dne 22. 11. 2019, kteréžto náklady byly následně vyúčtovány 1. žalovanému ve faktuře variabilní symbol 9625015054 vystavené dne 24. 2. 2023 na částku 810 791,25 Kč,- z přehledu nákladů na provedení kontroly, že náklady na zjištěný NO dne 8. 10. 2019 činily 11 003 Kč bez DPH,- z faktury č 2021900565 vystavené dne 22. l1. 2019 společností , právnická osoba, , jako dodavatelem žalobkyni jako odběrateli, že dodavatel vyúčtoval odběrateli za kontroly odběrných míst v období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019 částku 7 608 625,30 Kč,- z úředního záznamu o ohledání místa přestupku provedeného Policií ČR, Obvodním oddělením , adresa, , jméno FO, , že kromě jiného objektem ohledání byl rekreační domek eč. , Anonymizováno, v , adresa, , na kterém je umístěn elektroměrný rozvaděč, v němž se nachází elektrické hodiny č. 68911805, na jejichž horním počítadle je hodnota 0434922 a na spodním počítadle je hodnota 0654789. Ve spodní části je oddělený kryt svorkovnice, zde jsou derivační propojky fází L1, L2 a L3. Derivační propojka fází L1 a L2 je rozpojena a propojky jsou odsunuty doprava, ve spodní části hodin jsou dvě plomby, které se jeví neporušené. V rozvaděči se nachází zásuvka na , právnická osoba, a 380 V. Ohledáním byly zjištěny následující elektrospotřebiče: na domku světlo s čidlem pohybu se dvěma žárovkami, každá o výkonu 5,5 W, v kuchyni na stropě 4 stropní bodová světla, každé o výkonu 20W, osvětlení nad kuchyňskou linkou nezjištěného odběru, digestoř nad sporákem a elektrická varná deska, obě nezjištěného elektrického odběru, elektrická trouba značky Zanussi o výkonu 725 W, lednička s mrazákem značky Zanussi nezjištěného elektrického odběru, mikrovlnná trouba značky Tesco o výkonu 650 až 1150 W, na WC 3 stropní bodová světla, každé o výkonu 20 W, v koupelně 6 stropních bodových světel, každé o výkonu 20 W, pračka značky Candy o výkonu 2150 W, sušička značky Elektrolux o výkonu 2200 W, v prostoru koupelny na konci chodby elektrokotel, u něhož je na vodičích ovladač se štítkem s nápisem TH 160.1, 250V, 15A a oběhové čerpadlo, v obývací místnosti na stropě 2 světla s úspornými žárovkami 23 W, notebook značky Fujitsu Siemens nezjištěného odběru, LCD televizor značky AKAI s výkonem 41 W a herní konzole XBOX s výkonem 5 W, v ložnici 5 stropních bodových světel, každé o výkonu 20 W, televizor značky Mitsubishi s odběrem 100 W a vysavač značky Sencor s výkonem 1600 W, v dětském pokoji 5 stropních bodových světel, každé o výkonu 20 W a stolní lampička s žárovkou o výkonu 3.2 W, v přístřešku zářivkové světlo, nezjištěného odběru, nad garážemi jsou dvě venkovní světla každé s žárovkou 10 W. V první garáži se nachází elektrická bruska zn. Lito LDS 150 nezjištěného odběru, hifi věž značky Akai o výkonu 110 W, na stropě 4 světla, každé se 3 zářivkami nezjištěného odběru a 1 jedno světlo nezjištěného odběru. Druhá garáž byla uzavřena a uzamčena.

7. Ze znaleckého posudku č. 022-007/2020 včetně jeho dodatků vypracovaného v rámci trestního řízení znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, a dodatečně opatřeného doložkou znalce dle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a výslechu znalce bylo zjištěno, že celkové množství odebrané elektřiny vypočítané na základě instalovaných spotřebičů činilo za dobu od 13. 12. 2011 do 8. 10. 2019, tj. za dobu 2856 dnů, 152 798,24 kWh. Podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu stanoveného pro NO elektřiny v době jeho zjištění činila cena za NO 5,68748 Kč/kWh, tj. 152 798,24 kWh x 5,68748 Kč = 869 036,93 Kč.

8. K dalším důkazům, ať již byly provedeny či nikoliv, soud nepřihlížel, protože se nakonec ukázaly být pro posouzení a rozhodnutí věci nepotřebnými.

9. Po skutkové stránce tedy soud zjistil, že 2. žalovaná užívala objekt rekreační chaty ev.č. , hodnota, v obci , adresa, , jméno FO, a měla k tomuto odběrnému místu uzavřenou platnou smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí. Dne 8. 10. 2019 byl v tomto odběrném místě zjištěn NO elektřiny, k němuž docházelo v období od 13. 12. 2011 do 8. 10. 2019, kdy kontrolou elektroměru č. 68911805 bylo zjištěno, že došlo k neoprávněné manipulaci s derivačními propojkami fáze L1 a L2, které byly rozpojené a nezajišťovaly vodivé spojení, v důsledku čehož elektroměr nezaznamenával spotřebu elektřiny při jejím odběru ve fázi L1 a L2. Takto elektroměr záměrně upravil 1. žalovaný, který je otcem 2. žalované, za což byl pravomocně odsouzen trestním rozsudkem pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, když 2. žalovaná byla zároveň tímto rozsudkem zproštěna obžaloby a poškozená žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Za dobu trvání NO byla 2. žalovanou spotřebována elektřina v množství 152 798,240 kWh, přičemž měřícím zařízením byla zaznamenána spotřeba v množství 12 582 kWh, spotřeba způsobená NO činí rozdíl, tj. 140 216,240 kWh. Při ceně stanovené Energetickým regulačním úřadem pro NO elektřiny v době jeho zjištění ve výši 5,68748 Kč/kWh, činí cena neoprávněně odebrané elektřiny 797 477,62 Kč (140 216,240 kWh x 5,68748 Kč) a náklady za NO 13 313,63 Kč, tj. celkem 810 791,25 Kč.

10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci učinil soud níže uvedený právní závěr.

11. Podle ustálené judikatury (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2012 sp.zn. 25 Cdo 2617/2010, toto a další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR dostupná na www.nsoud.cz) se náhrada škody způsobená odběratelem dodavateli v důsledku NO elektřiny se neřídí obecnými ustanoveními o náhradě škody a ušlého zisku občanského zákoníku (resp. řídí se jimi pouze subsidiárně), nýbrž ustanoveními zvláštních právních předpisů, které jsou ve vztahu k občanskému zákoníku normami speciálními, kterými jsou energetický zákon a vyhláška o měření elektřiny č. 82/2011 Sb., a které stanoví jak speciální předpoklady vzniku povinnosti k náhradě škody, tak i zvláštní úpravu náhrady škody.

12. Podle § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „e. z.“) neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je podle písm. e) bod 1. odběr měřený měřicím zařízením, které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě výrobce elektřiny, obchodníka s elektřinou, provozovatele distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či příslušenství, nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily.

13. Podle § 28 odst. 2 písm. d) e. z. znění zákazník je povinen udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám.

14. Podle § 49 odst. 4 věta druhá e. z. jakýkoliv zásah do měřicího zařízení bez souhlasu provozovatele přenosové soustavy nebo příslušného provozovatele distribuční soustavy se zakazuje.

15. Podle § 51 odst. 2 e. z. neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy se zakazuje.

16. Podle § 51 odst. 3 e. z. při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny.

17. Podle § 9 odst. 1 tehdy účinné vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (dále jen „vyhláška“) při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. Podle odst. 2 tohoto ustanovení v případech, kdy nelze zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny podle odstavce 1, stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy množství neoprávněně odebrané elektřiny pro stanovení výše náhrady škody výpočtem podle odstavců 3 až 8. Podle odst. 7 tohoto ustanovení v případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru, se od spotřeby elektřiny vypočítané podle odstavce 6 odečte spotřeba elektřiny naměřená provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy. Podle odst. 9 tohoto ustanovení výše náhrady škody se stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle odstavce 1 nebo vypočtené podle odstavce 8 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny. Podle odst. 12 tohoto ustanovení součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné distribuce elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřicího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo za distribuci elektřiny.

18. Nejvyšší soud ČR ve své rozsáhlé judikatuře (viz například rozsudek ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 25 Cdo 2412/2009 či novější usnesení ze dne 22. 3. 2021 sp. zn. 23 Cdo 425/2021) drží ustálený právní názor, že odpovědnost za NO je odpovědností objektivní, tedy bez ohledu na zavinění, tudíž je zcela nerozhodné, kdo zavinil NO. Neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 e. z. představuje objektivní stav, ke kterému dochází při naplnění znaků některé ze skutkových podstat uvedených v tomto ustanovení. V projednávané věci bylo prokázáno a bylo mezi účastníky učiněno nesporným, že došlo k NO elektřiny, že k tomuto NO došlo v objektu, který užívala 2. žalovaná, na odběrném místě, k němuž 2. žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě nízkého napětí a na kterém odebírala elektřinu, a že to byla ona, kdo měl z NO prospěch. Podle § 51 odst. 1 e. z. ve spojení s § 28 odst. 2 písm. d) e. z. byla 2. žalované jako odběrateli svěřena péče o řádný technický stav měřícího zařízení. Druhá žalovaná je tedy bezpochyby odpovědná za škodu, která NO žalobkyni vznikla. Vzhledem k objektivní odpovědnosti 2. žalované jako odběratele je pak zcela nerozhodné, zda věděla či nevěděla o neoprávněném zásahu do elektroměru a zda je osobou znalou či neznalou v oboru elektrických zařízení, odběru a spotřeby elektřiny. Na její odpovědnost za NO nemá vliv ani to, že byla v trestním řízení zproštěna obžaloby.

19. Vedle 2. žalované žalobkyně uplatnila nárok i vůči 1. žalovanému, který je otcem 2. žalované, a který neoprávněným zásahem do elektroměru způsobil, že na odběrném místě užívaném 2. žalovanou docházelo k NO. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 6. 2018 sp. zn. 23 Cdo 1165/2018 k založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V tomto případě se jedná o příbuzenský vztah otce (1. žalovaného), který neoprávněně zasáhl do elektroměru, a dcery (2. žalované), která měla z tohoto jednání na odběrném místě prospěch. Proto je podle názoru soudu i 1. žalovaný jako přímý škůdce odpovědný za škodu, která NO žalobkyni vznikla. Jde odpovědnost solidární v souladu se subsidiárně použitým ustanovením § 438 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“, § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále jen „o. z.“, neboť k porušení povinnosti stanovené právními předpisy protiprávním jednáním 1. žalovaného došlo přede dnem nabytí účinnosti o. z.) podle něhož způsobí-li škodu více škůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.

20. Dále se soud zabýval otázkou výše náhrady škody. K určení výše náhrady škody způsobené NO existuje dosti rozsáhlá a bohatá judikatura, z níž lze učinit stručný závěr, že při naplnění skutkové podstaty NO elektřiny podle § 51 odst. 1 e. z. se nárok na náhradu škody za NO řídí energetickým zákonem a tento zákon provádějící vyhláškou č. 82/2011 Sb., avšak s tím, že tato vyhláška nemá být aplikována mechanicky, ale je třeba přihlédnout k okolnostem daného případu (viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2021 sp. zn. 25 Cdo 1523/2020, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2018 sp. zn. 32 Cdo 1862/2018).

21. Otázkou výše škody se zabýval již soud v trestním řízení. Nicméně výší škody zjištěné v trestním řízení není soud v tomto řízení vázán. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 29. 3. 2017 sp. zn. 23 Cdo 4142/2016 učinil závěr, že rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku. Soud však není vázán v otázce rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí vydané v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků trestného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu. V rozhodnutí ze dne 3. 3. 2016 sp. zn. 23 Cdo 4949/2015 Nejvyšší soud ČR uvedl, že soudy nejsou vázány odůvodněním trestního rozsudku, ale jsou vázány jeho výrokem, přičemž součástí výroku trestního rozsudku je skutková a právní věta. Skutková věta pak obsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu a závěry, které jsou shrnuty v této skutkové větě, jsou založeny na provedeném dokazování v řízení, jehož průběh je pak obsahem odůvodnění trestního rozsudku.

22. Soud tedy v tomto řízení posoudil, zda výše škody, jak ji žalobkyně vyčíslila, odpovídá okolnostem, za kterých v tomto případě k NO došlo. Výše ujištěné škody vychází ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce v oboru energetika se specializací revize elektrických zařízení, elektroinstalačních rozvodů na 1000 VAC a 1500 DC, který znalecký posudek opatřený znaleckou doložkou a dodatečně i doložkou znalce dle § 127a o. s. ř. podal v trestním řízení, v němž byl 1. žalovaný shledán vinným ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku spočívajícího ve výše popsaném nelegálním zásahu do elektroměru v místě NO, za které se žalobkyně domáhá náhrady škody za tento NO. Ze znaleckého posudku vyplývá, že výše neoprávněně odebrané elektřiny a výpočet škody za NO nebyl proveden postupem a současně žalobkyně neuplatnila nárok na náhradu škody za NO podle § 9 odst. 2 vyhlášky č. 82/2011 Sb., tedy způsobem, kdy nelze zjistit množství skutečně odebrané elektřiny (fiktivní výše škody), nýbrž postupem podle § 9 odst. 1 této vyhlášky, tedy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. V rámci provedeného šetření Policie ČR provedla ohledání místa NO, při kterém zjistila a popsala konkrétní elektrické spotřebiče. Ze seznamu zjištěných elektrospotřebičů pak vyšel znalec při vypracování znaleckého posudku, vypočítal množství spotřebované elektřiny, přičemž u spotřeby elektrokotle zohlednil i topná období, a přesně vyčíslil celkové množství odebrané elektřiny vypočítané na základě instalovaných elektrospotřebičů v objemu 152 798,24 kWh. Soud nemá žádný důvod pochybovat o věrohodnosti a správnosti těchto zjištění majících oporu v provedených šetřeních, když z tohoto množství vycházel i trestní soud (viz skutková věta rozsudku), a ani žalovaní nevznesli žádné konkrétní námitky proti zjištěné výši odebrané elektřiny. Znalecký posudek má všechny formální náležitosti a uvedené závěry jsou náležitě podloženy a odůvodněny, odpovídají pravidlům logického myšlení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Účastníci pak učinili nesporným, že elektroměrem zaznamenaná spotřeba elektřiny v odběrném místě za dobu do 13. 12. 2011 do 8. 10. 2019 byla v objemu 12 582 kWh. Účastníci též ničím konkrétním nesporovali, že cena pro NO elektřiny stanovená Energetickým regulačním úřadem byla v době jeho zjištění ve výši 5,68748 Kč/kWh a že náklady v souvislosti s NO činily 13 313,63 Kč.

23. Škůdce je povinen plně odčinit škodu, kterou způsobil, což lze považovat za zcela legitimní a přiměřený zásah do jeho práva na ochranu majetku. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a podle citovaných právních předpisů a citované judikatury proto soudu žalobě, která byla podána důvodně a po právu, v celém jejím rozsahu vyhověl.

24. Soud neshledal obranu žalovaných a zejména 2. žalované v žádném směru jako důvodnou. Jak již bylo výše uvedeno, odpovědnost 2. žalované za škodu způsobenou NO je odpovědností objektivní, bez ohledu na zavinění, jakož i bez ohledu na to, že 2. žalovaná o neoprávněném zásahu do elektroměru nevěděla, či že dané problematice nerozumí.

25. Pokud se týká námitky promlčení práva, soud se nejprve zbýval otázkou, podle jakého občanského zákoníku promlčení posuzovat, zda podle obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 nebo podle o. z. účinného od 1. 1. 2014. Dlouhodobě ustálená soudní praxe dovozuje, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu škody se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený nabyl vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, tj. kdy prokazatelně zjistil, že na jeho úkor došlo ke škodě (nikoliv tedy jen o protiprávním úkonu či o škodné události) a kdo za ni odpovídá. Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Vzhledem k tomu, že vědomost žalobkyně o škodě a o osobě povinné k její náhradě nastala až po 1. 1. 2014, posuzoval soud promlčení podle příslušných ustanovení o. z.

26. Podle § 609 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

27. Podle § 610 odst. 1 věta první o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

28. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

29. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

30. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

31. Podle § 636 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle odst. 2 věty první tohoto ustanovení byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

32. Podle § 648 věta první o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.

33. Žalobkyně se o škodě a o osobě povinné k její náhradě mohla nejdříve dozvědět dne 8. 10. 2019, kdy byl v odběrném místě, kde 2. žalobkyně odebírala elektřinu, odhalen NO. Dne 17. 2. 2022 se žalobkyně přihlásila se svým nárokem na náhradu škody, čímž došlo ke stavení běhu promlčecí doby, a to až do 10. 3. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek vydaný v trestním řízení. Z tříleté subjektivní promlčecí lhůty (1 096 dnů, v roce 2020 měl měsíc únor 29 dnů) tak od 8. 10. 2019 do 17. 2. 2022 uplynulo 862 dnů (§ 605 odst. 1 o. z.), od 17. 2. 2022 do 10. 3. 2023 promlčecí doba neběžela a počala znovu běžet až dne 11. 3. 2023, kdy k podání žaloby zbývalo 234 dnů; žaloba byla podána dne 14. 6. 2023 tj. po uplynutí dalších 96 dnů. Pokud jde o objektivní promlčecí lhůtu, i kdyby započala běžet od počátku NO, tj. ode dne 13. 12. 2011, uplynula by až dnem 14. 12. 2026 (§ 605 odst. 2, § 607 o. z.). Žalobkyně tak uplatnila právo v tříleté subjektivní a patnáctileté objektivní promlčecí lhůtě včas.

34. Soud neshledal ani spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody, byť 1. žalovaný byl v době vzniku a trvání NO jejím zaměstnancem. Škoda byla totiž způsobena úmyslným protiprávním jednáním 1. žalovaného, který svým jednáním sledoval výlučně jen své vlastní zájmy a potřeby, resp. zájmy a potřeby své dcery. Jde tudíž o exces a v takovém případě odpovídá za škodu jen škůdce sám. Tento závěr vyplývá jak z komentářové literatury (například Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kolektiv. Občanský zákoník I. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1209 a násl.), podle níž o exces jde, byla-li škoda způsobena zaměstnancem při takové činnosti, která sledovala výlučně uspokojování jeho osobních zájmů či potřeb, popřípadě zájmů třetích osob, tak z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz například rozsudek ze dne 3. 5. 2017 sp. zn. 25 Cdo 796/2017).

35. Podle § 450 věta třetí obč. zák. (viz bod 19. odůvodnění) snížení škody nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které tvoří paušální náhrada za 11 úkonů (předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé, odvolání, 4 krát vyjádření ve věci samé, účast na mediaci, 3 krát účast na jednání před soudem) po 300 Kč (§ 1 odst. 3 písm. a/, c/, f/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu), náklady na mediaci 200 Kč a náhrada cestovních výdajů pověřeného pracovníka žalobkyně na cestě vykonané osobním automobilem , jméno FO, (spotřeba elektrické energie 158 Wh/km) na trase , adresa, a zpět při ujeté celkové vzdálenosti 243,6 km, přičemž podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. účinné od 1. 1. 2024 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,60 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena za 1 kilowatthodinu elektřiny 7,70 Kč/l (§ 4 písm. d/), tj. 1 661 Kč (po zaokrouhlení), na trase , adresa, a zpět při ujeté celkové vzdálenosti 176,6 km, přičemž podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. účinné od 1. 1. 2024 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,60 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena za 1 kilowatthodinu elektřiny 7,70 Kč/l (§ 4 písm. d/), tj. 1 204 Kč (po zaokrouhlení) a na trase , adresa, a zpět, při ujeté celkové vzdálenosti 189,2 km, přičemž podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,80 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena za 1 kilowatthodinu elektřiny 7,70 Kč/l (§ 4 písm. d/), tj. 1 328 Kč (po zaokrouhlení) a dále na cestě vykonané osobním automobilem Kia EV3 (spotřeba elektrické energie 15,6 kWh/100 km) na trase , adresa, a zpět při ujeté celkové vzdálenosti 176,6 km, přičemž podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. účinné od 1. 1. 2025 v platném znění ke dni uskutečnění cesty činila základní sazba 5,80 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena za 1 kilowatthodinu elektřiny 7,70 Kč/l (§ 4 písm. d/), tj. 1 237 Kč (po zaokrouhlení), celkem tedy 8 930 Kč.

37. Také stát má v této věci podle § 148 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, které představují znalečné ve výši 1 600 Kč vyplacené znalci , tituly před jménem, , jméno FO, z rozpočtových prostředků soudu.

38. Žalobkyně byla v této věci osvobozena od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť podala v této věci u zdejšího soudu žalobu na náhradu škody, přičemž byla pravomocným odsuzujícím rozhodnutím v trestním řízení se svým nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Poplatková povinnost přešla podle § 2 odst. 3 poplatkového zákona na žalované, kteří od placení soudních poplatků osvobozeni nebyli. Výše soudního poplatku byla stanovena podle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve výši 5 % ze základu poplatku, kterým je cena předmětu plnění vyjádřená peněžní částkou (§ 6 odst. 1 věta první poplatkového zákona), zaokrouhleného na celé desítky korun nahoru (§ 6 odst. 7 poplatkového zákona), tj. z částky 810 800 Kč. Soudní poplatek jsou žalovaní povinni zaplatit společně a nerozdílně (§ 2 odst. 8 poplatkového zákona).

39. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.